Vězení

Její pokusy o jeho uražení nechá bez povšimnutí, protože nejspíš její jediná snaha je o to, aby v něm vyvolala nějakou reakci nebo ho donutila se s ní hádat, jenže to by se musela snažit víc, aby ztratil svůj klid a hlavně kamenný výraz, který měl dostatečně natrénovaný. Nejspíš už musela být opravdu vyčerpaná, když se nezmohla ani na pořádné nadávky nebo to alespoň neoživila nějakým napadením nebo alespoň pokusem o něj. Samozřejmě počítal s tím, že bude mít pochybnosti, ale taky spoléhal na to, že by jí třeba mohla donutit zvědavost se zvednou. Jenže když uslyšel tlumenou ránu a její následná slova, nevypadalo to, že by se odhodlala vylézt ze své cely a následovat ho. Na tváři se mu objeví nepatrný poloúsměv a vrátí se zpět do cely a zadívá se na ní, jak sedí na zemi. "Tak momentálně to nevypadá, že bys dokázala dojít kamkoli sama." Pronese a založí si ruce na hrudi. Očividně se sama nedokáže zvednout, protože už je moc vysílená, takže mu moc možností, jak jí odsud dostat nezbývá. "Dobrá, když nikam nejdeš sama, tak asi nemám moc na výběr, což?" Pronese a pokrčí rameny, pak se k ní skloní a vezme jí do náruče, přičemž počítá s tím, že se jí to asi nebude nijak extrémně líbit, takže by se po něm mohla ohnat nebo sebou házet. Jenže naštěstí nemá dostatek energie ani síly na to, aby mu nějak ublížila nebo ho donutila jí pustit. Možná by jí dokázal unést i pomocí magie a ve stínech jí odnést, ale nehodlal se vyčerpávat, když se možná bude muset později snažit zabránit jí v útěku.
Chvíli tedy případně počká, jestli sebou hází nebo se nějak snaží ho donutit jí pustit. Pak se teprve rozejde ven z cely a po chodbách vězení. Jakmile dojde ke místnosti, kde jsou stráže. "Najděte Rainera a pošlete ho za mnou k vedlejším komnatám v mém křídle." Řekne jenom směrem ke strážím, ze kterých se jeden zvedne a zmizí v jiných dveřích. Dál se tím Cam už nezabývá a rozejde se ven z vězení. Jelikož musel po schodech, tak to rozhodně nebylo zrovna pohodlné, ale čekala je delší cesta, při které si polovíla mohla stěžovat na všechno možné. On sám moc nevnímal její váhu v rukách, přece jen nevážila zas tak moc, jelikož jí dost vyhladověl.

Když se vrátil do cely, aby se jí přišel vysmát, neodpustila si něco sama spustit trochu naštvaným tónem. "Vypadat to může, jak chce. Já prostě jen nemám potřebu někam chodit... S tebou," nehodlala před ním připustit, že je na tom s nynější sílou dosti bídně a že je prakticky bezbranná, když se to tak vezme. Proto si i vzdorovitě založila ruce na hrudi, aby mu naznačila, že prostě jenom trucuje, ne že by nemohla, byť to nejspíše bylo naprosto zbytečné, protože to bylo více než jen jasné, že je na samém dně svých sil. Ale nějaké se jí vrátily po jeho následovných slovech. "Cože?! Kurva ani se neopovažuj na mě hrábnout!" mluvila až tak nahlas, že její hlas spíš chrčel, než aby měl naštvaný tón, ale neměla v plánu se jen tak nechat zvednout do náruče a nechat se odnést do mučírny. Proto proti němu zkoušela kopat nohama, ještě než se mu podařilo ji zvednout, ale jednalo se o předem prohranou snahu. Netrvalo mu moc dlouho, než ji držel pevně v náručí. Nebo se jí alespoň zdálo pevné s aktuální křehkostí jejího těla. Každopádně tím nekončila, měla v plánu nenechat se jen tak vynést pryč, i kdyby to znamenalo tvrdý pád na zem, který by některé kosti v jejím nynějším stavu nemusely unést. Prostě to byl pud sebezáchovy, který se nedal potlačit i přes možná budoucí znevýhodnění. Rozhodně nezůstala v klidu a snažila se sebou házet, aby mu to ztížila, ale potom se rozhodla ještě prolepší věc, kterou bylo zakousnutí se, do jeho holého ramene, které se jí v danou chvíli přímo nabízelo.
Nedalo se však říct, že by její snahy skončili nějak světově, netrvalo dlouho, než se i nová náplava energie vyčerpala a z ní se stala jen sípající, udýchaná a bezbranná oběť v rukou Silviuse. V duchu se proklínala, že už nemá síly zkoušet to dál, ale, jak se jí zběsile zvedal hrudník, sotva popadala dech, natož aby to zkoušela znovu. Proto taky vílák nejspíše usoudil, že už s ní v náručí můžu v klidu vyrazit kamkoli se mu zachce. První zastávka byla ke kutlochu, kde se slézali strážní a taky to bylo první stanoviště, kde ho obdarovala snad všemi nadávkami, co jí přišly na mysl, když už trochu popadla dech. Byť slyšela něco o komnatách v jeho křídle, pořád si nemohla být jistá, jestli nemá svoji osobní mučírnu u sebe ve vítacím salónku, mohla to být jen poznámka, která jí měla uklidnit, aby se nebránila, a právě proto ho aspoň obdarovávala urážkami a vším možným celou cestu. "Jestli si myslíš, že ti někdo skočí na blbej kec o komnatách, tak si tupější, než jsem si myslela! " křičela a chodbou i na schodech se nesla její slova ozvěnou. "Beztak sis byl jen poslat pro tvoje oblíbený hračky! Rainer by mohl být správce mučírny, co?!" paranoia jí na mysl posílala různé možnosti toho, co se bude dít, ale nechala si je raději pro sebe, aby mu nedávala nápady. "Kdo by taky nečekal tak kurevskej tah od keratskýho zkurvysyna!" dál pokračovala ve svém držkování, aniž by uznala možnost, že do ní nechce řezat tupým nožem hned potom, co jí i možná dopřeje tu pitomou lázeň, aby mu řekla své jméno.

To její jančení bylo vážně zbytečné, ale musel jí uznat jisté body k dobru, že se o to alespoň pokusila. I když to naznačovalo to, že pořád má daleko k tomu, aby jí zlomil, takže na ní očividně jeho styl mučení nefungoval. Ne, každého dokázal zlomit, většinou po nějaké době přešel zkrátka k tomu, že se jim pohrabal v hlavě, protože po takové době, kdy se je snažil zlomit jinak, je většinou oslabilo natolik, aby se jim v té hlavě dokázal pohrabat i on sám. Jenže téhle polovíle se do hlavy podívat nechtěl, i když by jim to oběma zkrátilo tenhle jejich spolupobyt. "Tímhle se jen zbytečně vyčerpáváš, ale to je ti asi jedno." Pronese, zatímco vychází schody a ona mu i nadále nadává. "Můžeš si myslet co chceš, ale oba dva víme, že nemáš momentálně moc na výběr. Nedonutíš mě, abych tě pustil, i když uznávám, že to kousnutí byl hezký pokus." Pronese a ušklíbne se. Kdyby měla víc síly, nejspíš by se jí podařilo ho kousnout do masa a nemuselo by to být zrovna příjemné zranění. Ignoruje její urážky, které se už následně rozléhají i chodbami paláce, naštěstí v tuhle dobu už se tu moc víl nepohybuje a čím blíže k jeho křídlu, tím míň jich potkávají. Jde ale především o služebné, přičemž jedné vyšle myšlenku, aby zařídila koupel v koupelně ve vedlejších komnatách. Nenamáhá se s mluvením, navíc by si stejně ta polovíla myslela, že je to další jeho poskok, kterého si povolává k mučení. Když se dostanou k pokoji, kam jí nese, dveře už jsou otevřené, což jen dokazuje to, že Rainer se sem dostal nejspíše dřív než on. Vnese tedy polovílu do pokoje, který je zařízený snad ve všech odstínech hnědé a položí vztekající se polovílu na jednu ze sedaček, která v pokoji je, pak teprve se otočí k muži, který postává u okna a jen je sleduje. "Zajisti to, aby se nikdo nepotloukal kolem, chci tu stráže všude. Nikdo se nedostane ani dovnitř ani do blízkosti těchto místností a stejně tak se ona nedostane ven. Je to jasné?" Pronese klidným a vcelku i chladným tónem, i když muž naproti němu se tváří pochybovačně. "Jistě, beze všeho, Vaše Výsosti." Pronese a lehce se ukloní. Cam se pobaveně uchechtne a otočí se zpět k polovíle. "Mimochodem, tohle je Rainer. Je to velitel mých stráží." Pronese ještě, pak už svého podřízeného odmávne. Ten jen kývne hlavou na pozdrav, a pak odejde. "Ve vedlejší místnosti by měla být připravená lázeň, takže pokud tam zvládneš dojít, posluž si." Pronese a mávne směrem ke dveřím nalevo od nich, pak se sám usadí na druhé sedačce naproti ní a sleduje jí stále s kamenným a nicneříkajícím výrazem.