Re: Smaragdový les

30/10/2021, 20:45

Začal přemýšlet o tom, jestli je to ještě stále vtipné, nebo celá ta situace vyústila spíše v něco uboze vyvolaného, nudného a hlavně únavného. Dívka byla nejen nešikovná, ale tak snadno prokouknutelná, že se vlastně divil faktu, že je ještě pořád naživu. Ale si stál kotlík při ní a pokaždé, když se tímhle způsobem pokoušela krást, skončilo to náhodně jejím přežitím. Kdyby měl o něco čistší myšlení a možná trochu té frustrace navrch, dokonce by si myslel, že se kvůli vlastnímu životu musí zaprodávat, ale dnes neměl náladu ani na tenhle typ myšlenek, takže se neubránil povzdechnutí a zakroucením nesouhlasně hlavou. “Proč dnešní lidi nejsou vůbec originální? Je to nějaké specifická výsada faktu že vám pár koleček od kotlíku chybí, nebo je to jen nižším IQ?“ ačkoliv to mohlo vyznít jako otázka nakonec to otázkou ani tak nebylo, jako spíš konstatováním opakující se situace. Pokud jej chtěla opakováním jeho fráze urazit, tak se jí to vlastně nepovedlo. Zatím co on ji přirovnal ke smetáku, který se tváří jako neškodný i když neškodným není, ona mu vlastně složila poklonu tím, že nebude debilem. Ale aby si vzal k srdci kompliment, který vznikl náhodou? Jeho ego bylo možná vysoko nad oblaky, ale nepatřil k těm, co by kvůli jedné cácoře hned padali na kolena nebo zvedaly pěsti. Měl své zásady, své potřeby a taky – bohužel – stále byl členem lukostřeleckého oddílu armády a nijak zvlášť se nehrnul do něčeho, co by mohlo omezit jeho svobodu – třeba takové problémy.
To samé se vlastně opakovalo o chvíli později, kdy vlastně zopakovala jím využitou frázi, vzala do úst jeho slova a interpretovala je dokola jako zaseknutý gramofon nebo papoušek, co se nic jiného za svůj krátký pestrobarevný život nenaučil. Další vydechnutí a zdvižená ruka, jak si mnul spánky nad pochybnou existencí, která mu nyní dělala společnost. “Ty jsi mě tímhle chtěla naštvat?“ poukázal rukou gestem na tuto situaci a zakroutil nevěřícně hlavou. “Touhle komedií?“ ujistil se pro svůj klid v duši ještě jednou, ale odpověď na své otázky nepotřeboval. Bylo to více než zřejmé, že celá tahle situace je vlastně jen nějaký chabý pokus bůh ví koho, jen si ještě neumínil, co přesně je cílem tohohle pokusu. A když začala mluvit o podmínkách té sázky a o výhodách vůči nevýhodám, jen jej překvapovalo, že si stále neuvědomovala nevýhodné postavení sebe sama. I kdyby se pokusila podvádět, jakou má vůči němu tenhle drobek šanci? Jen se mu to potvrdilo, když přišla blíž a on musel sklopit zrak, aby se jí mohl dívat do tváře. Kolik mohla měřit? Sto-čtyřicet? Sto-padesát? V porovnání k jeho sto-osmdesáti to bylo jako by se díval na dítě. “Možná tě to ten kdo tě vychoval nenaučil, ale nemusíš být zrovna chytrá, abys věděla že kromě podmínek má sázka i výhody – tahle sázka nemá pro mě jediný smysl, nemusím se s tebou sázet abych dostal to co bych chtěl, jelikož vzhledem ke svým výhodám si to můžu prostě vzít. Nehledě na to, že v porovnání naší výšky, váhy a stavby těla by mi i bez zbraní stačilo do tebe jen strčit a bylo by po souboji. Zbytečná námaha a hlavně pro nic.“ odmlčel se. Místo toho, aby ji podal ruku tu svou natáhl, dávajíc si pozor na její packy, jelikož si byl vědom i faktu, že zvedala dýku, takže byl připravený ji kdykoliv zarazit, kdyby se pro něco takového rozhodla. Každopádně místo toho, aby ji podal ruku na souhlas ji cvrnkl do čela a zakroutil hlavou. “Pokud ti to ještě nedošlo, pořád nejsi v pozici, kdy by sis mohla klást podmínky.“ shlédl ji od hlavy až k patě, pozvedl obočí, když si povšiml zranění na její noze a jen se sám sebe znovu zeptal jestli je chyba v IQ nebo ta holka vážně má sebevražedný sklony. “Co kdyby sis vzala svou zraněnou nohu a odkulhala s ní za někým, koho tvůj komediální výstup bude zajímat nebo se ho bude bát, i když pochybuji o existenci někoho takového, kotlík dělá zázraky – čas od času.“ Sea patřil k těm, kteří přetvářku ovládali na profesionální úrovni. Pokud chtěl, hrál hloupoučkého, pokud potřeboval byl romantikem, pokud situace vyžadovala byl manželem snů. Ale měl své morální zásady, které neporušoval a které ani porušit neplánoval. Znovu se podíval té zlodějce do tváře, protáhl si křídla na zádech, takže v okolí zašustilo peří, vesper si rozhodně neměl v plánu hrát a kamenný výraz v jeho tváři, se kterým ji posílal za někým, koho bude její stupidní sázka zajímat, to prozrazoval dostatečně.

19/1/2022, 21:52

Těžko říct, jak celá ta situace působila. Taky těžko říct, co bylo za celým tomhle divadélku. Chtěla ho okrást, ale očividně nezvolila zrovna dobrý způsob, jak na to jít. Blbě ho.. ehm.. vytypovala? Podle jeho nevinného vzhledu by ho typovala spíše na blbějšího muže, který kolečka v hlavě pohromadě nemá. Bohužel pro ní byl opak pravdou, ale tak? Hold taková už Nirrana byla. Předčasně soudila ostatní z ničeho. Dělala si své vlastní obrázky, své vlastní názory na ostatní, soudila podle sebe. Měla své vlastní pravidla a tak to pak i dopadalo. Někdy to skončilo blbě, jindy to skončilo ještě hůř. Člověk s ní musel mít hold trpělivost.
Jen mírně pokrčila nakonec rameny, když vyřkl otázku, která vlastně ani otázkou nebyla. Jeho nejen, že nedokázala dostat z toho jeho klidu, ale zároveň se svými činy před ním i ponižovala, což bylo snad i horší. Ještě horší bylo, když se mu stačila podstrčit sázku, která se jí s ním stejně uzavřít nepodařila. Podle jeho způsobu mluvy si tak nějak vytypovala, že se mile rád poslouchal, když pokládal otázky, který otázkami vlastně ani nebyly. Ani na jednu mu neodpověděla, jelikož tak nějak neměla co. Chtěla ho tím naštvat? Jop. Milovala koukat, jak ostatní mění své grimasy v obličeji. Ráda srala lidi, jenže u tohohle to šlo velice špatně, navíc.. ona na to šla špatně. Nezačala na tom nejlepším konci.
Svojí pozici si uvědomila ihned, jakmile předstoupila před něj, kde se ukázalo, že je opravdu o něco menší a on o trochu víc mohutnější, než čekala. Ty křídla mu dělaly ještě větší rozměry. Však i přes svých HRDÝCH sto-padesát-osm musela na Seu koukat se slabě zakloněnou hlavičkou. Docela sad si na vlastní kůži pociťovat ten výškový rozdíl. Tiše a poměrně v klidu si prohlížela při jeho slovech jeho tělo, i jeho křídla.
"Ale..mh." Znova mu na slova neměla co říct, proto se jen několikrát kousla do strany tváře. Poté k němu natáhla svojí ručku, jenže ta jeho ruka se k ní nedostavila. I tak jí však dal do pohybu, díky čemuž zapříčinil, že na ní ihned stočila zrak. Několikrát zamrkala, když s ní mířil k jejímu obličeji. Dokonce i hlavu dala víc dozadu. Jeho gesto jí přišlo v celku.. divné, jelikož Gust netušila, co hodlá udělat. Volnou rukou si připravila dýku na to, aby se mohla kdyžtak bránit, což je hodně diskutabilní, zda by se jí to povedlo, ale i tak! Jistota je jistota. Z hluboka se nadechla a zavřela oči, když jeho ruka byla až moc blízko jejího obličeji a ona počítala s tím, že jí jednu šlehne. Rukou s dýkou lehce cukla směr k němu, avšak nijak jí na něj nepoužila, stále si jí nechala u těla.
Docela překvapeně otevřela oči a zamrkala, když místo šlehy na tváři ucítila cvrnknutí, díky čemuž musela na něj stočit zrak s otázkou v očí.
"Očividně je na čase si ty podmínky přestat klást, což?" Slůvka si řekla spíše sama pro sebe, než si nožku zakryla pláštěm, jelikož jí nebylo zrovna dvakrát příjemné, aby viděl na její zranění na stehni. Už ten fakt, že o něm ví moc dobrý nebyl. Ona svůj pohled do jeho obličeje nijak nepřesouvala. Buď to si prohlížela jeho tělo, nebo koukala na jeho mohutné křídla. Do jeho obličeje zatím ani pořádně ani jednou nepohlédla. V ruce svírala dýku. Bylo pozitivní, že alespoň jeho pozornost upoutala, ale co teď? Cíl, který si dala jí už nevyjde, celkově důvod proč za ním šla byl v tahu, na čemž si musela povzdychnout. Asi teď už není třeba na něj nic zkoušet, no ne? Vezme si své saky a paky a vydá se po svých, avšak dřív než to hodlala udělat, mu musí ještě něco oplatit, protože kdyby to neoplatila, nebyla by to ona.
Stoupnula si na špičky, pěkně tak, aby byla alespoň o trochu vyšší a nebyl mezi nimi takový rozdíl, než tentokrát ona znova k němu natáhla volnou ruku. Pohled nyní stočila přímo do jeho očí, avšak nic neříkala. Pokud jí v tom nijak nezabránil cvrnkla by ho do nosu se slovy "Sice jsme nezačali nejlépe, ale.. Nirrana", čímž by se mu i představila. Pokud by jí v tom zabránil, snad by se ani nebránila. Celou dobu ho tak na oko skoro až hypnotizovala, jak se soustředila, aby nespadla! Snažila se být od něj dostatečně daleko. Jak však stála na špičkách, mohla se jen modlit, aby se soustředila jen na to jedno, jelikož pokud by tak nebylo, ztratila by rovnováhu vzhledem k jejímu zranění na stehně a dost možná by na něj spadla, jak hrouda brambor. Chybělo málo a byla by na něm.

27/1/2022, 21:53

Dnešek začal celkově špatně. Většina těch věcí, co dneska tížily jeho hlavu ve skutečnosti nedávaly smysl. Nejen že jeho sestra měla pocit, že mu může kecat do jeho osobního života ještě měl to neštěstí, že i jeho obvyklá skrýš pro podobně únavné dny nefungovala. Neměl, žádný důvod se tím dvakrát zatěžovat, jenže ta holka neustále mluvila a přicházela s novými nápady, které byly stejně mimo mísu jako slupky od brambor u vaření oběda. Zakroutil nad tím počínáním hlavou, když tak sledoval, jak se dívce skoro kouří z hlavy, jak nad tím usilovně přemýšlela. Ostatně bylo na čase, aby si uvědomila že je v prekérní situaci. A že snad na svoje poznámky nedostal odpověď? Bylo to tak lepší, říkal pravdu a nějaké dohadování, by celou konverzaci jen zbytečně protahovaly a měnily v další tragédii názorů z hlavinky kotlíkova štístka. Neodpověděl jí, nějak mu došlo že je to spíš samomluva než vnímání reality kolem a znovu se v duchu vrátil k myšlence o štěstí od kotlíku pro tu holku, že je ještě porad naživu. Vlastně je to neuvěřitelné, že se jedná o skutečného člověka, mnohem víc při smyslech by si přišel, kdyby potkal ducha.

On si sice dovolil jí cvrnknout do čela, ale to neznamenalo, že je otevřený pro nějaký přátelský vztah, spíš, aby mu dala konečné pokoj. Což se mu nedařilo a podle následujícího pohybu s jakým dívčina přišla od toho byl na míle daleko. Zvedl ruku, ne nijak zvlášť prudce a zastavil tu její, když ji chytil kolem zápěstí dřív, než ho stihla cvrnknout, připravený s druhou rukou se případně bránit, kdyby chtěla použít dýku co má v druhé ruce. Zúžil oči a zakroutil hlavou. "Stvůřičko, je mi úplně jedno jak jsme začali, nebo ve tvém případě spíš nezačali. Nemám zájem, jedno takové nemehlo jsem už potkal a k ničemu dobrému to nevedlo." Pronese zatím co její ruku odstrčí zpět do její osobní zóny a tu svou si náležitě upraví k obrazu svému a narovná se. "Jen na rozdíl od tebe, osoba nosící to oslovení před tebou, byla alespoň k něčemu. Nešikovná, zmatená ale ty postrádáš základy pudu přežití." Dodá ke svým slovům s vážným výrazem. Původní majitel oslovení, které použil, měl jakési zvláštní místo. Nejen že mu trvalo déle než obvykle uskutečnit svůj plán, ale ještě to v něm zanechalo následky, a to neměl v plánu riskovat. Proradně nevinná Rhiziëlle jeho dokonalosti stačila. A i kdyby měl porovnat dnešní zkušenost, uvažoval i o tom, jak daleko si vlastně s touhle Nirranou budou, byli víc odlišní než stejní. Sea nebyl žádná bábovka na to, aby ho na zadek stavěla kdejaká holka. Při tom se ani nesnažil hlídat tu holku co stála před ním a houpala na špičkách jakoby ani nevěděla, jak si normálně stoupnout. Neměl ani v nejmenším v plánu nechat ji padat zrovna na něj, snad i proto držel její zápěstí tak, aby se proti ní mohl zapřít a donutit ji snad zase padnout zpět na paty. Nelíbila se mu představa, že by měla skončit na něm, jindy možná, ale dneska? Ne. Rozhodně ne. A i kdyby snad měla v plánu padat, prostě uhnul, reflexy zafungují. Někdo by si mohl myslet, že se jedná o arogantního sobce, a že byl většinu času právě to, ale občas měl nějaké ty snahy udržet druhé naživu. Vždyť ji dal tu milost, že ji hned při prvním marném pokusu nezastřelil. A pokud už by snad teda padala, on by sice uhnul, ale ji by za loket zachytil a vytáhl zpět na nohy, u čehož by si nezapomněl přisadit poučku o držení rovnováhy.

“Seawell.“ když už tak už, jeho jméno nebylo tajemství a jeho povolání pomalu taky ne. Možná by měl plnit jakousi vojenskou povinnost a zlodějku zatknout, ale proč by zatýkal někoho, kdo jen stěží dokáže někoho okrást. A i kdyby se jí to podařilo, nechytil ji při tom. Neříkal, že by jej těšilo, spíš do větru pustil vlastní jméno a nechal ho ve vzduchu společně s její rukou, jakmile by stála pevně na nohách. “Vždycky jsi tak příšerně otravná, nebo máš jen dneska špatnej den?“ zvedl na ní obočí a protáhl si křídla, mírně jimi oklepal, takže zašustilo peří. Vesper nemohl být víc hrdý na to, jak mohutná křídla má. Jindy by se možná snažil o nějaký zajímavější vývoj situace, ale ta holka mu mnoho možností jednoduše nedávala. “Raději to nechci vědět – stejně by to neudělalo žádnou změnu.“ mávl nad tím rukou a ustoupil od ní, aby si mohl upravit kabát, toulec se šípy a luk tak, aby nezavazely jeho křídlům.