Denegisin hájek

Krátce se zasměji nad jeho reakcí týkající se IIlyrijských žen. „To máte nejspíš pravdu, ale. Spíš velitel Cyrijské hlídky si neumí srovnat mladou divoženku, která by klidně mohla být pod jeho velením.“ Ano i přes svůj věk jsem dokázala být bezstarostná, ale to se stávalo zřídka jen mimo tábor. A co víc, nebyl pro mě hrozbou jako ta vznešená víla, která se neustále nezdvořile snažila zachytit má křídla.
„A neměj obavy už jdu na území Fiplin, ale neměl by si dohlédnout na to, že skutečně překročím hranice?“ na tváři se mi zjeví vyraz zodpovědnosti, který mi před chvíli předváděl on. Ale skutečně jsem mu, již neměla co říct. Nemusel vědět, že jsem tu mimo službu nebo jsem to už pravila? Fameay! U svatého kotlíku, takto bezhlavě provokovat velitele stráží. Kde se to ve mně bralo. Dobře přiznám se všechna ta frustrace ze mě zmizela pokaždé, když jsem opustila tábor nebo, když se nacházím v přítomnosti Aimeho. Bylo to osvěžující. Jako když narazíte na oázu uprostřed nekonečné pouště.
Nakonec se po svých vracím k hranicím, stejně jako jsem sem přišla nebylo bezpečné odsud letět obzvlášť, když koruny stromu zde byli tak husté a neprostupné, že bych neměla možnost úniku a nechtěla jsem si poranit vlastní křídla. Boty se tiše boří do jemně nasáklé půdy a mechu, který byl všude kolem. Každým krokem jsem se ostražitě ohlédla a pevně sevřela křídla k tělu.

Oděná v lehce šedých šatech a malým kufříkem na koženém poutku přes rameno cestuje tiše hájkem a hledá tiché místo na kreslení. Vlasy má pevně spletené do složitého účesu připomínajíc lehký řecký účes v němž má v pletený spony připomínajíc vavříny. Ale i přesto jí pr pramenů vlasů uvolnilo z účesu a lehce jí šimralo na krku. Pokračovala hájkem dokud se neobjevila na ploše pokrytou zelení, kde vyhledala skácený strom porostlejší měkce vyhlížejícím mechem.
Usadila se na něj a otevřela malý kufřík, kde se nacházel deník na skic, pár úhlů a ještě pár barevných pastelek, které zažili lepší časy. Ale přesto jí to stačilo, barvy z arylu využívala velice málo kdy, jelikož byly příliš drahé, ale pastelky se vždy dali sehnat. Usadila se pohodlně a tiše se pustila to kreslení. Vrátila se sem dokreslit pár ovocných strom, které tu rostly, jejich plody měli krásnou barvu a velice nezvyklý tvar. A právě proto jí tak zaujali.
* Když nad tím přemýšlím, mohla bych tu zůstat věčně. Není tu skoro nikdo a je tu ticho.* pomyslí si nadšeně. Přeci jen někdy záviděla okřídleným vílám, které mohly utéct od reality tak, že se vnesly nahoru k obloze, kde si mohli užít chvíli klidu a nebýt rušeni. A to nemluvě o tom ,že tento večer měla jít na sraz špehů a najít si nějakou další práci, aby si vydělala peníze na živobytí. "Hledat práci je občas obtížné.." mumlala si pro sebe, jelikož už byla unavená z toho se s jinými špehy předhánět, kdo vlastně donese informaci dřív a tak získá odměnu.

Už to byla nějaká chvíle, kdy někam vyrazil mimo službu. Přece jenom se mimo ni neocital tak často a většinou stejně trávil čas v paláci nebo dělal společnost Tamě, která většinu času stejně neměla moc co na práci. Takže se vypravil do lesa, který mu jistým způsobem připomínal místo, kde vyrůstal, ačkoliv tu bylo o dost méně cenných kovů. Což ho občas docela deptalo. Najít něco cenného jen tak na zemi tu bylo téměř nemožné, protože tohle v Cyře nefungovalo. Takhle plynule se myšlenkami přenese k tomu, že pobyt v tomhle království byl občas nepohodlný. Zvlášť kvůli tomu, že se neustále musel procházet v zamaskované podobě, což se mu moc nelíbilo, ale jelikož nedávno královnu naštval tím, že se s ní zase dohadoval a kupodivu tu hádku vyhrál. To byl taky důvod proč byl i teď ve více méně lidské podobě, protože nehodlal riskovat, že narazí na někoho, kdo by pak vyzvonil královně, že v ní nebyl. Přece jen v tomhle lese bylo sídlo víl druhu Mavi a spoustu z nich sloužilo královně a s jejich smyslem pro loajalitu by jí to určitě řekli. "Neřešitelná patová situace." Zamumlá si pro sebe a dál si kráčí lesem. Zase musí přiznat, že je příjemnější chodit po lese bez bot a nebát se, že šlápne na ostrý kus nějaké cenné horniny.
Když dojde na menší palouk, všimne si víly, která se podle jejího vybavení rozhodla jít malovat. Jenže stejně tak zaslechne i její poznámku. "Pokud hledáš práci, tak tady jí jen těžko najdeš. Možná jako služebná nějaké Mavi." Poznamená a ušklíbne se, zatímco přijde o trochu blíž, aby případně prozkoumal, co vlastně kreslí. Možná během služby byl docela odtažitý a neměl moc tendenci se zbytečně s někým bavit. Jenže mimo službu neměl problém být společenský a komunikovat se svým okolím, které bylo občas i širší než jen stráže. S těmi ale čas trávil taky a dost i mimo službu.

Zrovna vzala do ruky tmavě zelenou pastelku a stínovala jednotlivé listy listnatého stromu, když v tom uslyšela poblíž korky a tiché mumláni, které jí z té dálky ještě zřetelné nebylo, takže nijak nebrala v potaz to, že je nedaleko nějaká víla a dál nerušeně pokračovala ve své práci, když v tom se hlas ocitl mnohem blíž a ona zlomila hrot pastelky a cukla sebou. Nebyla ve střehu a to byla chyba, lekla se a tak prudce zvedla hlavu. Co víc, když se přibližoval k ní a její tvorbě rychle deník zaklapla, jelikož nechtěla riskovat, že by zahlédl vedlejší stránku, kde kreslila místa, Keratu, které znala tak moc dobře, že si je pamatovala. Ale co víc, měla tam i jiné tvorby z jiných míst a království, kde čas od času kvůli práci zavítá. "Není zrovna milé poslouchat cizí rozhovor. Obzvláště, když neměl být určený něčím uším." sáhla do kufříku, aby své věci do něj odložila a vytáhla z něj papír o velikosti pohlednice a podala mu jej. Byla na něm kresba Jezer z nejvyšší věže na tomto místě. Viděla jeho zvědavý pohled, když kreslila proto mu jej podala a hlavně se nemusela bát, že něco zahlédne. "Nech si jej, pro zvědavý zrak, menší dar." nadhodí pobaveným tonem, ale její tvář zůstává neutrální. "A pochybuji, že by její výsost stála o služby někoho jako já. Nejsem pro tohle stvořená.* poví poklidným hlasem. Hlavně nesnášela tu snobskou společnost od níž se narodila. Jen samá pravidla, podrazy a hry, které uměli hrát i malé děti. Ale skutečnou hru králů uměli jen ti nejvybranější a proto byly nebezpeční. Tohle se Calico naučila velice rychle a hlavně, že žádná víla není milá jak se zdá na první pohled. Vždy něco za tím je. Když si jej prohlížela pozorněji, stáhla rty do rovné linky. "Nejsi odsud." poví jen, nepoloží to jako otázku, ale poví to jako samozřejmost.

Uchechtne se. "V tom případě bych to neříkal tady, pokud to nemá slyšet nikdo další. Tady i stromy mají uši." Upozorní jí a ušklíbne se. Bylo klidně možné, že někde ve stromech nad nimi seděla nějaká Mavi a poslouchala je. On osobně by se tomu asi nedivila, sice to nebyli takové drbny jako třeba Luminae, ale stejně bylo možné, že je tu někdo nenápadně a nejspíš i neúmyslně poslouchá. Podívá se na kresbu, kterou mu nabízí. Kresby zrovna nepatří mezi věci, které by sbíral, ale i tak si jí vezme. Zadívá se na kresbu a není pro něj problém poznat, odkud byla nakreslená a co zobrazuje. Přece jenom měl nastudované a vyryté v paměti snad všechny výhledy a místa v Cyře. Přece jen jako velitel královské stráže to měl v podstatě v popisu práce. "Není to úplně typ věcí, které obvykle sbírám, ale díky." Odpoví jí a pousměje se. Přece jen většinou byly ty předměty o poznání třpytivější, lesklejší a taky o dost hodnotnější než obyčejná kresba. Víla sice uměla kreslit, ale on nebyl úplně znalec umění, takže nic víc nedokázal posoudit. "Záleží jaké služby nabízíš, nějaká práce se vždycky najde. Jen úplně ne v lese, pokud nechceš vypomáhat v nějakém obydlí Mavi, kam bys musela vyšplhat po stromě." Odpoví jí a ušklíbne se. Přece jenom vždycky se dala najít nějaká práce pro kohokoli. I on dokázal zaměstnán toho největšího nováčka, který se někdy bál i vlastního stínu, i když to nebyl většinou případ nováčků tady v Cyře. Sem úplné nováčky neposílali, protože by nejspíš nezvládli některé jeho zadání. "Ne, nejsem. ALe žiju tu už hezkou řádku let." Odpoví jí a pokrčí rameny. Přece jenom sice ho občas chytila nostalgie, ale tady měl povinnosti a hlavně tu strávil spoustu let. V číslech už se přestal orientovat, takže přesnou dobu by jí asi řekl jen těžko.

Nevyjadřuje se k tomu, jen tiše mlčí a dělá, že ho poslouchá přitom to jedním uchem pouští dovnitř a druhým ven, jako kdyby to byla samozřejmost, co jí říká. Přeci jen les a on byli dost dvě rozdílné věci a přeci jen zrovna ted zvědavé uši a oči se raději drželi dále. Kdyby ne nejspíš by je zahnala svými stíny někam dál, aby měla více soukromí. Nakonec kufřík zavřela, jelikož ted neměla v plánu pokračovat v kreslení, možná to dokončí později."Všechno je jednou poprvé." pokrčí nad tím rameny, jelikož je to pravda. Stejně jako poprvé, kdy do ruky vzala zbran a učila se s ní, když se učila číst. Jednoduše vše musí někde začít.
Když příjde řeč na řeč o práci, poklidně se opře o kmen stromu a prohlíží si ho. Chvíli přemýšlí, zda to má říct nebo ne, ale nakonec usoudí, že může, jelikož mu své jméno neřekla. "Nabízím služby týkající se špehování případně domluvených vražd trestanců. At už na území Cyry nebo mimo ní. A podotýkám pracuji čistě za sebe nejsem ničí špeh." poví zcela poklidně čas od času vzala i práci malém krámku s bylinkami, ale to jen když nebylo skutečně nic na práci.
"A vyšplhat na strom je hračka." usměje se. Přeci jen občas proklínala každý trénink na Keretu, ale vždy to k něčemu bylo. Neměla křídla musela si proto poradit v jakékoliv situaci.
Nakonec jak se ukázalo vážně měla pravdu, že není odsud docela to šlo poznat na jeho hlase a držení těla, ale hlavně choval se jinak než víly na Cyře. "Nechybí ti to občas? Tvá Zem?" optá se jej poklidně, i když jí docela bavilo jeje analyzovat.

Když mu řekne, jakou práci vlastně dělá, pozvedne obočí a v duchu si poznamená, že na tuhle vílu si musí dávat pozor. Rozhodně asi nenechá jen tak bez povšimnutí, když jí zahlédne na opuštěné chodbě někde v paláci. Mohla si říkat, co chtěla ohledně toho, že nikomu neslouží, ale asi těžko by mu řekla, že slouží nějakému jinému vladaři. I když to by mu asi ani neřekla, že je špeh. Upřímně mu bylo jedno, jestli pro někoho pracuje nebo ne, nebo jestli mu lže či nikoliv. Pro něj to znamenalo, že v případě, že bude na blízku, tak by měl být rozhodně na pozoru. "Takže jsi nájemný zabiják, který dokáže i shromažďovat informace." Jednoduše to shrne a pokrčí rameny. "V tom případě pro tebe já rozhodně práci nemám." Odpoví a ušklíbne se. "Ale zkus Kerat, tam by tohle mohli ocenit." Dá jí ještě menší radu a uchechtne se. On osobně opravdu nepotřeboval, aby se někde po paláci potulovala víla, která může sbírat informace o královně nebo princezně, nebo chtít někoho v paláci zabít. A pak by si to on rozhodně vyslechl, kdyby se našla nějaká mrtvola nebo unikla cenná informace.
Založí si ruce na hrudi a chvilku uvažuje, jak jí v tomhle odpovědět. Nebyl zrovna nostalgický typ, ačkoliv byla pravda, že sem tam se mu zastesklo. "Každému se občas zasteskne, ale ani kdybych nebyl tady, tak bych nebyl v zemi, kde jsem se narodil." Odpoví a pokrčí rameny. Rozhodně si nemaloval, že by zůstal v Evasiru a pečoval tam o něčí potomky, které by trénoval. S největší pravděpodobností by skončil u armády, protože místo u Evasirských bojových jednotek by mu nezůstalo dlouho. Nejspíš by ho otec poslal pěkně zpátky do války se Železozubými.

Takovou reakci očekávala a tak se ušklíbnula jako mrzutá kočka. Přeci jen každá země měla své tajemství a co víc, při vyřknutí, že by se víc hodila někomu na Keratu měla chut se rozesmát na plné kolo, jelikož ani Cyra nebyla tak svatá jak se zdála a vlastně žádná země, touha po informacích je všude. Ale když jí nazve zabijákem zvedne prst jako kdyby ho varovala. "Omyl jsem špeh, co získá informace a vraždu za menší příplatek. Většinou lovím jen ti jež jsou zrádci nebo udělali přečin, nikdy ne nevinné." poví zcela jasně a kdy se ukázalo, že oběti byla skutečně nevinná nechala jí pláchnout. Jednoduché, možná byla narozena na Keratu, ale nebyla tak bezcitná nebo se aspoň snažila. Ale o svém chladném klidu při prolití krve mlčí, to nikdo vědět nemusel. "Kerat je země lží, podrazů a těch nejhorších z nejhorších. I špehové to tam mají těžké, nejsem hloupá." a hlavně není úplně navedená, aby se vrátila do země, kde jí vyšší vrstva zná. Utrhne malý květ , co rostl v mechu a pohlédne k němu." Navíc nejsem vrah, jednoduše dělám co musím. Živím se abych přežila, to samé děláš i ty. Život není fér." poví poklidně a byla to pravda nebýt svazku, o který nestála a té osudné noci, kdy prolila krev mohla se stát kněžkou a mít klid, ale její víly nátura chtěla něco jiného. Život, který nebyl jen kolotoč, ale nové a nové dobrodružství plné tajemství.
Co víc, i kdyby jí chtěl napráskat, nepovedlo by se mu to zmizela by stejně jako se tu objevila a hlavně nikdy by ji nepoznal v přestrojení už jen protože neriskovala by svou tvář, aby jí někdo poznal. Na tohle Kerat byl třída, proměnit se v někoho, kdo vlastně nejsi. A to stačilo jen pár úprav bez schopnosti proměny. Poslouchá ho a lehce přihmouří oči." Mám pocit, že tahle země se pro tebe stala spíš.. osvobozením a možností najít si vlastní cestu. I když možná ani to ne." poví tiše a zamyšleně." Jo, jinak. Znám tvé postavení tady přiznejme si, že vílu jako ty těžko přehlédneš. Mé služby jsou ti kdykoliv dispozici" poví a lehce se pobaveně ukloní. Jaká ironie, že dřív se klaněli jí a ted ona skoro snad každému.

Pobaveně se usměje a zavrtí hlavou. "Ale jistě, zabíjíš jen ty, co něco provedli. Jenže pochybuju o tom, že si dáváš tu práci a opravdu si zjišťuješ, jestli něco provedli nebo ne. Jde jen o to, jestli ti zaplatí." Odpoví a pokrčí rameny. Měl jistý názor na špehy a nájemné vrahy a už z jeho slov muselo být jasné, že to nebude zrovna pozitivní. Přece jen se živil tím, aby lidi tohohle typu držel dál od královské rodiny. Navíc on nikdy nevraždil víly ani zrádce. Měl na starost jen je zpacifikovat a předat jisté spravedlnosti, o které stejně v důsledku rozhodovala královna, takže těžko říct, jak moc to občas bylo spravedlivé. "To aspoň dokazuje, že víly z Keratu nejsou tak hloupé, aby se u svých intrik nechali nachytat. Čím víc intrik, tím víc nebezpečí pro někoho, kdo se pídí po tajemství. To je asi riziko povolání ne." Pokrčí lhostejně rameny. Samozřejmě, že nejen v Keratu byly intriky, ale zrovna tahle země tím byla proslulá. Vzhledem k tomu, že ovládali mysl, tak se rozhodně nebylo čemu divit. Přece jenom to určitě muselo všechny pokoušet, dostat se druhému do hlavy bez povšimnutí. "Ne, ty jsi vrah. Zabíjíš víly a lidi, kteří jsou uvěznění a těžko se můžou bránit. Já zabíjel čarodějnice ve válce. Takže nás moc neporovnávej." Upozorní jí docela vážným hlasem. Jistě, bojoval s vílami a ne vždycky se mu nad některými ze vznešených víl podařilo vyhrát, ale stejně tak je v něčem dokázal předčil. Ovšem rozhodně nikdy neukončil život žádné víly ani člověka. Pochyboval o tom, že víla naproti němu mohla říct to samé.
Lehce zavrtí hlavou a změří si jí pohledem. "Neznáš mě, maličká, možná víš, kdo jsem, ale neznáš mě. Tak se přestaň snažit tu odhadovat, co jsem vlastně zač." Upozorní jí s pobaveným úsměvem, přičemž začne pomocí své magie vylepšovat svůj čich až je stejně dobrý jako ten vznešených víl. Moc dobře věděl, že špehové se dokáží dokonale maskovat. Jistě, vzhled se dal pozměnit a upravit, ale svůj pach jen těžko ztratí a změní. Přesně to je taky důvod, proč společně s mírným nádechem nasaje i její pach. Není to nijak nápadné, takže by si toho neměla ani všimnout."Pochybuji, že by se mi hodil špeh, ale v případě, že změním názor, určitě ti dám vědět." Odpoví jí a pousměje se. Nehodlal jí rovnou poslat k šípku. Přece jen se blížil boj o trůn a v tom šrumci, co tu vypukne až to začne, jistě nebude od věci mít možnost získat nějaké informace.Jen těžko říct, jestli by dokázal věřit někomu, kdo jde za vyšší nabídkou.