Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Měsíční jezero

+2
Veragin Baldimmor
Kotlík
6 posters
Goto down
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

27/4/2020, 13:35
Po jejích slovech se ho vlastně zmocnil podobný pocit. On by také byl sobecký, kdyby využíval její dobré duše a lásky k tomu, aby mohl odcházet. Vracet se po dlouhých měsících a jen na chvíli. Nechávat ženu, kterou miluje samotnou někde vysoko na útesu, na zámku, na hradě, mezi chodbami na pospas všemu a všem. Byl by sobec, kdyby hleděl jen na svou svobodu a na to jak moc se mu líbilo být jako moře, nespoutaný a divoký jako koně na rozlehlých pláních. Musela se smířit s tím, že si jej ochočila pohledem, že v něm utvrdila myšlenku, že ji potřebuje mít vedle sebe, že on potřebuje být vedle ní. Musela se smířit s tím, že i takové věci se dějí, že se kvůli ní všemu vzdá, i kdyby to znamenalo znovu si nechat na záda naložit tíhu podobnou té, jaká na jeho bedrech byla než utekl, dokud ještě byl dědicem. Právoplatný dědic, víla, která zběhla a mohla by kdykoli vystrčit růžky a sebrat se vše nazpět, ale otázka zněla, proč by to dělal? Proč by měl něco takového bratrovi udělat? Jemu nešlo o trůn, nešlo mu o moc, nyní ho zajímala jen Haida. Ona a její krásné oči, ten štěňečí pohled, když mu říkala, že nechce být sobecká a přitom dovolovala, aby byl sobecký on sám. "Haido.. pokud budu odcházet, budu nakonec já ten sobecký.. udělejme společně kompromis. Dokud to nebude možné, abychom byli spolu.. budu se sem vracet.." odmlčí se.  "Až to možné bude, zůstanu tu s tebou." nebude to hned, ještě je před nimi dlouhá cesta, která je nakonec bude provázet v nejistotě. Zkouška vzájemné oddanosti, důvěry? Bude cestovat, protože nemůže zůstat nikde dlouho, nemůže si to nakráčet do paláce a předstírat, jakoby se nic nestalo. Všechno by se jen zkomplikovalo, zamotalo, zničilo - celé snažení všech dědiců by se mohlo během vteřiny vypařit, kdyby se mezi všechnu tu vřavu připletl ještě on. Když vyslovila jeho jméno pousmál se, jeho úsměv byl plný pochopení, byl podobně zmatený jako ona, stalo se to příliš rychle, aby si ještě zvládl utřídit všechny myšlenky do takového sledu, aby dávaly skutečný smysl.  "Lásko.. jsem podobně zmatený. Podobně nejistý.. Nemohu si přát nic jiného, než být s tebou déle, opět tě vidět.. Slíbit ti, že se vrátím." pohladil ji po tváři, s tím milým, svůdným a chápavým úsměvem. S tou jiskrou v tmavých očích, se srdcem plným lásky a zmatením, který cítí s téhle ženy. Uchvacovala ho a nebyl si jist, co přesně chce všechno zažít. Dát ji tu část svého života, od začátku do konce. Jednou možná, pokud všechno vydrží, pokud to bude stále tak silné a bude dále sílit. Budu schopen dát ti i prsten, budeš-li chtít.
SPOILER:
byl pohlcen pocitem, tím co jen muž může cítit, když je konečně součástí ženy. Nemohl by lhát, že to bylo jeho poprvé, nemohl ani předstírat a přesto si připadal zase jako nezkušený a neschopný mladík, kterým dávno nebyl. Jakoby nic nevěděl, jakoby všechny tyhle pocity poznával poprvé, horkost jejího těla, přítomnost její vůně. Její hlas a její tiché výdechy. Myšlenky se rozutekly do všech stran, nebylo žádné včera, žádná minulost, nebylo ani žádné zítra, existoval pouze teď a tady, s ní ve svém náručí, s jejími rty na svých. S tím jemným závojem z tichých výdechů a nádechu, beze slov. A pak když jeho jméno znovu sklouzlo z jejích rtů, neubránil se podobnému slastnému výdechu, podobně znělému, naplněného touhou a slastí, jež jej naplňovala. Stejně jako on vyplnil ji. Na její syknutí odpověděl něžným polibkem, polaskáním rukou na jejich bocích, jemným stiskem a tichým zavrněním. Nechal ji samotnou určit jak rychle, jestli bude chtít pokračovat, potlačujíc vlastní touhu, vlastní potřebu, zatínajíc přitom svaly na rukou. Přesto se neubránil, když dosedla, dlouhý slastný výdech, spokojenost, která se mu mihla v očích, když je na ni na moment otevřel a zahleděl se do její tváře. Až poté si uvědomil, že to neměl dělat, že by neměl hledět do její touhou protkané tváře, neboť jej to samotného dohánělo k šílenství. Svými pohyby jej postupně odváděla i mimo realitu, podepřel její hýždě rukou a pomohl ji, udat tempo ještě víc stupňat příjemné pocity, které jej naplňovaly.  "Jsi nádherná, Haido.." jeho hlas zní zadýchaně, slabě - jak postupně propadá, Jak mu zarývala prsty do zad, jak jej postupně vedla svými pohyby k výškám. Nechtěl padnout dříve než ona, držel se dlouho. Odtáhl se od jejích rtů a sklonil hlavu k jejímu krku, políbil ji a skryl v polibku další slastný výdech. Cítil její pulz stejně zřetelně, jako ty prsty na svých zádech, jak drásala jeho ramena. Společně se oddávali svým tělům a jejich potřebám, za svitu měsíce. Kdesi v dálce snad zahoukala sova, když po několika dlouhých minutách neutichající touhy Ragi dosáhl vrcholu. Sevřel její boky pevně v rukou a přitáhl ji k sobě, aby ji mohl políbit opět na ústa, dlouze, ale už méně naléhavě než předtím, snad jen pro ten pocit, že ji ještě stále cítí, jak se chvěly jeho svaly na rukou z příchodu nepopsatelné slasti. Zvedl ruku a pohladil ji po tváři, prsty ji vjel do vlasů a pak se odtáhl, aby ji objal a obličej zabořil do jejího krku, nechávajíc doznít příjemný pocit.
Haida Ara Valdrinor
Haida Ara Valdrinor
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 27. 03. 20
Age : 25
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

5/5/2020, 20:06
Připadalo jí to jako nekončící zážitek. Každý pohyb přinášel něco nového, dříve nepoznaného, štěstí rozprostírající se na rtech v podobě slastných výdechů a šeptaného jména - jeho jména. Ragi - mohla by ho sténat znovu a znovu, nikdy by se neomrzelo. Hledala v něm útěchu, blízkost i jistotu, v jeho jméně i těle, k němuž se tiskla, držena v zajetí jeho silných paží, které objímaly štíhlé tělo smáčené vodou z jezera ale i potem. Nádech a výdech, vzduch přerývavě prchal do plic, aby ho odtamtud opětovně vypudila, horko sálalo z její kůže, když si u něj schovávala tvář. Do zad mu zaťala nehty o něco intenzivněji, zanechávajíc mu tak svým činem nejspíš drobné rudé rýhy, když stiskl povolila, sklouzávajíc po celé délce páteře až k bedrům, než se ho znovu zachytila za ramena, držíc se ho pevně, jak jen to šlo. Slast vyplula na povrch a Haida se jí se zavřenýma očima plně oddávala, červenajíc se ve tvářích s hlavou zakloněnou a rty pootevřenými, aby vůbec byla schopna dýchat. Něco tak intenzivního nikdy nezažila, tak osobního, intimního. Nevyrovnal se tomu žádný pocit radosti, ani když poprvé usedla na koně a rozjela se na jeho hřbetě se smíchem za podpory otce. Když poprvé odzbrojila svého protivníka. Když si poprvé natáhla uniformu hlásající její příslušnost k armádě. S Ragim se jednalo o cosi... nepopsatelného. "Ragi," vydechla jeho jméno šťastná, že právě on jí dovolil poznat svět z jiné perspektivy. Nyní by tvrdila, že i hvězdy zářily jasněji a měsíc laskal její pokožku chladivým dotekem, byť se jednalo o pouhou představu, hloupý výmysl její hlavy vznášející se na vlnách euforie. "Po tomhle se tě už nevzdám... víš to?" Intimita v jejím životě ještě nehrála roli, ale s Ragim by se všechno mohlo změnit. Představa, že každou noc usíná v jeho objetí po sladce hříšném milování, a že ji ráno za ránem budí polibkem na odhalené rameno, za uchem nebo jí prsty přejíždí po holých pažích či páteři? Zvykla bych si, ani nevíš jak rychle...

Konečně se jí povedlo natolik uvolnit sevření, aby se ho nedržela křečovitě, dávaje svalům možnost vydechnout po fyzické námaze a vypětí, které stále ještě pociťovala. Nejspíš bude potřebovat i jeho oporu, až se bude vracet na břeh, nohy se jí nepochybně budou klepat v kolenou. "Nevyjádřila jsem se na tvou nabídku," připomene mu tiše požadavek, který vznesl o malou chvilku dřív, než se oba propadli do náručí vzájemné vášně. Seděla na něm, prsty mu prohrabávaje dlouhé vlasy, odhrnujíc mu je přitom z čela, aby znovu a znovu podléhala intenzitě tmavých očí a hlubokého pohledu. "Budu čekat. Vždycky budu čekat. A dokud to půjde, budu po tvém boku trávit co nejvíc času... Radovat se s tebou. Být ti oporou v dobrém i ve zlém... Smát se s tebou i prolévat slzy." I jejím uším to znělo téměř jako verze svatebního slibu než obyčejné poslání. "Ale otec... J-já... nevím, jak na to bude reagovat," připustí s kapkou nejistoty v hlase, pohled uhýbajíc stranou. Otec nebyl tvrdý, rozhodně ne vůči její výchově, ale dovedla si představit, že její svazek by měl být částečně výhodný. Na druhou stranu i on si vzal za ženu vílu, sic vznešenou, ale žádnou významnou ženu. Ragi? Byl více než to - býval dědicem a nebýt toho, že odstoupil z turnaje a vzdal se všeho, co měl, mohl by být i králem říše. Mohl být mocnější než všichni ostatní. "Budu čekat... ale dnes ne... Dnešní noc chci strávit s tebou," zašeptá než mu věnuje polibek plný citů. Měli pro sebe celou noc, kdy mohli ležet vedle sebe při ohni, a ona by naslouchala jeho ukolébavkám, než by usnula. A ráno? S prvními slunečními paprsky, s prvními červánky se rozloučit polibkem a příslibem, že se opět setkají, se vydat do hradu, zpět do Hedenu, aby mohla tiše vklouznout do pokoje s uličnickým úculem na tváři a myšlenkou na Ragiho.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

5/2/2021, 12:47
Už je to několik dní, co jsem se vydala na další cesty. Několik dní, co jsem na hřbetu Terstin opustila hranice jak Inssery, tak celé Cyry. Ani otec ani matka nebyli moc nadšení, když jsem jim oznámila, že zase odjíždím. Od doby únosy byly skoro až přehnaně starostliví. Na jednu stranu jsem to chápala. To co se stalo bylo příšerný a pořád mě kousky mučí ve snech. Na druhou stranu je to až příšerně nepříjemné.
Cesta mě s Terstin z Cyry dostala až sem. Do Fiplinu. Stálo mě to projetí celé Illevenas. Přes Východní polopoušť až na hranice Fiplinu. Bylo náročné překonat nástrahy Tichého lesa a Středozemních nížin, ale stojí to za to. Už před dlouhou dobou jsem zaslechla jak víly mluví a kráse měsíčního jezera. Neodolala jsem a musela jsem se přesvědčit sama. Taková už jsem byla. Chtěla jsem vidět všechny krásy, které náš svět nabízí. Seděla jsem na hřbetu mojí už dlouholeté společnice, která má stejnou barvu, jako čistě napadnutý sníh. Neskutečně jsem toužila si zatančit u tohoto jezera. Už od mala jsem tančila u Vali, takže tanec při Měsíčním jezeru bude jenom a pouze oddych po dlouhé cestě. Přesně z tohohle důvodu jsem se převlékla z jezdeckého oblečení. To se mi povedlo, když jsem projížděla Hedenem. Našla jsem si jeden hezký a útulný hostinec, kde jsem si vzala jeden pokoj. Tam jsem si dala pár věcí, převlékla se a společně s Terstin jsem se vydala právě sem k Jezeru.
To je taková nádhera.... Problesklo mi v hlavě, když jsem pozorovala tu nádhernou hladinu, kterou bych klidně mohla přirovnat k zrcadlu. Přehodila jsem jednu nohu přes hřbet Terstin a už jsem přes její bok sklouzla na zem. Neměla jsem důvod Terstin přivazovat. Poslouchala mě perfektně a i ona se potřebovala jít napít, což jsem ji hned nechala. Na nohou jsem měla sandálky z kůže, ale jejich barva byla nádherně zlatavá. Jednalo se o sandálky, jejíchž propletené proužky mi sahaly něco málo nad kotníky. Sandálky, ale nebyli díky dlouhým šatům vidět. Světle modré šaty se zlatými ornamenty. Výstřih byl opravdu hluboký, ale to mi nevadilo. Pas jsem měla obepnutý pásem ze zlata s ornamenty. Ze stejného materiálu a se stejným motivem jsou ozdoby na ramenou. Dokonale lehká látka a do světa křičící Cyrský styl. "Terstin, opatrně, ať tam nespadneš." Zavolala jsem na ni pro jistotu a dál uchváceně sledovala to jezero.
https://i.pinimg.com/564x/14/b6/2e/14b62e23fff229049837f3a04b89caa0.jpg
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

5/2/2021, 14:57
Občas děkoval Kotlíku, že makal natolik a nepolevoval, že se z něj dnes stal důstojník. Jako důstojník první legie měl totiž o několik pravomocí více a zase na něj všechna pravidla neplatila. Bylo to skvělé právě v časech jako je tento. Mohl se prostě vylétnout z tábora a odletět pryč. Když už si říkal, že jsou ty lidi až moc debilní, prostě se zvedl a nikdo ho zbytek dne neviděl. Nejdřív z toho byl problém, ale postupně si na to všichni zvykli. Tentokrát to ještě spojil s cestou do města Heden. Potřeboval koupit dárek pro matku, která slavila narozeniny. Sice to nebude oslava jako oslava, protože on za ní přiletět nebude moct, sestra s rodinou nemluví a pochybuje o tom, že by otec něco pořádal. Jako správný syn chce ale ukázat, že na ni nezapomněl a jeho kroky vedou přímo do zlatnictví, aby si vyzvedl svou objednávku, kterou zadal už před několika měsíci. Věděl, že nebude jednoduché splnit jeho požadavky, ale nechtěl si nechávat dělat šperky v jiném království. To je na něj moc daleko a moc zbytečné. Obchodník strnul, když Arwin vešel do místnosti. Musí uznat, že z něj snad i jde trochu strach. Měří skoro dva metry a nechal si na sobě oblečení z tábora, což znamená, že je celý v černé pevné látce, která připomíná kůži. Víc oné kůže má na ramenou a na hrudi, kde se mu na obou místech vyjímají temně rudá zřídla Jedno na hrudi a na každé ruce po dvou – jedno na rameni, druhé na bicepsu. Spěšně zaplatil, vzal si svůj balíček a odešel z místnosti. Občas bylo dobré, když se ho lidé obávali, ale v této chvíli to bylo spíš otravné. Aspoň ale dostal slevu, a to se vyplatí!

Jenže co teď se zbytkem času? Nechtělo se mu vracet do tábora a mnohem raději se odklidí na nějaké klidné místo, kde ho nebude nikdo rušit. A které by bylo lepší než jedno z těch nejromantičtějších v celé zemi? A to navádí k tomu, že se vydává k Měsíčnímu jezeru. Má to místo rád, je tu klid a taková zvláštní energie, která uklidňuje každý jeho sval. Občas tu rád sedává třeba večer a pozoruje zamilované páry a směje se jim. Potichu, samozřejmě. Občas si sem sám někoho přivede. Mnohem častěji si ale vyleze na vysoký dub, který je jen kousek od vody a jako vodník sleduje vodu pod sebou. V tu chvíli pro něj není nic jiného než teď a tady. A právě i na toto místo se vydává právě teď. Netrvá mu to ani moc dlouho. Vzdušnou čarou a jeho rychlostí to není zas tak daleko a on už si spokojeně hoví na své větvi, která je tak čtyři metry nad zemí a díky tomu ho kryje před zraky ostatních. Málokdo se totiž dívá nad sebe. Se zavřenýma očima poslouchá pohyby vody a snaží se zapomenout na to, že za pár hodin bude muset zase pryč. Lehce si povzdechne zrovna ve chvíli, kdy zaslechne dunění kopyt. Otevře nejdřív pomalu jen jedno oko, a pak to druhé. Rozhlédne se a zaměří onu příčinu toho zvuku a zjistí, že je to jen malá blondýnka. Ale víla. A podle oblečení může dost jasně říct, že není zdejší. Chce dělat, že tu vůbec není, ale něco mu na druhou stranu říká, že by mohla být sranda, zase se s někým seznámit. Lehce se usmívá a shlíží na ni dolů. To, že je Illyrijec, ukazují jen ta zřídla. Druhý velký úkaz má zatím skrytý, i když by to taky nemuselo být špatné odhalit. Ale až později. Sleduje dívku a přejíždí ji od hlavy až k patě, dokud nepromluví na svého koně. „Nemyslím si, že ti rozumí,“ pronese směrem k ní s úsměvem na rtech a zamává na ni, aby si ho v korunách stromu všimla. Zatím ještě na zem neslézá. A rovnou jí i tyká. Ach, jaký to trochu nezdvořák. Jeho úsměv sluníčka to snad ale napraví. „Nevypadáš jako někdo, kdo tu čeká na svého přítele. Hádám tedy, že tu jsi na výletě. A tipuji, že pěkně z daleka,“ začíná odhadovat z toho, co vidí a pořád tak mile na ni pomrkává a je vážně zvědavý, jak se k tomu dívka postaví. Zkouší si ji.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

5/2/2021, 15:56
Upřímně, ani nevím, kam se mám dívat dřív. Na to překrásné jezero se zrcadlem místo hladiny? Na hlavní město celého Fiplinu, které se týčí na skále nad jezerem. Je to dost vysoko a cesta z Hedenu sem je poněkud delší. Což je pochopitelné vzhledem k tomu, že člověk musí tu výšku sejít a většinou nějak obejít. Ano... mohla bych se přemístit, ale nechtěla jsem riskovat, že bych někde odpadla. Hlavě bych pak neměla ani energii na to, si tady zatančit. A to je důvod, proč jsem přeci tady! Zároveň si i ona sama přijde jistější, když má ve svojí blízkosti Terstin. Takže přemisťování ani nepoužívám. Je to pro mě poněkud zbytečné. Rukou jsem si projela dlouhé blond vlasy, které jsou pár čísel nad zadkem a pousmála jsem se. Bylo až překvapivé, jaké tady bylo ticho a klid. Tohle je to, co mám ráda.  Udělala jsem pár kroků směrem k jezeru, ale to už jsem zaslechla. Cosi. Jakýsi mužský hlas, za kterým jsem se hned otočila. V ten moment se tím směrem otočila i Terstin a zaržála. "Shhhh, to nic, Terstin... To nic.." Pokusila jsem se ji malinko uklidnit, což se mi taky i povedlo. To už jsem pohled zase vrátila na to místo, odkud jsem slyšela ten hlas. Nejdřív jsem nikoho nemohla najít, dokud jsem nepostřehla rychlejší pohyb, který mě upoutal. Nějaký muž seděl vysoko na stromě a mával právě mým směrem. "A já bych zase řekla, že rozumí." Prohodila jsem zase jeho směrem. Nevěděla jsem, kdo to je. Dvě věci jsem ale věděla jistě. Na první pohled budí respekt, který mě nějak instinktivně nutí udělat jeden krok dál od něj. A za druhé, má štěstí, že narazil na mě a ne na Lilis. Protože moje starší sestra by mu za tykání utrhla hlavu. Doslova. Ona si potrpí na vykání, na oslovování hraběnko a všech těhle věcí. Já ne. Já si ani nepotrpěla na titulu hraběnky. Spíš jsem používala lady, nebo jsem se bez toho klidně i obešla. "V tom případě jsem asi odhalená. Můžu ti s něčím pomoct, nebo máš v oblibě sledovat cizí víly a jejich koně z korun stromů?" Samozřejmě jsem to nemyslela nějak zle. Spíš bylo příjemné si do někoho malinko rýpnout po dlouhých cestách, kdy jsem mohla mluvit jenom na Terstin. Prohlížela jsem si ho od hlavy až k patě. Tedy, co jsem na tu dálku zahlédla. Jasná červená zřídla, . Tmavovlasý muž. Nic víc jsem nedokázala rozeznat. Výšku, barvu očí, nic. Jediné co jsem mohla poznat.. Illyrijec.
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

5/2/2021, 16:27
Trochu pobaveně se na ni díval, jak uklidňuje svého koně. Jako všechno dobrý, ale pro něj je kůň jen koněm. Jen zvířetem, které slouží jako dopravní prostředek a pokud není víla, která umí mluvit se zvířaty, takovou ještě ani neviděl, tak pochybuje, že jí kůň rozumí. Kdyby to byl pes, tak tomu možná věří, ale koně mu vždy přišly jako taková trochu jednoduchá a občas až hloupá stvoření, která se správným výcvikem mohla být užitečná, ale jinak? Jinak je to pro něj jen typ povozu. Baví ho, jak ho hledá a až při zamávání si ho konečně všimne. Při její odpovědi, že jí kůň rozumí, jen pokrčí rameny a zatváří se tak, že je jeho názor jasně zřetelný a ani ho nemusí nijak vysvětlovat. Je pravda, že on sám vzbuzoval silný respekt, který podporují hlavně ona zřídla, výška a postava, která je ovlivněna doslova několika staletími tréninku. Čistě teoreticky je ale neškodný, pokud ho nikdo nenaštve. Dívka mu přišla taková roztomilá. Taková malinká… jako křeček. A křečkovi se neubližuje, dokud nekouše. Podle oblečení a plemena koně tipuje, že bude vílou vyššího postavení, ale to mu stejně nezabránilo jí tykat. Kdyby se urazila, věděl by, že tu akorát ztrácí čas. A takovými ženami totiž není zábava a on se baví rád. „Možná mi můžeš pomoct a říct mi své jméno, ať vím, s kým mám tu čest,“ překříží si ruce na prsou a dál pozoruje každý její pohyb, jako by byla pod drobnohledem. Žádný její pohyb mu neunikne. Dívá se na ni a tím si zjišťuje další informace, které mu může takto poskytnout. Je to nemoc z povolání. Nezastaví to, ani kdyby chtěl. „A z korun stromů se sleduje nejlépe. Měla bys to někdy zkusit. Dozvíš se pak spoustu věcí,“ pokrčí rameny jakoby nic a zahledí se znovu do jezera. I on cítí, že je pod drobnohledem a popravdě by ho zajímalo, na co dívka ze svého zkoumání přišla. „Odkud jsi? Musíš být z říše víl a nebude to žádné blízké království. Vypadá to, že jsi na cestě klidně i pár týdnů,“ vážně vypadá, že ho to zajímá. Cestuje za zábavou? Nevypadá to, že by něco prodávala. Cestuje za někým? To by mohl být zajímavý příběh.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

5/2/2021, 17:17
Každý má svůj názor a já ho nemám v plánu nikomu brát. Na to nemám právo. Mým názorem je, že mi Terstin rozumí. Je to moje společnost na cesty a těch nebylo málo a jsem si jistá, že další přibydou. Nemluvím o tom, jak umí poslouchat, co se tyče jízdy, nebo jakéhokoli výcviku. Ale měla jsem spíš vždycky pocit, že když jsem měla radost já, tak ona byla veselá. Jakmile jsem někomu nevěřila, stála přede mnou, kdyby se něco stalo, aniž bych musela něco říct. Když jsem byla smutná, ona byla ta, která do mě šťouchala čumákem, abych nebyla smutná a usmála se. Proto si stojím na svým názorem, že mi rozumí. A hlavně.. pokud je člověk sám a tak dlouho na cestách, většinou si vytvoříte podobný vztah k něčemu, co vám ani rozumět nemusí. Ale člověk už to má v hlavě tak nastavený, že se snaží komunikovat i se zvířaty. Celou dobu jsem na něj koukala a pozorovala ho. Je dost možně, že bych ho ztratila, kdybych pohled najednou přesunula jinam. A to jsem nechtěla riskovat. "Koukám, že se tady někdo drží pravidla, že mají dámy přednost." Vydechla jsem lehkým úsměvem na rtech. Tohle jsem celá já. Mám úsměv na rtech pořád, protože se snažím, aby byla dobrá nálada tak nějak všude. Nebo aspoň tam, kde jsem já. "Fréa Lirea Arcalimë. A ty jsi?" Představila jsem se a upřímně jsem si ani nemyslela, že by naši rodinu mohl znát. Kdybychom byli v Cyře, je to o dost větší pravděpodobnost, ale takhle daleko spíš ne. "Myslím, že si to budu muset nechat ujít. Zaprvé, nemám jak se tam dostat.. za druhé.. Ráda si věci prohlížím zblízka.. to mě teda přivádí k tomu, že jestli chceš další odpovědi, budeš muset za mnou dolů." Ušklíbla jsem se na něj malinko. Přeci na něj nebudu řvát na takovou dálku. A hlavně... nejsem na křížovém výslechu, takže bych taky ráda něco věděla.
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

9/2/2021, 20:00
"Jsem přeci slušně vychovaný mladý muž," dobrá. Mladý už sice moc není, ale vypadá mladě a to se počítá, ne? Století sem, století tam. Na to se nehledí. A je mladý vychovaný muž jenom v případě, že se mu to hodí. Když se mu to nehodí, nehodlá s tím ztrácet čas a rovnou jde k věci. Ale v těchto chvílích by ze sebe mohl udělat kavalíra. Upřeným pohledem ji sledoval a snažil se její jméno zařadit. Většinou, když lidé řeknou úplně celé jméno, znamená ho, že by ho měl znát. No, nezná. Chvíli se snaží i popřemýšlet, ale nic mu to neříká. "Rád tě poznávám, já jsem Arwin," křestní jméno stačí, ne? Nemá potřebu představovat se celým jménem, když to ona nebude chtít. Potom by se mohl představit i s hodností a to by taky mohlo být zábavné. Opře se rukama o větev. "Já bych ti pomohl. Nahoru to vždycky jde. Dolů už hůř, ale-" přeruší větu tím, že se zakymácí a vypadá to, jakoby padal zády na zem. Jenže tohle je jedna věc, kterou má vychytanou. Chytí se o něco pevně a najednou visí asi tak dva metry nad zemí a drží se rukama pořád ještě větve. A nakonec než bys řekl švec, ocitá se na zemi pevně na nohou. Se sebevědomým úsměvem jde k ní a postaví se na pomyslnou hranici jejího osobního prostoru. Takhle z blízka může vypadat ještě o něco děsivěji. Je snad o půl metru vyšší než Fréa a tak se nad ní sklání, aby se jí mohl podívat do tváře. Přestože má na sobě dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty, občas je mu vidět na krku, ruce nebo na tváři vybledlá jizva z bitev. A samozřejmě nemůžeme zapomenout na temně rudá zřídla. "Tak už mi řekneš, odkud jsi a co tu děláš? Nebo jsi na útěku? V tom případě bys ale neměla prozrazovat své jméno. Nemuselo by to skončit dobře," lehce se na ni usmívá a nenuceně ustoupí pár kroků zpět. Bolí ho za krkem, jak se dívá takto z výšky.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

9/2/2021, 20:58
Musela jsem si ho znovu prohlédnout.. Nebo aspoň tak, jak mi to ta dálka dovolovala. "To je jenom dobře.. Takový muž se vždycky hodí." Prohodila jsem hned s lehkým úsměvem na rtech a sledovala snad každý jeho pohyb.. Nedokázala jsem se pokusit odhadnout, kolik mu je.. Čím se živý, nebo cokoli jiného. Vzhledem k tomu, jak byl daleko, nedokázala jsem nic odhadnout ani z jeho obličeje. "Ráda tě poznávám, Arwine." Vydechla jsem jeho směrem a musela jsem uznat, že se choval pěkně. Že tam to dobré vychování bylo vidět, i když to bylo jeho vlastním způsobem. Sama mám výchovu hraběnky, ale na to si nepotrpím.. ani na oslovení hraběnky, nebo lady.. Já jsem v tomhle směru jiná.. Nepotrpím si na tom. Malinko jsem zakroutila hlavou do nesouhlasu a musela jsem se usmívat, jak tam dělal ty blbosti. Když se přiblížil až na kraj osobního prostoru, o krok jsem ucouvla. Vypadal mile.. sympaticky.. ale tohle byl prostě můj instinkt po tom všem. To nebylo nic proti němu. Zvedla jsem k němu hlavu a rukou si přejela po té stříbrné vločce s opálem uprostřed, která se mi houpala na krku. "Jestli mi tam nahoru pomůžeš.. tak nad tím mooožná začnu uvažovat." Vydechla jsem s úsměvem, ale nebyla jsem si jistá, jestli chci riskovat, být o samotě s cizincem tak vysoko. Měla jsem díky té blízkosti možnost si ho prohlédnout. Svalnaté tělo, jizvy, tmavé vlasy a karamelové oči. Musela jsem uznat, že byl pohledný. To se nedalo zapřít. "Neutíkám.. Jela jsem sem přímo kvůli jezeru. Jinak pocházím z Inssery.. Cyra. Ale zajímalo by mě, co tady děláš ty, Arwe." Vždycky jsem se snažila si vytvářet ke jménům svoje přezdívky.
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

9/2/2021, 22:06
Arwin se vždycky hodí. Je to praktický muž. Dosáhne na nejvyšší poličky, zvládne otevřít sklenice od okurek a poseká trávník. Prostě muž k pohledání, kterého by každá chtěla. Potěšení bylo na jeho straně. Rád poznával nové lidi. Byla to docela zábava a jakmile potřeboval kontakty, měl kam sáhnout. A i když tato dívka mu v praxi nebude asi moc užitečná, rád s ní stráví zbytek dne. Prohrábl si vlasy a popřemýšlel kolik té dívce asi tak může být. Připomínala mu nějakým způsobem jeho sestru. Možná tou odvahou pouštět se do jiných krajin. Byla to sice vlastnost, které si celkem cenil, ale zrovna u sestry by ji nejraději vymýtil. Kdyby jen tak mohl. Jakmile byl znovu na zemi a u dívky, založil si ruce na prsou, čímž překryl jedno zřídlo. Takhle zblízka už asi nevypadal tak nebezpečně, protože přestože se pohyboval ladně jak kočka a vypadal, že je připravený skočit po nejbližším nepříteli, jeho výraz v očích říkal, že momentálně je neškodný jak beránek. Jakmile řekla, že by ji mohl dostat nahoru, trochu se zarazil a zapřemýšlel. Nevěděl, jak na to bude dívka reagovat. Ale tak co může ztratit? Nic. "Teď se, prosím tě, nelekni a neboj se, jo?" varuje ji předem, než přistoupí těsně k ní, chytí ji kolem pasu a přitáhne ji těsně k sobě. O vteřinu později se mu začnou ze zad rozpínat velká temně černá křídla. Podívá se na větev, kde předtím seděl a pár mohutnými mávnutími je oba vynesl na své původní působiště. Nejdřív posadil ji, aby nespadla, přičemž ji pořád lehce přidržuje a posadí se vedle ní blíž ke kmenu stromu. Buďme rádi, že je ta větev tak pevná. "V pohodě?" zeptá se jí, ale usmívá se takovým křivým úsměvem, kdy má jeden koutek rtů výš než ten druhý a očividně je se sebou spokojený. "Arwe? No tak dobře," u své nové přezdívky se musí krátce zasmát, než se vrátí k tématu "Moment. Ty jsi přijela k jezeru z Cyry? Nemá čirou náhodou Cyra největší jezera v říši?" V Cyře byl dohromady asi dvakrát a má pocit, že jezera byla kam se člověk podíval. Byla nekonečná a oslnivá. Vypadala jako oceán bez konce a nevěřil tomu, že se dají obejít. "Byl jsem si vyzvednout něco ve městě. Nic velkého. Utíkám od těch blbců v táboře, to to asi vystihuje," pokrčí jen rameny, protože mluví naprostou pravdu. Musel si od nich odpočinout, jinak by běhali kolem tábora celou noc.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

9/2/2021, 22:46
Na jednu stranu z něj sálalo bezpečí. Jeho výraz, jeho postava, ta zřídla.. Všechno tomu dost nasvědčovala.. Ale Learral se zdál stejný... proto jsme si s ním začala. Proto jsem mu začala důvěřovat. Ale všechno skončilo jinak.. špatně.. Proto je tady ta druhá stránka, která mi hlásí vykřičník, že Arwina neznám a může to úplně v pohodě dopadnout stejně. Byla jsem oproti němu neskutečně malinká a drobounká. Klidně bych se mohla schovat v jeho stínu... kdyby foukalo, taky bych se za něj mohla schovat.. to samé platí pro déšť, kdyby měl sklon z boku. Přesně takový rozdíl mezi námi byl. Když ale promluvil ohledně toho, abych se nelekla, nadzvedla jsem obočí. Těmi slovy, že pokud mi nahoru pomůže, tak nad tím začnu uvažovat... Myslela jsem vážně, že ZAČNU UVAŽOVAT.. Ne že s ním okamžitě souhlasím. Ale očividně jsem teď neměla na výběr, protože jsem najednou ucítila jeho silnou paži kolem mého pasu. To už zpozornila i Terstin, která svým koňským a dost hlasitým způsobem začala protestovat. Cítila jsem, jak jsem byla natisknutá na jeho těle, až jsem mohla cítit, jak mu tluče srdce. To moje teď tlouklo jak o závod, protože jsem se přeci jenom dost lekla. "Co to děláš?" Prohodila jsem vážně a v tom hlase byl dokonce i slyšet lehký náznak strachu. Byl cizí a najednou mě prostě... držel.. mohl se mnou udělat cokoli. Jen co jsem se díky němu dostala na tu větev, okamžitě jsem se ji chytla a koukla na něj. Hned jsme ho přejela pohledem. Věděla jsem, že bez něj se dolu fakt nedostanu... Musela jsem si skousnout ret a viděla u toho Terstin pod námi, jak u toho stromu dupe. "Pokud nemáš v plánu mě tu zabít tak asi.... jo." Prohodila jsem vážně a vydechla si. Dole jsem byla sebevědomá, ale tady jsme byla... nejistá. "Nevadí ti ta přezdívka? Jsem ráda... originální.." Přiznala jsem jeho směrem a začala se malinko rozhlížet po tom okolí a výhledu. Byla pravda, že je to krásný výhled. "Jo... přesně tak. Máme nádherná jezera.. Ale já se doslechla i o kráse tohohle a prostě.. jsem to zrcadlo chtěla vidět na vlastní oči." Vysvětlila jsem mu důvod moji cesty. Milovala jsem přírodu a chtěla jsem vidět všechny její krásy. Všechny. Znovu jsem ho při jeho odpovědi přejela pohledem. "Takže jsi.. na útěku?" Jen co jsem to dořekla, tak jsem si zase malinko poposedla dál. Nikdo se mi nemohl divit, že jsem nedůvěřivá. Teď jsem seděla vysoko nad zemí s někým, koho neznám a utíká od lidí z tábora!
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

9/2/2021, 23:13
Jako je pravda, že řekla, že o tom bude uvažovat a ne, že to chce. Jenže Arwin nemá rád tyhle polovičaté odpovědi. Buď chce a nebo ne. A pokud nad tím přemýšlí, tak ji musí popostrčit k činům. Jinak by se nikdy nikam nedostala a on by tu trčel ještě dlouho a na to, aby celý den někde stál, má armádu. Všiml si toho lehkého strachu v jejích očích, který možná nebyl tak malý, jak on si myslí, ale to už je pozdě. Už se rozhodl. Takže po tom, co roztáhne svá mohutná křídla a dostane je nahoru, začne až přemýšlet nad tím, že to asi nebyl nejlepší nápad. Ale tak co. Křídla zase zmizí a on si může užívat, jak se dívka dostala mimo svou komfortní zónu. "Neboj, nemám v plánu tě tu zabít. Kdybych to chtěl udělat, neudělám to přeci na stromě, ne?" dívá se na ni, jakoby ona byla šílenec a ne on. "Asi nevadí. Akorát mi tak neříkej, pokud někoho potkáme, jo? To by asi nebylo ono," úplně vidí, jak by se to hned rozneslo po celém táboře a on by musel řešit, že nějaký voják, který se nedožije další bitvy, roznáší něco o něm. O samotném Arwinovi. No to by vážně nešlo. "Tak to jsem samozřejmě rád, že krása našeho jezera se donesla až do vílích království. Je pravda, že toto jezero je překrásné," zahledí se do něj a znovu si připomene, proč sem tak rád chodí. Připomene si, jaké to pro něj bylo poprvé, když ho objevil a řekl si, že už odsud nikdy nechce odejít. Jeho vlny jsou nějak zvlášť magické a uklidňující. Sám by přísahal, že někde pod hladinou se magie ukrývá. A to silná. Je to však jen jeho domněnka, ze které ho vyruší dívčina otázka, která ho rozesměje. "Ne, to vážně ne. Už vidím ty popisky. Jeden z nejvyšších důstojníků první fiplinské armády na útěku! Přemýšlím, kdo by mě našel dřív. Jestli matka s jídlem nebo otec, který by mě asi zabil na místě," pořád se směje, i když ně tak výrazně a nahlas. Je však vidět, že ho to vážně pobavilo, "Ne, byl jsem si něco koupit ve městě a abych si na chvíli odpočinul, tak jsem tu ještě zůstal. Do tábora se vrátím. Možná až zítra, ale vrátím. Mám ve svém postavení pár pravomocí, které se v tuhle chvíli hodí." Dívá se na ni, jak si odsedá. "Pozor ať nespadneš. Bolelo by to."
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

9/2/2021, 23:51
Slyšela jsem ta mohutná mávnutí křídel. Dokonce jsme je i viděla.. tak mohutná a černá.. ale v tenhle moment jsem byla spíš vyděšená, než abych mu chválila jeho velká a mohutná křídla. To už jsem ale seděla na stromě. Lépe řečeno na větvi a udržovala si nějaký ten odstup. Dole jsem slyšela dupat Terstin, ale ani na moment mě nenapadlo ji uklidnit. To se stane, až budu klidná já sama. "No.. Bylo by to pro tebe nejjednoduší.. jenom mě shodit dolu, nebo tak něco.. Co já vím." Kývla jsem rameny jako odpověď. Ten jeho pohled.. byla jsem na něj zvyklá. Házelo ho na mě spousta mužů, když jsem couvala, vyhýbala se jim, nebo tak něco. "Hm? Proč ne?" Tohle mě zajímalo.. Že by se styděl za svoje jméno? To mi mohlo být zatím záhadou.. Ale klidně pro to může mít naprosto jiné důvody.. kdo ví.. Ona ne.. "Musím uznat, že je opravdu krásné.. Vypadá skoro jako ze skla.." Pousmála jsem se pomalu.. hodně pomalu jsem se začala uklidňovat.. ale pořád jsem to srdce cítila, jak buší. Neodolala jsem a znovu jsem se po tom jezeře ohlédla. Oproti našim jezerům bylo malinké... Ale na kráse mu to opravdu neubralo. Pak už jsem slyšela ten jeho smích a nechápavě k němu stočila pohled. Co je na tom tak k smíchu? Přišlo mi to jako normální otázka, takže jsme to nechápala... když se ale rozmluvil, pochopila jsem. Najednou jsem se cítila tak trapně, když mi došlo, že jsem couvala a bála se nejvyššího důstojníka armády. "Svatá Narilya.. Já.. se ti omlouvám.." Prohodila jsem prakticky okamžitě a rukou si projela obličej. Tohle se opravdu nepovedlo. To už jsem pískla na Terstin a ta přestala dupat. Z Nějakého důvodu jsem se po těhle slovech přestala bát. Cyra s Fiplinem neměla problémy, takže tvrzení, že je důstojníkem jejich armády mě... uklidnilo. A vysvětluje to to oblečení, i ty jizvy. Malinko jsem si skousla ret, při jeho poznámce, než jsem se vrátila na původní místo. "Musím uznat, že... ta tvoje křídla jsou nádherná.." Teď už jsem se nebála k tomu faktu vrátit.. Teď to klidně ráda nahlas přiznám.
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

26/6/2021, 13:59
Možná protože taková přezdívka není vhodná k muži tak vysokého postavení jako je on? Nebo protože přezdívky jsou pro děti a to on už pár století rozhodně není? Má k tomu rozhodně mnoho důvodů a asi se jí tu teď nechce úplně zpovídat. "Prostě se ke mně přezdívky nehodí. Přihoď si k tomu mužské ego a máš důvod." Usmál se na ni takovým způsobem, že mu opravdu asi nevadí, že mu vymyslela přezdívku, ale nesmí se to dozvědět jeho muži. Nemůže si dovolit nechat si nabourat autoritu, kterou má sice vysokou, ale přesto jsou v táboře i tací, kteří rádi pokoušejí jeho nekonečnou trpělivost. A s těmi si to pak vždy musí fyzicky vyřídit. Samozřejmě ho baví, když se ho snaží přemoct a nedaří se jim to, ale není to něco na co má celé dny čas. "Je to jako jedno velké zrcadlo, které ukazuje oblohu ve své pravé podstatě. Je i krásné nad takovými jezery letět. Máš oblohu nad sebou i pod sebou a připadáš si jako v jiném světě." vysvětluje pocit, který ona asi nemůže znát, přesto je to pro něj velice důležitá věc. Je jen málo takových míst a takových možností, kde může vypnout hlavu, a tak si tohoto místa velmi váží. A ani to nemá zas tak daleko od tábora. Při její připomínce o uprchlíkovi se musí hodně smát, protože k tomu se neblíží ani trochu. Je to jak druhá rovina extrému. Na jedné straně je on a na té druhé uprchlík. Je armádě opravdu věrný a nikdy ho nenapadlo armádu opustit. Dobrá, když se snaží na mladá koza poroučet, tak má chuť se na všechno vykašlat, ale stejně by vojsko neopustil. "Nemusíš se omlouvat, nemohla jsi to vědět. Ale pobavila jsi mě, to určitě jo. Takhle dobře jsem se dlouho nezasmál," pronáší k ní s úsměvem sobě vlastním. Všiml si však, že se dívka trochu uvolnila, když zjistila, že není žádný přeběhlík. Teď se s ní určitě půjde bavit lépe než s tím chomáčkem strachu, kterým byla předtím. Při její poznámce k jeho křídel pozvedl obočí, ale automaticky se tak nějak načepýřil. Křídla jsou pro Illyrijce velice důležitá a jsou na ně patřičně pyšní. Odklonil se od kmenu stromu a nechal objevit svá opravdu velká černá křídla. Protáhl je, jakoby chtěl automaticky ukázat, jak jsou úžasná, a pak je složí tak, že je má lehce roztáhnuté, ale přitom jsou volné. "Děkuji, to je opravdu milé slyšet." Zajímalo by ho, kolik ta dívka ví o křídlech Illyrijců a kolik je jenom fascinovaná tím, že je snad vidí poprvé. "Co tu děláš opravdu? Přeci jsi nejela přes celou zemi jen aby ses podívala na jezero." Zeptá se na otázku, kterou už jednou sice položil, ale nepřišla žádná uspokojivá odpověď, kterou on si žádá.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

26/6/2021, 14:51
Nebyla jsem naprosto ve své kůži. Nemohla jsem ani být, když si mě teď na větev vysadil cizí chlap, který byl jak hora svalů. Jak hora dobře namakaných svalů, musím říct. Neměla bych ani nejmenší možnost mu utéct, kdybych se o to chtěla pokusit, kdyby se on o něco chtěl pokusit. Ono, i kdybych se chtěla pokusit otéct na hřbetě Terstin, stejně bych mu neměla šanci utéct s jeho křídly. Chytl by mě dřív, než bych se vůbec dostala do lesa. Sama jsem nad sebou malinko zakroutila hlavou, abych se aspoň malinko uklidnila, ale to nešlo. Na to jsem z cizích chlapů měla až moc velký respekt. Malinko se mi ale zhouply koutky do úsměvu, když promluvil o mužském egu. Největší zbraň a zároveň slabina chlapa.
Látka šatů mi visela ve vzduchu. Byla tak lehká, že si s ní v klidu pohrával lehký vánek, který akorát zavlál a sám si pohrál jak s látkou šatů, tak i blond vlasy. Na chvíli mi do hlavy vlezla myšlenka, že bych si mohla zase ozvláštnit konečky modrou barvou z lastur. Malinko jsem si prohrábla vlasy, které mi vánek pocuchal, přičemž zacinkaly dva zlaté náramky, které do sebe narazily při pohybu ruky. Náramky byly krásně tvarované. Zlatá barva, lehce krouceny do nenápadných vlnek a ornamentů, ale ne nějak výrazně široké. Spíš se jednalo o dva silnější kroužky, které neměly pravidelný tvar. "Podle mě se k tobě hodí. Není to tak násilné a je to kratší. A upřímně. Mně se to líbí." Kývla jsem lehce rameny. Ráda jsem lidem dávala vlastní přezdívky. Nechtěla jsem být jako ostatní. Nechtěla jsme být ovcí, která půjde s davem a bude člověka nazývat stejně, jako ostatní. Sama jsem se zaposlouchala do jeho slov, když mluvil o letu nad jezerem. Muselo to být úžasný a tohle, to jsem jim opravdu záviděla. Možnost létat. Být volný jako pták. Když jsem slyšela, kdo je, uklidnila jsem se. Ano, pořád jsem byla pozornější, protože byl cizí chlap, ale..  uklidňovalo mě to, kdo je. Pohled jsem chvíli upírala na to dokonalé jezero. Obrovská zrcadlová plocha, která mě nutila ji sledovat a myslet na to, se by se mohlo skrývat pod hladinou. "To musí být krása. Nedokážu si ani představit, jaký to je." Jezero perfektně odráželo hvězdy. Byla jsem upřímná, já křídla neměla, proč bych se nemohla přiznat. Chvíli jsem poslouchala jeho smích, než jsem k němu vrátila pohled. "Jsem ráda, že jsem tě pobavila." Prohodila jsem sama malinko s koutky do úsměvu. Když se ale začal předvádět, jasně, že se začal předvádět. Musel předvést svoje křídla. Sledovala jsem je. Sledovala jsem je uchváceně a prakticky fascinovaně. Já toho o Illyrijcích moc nevěděla. Ani jsem je nepotkala, pokud si to dobře vybavuju. Pohledem jsem těkala po křídlech a bylo vidět, že jsme z toho prakticky unešená. Dál mi pohled pokračoval k tmavě rudým kamenům, které byly zasazeny do toho tmavého oblečení. Spíš do jeho druhé kůže, nebo aspoň tak se to oblečení tvářilo. Obepínalo každý jeho sval a záhyb. Upřímně, když už jsem byla schopna se uklidnit a začít vnímat jiné věci než, "Co mi asi udělá?" a "Co ten pohyb znamená?", tak se člověku dobře koukalo. Tmavě rudé kameny byly perfektně zasazené do oblečení, takže si jich nebylo možné nevšimnout. Jeden se mu vyjímal na hrudi a na každé ruce dva. Na ramenou a na bicepsu. Upřímně jsme ani nevěděla, kam se mám koukat dřív. Jak jsem se uklidnila, všímala jsem si najednou o dost víc věcí. Víc jsem si ho prohlédla a usmála se, přičemž jsem malinko odhalila bílé zoubky. "Můžu?" Vydechla jsem, když jsem se lehce posunula jeho směrem, abych opravdu nespadla z té větve. Nechtěla jsem se zvedat, stoupat si, protože jsem věděla, že bych nebyla moc schopna udržet rovnováhu. Nejsem zvyklá chodit po větvích, takže je víc jak pravděpodobné, že bych se proletěla. A to bych k tomu nepotřebovala ani křídla. Ladně jsem natáhla ruku jeho směrem, nebo spíše směrem k jeho křídlům, aby bylo jasné, na co se ptám. Nikdy jsem křídla neviděla a nikdy jsem se jich nedotkla. Pak jsme se mu zadívala modrýma očima do jeho hnědých. "Prakticky přijela. Ráda cestuju. Miluju navštěvování nových míst, měst, kultur. Hodně mě tyhle věci zajímají a aspoň se můžu vyhnout povinnostem, co by mě jinak doma čekali, jako hraběnku." Při zmínění povinností hraběnky jsem akorát protočila oči. Nebylo to nic pro mně a neměla jsem to ráda. Byla to nuda. Nechtěla jsem se účastnit těch akcí, řešit s rodiči různé náklady a tak. To jsem radši přenechala sestře, která se upřímně hnala převážně k akcím a k penězům. Já jsem spokojená, když jsem na cestách s Terstin. Nepotřebuju peníze, ani nadměrnou pozornost mužů, co by se kolem mně motali na těch akcích.
Sponsored content

Měsíční jezero - Stránka 2 Empty Re: Měsíční jezero

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru