Xibram

Tichou místností se nesl snad jediný zvuk. Kroky. To kvůli tomu, jak vladař Sendanu přecházel po celé délce místnosti s rukama založenýma na prsou a na tváři nečitelný výraz. Možná dokázal působit klidně navenek, ale uvnitř zuřil. Možná byl první emocí, která po zmizení jeho dcery přišla, strach, ale ten už ho dávno opustil. Opustil ho přesně ve chvíli, kdy se k němu vrátil Seren, který měl předat jeho vzkaz s žádostí veliteli královské stráže. Očividně odhadl kroky svojí dcery správně. Nechal jí užít si zbytek noci, ale hned při svítání poslal dva ze svých mužů, aby jeho dceru přivedli. Nechtěl je posílat uprostřed oslav, protože dva Nethiloři by jistě přitáhli pozornost, jelikož v Illivenasu nebyli zrovna běžný. Navíc v barvách Sendanu. Nejspíš by to vzbudilo spoustu otázek, které nechtěl, aby někdo pokládal a už vůbec nechtěl, aby se tahle věc moc roznesla. I když pochyboval o tom, že se to nakonec utají. Nějaké následky tenhle Piricin útěk mít určitě bude a on bude tím, kdo to bude muset nějak vyřešit a napravit.
Upřímně ho stejně tak rozčílilo to, že jí v útěku nikdo nezastavil. Jistě, stráže se asi jen těžko mohli dohadovat s dědičkou, ale na druhou stranu jim nic nebránilo v tom, aby mu to pak hned došli říct. Zvlášť když neodcházela sama, ale v doprovodu Suyi. Jistě, Suya. To je další věc, kterou bude muset vyřešit. Rozhodně se mu nelíbilo, že někdo pomohl jeho dceři k útěku a podporoval jí v tom. Rozhodně za to někdo ponese následky a nebude to jen Pirice. Stráž, která měla službu v době, kdy jeho dcera zmizela, už dostala dost velkou lekci tím, že místo toho, aby nadále sloužili v klidu jeho paláce a hlavního města, byli poslání do vojenského tábora, aby si odsloužili padesát let. Pokud se tedy dožijí konce této služby. Možná to bylo dost kruté nebo přísné, ale za to, že dovolili uprchnout jeho dceři. Sice dovoloval to, aby se jeho dcera pohybovala po městě, ale rozhodně bylo přes čáru, aby opustila město bez jeho vědomí. Jaké rpostředky k tomu použila mu bylo úplně jedno, všichni ponesou následky toho, jak se jeho dcera rozhodla a on rozhodně zařídí, aby to brala jako lekci, na kterou jen tak nezapomene. Dál tiše přechází po místnosti, kterou mu Torros kromě jiných propůjčil k jeho pobytu. Na jendu stranu byl rád, že si jeho dcera k útěku vybrala alespoň Illivenas, jelikož zdejší vladař byl alespoň chápavý a rozhodně nehrozilo, že by mu později tuhle situaci nějak vrátil nebo připomínal.

Už od poloviny oslav Pirice věděla, co jí následující ráno čeká. Trochu ji mrzelo, že ji stráže Sendanu, tedy její otec, nenechal být ani chviličku na ranních rituálech pro zúrodnění půdy. Ale věděla to moc dobře. Nyní ji stráže vedli palácem v Illivenasu k jejímu otci. Už se od nich doslechla, jak její otec potrestal stráže, co byli ve službě. Mrzelo ji to, nebyla to úplně jejich chyba. Ale nikdo ji nezastavil. Naopak Suya bude mít určitě ještě větší problémy. Musí se nějak pokusit otci vymluvit aby ji potrestal. Nebo alespoň nějak mírněji.
Musela ale uznat, že ji otec znal lépe, než si myslela. A také ji chytil docela brzy. Urovnala si rychle šaty, než vstoupila do místnosti, kde byl její otec a přecházel sem a tam. Byla si jistá že zuří, ale netušila, jak moc. Zhluboka se nadechla a pokusila se zkrotit svůj strach. Její otec byl rozhodně někdo, z koho měla respekt a po jejím posledním kousku se následků bála, kdo by se nebál. Ale nelitovala toho kvůli sobě. Pevným krokem vykročila k otci s hlavou hrdě vztyčenou, ale očima pokorně sklopenými. "Otče..." Vydechla a zastavila se v uctivé vzdálenosti dvou metrů od svého otce. Stráže ji nedoprovázela až k otci. Dva z nich zůstali v místnosti u dveří, ale ostatní čekali na chodbě.
Mohla se jen domnívat, jaké to bude mít následky pro otce, ale byla připravená nést jakékoli následky, které ji otec připraví. Tedy připravená nebyla, ale věděla, že si zaslouží cokoli, co ji čeká. Včetně vyslechnutí jakéhokoli kárání, co si otec připravil a které z duše nesnášela.

Když se otevřou dveře, tak se ani neotočí, jelikož se zrovna zastaví zády ke dveřím na konci místnosti a má krásný výhled z okna na město. Nebylo těžké odhadnout, kdo do místnosti přišel, zvlášť když se směrem k němu začaly blížit kroky. Když ho ale jeho dcera osloví, otočí se na ní a prohlédne si jí příkrým pohledem od hlavy až k patě, načež se jí zadívá do očí. "Počkejte venku." Dá pokyn stráží, které zůstali v místnosti a mírně mávne rukou směrem k nim. Oba dva Nethiloři ani nic neříkají a rpostě zmizí za dveřmi, kde se jistě přidají ke svým kolegům. Zhluboka se nadechne, aby si trochu utřídil myšlenky. Sice měl přichystanou celou přednášku o tom, jak by se jeho dcera měla chovat a že tímhle překročila všechny vytyčené meze, ale nakonec jí na chvilku odsune.
"Takže nějaká slova na obhajobu?" Zeptá se a chlas má kupodivu stále klidný. I když někdo, kdo ho zná, dokáže poznat, že je to díky dávce sebeovládání, aby se mu tam nedostal nějaký vzteklý podtón. Přece jen jako vladař se musel naučit držet svoje emoce na uzdě a nedělat jen to, co by chtěl a nepodvolovat se všemu, co ho jen napadlo. Jeho dcera žádné takové zábrany očividně neměla. Jinak by nikdy neutekla. Navíc se už teď netěšil na to, jak bude mluvit s kněžkou, která jí k útěku nevědomky pomohla. Jen ta představa, že jeho dcera obelhala kněžku, která se jí vždycky snažila vyjít vstříc a stejně tak se snažila být k ruce svému vladaři. Bylo mu jasné, že Elisen z toho bude zničená vzhledem k tomu, že mladá kněžka nebyla na svém postu dlouho a celou tuhle událost by mohla brát jako svoje selhání. Jediné, co jí stačilo udělat, bylo ověřit si slova Pirice. Ovšem u kněžky nehrozilo, že by jí za to nějak potrestal. Přece jen takovou pravomoc neměl, to by teoreticky mohli jen ostatní kněžky, ale ty by asi potřebovali větší důvod než jen tohle.

Zadívala se na svého otce, který zůstal stát zády k ní a díval se z okna na město. Když se ale otočil k ní, sklopila pohled k nohám a čekala. Ale nedočkala se ničeho, co by očekávala. Místo toho se jí celkem klidným tónem zeptal, zda má nějaká slova na obhajobu. Ale věděla, že je naštvaný, na to ho znala až moc dobře. "Na obhajobu? Vím, co jsem udělala a jsem připravená nést následky. Za sebe, Suyu i Elisen. Suye jsem to nařídila přes její protesty a Elisen jsem obelhala." Začala Pirice a ačkoli se snažila o stejně klidný tón jako měl její otec, ale jí se trochu třásl. "Mrzí mě, do jaké situace jsem dostala tebe i ostatní. Ale pokud se mám ucházet o místo královny říše, měla bych tu říši znát." Znovu se zhluboka nadechla a podívala se otci do očí s upřímnou lítostí a vědomím toho, co udělala. Moc dobře však věděla, že kdyby to neudělala, bylo by ji o kousek zase míň.
Elisen i Suye se již omluvila. Otci by se také omluvila, ale ten určitě o její omluvy nestojí. Radši by byl, kdyby to Pirice nikdy neudělala. No čas Pirice už nevrátí. Ale trest přijme, ten ví, že si zaslouží.
"Cítila jsem se jako ve zlaté kleci. A ty bys byl nejradši, kdybych byla neustále jen zavřela v paláci. Jsem tvá dcera, měl bys vědět, že nedokážu zůstat zavřená na jednom místě. Už jsem dost stará na to, abych se o sebe dokázala postarat. Stačilo by, abys se mnou poslal nějaké stráže." Nechtěla to vytahovat. Chtěla jen přijmout trest, ale nakonec musela zmínit, jak se cítí. V hloubi duši si totiž přála, aby ji otec pochopil. Moc si přála mít k otci zase tak blízko, jako když byla malá a procházela se s ním po jejich městě.

Mírně zavrtí hlavou. "Jsi připravená nést následky? Vladaři jen málokdy nesou následky za svá rozhodnutí. Častěji na to doplácí jiní a oni se spíš musí srovnat s tím, že jejich rozhodnutí ovlivňují životy ostatních." Odpoví jí a sleduje jí. Možná se teď tvářila kajícně a nejpíš jí i její chování opravdu mrzelo, ale stejně tak udělala něco, co dělat nemělo. Možná nebylo od věci, aby alespoň částečně poznala vílí řiši, ale rozhodně k tomu mohla využít jiné prostředky. "Jsem rád, že tě to mrzí, protože tohle není to jediné rozhodnutí, které tě za tvůj život bude mrzet." Upozorní jí a založí si zpět ruce na hruď. "Jestli některý ze strážců, kteří měli tu noc službu, během bojů v průsmyku zemře, půjdeš za jejich rodinami a řekneš jim, že tě mrzí, že umřeli kvůli tvému rozhodnutí. Jsem si jistý, že tvoje lítost jistě ukonejší jejich bolest ze ztráty otce, bratra, manžela nebo milovaného." Odpoví jí a svá slova myslí naprosto vážně. Jména těch strážců má zaznamenaná a jeho lidé ve vojenském táboře mají na starost hlídat, zda jsou stále mezi živými nebo nikoliv. Ve chvíli, kdy některý z nich zemře, tak to bude Pirice, která to půjde sdělit jejich rodinám. Ona se jim bude dívat do tváří a říkat jim, že na základě jejího rozhodnutí skončili v průsmyku, ačkoliv dřív sloužili v bezpečí hlavního města. Sice bylo jeho rozhodnutí, že je poslal zrovna do průsmyku, ale bylo potřeba strážce exemplárně potrestat za to, že jeho dceru nechaly zmizet, ačkoliv mají všichni jansé pokyny, že nemá opouštět město bez jeho svolení.
Mírně přimhouří oči, když si jeho dcera začne stěžovat, že je zavřená v paláci a nemá volnost pohybu. "Můžeš se volně pohybovat po městě. Dělat si v podstatě co jen chceš. Kolik dědiců si myslíš, že má tolik volnosti? Že můžou vyrůstat mezi měšťany a v podstatě se chovat jako jeden z nich?" Rozhodně dokázal dát dohromady minimálně dva vladaře, kteří by něco tkaového u svých dětí vůbec nepřipustili. Něco takového nepřipadalo v úvahu. "A ty jsi za mnou přišla s žádostí, že chceš jet na Noc ohňů? Přišla jsi s rozumnými argumenty, proč bys měla jet?" Začne otázkami, na které zná velmi dobře odpověď. "Ne, neudělala jsi nic, kromě toho, že jsi zneužila důvěru naší kněžky a věrnost své služebné, abys utekla z města bez dostatečné stráže. Víš, jak lehce by se tě někdo dokázal zbavit? Možná si myslíš, že se o sebe dokážeš postarat, ale po téhle zemi chodí daleko mocnější a nebezpečnější víly a jiní tvorové, kteří by tě velmi rychle dokázali vyvést z omylu." Upozorní jí a dál se jí dívá do očí bez toho, aby jedinkrát uhnul. Rozhodně neměl ve zvyku uhýbat pohledem, přece jen to značilo určitou dominanci a uhnout jím, by znamenalo ukázat nějakou slabost.

Vyslechla si otcova slova a jeho rozhodnutí o tom, že to bude právě ona, kdo řekne že umřeli jejich rodinám. Vytřešila na otce oči, ale neřekla proti tomu nic. Ani si nedokázala představit, jaké to bude, až jim to bude sdělovat. Objala se a sklopila zase pohled. Udělá to, přijme jejich obvinění a vinu za jejich smrt. Ale už teď se toho bála. Neustále jí bylo předhazováno, že její rozhodnutí mají vliv na všechny v její zemi. Ale nejspíš až teď ji došla tíha těch slov.
Když ale pokračoval, znovu se mu zadívala do očí a tentokrát už nehodlala uhnout. Byla to jeho dcera. Měla být jednou vladařkou Sendanu. Hrdě se narovnala. "Ano a jiní dědicové cestují po říši běžně." Namítla a pak se zadívala na otce trochu ublíženě. "Byla jsem za tebou, ale mé důvody pro tebe jsou jen zřídkakdy rozumné. Ale neříkej, že jsem neudělala nic! Žádala jsem tě a mnohokrát." Namítla rázně a stále odmítala uhnout pohledem.
"Netvrdím, že jsem nejmocnější. Ale nejsem už dítě. Jsem tvá dcera. A souboj o korunu říše se blíží. Nezbývá ani rok a já z celé té úchvatné říše viděla jen Sendan. Řekni, jak by kdokoli mohl vládnout zemi, kterou nezná? Natož několika zemím?" Rozhodla ruce, aby podpořila svá slova. "Přála bych si být stejně tak dobrým vladařem, jakým jsi ty. A lepším než jsou ostatní."
Povzdechla si a konečně před otcem uhynula pohledem. "Řekni, jaký trest čeká Suyu a jaký mě? Vím, že mou žádost na přebrání Suyina trestu zamítneš, ale stejně o to stojím. Nedostala šanci udělat správnou věc vůči tobě." Poprosila svého otce znovu. Přeci jen tohle pro ni teď bylo důležitější než co smí a nesmí jiní dědicové.

Podle její reakce na jeho rozhodnutí ohledně oznamování smrti vojáků mu bylo jasné, že to nečekala a asi jí to i trochu vyděsilo. Jistě, on sám se nedivil, ale někdo to udělat musel a ona alespoň pochopí, že všechno má svoje následky. Včetně těch nejmenších rozhodnutí, které často do důsledku jeden nedomýšlí. Všechno má nějaký svůj dopad a přišel čas, aby se jeho dcera naučila tuhle lekci.
Ostatní dědicové možná cestovali po říši často a běžně, ale rozhodně to nebyli všichni. Co tak pochopil, tak princezna Tamala byla snad poprvé mimo hranice Cyry a to s doprovodem a velitelem jejich stráže. Rozhodně dostatečný doprovod pod dohledem zkušených vojáků. Stejně tak měl povědomí o cestování dědice Keratu,a le tne byl nejstarší ze všech potomků vladařů a měl sebou většinu času taktéž doprovod. Navíc ho jeho schopnosti v boji docela předcházeli. O ostatních dědicích takové povědomí neměl. Co tak pochytil od Torrose během krátké rozmluvy, tak Oldir po celé vílí říši taky necestoval. O ostatních dědicích toho moc nezaslechl. "Běžně? To možná ti nejstarší a to s doprovodem. Mezi ty rozhodně nepatříš." Upozorní jí a rozhodně nehodlá ustoupit. Konečné slovo měl nakonec vždycky on. Ona možná byla jeho dcera a jednou bude na jeho místě rozhodovat o osudu minimálně jejich země, ale teď pořád musela poslouchat. "Ano, protože důvod, že prostě chceš odjet, je rozhodně nedostatečný." Upozorní jí nad jejím rozohněním, že jí nic nepovolí. V některých rozhodnutích ho dokázala obměkčit jeho manželka, ale v něčem si stál tvrdě za svým. A rozhodně to obsahovalo fakt, aby se jeho dcera naučila obhajovat svá rozhodnutí a přání. Rozumě, logicky a tak, aby dokázala ostatní přesvědčit o své pravdě a o tom, že je to správné. I to jí totiž v budoucnu čeká.
"Správně. Jsi moje dcera a dědička. Ovšem nevidím žádný respekt k mým rozhodnutím z tvé strany. Spíš naopak. Když ti něco nedovolím, uděláš to stejně tak, jak se ti chce. Zneužíváš důvěru těch, kdo ti věří, a tím ji jen oslabuješ. Obelháváš ty, kteří by ti měli věřit a být schopni ti uvěřit všechno. Rozhodně jsem myslel, že jsem tě vychoval lépe." Odpoví jí a na její námitky o tom, že by měla znát říši, které bude vládnou ani nekomentuje. To, jestli se stane královnou, bylo stále otázkou, jejíž odpověď byla stále nejistá a docela vzdálená."Jestli si přeješ být dobrým vladařem, tak se začni chovat jako někdo, kdo domýšlí svá rozhodnutí a dopad svého konání. Zatím před sebou vidím rozmazlenou vílu, která si dělá, co chce bez ohledu na důsledky a překračuje zákazy, které jsou vytyčené." Upozorní jí s tentokrát se jeho pohled změní na přísný a tvrdý. Možná byla jeho slova tvrdá a něco, co jeho dceru zraní, ale rozhodně jí to dá také důvod, aby se zamyslela nad svými činy.
"Suya se rozhodla sama. Mohla ti tvé rozhodnutí vymluvit, nebo ti nepomáhát. Nejít s tebou a zajít za mnou a říct mi tvoje úmysly. Každý má možnost se rozhodnout a každý se svými rozhodnutími musí žít a zaplatit za ně." Sdělí jí příkře a na tváři má stále klidný výraz, ve kteérm se nezračí žádné emoce. Stále ale zdržuje od toho, aby jí řekl jejich trest. Musel uznat, že je pěkné, že jí na Suye tak záleží, ale rozhodně to nijak nezmírní jeho rozhodnutí. Jen to dokazovalo, že využila někoho dalšího bez toho, aby domyslela důsledky svých činů.

Nezdálo se, že by její reakce nějak obměkčila otcovo rozhodnutí, ale o to jí ale vůbec nešlo. Ponese si následky, moc dobře věděla, že nějaké přijdou. Ale o ostatních dědicích měl pravdu. Byli starší a zkušenější, s doprovodem. No ona původně chtěla odejít taky s doprovodem. Ale nepovedlo se jí odůvodnit svou cestu před otcem. Ale to, že zlehčoval její důvod se jí dotklo. Ale rozhodně to nehodlala dál rozvádět. Otci předložila pár důvodů, slabých to ano, ale nebylo to jen z jejich rozmarů. Ano, hlavním důvodem byl její chtíč, ale jen tohle to nebylo. Měla poznat ostatní země, ukázat přívětivou stránku Sendanu...no argumentovala vším možným co ji napadlo.
A když prohlásil, že k němu nemá žádný respekt, zarazila se a pak otce obešla k oknu, aby se podívala ven na město. "V čem jiném tvá rozhodnutí nerespektuji? Kromě tvých zákazů o mém pohybu, co dalšího? V čem jiném tvá rozhodnutí nerespektuji?" Zeptala se upřímně a otočila se pohledem na otce. "Elisen jsem lhala poprvé, mrzí mě to a už jsem se jí za to omluvila. Nechtěla jsem ji lhát, ale bylo lepší když alespoň ona věděla, kdo jsem a byla tak pro mě alespoň nějakým doprovodem. Kdybys to povolil, mohla jsem mít doprovod dle tvého uvážení." Namítla a unaveně ji poklesla ramena.
"Otče, vím že jsem udělala chybu, ale nelituji toho kvůli sobě. Občas bych si přála být obyčejnou vílou, ale stále vím kdo jsem. Znám své povinnosti a nehodlám na ně zapomenout. Vím, že se mám co učit. A vím že nejsem dokonalá. Co před sebou vidíš ty, si umím představit. Vím, že jsi mnou zklamaný a je mi jasné, že se teď nehnu z paláce ani na krok. Ale nehodlám teď zklamat i Suyu. Je to má komorná. Nesmíš jí ublížit, otče prosím. Nejsem takovým zklamáním, jak si myslíš. Možná to byla chyba, ale obohatila mě. A pokud tvé rozhodnutí o mém trestu povolí, budu se teď vzdělávat i po tvém boku. Nejen s učiteli." Pokud dostane domácí vězení, tak stejně nebude mít co dělat. "Vím že mě následky čekají. Věděla jsem to i když jsem utíkala z paláce. Tak řekni, jaký trest mě čeká? Jaký trest čeká Suyu?" Naléhala s těmito otázkami na otce dál a zase se k němu otočila čelem. Váhavě přikročila blíž, až tak blízko, ze svého otce mohla obejmout a objala. "Nesmíš jí ublížit, prosím." Zašeptal mu do hrudi, do které schovala svou tvář a tajně doufala, že ji také obejme, alespoň na chvilku.

Sleduje jí a otočí se za ní. Bylo mu jasné, že po otázkách, které teď pronesla už se s ním nebude hádat. Nebude se obhajovat. Teď už nejspíš pochopila, že to stejně nemá smysl. "Copak poručení mého zákazu v takhle rozsáhlé míře není dostatečnou ukázkou tvého nerespektování mých rozhodnutí?" Zeptá se a mírně pozvedne obočí. "Jak myslíš, že budu vypadat před ostatními vladaři, až se roznese, že mě ani moje dcera nerespektuje natolik, aby poslechla moje rozhodnutí?" Zeptá se jí na další otázku, která by jí měla trápit. "Možná ses zamyslela nad tím, že nějaké následky ponese Suya, ale zamyslela ses nad tím, jaké světlo vrhne tvůj útěk na mě? Jak to může změnit názor ostatních vladařů na mě? Na Sendan? Na tebe?" Další spousta otázek, na které nejspíš jeho dcera nebude znát odpovědi. jistě v něčem byla schopná ho poslechnout, ale v něčem si musela zarputile trvat na svém. V tom si byli podobní, ale on měl přece jen výhodu určitého věku a toho, že si uvědomoval fakt, jaké mají jeho rozhodnutí dopady. Možná si zarputile stál za svými rozhodnutími, ačkoliv to jeho dceru omezovalo, ale ona nebyla z to pochopit, že to dělá pro její dobro. Na rozdíl od ní věděl, kolik víl by se jí možná chtělo zbavit. Určitě by to ostatním dědicům i hrálo do karet, kdyby se zbavili konkurence v podobě jeho dcery. Navíc když nebyla dostatečně chráněna, bylo by to hodně jednoduché. "Jistě, lhala jsi jí poprvé, ale i nalomení důvěry může mít fatální následky. A nenalomila jsi jen její důvěru v tebe, ale stejně tak jsi nalomila mou důvěru k ní a k tobě." Upozorní jí na další škodu, kterou svým rozhodnutím napáchala a nejspíš si ani neuvědomila, že k tomu může dojít. I on stejně jako ostatní vladaři chodil za kněžkou pro radu. Elisen sice byla mladá a ve funkci nebyla dlouho, ale to jí dávalo také odlišný pohled na spoustu věcí a jemu to umožňovalo vidět svět očima někoho jiného s absolutně odlišnými zkušenostmi. Jenže jak jí teď může věřit okolo své dcery. Jak může vědět, že k něčemu takovému nedojde znovu? "Přestaň své rozhodnutí házet na mě." Upozorní jí trochu příkřeji než by asi bylo potřeba. Možná byl jeho zákaz spouštěčem, ale k útěku se rozhodla sama, takže poslouchat, jak se neustále vymlouvá na to, že to nedovolil, rozhodně nebylo nic pěkného.
"Ty možná nechceš zklamat Suyu, ale ta zklamala mě." Upozorní jí a zamračí se. Občas bylo velmi jednoduché zklamat někoho, jako byl on. Nebylo to nic příjemného, ale stávalo se to. Když ho obejme, má nutkání dceru obejmout také, ale s velkou dávkou sebezapření to neudělá. Jeho tvrdohlavost mu v tom určitě taky pomůže. Přece jen ho Pirice zklamala a to hodně. Navíc se o ní bál příšerným způsobem. Nejhorší bylo, že si opravdu představoval ty nejhorší scénáře, které mohly nastat. "Suya přestane být tvou komornou, stane se řadovou služebnou v paláci." Nebyl zas tak krutý, aby ji vyhodil úplně a navíc věděl, že Pirice by se bez své přítelkyně cítila opuštěná. "Samozřejmě, jelikož je to výsledkem tvého rozhodnutí, tak jí to sdělíš ty sama. Vy dvě v dohledné době rozhodně nečekejte, že budete o samotě, pokud se vůbec uvidíte." Doplní ještě a pak si mírně odkašle. "Jak už si správně odhadla, tak bez stráží se už nikam ani nehneš. Můžeš se dál pohybovat po městě v doprovodu. Ovšem jednou jedinkrát zjistím, že jsi jim utekla nebo se o to pokusila, tak bude tvůj pohyb omezen jen na tvůj pokoj a v případě nutnosti se budeš moct na vyučování přesunout někam jinam." Nedělal to rád, rozhodně nechtěl svou dceru zavírat v pokoji jako malé dítě, ovšem rozhodně se jako jedno chovala. Takže s ní tak bude nakládáno.