Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Měsíční jezero

+2
Veragin Baldimmor
Kotlík
6 posters
Goto down
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

10/7/2021, 23:04
Dívá se na dívku před sebou a lehce se sám pro sebe usmívá. Nemohl narazit na krásnější děvče, hlavně takhle v lese. Sledoval každý její pohyb, což už byl jeden z neduhů jeho povolání. Byl zvyklý chovat se tak, aby mu nic neuteklo. Ani jediné pohnutí, jediné odfouknutí pramenu vlasů, které by se jí mohly dostat do obličeje a při tom se snažil chovat nenápadně, aby nevypadal jako úchyl, co si ji prohlíží. Na její poznámku o jméně už nic neřekne. Ví, že nemá smysl nic namítat, protože když si žena vezme něco do hlavy, nic na světě ji nezastaví. Líbí se mu její spojení toho, že je to nenásilné. Možná je to stejně tak nenásilné jako samotný Arwin, bojovník první legie, který zabije všechny, co se mu dostanou pod ruku. Teda jenom když musí, jinak je to naprostý miláček. Popravdě ho boj baví. Má rád ten pocit adrenalinu, který se mu rozlévá v žilách a cítí se vždy tak mocně, když kolem něj padají vojáci k zemi. Ale o jeho temné stránce si řekneme více zas příště.

Létání je nejlepší věc na světě. Občas ho jedině létání vysvobozuje z dlouhých dnů a vyčisťuje mu mysl. Je pyšný na svou trpělivost, kterou má se všemi a jeho klid, kterým je pověstný, ale i když vypadá klidně, občas v myšlenkách láme lidem vazy. „Pokud bys chtěla, ukázal bych ti to,“ nabídne se a myslí to vážně. Kdyby projevila větší zájem, vynesl by se s ní nad hladinu jezer a ukázal by jí, jaké je to vidět svět z jeho perspektivy, protože svět jeho pohledem je nádherný. Všiml si, že ho taky pozoruje. Jeho křídla a zřídla. Nejspíš ještě moc Illyrijců neviděla, protože jinak si její chování nedovede vysvětlit. Byl jak na svá křída, tak i zřídla, znamenitě pyšný. Vždyť křídla měl velká a silná, tak že odolala jakémukoliv větru a dokázala ho dlouho nést a zřídla měly temně rudou barvu. Jeho magie byla syrová a jako by chtěla bojovat sama místo něj. Miloval tu sílu, která se společně se zřídly objevovala. Být papouškem, tak se teď načepýří pod jeho pohledem, protože se cítí jak nějaké drahocenné zboží. Všechno dobrý, ale pak přijde otázka, která ho trochu vykolejí. Podívá se na ni jak na blázna a nakloní trochu hlavu do strany. „Ehm, kolik toho víš o Illyrijcích?“ musí se zeptat, protože začíná přemýšlet o tom, jestli dívka vůbec někdy někoho z jeho druhu viděla. „Naše křídla jsou velmi citlivá. Je to jako by ses dotkla mých intimních partiích a pokud nemáš chuť na noc plnou vášní, proti které bych nic nenamítal, tak ti doporučuji mě moc nepokoušet.“ Opravdu by nic proti noci strávené s ní nic nenamítal, ale spíš na ni netipuje, že by vlezla do postele, na skříň, na stůl nebo ke zdi s chlapem, kterého poprvé potkala. I když by to byla nespíš nejlepší noc jejího života. „Tak hraběnka, jo? Divím se, že tě nevidím ve velkých šatech s vysokým účesem, jak tančíš mazurku a místo toho jsi tady. To tě rodina pustila?“ netuší, jaká je její životní situace, ale on by svou dceru jen tak nepustil, aby se promenádovala po světě jak se jí zlíbí. To by si ji raději přivázal na řetěz a dokud by nenatáhl bačkory, tak by se nesměla hnout z domu.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

12/7/2021, 21:16
Měla jsem chvílemi i pocit, že jsem doslova až sledovaná. Že pozoruje každičký můj pohyb. Každý můj pohled, mrknutí, nebo nádech. Měla jsme pocit, že nebylo možné, aby mu něco uniklo. Aby mu uniklo sebemenší pohnutí. Věřila jsem, že by mu neunikla ani to, kdyby se mi díky lehkému vánku zahoupaly naušnice. Sama jsem si ho pečlivě prohlédla. Vysoký, svalnatý muž. Mohutné tělo, pevné oblečení jako druhá kůže, tmavé vlasy. Pořád jsem si říkala, že pokud je to pravda, že je ve službách království, tak by mi přeci neublížil. Nebo ano? Sama jsem si zakázala myslet na všechny tyhle věci, protože by mě to akorát přivedlo k NĚMU. A to jsem nechtěla. Měnič. Learral. V hlavě mi zaznělo jeho jméno. Prsteníček a prostředníček pravé ruky mi zacukaly, když jsem měla tendenci přejet přes jizvu, ale tomu jsme se ubránila. Díky tomu mi prsty jen zacukaly. Sama jsme si vydechla a zakroutila hlavou, abych to jméno vypudila z hlavy, než jsem se pohledem vrátila k Arwovi. 

Na moment jsem se usmála a na několik vteřin, dokonce i minut jsem se sama zasnila nad tím, jaké by to asi mohlo být. Jaké by to bylo se jenom tak proletět. Rozrážet vzduch a nechat ho hladit po pokožce, nechat ho cuchat vlasy. Musela jsem se usmát i nad představou toho, jaké to asi je, létat nad jezerem, jaké to je, létat nad lesy, nebo městy. Létání nad křišťálovým zrcadlem v noci, nebo létání jako takové. Bylo to pro mě obrovské neznámé. Jeho nabídka mě malinko překvapila, ale musela jsem uznat, že byla opravdu, opravdu lákavá. "Jestli to myslíš vážně... budu si to muset promyslet, protože je to... opravdu neskutečně lákavé."  Pousmála jsem se jeho směrem a levou rukou jsem si vjela do vlasů. Jemně jsme si je prohrábla, přičemž se zlatá záplava rozlila po ramenou, zádech i hrudníku. Jeho křídly a kameny temně rudé barvy jsem byla naprosto, ale naprosto unešená. Možná bych to přirovnala, jako když se Valestře dostane do rukou zlato, nebo nějaké drahé kameny. Nikdy jsem neměla to štěstí potkat Illyrijce s křídly a těmi kameny. Neměla jsem o nich ponětí. Ale vůbec. Nevěděla jsem, jak na tom jsou s křídly, co jsou ty kameny zač, prostě nic. Byla jsem uchvácená a měla jsem tak obrovskou chuť se těch křídel dotknout, přejet přes ně jemně rukou a mít možnost zjistit, jaké jsou. Nepřišlo mi nic špatného na tom, dotknout se jeho křídel. Tahle otázka mi přišla poněkud.. normální. Kdyby se mě někdo zeptal, jestli se může dotknout mých vlasů, nebrala bych to jako častou otázku, ale nenamítala bych nic. Neviděla bych důvod, proč bych něco namítat měla. Z těhle myšlenek jsem vytrhla Terstin, které se hlasitě nelíbilo, že jsem od ni tak daleko a s cizincem, takže jsem se k ni otočila a sklopila pohled jejím směrem. "To nic.. V pořádku, Terstin."  Prohodila jsme jejím směrem a následně jsem i pískla, aby se uklidnila. Chvíli protestovala, ale nakonec se uklidnila a já svůj uchvácený pohled vrátila k Arwovi. 
Když jsem pronesla otázku na to, jestli se můžu křídel dotknout, překvapil mě jeho pohled a jeho reakce. Malinko nechápavě jsem se na něj podívala a naklonila hlavu lehce doprava. "No.. upřímně nic. Proč? Je to tolik vidět? Jsi první Illyrijec s křídly a drahokamy, co jsem viděla."  Přiznala jsem a sledovala jsem ho. Když se rozmluvil, jak to u Illyrijců je, do tváří se mi okamžitě nahrnula krev, což zapříčinilo jasně červenou barvu. Tohle jsem nevěděla a tohle jsem ani nechtěla. Nechtěla jsem udělat něco takového. Spíš mu říct něco takového. Vždyť jsem ho ani neznala. okamžitě jsem stáhla ruku zpátky k sobě, přičemž mi nějak automaticky padla na podpřišek, přes který jsem přejela rukou, když zmínil vášnivou noc. To mi totiž automaticky připomnělo vášnivou noc, která končila úplně jinak, než začala. "Já.. promiň, nevěděla jsem, nechtěla jsem.. V tenhle moment jsem nevěděla co říct. Cítila jsem, jak se mi krev nahrnovala do obličeje a už teď jsem věděla, že mi to s blond vlasy vytváří kontrast. Tohle úplně nevycházelo podle mých představ. Zavedla jsem totiž omylem konverzaci někam, kam jsem nechtěla. "Ano, hraběnka.. A to co říkáš, tak bych popsala vlastní sestru. Mě tyhle věci nebaví. Nemám je úplně v lásce. Ráda cestuju a užívám si okolí. Rodiče nejsou nadšení. Kdysi jsem cestovala úplně sama a... No musela jsem být nějakou dobu domu, kvůli pár věcem, ale nakonec se mi po dlouhé době povedlo je přemluvit. Od otce jsem dostala Terstin, abych nebyla sama na cestách a.. byla rychlejší. Bez ni nikam nesmím a upřímně, ani bych bez ni nikam nešla." Přiznala jsem a znovu si malinko couvla, abych mu umožnila prostor, do kterého jsem díky otázce o dotknutí se křídel vlezla. Samozřejmě jsem se posunula nějak blbě a díky té lehké látce, která klouzala, jsem jednoduše sklouzla z větve. To už jsem vyjekla, jak jsem se lekla a cítila vzduch kolem sebe. 
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

30/9/2021, 18:45
„Všechno, co říkám, myslím naprosto vážně. Nedělám lehkomyslné nabídky, které nemohu či nechci splnit,“ pronese směrem k ní, jako by to bylo naprosto jasné. On osobně nemá rád, když někdo něco řekne, a pak to nesplní. Takový on není. Když někomu něco nabídne, tak svému slovu vždy dosáhne. A to i v případě, že je to výhružka. Jako samozřejmě i on má smysl pro humor a když mu seberete pivo a on vám řekne, že vás shodí z mostu, tak to většinou neudělá. Líbil se mu její pohled, který přejížděl jeho křídla a zřídla. Byl na oboje velice pyšný a tak mu taková pozornost přišla popravdě vhod. Chyběl jenom kousíček, aby se začal čepýřit jako drahý papoušek, ale zatím se tedy jenom potěšeně usmíval a sledoval její pohled. Dobrá, možná u toho natáhl svá křídla více než jindy, aby bylo vidět jeho rozpětí. Přeci jen jak se říká – na velikosti záleží. Její otázka ho opravdu dostala, stejně jako je vidět i na jeho reakci. Možná mohl být shovívavějším, ale ta otázka byla tak nečekaná, že to nezvládl ovládnout. Její červeň ve tvářích, vlastně v celém obličeji, se mu moc líbila a přišla mu najednou ještě roztomilejší než předtím. Nezlobí se na ni, mohla to sice vědět, ale nevěděla a to dokáže pochopit. I když by byl raději, kdyby tuto informaci měla a stejně by se ho na to zeptala. Mohla by to být větší zábava. Při této myšlence se musí sám pro sebe poušklíbnout a následně se uklidnit a pousmát se mile na dívku. „Nic se neděje, nevěděla jsi to. Sice se mi to nestává, ale všechno je jednou poprvé, že?“ nic se nestalo, je z toho jen vtipná situace a ty ničemu nepřekáží, vlastně zlepšují vztahy.

„Divím se, že tě přesto někam pustili. Pro mladou ženu je toto cestování velmi nebezpečné. Já jsem slušný chlap, který by ženě nikdy neublížil, ale ne všichni jsou takoví. Umíš se alespoň bránit nebo jsi… cestuješ naprosto bezbranně?“ rozhodl se volit slova lépe a neřekne jí, jestli je úplně hloupá, nebo jo. Tohle opravdu nechápe. Cestovat by měli jen muži, kteří se o sebe umí postarat. Ženy ať zůstávají doma nebo cestují s nimi, když už musí opouštět teplo domova. A to ne jen z jeho přesvědčení, jak by se měli muži a ženy chovat, ale i z toho důvodu, že je toto opravdu nebezpečné. A ani ta její kobyla ji neochrání. Vždyť kolik úsilí dalo jemu vzít ji do výšek stromu, kde by jí mohl klidně něco udělat? Skoro žádné. Tyto jeho myšlenky mu zaměstnaly hlavu, a tak nereaguje tak rychle, jako by normálně reagoval u jejího uklouznutí. Normálně by ji jen chytil a udržel na stromě, ale teď už je na to pozdě. Zanadává si asi spíš jen sám pro sebe a vrhne se po hlavě z větve za ní. Sice se jeho reflexy zpomalily, ale přesto jsou velmi rychlé a stihne ji chytit ještě za letu. Teď si děkuje za to, že nechal křídla roztažená a teď se sní vznáší pár metrů nad zemí v meziprostoru. „Co to děláš? Mohla sis ublížit.“ Trochu na ni vyjede, a pak si povzdechne a podívá se na ni, jestli se jí nic nestalo. A proto by přesně neměla cestovat. Teď si mohla rozbít hlavu jako nic, kdyby tu nebyl. Ještěže tu je. A ten fakt, že díky němu je na stromě, si necháme pro sebe.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

1/10/2021, 23:25
Jeho slova mě akorát nutila nad jeho nabídkou myslet víc a víc. Určitě by bylo úžasné se v tenhle moment proletět nad tím obrovským zrcadlem. Nad tím jezerem, které odráželo i samotný měsíc a všechny hvězdy kolem něj. Muselo být úžasné cítit ten vítr ve vlasech a ten svěží vzduch, který by mě hladil po kůži. Ale byl tady pořád háček. Byl to úplný cizinec, a i když byl důstojníkem první legie, neznamenalo to, že bych mu musela okamžitě důvěřovat. Ano, moje důvěra k němu stoupla, ale tam nahoře bych byla úplně, úplně bezbranná. Neříkám, že to tady bylo o něco lepší, ale pořád jsem mohla použít magii, což by mi ve vzduchu úplně nevyšlo. „Té nabídky si vážím. Opravdu hodně. Ale myslím, že to nechám na příště. Aspoň budeš mít důvod se mě pokusit zabít až příště.“ Pokusila jsem se spíš o takový menší žert, protože… No, nebyl by první, kdo by se mě pokusil zabít, unést, znásilnit, nebo mi nějak ublížit.  Nad těmi myšlenkami bych přemýšlela dál a došla až ke všem možným vzpomínkám, když už se mi tady tak ukazoval. No, doslova se mi tady předváděl, nebo minimálně jeho křídla. Bohové, to rozpětí. Nikdy jsem nic moc o Illyrijcích neslyšela, jen že se jedná o víly s křídly a jsou v armádě. Jeho křídly jsem byla natolik fascinována, že jsme se ho opravdu zeptala, jestli se jich můžu dotknout což byla spíš tak nějak chyba, protože tuhle otázku jsem mu fakt pokládat neměla, když jsem se dozvěděla odpověď. Prakticky jsem ho zvala do postele. Tváře jsem měla úplně rudé a začala jsme malinko panikařit. „Můžu tě ujistit, že jsem tohle opravdu nevěděla. Kdyby jo, určitě bych to neřekla. Čímž nemyslím, že bych s tebou nešla do postele. Teda, ne že bych šla, ale…“ Začala jsem se do toho výrazně motat. „Tak jsem to nemyslela. Bohové. Já… Jsi pohledný, každá o tebe pohledem určitě zavadí, ale nejsem holka, co vleze jen tak někomu, koho právě poznala, do postele.“ Pokusila jsem se svá slova dostat na správnou míru. Bohové, teď jsme ho musela neskutečně pobavit. Tváře mi teď snad úplně hořely.

Malinko jsme nadzvedla obočí. Ano, měla jsem špatné zkušenosti, ale mně to nezastrašilo. Nebavilo mě jen sedět doma a koukat. Prostě to byla nuda. A jak velká. V tom se vyžívala spíš moje sestra. „Sice to není nejbezpečnější a rodiče měli problém s tím, aby mě někam pustily…“ Přiznala jsem, ale nehodlala jsem mu říkat, proč ten problém měli. „… Dostala jsem koně, abych byla aspoň s možností nějakého útěku, protože jsem si vydupala, že opravdu nebudu jen sedět doma na zadku a koukat z okna na jezera a nechávat svůj život proklouzávat mezi prsty, když jsme se klidně mohla dostat do jiných království a objevovat jejich krása. Kdybych necestovala, nenarazila bych na tohle místo.“ Po těch slovech jsme se ohlédla za jezerem, které jsem neskutečně obdivovala. Pak jsem ale přikývla. „Umím používat luk a šípy. Necestuju zcela bezbranně. A kdybych nepoužívala luk a šípy, určitě bych měla alespoň dýku, abych nebyla tak bezbranná.“ Mrkla jsem na něj při odpovědi. Nepotřeboval vědět, že bych se nejradši přidala jako lučištník do armády. Taky nemusel vědět všechno. Byl to náhodný cizinec. „Ale je pravda, že do Sorditu se mi nechce ani s tím lukem.“ Přiznala jsem mu. Musela jsem do Sorditu. Měla jsme pozvánku od královské rodiny Keratu a rodiče mě tlačili do toho, abych tam šla, když máme pozvánku. Že si tam můžu někoho najít, někoho tam potkat a hlavně je to čest být pozvána na narozeniny dědice. Terstin pořád dole nervózně dupala a přešlapovala. Pořád frkala a prostě se ji to nelíbilo. To už jsem ale pro jistotu couvla, protože jsem se i přes další konverzace cítila trapně kvůli otázce s křídly. Ani jsem se nenadála a už jsem s překvapeným výkřikem letěla ze stromu. Čekala jsem tvrdý dopad, ale místo toho jsem cítila něčí pevné ruce. Co něčí. Arwovi pevné ruce. Cítila jsem, jak mu tlouklo srdce a dokonce jsem i slyšela dusot kopit Terstin, která se mě očividně rozhodla chytit. Když tak vyjel, malinko jsme se zamračila. Mohl dokonce i cítit ten můj zrychlený tep a dech. „Věř mi, že to záměr nebyl. Nemám v oblibě skákat ze stromu.“ Prohodila jsem se zrychleným dechem, protože mě to prostě vyděsilo. Nějak automaticky jsem se ho chytla kolem krku, abych měla jistotu, že nespadnu. Vítr akorát rozvířil jahodovou vůni, kterou jsem byla cítit a jak jsem mu byla blízko, cítila jsme i pach kůže, ze které měl on svou uniformu. Byla jsem u něj docela pevně a těsně natisknutá. „Děkuju.“
Marius dei Evasir
Marius dei Evasir
Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 18. 04. 20
Age : 200
Location : Evasir

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

20/10/2021, 13:41
Marius je fešák a nejde mu smazat post. Oujeee


Naposledy upravil Marius dei Evasir dne 20/10/2021, 13:43, celkově upraveno 1 krát
Arwin Vaynore
Arwin Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 13
Join date : 05. 02. 21
Age : 243
Location : Fiplin

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

20/10/2021, 13:42
„U Kotlíku, klid holka. Já to chápu,“ musí se smát jejímu chování, protože tohle je vážně sranda. Ne, že by si rád utahoval z lidí, teda jo, občas jo, ale to je vedlejší, ale tahle holka dokázala malou trapnou situaci převést k naprosté bombě. Ale rád slyší, že je pohledný. On to sice velmi dobře ví, ale vždy je slast pro uši to slyšet nahlas od krásné dívky. Její hořící tváře jí jen dodávaly roztomilosti a on se musel sám pousmát. Takhle holka ho fakt baví. Jeho nálada ale trochu pohasne, když mu začne vyprávět, jak cestuje. A málem ho trefí šlak, když řekne, že umí střílet z luku. Kde měla luk a šípy, když ji unesl na strom? Jak by se bránila? Vždyť kdyby byl padouch, tak už by visela na stromě mrtvá a nestihla by hnout ani prstem. Hází po ní takový pohled, který jasně říká, co si o tom myslí, ale slovně se k tomu nijak neprojevuje. To by se totiž musel rozčilovat a to on nechce. „Tak tam nejezdi. Předpokládám, že jedeš na tu ohromnou slávu, co se tam odehrává,“ ano, i k němu se dostalo, co se bude dík v Keratu. Podle něj je to úplně zbytečné chození po hraně sopky a jen čeká, kdo tam všechno spadne a pak se z relativně poklidných vztahů zemí stane válka. Trochu se tím zabere do svých myšlenek a nedává tak tolik pozor. Potom už víme, co se stalo. Fréa padá ze stromu a Arwin ji jako správný rytíř v černé zbroji zachytí do náruče. Ach ta romantika. Povzdechne si nad ní a po chvilce ji položí na zem, ale sám zůstane pár centimetrů nad zemí. „Moc rád jsem tě poznal, teď však už musím jít. Věřím, že se brzy zase potkáme,“ mrkne na ni naposledy a pak po pár mávnutí křídly zmezí za lesem.
Fréa Lirea Arcalimë
Fréa Lirea Arcalimë
Poèet pøíspìvkù : 17
Join date : 03. 02. 21
Age : 118
Location : Cyra

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

26/10/2021, 15:40
„J-já jsem v klidu!“ Namítla jsem, ale do klidu jsem měla zatraceně daleko. Tváře se mi barvily do červené víc a víc. Jak jsem taky mohla být po tomhle v klidu? Vždyť já jsem mu vlastně dělala nemravný návrh, přímo tady na stromě! Důstojník. Byl to důstojník první legie a já už bych mu sahala na křídla. Jasně, neměla jsem nejmenší ponětí, co by se asi tak mohlo stát. Nevěděla jsem o Illyrijcích prakticky nic, tedy krom toho, že mají křídla. Nevěděla jsem, ani k čemu mají ty kameny. Nikdy jsem se s žádným Illyrijcem nesetkala. Pořád jsme si to všechno přehrávala v hlavě. Zatraceně, Fréo! No, měla bych svoje slova příště vážit o dost lépe, abych nezpůsobila nějaké další nedorozumění v konverzaci, které by končilo mým ztrapněním a zcela rudým obličeje. Perfektní.
„Nejsem bezbranná. Mám sebou i něco na obranu.“ Podotkla jsem, když se ptal a začala jsem mu říkat, s čím jsem schopna zacházet. Luk a dýka. I když byla teď pravda, že oproti Illyrijcům, jsem byla očividně naprosto bezbranná, jak mi tady stačil Arw ukázat. Stačilo pár mávnutí křídly a já bych byla naprosto nahraná. V pasti. „Nemám možnost výběru, jinak bych tam nejela. Jako hraběnka jsem nucena tam jít, když mám dokonce i pozvánku.“ Podotkla jsem a malinko jsem and tím protočila oči, protože se mi tam fakt nechtělo. Nebudu lhát, do hlavy vlezla myšlenka, že by mě tam mohl doprovodit. Přeci jen… Byl to důstojník první legie, a i když byl cizí, byl mi blíž než ten milion cizích lidí v Keratu. A možná bych se tam cítila bezpečněji, když bych věděla, že je tam se mnou někdo jako on. Možná mu pak do tábora nechám poslat dopis se žádostí o doprovod. Problesklo mi v hlavě. Byla možnost, se tam zastavit sama, ale nebyla jsem si jistá, jestli by mě přivítal s otevřenou náručí, když bych tam přišla se slovy, že hledám důstojníka Arwa.
Díky všemu tomu zmatku a panice, která si se mnou pohrávala, jak kočka s myší, jsem jednoduše sklouzla po svých šatech z té větve. No, nebýt Arwa, už bych mohla očekávat zatraceně tvrdý dopad. Místo toho mě vítala jeho mohutná a silná náruč, která… nebudu lhát, byla příjemná. Na druhou stranu, mě byly určitě jeho ruce schopné přetrhnout vejpůl, jak nějakého bezvýznamného hada. Nelíbilo se mi ani ten jeho tón, takže když mě položil na zem, odstoupila jsem od něj na pár kroků a prohrábla jsem si blond vlasy. „Děkuju, že jsi mě chytil.“ Podotkla jsem po mých dalších slovech, kde jsem mu vysvětlovala, že můj pád ze stromu, opravdu nebyl záměrný. Sledovala jsem ho, jak se ani nedotkl země. Malinko jsem se pousmála. „Taky jsem tě ráda poznala. Dávej na sebe pozor.“ Vydechla jsem k němu mile a přikývla. „Není to vyloučené. A ještě jednou se omlouvám za nemístný návrh.“ Prohodila jsem ještě lehce červená, než jsem viděla, jak odlétal. Terstin byla samozřejmě hned u mě a já se ji začala věnovat a uklidňovat, že mi nic není.
Sponsored content

Měsíční jezero - Stránka 3 Empty Re: Měsíční jezero

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru