Smaragdový les

Od posledního rádoby setkání s tou divnou vílou, která mu tak neúspěšně snažila podsunout fakt, že je něčím víc, než je on sám, zamířil do Hedenu. Eleas jeho rozhodnutí neměl rád, protože do města nerad chodil. Obvykle na něj čekal někdo mimo město, kde ho Zacharias zanechal. Zato Ra se spokojoval s místem na rameni svého pána a s drzým poletováním kolem lidí, jenž měli v rukou nějakou minci, které velice nekontrolovatelně sbíral po městě do doby, než ho Zachary nenapomenul a nepřipomenul mu, že jsou zde kvůli práce. Kůň pod jeho zadkem našlapoval na dlážděné ulici jakoby se stal zničehož nic velice významným členem nějaké koňské královské rodiny. Zachary tuhle její povahovou vlastnost neměl rád, byla sice nehorázně poslušná a uměla udělat docela dost, když se Eleas rozhodne mít svou neposlušnou chvilku, ale to že měla tendence chovat se jako primadona bylo přes čáru jeho vlastního chápání. Nenapomínal ji, někdy zvířata prostě musejí mít vlastní hlavu, aby mohly později poslechnou na slovo. Dorazil do místního hostince, nebo spíš před něj a čekal tam na něj jeho obvyklý zákazník. Kdyby věděl, kam a jak daleko ho ten parchant pošle, vydal by se možná do trochu jiného města než je zrovna Heden. Někam do klidnějších končin a raději by hledal nějaké malé ječící pískle než, aby se staral o nějakého zlodějíčka někde neznámo kde.
Trvalo mu poté další den, než podle poslední věci Eleas ochotně začal spolupracovat a hledat stopu. Když na to přišlo uměl být ten bílý vlk poměrně urážlivá bestie. Obzvláště když navštěvovali velká města, kam s ho sebou Zachary nebrával, aby neděsil lidi. Hold nebyl to žádný pes ani domácí mazlíček, ale vlk s ostrými zuby, co každé malé dítě umí považovat za slepici. Ve snaze jej udržet dál ho tedy nechával v klidu na klidných místech, kde na něj čekal, jenže to pak znamenalo, že odmítal dělat domluvenou práci. Tentokrát ho musel uplatit kusem sušeného masa, aby konečně chytil stopu a vydal se směrem, kde by mohli o tom, zloději něco vědět. Konkrétně se o něm dozvěděl až v jednom hostinci v Cyře od jednoho slepce. "Jmenije se Kazchir, stavoval se tu přibližně před týdnem.. mířil někam dál, rozhodně nechtěl zůstat u nás v Cyře." za tuhle poměrně bezcennou informaci zaplatil několika zlatými a jednou teplou večeří. Aby ze sebe poté dostal ten nepříjemný vlezlý hlas starce strávil několik hodin vybíráním si cest převážně lesy a ne přiliš obydlenými místy. Až teprve na hranicích Eleas znovu zachytil pach, jež získali z kabátu, který nechal v hospodě v Hedenu. Ra se honu neúčastnil a spíše vysedával na rameni svého pána. Cesta sem zabrala celkem týden, než se konečně dopracovali až ke smaragdovému lesu. Zachary tuto skutečnost chápal, ale proklínal se, že ho jako mladého uprchlíka nenapadlo se trochu obdařit několika smaragdy, než se nechat práskat těmi co si je odsud odnesli a on jim je vzal. Mohl si uštědřit pár jizev. Odfrkl si a pobídl Bellu do klusu, aby so nejrychleji mohli prozkoumat les. "Eleasi, najdi ale nekousej.. zkusíme to tentokrát sehnat živé." máchl rukou a Eleas se rozběhl do lesa. Zachary zahýbal ramenem. "Ty taky, ukaž že jsi užitečný.." kolibřík se vznesl a brzy zmizel z očí. Zachary pokračoval mezi stromy a rozhlížel se kolem sebe, kdyby náhodou zahlédl pohyb. Alespoň, že to tentokrát není žádné děcko, i když nevím jestli by to nebylo lepší, než se toulat po tomhle městě a hledat někomu informace." Nebyl žádný vrah, nebo nějaký voják, jen člověk co hledá lidi nebo získává informace. Přesto měl občas chuť trochu popustit nervy a některé ze svých ukecaných zakázek vyříznout jazyk. Trhnul hlavou, když se ozvalo zavytí a zatáhl za otěže. "Bella, jdi!." vraník pod svým jezdcem napjal svaly a vyrazil směrem. Brzy dohnali Elease, který zlehka naháněl muže světlých vlasů, jako ovčácký pes své ovce. "Hej! Stůj!" zakřičel na něj a pobídl koně, aby vyrazil za ním. Vlk jej snažil nahnat blíže k pánovi a Zachary zatím ze sedla odepínal lano, aby mohl muže chytit starým kovbojským hozením lasa.

Už si myslel, že by mohl jeho dlouhý výlet konečně skončit a mohl by být dávno na cestě zpět do Hedenu, když odepínal lano od sedla a napřahoval ruku do vzduchu, aby konečně mohl toho malého blonďatého zmetka zastavit. Zatím co Eleas si s ním hrál na ovečky, Zacharias konečně vymrštil lano, bohužel k jeho nevoli skončil na zádech. Vraník se vzepjal na zadních úlekem a popoběhl stranou, zatím co se Zacharias jako nějaký starý dědek zvedal ze země s naraženou kostrčí. Za tohle by mu měl ten šmejd z Hedenu řádně připlatit, protože on jen tak z koně nepadá a pokud to malé děcko bude muset hledat další dny, kvůli nějaké hnusné víle, co se rozhodla bránit nevinnou dušičku zloděje uprostřed lesa, asi bude ještě dlouho uvažovat o tom, kdy a jak bude hledat dalšího zlodějíčka tak daleko. "Kdo je u tebe zmetek, ty přefintěná nádhero! prskl na ženu, která se ukázala jako strůjce jeho pádu. Odplivl si stranou a jelikož si při pádu vyrazil trochu dech, nabral do plic potřebný kyslík, který mu pár vteřin tolik scházel. "Přestaň se roztahovat na cizí půdě, našel jsem ho první a taky ho odvedu.. Jestli seš jeho matička představená, vyzvedni si ho v Hedenu!" frkne a trhne s lanem zpět k sobě, aby ho mohl úhledně smotat a následně zase použít. Ženská jedna pitomá, co se plete do věcí, které jí mají být jedno. Protáhl si záda a pak se podíval na plagát, jímž mu mávala před očima.   "Parchanti jedni.." zašmátrá po kapse na hrudníku své kožené výzbroje a vytáhne obdobný plakát a zamává ji jím před nosem. "Mohu tvrdit to samé, navíc jsem ho našel první ty okřídlená herko, dej si pohov a uhni mi z cesty než budeš litovat, že sis radši nešla někam vyčistit peří." Neměl rád, když se mu do práce někdo pletl, dokonce neměl v lásce ani ženy. Když se nad tím zamyslel, kdyby ten spratek nemusel být přiveden živý, asi by se ani nesnažil Eleasovi bránit od pořádného zakousnutí. A když už byl myšlenkami u svého bílého pomocníka...
Eleas sice naháněl chlapce jako ovčácký pes naháněl ovce, ale přitom se chlapci podařilo vlka na okamžik i setřást a opět se vzdaloval. Zacharias na moment přestal věnovat svou pozornost té uječené slepici, kdy místo něj jí několikrát nepříjemně do obličeje vletěl drobný kolibřík, aby ji trochu zmátl a Zachary proklouzl okolo ní. Možná to byl malý a otravný pták, přesto uměl být docela pomoc, když mu náhodou někdo nestrkal do rypáku kytku s nektarem. To by byl schopný vypít i jed. "Elasi, sraz ho na zem." dal vlkovi povel a ten splnil rozkaz, nedržel se zpět a vyběhl přímo k zloději a srazil ho na zem, kde ho svou vahou hravě zvládal udržet, cenil zuby a ostře vrčel. Zacharias neváhal a vydal se jeho směrem, dost jasně dávajíc najevo svou nespokojenost s vyrušením. "Copak vy bastadi nemáte kus vychování, přijdeš pozdě a ještě se chceš pyšnit cizí prací?" Svázal chlapce a nechal ho se slzami v očích od strachu klečet vedle svého vlka, než se konečně plně věnoval té ženě. "Za prvé, nechápu jak si někdo může najmout zrovna tebe, když by sis ho nechala utýct před nosem a za druhé.. Nemáš nejmenší právo sahat na moji zakázku, když si sem dorazila jako poslední.. Vy nemáte absolutně žádnou úctu k řemeslu." odfkl si jejím směrem a do muže strčil. Něco mu napovídalo, že ho žena jen tak nenechá toho parchanta odvést do Hedenu, obzvláště pokud ji za něj byla dána podobná odměna jako byla slíbená jemu. "A ještě něco.. Ještě jednou mě shodíš z mýho koně a vykopu tě někam, kde si to rozhodně neužiješ." zavrčel na ni nevrle a překřížil ruce na prsou, stojící nad svázanou kořistí jako nějaký velmistr všeho míru.

Obočí mu padlo níž až k jeho očím. Nesnášel povrchnost víl, i když nesnášel spoustu různých věcí a spoustu bytostí, ale víly měly takovou specifickou vlastnost, které se říkala arogance. Uměly ji projevovat v milionech tváří a dělaly to až příliš přehnaně. Schovávaly se za krásu a ladné pohyby. Takovej kec. Když vyrůstal, sestra v klášteře často vyprávěla pohádky, zatím co jeho sestra je milovala od jejich začátku až do konce, on v tom vždycky viděl něco, co bylo špatně. Jak by taky mohly být tak dokonalé. Mpf, stejně k ničemu jako všichni okolo. Nemělo cenu se hádat o tom kdo je tu zmetek, už tak byl nazván několikrát, kdyby měl bouchnout pokaždé kdy mu někdo znovu vlepí do tváře to samé a pokaždé za to dostal jeden měďák byl by milionář. Zamručel a odfrkl si, mohla by ho klidně nazvat koněm, stejně s nimi tráví mnohem víc času než kdy s lidmi - což byla dobrá volba, jak už se mnohokrát přesvědčil nejsou nejlepší společností a vzhledem k tomu, že si před pár minutami nepěkně nabil zadek po pádů ze sedla zrovna vinou jednoho takového ne příliš logikou nadaného člověka. "Alespoň mám někoho kdo mě poslechne, za to ty jsi jako poslední koště na stojanu s výprodejem." prskl slova jejím směrem. Nic jiného si ta okřídlená herka nezasloužila. "Mě je zase jedno jestli jsi sem přiletěla nebo přiběhla po čtyřech, ale tenhle bastard rozhodně jede do Hedenu!" nehádal by se, rozhodně by se nehodlal snižovat na takovou úroveň, aby dával všanc své znalosti vůči znalosti víl. Dávno věděl,, že v tomhle je zdejší příroda nespravedlivá. Nejvíce namyšlené a nejméně čestné bytosti mají pokaždé mnohem více zkušeností a jakýsi dar života, díky němuž na to mají čas. Zatím co on si žil jeden 'krásný' život oni si žily životů stovky. Hajzli.
"Je mi úplně jedno co jsi zač, i kdyby jsi byla třeba žížala neudělá to se mnou absolutně nic." znovu si odfrkne s lhostejným tónem a protočí očima. "Tvoje jméno je stejně pitomý jako to, které je napsané na mém papíře. Pokud tuhle práci chvíli děláš, nemusíš si hrát na uplného pitomce, ačkoli vám vílám asi mnoho logiky do vínku nedali když na tebe tak koukám." houkne na ni a pak se věnuje onomu malému bastardovi, kterému se podařilo díky potyčce setřást na chvíli vlka a pokusil se toho využít. Bohužel ani tento krok, neměl být bez odezvy od té slepice, jež by mohla snadno být hanbou své vlastní práce. Potkal se se zloději a vrahy, hledal už různé lidi i za svůj krátký život, stihl projet spoustu míst, ale že by se někdy choval takhle jen kvůli své práce, musel by se stydět. Odplivl si stranou. "Říká žoldačka co stála na místě a brousila si drápky o to jak někoho shodit ze sedla, místo toho, aby dělala svou práci." Neměl rád ničí přítomnost, možná proto dával větší přednost tomu pracovat sám, ale tahle divná ženská byla důkazem číslo jedna, že najít si partnera, aby tohle chytání bylo jednodušší je zcela zbytečné. Akorát by znovu podstupoval to co teď - nečestnost a neúctu k ostatním. Možná někdy přijal zakázku a pak ji nesplnil, protože byl někdo rychlejší než on, ale že by měl tu drzost, aby se chlubil cizím peřím jako svou prací? Ano pracoval se svým vlkem, protože to byl mnohem rovnocennější parťák, než kdy mohl být obyčejný člověk.  
"Ne každej má tu čest narodit se jako nadřazená rasa. Škoda, že tebe zapomněli zahrabat." znovu a po milionté se mu potvrzuje, že je dobré nemít lidi rád a raději se věnovat zvířatům. Byl by si našel i podctivou práci, kdyby měl takové možnosti jako mají ony dokonalé a neposkvrněné víly jimž od malička strkají do ruky knížky a meče a cpou je do tréningů a výcviků. Chystají je pro armádu, cvičí je v boji. On bohužel a bohudík do takové sorty nepatřil. Vyrůstal jinde, uprostřed ničeho, jako obyčejné děcko bez rodičů a když se dostal pryč dostalo se mu jen možnost žebrat a doufat, že si sežene jídlo. Jistě, bylo mu jasné odkud se bere namyšlenost krásek bez špetky čestnosti. Nebude se opakovat, spadl na zadek, ano. Je jen člověk a pokud jede na koni a někdo ho srazí k zemi, tak padne na zadek a nestydí se za to, jelikož nepadl vlastní vinou. Je to jako by ji střelil šípem a vysmíval se ji, že krvácí. Taková je smrtelnost a taková je čest. Zatnul čelist a zaskřípal zuby. Nemá zapotřebí hádat se s nějakou obludou jen pro Pár stovek zlatých. Hodil pohledem na chlapce a pak protočil oči a hvízdl. Do jeho blízkosti okamžitě přiklusal jeho vraník. "Jako házet hrách proti zdi, je bavit se s nečestným člověkem." prohodil jen tak mimoděk a chytil otěže. Značně otřesený kolibřík seděl koni mezi ušima. Vlk, který dosud seděl po boku toho bastarda se zvedl na všechny čtyři a hlasitě zavrčel. Než opustil, dost neochotně, chlapcův bok a poodstoupil směrem ke svému pánovi nevěnujíc víle jediný pohled. Zacharias zúžil oči a otočil hlavu stranou. "Fajn, odveď si ho a chlub se cizím peřím. Za ty dva tisíce zlatých stejně nestojí."
strčil do ní a sklonil se nad chlapcem, aby mu prošacoval kapsy, odkud vysypal nespočet smaragdů, ale nakonec dostal i dopis zapečetěný voskem. Nečekal, že něco najde, ale bude to muset stačit,, aby své peníze dostal. "Kompromis. Vem si spratka." prošel kolem ní a znovu do ní přitom vrazil.

Žoldák, žížala nebo létající herka - je mu úplně jedno co z toho je vlastně zač a když se nad tím zamyslí tak i ty dvě první slova jsou od písmene Ž, takže v nich taky zase takový rozdíl nebude. Pro něj byly všechny víly stejné, nafoukané a rozhodnuté odnést si všechno na se jim zamane mít chuť. Nedej bože, když zatouží po někom, nedokázal si představit, že by se někdy víla snížila k tomu dát jistou míru člověku, natož nějaké podřadné víle, měli sebou zřejmě nějakou hierarchii díky které se navzájem poznávali a nepářili se mezi sebou jako králíci. Naprosto zbytečně, stejně z nich nic dobrého nevzejde. I kdyby se jen minimálně pokoušel snažit, možná by mu její chování něco napovědělo, možná by něco málo poznal, kdyby ji věnoval takovou pozornost, jakou zřejmě vyžadovala nebo mohla vyžadovat, všiml by si možná více věci, ale ta žena v něm nebudila zase takový zájem, aby takovou pozorností plýtval. "Těším se na další den, kdy nevyjde." pronesl s jistou dávkou ironie v hlase. Těšil se tak maximálně na svoje peníze a na to až se té ludry s klackama na zádech konečně zbaví. Musel poté uznat, že další větu si nedokázal vyložit zcela dokonale. Buď jej chválila, že má nějakou inteligenci a nebo jej urážela a tvrdila opak. Pokrčil rameny a nevěnoval tomu moc pozornosti. K čemu, byla to ona kdo si hrál na dokonale pitomou, ve snaze dělat z něj blbečka. Jistěže, plakáty se lišily město od města, království od království, někdy i sloup od sloupku. Když jako mladého hledali jeho na každém sloupu měl jiný tvar obličeje a jiný nos. Dokonce se nemohli shodnout ani na jeho výšce. Není divu, že toho žena dokáže využít, jemu to přišlo ale jako banalita, jeho život nebyl tak dlouhý na to, aby si hrál na tupce. Na rozdíl od ní je jeho čas poměrně limitovaný na krátký čas, který musí využít k práci, než z něj bude kus staré seschlé švestky uprostřed lesní boudy, kde bude jeho vlk čekat až umře, aby ho mohl sežrat. Nebo potomci Elease, pokud si to psisko někdy troufne si s nějakou tou vlčicí skočit, ale když to vezme kolem a kolem, je ten uvrčený zmetek ještě pořád štěně.
"I nejlepší jezdec by v takové situaci opustil sedlo." odfrkne si. Dávalo to smysl pro ty co kdy jeli na koni. Když člověk sedí v sedle a rovnováhu za rychlého cvalu drží na koni díky nohám ve třmenech zatím co ruce pouští otěže a chytají se lasa, aby mohl chytit toho malého bastarda, je jasné, že když lano nedokončí let a on nemá šanci koně z pomalit i menší trhnutí nakonec skončí tím, že člověk spadne, obzvláště pokud se kůň vyděsí prudkého pohybu okřídleného kusu pilin a vzepne se na zadních. To už pak nepomůže ani noha ve třmenu. Kdyby se byl snažil udržet v sedle, chycením za uzdu, akorát by koně shodil na sebe a přelámal si žebra. Takže je lepší kecnout si na prdel. Je vidno, že s koňmi moc zkušeností nemá. Dohadování? Pokud si nestihla ještě všimnout, byla to ona, kdo se začal otáčet ohledně jejich práce a vzájemné neschopnosti, zatím co on se snažil skutečně pracovat. Odfrkl si a nekomentoval její narážku ohledně tržnice. Možná by něco v té své palici sesmolil, možná i něco lepšího než jen pouhou urážku, nebo přirovnání, ale raději se zaměřil na svou smrtelnost a její rádoby nadřazenou rasu. "Už? Copak chtěli tě postavit ke sporáku?" O vílách nevěděl mnoho, snad jen to jak pozná některé z nich, ale k čemu by mu to mělo být? Vznešeným vílám se klanět nebude, i kdyby mu chtěli těma ušima oči vypíchat, nižší víly jsou pro něj mrchy převlékající se za lidi a ty které to nedělají mají u něj malé bezvýznamné plus. O Illiryjcích slyšel jen fámy a věděl jak vypadají, možná proto ani netušil jak mohl tu poznámku ještě dokončit nebo udělat horší. Narážku na to, že by snad mohla být uprchlicí, jež měla dávno skončit bez křídel, si tedy vůbec neuvědomil. Ačkoli mezi cházku typu tohoto spratka, jako mladší patřil také, díky své minulosti, která mu nedávala na výběr, se snažil být právě čestný a dodržovat dohody. Bylo mu jedno co se s jím nalezenými lidmi stane, jestli z nich vymlátí duši nebo je zavřou do kobky a nikdy je nepustí ven - zaměřoval se na zločince, na zloděje a vrahy, kteří se snažili skrývat a ti si takové zacházení zasloužili. Ano, několikrát hledal i nevinné lidi, ale většinou jen kvůli tomu aby z nich dostal informace, které byly určené někomu jinému, než jen jim, ale to byly světlé výjimky. Stejně jako ty, kdy přepravoval za peníze uřvané batole z bohu A do bodu B. Nic co by chtěl kdy opakovat.
Chlapce prohledal a i když nečekal, že něco najde, našel dopis zapečetěný voskem. Strčil si ho do kapsy a rezignoval. Prát se o to jestli povede malé děcko přes dvě království až do Hedenu, byl by šílenec, ale stejně přijde o poměrně vysokou částku. Dva tisíce. Celé dva tisíce za tohohle malého spratka. Bylo by mu jedno co je zač, ale za takové peníze jen za získaní malého kluka? Buď ho chtějí využít a nebo slušně potrestat. Otočil se k ní zády a skutečně se měl k odchodu, ačkoli mu dělalo ostré jizvy na duši, že přijde o takové peníze, protože za ten dopis může dostat maximálně pár stovek - a to ještě pokud v něm něco bude. "Předat, nevím co ten parchant provedl, ale v Hedenu si na něj dost lidí brousí zuby." alespoň on věděl jen o lidech. Otočil se na ni a zúžil oči. Tato nabídka jej trochu znepokojovala, má podvést vlastního zaměstnavatele? Co by to pak byl za kontakt, kdyby něco takového udělal. Navíc, pokud ten malej hajzlík skutečně provedl něco horšího, než jen trochu té zlodějiny zaslouží si, aby byla potrestán. Na druhou stranu, pokud ne.. "Předat ho dvěma zákazníkům naráz? Dorian si zakázky hlídá, jen tak ho zmizet nenechá, navíc jak ti můžu věřit, že když budu s tebou spolupracovat nevycouváš, hned jakmile dostaneš své peníze." založí si ruce na hrudi. Nemohl ji věřit ani nos mezi očima, natož aby s ní hned tak uzavřel dohodu. "Co navrhuješ?" jistě svůj návrh z části přednesla a on s ním nepřímo nesouhlasil, ale nebylo by od věci vyslechnout si i něco dalšího. "A co kdybych vám zaplatil v drahokamech já? Mohli by jste mě pustit." bastard to zkusil znovu a Zacharias po něm střelil nepříjemným pohledem. "Ty mlč, nebo si na tebe ten vlk znovu sedne, řekli mi živého, o zranění nikdo nemluvil.." utrousí jakoby bylo naprosto běžné, aby jeho vlk jen tak sežral někomu jen tak nos, nebo ukousl ucho, když se plete do něčeho co nemá.

Nedivil se, že chlapce hledají i jinde. Jen v Hedenu to při jeho návštěvě vypadlo, že si chtějí pořádně smlsnout na jeho mladých a měkkých kostech. Dlouho neviděl, že by měli takový zájem jen o nějaké malé pískle a ačkoli se o tom snažil nepřemýšlet, nakonec se musel sám sebe zeptat, čím si ten malej bastard zasloužil takovou pozornost, zrovna těchto lidí. Odměna na něj byla vypsaná a nezískat ji, by byl snad i hřích. Vzala mu tu otázku přímo z úst. Sedmnáct. To už byl dva roky vydán na pospas společnosti, žebrání a pak krádeže a několik nepříjemných výprasků. Některé cítí ještě dnes a to už je to dobrých dvanáct let co dostal svůj první pořádný výprask, když chtěl jednomu  muži ukrást měšec. Naštěstí pro něj, mnoho je krádeží bylo odhaleno ihned a dlouho hledaný taky nebyl. Snad jen jednou, když ukradl ten meč co nosí u pasu, ale jakmile se mu podařilo zbrousit to zdobení na rukojeti, neměli ho jak najít, protože jeho původní majitel při jeho činu spal. Asi jedno z mála štěstí, propálil chlapce pohledem. Neví co udělal, ale ulehčovat by mu neměl, jen proto, že je mladý. Každý má nějakou minulost a čím si musel projít, pokud to ten chlapec podělal u tolika lidí, je jen otázkou času, kdy se ho pokosí najít další, jako je on nebo ta žena s křídly. Dříve nebo později budou toho malého haranta zase hledat. Musel mu uznat jako zloděj z dřívějších hloupých let, že si chlapec vypěstoval zvláštní pověst a to dokonce mezi vílami, které bylo k ohromení třeba pořádně vymáchat v blátě. "Slušné." broukl si spíš pro sebe.
Po jejich slovech sjel kluka pohledem. Mladý byl, ale malý rozhodně ne. Zbýval mu rok do osmnácti, jeho plnoletost nebyla daleko, na lidské poměry by se dal považovat za dospělého. Možná ta ženská měla trochu zkreslený pojem o čase, že jej považovala za tak malé dítě. "Sedmnáct není zase tak málo.." pokrčí rameny a postřehne chlapcův vystrašený pohled. Zřejmě měl jakousi naději, že by jej mohli snad skutečně pustit. "Ale na druhou stranu, pokud nikoho nezabil.. " věnoval mu významný a přísný pohled. Eleas, jakoby tuto skutečnost vytušil za jeho zády hlasitě zavrčel a přešlápl z packy na packu. "...možná by si zasloužil si tu hubu namlít ještě jednou, ale pokud kvůli němu budu zase muset přes půl kontinentu dotáhnu ho do nějaké kobky osobně." A Eleas už asi taky nebude tak trpělivě dělat ovčáka jako dneska. o vlkovi nahlas nemluvil, ale myslel to vážně. Pokud ho za dva měsíce bude kvůli jeho počinu nahánět znovu, už ho někde v nějaké konce skutečně shnít nechá. Možná se zapříčiní i o to, aby si už nepokoušel někoho znepřátelit a osobně mu zašije pusu tak, aby do sebe dostal jen tekutou stravu. Zúžil oči a konečně nechal chlapce vydechnout, když opět pohled zamířil k ženě. Zřejmě znala jeho dobrého přítele stejně dobře jako on. "S vlasy přilepenýma na čele a s pachem, že by se nikdy nemyl.. Ano.. ten Dorian." kývl hlavou. Nebyla možnost, že by si ho mohl někdy splést, chlápek, který mu obvykle dodával zakázky a ničil mu někdy i příjemně ztrávený čas ve městě. Naposledy si ho našel i v krčmě v pokoji, když si chtěl odpočinout a dával si příjemnou koupel s tou holkou. Už nevím jak se jmenovala, ale vem ji voda. Ten zkažený malý den volna, mu ještě zcela neodpustil. Ale zase docela dobře platil.
"Neměl jsem v plánu nechat se zmrzačit bandou víl, které si tenhle blbeček znepřátelil.. " zakroutil nesouhlasně hlavou. "Fajn, odvedu odtamtud. Neznám to tam, takže nechám Ra, aby to tam proletěl než se tam dostaneme." odmlčel se. "Počkám s tím bastardem několik kilometrů za městem, kde to bude bezpečnější.. Bude to lepší, než si domluvit další postup až v Hedenu." Pootočí se k ní svým bokem a podívá se na Elease. Ten s nimi až do Hedenu také nepůjde, navíc i kdyby ho vzal sebou, pravděpodobně by ho Dorian poznal a kdyby se pokusil Elase poslat samotného, nebyl si jistý, jestli by po cestě nesežral nějaké zatoulané dítě, které by si nespletl se slepicí. "Fajn." Kývl a podal jí ruku, aby mohli dohodu uzavřít. "Zacharias." jméno podal spíš z nějaké vnitřní pohnutky, která jej nutila po uzavření dohody to prohoit. Nedej bože, aby ji ruku musel podat znovu. "Eleas je vycvičený vlk, dává přednost slepici, před vílou." pronesl nezáživně. Taková žužlací hračka nebyla špatný nápad. Škoda, že Eleas na víly skutečně nebyl. "Měly bychom vyrazit, pokud pujde tak pomalu jako mu to myslí, bude nám to trvat věčnost, než někam dojdeme." Navrhne.