Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Sordit

3 posters
Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Sordit       Empty Sordit

9/7/2018, 00:08
Sordit       Hrad

Hlavní město Keratu a také sídlo vladaře. Už to samo vypovídá o tom, že to nebude jen obyčejné město. První věcí je to, že toto město je vytesané v osamělé hoře, která působí podobně jako Darsheeina, ovšem uvnitř je znát, že město uvnitř je starší než město v druhé hoře. Na stěnách můžete najít vyobrazení legend víl, jejich historii nebo jen pouhá umělecká díla. Ač se nachází uvnitř hory, tak zdejší magie působí tak, že ten pocit ani nemáte. Palác vladaře je poté vystavěný na vrcholu hory a vlastně mimo horu. Abyste se do něj dostali, musíte projít celým městem. Většina paláce je vystavěna z bílého a černého mramoru, také není nic nezvyklého vidět tu bohatě zdobené místnosti či nábytek. Přeci jen je Kerat pro své množství drahých kamenů a kovů známý.


Naposledy upravil Kotlík dne 28/4/2020, 21:24, celkově upraveno 2 krát
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       Empty Re: Sordit

12/6/2019, 16:57
"A?! Nevím, ale, když se vypnu vyčerpáním, tak mě mučení nebude zas tolik trápit. Nebo sis myslel, že ti budu dělat tu radost, že se nechám mučit plně při smyslech?" její výsměšný tón mohl znít dostatečně výsměšně na to, aby mu bylo jasné, že ještě stále trvá na domněnce, že jí jen jde mučit do jiné místnosti. Nakonec to stejně bylo rozumnější, než věřit někomu z Keratu. Proto se jí na tváři i pomalinku rýsoval naštvaný úšklebek, ačkoliv si byla celkem jistá, že nevypadá zrovna tak, jak by chtěla. Každopádně mohla být šťastná, že ji obličej aspoň trochu poslouchal. "Nepovídej," odsekla mu na jeho slova o tom, že s ní v podstatě může udělat, co se mu zachce a ona můžu leda držkovat. "Kdybys nechutnal tak hnusně, možná bych si ukousla, nějak málo mě tady krmí," poznamenala suše a odvrátila od něj pohled, protože vypadala nejspíše komicky, když jí štval čím dál tím víc.Ale možná jí trochu zvedlo ego, když pochválil její kousanec. Sice chtěla, aby skončil hůř, ale i to, že v obtisku jejích zubů byla malá podlitina, jí celkem stačilo. Každopádně ji to ale neuchlácholilo a celou cestu na něj pouze chrlila jednu nadávku za druhou. Nejvíc, když se kolem nich nachomítla nějaká jiná víla. Proč neudělat nebohému Silviusovi trochu ostudy, když už na to přijde, no ne?
Ale přes to všechno se nakonec dostali do jeho křídla, kde vešly do jedné z komnat a už tam čekal nějaký muž, pro kterého si nejspíše nechal poslat. To pro ni bylo jako spouštěč, po kterém sebou zase začala škubat a snažila se Camielovi nějakým způsobem vykroutit, byť by jí to stejně nepomohlo ani v nejmenším. Nakonec ji stejně bez problémů posadil na jednu sedačku a v klidu se posadil na vedlejší, jakoby nic. Druhý muž jí ale možná znervózňoval víc, protože se od jejich příchodu ani nepohnul. Každopádně chvíli mlčela, když se dohadovali o tom, že bez jeho povolení se nikdo nedostane dovnitř komnat ani ven. To ji donutilo i na sucho polknout, protože nevěděla, co očekávat. Mučící nástroje tady nikde neviděla a to, že by byl dědic Keratu nějak milý a nechal jí osobní komnatu jí přišlo ještě děsivější. Každopádně si ještě vyslechne jméno onoho muže, než ho Camiel pošle pryč. Potom í řekne něco o lázni, ale ona se jen podívá ke dveřím, na které ukazoval a za upozornění na to, že tam možná ani sama nedojde, mu věnuje obhroublé gesto. Jak ale tak přemýšlela, zdálo se jí, že by možná nebyl až tak špatný nápad, kdyby se jí podařilo nějak zajistit dveře do koupelny. Proto se pevně rozhodla, že tam dojde, i kdyby měla spadnout po každém druhém kroku. Prvně se pevně zapřela o opěrky na ruce, aby pomohla svým nohám zvednout svoje tělo a ona se mohla postavit. Kolena se jí v jedné chvíli podlomila, ale nakonec se zvládla na nohou udržet. Následně se dostala do koupelny tím způsobem, že se přidržovala každého kusu nábytku, co jí stál v cestě.
Koupelna samotná jí skoro vyrazila dech, což mohl postřehnout i on, když se zarazila ve dveřích, ale následně vešla dovnitř bez jakéhokoli slova a dveřmi práskla, jak jen jí to v daný okamžik šlo. Poté se začala rozhlížet, čím by se tam mohla zabednit. Nakonec vytáhla šňůru z županu, kterou se co nejpevněji pokusila obvázat a zabezpečit kliky, jak si totiž stačila všimnout, zámky už teď postrádaly kliče. Každopádně se pokusila o to nejlepší a potom se otočila k vaně plné pěny, ze které stoupala pára. Nemohla popřít, že to byl po tak dlouhé době docela slastný pohled. Proto už neváhala a sundala ze sebe všechno svoje oblečení, aby do ní mohla vlézt. Když ale procházela kolem zrcadla, musela se zastavit, protože vypadala úplně jinak než předtím. Její obličej byl pohublý a špinavý, vlasy měla delší a zacuchané, byť se je snažila rozčesávat pravidelně alespoň prsty. O změně zbytku jejího těla raději nemluvě. Dřív byla dobře osvalená a měla i správné množství podkožního tuku, teď jí lezla žebra a svaly byly ochablé až hanba. Nechtěla se na sebe ani podívat, proto raději se žblunknutím zaplula do vany, do které se celá ponořila, aby voda mohla okamžitě začít rozpouštět špínu. Poté se natáhla pro žíňku na kterou dala pořádnou dávku nějakého mýdla a začala se celá poctivě drhnout. Poté se pustila i do umytí vlasů a když byla se vším hotová, začala si hrát s pěnu, bez jediné myšlenky na Camiela čekajícího ve vedlejší místnosti. Přeci jen neměla v plánu za ním v brzké době jít.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       Empty Re: Sordit

12/6/2019, 21:04
Pobaveně sleduje, jak se snaží zvednou z křesla, ale nechá jí v tom samotnou. Zaprvé nemá náladu na to, aby do něj znovu mlátila a vztekala se, že to zvládne sama. Raději teda jen sledoval, jak se šourá do koupelny a pak za sebou teatrálně zabouchne dveře. Uchechtne se a zvedne se z gauče. Vlastně v téhle části paláce už nějakou dobu nebyl, čehož rozhodně nijak nelitoval. Naposledy tu pobíhal jako malé dítě, když se snažil nějak zabavit a taky se tu vlastně více méně spřátelil s Rainerem, pokud se to dá považovat za přátelství. Natáhne svou mysl směrem k polovíle, i když jí nechce vlézt někam hluboko do mysli, spíš jen zjistit, co tam dělá. Rozhodně se mu nechtělo jí pak nahánět někde po paláci nebo jí přemlouvat, že skákat z okna rozhodně není dobrý nápad. Když ale zjistí, co tam provádí, znovu se uchechtne. Bylo od ní opravdu naivní si myslet, že by ho nějaká látka mohla zastavit, kdyby se rozhodl do té koupelny vtrhnout. Teď jí ale nechá s tím, aby si myslela, že ho ta udrží mimo koupelnu. Místo toho, aby se tam snažil dostat, otevře dveře, před kterými už stojí dva strážci. "Přivezte mi z kuchyně jídlo. Ideálně něco s dost živinami a ne moc tučného." Pronese jejich směrem, i když má stále chladný a nezúčastněný tón. Jeden z nich jen přikývne a rozejde se pryč. S tím Cam zavře dveře a rozejde se směrem ke knihovně, která v místnosti je. Není tu moc knih, které by byly něco pro něj. Není se taky čemu divit. Tyhle pokoje byly připravené pro jeho budoucí manželku, kterou pořád ještě neměl. V dohledné době taky neměl v plánu sem někoho v téhle pozici ubytovávat. Navíc tu kdysi bydlela jeho matka, ještě předtím než se stalo manželkou vladaře. Tehdy ale byly komnaty upraveny dle jejího přání a rozhodně to nebylo takhle světlé.
Nakonec vytáhne jednu knihu, která byla vlastně historií jeho dvora a posadil se zpět na sedačku, zatímco listoval knihou a moc se ani nevěnoval tomu, co tam bylo napsané. Spíš v myšlenkách zabloudil do minulosti, kdy byl ještě malý a nemusel řešit starosti, které měl teď. Nebyl poznamenán válkou, boji, armádou, ani úmluvou s budoucí vůdcem Železozubých. Rozhodně měl kdysi méně starostí, i když se nedalo říct, že by byl šťastnější nebo se měl lépe. Tenhle dvůr se nezměnil za dobu toho, co tu byl. Byl pořád stejný, už několik staletí před jeho narozením a nejspíš takovým i zůstane několik staletí po jeho smrti. Z podobných úvah ho vyruší až zaklepání na dveře, kdy vzhlédne a dá dotyčnému svolení ke vstupu. Dovnitř vejde víla, kterou předtím poslal připravit koupel a za ní vejde i Rainer. "Řekl jsem si, že by asi nebylo dobré, kdyby tvůj otec zjistil, žes jednu vězeňkyni přesunul z vězení do komnat pro tvou... však víc. Čím méně lidí o tom bude vědět, tím lépe. Tady Sonya se o ní ráda postará." Uvedl Rainer, načež mladá služebná jen přikývla a beze slova nechala vozík v pokoji, načež i s Rainerem opustila pokoj. Cam se jen ušklíbl, ale musel uznat, že měl velitel jeho stráže dobrý postřeh. Jen těžko by otci vysvětloval to, co dnes udělal. I když nejspíš by si to zvládl obhájit, i když jen těžko by vysvětloval, proč jí ubytoval zrovna tady.
Dojde ke dveřím do koupelny a zabouchá na ně. "Přestaň si tam hrát s tou pěnou a vylez ven. Máš tu jídlo." Pronese hlasem úplně oproštěným od emocí, i když na tváři má pobavený úsměv, když zjistil, že si tam ta polovíla hraje s pěnou.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       Empty Re: Sordit

12/6/2019, 21:35
Za celou dobu, co byla v lázni, nedostala ani nejmenší pomyšlení na to, že by z ní měla vylézt. Tedy alespoň do té doby, dokud bude voda tak příjemně teplá. Měla totiž pocit, že prohřívání svalů až do hloubky jí přidává energii, kterou bude ještě nejspíše potřebovat, jestli má mluvit s tím otrapou. Vlastně ji i docela překvapilo, že ji zmíněný otrapa nevyrušoval už pět minut poté, co do lázně vůbec vlezla. Problém s tím ale neměla, jediné, co jí trápilo, bylo to, že bude nakonec muset ven, protože zajištění dveří nebylo zrovna nejlepší a on nejspíš nepatřil zrovna k těm nejpříjemnějším vílám v říši. Každopádně se to pokusila neřešit a užívala si komfort, který jí voda s pěnou poskytovaly. Přišla si trochu jak malá, když nabírala pěnu do dlaní a foukala do ní, až nakonec byla i skoro všude po zemi. To jí ale taky moc netúrovalo. Zkrátka se starala jen o to, že ji to baví.
Nakonec ji ale velevážený Silvius stejně vyrušil. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy nabrala pěnu do jedné ruky, aby mohla tlesknout pro větší dostřel oných mýdlových bublin. Což taky udělala hned vzápětí po jeho slovech, načež se pěna rozletěla i do koutů, kam předtím nedosáhla. "Ne," bylo jediné, co mu řekla na jeho výzvu, aby se šla najíst, a ji samotnou překvapilo, že to znělo spíše dětskou paličatostí než tou její obvyklou. To ji donutilo se na chvíli zarazit, ale nakonec si hrála dál, zatímco jí docházelo, že věděl, co dělá. "Ty mě, sakra nějak šmíruješ?!" zazněla o dost ostřejší otázka, po které se začala rozhlížet kolem, aby odhalila způsob onoho šmírování. Její unavené mysli chvíli trvalo, než ji napadlo, že se vlastně v klidu zvládá dostat do její hlavy, ale to ji o to víc naštvalo. Vypadni mi, kurva, z hlavy, máš snad svoji, poslala mu vrčivou myšlenku a zamračila se na mydliny. Po tomhle měla chuť vanu opustit ještě míň, což mohl v klidu poznat na tom, že se zase hodila do klidu a pokračovala v hraní si s pěnou, už jen proto, že jí řekl, aby toho nechala. Vlastně se i pohodlně opřela o stěnu vany a vyndala si ven nohy, ze kterých následovně stoupala pára, jak byly rozehřáté, a sledovala, jak po nich pěna klouže dolu. Byla pevně rozhodnutá ještě ukazovat svoji tvrdohlavost, ale musela mu jen ze zvědavosti položit jednu zásadní otázku. "Co mám vlastně k jídlu, když už bych se díky tomu měla i zvedat?" optala se domýšlivě a opět si nabrala pěnu, aby do ní mohla fouknout. V lázni se jí líbilo, proto jí bezdůvodně nehodlala opouštět. Dotek vody na dlouho zanedbané kůži byl až moc příjemný. Proto se zase celá ponořila pod vodu a chvíli tam setrvala. Jestli něco povídal zrovna v tu chvíli, s klidem to přeslechla. Když se vynořila, pořádně se nadechla, aby ho mohla obdarovat dalšími slovy. "Možná mi to radši pošli sem, vidím to tu na delší dobu," konstatovala tak sladce, jak jen to šlo, a zároveň to vyznělo paličatě, takže z toho měla i menší úsměv na tváři.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       Empty Re: Sordit

12/6/2019, 21:59
Protočí oči v sloup, když dětinsky odmítne vylézt z vody. Jestli se hodlala chovat jako malé dítě, tak jí to klidně mohl vrátit podobným chováním, jaké mu nabízeli jeho rodiče celé jeho dětství a tím mu ho vlastně kazili a zkracovali. Ne, že by jim to zpětně měl za zlé. Nejspíš bylo dobře, že na tomhle dvoře přišel o svoje iluze a představy hned v mladém věku a nezlomilo mu to vaz. Na její otázku se ani neobtěžuje jí odpovídat, spíš sleduje, jak dlouho jí zabere, než jí dojde ta skutečnost, že je v její hlavě. Sice jen povrchně, aby věděl, co dělá a nějaké povrchní myšlenky, ale rozhodně nijak hluboko, protože to by pro ní nemuselo být zrovna příjemné, pokud by se mu rozhodla bránit. Místo hlasité odpovědi jí ji vloží do mysli. Mám svou hlavu, ale ta tvoje je momentálně o dost zábavnější. Zazní jí v hlavě jeho hlas. Stejně to ale nevypadalo, že by se hodlala v dohledné době z té vody vyhrabat, takže místo toho, aby jí odpověděl slovy, jí do mysli vloží obraz jídla, které jí přivezli. Na vozíku je pečené hovězí maso, bílé pečivo, opečené ryby a nějaké ovoce. Nezůstane jen u obrazu ale pohraje si taky s jejími chuťovými buňkami, takže ucítí i chuť jídla, jehož obraz jí posílá. Tohle by jí už z koupele dostat mohlo, i když pokud je hodně tvrdohlavá, tak věřil tomu, že ani tohle nepomůže natolik, aby se odhodlala mu věřit a vylezla z koupelny dobrovolně.
"Pokud se chceš najíst, což bys mimochodem měla, vzhledem k tomu, jak jsi zhubla, tak musíš sem. Nejsme tvůj sluha, abych ti vozil jídlo až pod nos." Houkne na ní přes dveře a vrátí se k vozíku, ze kterého vezme červené jablko a zakousne se do něj. Je jen na ní, jestli se rozhodne najíst, nebo radši zůstane o hladu a bude se rochnit dál ve vaně a hrát si s pěnou, což jistě má své kouzlo, ale momentálně by jí víc prospělo, kdyby se najedla. Raději se přesune k oknu a zadívá se ven. Knihy, kterou nechal položenou na stole, si nevšímá, i když zůstala otevřená na straně, kde je popsáno to, jak si jeho otec vybral jeho matku za manželku. Nebyl to zrovna příběh plný lásky, ale byla to součást historie dvora.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       Empty Re: Sordit

12/6/2019, 22:34
Zamračila se, když jí namísto toho, aby jí z hlavy vypadl, rovnou poslal odpověď na její nevrlou myšlenku. Věděla, že by toho mohl udělat mnohem víc, ale už jen tohle ji rozčilovalo a měla chuť mu za to dát jednu nebo dvě do zubů, byť v jejím aktuálním stavu by je mohl zastavit ještě dřív, než by se stačila rozmáchnout. Naser si. Sežeň si jinou zábavu, pověděla mu opět myšlenkou, protože neměla důvod namáhat ústa, když on se taky neobtěžoval. Každopádně takhle mohl možná ještě víc poznat, jak moc ji tím štve, než kdyby mu to řekla normálně. Nevěděla, jak tohle vlastně funguje a nejspíš to ani vědět nechtěla. Proto se snažila jeho přítomnost ve své hlavě vytěsnit úplně, což ale tak docela nešlo, když jí do hlavy poslal obraz jídla, co na ni čekalo, plus jí ještě dopřál malou ochutnávku, když začal poblázňovat i její smysly. "Di do prdele! Co si o sobě sakra myslíš?!" naštvaný tón jejího hlasu byl doplněn to, že pleskla rukou o hladinu vody, až vycákla ven. Štvalo ji to, že na jídlo to teď měla až nesnesitelnou chuť, i když její žaludek už byl natolik zcvrklí, že mu pro jeho potěchu ani nezakručel. "Nejsi, protože tak nekvalifikovaného sluhu bych si nepořídila," odvětila mu s pokrčením ramen a snažila se ho ignorovat. Každopádně udělala jistý krok, který mohl považovat za vítězný a to ten, že vylezla z vody, která ji okamžitě prozradila, protože čvachtalá, jak ji najednou rozvířila. Po menším odpočinku v teplé vodě se naštěstí i dokázala lépe udržet na nohou, takže si bez větších problémů došla pro župan, ze kterého prve vytáhla šňůru a částečně se do něj zabalila, i když  si ho nemohla zavázat. Poté ale nešla podle očekávání za ním a za jídlem, ale stoupla si k zrcadlu, aby si mohla kartáčem, který bez výčitek a dovolení ukradla z poličky, rozčesat vlasy. Nakonec ale spíš začala hledat nůžky, kterými by mohla nezvratně zacuchané konce ustřihnout. Očividně to nikdo nepřipravit tak dokonale, aby se nedostala k ničemu ostrému, takže se mohla v klidu věnovat své činnosti, dokud její vlasy nenabyly zhruba stejné délky, jakou měla, když se sem dostala. Poté už je v klidu rozčesala. Tím ale její návštěva koupelny nekončila. Ještě si posbírala svoje věci, z nichž ji nejvíce zajímal přetržený modrý plášť, a poskládala si je na hromádku. Až potom zamířila ke dveřím, aby z nich odmotala šňůru, kterou si následně zavázala župan.  Poté se vrátila pro své věci a ještě přibrala nůžky, které dala do kapsy županu.
Poté už konečně vyšla z koupelny a usadila se na stejnou sedačku jako před tím. Své věci položila vedle sebe. "Ten plášť bych chtěla vyprat  a jestli mi nehodláš dát jiné oblečení, hodilo by se mít čistej i ten zbytek," pověděla mu mimo řečí a podívala se jeho směrem. Jak tam tak stál u toho okna, připadal jí jako sentimentální pitomec, ale rozhodla se to nekomentovat. Spíše se zaměřila na jídlo, které jí krásně vonělo pod nosem, ale ona se ho ani nedotkla, protože docela nevěřila tomu, že v něm není nic přidaného. Přeci jen věděla, že existují jedy, které nezabijí, ale způsobí nesnesitelnou bolest, čemuž se chtěla celkem vyhnout, proto se otočila na něj a pokoušela si jídla nevšímat. "Čekáš tady takovou dobu jen, abys mohl čumět z okna?" zeptá se nadmíru drzým tónem a pozvedne jedno obočí.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       Empty Re: Sordit

13/6/2019, 09:36
Z jejích myšlenek bylo více než jasné, že se jí vůbec nelíbí to, že ho má v hlavě, ale to se nebylo čemu divit. Komu by se taky líbilo, kdyby mu někdo šmejdil v hlavě a měl možnost nalézt vlastně cokoli se v ní ukrývalo. Ani Cam by něco takového nesnesl, ale naštěstí pro něj, bylo dost těžké se mu do hlavy skrz jeho psychický štít dostat. Naneštěstí polovíla v druhé místnosti neměla tak silný štít, aby se jí nedostal do hlavy. Jistě, mohl by se povrtat i hlouběji, ale pokud by se bránila, tak by to nemuselo být nic tak jednoduchého. Ohledně jeho nekvalifikovanosti na pozici sluhy se jen uchechtne. Samozřejmě, že není na tuhle pozici kvalifikovaný. On byl ten, kdo měl sluhy, tudíž nepotřeboval umět zastávat jejich práci a upřímně mu to ani nijak nevadilo. Navíc jako budoucí vladař se musel zabývat důležitějšími věcmi než tím, jak se má něco uvařit nebo jak se šijí šaty. O uklízení všech těch komnat v paláci nemluvě. Díky tomu, že jí pořád ještě tak trochu kontroluje, jestli opravdu z té vody vylezla, i když zvuk vířící se vody mu dal jistou představu, tak mu neunikne to, že si do kapsy od županu schovala nůžky. Jistě, možná měl říct, aby tu nenechali nic takového, ale co. On i jeho stráže byli dostatečně vytrénovaní k tomu, aby jí případně odzbrojili. Nehledě na to že všichni v jeho stráži byli Sankoriové, tudíž i kdyby se k nim čirou náhodou dostala moc blízko, tak by jim opravdu nůžkami neublížila. Ve výsledku by spíš zranila sama sebe než je.
"Jistě, Sonya se o to postará, prostě tu to oblečení někde nech. Odnese ho a postará se o něj. Stejně tak je tu jiné oblečení. Posluž si a klidně si něco vyber, jen je to keratský styl, takže ti možná nebude vyhovovat." Pronese a mávne rukou k dalším dveřím po straně pokoje, za kterými se skrývá šatna, která je stále napěchovaná všemožným keratským oblečením. Otočí se čelem k ní a založí ruce na hrudi, přičemž si všimne, že se jídla pořád ani nedotkla. "Kdybych tě chtěl otrávit, tak bych tě rozhodně netahal až sem. Špatně by se tu uklízelo." Upozorní jí a sleduje jí. "Ne, čekal jsem tu, abych konečně zjistil tvoje jméno. Sice bych ho dokázal zjistit i jinak, ale jsem si jistý, že bys ráda předešla tomu, abych se ti hrabal v hlavě. Bude jednodušší, když mi ho zkrátka řekneš." Pronese a pokrčí rameny. Může a nemusí mu věřit, proč tu čekal, to už je zkrátka jenom na ní. Navíc by si tím mohla ušetřit jeho společnost, protože je možné, že pak by se prostě sebral a odešel.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       Empty Re: Sordit

13/6/2019, 16:39
Když se usadila a vyžádala si vyprání svého oblečení, rozhodně nečekala okamžitou reakci, která bude navíc kladná, ale moc se o to nestarala, protože jí zaujala jiná informace. "A kdo má být, sakra, Sonya?" zeptala se ne zrovna nadšeným hlasem a obličej se jí zkřivil do nechápavé a zároveň nespokojené grimasy. Rozhodně nebyla nadšená z toho, že by se kolem ní měl motat někdo další z Keratu, co mu bude hlásit všechno, co udělá. To opravdu ne. Nakonec se proto radši zaměřila na druhou informaci ohledně toho, že si může prohledat celý šatník a něco si vypůjčit. Byla zajímavá představa vidět se v keratském oblečení. I když byla převážně zvyklá nosit uniformu podobnou oblečení Illyrijců, kteří měli podobný styl jako Kerat, nemohla se zbavit dojmu, že v šatníku najde hromady a hromady šatů, které nikdy moc nemusela a navíc ne v jejich střihu. Nemohl se divit, že ani ta informace její výraz nezlepšila. Čehož si mohl i všimnout, když se na ni otočil od okna. Nad jeho slovy ale jen protočí očima a podívá se na opačnou stranu místnosti. "Jako by si ty byl ten, kdo s tím úklidem bude mít práci," pronesla suše a podívala se na jídlo, které vypadalo velmi dobře a úžasně vonělo, až se jí zbíhaly sliny. Dalo by se říct, že by jí mohlo být i jedno, že je to otrávené, ale už jí nebylo jedno to, že by to její žaludek nemusel tak snadno přijmout a ona před ním opravdu nechtěla vyzvrátit všechny orgány, co měla v těle. Proto se jídlo pro ten moment rozhodla vytěsnit z hlavy, a namísto toho, aby se najedla, obrátila pohled k němu a velice sladce se na něj usmála. "Proč tě moje jméno vlastně tak bere? To skoro hraničí s posedlostí, nezdá se ti?" zněla skoro až rozkošně nevinně, nebýt jedovatého podtónu, který jí nešel vynechat. Nebyla hloupá a přesně věděla, že chce její jméno, protože se mu o ní nejspíš nepodařilo nic moc zjistit, takže si potřeboval usnadnit, ale jí se rozhodně nechtělo mu jméno říkat. Proto zkoušela, jestli díky rozhovoru dostane čas vymyslet, jak by to mohla obejít. Nakonec prostě zůstala sedět opřená v na pohovce a sledovala, jak to tedy bude, byť možná mohl cítit náznak obavy z toho, že se jí bude vrtat v hlavě, a snahu posílit její mizerný mentální štít, aby to neměl tak snadné.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       Empty Re: Sordit

13/6/2019, 19:16
"Sonya je služebná, která ti bude vozit jídlo a postará se o tvoje oblečení." Pronese, i když jejímu tónu se zas až tak nediví. Nejspíš nechce, aby se kolem ní motal někdo z Keratu, ale v tom má smůlu. Neměla se pokoušet vykrást keratskou pokladnici. Kdyby to neudělala, nemusela by trčet tady a on by měl o starost méně. Vzhledem k tomu, jak se neustále tvářila skoro pohoršeně a nespokojeně, tak se jí nelíbilo ani to, že si může vybrat něco z oblečení, co tu je. Těžko říct, co všechno tam je připravené, ale keratská móda byla dost...pofidérní pokud šlo o ženy. Jemu samotnému to rozhodně nevadilo a nejspíš ani žádné z víl, která v tom vyrůstala, ale někdy to obyvatelům okolních království připadalo nepatřičné a extravagantní. To ale nebyl jeho problém. Pokud tu nehodlala chodit nahá, tak se bude muset spokojit s tím, co je tu připraveno pro jeho budoucí nevěstu. "Ne, protože já tu od úklidu nejsem. Takže bych tím jen přidělal práci někomu, kdo nemá v popisu práce tu uklízet mrtvoly. To by bylo jednoduší tě zabít nebo umučit ve vězení, kde by se to uklízelo podstatně snadněji. Myslím, že někteří vězni by jistě nepohrdli čerstvým masem. Nehledě na jeho původ." Odpoví jí a jen pokrčí rameny. Ve vězení bylo zavřeno plno nestvůr a to někdy jen v přeneseném slova smyslu, protože ty nejhorší tak nejspíš ani nevypadají. Ani on neměl tu čest potkat všechny jejich vězně osobně, ale rozhodně věděl, co se v útrobách vězení skrývá. Někdy kupodivu i dobrovolně. "Mám si před tebou vzít kus z každého toho jídla, aby ses najedla bez toho, aby sis myslela, že je v tom jed?" Pronese a pozvedne nezúčastněně obočí. Kdyby jí chtěl otrávit, tak by rozhodně nedával jed do takhle kvalitního a dobrého jídla. Bylo by to jen plýtvání. "Jen si chci ověřit informace, které se mi povedlo zjistit v archivech. Moc polovíl v legiích není." Pronese a dál jí sleduje. Možná není tak úplně pravda to, že by jejich archivy byly tak obsáhlé, aby tam bylo napsáno, jakého druhu je který voják, nebo velitel. Většinou tam byla jen jména a ani u těch si nemohl být jistý, jestli jsou pravdivá nebo jsou nějak zkomolená. "A taky by asi nebylo od věci, abych tě mohl oslovovat jinak než polovílo, tedy pokud se ti to oslovení náhodou nelíbí." Odvětí a pokrčí rameny. Vypadalo to, že prostě bude tvrdohlavá tak dlouho, dokud opravdu nepřejde k tomu, aby jí vlezl do hlavy. Klidně si tu námahu dá. Navíc i když se snažila posílit svůj štít, chtělo by to větší cvik a větší moc, aby se dokázala ubránit. Možná by mu to chvíli zabralo, ale rozhodně by se mu to nakonec povedlo.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       Empty Re: Sordit

13/6/2019, 20:03
Skoro by se i zasmála tomu, že jí přiřadil služebnou, kdyby nebyla naštvaná, že je to stále někdo z Keratu, proto si i nadále držela celkem naštvaný výraz ve tváři a ani se nepokoušela nadhodit nějaký lepší tón, kterým by se tomu celému vysmála. "Takže mám i vlastní služku, kdo by byl řek, že bude v Keratu skoro až hýčkaná," pronesla skoro vrčivě a ušklíbla se ještě víc. Ve výsledku nestála o nikoho, kdo se jí bude o všechno starat v každé situaci a bude jejím soukromým otrokem. Měla ve zvyku si všechno dělat sama, takže to pro ni bylo skoro až ponižující, ale asi jen těžko by si vydupala, že si sama bude s klidem chodit do kuchyně pro jídlo a prát si, nebyla tedy ani tak hloupá, aby se o to pokoušela. Spíš se zaměřila na další jeho slova, která by nepopsala za něco, co by potřebovala vědět. Měla se v plánu nechat po smrti zpopelnit a ne sežrat vězni v keratské věznici, takže si těmi slovy od ní vysloužil zamračení, jaké mu za celou dobu zatím nevěnovala. "Netušila jsem, že v tady nemá vyloženě každý v popisu práce uklízet mrtvoly... Ty kecy o nejkrutějším vílím dvoře asi nejsou tak ověřené, jak se může zdát,"  řekla prostě a pokrčila nad tím rameny, ačkoliv se jí to téma celkem hnusilo, když se vedlo o možném konci její mrtvoly. "Ale myslím, že tvoji vězni by stejně moc spokojeni nebyli, kdyby si jim hodil mě. Díky tobě už toho na sobě tolik nemám, jestli sis nestačil všimnout," hlas jí vyzněl ostřeji, než chtěla. Vlastně chtěla znít nezaujatě, ale nějak jí to nešlo, čímž mu velmi, velmi nechtěně ukázala, že jí to rozhodilo. Nemluvě o tom, že zpátečnicky narazil opět na to, že je směska a tím pádem v jeho očích méně než obyčejný člověk. To se už tuplem rozhodla nechat bez odezvy, protože by se tím jen a pouze bavil a to mu dopřát nehodlala. "Posluž si, možná se potom i pokusím uvěřit, že v sobě už předem nemáš protijed," poznamenala bezvýrazně a pokynula mu, aby se v klidu posadil a udělal jí ochutnávače. Aspoň tím mohla zabít zbytečný čas, který mohla věnovat snaze posílit svůj chabý štít, aby mohla snad více potajnu vymyslet další kroky, které by mohla provést, což obvykle nedělala a trochu víc jí to nešlo. Ale musela se zaměřit na jeho slova, která ji zaujala, protože věděla, že nejsou pravdivá, konec konců měla o legiích ve Fiplinu asi vetší přehled. "Zvláštní, já si spíš jen těžko vzpomínám na legii, které by ve Fiplinu polovíla nevelela, počínaje princeznou Haidou. Přeci jen jsou tam polovíly dost vážené," pokývala hlavou a cítila se alespoň na chvíli, že má navrch, což byl velmi blažený pocit. Proto se taky odhodlala říct mu jméno, i když ne v jeho přesném znění. "Jmenuji se Ivat Boun, když to tak nutně musíš vědět, takže si tu polovílu můžeš odpustit," řekla s pozvednutou hlavou a tvářila se celkem vzdorovitě, až by si i ona sama uvěřila. Přeci jen mu dala všechna písmena svého jména, takže to nebyla až taková lež, aby z toho musela být nervózní. Zatím se to zdálo jako lepší tah než mlčení, kterým by ho jen popohnala k tomu, aby jí to z hlavy vytáhl sám. Teď to bylo už jen buď a nebo. Nehodlala ale vypadat nervózně, takže se zvedla a vydala se k šatníku, aby se podívala po nějakém oblečení.
Místnost to byla celkem rozsáhlá a bylo tam oblečení všeho druhu i velikostí, což vypadalo celkem nadějně, protože se jí podařilo vyhrabat i černou tuniku a kalhoty, co skoro nepůsobily keratsky, až na pár drobných detailů, ale stačilo jí si to jen přiložit k tělu, aby jí bylo jasné, že to z ní spadne jen co si to nandá. Proto to taky hodila na zem a šla se podívat dál, ale neblahou shodou  okolností tam nic takového v její velikosti už nebylo. Takové oblečení tady zřejmě měli jen pro válečnice, kterou ona v danou chvíli ani vzdáleně nepřipomínala. Proto se trochu rozhořčeně vrátila do pokoje, kde furt prudil Camiel a věnovala mu uražený pohled. "Díky za nabídku oblečení, který tam není," řekla s velkou dávkou ironie a odvrátila pohled, odhodlaná trvat na tom, že ten zbytek toho, co tam bylo, není oblečení.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       Empty Re: Sordit

14/6/2019, 01:17
Uchechtne se a změří si jí pohledem. "Nemáš vlastní služku. Bude ti jen vozit jídlo, protože ty se z těchto místností ani nehneš, a může se postarat o tvoje oblečení. Nic víc, nic míň. Tohle má v popisu práce. Rozhodně tě nebude obskakovat a dělat, co ti na očích vidí." Odvětí pobaveným hlasem, i když je to možná trochu škodolibé. Sice jí vytáhl z vězení, ale rozhodně jí nehodlal dávat větší pohodlí než bylo nutné. Jistě, historky o jeho dvoře byly vždycky plné násilí a mrtvých, ale pokud si pamatoval dobře, nikdy se nemluvilo o tom, že by se vraždilo v hlavním městě, tedy rozhodně ne nijak okatě. "Možná bys měla prověřit svoje zdroje. Možná se tu vraždíme mezi sebou, ale většinou to probíhá potichu a rozhodně nechceme, aby to po nás uklízeli sluhové. Jsou to hrozé drbny." Upozorní jí a věnuje jí chladný úsměv, který jasně říkal, že rozhodně ví, jak se dobře zbavit těla, kdyby to náhodou bylo potřeba. On osobně se ale většinou podobným praktikám snažil vyhýbat, protože to nebylo zrovna snadné. Ovšem základní znalosti a dovednosti k tomu jistě měl. Stejně jako víc jak polovina jeho dvora a ta druhá moc dobře věděla, komu zaplatit, aby to udělal za ně a mlčel. "Jsem si jistý, že by dokázali využít části tvého těla do jednoho a ještě si to užít." Věnuje jí další chladný a vypočítavý úsměv, i když něco podobného by nejspíš ani on sám nechtěl vidět. Navíc uvažovat o tom, že by si s jeho kostmi pohrávala nějaká příšerka, co je zavřená pod horou, nebylo zrovna příjemné. Když se ta polovíla ani dál nemá k tomu, aby jedla, jen protočí oči v sloup. Před tím než šel do vězení se najedl a navíc teď ani neměl hlad, takže jí asi nechá klidně v domnění, že v jídle je jed. "Takže bys neuvěřila tomu, že není otrávené, ani kdybych ho ochutnal." Konstatuje jednoduše a zavrtí hlavou. Brzy jí hlad donutí se najíst, protože jinak umře hlady a přišlo mu, že na to je moc tvrdohlavá, aby jen tak vyhladověla. "Myslel jsem ženy, těch v předních řadách legií moc není. Princezna Haida, ať už je tam díky bojovým schopnostem nebo svému postavení, jistě patří mezi tuhle menšinu. Jinak jsou tam ale většinou muži, i když jsou poloviční." Odvětí a ušklíbne se a když mu řekne své jméno, pozvedne obočí. Ne, rozhodně jí tak nezačne oslovovat až do chvíle, než si ověří, že něco z toho v archivech opravdu je. I když bylo klidně možné, že informaci o ní tam mít nebude.
Sleduje jí, jak si kráčí směrem k šatníku a když se vrátí se stížností, že tam nic není, uchechtne se. "Jsem si jistý, že tam určitě bude něco, co ti padne." Odvětí a věnuje jí chladný úsměv, načež se do šatníku vydá sám a dokonce se vrátí i s pár šaty. První nejspíše nebudou zrovna její styl. Druhé už tedy vypadají asi pro ní více přijatelně, ale předpokládá, že ani ty nebudou podle její chuti. Třetí a čtvrté považuje jako nejpravděpodobnější možnost, že by si je mohla vzít. "Tyhle mají i korzet, takže by měly sedět i tobě." Pronese a ukáže na troje šaty. Ty první přinesl převážně proto, aby jí trochu pošťouchl, protože je mu jasné, že ty odsoudí jako první. Nutno říct, že to byl ještě jeden ze slušnějších střihů, které šatník nabízel.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       Empty Re: Sordit

14/6/2019, 06:21
Při jeho slovech se trochu zamračí, ale ve výsledku ne díky jejich obsahu, spíše chtěla zakrýt překvapení vzniklé tím, že umí hlas změnit na jiný než neutrální nebo krutý, z kterého by kdekomu naskočila husí kůže. "Fajn, stejně by si nikdo nepřál víc keratské společnosti, než je nezbytně nutné nebo když je to prostě už jen otravné a neodbytné," pověděla mu s pokrčením ramen a zadívala se na druhou stěnu, na které visel těžko identifikovatelný tmavý obraz, který ji možná trochu děsil už jen tím, že si nebyla jistá, co zobrazuje. Každopádně se na něj otočila a protočila očima nad jeho slovech. "Zas tolik jsem se.o tvůj dvůr nikdy nezajímala a nehodlám s tím začínat," řekla mu lhostejně, ale musela se hodně snažit.vytěsnit jeho pohled, který jí rozhodně nebyl moc příjemný, už jen tím, že v něm přímo cítila větu 'A tělo nikdy nenašli'. Už přeci jen prozradil jeden z možných způsobů, jak se těl zbavit, ale to jí přišlo velmi neuctivé i na něj, takže čekala, že pro důležité lidi bude mít v zásobě něco lepšího. " To je ták úžasné a fascinující, jen mě to vůbec nezajímá!" její odpověď byla trochu víc naštvaná, než by měla, aby se jí zase nevysmál, ale už jí štval tím, jak rozebírá zrovna tohle, proto si uraženě zkřížila rucw na hrudi a dala si nohu přes nohu, aby se mohla pohodlněji usadit a možná i z dalšího důvodu, ale na ten nechtěla ani pomyslet. "Nejspíš ne, doslechla jsem se, že není moudré důvěřovat Keratu, natož.jeho budoucímu vládci, takže, jestli mi nechceš i to vyvrátit, přestaň se divit," další lhostejná slova následovalo další pokrčení ramen. Poté je tu však něco, co neměl říkat. Haida jí byla ukradená, ale štvalo ji, jak její druh i pohlaví ponižuje. "Samozřejmě, protože ženy jsou neschopné a automaticky se tam nehodí," konstatovala suše a zamračila se. Nemohla popírat, že nebyli vyloženě ve vedení legií, ale bylo jich víc, než si možná myslel. Jestli neměl tolik informací, nemohl by třeba vědět, že mají některé mužská jména, aby je brali vojáci více vážně, ale nemohla to posoudit, proto už ženskou část armády neřešila, stejně by mu tak jen zbytečně prozrazovala informace, což neměla zapotřebí, proto se posunula dál. "A poloviční muž je lada ten, co soudí ostatní podle původu," zavrčela na něj a odvrátila pohled.
Poté, co konstatovala, že tam není nic a on se nad jejími slovy jen pobavil. "Nemyslím si," pronesla značně podrážděně a zamračila se. Nebyla nadšená z toho, jak se zvedl a šel do šatníku, aby jí něco našel, což jí celkem silně rozhodilo, už jen když viděla, že nese šaty, o tom jaké nemluvě. Už měla sto chutí mu říct, že i tohle je NIC. Ale odpustila si to, sama tady nechtěla pochodovat jenom v županu, proto se na šaty šla podrobněji prohlédnout a nakonec sáhla po těch posledních, které vypadaly, že by ji mohly zakrýt nejvíc. Poté se šla obléct, což by jí vyloženě moc času nezabralo, kdyby se neprala s korzetem, který měl sněrování na zádech, proto to s tím po chvíli vzdala, nějak to zavázala a šla naštvaně zpátky, aby si mohla sednout. Krajková sukně se jí navrstvila na nohou, jak byla ještě plná vzduchu, takže ji naštvaně uplácala a věnovala mu další naštvaný pohled. "Vaše oblečení je hrozné," zavrčela namísto jakéhokoli poděkování a podívala se na sebe. Nerada nosila korzety, škrtily a omezovaly pohyb, když byly správné utažené, což nebyl zrovna teď její případ. Ale nejvíc jí štvalo, že ten korzet udělal i z jejího současného nic, celkem dobře vyhlížející dekolt. Zkrátka a dobře jí to přišlo moc, ale už se k tomu nehodlala vyjadřovat, protože by ho jen pobavilo.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       Empty Re: Sordit

14/6/2019, 16:13
Předpokládá, že tou otravnou a neodbytnou společností má na mysli jeho přítomnost tady, ale měla smůlu. On se jen tak pryč nechystal, tedy pokud by se nevyskytla nějaká neodkladná záležitost, což se klidně mohlo stát. "Jistě, na to aby ses zajímala o svět a dvory mimo FIplin je jistě pod tvou úroveň, že? Neměla bys náhodou vědět, co vlastně chráníš? Legie nechrání jen Fiplin, ale všechna království, vílí i lidská. I když co bych měl očekávat od vojačky." Odvětí a pokrčí rameny. Tohle si možná mohl odpustit, ale proč jí trochu nepopíchnout, třeba mu něco prozradí, když si nebude dávat pozor. Navíc se jí už očividně nelíbil rozhovor o tom, jak se tu všichni vraždí. Je pravda, že některé historky právě o téhle skutečnosti na jeho dvoře byly až přehnané, ale proč by se měl snažit on nebo kdokoli jiný z Keratu o to, je uvést na pravou míru. Jen ať s jejich všichni bojí a straní se. Občas to jen usnadňovalo diplomacii vůči ostatním vladařům. Jelikož už ho postávání nebaví, přesune se zpátky na pohovku, kde seděl předtím. "Problém je, že budování důvěry trvá dlouhé roky." Pronese a pokrčí rameny, načež se nakloní a začne listovat knihou, kterou nechal na stole. "Neřekl jsem, že jsou ženy neschopné nebo se nehodí do armády. Některé ženy jsou rozhodně více schopné než někteří muži. Jen jsem nikdy neviděl princeznu Haidu bojovat, tudíž nelze posoudit, jestli si svou pozici zasloužila." Odvětí a uchechtne se. Sice s legiemi nějaký čas strávil, ale to ještě princezna Haida asi nebyla ani na světě, což nebylo tak podivné, když byla mladá, i na člověka nebo polovílu. Na její nepřímou narážku na to, že podle ní očividně není muž, nereaguje a dál se dívá na stránky knihy, které líčí vlastně nedávnou historii jeho dvora. Netuší, proč zrovna tahle kniha tu je. Vždyť jeho nastávající jistě bude vědět o historii Keratu spoustu věcí, když s největší pravděpodobností bude odsud.
Když se vrátí převlečená do šatů, vzhlédne a prohlédne si jí. Musí uznat, že nebyla ošklivá, i když byla vyhublá a očividně nespokojená se svou nastalou situací. "Jsi jediná v celém Keratu, kdo si na to stěžuje, takže bych řekl, že v tomhle tvůj názor nehraje roli." Pronese a pokrčí rameny. Sice některé oblečení nebylo zrovna praktické, ale většina těch nepraktických kusů byla určena na plesy či společenské události. Ty praktické a pohodlné pak byly určené spíše válečníkům a válečnicím. I takové kousky tady v šatníku byly, ale do těch by musela trochu přibrat. "Pokud chceš nosit pohodllné oblečení, tak musíš nabrat váhu, což se živením na vzduchu asi nestane. Tudíž se vracíme zpátky k jídlu, kterému nevěříš, protože je od někoho z Keratu." Odvětí a uchechtne se, přičemž mávne k vozíku s jídlem, kterého se ještě ani nedotkla. "Neříkala jsi, že soudit podle původu není zrovna chytré a ohleduplné? Já to jídlo nepřipravoval, takže tím urážíš víly, které si nikdy neviděla a které neměli nejmenší ponětí, pro koho to jídlo připravovali." Odvětí a ušklíbne se.
Nobu Tavi
Nobu Tavi
Poèet pøíspìvkù : 51
Join date : 10. 04. 18
Age : 27
Location : Fiplin

Sordit       Empty Re: Sordit

14/6/2019, 21:00
Věnovala mu pohled, kterým by mohla klidně někoho podpálit, kdyby měla namísto Evasiru otce z Illivenasu. Neměl nejmenší právo ji nějak soudit za to, že se nestarala o jeho prohnilou zemičku, která by si zasloužila shořet v plamenech a lehnout popelem. Nakonec by se stejně války vedly kvůli jeho dvoru, kdyby nebylo želozozubých, takže neměla nejmenší chuť se starat o to, jestli jsou všechny klepy o Keratu pravdivé, i kdyby jen minimum z nich bylo pravdivé, pořád je to země plná svinstva, kterého by bylo nejlepší se zbavit. "Kerat není jediný vílí dvůr a že se o něj nezajímám neznamená, že nevím nic o těch ostatních! Ale máš pravdu, nechránila jsem všechny země, ani Fiplin ne. Chránila jsem lidi, na kterých mi záleží a ty, co si nezaslouží umřít rukou čarodějnic a doplatila jsem na to. Nebyla jsem vojačka, kdyby ano, nebyla bych tady a dál poslušně plnila rozkazy, ať už by byly stupidní, jak by chtěly, jenže to je mimo moje možnosti. Voják plní rozkazy slepě a bez důvodu, bojovník ví, za co bojuje a kdy to nehodlá obětovat?" zněla ostřeji, než zamýšlela, ale v jejím hlase zněla i síla, která se v ní nějak vykřesala po jeho slovech, avšak i přes onu jiskru se nedokázala dívat do jeho tváře, byť by mu velice ráda ukázala vzdor. Nedokázala mu opětovat pohled díky vzpomínkám, které se jí rojily v hlavě. Vzpomínkám na den, kdy učinila rozhodnutí, které zachránilo její legii a trpce si to odnesla. Každopádně se je snažila potlačit seč jí síly stačily, protože by je mohl vidět i on. Proto se zaměřila na něco příjemnějšího, což bylo v klidu i to, že prsty objížděla vzorek na sedačce. "Dlouhé roky na rozdávání já nemám," řekla prostě a nezúčastněně, jako by byla duchem jinde. Pozornost mu začala věnovat, až když se téma posunulo k Haidě, nad čímž se musela uchechtnout. "Nezasloužila, ale tatínkova princezna si přece může vést první legii, ne?" zhrzenost v jejím hlase byla patrná, ale bylo jí jedno, jestli si ji bude nějak dobírat. Muselo mu už být jasné, že ji princezna vyhodila, pokud aspoň trochu znal zvyky jejich armády a nebyl natolik tupý, aby si nevšiml jejího pláště. Ve skutečnosti Haida nebyla tak neschopná, ale nahlas by to nepřiznala.
Když se potom vrátila do pokoje, nemohla si odpustit mračení spojené s kusem oblečení, co musela mít na sobě, pokud nechtěla župan. A samozřejmě se musel ozvat Silvius s rýpavou poznámkou. "Snažíš se mi tu celou dobu vtloukat do hlavy, že můj názor tady nehraje roli v ničem, tak si odpusť tyhle kecy, jsem nespokojená, ne blbá," řekne a na milisekundu nahodí ironický úsměv, než se zase vrátí k mračení, které ještě zvětšoval ,když jí nezištně uvědomil o tom, že bez jídla do normálního oblečení nepřibere. "Mluvíš, jako by ti celou dobu, co jsem v Keratu záleželo jenom a výhradně na mém pohodlí," řekla kousavě a vyslechla si další jeho slova, po kterých vydala zvuk, který byl něčím mezi zavrčením a frustrovaným výkřikem, načež si přitáhla ten pitomý vozík s jídlem blíž k sobě tak prudce, až všechno nádobí na něm zadrnčelo. Poté vzala to první, co viděla, přesněji pečené hovězí, ze kterého do sebe rychle naházela co nejvíc, aby mu už konečně nějak zavřela hubu. "Už seš šťastnej?" zeptala se nadmíru nepříjemně a sotva to dořekla, musela se zvednout a sotva stihla dojít do koupelny, než její žaludek vypudil všechno, co pozřela. Dávila ze sebe jídlo a v duchu proklínala, jak jeho za to, že jí nedal pokoj, tak sebe, že se nechala vytočit. Každopádně nadále zůstávala v koupelně na kolenou opřená o mísu, kdyby jí v žaludku snad něco zbylo. "Jméno máš a už jím.. Potřebuješ ještě něco nebo už mě necháš bejt?" houkla za ním v naději, že se jí nepůjde vysmát rovnou tam a že snad i vypadne, i když v to druhé si nedovolovala doufat moc.
Camiel Silvius
Camiel Silvius
Poèet pøíspìvkù : 85
Join date : 10. 04. 18
Age : 250
Location : Kerat

Sordit       Empty Re: Sordit

22/6/2019, 17:52
Změří si jí pohledem. Teď už rozhodně jako bojovnice ani vojačka nevypadala. Navíc si ani nedokázal představit, že by někdy dokázala plnit něčí rozkazy, pokud by se jí nelíbily. Jenže nějak to na velitelku legií musela dotáhnout, což ho dost zajímalo. „Obětovat můžeš vždycky všechno. Někdy i vlastní život. Jen je otázkou, jestli ti to za to stojí.“ Pronese lehce vzdáleným hlasem ale dál se v tomhle tématu už nimrat nechce. Zkrátka někdy má trochu melancholickou náladu a opravdu se mu nechce jí ukazovat před ní. Navíc by si nejspíš myslela, že jde jen o nějakou přetvářku. Uchechtne se nad její reakcí k princezně Haidě. Kdyby neměla žádné schopnosti, nejspíš by legii nevedla, ale bylo zajímavé zjistit, že nemá princeznu zrovna v lásce. Ne, že by on mohl tvrdit snad opak. Jenže u něj to bylo dáno spíše jejím původem než bojovými schopnostmi, protože o těch opravdu neměl nejmenší ponětí. Navíc její plášť byl přetržený a on moc dobře věděl, co to znamená. Nejspíš z toho pramenila ta zášť vůči polovílí fiplinské princezně.
„Ne, na tvém pohodlí mi nezáleželo.“ Pronese jednoduše, protože dobře ví, že lhaní v téhle věci opravdu nemá cenu. Ve chvíli kdy se najedla jen proto, aby ho umlčela, se zamračí. Naházet do sebe takové množství jídla, když jí nechal hladovět, nebyl dobrý nápad. Sice se snažil vybrat jídlo, které jí v menším množství neudělá zle, ale když ho do sebe takhle naházela, tak se nebylo čemu divit, když se rozběhla do koupelny. Zvedne se z pohovky a chvíli se jen dívá na dveře do koupelny. Mohl by jí pomoct, ale stejně jen ztuhle stál na místě a uvažoval. Když na něj potom vyjela, jestli už jí hodlá nechat být, usoudil, že to není zrovna špatná strategie. „Pokus se příště to jídlo tak nehltat.“ Pronesl jenom a s tím se rozešel ke dveřím, které za sebou nechal zabouchnout dostatečně hlasitě, aby to uslyšela a bylo jí jasné, že odešel. Pak ještě sdělil pár instrukcí strážím u dveří a odešel do svých pokojů.
Sponsored content

Sordit       Empty Re: Sordit

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru