Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Středozemní nížiny

+6
Veragin Baldimmor
Kaylessa Vaynore
Serena Buiseid
Zacharias
Dalakar Eret Moruideksuoy
Kotlík
10 posters
Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Středozemní nížiny Empty Středozemní nížiny

8/7/2018, 23:12
Středozemní nížiny N-iny

Věčně zelené louky, úrodná pole, kdejaký ten malý rybníček nebo snad i obory, které však ani nestačí svojí rozlohou pro zapsání do mapy. Ačkoliv se mohou tyto nížiny zdát jako zbytečné, jsou hlavní zásobárnou obilí, ryb a pasteveckých zvířat v celém Fíplinu. Není divu, že jejich obyvatelstvo je roztroušeno do mnoha a mnoha vesniček, plných lidí všech ras, jež se zavázali starat se o to, aby bylo všeho dostatek. Nachází se zde město Colveil, které je známé pro své bohaté farmářské trhy, ale možná i více pro četné nevěstince, které rádi navštěvují vojáci v době volna.


Naposledy upravil Kotlík dne 28/4/2020, 14:00, celkově upraveno 2 krát
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

28/3/2020, 20:51
"Připijte si s námi, připijte si s námi, slečno zmámená...!" Slyšela jsem své druhy pět z plna hrdla, zatímco jsem se od nich co nejrychleji, společně se svým koněm snažila nenápadně vzdálit od důvodu bolesti mé hlavy. Ráda bych uměla stíny zhmotnit do takové míry, aby jsem si z nich dokázala vytvořit špunty do očí. Upřímně jsem se divila, že se ještě dokáží udržet na hřbetech svých vraníků. Nikdy jsem neměla kývnout na to, aby mne doprovázeli. Proběhlo mi hlavou a pobídla jsem hřebce, kterého jsem si za dlouhé chvíle pojmenovala. Vítr mi rozcuchal vlasy a uvolnil je od šarlatové stuhy, která se ztratila za dopadajícími kopyty Ursy. Vítala jsem pískot kolem mých uší, jako kdejaký lék, který mé duši přinášel klid. Zeleň kolem mě splývala v jediný odstín a oblaka, která mi líně proplouvala nad hlavou a sem tam stydlivě odhalovala kusy blankytně modré oblohy, se s přikrčením, které jsem provedla kvůli tření, skryla mému zraku. "Ale notak, Morde!" Uslyšela jsem hlas černovlasého vílího muže, Nathaniela. Jelikož tu nikdo nebyl, bez ostychu jsem křikla nazpět. "Řeknu to samé co před sto osmdesáti lety, když jsi mne tak neohrabaně požádal o ruku, Nathanieli. S jasným ne odmítám a se svou písničkou si jděte výt mezi šakaly!"
Zacharias
Zacharias
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 28. 03. 20
Age : 29
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

28/3/2020, 21:25
<<
Delší dobu se nikde neukázal, zdržoval se v lesích i se svými zvířaty. Nebylo by tomu jinak ani dnes, kdyby Eleas od rána nedorážel na Bellu, jakoby ji chtěl během dopoledne sežrat. Je pravda, že čím déle zůstával tady tím si ulehčoval život od návštěv měst, kde hledal ty, koho hledali jiní, ale také sám sebe připravoval o peníze. Od poslední výpravy uběhl skoro celý měsíc a zásoba se tenčila. Navíc jeho vlk dělal vše možné proto, aby zase někam vyrazili. Zacharias nebyl z těch co by měli společnost druhých rádi nebo z těch co by potřebovali často cestovat, ale musel Eleasovi přiznat, že už mu ty týdny v sedle chybí. Nebylo by od věci vyrazit zase do jednoho z měs, nebo do nějaké vesnice, porozhlédnout se po nějaké té práci, kterou by mohl naplnit už tak zbytečný čas na téhle planetě. Tentokrát by to mohl být zloděj, nebo nějaká napůl šílená rádoby čarodějnice. Jen aby to nebyla zase něčí dcera, nebo hůř.. malé dítě. myšlenka byla jasná, cokoli co nebude obsahovat malé dítě, je skvělá práce - a to z jednoduchého důvodu, děti nemá rád. Jsou ukřičené a až příliš zvědavé. Pokládají mnoho otázek na které ani on sám nezná odpověď. Naposledy když hledal dítě, vrátil se sice s penězi, ale s pořádnou bolestí hlavy. Nechal Elease dál poskakovat okolo zatím co chystal koně k odjezdu. Přibližně o půl hodiny a několik výhružných zavrčení od vlka za zády konečně mohl vyrazit na cestu. Bella kráčela klidně a Zachary nechával otěže volné, takže si klisna sama mohla vybrat cestu, kterou chtěla jet. Eleas vypadal také spokojeně a odbíhal daleko od něj dopředu a zase se k němu oklikou vracel. Jen Jeho kolibřík mu seděl na rameni a spal. Taková malá pojízdná zoo dalo by se říci. Jednou bych si mohl pořídit třeba medvěda, nebo naopak většího ptáka než je RA, nebylo by na škodu mít sem tam podporu i ze vzduchu. v myšlenkách odbíhal na různá místa a přemítal o tom, kam má vlastně v plánu se vydat. Cíl cesty byl nejasný, ale to ho netrápilo. Naopak přemýšlel, jestli nemá ještě nějaký čas nechat jeho cestu neznámou, do hlavního města se mu nechtělo, odtamtud má dost vzpomínek na minulé zákazníky. Obzvláště na toho ukřičeného zloděje, co se mi neustále snažil ukrást dýku ze zadní kapsy. Ta vzpomínka byla vskutku vtipná, zloděj chytá zloděje. Jenže na rozdíl od toho chytaného, Zachary nebyl tak hloupý, aby ho někdo při jeho - teď už jen velice drobných a ojedinělých krádežích chytil.
Cesta mu ubíhala ani nevěděl jak, Eleas se vrátil a kráčel teď klidně vedle koně a jezdce. Před nimi se otevřel široký prostor luk a polí. Kromě toho, že vedle muže na koni kráčel vlk poklidně a ostražitě se rozhlížel se na celé situaci nic nezměnilo. Kolibřík spal na rameni, kůň kráčel cestou kudy chtěl a Zachary mu nepřitahoval otěže. Ne dokud vlk nenastražil uši a nezavrčel. To obvykle znamenalo, že je někdo blízko. Zachary zvedl otěže, ale klisna dál kráčela stejným směrem, ovšem již připravená na povely svého pána. "Klid Eleasi." pozastavil se nad chováním vlka a rozhlédl se. Ještě poměrně daleko před nimi zahlédl jezdce na koni. Jel jim vstříc, ale pochyboval, že by se mělo hned jednat o hrozbu. Nikdy není špatné zůstat pozorný Dál dělal jakoby si jezdce nijak extra nevšímal, dokud tedy nepřijeli blíž a jezdec, tedy jezdkyně, jak si mohl všimnout, něco nezakřičela. Považoval to jako za zprávu pro někoho jiného, jelikož jeho jméno rozhodně nebylo Nathaniel, ale nemohl se ubránit komentáři - který už mohla slyšet i ona, neboť on i jeho zvířata dorazili dostatečně blízko. "Myslím, že by šakaly píseň zrovna nepotěšila." To spíše pořádný kus masa. Nebo jedno uječené děcko. I na to si moc dobře vzpomínal, když tehdy přijal přepravu jednoho malého děcka za jeho matkou na druhou stranu království. V jednu chvíli měl skutečně chuť to dítě hodit šakalům, ale to by mu jeho vlk nikdy neodpustil, kdyby nakrmil jiné zvíře dřív, než jeho.
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

28/3/2020, 22:58
V rychlosti jsem trhla hlavou k cizinci, jeho přítomnost mne zastihla nepřipravenou, což způsobilo to, že v mých hlubokých tmavě hnědých očí, které se na cizince opřely mohl zastihnout jiskru pobavení. Stačilo málo, abych znovu získala dojem keratské generálky, o které se sem tam zmínili kriminálnící z různých koutů světa, šlechta, či ty krysy, které pobíhaly pod povrchem zemským. Mrknutím oka jsem byla úplně jiná žena, mí společníci, kteří v tuto dobu byli až neobvykle tiší, si dosti evidentně přítomnosti cizince již díky svým smyslům všimli. alespoň přestali vřískat. V duchu jsem přítomnost neznámého lidského muže vítala. 
"Co vás přivadí k tomuto závěru?" Navázala jsem při této příležitosti vlákno konverzace, kterou jsem s někým relativně normálním vedla naposledy v Cyře, kde jsem se s někým chtěla pouze na skok setkat, místo toho jsem ale opět neúmyslně vyvolala nepokoje. Zdálo se mi, že kudy jsem chodila, tudy za mnou vlál nápis "Bojte se jí, zabije vás pohledem a vaše maso povečeří ve své temné noře." Snažila jsem se, aby mne to nijak neovlivnilo, stávalo se z toho ale čím dál větší břímě a já nevěděla kolik století, ne-li tisíciletí to bude ještě pokračovat. Nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že se to zlepší, že se já zlepším, či snad lidé kolem. Ne, dobře jsem byla obeznámena s tím, že jak čas bude nemilosrdně plynout, proměňovat lidi v prach a mlít jejich kosti mezi svými zuby, zatímco my se na to budeme zpovzdálí dívat, zhorší se to. Strach se změní v nenávist a já skončím jako nejeden z generálů přede mnou, mrtvá, probodána jasanovými šípy. Kolem se bude rozlévat karmínová tekutina a ani pes už po mě neštěkne, nikdo pro mé strhané tělo, které by bylo stejně chladné jako oči, které mi každé ráno, když jsem se podívala do zrcadla, oplácely pohled. Lidé kolem mě budou procházet se slovy, vyjadřující znechucení a plivat po mně. Přímo zářná budoucnost.
Zacharias
Zacharias
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 28. 03. 20
Age : 29
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

29/3/2020, 15:20
Ne že by nebyl obeznámen s mocnostmi království, spíše naopak, spousta různých lidí, které špehoval nebo chytal mu toho dost nakecala. Spousta z nich by vyměnila svobodu, nebo život za informace o slabinách nepřátel a nebo dokonce šlechty.  Jenže za takový popis slabin čarodějky vám v hospodě pití nenalijí, spíš vás někdo s přihlížejících dost spraží pohledem, či vás dokonce vyhodí. Samozřejmě, ne že bych to někdy zkoušel, ale informací nikdy není dost. Ne že by si nedokázal dát dvě a dvě dohromady ohledně zde přítomné osoby. Generál, voják,  pravá ruka někoho kdo je o několik příček výš než on, záleželo mu na tom asi tak jako na pocitech jeho sledovaných zakázek. Hodil pohledem na Elease, vlk jeho pohled vycítil a pohled mu opětoval. Koně již dávno zastavil a vlk teď jen čekal na příkaz. Pod tíhou Zacharyho pohledu se nejprve pohodlně usadil a pak zaujal uvolněnou polohu v leže. Rozhlížel se okolo a zůstával tak na stráži. Zachary přitom opět přesunul pohled na ženu před sebou, aby mohl pronést svou myšlenku o šakalech. "Docela jednoduše, šakaly potkávám často a že by chtěli písničky se říci nedá." ano, jednou se snažil šakala vycvičit. Povedlo se mu to, jak také jinak, ale nakonec skončili u hádek o jídlo a to se pak člověk nemůže v klidu ani vyspat, aniž by mu to stvoření nechtělo sežrat zásoby. Neuvěřitelně nenažrané zvíře, ani Eleas nebyl tak nenažraný. Zachary působil klidně, možná až moc nezúčastněně na to, jak se žena snažila - nebo jak působila. Možná už o ní slyšel a možná také ne. Bezejmenné osoby se často spojují s informacemi, které k vám dojdou po čas vašich cest. Ženu si prohlédl i jejího koně, kůň ho ovšem zaujal víc, než jeho jezdkyně. Nikdy na lidech, vílách nebo čarodějkách neviděl nic co by mělo tolik přitahovat jeho pozornost - ano ženy byly jistou slabinou muže, ale když na to nemá člověk náladu, tak s ním nehne ani kdyby tu na tom koni seděla nahá. Jak by potom mohl v klidu pracovat, kdyby se nechal rozhodit každou ženou, která projde okolo.
Byla to poměrně dlouhá odmlka od jeho poslední věty, "Kde jste vy přišla na to, že by vám šakali poděkovali, kdyby jste jim kazila den lidským vytím." bylo mu jedno jestli je to lidské vytí, ale ani jedna z kultur mu nedala dostatečně poslouchatelnou píseň, kterou by akceptoval. Za to Eleas za dlouhých úplňků uměl plakat krásně. Zní to zvláštně, ale zrovna vlčí vytí by jinak než pláčem nenazval. Kolibřík na jeho rameni se konečně probral a nevypadal nadšeně, že jeho pán stojí na místě. Vzlétl a přistál vlkovi na zádech, kde se téměř schoval do husté bílé srsti. Zachary tomu věnoval krátký pohled. "Máte někam namířeno?" předpokládal, že ano, otázka to byla spíše do větru. Žena mu nepřišla, že by s ním chtěla vést nějaký rozhovor a proto s tím nechtěl příliš ztrácet čas, ale trochu kontaktu se společností by mu po odloučení, kdy už pomalu začínal bláznit z konverzace pouze s Eleasem, by dal i konverzaci přednost. Občas sice neuškodí úplně se izolovat a nechodit do společnosti, ale na druhou stranu je pak člověk jakoby vylezl z jeskyně. Víte jen opravdu málo a žijete v přesvědčení, že je vše v pořádku. Nakonec můžete zjistit, že je svět ve válce a vaše práce špiona nabízí úplně nové možnosti. Ale co si bude nalhávat jeho práce je velice vděčná - vždy se najde někdo, kdo si přijde okrádán o informace a chce je zjistit.  Jakoby někteří neměli informací plnou hlavu.
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

29/3/2020, 18:35
Když jsem zastavila, můj kůň se ne zrovna přívětivě ošil. Neměl zrovna rád, když jsem ho takhle nečekaně zastavovala a už vůbec ne, když se jemu samému chtělo utíkat s větrem. "Když by šakaly neocenili jejich hlas, což stejně jako vy pochybuji, pak by alespoň měli relativně výživnou svačinu, sice krapítek nasáklou alkoholem, ale přece." Odpovídala jsem nanejvýš nenuceně. Pomalu jsem si upravila vlnité vlasy, které doteď zakrývaly mé špičaté, protáhlé uši a shlédla jsem na vlka, který už viditelně nějaký čas cestoval po jeho boku. I kdybych ale má protáhlá ušiska neodkryla, dalo by se i přesto velmi lehce poznat, že patřím k vyšším vílám. Už jenom bezchybnost pleti a jemné, skoro až stříbřité odlesky, které pod správným úhlem odráželo sluníčko i nevšímavému napovídaly. "Míříme do Illvenas. Kam vede vaše cesta, poutníku?" Pousmála jsem se. Úsměv se mi však neodrážel v očích, tam vířila prohnanost a potměšilé jiskry keratské tmy, která některé noci nasákla krví a vzduch v chodbách ztěžkl. Moc dobře jsem si pamatovala na den, kdy jsem to ucítila poprvé.
(...)
Bylo brzy ráno, celý dům spal. Oddechování mého odpočívajícího bratra se pravidelně ozýval z druhé místnosti, která byla malými skrytými dvířky napojena na tu mou. Má mysl byla na pokraji propasti zvaná snění, když najednou přišla rána, která způsobila spršku tříštícího se skla. Neskutečně mne to vyděsilo, nejdříve. Když jsem se posadila a v panice se rozhlédla. Uviděla jsem v záři Měsíce pouze drobného ptáčka. byl tichý, nehybný. Zobáček měl nepřirozeně ohnutý a křídla skoro až mučednicky probodána úlomky skla. Pomalu jsem vstala z vyhřáté postele a přes střepy, který v určitý moment porušily pokožku na mých bosých chodidlech, došla ke stále teplému tělíčku, z kterého každého vteřinou unikal život. Toho malého stvoření mi bylo líto, nemohla jsem však nic dělat, jen přihlížet, jak se s poslední jiskrou života korálková očíčka upřou do mých, ucítím ten těžký kovový pach, který je předzvěstí smrti, jejíž charakteristika se dá přirovnat jedině hadu, který na neopatrné cestovatele čeká v křoví a vysoké trávě...
(...) 
Z mého snění mne probudili až kroky obou mužů, kteří si se svýma koněma stoupli po stranách.
Zacharias
Zacharias
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 28. 03. 20
Age : 29
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

29/3/2020, 19:38
Člověk, víla nebo čarodějka, mohla by být třeba dinosaurus a jemu bylo bylo úplně jedno. Takže její nenápadné poukázání na rasu a postavení ho nijak zvlášť nevyvedlo z míry. Nejednou ho takové to lhostejné chování dovedlo do menších problémů, ale nikdy ne tak velkých aby toho nechal. Přece jen každý je svým způsobem člověk - tedy minimálně s tím že tak vypadá i když víly by mohly bezchybnost rozdávat. Musel, ale uznat, že žena dávala do toho upozorňování o moci docela dost energie, kterou by mohla využívat jinak. Zachary neměl rád falešnost i když si na to sám občas hrál, aby o sobě neříkal moc informací. Plýtvání energii na něco tak obyčejného jako je postavení mu přišlo zbytečné - ale možná to bylo tím, že jeho postavení ve společnosti nikdy nebylo zrovna nějak extra ctěné. "Nutno podotknout, že šakali i co se týče masa umí být vybíraví, ale myslím, že pokud by zpěv byl dost zlý, mohly by svačinku považovat za vysvobození." pronesl a poposedl v sedle. Jeho klisna přešlápla na místě a zastříhala ušima. Kůň ženy nebyl jediný kdo by louku nejradši využil k volné jízdě v trochu rychlejším tempu. Bella na to měla jen jednu možnost a teď když se někdo objevil její šance klesala. Zachary totiž nerad cestoval příliš rychle nebylo to nutné - ano, čas od času se zastavil a nechal Bellu volně proběhnout, zatím co on si připravoval jídlo a nocleh - ale jen málokdy se stalo, že by se takové dýchánky udávali na otevřených pláních. Zachary pustil otázku o cílu cesty spíše do větru, ale odpověď skutečně nečekal. "Naše cesta je zatím bez cíle." odmlčel se. "Jdeme tam, kam nás Bella zavede." poplácal koně po krku a ten mu odpověděl potěšeným zaržáním. Jeho vztah se zvířaty pro něj byl důležitější než vztah s kýmkoli z lidské či jiné bytostní populace.  Po této krátké výměně názorů si povšiml, že žena jaksi opustila realitu - snad možná na minutku či pár vteřin, ale bylo jistě zřetelné, že i kdyby nyní položil dotaz pravděpodobně by mu nevěnovala takovou pozornost, jakou by si otázka zasloužila. Místo dalších slov tedy promnul otěže v rukou a věnoval pohled dvěma jezdcům na koních, kteří ženu doplnili, každý po jednom boku. Dnes nemám zrovna náladu na problémy a přesila si problémy přímo vyvolává. Tyhle výš postavené víly mají tendence na sebe neustále upozorňovat.. a to ať už mocí nebo chováním. Ovšem nečekal by, že když bude klidně konverzovat dočká se jen přivolání garde nebo snad ochranky.  I jeho vlk dosud poklidně ležící na zemi, se při příchodu dvou dalších mužů do jejich blízkosti postavil na nohy a zaujal postoj, ze kterého mohl snadno zaútočit. Kolibřík na jeho zádech vylétl kamsi do vzduchu a na chvíli se ztratil z dohledu. Zachary o něj neměl zrovna strach, věděl, že se zase vrátí, až si bude připadat bezpečně, klidně proto sklonil pohled k vlkovi a jednou rukou pustil otěž a nechal ji volně opřenou o stehno blíže k pasu. Jen pro případ, že by skutečně musel tasit meč."Elasi, klid." nejříve promluvil na vlka, který po jeho slovech věnoval pánovi krátký pohled a pak se zase usadil na zem. Už ovšem zůstal sedět připravený i tak vyrazit, bylo by třeba pánovi pomoci. Už rozhodně nepůsobil tak neškodně jako předtím. Zacharias se pak otočil opět k ženě a mužům. "Působíme vám problémy? Zdržujeme vás? Rozhodně to nemáme v plánu." Promluvil i na ni. Že by zrovna dnes měl náladu na boj se říci nedalo, dokonce měl i přívětivou náladu, zatím. Kdybych možná projevil zájem o to postavení, mohl by být průběh klidnější, ale.. NAH i v jeho vlastních myšlenkách zněl nápad dost hloupě - nikdy by nedokázal projevit upřímný zájem o postavení nebo rasu, poklona ženě o její kráse ani nemluvě, která žena je krásná protože to dovoluje příroda a není to jen nějaký magický trik. Bůh ví jak je stará ta žena před ním. Nic co by ho zřejmě mělo zajímat, možná mu bylo jedno vše ostatní ale základy nějakého toho chování ještě pořád měl.

EDIT:
Když později začal být i Eleas neklidný a více se rozhlížel, nakonec Zacharias změnil taktiku a s krátkým rozloučením, které nezapomněl doplnit o několik málo myšlenek o namyšlenosti oné víly, vydal na cestu za jeho nejasným cílem, ale hlavně pryč.

>>>
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

7/4/2020, 14:05
Slunce vysoko na obloze a příjemný vítr. Dokonalý den na to pokračovat v cestě. Stavovala se v jednom z menších měst, kde získala několik málo nových šperků, podařilo se jí výtečně směnit několik zlatých za nádherné zdobené dýky a získala nové látky i druhy šatů. Také přijala několik málo objednávek na sehnání zboží, několik bylinných mastí a několik málo odvarů proti bolesti. Rozhodně bude muset později zamířit opět do Cyry k tamním jezerům, aby nasbírala potřebné bylinky, které tam rostly. Nyní však dívka mířila jinam, mířila do nížin, na rozlehlé pláně polí a luk. Do tamního městečka, kde byla její další zastávka. Jak je to dlouho co jsem tam nebyla? Měsíc? Týdny? Vím, že tam mám doručit své masti, trvalo mi to déle a cena půjde dolů.
Na slunci se leskla černá srst černého koně, s hřívou dlouhou jen necelý metr nad zem. Kráčel pomalu a jistě, vybíral si svou cestu, kterou již dobře znal, neboť se svou paní chodíval pravidelně. Zvuk šumících listů a ptačího zpěvu narušovalo jen jeho občasné tiché odfrknutí vzduchu a zvuk kovových přezek na jeho kožené uzdě a sedle. Na jeho zádech seděla v sedle drobná dívka, zahalená v zeleném plášti s kapucí, seděla rovně, ale uvolněně, ruce položené v klíně, opřené o kožené sedlo s výšivkami, mezi tenkými prsty jen zlehka svírala otěže, ale již podle jejich držení, mohl kdejaký zkušený jezdec poznat, že pokud by bylo třeba, jen by zlehka přehmátla prsty a byla připravená k jízdě kamkoli a jakoukoli rychlostí. Měla holé odhalené paže, ale kůže byla viditelná jen krátce, neboť ještě předtím, než stihl někdo zahlédnout ostré lokty, skryla se pod látkou pláště, který dále jemně kopíroval ňadra a u krku byl sepnut stříbrnou sponou, kterou si Serena nechávala jako milou připomínku na Emily. Ženu jež jí darovala zbytek svého života, aby ji dala možnost žít i bez jejich skutečných rodičů. Hlava byla zakrytá kápí onoho smaragdově zeleného pláště, ale z profilu z něj vykukoval drobný nos a několik jasně rudých pramenů kudrnatých vlasů, které se nezbedně vlnily do stran. Dívka se sama pro sebe usmála, když kroky jejího koně konečně vyšli z lesa, a před ní se otevřely ony široké pláně, zhluboka se nadechla, bylo to jako vzduch v horách, je jiný než vzduch v lese a jiný než vzduch který dýchá ve městě. Ačkoli vyrostla na okraji Hedenu, nebyla ta nikdy spokojená a mnohem více nežli mít dům a pracovat ve městě ji naplňoval život bez domova a na svobodě. Rascal zastavil, neboť mu dívka přitáhla otěže, aby se ještě chvíli mohla kochat krásou výhledu, poté se v sedle z části otočila a zkontrolovala brašny za sebou, jejich vázání a jejich zapínání. Jednu přezku na jedné z brašen musela zapnout, neboť na to předtím zřejmě zapomněla a poté se opět otočila kupředu, v dálce zahlédla město do nějž měla namířeno. "Rascale, jedeme." promluvila, ačkoli koně pobídla pohybem svých stehen, když jej zlehka pobídla k pohybu. Kůň ji odpověděl zaržáním a zastříháním ušima, opět vyrazili kupředu.
Jakmile dorazili na kraj města, ještě chvíli se Serena držela v sedle, než nakonec svého koně zastavila, sklouzla z jeho sedla a z kapsy svého pláště vyndala malý kousek mrkve. Pohladila koně po krku a poté po hlavě. "Skvěle, tumáš." projela mu prsty hřívu a v hlavě si udělala pomyslnou poznámku o tom, že předtím než opustí město, bude muset Rascalovi hřívu lehce pročesat, možná zaplést, aby při jejich cestě do Cyry opět hřívu někde nezamotal a ona mohla v klidu nechat koně vymáchat v tamních jezerech. Nastavila koni dlaň s pamlskem a ten ji s ne příliš tichým chroupáním smlsnul. Serena se ze široka usmála nad pobavením a poté se chopila otěží, aby mohla koně dál vést ulicemi na hlavní náměstí, kde obvykle stávala a nabízela své zboží. Občas se stavila u několika stánků, kde své zboží měnila za jiné a jindy zase zastavovala u domů lidí, jež ji znali už delší dobu a ona jim vozila své masti pravidelně. Kráčela pomalu a sem tam se s někým pozdravila, kápi si stáhla z vlasů když byla už téměř na náměstí. Vlasy měla sepnuté jen jedním skřipcem a spousta pramenů jí dávno padala do obličeje, ale to ji nikdy netrápilo. Pamatovala si na to jak ji o těchto městech vyprávěla Emily, o lidech, které tu znala a o své sestře, která tu kdysi žila. Možná proto si tohle místo Serena tak zamilovala, anebo to bylo hlavně pro ta široká volná prostranství, kde mohla sem tam se svým koněm popustit uzdu své obvyklé klidné cesty a prohnat se nějakou rychlostí během závodů s větrem. Jakoby Rascal tušil na co myslí pohodil hlavou a dívka se opět zeširoka usmála. Neboj, neboj, brzy se dočkáš.
Po cestě ke svému obvyklému místu se zastavila u jednoho ze stánků na tržišti a z brašny za sedlem vpravo vytáhla jednu ze zdobených dýk. "Sehnala jsem, vám tuhle.. není to přesně ta, kterou jste popsal, ale má pár ozdob navíc." Muž nevypadal spokojeně, ale nakonec se domluvili a Serena odcházela s částkou jakou požadovala a s malým bonusem navíc. Pokračovala v drobném kolečku tržnicí a když se blížila ke svému oblíbenému místu k postavení hlasitě se přidala do vřavy, kdy veselým tónem několikrát zopakovala, co tentokrát přiváží do města. "Vyšívané látky ze všech koutů,  jedinečná nabídka krásných šatů, spony do vlasů a krásné šperky, nové bylinné masti a výborný výběr léčivých odvarů,...! Takto pokračovala dokud nedorazila ke svému místu a nerozložila drobný rozkládací židličku a nepostavila se na ni, aby mohla ukázat své zbrusu nové zboží. Přičemž na sebe poutala pozornost kolemjdoucích a její obchod se rozběhl. Obvykle však chodili místní prodejci, kteří od ní brali zboží.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

7/4/2020, 14:54
Pěkný den. Jen další z řady dní, které by měla strávit v táboře a dohlížet na to, že jsou plněny její rozkazy. Moc dobře ví, že by měla dohlížet na výcvik nejmladších členů její legie a také nějakou dobu strávila tím, že stála na okraji tréninkového placu a pozorovala, jak si vedou v tréninkových bojích. Sice věděla, že všichni vojáci podstoupili výcvik, ovšem ten byl většinou jen proti stejně vybaveným soupeřům. Jak se změní styl a přístup k boji, když rpoti sobě postaví Dragonise s člověkem, Vespera proti Nethilorovi nebo člověku. Každá rasa měla své výhody a slabiny a pokud chtěla, aby se jich z každé bitvy vrátilo co nejvíc, tak potřebovala, aby dokázali kombinovat dostatečně na to, aby se vypořádali se svými nevýhodami. Uvědomili si svoje slabiny a naučili se je vyvažovat svými silnými stránkami. Nehledě na to, že potřebovala, aby svým spolubojovníkům věřili. Přece jen bez důvěry, že jim někdo kryje záda nikdo nedokázal bojovat na plno, protože se neustále ohlížel, jestli se k němu nepřítel neblíží zezadu. Nejrůznější styly boje je čekali v průběhu tréninků, které se určitě mnohdy zdály nekonečné, ale byly potřeba. Důvěru museli budovat po večerech u ohně, kde hráli karty a vyprávěli si veselé i smutné historky ze života. Tam se ze spolubojovníků stávaly přátelé, kteří byli ochotní pro toho druhého položit život.
"Autiorne?" Houkne na svého přítele, který akorát mladému vojákovi vysvětluje, jak by měl útočit proti Vesperovi, aby ho nějak znevýhodnil, k ní vzhlédl. Něco prohodil k mladíkovi a rozešel se k ní. "Na zbytek odpoledne musím jít něco vyřídit. Postarej se tu o ně a dohlídni na to." Řekla mu s potutelným s úměvem a Dragonis jí věnoval podezřívavý pohled, ovšem i tak přikývl a ujistil jí, že bude všechno v pořádku. Hlavně aby se vrátila na večer, když jim slíbila vyprávění historek z hor. Věděla, že svoje sliby musí dodržet, protože i ona potřebovala mít důvěru svých lidí, jelikož to byla ona, kdo je v podstatě posílal na smrt. I tak se ale teď vydala směrem ke kraji tábora a cestou si upevňovala černé kožené nátepníky, které jí kryly i hřbet ruky a byly zachycené za prostředníček. Na každém z nich byl upevněn fialový kámen, který vydával jemnou záři a pod správným úhlem vypadal jako by byl plný kouře.
Na okraji tábora roztáhne křídla, která si do teď držela blízko u těla, a máchne jimi, aby se dostala do vzduchu. Přece jen létání dost zkracovalo vzdálenosti a bylo to o dost praktičtější než jízda na koni. Tu sice ovládala a vzhledem k jejímu oblečení by se asi i hodila víc, ale létání bylo praktičtější a rychlejší. Jakmile se dostala dost vysoko, aby mohla více méně jen využívat vzdušné proudy a máchnout křídly jen sem tam, aby udržela určitou rychlost, tak musela uznat, že možná počasí podcenila. Přeci jen v koženém korzetu, ke kterému sice měla připojenou i kápi bez rukávů, která za ní momentálně spíš vlála, kožených kalhotech a vysokých botách nebyla zrovna vybavena na nižší teploty. Ovšem ani tak nehodlala zpomalit nebo snad slétnout o něco níž, kde bylo možná tepleji, ale proudy tam nebyly tak rychlé. Aby se dostala dostatečně rychle do Colveilu, kde si musela něco obstarat, a stejně rychle zpátky, protože nechtěla riskovat, že se zpozdí, tak nemohla moc hledět na vlastní pohodlí.
Let netrval sice moc krátkou dobu, ale i tak byla v Coilveilu poměrně rychle, takže dosedla na zem na kraji města a vyrazila rovnou k náměstí, kde věděla, že touhle dobou bývají trhy, na kterých se právě chtěla zastavit. Přece jen přišla především proto, aby sehnala dárek svému příteli. Narozeniny bývaly jen jednou za rok a on nesnášel, když se z toho dělalo velké halo. Vzhledem k tomu, kolik se Dragonisové dožívali, se tomu ani nedivila, to jí ovšem nebránilo v tom, aby mu sehnala nějakou drobnost. Do oka jí padne dýka, kterou dívka předává jednomu prodavači. No, podle toho, že za ní dostala peníze, mu jí prodávala. Zastaví se tedy u prodejce, který jí ale řekne, že svou rozhodně neprodá, aby si sehnala vlastní. Kay se nesníží k tomu, aby se s ním dohadovala nebo se pokusila smlouvat, místo toho se vydá za dívkou s vraníkem, která už se zastavila na místě. "Zdravím. Zahlédla jsem Vás, jak jednomu stánkaři prodáváte dýku. Je šance, že byste měla ještě nějakou?" Zeptá se, když se zastaví u dívky, která postává na stoličce. Sama si drží křídla blízko u sebe, aby jí do nich nenaráželi kolemjdoucí, protože něco takového jí rozhodně nebylo příjemné. Naštěstí zdejší děti věděli, že na křídla se nesahá, takže se nemusela mít na pozoru ještě před nimi.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

7/4/2020, 16:09
Colvei znala dobře a naštěstí obyvatele města znaly poměrně dobře i ji. Jezdila sem často, hlavně proto, že zdejší lidé měli v oblibě skupovat její masti a léčivé odvary. Za což opět a znovu děkovala své drahé babičce Emily. Nebýt jí, nikdy by takové skvělé výrobky dělat nedokázala a už vůbec by nedokázala všechny ty byliny najít, kdyby jí nevyprávěla, kde které nejčastěji rostou. Což ji opět přivádí k rulíku, pro který musí později zajet do Cyry. Našla by ho sice i tady ve Fiplinu, ale nebyl by tak kvalitní, aby mast byla dostatečně silná a co se týče zrovna téhle masti, která ulevuje od palčivých bolestí svalů po dlouhém tréningu, byla přesvědčená že musí být naprosto perfektní. Účtuje si dost za to, aby jednou či dvakrát do měsíce skutečně ty byliny jela hledat i kdyby měla projet všechna království, aby se k nim dostala. Rascal navíc zbožňoval dlouhé výlety a jí dlouhé hodiny v sedle nikdy nedělaly problém. Kůň za jejími zády nervózně přešlápl, když se v jeho blízkosti prohnal pár malých dětí, co hrály na honěnou. Serena věnovala svému příteli jen letmý pohled, než se opět dala do vykřikování své nabídky.
Postarší žena, jež si přišla pro mast nebo místní kovář, který se zastavil pro šperk s rubínem pro svou ženu. Sem tam se mihl někdo od koní, kdo přišel pro léčiva na koňské odřeniny k čemuž nezapomněla pronést několik vážných upozornění a doporučení, kdy a jak často koni odřeninu potřít, aby se zahojila co nejrychleji. Její měšec se plnil a brašny na koňských zádech pomalu přestávaly být tak těžké, ačkoli spousta z nich byla naplněná stále po okraj věcmi, které byly určeny pro jiná místa v království. Serena měla svou práci ráda a čím více lidí k ní chodilo, tím raději byla. Zrovna přebírala několik málo drobných za sušenou mátu na čaj, když na ni promluvila bruneta v plášti. Zaměřila na ni pohled dvou zelených kukadel a odfoukla si pramen ofiny z obličeje. "Pěkný den, ano, ještě mám dvě.. jsou vyrobené v Hedenu, koupené teprve nedávno." zeširoka se usměje a otočí se ke svému koni a jeho sedlu. Z malých pouzder, pod koženým převisem vytáhne dvě stříbrné dýky. První z nich má zdobení v podobě různě vedených kovových šlahounů kolem rukojeti, která je omotaná koženým pruhem s drobným rytím a v přelomu rukojeti s čepelí je osázeno, několik drobounkých smaragdů. Dýka je v tvarovaném pouzdře ve tvaru její půlměsícové čepele. Druhá dýka má poté rukojeť obalenou v rudé kůži a do jejího zakulaceného konce je vsazen větší rubín, Čepel je rovná a její kožené pouzdro je celé poseto ozdobným rytím. Obě dýky pečlivě ženě ukáže, poukazujíc na každý drobný detail ukázáním prstu a letmým komentářem jejich vzhledu, jakoby chtěla ještě zdůraznit, co žena může vidět na vlastní oči. "Jsou od tamního kováře, který je význační tímto zdobením, soustředí se pouze na dýky a vykládá je těmito kameny. Žádné dvě jeho dýky nejsou stejné a vše na nich je ruční práce. Je tedy bez pochyby, že budete vlastnit jeden jediný originál.." doplní ještě k již vyřčeným i viditelným informacím. Sama má u pasu svou jedinečnou dýku, od toho samého kováře. Byla obyčejnější než ostatní a zdobení si tehdy vyžádala jen v podobě rytin v kůži na rukojeti a pouzdře. Přesto si nedal říct a má v ohybu tvarované rukojeti několik safírů. Tehdy si vyjednala celkem nízkou cenu, hlavně proto, že nedodržel jejich domluvený vzhled. Jaké mám občas štěstí. "Musím Vás ale upozornit, že ani jedna s těchto dýk není zrovna levná a s jejich cenou nehodlám spadnout pod dvanáct - set." sama za ně dala velkou sumu a potřebuje také vydělat a ne se dostat na nulu. Kde by potom skončila. Navíc, když si to vezme kolem a kolem, v Hedenu si za ně účtují mnohem víc a spousta obchodníků je prodává hodně nad cenou. Ačkoli drahé kameny, kterými jsou vykládané samy o sobě nemají ani celou cenu dýky, jakou by chtěli. Ženu si tázavě prohlédne a věnuje krátkou pozornost jejím křídlům. Víly nepotkávala moc často, tedy pokud se zrovna netoulala po jejich říši a netrhala jim tam bylinky na své odvary, to potom někdy má víl nad hlavu. Jako naposledy, když se zatoulala k Illyrijským horám, kvůli tomu zpropadenému Sklaníku, co roste v úpatí hor. Setkání to nebylo špatné ani nebezpečné, ale na první moment byla vyděšená až za hrob.
"Takže, líbí se vám některá? Popřípadě příště mohu dovézt další, pokud nespěcháte.." nabídne další z možností. Jezdí sem přibližně každý měsíc, ale když musí do Cyry kvůli masti, mohlo by se to trochu protáhnout, než se ještě zastaví později v Evasiru pro objednané látky a pak zpět do Hedenu ke kováři a to ještě neví, jestli bude mít nějaké hodné těm, které by žena případně chtěla. Pokud bude chtít nějakou speciální, mohlo by to zabrat další týden nebo dva, než dýky bude připravená a to by musela na ni čekat ve městě a ztratila by drahocený čas. Kousne se zevnitř do rtu nad svým usilovným přemýšlením. Možná bych mohla zajet do Hedenu ještě před svou cestou do Cyry.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

7/4/2020, 22:59
Když jí dívka ukáže dvě dýky, sklopí k nim pohled. Pečlivě poslouchá její malý výklad, ale hlavně si sama prohlíží obě dvě zbraně. Přece jenom dokázala ocenit to, jak byly obě zbraně zdobené, ale na druhou stranu potřebovala i vědět, že jsou funkční. Sice by asi byla legrace věnovat svému příteli k narozeninám krásnou zbraň, kterou by nikdy nemohl použít, ale nechtěla, aby její dárek jen ležel někde ladem. I kdyby s ním nebojoval přímo v průsmyku, chtěla, aby to byla zbraň, na kterou se v případě nutnosti může spolehnout. "Originál je rozhodně něco, co by se hodilo." Odpoví jí a věnuje jí milý úsměv. "Mohla bych si je vyzkoušet? Samozřejmě s nimi nikoho nebudu bodat, jen si je vzít do ruky a odzkoušet vyváženost a váhu." Zeptá se a pousměje se. Přece jen kupovat si zbraň, kterou si nevezme do ruky je jako kupovat zajíce v pytli a ona vzhledem ke svému povolání vždycky hleděla i na funkčnost zbraní. I když ne jen těch. Neměla většinou nutkání si pořizovat věci jen proto, že byly krásné. Tudíž moc šperků nebo krásných šatů byste u ní nenašli. Sice si občas nějaké musela pořídt, ovšem jednalo se o jednoduché róby, které většinou měli jasně stanovený účel a ani ty nebyly přehnaně zdobené, či nadýchané. I na slavnostních událostech totiž chtěla mít pocit, že se může volně pohybovat a v případě nutnosti se mohla nějak bránit.
"Chápu, originalita a kvalita něco stojí." Připustí a rozhodně nemá v plánu se pokoušet cenu o něco snižovat, ale nejdřív rozhodně chce oba dýky vyzkoušet, protože minimálně jednu musí dnes koupit. Nejlépe tu, která je více praktická a lépe vyvážená. Sice věděla, že Autorion by si dokázal poradit i s trochu těžkopádnější zbraní, ale nechtěla mu dávat něco nekvalitního. Vypovídalo by to totiž i něco o ní a ona nehodlala platit za tu, kdo dává nekvalitní dárky. "S cenou nemám problém, vím, že se musí zaplatit práce kováře i nějaké vaše výdaje." Odpoví jí a usměje se. Každý měl nějakou cenu a byla si vědoma toho, že někde by si za takovou dýku jistě řekli i víc. Pokud byly kameny, kterým byla zdobená, pravé, tak mohla mít klidně i dvojnásobnou cenu.
"Jednu si určitě dneska vezmu." Ujistí dívku a posuměje se. Přece jenom sem vyrazila sehnat dárek k narozeninám, takže se nemohla rátit s prázdnou. Sice by mohla koupit zbraň u spousty dalších stánků, ale ty tu byly běžně a neměli rozhodně takhle zdobené dýky. Byly to většinou obyčejné čistě funkční zbraně. Pro ní něco ideálního, ale pro jejího přítele Dragonise by to byla jen další zbraň. Kdežto něco s drahými kameny pro něj bude něco o dost cennějšího. Dragonisové a lesklé a třpytivé věci holt patřili k sobě. Ovšem i tak jí zaujme nabídka dívky, že by mohla přivést i další. "Bereš i objednávky?" Zeptá se a mírně pozvedne oočí nad pravým okem. Sice si nepotrpěla na šperky a nějaké serepetičky, ale zbraně byly něco jiného. Takováhle dýka by se jí docela líbila a rozhodně by se dala použít i jako krásný doplněk na nějakou slavnost. Tam může říct, že to je jen ozdoba, která je úplně neškodná. I když pochybovala, že by jí to někdo ze stráží uvěřil, tak by se s ní jako generálkou asi jen těžko dohadovali.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

8/4/2020, 13:41
Sama Serena zbraním zrovna nerozuměla. Byla by schopná nerozeznat rozdíl mezi kudlou a dýkou, mečem a kordem, kdyby bývala nebyla obchodnicí a sem tam některé zbraně nevzala k sobě, aby je prodala. Přesto upřednostňovala spíše zbraně více než jen určené k tupému boji, ale také aby měly nějakou cenu a vizuálně byly spíše podobné ozdobám, nežli hrozbě. Kdyby však žena chtěla, aby to byla ona, kdo by hovořil o jejich provedení byla by nucena přiznat barvu a říct, že jim nerozumí, ovšem zakládala si na určité kvalitě svého zboží a naštěstí s těmito dýkami byli spokojení vždy všichni, proto neváhala a utočila dýky rukojetí směrem ke své zákaznici. "Ale zajisté, není problém." ještě pokývala hlavou a sledovala počínání ženy. Nikdy v tom neměla zrovna pořádek, výroba a užití zbraní ji bylo stejně cizí jako šlechtické způsoby. Ale ne každý může vědět všechno a všechno umět, je ještě mladá a kdo ví, třeba se časem nějakou zbraň používat naučí - obzvlášť bude-li to nutné k její obraně. Mohla by začít například dýkou u jejího pasu, jež ji opět vyvstala v mysli. Nosí ji sebou, ale mnohem více než jako zbraň ji používá jako okrasu, jen pro ten pocit bezpečí, že kdyby náhodou musela někdy pokusit své štěstí a hájit svůj život, má po čem sáhnout a předstírat odvahu a nějaké umění. Naštěstí si však zatím vystačila jen s fackou, možná nějakým slabším nakopnutím.
Upozornila na vyšší cenu a byla ráda, že žena nemá nejmenší problém sumu zaplatit. Naštěstí patřila k chápavým zákazníkům, kterým bylo známo, že má také nějaké výdaje. Což ji připomnělo, že by měla zajít poté dokoupit nějaké mrkve pro Rascala a pokud se poštěstí, mohla by sehnat i nějaký ten cukr. Také má nasmlouvané nové látky u zdejší švadleny, které musí při cestě odtud vyzvednout. Poté co žena odzkouší dýky obě si vezme nazpět. "Rozhodla jste se pro kterou?" položí jednoduchou otázku. Aspekty rozhodování u zákazníků nikdy nezkoumala, jedni byli vybíraví jiní sáhli po první věci, jež je zaujala. Raději se vždy ale dotázala, zda si svým výběrem jsou jisti a opravdu považují tuto věc za tu, kterou potřebují, ale někdy ji bohatě stačilo, když ji prostě zaplatili a odešli. Někteří si k ní chodili jen pro kus řeči, obvykle známé osoby, které s ní už pár obchodů uzavřeli, objednávali u ní další zboží a poté je od ní skupovali. Jiní naopak požadovali, aby sehnala něco úplně nového o čem slyšeli od cestovatelů, nebo to u nich viděli a zjistili odkud to pochází a tak se mnohdy stávalo, že se vydávala i za neznámými kousky zboží, které pak buď přidala do své obvyklé nabídky a nebo je jednoduše pojala jako jednorázovou, cenově ohodnocenou, zakázku pro jednotlivce.
"Ano, přijímám i nějaké objednávky." potvrdí ještě jednou. Předtím to nabídla, je tedy jasné, že něco takového dělá a podporuje. Kdyby ne, ani by to nenabízela. Nepatří zrovna k těm, kteří by své zákazníky chtěli klamat. "Hodně cestuji a většinu zboží získávám na cestách, nevozím toho sebou moc, protože nechci Rascala zatěžovat. Pokud má ale někdo zájem nemám problém zboží sehnat ve větším množství a poté dopravit." osvětlí tedy smysl svého obchodování a nezapomene přitom poukázat na koně za svými zády. Zatím co jiní obchodníci za sebou tahali celé vozy a kárky se zbožím, ona se soustředila hlavně na volnost a rychlost pohybu, což ji limitovalo jen na čtyři velké brašny na koňském hřbetě, někdy i na plátěnou brašnu na zádech, ale to obvykle jen málokdy. Měla omezené množství různorodého zboží ze všech možných koutů a zemí, takže si jednoduše vyvažovala malé množství zboží s kvalitou a jeho různorodostí. Bavilo ji cestovat a objevovat. Nacházet nové kouty a může přiznat, že se již několikrát podařilo slušně zabloudit a najít se úplně jinde, než měla skončit, ale i to nakonec obvykle dopadalo celkem klidně. Stejně jako jejich krátké výlety s Emily. Nebylo to sice nikam daleko, ale její babička měla na nová neprobádaná místa miliony příběhů a opěvovala je zábavnými ódami plné radosti. Sice by ráda věřila, že jsou všichni tak přátelští jako její babička, ale tak naivní skutečně není. "Měla by jste o něco zájem? Mohu zajistit i spoustu jiných věcí" odmlčí se a nasadí široký úsměv. "Od mastí od bolesti až po odvary na zranění a čištění ran, pro lidi i pro koně. A spoustu dalšího různého zboží." možná prodala jednu dýku, ale může nabídnout další své služby. Čím více by mohla prodat, tím lépe pro její kapsu a další zboží, které by mohla sehnat.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

8/4/2020, 17:49
"Děkuju." Slova díků, když k ní dívka otočí rukojeti dýk a ona si vezme do ruky nejprve tu zahnutou se smaragdy. Nejdřív jí jen potěžká v ruce a udělá s ní pár cvičných švihů, aby zjistila, jak se s ní dá pohybovat. Poslední věc, kterou udělá je asi poněkud zvláštní, ale položí si čepel na hranu ukazováčku, na které jí posouvá až do polohy, kdy se nepřevažuje ani na jednu stranu. Na tváři má stále nic neříkající výraz. Přece jen musí zkusit obě, ale musela uznat, že tahle se jí možná zamlouvala víc. Přece jen měla zajímavější tvar, který se dal využít mnohem kreativněji než jen obyčejná dýka. Přesto ale následně vymění dýky a do ruky si vezme tu s rubínem. Ta je nejspíš díky většímu kameni o něco těžší, ale stejně působí stejně vyváženě, alespoň během jednoduchého držení. Stejně jako předtím dýkou párkrát máchne, přičemž si samozřejmě dává pozor na kolemjdoucí a zároveň i na dívku před sebou. Nakonec zopakuje svůj předchozí pokus ohledně vyvážení na hraně ukazováčku. Možná je to trochu podivínské, ale je to její zvyk, aby si našla bod, kdy je zbraň perfektně vyvážená. Nakonec i druhou dýku vrátí na její původní místo.
"Vezmu si tu zahnutou se smaragdy. Jsem si jistá, že jí můj přítel přijde na chuť." Odpoví dívce a usměje se. Dokázala si představit, že Autiorn najde spoustu způsobů, jak dýku využít a nezapomene jí s tím vždycky obeznámit. "Ale musím uznat, že obě vypovídají, že kovář, který je vyrobil, je ve svém řemeslu mistr. Ne všichni prodejci zbraní mají takhle kvalitní zboží." Pochválí její zboží a usměje se. Rozhodně narazila na zbrojíře nebo prodavače zbraní, kteří své zboží vychvalovali, nadsazovali jeho cenu a nakonec nebylo ani z poloviny tak dobré, jako jsou dýky před ní.
Nebude lhát, ale potěší jí, že dívka bere objednávky, i když si je dobře vědoma toho, že si asi na zboží bude muset počkat a nebude to levné. "Chápu, že to nějakou dobu zabere. Uživit se jako potulný kupec asi nebude nejjednodušší." Přikývne a pousměje se. Dokázala s tím soucítit. Na jednu stranu jí záviděla, že si může cestovat po celém kontinentu, ale na druhou stranu byla ráda, že má jisté svoje místo ke spaní a určité zázemí. Každému ale vyhovovalo něco jiného. "Bylo by možné vyrobit podobně zahnuté dýky, jako je ta se smaragdy, ale místo smaragdů by tam byly černé opály a citríny?" Zeptá se a mírně pozvedne obočí. Ví, že nejde zrovna o jednoduchý požadavek a taky si dokázala domyslet, že to nebude nic levného, ale rozhodně to bylo něco, co se jí zamlouvalo. "Vím, že to není jednoduchý požadavek, ale je mi jasné, že je lepší se zeptat, než potom litovat." Pronese ještě. "Takže pokud to nepůjde, tak tomu úplně rozumím, ale pokud byste měla cestu kolem toho kováře, rozhodně jsme ochotná za to zaplatit." Ujistí jí a usměje se. Rozhodně nehodlá trvat na nějaké nemožné objednávce a konec konců je nakonec jen na ní, jestli jí vyhoví, nebo se na ní vykašle.
Nad její další nabídkou se zamyslí, teoreticky by se jí něco z toho mohlo hodit. "Jestli máte něco proti únavě a namoženým svalům, tak bych si to asi taky klidně vzala. Občas si při trénincích něco natáhnu a není to zrovna příjemné." O bitvách raději ani nemluví. Tam je ráda, když se z nich vrátí a pak si může pár dní lízat rány, než zase musí nastoupit do plného nasazení.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

8/4/2020, 18:57
Počínání ženy sledovala s nehraným zaujetím, ale jen hádala co všechno to má za smysl. Švihání dýkou ve cvičných chvatech,pro ni nemělo smysl jakožto naprosto nezkušená v boji, by akorát ublížila sobě, ovšem pokud se týkalo něco zkoumání ostrosti čepele, nebo vyváženosti čepele a rukojeti o tom už mohla hádat správně, ačkoli byla vždy přesvědčená, že jde jen o to, aby zbraň byla dostatečně ostrá. Na co je vám v boji její rovnováha, když jediné o co vám má jít je váš život. Přesto, ženu sledovala beze slov a snažila se z jejich pohybů něco málo naučit. Mohla odhadnout, že to nebude jen někdo obyčejný, kdo má zájem o dýky, ale že se bude pohybovat někde u cvičišť nebo v armádě. Možná někdo výše postavený, vzhledem k tomu, že si může dovolit kupovat takové zbraně a ještě tvrdit, že jejich cena je přijatelná. Dávno by smlouvali o ceně, kdyby si nemohla dýku dovolit. "Skvělá volba." zeširoka se usmála a druhou dýku schovala zpět pod sedlo, aby mezi nimi zůstala jen ta, kterou žena požadovala. Vlastně cokoli co znamenalo prodej, byla pro ni ze zákazníkovy strany skvělá volba. Nepatřila mezi ty, co by prodali něco poškozeného vysoko nad skutečnou cenou, nebo by tuto povahu výrobků nějak skrývala, ale když uzavřela obchod, který byl výhodný, pokaždé ji poskočily koutky úst do veselého úsměvu a očka potěšeně jiskřila. Radost ze skvělého obchodu se skvělým zbožím byl nepřekonatelný a jednoduše si nemohla pomoct.
"Na okraji Hedenu je velice oblíbený, ale dýky bohužel neprodává často a ve velkém už vůbec ne. Některé jsou mnohdy o hodně dražší, než tyto dvě. Prodává jen vybraným kupcům, jsem ráda, že mezi ně mohu patřit." vetřít se tomu kováři do přízně nebylo vůbec jednoduché a to i když znal její babičku. Několik týdnů pro něj hledala vzácné kameny a později během svých obchodních cest musela často hodně navštěvovat kovárny, ale nakonec jejich partnerství proběhlo a ona se tak může pyšnit jeho zbraněmi ve své nabídce. Musela uznat, že Marcian byl už starší a mrzutější vílou a často neměl náladu na nic jiného, než na své zbraně, ale když na to přišlo uměl udělat kompromis a má rád mátový čaj a informace z okolí, jelikož sám už na mnohá místa nechodí. Pokud bude žena chtít objednat zbraň, bude muset před jeho návštěvou připravit sušený bylinný čaj, aby ho na požadavky připravila. "Kolik by jich mělo celkem být, paní?" zeptá se s otazníky v očích. Pokud jich bude moc, určitě jej nepřesvědčí, aby jich vyrobil tolik jen pro ni a zároveň by to pro ni mohlo vést i k velkým finančním problémům, díky platbě dopředu. Pokud by na ně musela čekat déle než týden, mohlo by ji to dostat do skluzu i s ostatními objednávkami. A to ani nemluvě o té nutné návštěvě Cyry kvůli rulíku. "Mohla bych se na tyto kameny poptat, s nimi nebude problém, ovšem nebude to vůbec levné a množství nemůže přesahovat 4 kusy.." doplní se raději pro jistotu. Vzhledem k tomu, že žena mluvila v množném čísle, promítali se v Serenině pihaté tváři obavy. "Bude to trochu komplikované, ale myslím, že se mohu udělat co je v mých silách." pokývá znovu hlavou. Pokud si skutečně nevymyslí nějaký nesmyslný počet, který by nemohla u Marciana objednat, bude muset objednávku skutečně odmítnout. Což by byl velký únik možného zisku. Podmínky jsou dané a je tedy jasné, že je teď rozhodnutí na ženě naproti ní.
"Na namožené svaly mám výbornou bylinnou mast, stačí potřít postižené místo a úleva se dostaví do pár minut. Mast nepůsobí pernamentně, ale je výborná při ostré bolesti." zašátrá v bračně a vytáhne malou skleničku s plátěným víčkem, v níž je světle bílá mast s tmavými drobnými kousky opékaných bylin. "Na únavu mám tento sypaný čaj, je to složení sušených jahod, ženšenu, lékořice a lístků máty." na moment se odmlčí a vytáhne papírový pytlíček s lehce roztřeseným popiskem s několika neforemně vyhlížejícími písmeny. "Jahody jsou tam kvůli chuti, dle mého názoru pak čaj lépe chutná a přidávají mu příjemnou vůni." ukáže ženě další dva produkty, které nyní drží na dlani jedné ruky. Z vlastní tvorby pro svůj obchod měla největší radost. Bylo to něco co dělala ráda, když se na nějakou dobu někde zastavila a navíc to umělo lidem a vílám trochu pomoci. Nikdy si nepřipadala více užitečná, než zrovna ve chvílích, když mohla někomu skutečně pomoci. "Mast s čajem dohromady je za sto-padesát stříbrných a dýky je tedy za dvanáct-set zlatých." dodá ještě konečnou cenu, aby si žena mohla důkladně rozmyslet a třeba rovnou i zaplatit.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

8/4/2020, 20:51
I když jí pochválila za skvělou volbu, pochybovala, že dívka zbraním moc rozumí. Přece jen jí ten zkoumavý pohled a možná sem tam i trochu nepochopení nad jejím počínáním neunikl. To dávalo jasně najevo, že sice má vkus, ale rozhodně se nedá považovat za odborníka. Nejspíš ani nevěděla, jak s dýkami zacházet. Ona sama se sice mohla považovat za odborníka, ale bylo to primárně jejím povoláním a nejspíš i tím, v jakém prostředí vyrůstala stejně jako všichni Illyrijci. Přece jen měli mít nadání pro ovládání a pochopení nejrůznějších zbraní, se kterými se dalo bojovat proti čarodějnicím. Kdysi asi nešlo jen o boj proti nim, ale i proti vznešeným vílám a jiným bestiím.
„Tak to pak rozumím tomu, že jste za to ráda. Podobné dýky nejsou moc k vidění, zvlášť když je vidět, že výrobce si s nimi vyhrává a věnuje jim určitou dávku svého času.“ Pronese a přikývne. Najít někoho, kdo dával do svých výrobků v podstatě část sebe a nebál se toho strávit nad nimi více času, než možná bylo potřeba. „Nešlo by o žádnou velkou zakázku. Myslím, že dvě by byly úplně dostačující. Přece jen mám jen dvě ruce, se kterými můžu bojovat, takže víc by jich asi bylo nadbytečných.“ Odpoví jí, jelikož rozhodně nechce dívku nějak přetěžovat. A asi ani kováře, který si s dýkou bude muset dát práci. Sice asi hrozí, že jednu dýku se jí podaří někdy ztratit, ale vždycky si tu druhou mohla nechat jako zbraň poslední záchrany, anebo si jí nechat na památku. Ne, že by zbraně ztracené na bitevním poli nebyla škoda, ale pochybovala, že by jí čarodějnice nechaly v průsmyku vesele hledat zdobenou dýku pod hromadou těl. „Počítám s tím, že to nebude zadarmo a vzhledem k tomu, kolik stojí tyhle, si dokážu představit, že to bude stát možná i víc. Nejméně dvojnásobek, když chci dvě.“ Ujistí jí, protože pro ní cena opravdu nepředstavuje problém. Dostává určitý plat a ona opravdu většinou moc neutrácí, jelikož to nemá moc v povaze. Kupuje si většinou jen praktické věci. Oblečení, boty, zbraně. Jen to, co potřebuje a chce se tím trochu rozmazlit. Nakupování nikdy nebylo nic pro ní, vzhledem k tomu, že většinu života strávila v horách a tam nebylo moc možností nakupovat. „Pokud se Vám to nepodaří domluvit tak samozřejmě není problém, chápu, že to může být náročnější.“ Ujistí jí znovu, aby se kvůli tomu příliš nenamáhala. Sice to byla její obživa, ale rozhodně jí nehodlala tahat po všech královstvích.
„To zní docela dobře. Nic nemá permanentní dobu trvání, ale rozhodně stačí i chvilkové uvolnění od bolesti.“ Pousměje se a vzpomene si na některá rána, kdy byla ráda, že vůbec vstala z postele. „Dobře, vezmu to všechno. Dohromady tedy tisíc tři sta, že?“ Nadhodí, i když je to spíš řečnická otázka. Dokáže si to dost dobře spočítat sama. Vytáhne peníze a podá dívce peníze, ve kterých by mělo být tak tisíc čtyři sta. Přece jen jí těch padesát asi chybět nebude a dívce to určitě udělá radost. „Za ten zbytek kupte něco Rascalovi, cukr nebo mrkev, určitě si nějakou odměnu zaslouží.“ Řekne ještě a usměje se.
Sponsored content

Středozemní nížiny Empty Re: Středozemní nížiny

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru