Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Sordit

3 posters
Goto down
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

28/3/2020, 21:28
Dlouhé dny se protahovali v týdny, během kterých byla bez nějakého určitého účelu zamčená v komnatách paláce v Sorditu. Kdyby to bylo za jiných okolností, nejspíše by si nemohla stěžovat na pohodlí nebo něco takového, ale třeba i ten drobný fakt, že je tam vězněná jí ubíral na pozitivním pohledu na věc. Jistě, jistý naškrobený panák by jí mile rád upozornil na to, že by mohla být klidně i znova přesunuta do vězení, kde by ji mohl mučit a tak dále o hubě plné keců, takže by mu měla být vděčná, že má až takový komfort, ale jí to nějak nebavilo. První dny se snažila nějak utéct, protože se to zdálo jednoduší, než útěk z cely, která se díky magii otevře jenom pro toho, co má oprávnění. Jenže důvěra v to, že hladem zesláblá polovíla, která se nedokáže slabostí přeměnit ani do podoby, ve které by něco zmohla, porazí Sankori hlídají před jejím pokojem, byla značně zbytečná. To ale neznamenalo, že nepotřebovala asi dvacet pokusů, než pochopila, že se přes ně dostat nezvládne a zbytečně si ubližuje. To ale neznamenalo, že by si nezačala chystat jiný plán, který ale obsahoval i to, že musí znovu nabrat sílu, tudíž musí i věřit, že do sebe nevpravuje jed s každým soustem jídla, které jí donesou. 

Další dny po tom, co se poučila, že opravdu není nejlepší se nechat dobrovolně zbít, se poté snažila smysluplně nabírat ztracené síly. Začala tím, že se odhodlala jíst jídlo, i když mu nikdy moc nedůvěřovala. Většinou ale jenom polední, aby si nikdo nemohl myslet, že by jí to snad mohlo chutnat a tak dále, zkrátka jedno z jejích až dětinských gest. Proto se ale nakonec přestali ti, co měli na povel ji krmit, obtěžovat s tím, aby jí něco zbytečně nosili, čímž jí sebrali společnost, která jí sice nikdy na její hloupé řeči neodpovídala, ale alespoň mohla ona mluvit na ně a trochu si udržovat zdravý rozum, který nedostatkem společnosti skutečně trpí jak si uvědomila po několika osamocených měsících v keratském vězení. Ale to bylo vlastně vedlejší a s jejím příštím pokusem o útěk, který bude třeba mnohem lépe promyslet to nemělo moc společného. Snažení se nabrat svalovou hmotu cvičením už ale bylo něco, co na tento seznam patřilo. Vyhlédla si čas, kdy ji nikdo neprudil tím, že by něco přinášel nebo odnášel a snažila se kompletně procvičovat celé své tělo, které postupně začínalo získávat svůj starý vzhled. Dokonce už jí začalo padnout i více vyhovující oblečení z šatníku kdovíkoho. Sice jí kalhoty byly stále volnější a musela je utahovat špagátem a tunika na ní plandala, ale bylo to o poznání příjemnější. Že by ale jinak bylo v pokojích něco užitečného se tvrdit nedalo, našla pouze dvě stříbrné jehlice do vlasů, které nechávala pod polštářem pro pocit bezpečí, ale jinak nic. Byla na tom žalostně, ale měla v plánu načerpat dostatek síly, aby příští pokus o útěk mohla provést vev ílí podobě, proto i teď praktikovala jednu se sérií cvičení, která měla zpevnit její tělo a dodat jí sílu.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

28/3/2020, 21:54
Jeho návrat domů byl o něco rychlejší než cesta do Fiplinu. Přeci jen mohl využít přemísťování, které cestou tam nemohl kvůli tomu, že sebou měl o dost víc mužů než cestou zpět. Kdyby se jednalo o nějakou diplomatickou cestu, jistě by jako první věc vyrazil za svým otcem, aby ho obeznámil o situaci, ale jelikož armáda spadala do jeho kompetence, řekl si, že bude stačit, když se za ním zastaví, až si vladař vzpomene, že má dědice, se který by mohl něco probrat. Navíc měl jeho otec jistě spoustu jiných starostí a zábav, které promluvu s jeho synem předčili, takže se Camiel vydal směrem ke svým pokojům, kde se umyl a převlékl po docela dlouhé cestě. V podstatě ve vojenském táboře ani nestrávil noc, ačkoliv to tak původně plánoval. Rozhovor s Garretem ho trochu popostrčil, aby se vrátil do Sorditu co nejdříve. Takže se po koupeli převlékl do pohodlnějšího oděvu . Pak se teprve vydal směrem ke komnatám, kde kdysi přebývala jeho matka. Nebyla to úplně místa, kam by jako malý chodíval rád, ale přesto tam teď zamířily jeho kroky. Naštěstí cestou nepotkal nikoho, což v téhle části paláce nebylo nic zvláštního. Přece jenom tady nebylo živo od chvíle, co jeho matka zemřela. Všechno se nechalo, jak bylo a nikdo se tu zbytečně nepotuloval. To byl taky důvod, proč jednu svou vězenkyni nechal přesunout právě sem. Přece jen byla zábava, jak se neustále snažila mít na vrch. Ještě než došel až ke dveřím do daného pokoje, zastavil se u předsunuté hlídky. Samozřejmě si od nich vyžádal nějaké hlášení, které ho docela pobavilo, ale na druhou stranu ho ani nezklamalo. Kdyby se nesnažila utéct, tak by ho to asi zklamalo. Ovšem musel ocenit její výdrž a trochu zase politovat její hloupost, když potřebovala dvacet pokusů, které se nevydařily, aby se poučila. Ovšem stejně tak se doslechl, že začala jíst. Teoreticky to mohlo znamenat, že to vzdala. Nebo že chystala něco dalšího. Pro každé případy, ale tušil, že se odsud jen tak nedostane. Možná byla polovíla, ale hlídalo jí až moc špičkově vycvičených bojovníků na to, aby dokázala utéct. Navíc pochyboval, že by se dostala skrz palác, aniž by si jí někdo nevšiml.
Aby se dostal do jejího pokoje, tak mu stačilo, aby kývl na stráže, které ho jednoduše nechali projít a on se tak dostal do pokojů, které momentálně obývala Nobu. "Doufám, že tě neruším." Pronese ve chvíli, kdy si všimne, že cvičí. Ovšem nijak nečeká na odpověď zavře za sebou dveře a rozejde se ke křeslu, do kterého se pohodlně usadí. "Slyšel jsem, že už zase jíš a ve spojení s tímhle, to asi znamená, že se chystáš na nějaký další útěk." Poznamená, protože se rozhodně nenamáhá ptát. Je to docela očividné. Chvilku jí sleduje a uvažuje, co přesně jí říct, nakonec se rozhodne pro něco, co není tak úplně pravda, ale přece jen jí tím asi docela popíchne. "A abych nezapomněl, tak tě pozdravuje tvůj bratr Kalu." Pronese a na tváři se mu objeví kočičí škodolibý úsměv, když čeká na její reakci.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

28/3/2020, 22:55
Její cvičení rozhodně nebylo něco, co by si dovolily provádět nějaké urozené fiplinské paničky. Ona byla vždy odhodlaná posilovat své tělo, dokud nepadla a další den znovu. Zkrátka chtěla být připravená na vše a cvičení jí dodávalo alespoň pocit, že má větší sílu hezky den po dni, což většinou její připravenost vystihovalo. Nikdy moc nepřemýšlela nad tím, co by jí mohlo zasáhnout po duševní stránce, pouze se připravovala na boj, který by mohl přijít. Proto se jí teď po desátém opakování všech cviků, co ji napadly, už třásly ruce, když dělala posledních padesát kliků, jež měla v plánu. Svaly už jí bolely a opravdu se těšila na to, až to bude mít za sebou. Jenže ji čekalo nečekané překvapení v podobě nezvaného návštěvníka, jehož hlas se najednou ozval v pokoji. Soustředění jí vypadlo natolik, že její ruce na chvíli povolily a ona obtiskla obličej do měkkého koberce. "Samozřejmě doufáš špatně, páč ty, milej zlatej, rušíš vždycky, ale v klidu se posaď, bude tě ignorovat," zavrčela nevrle do koberce a snažíc se vytěsnit jeho přítomnost se opět vrátila ke klikům. třicet pět, třicet čtyři, třicet tři... V duchu si odpočítávala, kdy její denní dávka ničení se skončí a hleděla si svého. I když samozřejmě nemohla odolat tomu, aby mu neodpověděla na jeho rádoby chytré řeči o tom, že má v plánu další, lepší pokus o útěk, co na tom, že to byla pravda? Och ano, protože udržování se v kondici nemůže snamenat nic jiného, než to, že chci zdrhnout. Nebudeš tomu věřit, ale když mě zrovna neotravuje jeden nabubřelý kretén, je to tu celkem fajn," prohodí se silnou arogancí ve hlase a dál se věnuje klikům, které naštěstí brzy dokončí a má tedy hotovo. Měla by ze sebe a svých pokroků ale mnohem lepší pocit, kdyby u toho nebyl zrovna on a nesledoval jí zpocenou, ulepenou a páchnoucí potem. I když alespoň doufala, že mu smrdí pořádně, když už měl ten speciální vílí čich. Každopádně se k němu musela otočit zády, aby si spodním lemem košile mohla utřít pot z tváře, neboť fungoval jistý stud, i když vůči němu nepociťovala ani zlomek emocí, co by jí měli přivádět do rozpaků. Poté se ale už pohodlně usadila do křesla, které bylo od toho jeho přes konferenční stolek a čekala, až z něj vypadne co chce s arogantním úšklebkem. Jenže koutky jí rychle klesnou dolu, když řekne slova, která jsou pro ni jako políček do tváře. "Cos to řekl?" Narůstající hněv v jejím hlase, zatnutí pěstí na opěrkách křesla a roztahující se chřípí mu nejspíše stačilo k tomu, aby si mohl říct, že trefil do černého. Samozřejmě mohla hrát, že nemá ponětí, o kom mluví, jenže ten všivý parchant šel naschvál výjimečně bez keců rovnou k věci, aby ji zastihl nepřipravenou.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 14:53
Na jednu stranu bylo osvěžující, že svůj přístup k němu nezměnila, ale některé její poznámky si pořád mohla odpustit. "Jediné štěstí, že tohle je můj palác, takže si můžu chodit kam chci i bez tvého svolení." Odpoví a pokrčí rameny. Ne, na jejím svolení mu opravdu nezáleželo, protože přece jenom ona byla jeho vězeň a z jen dobré vůle nebo spíš pro jeho pobavení byla přesunuta z vězení sem. Nejspíš to bylo i lepší mučení než cokoliv, co by dokázal vymyslet. Přece jen byla teoreticky krůček od svobody, ale šanci dostat se odsud byla stejně mizivá jako u její cely ve vězení. Zatímco cvičila, měl alespoň příležitost si jí prohlédnout a tak trochu zjistit, že opravdu nabrala víc kilo, ačkoliv jak bylo vidět se to všechno snažila proměnit ve svaly, což jí rozhodně nemohl zazlívat. Oblečení na ní stále trochu plandalo, ale nakonec stejně jí bude všechno velké, alespoň na délku. Jeho matka byla přece jen docela vysoká, protože to už měli víly v genech. Tedy rozhodně ty vznešené, ty nižší byli vysoké podle druhu. "Takže jsi ráda, když si můžeš povídat sama pro sebe, protože tu s tebou nikdo nemluví, i když ti sem zrovna sloužící nesou jídlo? Nečekal bych, že s tvojí povahou budeš tak samotářská." Odvětí jednoduše a pousměje se. Z toho co poznal a co mu i potvrdil Kalu mu bylo jasné, že tahle polovíla je docela společenský tvor. Kdyby jí nechal dole ve vězení o nějakou dobu déle, tak by se ani nedivil, kdyby ji tam po nějaké době našel pološílenou. Nejspíš by to bylo jen logické, ani on sám by nechtěl být v jejich vězení zavřený, určitě to muselo jednomu vlézt na mozek. Její reakce na jeho poslední slova ho upřímně pobaví. To rozrušení a nejspíš i vztek bylo zjevné a skoro hmatatelné. Docela se divil, že se nepokusila mu rovnou něco udělat, protože i to by k její povaze sedělo. "Je to vážně milý kluk. Má strach o svojí sestru. Dokonce kvůli tobě dal pěstí otci. Vskutku pěkná podívaná." Pokračuje ve svém sdělování informací a zároveň i popichování dál. Je si i docela jistý, že jí vyprovokuje k něčemu dalšímu než je jen její vzteklá žádost, aby zopakoval to, co řekl předtím. "A taky docela zoufalý bez toho mentálního štítu. Copak v sobě nemá tolik vílích genů, aby si tu mysl alespoň trochu zakryl?" Trochu zavrtí hlavou, jako by to pro něj bylo její selhání a byl z toho zklamaný. Skutečnost byla ale spíše opakem. Byl rád, že mysl jejího bratra nebyla zakrytá, protože jinak by za ním nejspíš nepřišel. Ten kluk byl i přes svoje zoufalství ze ztráty sestry pořád rozumný. Jenže stačí jedno vnuknutá myšlenka a vše bylo jinak.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 15:54
Protočení očí, které mohl jen sotva zahlédnout bylo jedninou reakcí na jeho chvástání, i když by samozřejmě našla nějakou patřičnou poznámku. Jenže její forma nebyla úplně nejlepší, takže jí po zbytečných odpovědích, kterými se nechala rozptylovat, docházel dech. Proto spolkla nějaké své poznámky o tom, že je stejně jen papínkův poslušný pejsánek a zaměřila se až na jeho další slova, která už jí pro změnu řekl, když skončila své cvičení. Samozřejmě to byly jen a pouze další kecy, které svědčily o tom, že se k němu donese absolutně všechno a tak dále. Mimo jiné to ale taky bylo popíchnutí, kterým by ji chtěl škatulkovat do skupiny preferující společnost, a proč si nerýpnout do někoho takového, když jediný člověk, který s ním mluví je zrovna on, že? Jenže to nebylo dostatečně pobuřující, aby jí z tváře smazal arogantní úšklebek, kterým ho doposud obdařovala. "Pro všechny bohy na světě, jestli by si rád společnost někoho, kdo uzná, že je rád v té tvé, z jakékoli důvodu, běž si za nějakou vílí čubkou, která ti bude beztak s radostí podkuřovat, jen pro tvojí dědickou prdel. Ale věř tomu, že já a všechny další já, se kterými si klidně budu povídat, až svůj velevážený zadek vyprovodíš ze dveří, budou o hodně příjemnější společností než ty a všechno tvoje služebnictvo dohromady." Že by sama nevěděla, že právě vypustila z úst pouze snůšku zbytečných keců? Vlastně si byla vědoma toho, že mele páté přes deváté, ale bylo jí to jedno, její 'vřelé' city vůči jeho osobě z toho vyvodit mohl.

Navíc se tyto 'vřelé' city začaly jenom stupňovat, když z úst vypustil slova, která ji zasáhla opravdu hluboko. Ráda by si namlouvala, že prostě blafuje, že narazil na první poloviční vílu ve Fiplinu a zkusil štěstí. Chvíli se snažila přesvědčit sebe samu, že by si Kalu nikdy nedovolil uhodit jejich otce před takovýmto nabubřelým vílím panákem, zvlášť po takové době, jenže oba ztráceli hlavu, když šlo o toho druhého. Mohla to být pravda, mohl něco vědět a ona mu to svým chováním mohla jenom potvrzovat, jenže si nemohla pomoct, přes všechnu aroganci, kterou dosud předváděla, a přes všechnu drzost, kterou zkoušela jeho trpělivost, začala mít obavy z toho, co bude následovat. Bude vydírat otce nebo bratra? Nechá otce znemožnit, aby potopil Evasir před turnajem o vílí korunu? Mohl udělat cokoli díky jedné její hloupé chybě. To ji naopak přivádělo k varu, kdy při jeho dalších slovech zaryla nehty do podpěrek křesla. Jestli vlezl Kaluovi do hlavy, byla v háji, klidně mohla nabírat síly, aby se mohla převtělit do vílí podoby, která byla jejím posledním esem v rukávu, jenže on už o tom mohl dávno vědět. "Sklapni," zavrčela se značným sebezapřením, když se mu rovnou nepokusila vydrápat oči, ale snažila se držet. Nemělo by to vyloženě cenu a teď byla moc vysílená na to, aby měly její snahy alespoň nějaký ten účinek. Ale hlásek v její hlavě, který jí nabádal, aby se na něj okamžitě vrhla, už začinal nabírat na intenzitě a bylo jen otázkou času nebo jen další jeho věty, kdy její chabá parodie na sebeovládání spadne jako domeček z karet. "Jestli tohle bylo všechno, čím sis potřeboval honit ego, tak už sklapni a vypadni," každé slovo jí činilo určitou námahu, když ho propichovala zlostným pohledem, ale i jí bylo jasné, že ho spíš donutí se ještě lépe uvelebit, aby se mohl bavit nad její reakcí, která bude ještě velmi proměnlivá.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 16:18
Pobaveně se usměje nad tím, jak plácá jedno přes druhé, i když je pravda, že poselství z jejího proslovu je jasné. Rozhodně ho tu nepotřebuje, i když to možná nebude úplně pravda. On sám by asi nebyl spokojený, kdyby byl nějakou dobu zavřený bez toho, aby mohl s kýmkoli mluvit. Ať už by to byl někdo, kdo mu podkuřuje jen kvůli jeho postavení, nebo někdo,kdo by ho raději zabil. Prostě by se nemusel cítit jako blázen, že mluví sám pro sebe. "Z toho, co říká to vypadá, že máš nějakou nezdravou fixaci na můj zadek. " Pronese jako jedinou reakci na její slova, i když je mu jasné, že i tohle okomentuje nějakou nemítnou poznámkou, jen aby ho urazila. K její smůle jeho rozhodně nebylo moc jednoduché urazit. Vlastně si ani nepamatoval, kdy naposledy by se ho něčí slova dotkla natolik, aby se cítil zraněný, ublížený nebo uražený. Možná když byl ještě malý a nechápal, jak to v jeho domovině chodí. Možná tehdy byl ještě citlivější a dokázal na taková slova reagovat jako každá víla nebo člověk ve zbytku Otherkionu, ovšem časem se citové vnímání otupí a on si raději nic nepřipouští. Život v Keratu je pak o hodně snažší.

Zabubnuje prsty o opěrku na křesle a sleduje jí s lehce nakloněnou hlavou na stranu. Bylo docela dost jasné, že uhodil hřebíček na hlavičku a ona se snažila přijít na to, jestli si z ní jen nedělá legraci. Musel jí uznat, že se snaží, ale její snaha je marná. Říkal jí pravdu, protože přece jen byla občas pravda lepší než si vymýšlet a doufat, že se náhodou trefí. "Ne, to nebylo všechno. Tvůj bratr je nejspíš na cestě sem." Doplní další kousek skládačky, kterou si tak trochu připravil. Přece jenom kdyby nebylo jeho maličkosti, tak by Kalu nejspíše nějakou dobu pátral po Fiplinu a možná Evasiru, než by se odhodlal jít do dalších království. Keratu by se nejspíš vyhýbal, dokud by to nebyla jeho jediná možnost. Přece jen asi nikdo by si nepřál, aby jeho sestra byla zaseklá zrovna tady. I když nutno podotknout, že se tu neměla špatně, když se nepočítalo to omezení pohybu. "Tvůj otec po tobě ale tak moc netesknil. Dokonce pozastavil informaci o tvém odchodu z armády a zmizení, aby se ke Kaluovi nedostala. Nejspíš jsi pro něj byla docela zklamání, že? Generálka druhé fiplinské legie, a pak najednou obyčejný voják s přetrženým pláštěm." Pokračuje a lehce zavrtí hlavou. Upřímně i on sám věděl, jaké to je zklamat vlastního otce, ačkoliv v jeho případě nešlo prostě jen tak někam zmizet. Zkrátka to většinou skončilo tak, že dostal pořádnou lekci a následně si mohl jít lízat rány do svého pokoje. Už to byla nějaká doba, co se to stalo naposledy, ale pořád to měl v živé paměti. Bylo štěstí, když ho při cestě s krvácejícím obličejem nikdo nepotkal. Pozorně jí sleduje, i když je mu docela jasné, že vším tím, co říká, jí akorát tak víc naštve.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 17:31
Nejspíš by si dokázala najít uštěpačnou poznámku ke každému slovu, které by vypustil z pusy a ještě by to mělo alespoň z poloviny smysluplné znění. Tedy, skoro ke každému. Už si stačila zvyknout na to, jak ona uráží jeho a on jí na oplátku oplácí podobnou mincí, i když to většinou zahrnovalo její inteligenci nebo třeba výbušnost, která jí byla spíš ke škodě než k užitku. Občas nevynechal ani opovržlivou poznámku na její rasu. Na to všechno si vždycky našla slova, kterými mu mohla vmést do tváře, že je jí to jedno nebo že on je ten ve všem horší, jenže jeho poznámka, co se netýkala více méně ani jedné z těchto kategorií ji malinko vyvedla z míry. Už otevírala pusu k nějaké odpovědi, když jí došlo, že vlastně neví, co by na tohle mohla odpovědět, a proto ji zase sklapla. Z nezdravé fixace na něčí zadek ji zatím obvinila jen Kaylessa a to rozhodně nemluvila o tom svém. Dokonce ji na chvíli donutil k tomu, aby přemýšlela, jestli by to mohla být pravda. Možná... Ale nebylo to něco, co by přiznala nahlas, proto na něj vyplázla jazyk v dětinském gestu, které si mohl vyvodit, jak jen chtěl. "Zas si nebudeme moc fandit," prohodila s náznakem posměchu a pokrčila rameny. Na udržení si tváře už to asi nestačilo, ale ve výsledku nebylo tak zlé. Koho zajímá, jestli má nějaká polovíla fixaci na Silviusův zadek či nikoli? Ano, přesně tak, nikoho.

Vařilo to v ní už pořádně, ale poznámkou o cíli Kaluovi cesty jí vlastně vyrazil dech. Pokud její bratr mířil rovnou do Keratu, musel mu tenhle parchant něco prozradit, a pokud mu něco prozradil, musel už mít nějaké plány, jak Kalua využije k nějaké kravině, co by mu mohla být osudnou. To se jí rozhodně nelíbilo ani v nejmenším, jenže ji na chvíli ochromila představa, že by měl její bratr zemřít její vinou, díky její hlouposti, kterou neměl vůbec řešit a raději se měl držet v Hedenu. Šok jí ale přešel, když naslouchala jeho dalším slovům, která se jí zarývala pod kůži jako drápy nenasytné šelmy, která prahne po tom, aby ji vyprovokovala k boji. Sice uznávala otcovo rozhodnutí ze záležitosti vynechat bratra a nepochybovala o tom, že jistě také nějakým způsobem zorganizoval pátrání po její maličkosti, i když ne tak agresivně a okatě jako Kalu, jenže to jak to podával... Prostě jí opět dopaloval tím, že rýpe do živého. Poslední větou už ale pohár její trpělivosti přetekl, když znevážil její postavení, aniž by znal důvod, proč se události seběhly tak, jak se seběhly, nebo alespoň neměl dostatečnou emocionální kapacitu, aby to chápal. Každopádně už to nevydržela. Jejím prvním krokem bylo silné kopnutí do konferenčního stolku, jež se nacházel mezi nimi a měl dobrou šanci mu způsobit modřiny na holeních, pokud se ten vílí parchant nestihne uhnout, a následně se sama vrhla přes onen stolek, aby šla nehty bezhlavě proti jeho obličeje. "Ty nabubřelej vílí parchante! Jak si vůbec dovoluješ tahat do toho moji rodinu ty prolhanej zmetku!" rozkřikla se na něj při pokusu zarýt mu nehty do té namýšlené tvářičky. Přesně věděla, proč nechtěla, aby o ní něco věděl, i kdyby nebyla bastard z rodu Evasirů. Ty kecy, kterými se jí snažil krmit o tom, jak nemá potřebu zatahovat do ničeho její rodinu jenom proto, že se ona nepovedla. Nikdy jim nevěřila a právě jí dokázal, že udělala jedině dobře. První informace o ní a už se z toho rýsuje ohrožení života jejího bratra.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 17:53
Možná si myslela, že svou poznámkou ho nějak vyvede z míry, ale to se nestalo. On osobně byl spokojený, že se mu alespoň na chvíli povedlo jí vzít vítr z plachet, když mu chtěla automaticky odpovědět na nějakou jeho urážku, a pak zkrátka jen zavřela pusu, protože jí asi informace toho, co řekl, doputovala do hlavy. Jistě, bylo to pěkné zadostiučinění, když se nakonec snížila k tak dětinskému gestu, jako je vypláznutí jazyka. Tak trochu mu tím jen prozradila, že jí vyvedl z míry a ona se nejspíš zabývala v myšlenkách úplně něčím jiným než bylo vymýšlením odpovědi, který nebyla tak dobrá, jak by polovina před ním nejspíš chtěla.

Čekal, že vybouchne, přece jenom jí k tomu ponoukal sám, takže ani nebylo divu, když kopla do stolku. Ano, stihl by uhnout nohama, ale neudělal to. Přece jen s jeho rychlostí by to nebyl problém, ale přesto asi raději přežije náraz dřeva do holení, což ho bude chvíli bolet, než ztratit pevnou půdu pod nohama až po něm skočí. Takže zůstal sedět v křesle a ani nemrkl, když mu stolek vrazil do nohou. Musel uznat, že to byla docela síla, ale rozhodně už přežil větší a silnější rány než tohle. Zlomenina z toho nebude, takže se tím zkrátka nezabýval. Místo toho se zabýval tím, aby chytil útočící polovíle ruce, před tím než mu vyškrábe oči, o což se zřejmě pokoušela. No, chytil jí více méně včas, i když menší šilinku se jí podařilo udělat na jeho levé tváři. Přece jen chytit jí a stáhnout jí ruce dostatečně rychle a silně zpátky, když už nebyla tak slabá jako předtím a měla na své straně setrvačnost, nebyl nejlehčí úkol. Chytí jí za ruce dostatečně silně, aby se mu nevysmekla. Nehodlal riskovat, že se mu zase něco pokusí udělat, protože svoje oči měl celkem rád. "Zaprvé, já tvojí rodinu do ničeho netahal. Kalu přišel za mnou, já mu jen nabídl pomoc. Zadruhé neměla bys být spíš ráda, že si tě tvůj bratr jede vyzvednout?" Odpoví jí klidným hlasem a prohlíží si jí zkoumavým pohledem. "I když je pravda, že ho otec varoval, aby za mnou nechodil. Tedy nejspíš. Očividně byl dostatečně zoufalý, aby šel pro pomoc k někomu jako jsem já. Je vidět, že mu an tobě hodně záleží." Pronese a stále na ní s klidným výrazem kouká. Přece jen on tu nebyl ten naštvaný. Navíc hodlal být ostražitý v případě, že by se Nobu rozhodla ho znovu nějak napadnout, což by nemuselo být dobré. Neměla tu sice nic, čím by ho mohla zabít, ale zase nechtěl přijít k většímu úrazu než bylo nutné.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 18:26
Nestihla ani sledovat, jestli nějaká část z jejího narychlo naplánovaného útoku probíhá tak, jak by měla. Vlastně to neměla ani tolik promyšlené, aby se tím zabývala. Jestli mu konferenční stoleček přirazí nohy ke křeslu, co na tom, když se může stejně snadno vyhnout? Moment překvapení navíc nebyl zrovna dokonalý vzhledem k tomu, jak moc se jí snažil k něčemu vyprovokovat. Překvapivé bylo jedině to, že to vydržela doteď. Ale nestačilo to k tomu, aby přeci jen pevně nechytil její ruce a znemožnil jí tak zohavit jeho pěknou tvářičku. To ale neznamenalo, že se nepokoušela dál a nenapínala sval na rukách jenom proto, aby se o milimetry přibližovala k jeho obličeji. Stačilo by o něco víc síly, kterou ale v této podobě nedisponovala, teď byla slabá jako obyčejný člověk, ale vrčela jako něco absolutně nelidského. Odhodlání mu ublížit neubývalo a stále se snažila, zvláště když zaostřila pohled natolik, aby si všimla malinké ranky, kterou se jí podařilo jeho tváři uštědřit. To by zaručeně chtělo další. "Samozřejmě, protože ono nabídnutí pomoci rozhodně nemělo postranní úmysly," zavrčela zatímco se stále snažila posbírat všechny své síly, aby se uvolnila z jeho sevření a mohla pokračovat v drásání, "..a byla bych stokrát radši, kdyby se můj bratr nezapletl do řešení mého problému, který ho zaručeně bude stát mnohé." Její odhodlání sice nepolevovalo, ale svaly se jí začaly třást námahou, kterou už nemohly dlouho vydržet, protože jít proti sevření víly v plné síle bylo jako pokoušet se prorazit železný štít dřevěným mečem. Zbytečná snaha. Proto jí také svaly nakonec vypověděli službu, když jí řekl další zdrcující slova o tom, jak ji má její bratr rád a jak pro ni riskuje, jak svůj život, díky upsání se Camielovi, tak otcův hněv, který by jednou mohl postihnout i oblíbené dítě. Vztek z ní sice nevyprchal, ale už neměla sílu, proto ruce pomalu povolila a zůstala celá zadýchaná navenek v klidu, i když uvnitř stále vřela. "Seš obyčejný parchant, Camieli Silviusi." Pronesla jeho jméno, jako by to byla ta nejsprostší urážka na celém širém světě a hrudník se jí rychle zvedal, jak se snažila nabrat dech pro další pokus mu něco udělat. Zároveň si také začala uvědomovat jistou nepatřičnost její stávající pozice, kdy mu vlastně seděla na klíně a on držel její ruce v pevném sevření, jenže neměla chuť se něčím takovým teď zabývat, natož aby si dovolila nějaká rozpaky, Prostě ho jen propalovala pohledem a doufala, že alespoň shoří.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 19:08
Dalo by se říct, že ho tak trochu fascinovalo, jak se Nobu za svého bratra prala. Stejně jako on byl ochotný udělat cokoliv, aby jí našel. Dokonce i uzavřít s ním dohodu, ze které nemusel vyváznout ale vůbec dobře. Sice se nejednalo o krvavý slib, ale muselo mu být jasné, že jednou si to vybere a pokud odmítne, tak to bude mít dalekosáhlé následky. On sám nikdy nezažil tu tendenci ochraňovat sourozence, protože žádného neměl. Jeho matka zemřela dřív než mohla otci porodit další dítě, takže s nikým nesdílel stejnou krev, a když se s ním později někdo zkoušel sblížit, tak už byl až moc vyčepovaný chováním otce i jiných víl, že není radno nikomu věřit. Možná, že kdyby měl nějakého sourozence, tak by se u něj určitý ochranářský pud taky vytvořil a neměl by potřebu se neustále chovat tak chladně a vypočítavě. Možná by dokázal pochopit, proč se Nobu tak moc nelíbí, že do něčeho zatáhl i jejího bratra, protože by sám měl někoho, koho by měl tendenci chránit a stát při něm. Možná by ani nebyl takový jaký je teď. Jenže to bylo spoustu kdyby a možná, takže Camiel mohl jen tiše pozorovat vztekající se Nobu bez toho, aby s ní dokázal nějak soucítit. "Bude ho stát jednu malou protislužbu, na kterou bez donucení přistoupil. S čistou hlavou a bez jakéhokoliv nucení z mé strany." Odpoví jí jednoduše a pokrčí rameny. Jemu to nepřišlo jako nic hrozného. Přece jen Kalu se víc bál toho, že ho pošle někoho zabít, což by bylo opravdu směšné. Navíc na to měl spoustu jiných lidí, kteří pro to byli rozhodně vhodnější a schopnějších. Když se ale přestala snažit dostat k jeho obličeji, nepustil jí ruce. Přece jenom mohla brzo nabrat sílu a zase se o něco pokusit. "Páni, těší me, že si pořád pamatuješ, jak se jmenuju. To je pocta. A tentokrát to bylo i bez urážky." Odpoví jí s pobaveným úsměvem. Technicky vzato se i parchant dal považovat za urážku, ovšem v porovnání s tím, jak ho občas nazývala, se tohle dalo brát jako pouhé popsání jeho osoby. Což u taky vyhovovalo vzhledem k jeho pověsti. Její vražedný pohled nechá bez nějakého komentáře. Jestli doufala, že ho její pohled zabije, tak byla na omylu. Takovou moc rozhodně neměla. "Máš svého bratra hodně ráda, že?" Nadhodí tentokrát otázku bez toho, aby v ní nechal zaznít nějaký výsměšný nebo sarkastický podtón. Zkrátka chce jednoduchou odpověď na otázku, která ho zajímá. Jemu opravdu nikdy na nikom nezáleželo tolik, aby napadl někoho jiného, i když bylo možné, že ho ten druhý dokáže během pár okamžiků zabít.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 19:57
Nedokázala potlačit uchechtnutí, jež se jí vydralo z hrdla, když jí pověděl o jeho dohodě s jejím bratrem. Samozřejmě mohl mít nějakou dohodu, kterou už uzavřeli, ale asi by to vypadalo poměrně jinak, kdyby její bratr věděl, že ji má zrovna on. Minimálně si myslela, že by to oznámil otci, dokud by byl Camiel v Táboře a její otec už by tu tím pádem byl, ostuda neostuda, jen aby ji mohl převzít, zkontrolovat, zda je v pořádku, a poté ji potrestat tak, aby něco podobného už neudělala. Věřila, že by to vypadalo nějak takhle. "Jistě, takže ses s mým bratrem jenom dohodl, že si mě u tebe má vyzvednout a bude ho to stát jen jednu malou službičku, kterou si možná někdy, vybereš..." nahodila pochybovačným tónem, který jasně vypovídal o tom, jak moc velkou do něj vkládá důvěru. "Proč se mi tedy nechce věřit, že je to takhle jednoduché a nenajde se nějaký háček?" Nejspíš nebyla úplně hloupá a nejspíš jejím mozkovým buňkám značně prospívala absence alkoholu, který je dříve rád otupoval. Dovedla racionálně přemýšlet a byla odhodlaná věřit tomu, že muž před ní ani neumí říct úplnou pravdu, natož aby si neodpustil nějakou tu lež, nebyl hodný důvěry a ona by ani tak nevěřila, že si ještě nevymyslí něco, čím Kaluovi uškodí, jestli jeho kroky zamíří sem. Proto její oči plály čistou nenávistí, když se posunul s tématem jinam vmete jí do tváře své pobavení. "Znám ho dlouho, otec chtěl, abychom měli přehled o vílí říši. Může tě těšit i to, že jsem vždycky věřila tomu, jaký zmrd to vlastně jsi." Zavrčí mu v odpověď a nevěnuje pozornost jakýmkoli posměškům, které jí řekl jako upomínku na její vytříbený slovník. Snad už pochopila, že pro něj vlastně není dostatečné urážky. Nebo že to nemá cenu? Vlastně se občas snažila přijít na urážku, která by byla adekvátní, ale nešlo jí to, proto ho s ní ještě nemohla pokřtít. Zaručeně by to udělala po jeho otázce, která sice nezněla jako výsměch, ale ona si ji neuměla vyložit jinak. Už chtěla utéct někam do kouta, místo aby se nechala trýznit jeho slovy a pitomými otázkami, které v tuto chvíli přestala chápat. Snad jako by se snažilo monstrum pochopit, jak fungují emoce nebo se snažil o další klam. Bylo jí to jedno, nehodlala mu odpovědět, prostě párkrát neefektivně zaškubala rukama, aby mu vlastně slabošským gestem naznačila, aby ji pustil a věnovala mu další planoucí pohled. "Do toho je ti velký kulový, stejně nemáš dostatečný mozek, který by to dokázal pobrat." Vyjela po něm a vycenila na něj zuby přemítajíc, jestli by se mu neměla zahryznout do ruky, aby sobě uvolnila alespoň jednu. Pohled jejích očí mu to zaručeně i naznačoval. Jestli čekal, že mu něco o svém vztahu vůči bratrovi řekne, mýlil se. Navíc mu už dostatečně předvedla, že je pro něj schopná napadnout i dědice Keratu, aby mu dal pokoj, takže byla jeho otázka hodně zbytečná.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 20:41
Musel uznat, že byla aspoň dostatečně chytrá na to, aby mu nevěřila. Přece jen jí rozhodně neříkal pravdu, tedy alespoň ne celou, jenže to od něj ani nikdo nemohl čekat. Nikdy nebyl veden k tomu, aby říkal pravdu a neměl postranní úmysly. Spíš šlo o přesný opak, pravdomluvnost se tu nenosila. To spíš nejrůznější podrazy a hry, na které byli obyvatelé Keratu specialisté. "Samozřejmě, že neví, že jsi přímo tady. To by bylo moc jednoduché a zcela jistě by nám už na dveře klepal tvůj otec, aby se dožadoval tvého navrácení." Odpoví jí jednoduše a pousměje se. "Život nikdy není jednoduchý a bez háčků. Ale tvůj bratr přistoupil na protislužbu, která přesně odráží to, jakou službu jsem mu nabídl já. Ve stejném rozsahu. Informace." Odpoví jí a tentokrát jí řekne i pravdu. I když těžko říct, jestli tomu bude věřit, jelikož ho stejně má za prolhaného parchanta. Nedivil se jí, Kdyby věřila každému každé slovo, asi by dlouho nepřežila. I když vzhledem k tomu, jak se sem dostala, zase tak chytrá nebyla. Přece jen pokusit se vyloupit jejich pokladnici byl dost hloupý nápad. Kdyby se pokusila vykrást nějakou jinou, možná by dostala nějaký přesný trest a mohla by jít. U nich byla pravidla dost jednoduchá na nějaké to ohýbání. "Vzhledem k tomu, co se o mě říká, se ani nedivím." Poznamená k tomu a ušklíbne se. Přece jenom sám některé ty zkazky o něm jen přiživoval. Občas bylo zábavnější, když se ho ostatní báli než aby zkoušeli, kam až dokáže zajít. Z těch příběhů bylo povětšinou jasné, že se opravdu nebojí jít přes mrtvoly, když je to potřeba. Nebo spíš když to on uzná za vhodné. Když začne cukat rukama, pustí jí. Přece jenom si i on začíná uvědomovat, že mu sedí na klíně a není to tedy úplně dobrá pozice. Zvlášť když jsou oba oblečení a ona ho nenávidí, což dává svými slovy dost jasně najevo. "Jo, v tom máš pravdu. Nejspíš bych to nepochopil, ale s mozkem to nemá nic moc společného." Přizná jí pravdu, načež jí chytne kolem boku a posadí na stůl, aby se mohl i s křeslem trochu odsunout a zvednou se. Pak se rozejde směrem ke knihovně, ve které si už při minulé návštěvě půjčil knihu s dějinami jeho země. Tentokrát ale jen očima začne přejíždět po titulech.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 22:44
Při jeho přitakání na její slova, jimiž narážela na zřejmou polopravdu, která jí k vlastní rodině vyloženě neseděla. Kupodivu to ale popsal přesně, jak si myslela, že by to mohlo probíhat. Až na to, že jeho informace očividně nesahali až k rozmarům a úvahám jejího otce vůči druhorozenému dítěti, které už spadlo z výsluní generálského postu. Jenže to bylo teď vedlejší a navíc by byla naivní, kdyby myslela, že ho její další osud nějak zajímá. Proto to odsunula do pozadí a dovolila si zabruslit k tématu, okolo kterého už sice kroužila jako sup, ale on jí pořád nedal kloudnou odpověď. "Odpusť si lekce do života a raději mi řekni, co budeš po Kaluovi chtít, až přijde sem. Poskytnutí informací už není odrazem vydání vězně do jeho péče," možná jí v hlase zazněla jistá autorita, se kterou dříve vydávala rozkazy, ale jen těžko by mohla zapůsobit tak, aby jí Camiel řekl, co bude po jejím bratrovi požadovat za její svobodu. Dost možná si mohl zábavu udělat z nich obou, jestli bude Kalu opravdu tak hloupý, aby sem nakonec přišel. To byla hlavní obava po celou dobu jejího pobytu tady, i když si ji dovolila připustit jen velice zřídka, kdyby náhodou někdo sledoval její mysl. Nakonec to stejně vyšlo vniveč. Jeho dnešní návštěva začala způsobovat to, že si připadala opravdu k ničemu. Každopádně si stále tak nějak držela tvář. Když začal o své pověsti, reagovala protočením očí a ignorovala skutečnost, že se možná kdysi jeho jména opravdu obávala, když byla menší. To nebylo vyloženě něco, co by potřeboval vědět. Jeho odpověď na její slova o tom, že by nepochopil její vztah k bratrovi, ji ale překvapila. Dokonce o tom vypovídal i její výraz, který čítal jistou dávku onoho překvapení, ale i podezření, že ji zase tahá za nos. Snad i proto vyjekla, když jí chytil kolem boků a nechal ji kecnout na stůl, aby se mohl zvednout z křesla. Skutečnosti, že se jím nechala vyvést z míry natolik, aby ji přiměl vyjeknout, že se nepřesunula z pozice na jeho klíně ve chvíli, kdy jí pustil ruce, a že zvedl, jako by nevážila nic, a vlastně hladce posadil na stůl, jí vehnaly trochu nachu do tváří, což se jí nestávalo rozhodně moc často. Zatracenej vílí parchant, pomyslela si podrážděně a očima zabloudila ke knihovničce, u které stojí. Nějak si vzpomněla na jeho poznámku o fixaci vůči jeho zadku a nevyhne se pohledu. To jí ale stačilo k tomu, aby se pod touto skutečností začervenala ještě více a rozhodla se raději na chvíli změnit pokoj, stejně už to vypadalo, že si zase vezme knížku a odejde jinam. Proto se rozhodla jít si vyměnit košili, aby nebyla v té propocené, která na kůži už rozhodně nebyla příjemná. Zvolila si jako příjemnější alternativu tmavomodrou košili z jemné látky. V ložnici také pečlivě zvažovala, jestli by neměla vzít zpod polštáře jednu jehlici do vlasů a případně využít příležitosti, ale nakonec prostě jen chvíli počkala, až se jí z tváří vytratí horko, a vrátila se do místnosti s křesílky a knihovničkou. Vlastně chtěla pouze dohlédnout na to, že odejde, ale jistá zvědavost jí nedala. "Proč si mi dal zapravdu?" zeptala se úsečně s pohledem věnovaným jeho zádům a opět i pozadí, na které by si možná mohla vypěstovat fixaci, ale v rámci zachování si tváře se raději podívala kamsi do rohu, aby zase neměnila barvy v obličeji. Poté už opřená ramenem o futra čekala jeho odpověď.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

29/3/2020, 23:34
"Tobě by lekce do života ode mě nejspíš moc neprospěli. Uvidím, ještě jsem nevymyslel, co za tebe budu chtít." Odvětí a uchechtne se. Je asi docela jasné, že jeho rady do života by jí nijak neprospěli a ona by mu je jen hodila s posměchem zpátky. Přece jen jejich životy byly diametrálně odlišné. On měl jednou vládnou Keratu a možná i celé vílí říši a ona si v podstatě mohla dělat, co chtěla. Sice asi od jejího otce chtěla plnit nějaká očekávání, ale neměla život nalinkovaný bez toho, aby se v některém kroku nemohl odchýlit. Možná v něčem se i on odchýlit mohl, ale stejně se nevyhne tomu, že jednou bude v čele Keratu a bude muset jednat s ostatními vladaři a udržovat ten mír, který se uzavřel staletí nazpět. Ne, že by jí snad úplně záviděl to, v jaké byla situaci. Měl rád svou pozici, protože mu zaručovala určitou moc, která v Keratu zaručovala opravdu hodně věcí. Ne jen společenské postavení. Pousměje se, když vyjekne, jak jí odloží na stůl. Ten polovičatý úsměv by se nejspíš dal považovat i za upřímný, i když zmizel zase docela rychle. Její váha pro něj rozhodně nebyla problém. Sice přibrala, ale on měl pořád na své straně vílí sílu, která mu často usnadňovala život. Jakmile Nobu odkráčí z místnosti, vytáhne nakonec jednu knihu z poličky a zadívá se na přebal. Z nějakého důvodu je mu povědomá. Zná název a když v ní začne listovat, tak zní i některé název. Je to nějaká kniha legend o jeho zemi, ale i částečně o těch ostatních. Trochu se zamračí a raději knihu zase vrátí zpátky. Možná mu jí kdysi někdo četl nebo něco podobného. Možná v tom bylo něco víc, ale pochyboval, že by to bylo nějak spojené s jeho matkou, která by se nikdy nesnížila k tomu, aby za ním šla a četla mu. To by mu spíš vyprávěla o nějakých bitvách než mu vyprávěla legendy o jejich zemi. Z myšlenek ho ale vytrhne otázka, která se ozve od Nobu, která už se z ložnice vrátila. Podívá se na ní přes rameno a neujde mu, že se převlékla, což byl asi chytrý nápad, jelikož ta košile předtím byla dost propocená. "Protože jsi jí měla." Pokrčí rameny a otočí se k ní čelem, přičemž se jí zadívá do očí. "Kupodivu i takový parchant jako já, dokáže říct, že má někdo pravdu." Poznamená a ušklíbne se. Jistě, on sám občas nedokázal říct pravdu, ale zase dokázal uznat, když jí někdo měl, pokud to jemu samotnému nijak neublížilo.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

30/3/2020, 00:24
Celá předchozí situace jí přišla rozčilují a také ji uvedla do rozpaků, což ji svým způsobem rozčílilo ještě více, ale nechtěla se k tomu vracet a nějak to řešit. Přeci jen to nemělo vyloženě smysl a jenom by se tím víc zabředla do zbytečného plýtvání energií na vztek, který nikam nevedl. Alespoň teď, když neměla v rukách ani jednu dobrou kartu, se musela tak nějak držet, proto se také v duchu musela pochválit, že relativně vychladla, i když její vztek nikdy nešel uhasit tak definitivně, jak by chtěla. Vždycky jenom plápolal někde v rohu, aby mu neunikla první křivda, která přijde z něčích úst. Mohla by ho nejspíš nazvat malým věrným parazitem, který s ní jde celý život a vlastně si spolu celkem rozumí. Teď ale její věrný parazit hezky vyčkával a nechal ji chvíli mít kontrolu. Proto také místo vraždícího pohledu nasadí spíše trochu obezřetný výraz s přivřenýma očima, kterým si ho měří a přemýšlí, jestli to není nějaká bouda. "Nerozumím tomu," přizná zamyšleně a oplatí mu pohled do očí. Snaží se přijít na to, co by mohl zamýšlet přiznáním, že by nepochopil pocity spojené se sourozeneckým poutem. Snad lítost, pochopení a nějaké sympatie? To určitě neměl zapotřebí, minimálně ona byla toho názoru. Nakonec ale uhnula očima a podívala se na knihu v jeho rukách, která jí ale nic neříkala. "V Keratu se vymývají mozky a odstraňuje se ta jejich část, která řídí emoce a tak?" Při její otázce jde docela snadno slyšet jistý posměch, se kterým si do něj chtěla spíše rýpnout, než aby byla opravdu zvědavá nebo tomu snad skutečně měla v plánu věřit. Keratští mohli být krutí, ale emociálně negramotní by znělo už přehnaně. Nevěnovala tomu tedy až takovou pozornost, když šla srovnat konferenční stoleček s křeslem, tak jak byly, aby to nějak vypadalo. Zároveň si poté sedla na své předchozí místo a hodila si nohy na stůl. Chvíli věnovala Silviusovi zvědavý pohled a zase sklouzla pohledem ke knize v jeho rukách. "Měla bych to snad chápat i tak, že jsi mě zavřel sem, aby si měl důvod sem chodit a tím pádem vykrádat tadytu knihovničku?" nadhodí, aby řeč nestála a kývne směrem k policím zarovnaným knihami. Ona nikdy nebyla velký čtenář a ani tady se to nezměnilo. Na ty knihy sáhla jenom proto, aby si z nich mohla vyskládat komínek a podívat se na police a různé skříně v šatníku a všude po komnatách, aby zjistila, jestli tam nebude nějaká užitečná zbraň. Jinak si jich teď všimla jenom proto, že o ně projevil zájem on.
Sponsored content

Sordit       - Stránka 2 Empty Re: Sordit

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru