Dukato

Pozvedne obočí a lehce nakloní hlavu na stranu. "Tak mi řekni, jak bys s nimi chtěla uzavřít mír?" Vybídne jí, aby se tedy zachovala jako diplomat a předestřela nějaké řešení. Sice pochybovala, že by Železozubé měli nějakou chuť s nimi vyjednávat. "Neviděla jsem je, ale Bakirah sousedí s Gretlipem a já jsem léčitelka. Nemyslíš si, že jsem nikdy nemluvila s nějakým vojákem, který se vrátil z průsmyku, když se mu to zrovna podařilo? Ony nedělají rozdíly mezi vznešenými a nižšími vílami, dokonce ani mezi vílami a lidmi. Jsme jen někdo, kdo stojí v jejich cestě, za jejich vzdálenými příbuznými." Odpoví jí stále klidně, ačkoliv se Pirice už asi trochu rozčílila. Jenže nikdy nebyla mimo Sendan. "A jaké víly, které lačnily po krvi jsi viděla? Pochybuji, že to sedí k vílám ze Sendanu. V Keratu bych tomu jistě uvěřila, ale vy nemáte krvelačnost v nátuře." Odpoví jí ještě a vydá se po cestě vedle ní a zároveň doufá, že se budou vracet ke stromu, po kterém se dostaly nahoru. Přece jen o svoje boty nechtěla úplně přijít.
"Cestování bych v tuhle chvíli být tebou hodila za hlavu. Přece jen tě brzy čeká boj o trůn celé Vílí říše. Zaměř se na to. Nejrůznějších diplomatických cest si užije následně dosyta. Ať už zvítězíš nebo budeš jen vládkyní Sendanu." Poradí jí tentokrát upřímně a podívá se na ní. Bylo jasné, že mladá dědička dokázala být tvrdohlavá, ale měla by se umět za měřit na to, co je momentálně nejdůležitější. pokud tedy vůbec měla v plánu se toho boje účastnit. Nebylo nic zvláštního, když některý z dědiců odstoupil. Co věděla, tak například dědicové Evasiru to dělali poměrně často. Většinou se soustředili na vedení armády a své vlastní země než aby si ještě dělali starosti s celou Vílí říší a specifiky každého království.

"Pochybuji, že bys to brala vážně." Namítla Pirice, když jí velekněžka vybídla, aby řekla, jak chce vyjednat mír. To ne, už pochopila, že nebýt dědičkou, velekněžka by se jí vysmála. Neměla chuť jí už o tom nic říkat. "Fajn, tak mi to ukaž. Jsi léčitelka a v Bakirahu jsi léčila víly které se vrátily z průsmyku. Vezmi mě tam, ať to také vidím." Navrhla prostě, jako by to byla ta nejjednodušší věc. Vlastně ona to tak černě neviděla. Chtěla se porozhlédnout i v jiných zemích a nejen na těch krásných místech. Nebyla tak křehké stvoření, které v ní mnozí viděli. Ani jím nechtěla být.
"Možná by ses divila, ale v rámci ochrany naší země se v nás najde velké množství krvelačných pudů. Jen běž, zkus pokácet jediný strom v tomto skleníku, uvidíme jak se k tomu postaví víly, které posle tebe nemají krvelačnost v nátuře. " Vybídla ji s jasnou výzvou v hlase. Možná nebyli nejbojovnější národ, ale že by se její lid vzdal jen tak bez boje, o tom si mohli všichni nechat leda tak zdát.
Samozřejmě Pirice mířila ke vchodu, kterým se dovnitř dostaly. Ani ona nehodlala jít zpět do paláce bosa. "Pokud se rozhodnu boje o trůn zúčastnit, měla bych vidět víc z té říše, než Sendan. A po cestách se mohu učit, když vyberu správný doprovod." Odpověděla Pirice i na poslední Shayninu rozmluvu. Opravdu se moc chtěla podívat do jiných koutů Říše, o jejíž trůn se bude brzy bojovat. V tu dobu už došly zpět k jejich botám. Pirice do svých rychle vklouzla a zamířila opět zpět do paláce, kde je už za nedlouho bude čekat večeře.

"Já pochybuji, že víš, do čeho bys šla." Odpoví jí jednoduše a pokrčí rameny. Nešlo o to, že by jí považovala za hloupou, ale spíš za neznalou podmínek, do kterých by šla. Přeci jen na tomhle světě už nějakou chvíli strávila a měla s čarodějkami jistou zkušenost, ačkoliv se s nimi nikdy tváří v tvář nesetkala. "Neléčila jsem je v Bakirahu, ale v Gretlipu. To je mimo mé území působnosti, kam bych tě sebou mohla vzít na oficiální pozvání." Odpoví jí jednoduše a i docela pragmaticky. Navíc nehodlala dědičku tahat až na jih kontinentu, jen aby se přesvědčila, že čarodějky jsou krvelačné bestie.
"Jistě, ale vaše krvelačné pudy jsou spíše ochranářství než cokoliv jiného. Krvelačné víly nepotřebují důvod, aby prahly po krvi. Těch v Sendanu jistě moc nepotkáš." Odpoví jí bez sebemenšího zaváhání a výzvu v jejím hlase přehlédne. Rozhodně není tak hloupá, aby se pokoušela pokácet strom v Nekonečném skleníku. Dobře věděla, že by jí to jistě stálo spoustu sil, aby se odsud pak dostala. Jenže nakonec by trest stihl i vílu, která by se jí pokusila ublížit. I když by to byla její chyba, stále byla velekněžkou Bakirahu, která tu byla na oficiální žádost. Asi by bylo dost zajímavé sledovat diplomatická jednání mezi Sendanem a Bakirahem o tom, že tu bakirahská kněžka přišla k úhoně, kterou způsobila v podstatě sama dědička. Dovedla si představit, že by to bylo jistě zábavné poslouchání a pro Pirice by to nedopadlo nejlépe.
"Pokud se rozhodneš zúčastnit, měla bys vědět, do čeho jdeš a naučit se všechno, aby ti nehrozila smrt." Odpoví jí a ušklíbne se. Ne, že by snad bylo plánované, že některý z dědiců zemře, ale stát se to mohlo vždycky. Žádné možnosti se nedaly v téhle situaci vyloučit. "Navíc ten správný doprovod je velekněžka a pochybuji, že by se Zentha uvolila na tak dlouho opustit Sendan, aby jsi se mohla kochat krásami Otherkionu." Odpoví jí a sama si nazuje svoje boty. Pak se vydá směrem za Pirice, i když rozhodně nejde rovnou k večeři. Musí si ještě něco zařídit ve svých komnatách. "Ještě před večeří musím do svých komnat. Každopádně děkuji za tvou společnost, určitě se ještě uvidíme." Oznámí jí cestou, a pak se rozejde směrem k místům, kudy zmizela předtím její učednice.

"To rozhodně nemám ani ponětí, máš pravdu." Odpověděla bezstarostně, ale ostatní přešla bez komentáře. Byly to jen kličky a ústupky. Přímé odpovědi, ale bylo jasně pochopitelné, že velekněžka z Bakirahu jí nechce tahat nikam. "Se Zenthou mám dobrý vztah, neříkám, že by byla nadšená, ale přemluvit by se dala." Špitla tiše, ani sama nevěděla, jestli to říká kvůli sobě nebo kvůli Shayně. Ale když Shay poděkovala, za její společnost a odešla, jen na ní pokývla, ale neotáčela se za ní. Šla si dál svou cestou. I ona chtěla nejdříve do své komnaty, kde měla spousty knihy a ona tam měla v plánu najít pár konkretních. Ohledně čarodějek, jiných zemí i ohledně souboji o korunu říše. A když to nenašla ve svých knihách, šla hledat do královské knihovny, kde bylo ještě mnoho dalších knih, ve kterých mohla Pirice nalézt to, co hledala. Ovšem tentokrát si dávala velký pozor na čas. K večeři dnes nehodlala přijít pozdě, proto požádala služebné aby knihy, které si vybrala k přečtení, odnesla do jejích komnat. Sama se tak mohla vydat rovnou ke stolu za svou rodinou.
A hned po večeři měla v plánu si o tom všem promluvit s rodiči. Tedy hlavně o tom souboji, o čarodějnicích před nimi mluvit nehodlala.

Rozmluva o odcestování z Dukata nedopadla jinak, než Pirice celou dobu čekala. Znala svého otce až příliš dobře na to, aby věřila, že to proběhne hladce. JEjí otec byl vždy ochranitelský a tvrdohlavý, což po něm zdědila, ale dnes by byla radši, kdyby svou ochranitelskou tvář dal stranou. Snažila se mu všemožně vysvětlit, že se jí nic nestane a že jestli se má ucházet o titul vládce říše, měla by si vyzkoušet, jaké to je cestovat a poznat alespoň pár koutů světa, mimo Sendan. Její otec byl však neustále proti. Nechtěl riskovat dceřino bezpečí, nikdy by ho neriskoval.
Pirice moc dobře věděla, že je i proti, aby byla tak často ve městě mimo palác. Ale ona si v paláci připadala jako v kleci. Krásné zlaté kleci, ale pořád za mřížemi. Což ovšem otci říct nemohla. Rozčileně přecházela po pokoji sem a tam a snažila se udržet si chladnou hlavu, přijít na nějaké pádné důvody, proč by ji měl otec pustit. Ale žádné takové nejspíš neexistovaly. Nakonec sebrala polštář z postele a mrskla ho na druhou stranu pokoje proti oknu. Polštář do něj narazil a spadl hned pod něj na zem. Jako by se nic nestalo. Pirice se zhluboka nadechla a stejně hluboce i vydechla v posmutnělém povzdechu. Přešla ke dveřím balkonu a rozevřela je, jak jen nejvíc to šlo.
Ano, napadlo ji, že by mohla zkusit proklouznout, stejně jako to dělala každý den, když utíkala z paláce do města. I tohle by jí mohlo přeci projít. Alespoň za pokus to stálo, i když si byla jistá, že to zase tak snadné nebude. A že to nejspíš nevyjde. Pokud měla mít ale nějakou šanci, potřebovala proto spojence. A přesně věděla, kde ho hledat. Vlastně ji ani hledat nemusela. Její komorná určitě brzy dorazí. Kromě doby, kdy jí Pirice posílala na jídlo a kromě nocích, jí byla po většinu času v patách. Nadšeně se tedy vrátila z balkonu do pokoje. Polštář, který do teď ležel na zemi sebrala a hodila ho zpět na postel a pak přiskočila ke skříni a začala se v ní přehrabovat ve snaze najít vhodné oblečení na procházku mimo hlavní město.

Jako každé ráno jsem byla připravená nastoupit do služby a pomáhat mojí Lady s potížemi a chmurami co jí zrovna trápí.
Upravila jsem si uniformu v podobě jednoduchých jednobarevných šatů s výšivkou na sukni které se mi dokonale hodí k mojí sněhové pokožce kterou mám ve svojí lidské podobě a vyrazila jsem po chodbě k její komnatě.
Procházení po chodbách mi vždycky zvedne náladu, okna jsou otevřená a dovnitř vstupuje krásné jarní teplo, miluji obrazy které jsou na chodbách, jsou tak krásné až z toho přechází zrak.
V rukou jsem nesla tác se snídaní v podobě ovoce, čaje a sladkého pečiva, vůně čaje se rozléhala po chodbách a já jsem se pomalu přibližovala ke komnatě.
Strážný před komnatou už z dálky věděl kam mířím, usmál se na mě a s pokynutím mi otevřel dveře které potom hned co jsem vstoupila dovnitř zavřel.
S úsměvem jsem se porozhlédla po komnatě a položila jsem tác na nedaleký stůl.
"Dobré ráno Lady Pirice." Vyšlo s jemným úsměvem z mých úst když jsem přistoupila o kousek blíž k ní, ale potom jsem si všimla pohozeného polštáře na posteli, poodešla jsem a celou postel jsem ustala. "Děje se něco? Takhle vaše postel většinou nevypadá." Podotkla jsem a podívala jsem se směrem k ní. "Asi by to chtělo koupel že?" Dodala jsem rychle a spěšně jsem došla do koupelny a začala jsem připravovat koupel mezitím co jsem čekala jestli mi Lady upřesní svoje pocity.

Opravdu netrvalo dlouho a Suye jí přinesla snídani. Jako vždy se rovnou pustila do svých povinností, což na ní Pirice vážně obdivovala. Ustlala postel a šla připravit koupel. Pirice mezitím konečně našla oblečení, které hledala. Bylo zapadlé až vzadu a nejspíš nikdo nevěděl, že ho má. "Suyo! Dneska tě budu potřebovat nejspíš celý den, možná i dýl." Oznámila Pirice nejdříve své komorné a pak z talíře na stole vzala pár kousků ovoce, které hned snědla a mlsně si olízla rty. "Mám v plánu trochu cestovat a ty půjdeš se mnou." Zaculila se na svou komornou ode dveří do koupelny a pohodila tam oblečení, které si po koupeli hodlala obléct.
"Budu potřebovat, abys nám šla do kuchyně zabalit nějaké jídlo. Ale nikomu neříkej o tom, že opouštím palác nebo snad město. Kdyby se ptali, prostě ji řekneš, že mám hlad a rozhodla jsem se celý den neopustit pokoj." Prohlásila, jako by se nic nedělo a bylo to úplně normální. Načež si prohlédla oblečení své komorné a zamyslela se. "Bude to chtít praktičtější oblečení. Nějaké obyčejné, které ti nebude vadit, když se zamaže nebo zničí." To byla další věc, na kterou svou komornou musela upozornit, než se zase vrátila do pokoje a do tašky, kterou si hodlala vzít s sebou, zabalila kromě mapy i pár dalších nezbytností.
"Vyrazíme zachvilku." Ukončila to nadšeně, když měla vše připravené a začala se svlékat, aby si dopřála ještě koupel, než vyrazí na cestu, která podle zdravého rozumu nemůže trvat déle jak den, ale Pirice stále věřila, že se jí nějak povede otce zaměstnat, aby na to nepřišel.

Poslouchala jsem každé její slovo a překvapeně jsem se na ní otočila od vany. "Já mám jet s vámi?" Překvapeně jsem odpověděla na její větu, při čemž jsem si všimla jak pohodila čistě oblečení  na zem a šla jsem ho rychle zvednout. "Je to čisté, to nemůžete jen tak pohodit na zem Lady." Dodala jsem s podivem a položila jsem oblečení na nedalekou židli. "A to o tom nikdo neví? Ani váš otec nebo nějaký strážný co půjde s námi? Já vám nevím, moc se mi to nezdá ale jak chcete, dojdu pro něco na cestu. A jak dlouho vlastně budeme pryč?" Vychrlila jsme ze sebe tolik otázek na které jsem chtěla odpovědi. "Lady já žádné jiné oblečení než uniformu nemám." Smutně jsem si povzdechla mezi dveřmi a odešla jsem na chodbu kde jsem se chytla oběma rukama za hlavu. "Co ta bláznivá holka chce dělat?" Řekla jsem si spíše pro sebe a spěšně jsem se vydala do kuchyně.
Nervozita z cesty na mě byla lehce znát, měla jsem zpocené ruce a pokožka se mi mihotala světlem a barvami více než obvykle.
V kuchyni jsem se vymluvila na to že chce Lady celý den strávit ve své komnatě a nemá dnes moc náladu, proto jí chci utěšit dobrým jídlem. Vzala jsem snad vše co jsem viděla a na konec z toho byl plný velký tác ovoce, zeleniny, sýrů, různého pečiva a dalších trvanlivých potravin.
Cestou zpět jsem se stavila do komnat služebných a vzala jsem si pár svých věcí do brašny, další brašnu jsem vzala jenom na jídlo.
Když jsem se blížila ke komnatě procházela okolo zrovna skupina strážných kteří mezi s sebou vedli poněkud vášnivou konverzaci a nevšimly jsi mě. Samozřejmě aby nebylo tak jednoduché kolem nich projít, jeden z nich do mě strčit tak silně že jsem se svalila na zem a z vaku se odkutálelo jedno jablko které jsem spěšně zachytila rukou a posadila jsem se na zem kousek od komnaty svojí Lady. Strážní se začali smát mému lehce zděšenému výrazu a udělali kolem mě kruh ve kterém jsem byla uvězněná jako laň mezi vlky.

"Ne tak to není oni to vědí...no...tuší to." Culila se Pirice na Suye. Nerada lhala zrovna jí, ale kdyby jí řekla, že to otec výslovně zakázal, nikam by s ní určitě nešla. A Pirice se zrovna samotné odejít nejspíš nepodaří. Ovšem nad jejími výtkami ohledně čistého oblečení jen mávla rukou. "Za hodinu bude špinavé." Ujistila svou komornou nevinně a s šibalským úsměvem. "A jak dlouho budeme pryč...to vskutku nevím. Jak jen dlouho to půjde." Uzavřela to Pirice nakonec a když odešla, naložila se spokojeně do vany. Chtěla si tuhle koupel užít, pořád totiž doufala, že bude alespoň na pár dnů poslední. Ale aby to vyšlo, musela před odchodem zařídit ještě pár věcí.
Pořádně se umyla když si oplachovala vlasy, uslyšela nějaký hluk za dveřmi. Vylezla z vany a zabalila se do velké osušky, která její tělo halila od prsou až pod kolena. Do druhé osušky si zabalila vlasy. Nejspíš by takhle neměla vycházet z komnat, ale moc dobře věděla, že když chce, dokáže nahnat strach. Navíc všechny víly v paláci věděli, kdo ona je a nikdo by se tu o ní neodvážil mluvit špatně. Přešla svou komnatou až ke dveřím, které otevřela a uviděla hlouček strážných, kteří měli nejspíše někoho vystřídat, nebo naopak právě byli vystřídáni a mezi jejich nohama seděla postava, ve které rozeznala svou komornou. Chvilku se na ně jen nechápavě dívala, než vyšla před komnatu a prásknutí dveřmi využila k upoutání jejich pozornosti. "Vypadněte!" Zaječela na ně podrážděně. Nutno dodat, že její herecký výkon byl velice přesvědčivý a ona věřila, že teď si opravdu všichni v paláci budou myslet, že nemá na nic náladu a že chce být zavřená celý den, nebo dny, jen ve své komnatě.
Strážní se jí samozřejmě nepokoušeli odporovat. Stačil jim jediný pohled do jejích očí, ve kterých se mísila zlost s podrážděním a bez jediného slova rychle odcházeli co nejdál od dcery jejich panovníka. Pirice je zlostným pohledem sledovala, dokud nezmizeli za rohem, pak se koukla na Suye a otevřela dveře komnaty. Pokynula své komorné aby si pospíšila dovnitř a jen co byly obě vevnitř, za zavřenými dveřmi, hlasitě se sama rozesmála nad úprkem strážných.
"Máš to?" Zeptala se jí a přešla zpět do koupelny, kde měla na židli přichystané oblečení. Navlékla si upnuté kalhoty v barvě kůry stromů i halenu s korzetem v barvách zeleného listí. Následovaly tmavě hnědé vysoké boty a pak se věnovala sušení vlasů pomocí osušky.

Po chvíli kterou jsem strávila v  hloučku smějících se strážných kupodivu rychle odešli pryč a já jsem zůstala vystrašeně sedět na chodbě když v tom jsem si všimla Lady Pirice jak spěšně ukazuje abych šla zpět do komnaty.
Rychle jsem se zvedla ze země a vběhla jsem dovnitř, Lady se sice smála, ale já jsem stále trochu v šoku pokynula hlavou na souhlas když ze mě zeptala na otázku. "Mám strach." Zaskučela jsem potichu a doufala jsem v to že to nezaslechla. "Lady já se omlouvám ale nemám jiné oblečení." Dodala jsem když jsem pokládala všechno co jsem našla na stůl.
Porozhlédla jsem se a začala jsem přerovnávat pokoj který byl v jaksi rozházeném stavu po tom co Lady něco hledala. "Nepřijde mi to moc vhodné když to očividně nikdo neví, ale za vámi bych šla světa kraj Lady Pirice." Řekla jsem když jsem se přiblížila ke dveřím koupelny a uklonila jsem se na znamení věrnosti.
"Když teda chcete vyrazit co nejdříve, budeme potřebovat plán jak se dostat ven z hradu aniž by nás někdo viděl." Začala jsem si v hlavě připravovat plán a se zamyšleným výrazem ve tváři jsem popadla nejbližší papír a začala jsem kreslit chodby hradu a vymýšlet kudy se vydáme. *Tohle bude ještě dlouhý den.* Dodala jsem ve své hlavě.