Přístav Barsten

Znuděnost se dala číst z očí modrookého mladíka sedícího za dřevěným stolem v ponuré putice, jenž se zvenčí tvářila jako rozpadlá stodola, kazila to jen ty světla v oknech. Lampy hořely ostošest, podobně jako se bavili jedinci u vedlejších stolů. Karty padaly na stůl, připomínaly déšť, a to nejen vedle, ale i před jeho očima. Problém byl, že odměna nebyla nakonec tak vysoká, jak si myslel a hráli tu tak o pár mušlí v podobě peněz.  Protřel si otráveně palcem obočí na levé straně a jazykem se zadrhl mezi zuby, když nějaká slečinka výsknula, poté co padla na klín opilce. Netvářila se nadšeně, slyšel, jak jej nazvala ‚hulvátem‘ později i ‚prasákem‘ a poslala ho do patřičných částí lidské anatomie. Konec konců, někdo jako ten chudák se tam hodil. Neměl potřebu jí jít pomáhat, pracovala tu, měla vědět do čeho se namočila a s čím bude muset počítat. Lidi byli hovada, ale měli něco do sebe, člověk to o nich věděl. Ne jako víly, nechutní nadlidi, kteří si na morálku jen hráli.

Zaškubalo mu v oku, když nad tím tak přemýšlel. Víly…svině jedny. Odfrkne si i na venek, omylem tím na sebe přitáhne pozornost spoluhráčů, kteří sotva pobrali jeho předchozí proslov o tom, jak nekonečná hra je. Zaklonil hlavu a vlasy mu padaly dozadu dolů, za opěradlo zad. Jednu nohu měl šikovně přes opěradlo na ruce, druhou kdesi pod stolem nataženou. Neseděl, spíš se doslova rozpouštěl jako led ponechaný v teplém prostředí svému osudu.

Prudce se zvedl a sebral svoje mince, které už vyhrál v předešlé partičce karet. "S babráky jako vy, nic nevyhraju, ale ani neprohraju." Pokynul jim prsty pravé ruky sbohem, když se vydal směrem k východu. Minul opilce s ženštinou na klínu, neustále se vrtěla a snažila se vymanit z jeho obětí, ale on ji svíral v medvědích prackách dál. "Takhle z ní vymáčkneš leda orgány," zašklebil se, když si natahoval rukáv modrého kabátce, jenž jej chránil před mořským chladem a větrem, který venku dnes panoval. Moře pro něj nebylo nebezpečné, vlastně ani mu nevadila ta zima na vodě, byl proti tomu přeci jen odolnější. Jenže na souši nemohl vypadat jako kdo ví jaký otužilec, vypadal spíš jako střízlík, co se půjde schovat k papínkovi, pod ten nejteplejší kabát, co jeho starej otec najde ve skříni.

"Říkal jsem ti, že se za mnou nemáš plížit," zastavil se pár metrů od putiky, kde střecha dostávala zabrat od neustálého vlhka a tak některé došky ze slámy už promokaly a nebo naopak hnily, bylo třeba je vyměnit. Ale nemělo to cenu dělat teď, když bylo moře v rozladěné náladě a lodě se v přístavu neposedně pohybovaly sem a tam. "Neříkal Rudy?" Ohlédl se na druhou stranu k odloženým sudům, kde na něj vykoukla hlava jeho společníka na lodi. ,,Jo říkals,“ vypadlo z mladíka. ,,Říkal. Ale je to důležitý, chlapi mě nechali hlídat loď a…někdo tam přišel,“ vysvětloval.

Toriho výraz se mírně změnil z pobaveného na ‚to si ze mě děláš srandu‘ a vydal se směrem k Nemesis, která stála v přístavu také. Mezi rybářskými kocábkami a jinými menšími loďmi se vyjímala, její černé tělo a tmavé plachty připomínaly moc, kterou v sobě měla. Jenže teď zněla prázdnotou, ti, kteří ji měli hlídat šli pít, nebylo to poprvé. Možná šli i pro zásoby, ale na lodi měli být minimálně dva, kdo by ji hlídali, a ne tam nechat…slabší článek. Ten nejmladší. "Zkusil jsi ho praštit?" Zeptal se mezi chůzí, neboť neměl v plánu nechat cizího čmuchala potulovat se mu poblíž jeho krásné lodi. Dnes ne, měl v plánu řešit možnou práci, ale musí nejprve toho cizáka najít. Asi vlivem nudné hry zapomněl i jméno, nebo pro něj prostě nebylo dostatečně zajímavé, aby si ho zapamatoval. Pamatoval si však ksicht, aspoň jak by měl vypadat.

"Pokud nechceš skončit s šípem v prdeli měl bys skočit přes palubu, než tě tam pošlu po prkně sám." Zamudroval s nepříjemným výrazem hrajícím v očích, ale než by se nadál, koukal na něj patnáctiletý kluk a za ním o pár let starší synek. "Tohohle ses lek?" Otočil se na Rudyho, ten jen pozvedl obočí a zavrtěl hlavou, vlastně je předtím neviděl, jen slyšel neznámý smích a kroky. "Vypadnětě, ať to sviští." Ukázal jim kuší svíranou v ruce na prkno, které vedlo od lodě na souš. Kluci se zastavili a nedůvěřivě si vyměnili pohledy, neměli nacpané kapsy, ani nic v rukou nedrželi. Nepřišli krást, více méně je musela zajímat loď samotná.

,,Nejsi kapitán,“ ozval se jeden. Brzy se k němu přidal i druhý plavovlasý: ,,Kapitán téhle lodi je ženská, všichni to řikaj.“

Tori povytáhl levé obočí a sebral ze sudu klobouk, který nosíval jako korzár. Několika kroky zkrátil mezera mezi nimi a postavil se tváří k nim, pár centimetrů od nich. "Nezkoušej moji trpělivost, klidně tě prodám za bronzovou minci, jen protože sis na mě otevřel víko tvojí nedospělý bedny, pokynul ještě jednou směrem k prknu a to už se mládež neochotně za doprovodu brblání k východu vydala.

"Když už mluvíme o ní, kde je Élie." Rozhlédl se po lodi a vyběhl schody nahoru ke kormidlu o které se opřel. Loď se nespokojeně zhoupla na neklidných vlnách a Tori se jen uchechtl, kdyby dneska vyrazili o chlup dřív, mohli mít pokoj, takhle budou muset čelit noční bouři. "Sežeň ji, živou či mrtvou." Uchechtl se na Rudyho, který tenhle vtip zrovna nesdílel. Jenže Tori tak nějak věděl, že Élie by se objevila sama i kdyby ji zabili, měla moc tuhý kořínek. Přejel prsty po kormidle, než se vydal k zábradlí a rozhlížel se na přístav. "Vidíš to, už mě nemají za tvého pána, taková drzost." Zamlaskal nespokojeně k lodi, Nemesis mu odpověděla jen tichým praskáním pracujícího dřeva.

Dostat Elié z lodi bylo skoro nemožné. Když se to ale podařilo, dlouho jí posádka nemusela najít. Kolikrát takto čekali jen na ni několik hodin. Nemají jí nutit jít ven, říkala jim to několikrát. Ona by i klidně ráda svou drahou Nemesis pohlídala. Může se zabalit do plachet a dát si šlofíka, ale ne. Prý, že to bude pro její dobro. Než to kolikrát stačili vytočit, místo jejich čertovských zorniček bylo vidět jen bělmo. Ale protože v ten den to vypadalo právě na ten den, kdy se stačilo jen dojít za roh a už zapomněla na to, že je pravá ruka kapitána lodi. Chlapi jí totiž vytáhli ven, jakmile jí viděli na palubě a než se stačila obrátit na Toriho, už s nimi seděla v nějaké zapadlé taverně. Stačila si ale vzít svůj klobouk, takže chuť zabít tyhle svoje poskoky zmizela během několika minut chození. Ani vlastně ne chození. Nechala se nést na ramenou jednoho dařbujána, kterému následně dala flákanec, když jí konečně dal dolu. Ostatní chlapi se mu smáli, že dostal zrovna od Bouře facku, ale její chladný pohled, který se jim zabořil do ksichtů, je hned umlčel. Jak ale pila svoje druhé pivo, pomalu jí docházelo, zda na lodi někdo vůbec zůstal. Jen doufala, že tam nenechali Prcka samotného. I když Rudy byl v podobném věku, jak ona, postavením to byl pro ni Prcek. Možná ho tím štvala, ale ona štvala na lodi prakticky všechny. Nechat se komandovat od ženské, jaký chlap to měl rád? Očividně oni, když jí ještě nehodili přes palubu. Celkem by jí zajímalo, jestli by k tomu Tori a Rudy kývly. Ti dva k ní měli úplně nejblíže, i když kolikrát si připadala, že mluví s úplně cizími lidmi. Možná to bylo hlavně tím, že si nechtěla brát do života někoho až moc blízko. Na velké vodě se může stát cokoliv a na souši taky, ona toho byla hlavní výsledkem. I když, ona by si našla cestičku obejít smrt. Vždycky to chtěla zkusit. Plus musela pořádně informovat ostatní, že nejspíš bude na Nemesis strašit, takže ať si připraví něco, aby si zacpali uši.
Pořád ale přemýšlela nad tím, jestli na zmíněné lodi vůbec někdo je a hlavně, aby to nebyl jen Rudy. Takže když si spokojeně mlaskla po jednom velkém loku alkoholu, který začala v těle cítit, obrátila se na cápky, co jí sem vůbec dotáhli. „Koho jste nechali na lodi?“ zeptala se jich hned, přerušujíc jejich konverzaci o nějakém pokladu či rybaření. Jejich rozhovor stačila vypustit v momentě, co jí dali první pivo na stůl. Přemýšlela totiž nad dalšími cíli, kam by mohli. „Rudy tam zůstal ne?“ zeptal se jeden druhého a to přerušilo Bouřku v tom vypít druhý doušek alkoholu. Práskla sklenicí o stůl, div jí nerozbila a cápka vzala za límec, aby si ho přitáhla k obličeji a chladným vztekem na něj civěla. „Jste plná banda, kreténů!“ zavrčela a pustila ho, aby spadl na zadek a skoro přitom minul židli, na kterou ho chtěla mrsknout. V hlavě si ale říkala, že sakra ho měla hodit na zem. „Jednou v životě myslete něčím jiným, než tou posranou pivní kostkou, co máte v těch tupých bednách!“ řekla a práskla rukama o stůl, její muži a ještě k tomu ostatní hosté všichni nadskočili a jen z koutku oka viděla, jak hospodský už uvažoval nad tím, jestli je nemá vyhodit. Muselo ho ale překvapit, že na obří chlapi řve ženská, která byla o asi jednu hlavu menší, než oni. „Všichni budete čistit palubu kartáčky, až se vrátíte!“ řekla, pleskla cápka, kterého předtím odhodila, a rychlým tempem se vydala za majitelem, který na ní civěl, že by měla mít dvě hlavy. Práskla před ním mincemi a bez žádných dalších řečí šla ven.
V ten moment jí ale došlo, že je celkem v prdeli. Pamatovala si vůbec cestu zpět? Takže na místo, aby se spoléhala na zrak, snažila se poslouchat, zda náhodou neuslyší vodu anebo případě lodě. Taky se snažila vnímat více větřík, který obvykle býval silnější na širé vodě a nějaké ty zbytky byly obvykle cítit i v přístavech. Děkovala všem těm nahoře, že si mohla najít cestu nazpět. Když se k lodi přiblížila, nebyl tam nikdo a Bouřka jen chvíli stála na palubě, aby se ujistila, jestli tam někdo vůbec je. Rudy mezitím nejspíš se někam zašantročil, protože nikoho neslyšela. Takže co byla první věc, co Elié udělala? Šla si dát do plachet šlofíka. Buď ho budou hledat potom anebo se najde sám. Teď někdo potřeboval být na lodi. Její tělo bylo schována v složených plachtách, které se jemně houpaly, jak foukal vítr. Jak jí ale toto ukolíbání uspalo, tak jí pak něco rychle probudilo. Odtáhla svůj klobouk ze špičky nosu jen přes své oči, aby nemusela ještě chvilku čumět do světla. Nad celou tou konverzací, co panovala dole na lodi, se musela jen škodolibě culit. Než se ale Rudy rozhodl odejít, vyskočila ze svého úkrytu hned vedle něj, čímž ho vyděsila natolik, že si z toho sednul na zadek. „Už si zase mluvíš sám pro sebe, kápo?“ zeptala se Toriho, který očividně neměl kamarády. Její oči se pak zaměřily na připosraného Rudyho, kterého si změřila pohledem. „Už se z tebe stává skrček, Skrčku?“ zeptala se ho „Už putuješ ke svým kořenům?“ Pak se ale spokojeně protáhla a cítila, jak jí postupně křupou záda. Není nad to dát si malý šlofík. Alespoň mohla alespoň trochu spát. „A co jsem měla udělat, že je po mně sháňka? Jestli jste o rozbitý talíře v kuchyni a rozpárání jedné náhradní plachty, tak to jsem nebyla já.“

Odkedy sa dal Theodore na cesty so Zionom, na minulosť nemyslel až tak veľmi ako predtým. Samozrejme, duchovia ho čakali vždy za ďalším rohom a zaútočili keď to čakal najmenej, no niečo na Illyrijcovej prítomnosti ich vedelo zahnať zase pekne späť do truhlice. Posledné dni však boli iné, a tak spoločnosť Ziona opustil a zatiaľ čo Illyrijec po cestách odpočíval v jednom z hostincov v miestnej rybárskej dedinke, menič sa vybral hľadať problémy na vlastnú päsť. Svojmu spoločníkovi to však takto priamo nepovedal a namiesto toho si vymyslel celkom dojímavý príbeh o tom, ako má toto miesto pre neho sentimentálnu hodnotu, pretože tu vyrástol. O svojom pravom pôvode mlčal dokonca aj pred svojim priateľom, no robil to len v rámci ochrany ostatných mágov, pričom bol odhodlaný vziať si ich tajomstvo do hrobu. Akonáhle však opustil svojho parťáka, nebolo žiadnym prekvapením, že sa dostal do prvého problému ktorý mu Kotlík prihral do cesty. Popil len trochu, nebol to práve typ, ktorý by sa spíjal do nemoty, no aj to málo mu stačilo na to, aby sa dostal na nesprávnu loď. Úprimne mu bolo jedno do akého problému sa dnes dostane, nakoľko na neho zase išla jedna z jeho nálad, no nedostal sa ďaleko, nakoľko jeho pozornosť padla na jednu z väčších lodí, ktorá sa medzi okolitými väčšíme rybárskymi člnmi krásne vynímala. No a Theovi prišlo ako dobrý nápad trošku sa poprechádzať po jej palube. Tak či onak, loď nebola opustená a ešte sa ani poriadne neocitol na palube, keď mu cestu zatarasil pár chlapíkov, ktorí to tu mali očividne na povel. Menič mal síce vzadu na páse pripnuté dve dýky, no nemal tu v pláne nikoho zabíjať, skôr len hľadal nejakú menšiu bitku a so skúseným Illyrijcom po boku by to predsa pre ich protivníkov nebolo fér, všakže?
”Uhm, toto asi nebude môj čln,” uškrnie sa provokačne na tých dvoch, ktorí ho už ďalej ako zašiel nemali v pláne pustiť. ”Bude vám vadiť, keď sa tu trochu porozhliadnem? Možnože to je predsa len môj čln a vy ste na mojom území, čiže budem musieť vyhodiť ja vás fešáci,” uškrnie sa opäť provokačne keď sa mu akoby zázrakom podarí obom mužom vyhnúť a prekĺzne popri nich zase trošku ďalej. Ak opití mali šťastie, tí dvaja by mali celkom očividne pridať aby s ním udržali krok. Theo dnes však nemal v pláne hrať sa tu na nejakú naháňačku. Prišiel sa pobiť a zistiť, či vílí výcvik stojí za to, a preto sa namiesto ďalšieho uhnutia sa po jednom z mužoch jednoducho oženie pravým hákom, čo jeho protivník podľa všetkého nečaká a zastihne ho to nepripraveného. ”Trošku mizerná ochranka, nemyslíte?” zazubí sa, no nestihne sa pre zmenu vyhnúť úderu od druhého z mužov, takže ho úder do brucha pošle na kolená aj s vyrazeným dychom. Tí dvaja sa očividne biť nechceli, no na druhej strane ani nemali v pláne nechať ho tu robiť bordel. Theodorovi to však bolo ukradnuté a akonáhle sa mu bránica v kŕči uvoľnila, zo zeme skočil na prvého z mužov a stiahol ho za kolená na zem, spôsobujúc na spodnej palube už celkom plnohodnotný rozruch

Nebylo by to poprvé kdy ho neměli za majitele lodě, ale časem mu to začalo lézt na nervy, někdy toho využíval a posílal Bouři před sebe, aby se tvářila jako kapitán, co mezitím on mohl dokonale pozorovat prostředí z role poskoka. Když pak bylo nutno, otočila se ruleta v jeho prospěch, a to co zrovna chtěl spadlo do jeho chamtivých ruček. Moře nebylo, kdo ví jak klidné, ale jeho oči se upínaly kupředu na špici lodě, kde se během plaveb rozrážela voda a dopadala i na palubu, ale nyní jen tmavá loď převracela své tělo z jedné strany na druhou a vydávala při tom nelibé zvuky. Opřel se o kormidlo a přejížděl po dřevě prsty, když jeho zrak zavadil o stále stojícího Rudyho na schodech dolů, na spodní palubu. Nechápavě pozvedl obočí a pootevřel pusu s otázkou na jazyku, ale to je přerušila přítomnost oné dámy, vichru či prostě jí pro kterou poslal. Rudy nebyl vůbec nadšený, že se ozvala a ba, že jej dokonce vyděsila natolik, až si kecl na prdel na vlhká prkna. Tori jen protočil oči nad její větou a odpíchl se od kormidla, aby došel blíž. "Většinou má rozumnější názory než většina posádky." Konstatuje nad debatou s lodí. Sdíleli spolu jednu mysl, byla to loď a kapitán, kapitán a loď.

,,Mlč El.“ Zabrblal rozladěný Rudy škrábající se na nohy, když si otřel dlaně do boků kalhot a přesunul se na druhou stranu lodě a začal smotávat sítě, které někdy využili pro vlastní obohacení žaludků na moři. Přitom sledoval jak kapitána, tak jeho řekněme pravou i levou ruku. Zlato, drahé kamení anebo to, co by někde ukradli je zrovna nenasytí, pokud se nebavíme o přepadávání lodí, které vezou suroviny, to je jiná. Takové služby dělal korzár rád, zejména pokud za ně dostal slušně zaplaceno. Ti co je najímali, nikdy neměli ponětí kolik toho ona unesená loď na sobě měla, věděli například co, jak cenné, ale množství? Pfff, to je tak leda pro chechtání rackům. "….Rozpárání plachty?...." Mručení před a na konci věty nevěstilo nic dobrého, jistě, že demolice jeho lodi není příjemná zpráva. "Zkustě tu loď, aspoň den neničit. " Zavrčel trochu unaveně než seběhl schody dolů, aby zmizel v kajutě.

Z kajuty se vrátil až po chvíli, kdy po Élii hodil pytlík s různými předměty na opravu věcí. "Zprav tu plachtu, ber to jako trest za to, že jste opustili loď a nechali tu jen JEHO…" ukázal na mladíka, který by se div nepřetrhl, aby dělal že tu není. Nikdy si nestěžoval, ale nejspíš to Toriho dopálilo samotného.

Za chvíli se na lodi konečně začali zase pohyboval zatoulané hlavy, které postihl nepřívětivý pohled jejich jinak příjemného kapitána. Pochopili oč šlo, ale to nebylo poslední, co se dneska na téhle lodi mělo dít. Když už rozdal úkoly a dal všem najevo, co se bude dít ráno, kam chce vyrazit a co vlastně za práci by měli případně udělat, zmizel v kajutě, aby zkontroloval mapy. Číst je uměl, jeho poznámky by nepřečetl ani kotlík, natož někdo jiný. Než ho vyrušil rozruch venku, tedy přesněji řečeno slyšel prvně smích, pár opileckých poznámek a až poté trochu víc ruchu. Ten na tmavé lodi obvyklý nebyl, stejně jako nebyla obvyklá sladká voda ve slaném moři.

Na palubě se objevil s rychlostí ranního slunce, úsvit prorážející temná nebesa, tak by si jako korzár mohl říkat. Tahle myšlenka mu teď unikala, poté co za sebou zavřel dveře nohou, tudíž se klika zatřásla, jak do nich kopl. Rvačka na lodi? JEHO LODI? "U všech ďasů co to zas je," zavrčel si pro sebe. Než prošel uličkou, kterou mu udělali. Nebyl ten typ, co by se obvykle rval, ale když mu přišel Theo do rány od jiné rány, tak mu ji prostě jednu vytřel džberem bez vody stojící vedle mříží do trupu lodi. "Takže…nebudu se ptát dvakrát. Co si ty podělaná suchozemská kryso myslíš?" Zavrčel nahněvaně, potřeboval pracovat a ne řešit opilce na své lodi, stejně jako nějaké děti, co měli v plánu krást.

Uvědomovala si, že prakticky dostane za uši za to, co posrali ostatní. Na trest ale ať Tori rovnou zapomene. Jeho kecy přežije s veškerou láskou, co pro kapitána lodi schovává, ale aby něco dělala? To teda ne. Uvědomila si, že někteří cápci šli za ní, aby si to u ní trochu vyžehlili. Dostat dvakrát seřváno opravdu nechtěl nikdo. El už nějak na to byla nastavená, protože za své mládí poslouchala jen kecy těch starých otrapů, kterým musela sloužit. A i když by se měla svého kapitána bát, moc dobře si ho pamatovala v dobách, kdy byl stejná troska, jako ona. Takže ať zklidní hormon, s ní už opravdu hne jen moře. Ale nehodlala si svůj spánek ničím narušit. Plachty byly tak příjemné a vítr jí jemně houpal, že usnula během chvilky. Vyrušily jí ale známé hlasy, které jí nejspíš za chvíli dají přednášku za věci, které neudělala. Když padla na zem vedle Rudyho, zlomyslně se pousmála, zatímco si svůj klobouk na hlavě upravila. „To nepopírám. Je chytrá jako stádo opic.“ řekla a dala ruce do kapes od kalhot, které jí byly asi o dvě čísla větší. Jejich loď měla opravdu duši a řekněme, že si na Toriho zvykla. Élie mohla sice být referována jako kapitánka lodi mezi krysami na souši, ale to neznamenalo, že si s ní rozuměla jako samotný kapitán. Ano, nějaké ty debaty mezi sebou holky měly, když seděla na přídi lodi, ale jinak mezi sebou nijak neklábosily. Tori daleko víc načapala, jak se s ní dohaduje a léčitelka měla občas obavu, jestli se neuhodil do hlavy trochu víc, než čekala.
„Taky tě mám ráda, Skrčku.“ řekla a rozcuchala jejímu kámoši vlasy předtím, než se otráveně vydal na druhou stranu lodi. Nejspíš, aby se vzdálil od ní. Pak se ale otočila zpět na kapitána, který trochu vypadal, že by jí rozpoutal v půlce. Pokrčila rameny a povzdychla si. „Ty jsi asi nechytl správnou vlnu, kápo.“ začala mu vysvětlovat. Ona vůbec za tyhle problémy nemohla. Zjistila je v hospodě a jen ráda informovala o průserech ostatních. Neměla nijak v plánu jít mezi žraloky s nimi, kdyby na to Tori měl náladu. Plus alespoň věděla, kde se má schovat. „Řekla jsem snad, že bych loď ničila já?.“ Než dovedla pokračovat, kapitán jí hodil věci na to, aby plachty opravila a to už léčitelku naprdlo na tolik, že se sarkasticky usmála a složila si ruce na hrudi. „Tak aby bylo jasno; mě hodili přes rameno a dali do hospody, kde klábosili o tom, co zase lodi provedli. A když se Skrček šel po tobě podívat, tak jsem akorát přišla. Moc dobře víš, že se mi souš ani trochu nelíbí.“ Po dlouhé době se rozhodli El někde takto vyhodit na souš a ona se cítila jako ryba na suchu. Nechtěla se takto hádat vždycky, kdy dala krok mimo palubu a tak ani proto nevycházela, protože věděla, že si s Torim takto chytne. Ano, občas se ráda hádala, ale za něco, co provedla. Tohle byla akorát nespravedlnost, kterou znala většinu času v minutě, kdy se jí dějí nepravosti. „Ale abych ti udělala radost, tak ty plachty půjdu zašít, protože si tvélodě vážím. Příště si alespoň koriguj ty svoje mimoně, kapitáne.“  S posledním kyselým pohledem a posměvačnou úklonou si vzala hozené náčiníčko a vydala se k plachtám, které měly být podle těch blbců roztrhány. Nechtěla se dál hádat, ale sprdnout někoho prostě musela. Dělá prakticky něco, za co ani nemohla! Ano, sice to mohla říct, že to udělala, ale to tu člověk nemůže ani nic prásknout na toho druhého? To je zase den sakra.
Když už si nějakou tu chvíli seděla na zábradlí na druhé straně lodi, dále od Toriho a blízko Rudyho, který trochu překvapeně na Élie zíral, že jde něco dělat, všimla si koutkem oka, že ti tupci se pomalu a jistě vracejí. A jim přednášku nedá? Nespravedlnost. Naštvaně si jen povzdychla a málem vyjekla, když si zabořila jehlu do prstu. A ještě přijde o prst ne? Bohové jí opravdu dneska neměli v lásce. Co jim léčitelka udělala? Protože si seděla v koutě, jako bůh pomsty a ti tupci si jí všimli, hlavní pachatelé si to k ní sunuli hned potom, co jim dal Tori nějaké povedené instrukce. „Hej, Bouře…“ „Držte zobáky, nechci nic slyšet.“ řekla a propálila je pohledem takovým, že se rozhodli mlčet a odešli dělat své úkoly. Protože už by je ještě více snad otravovali, vzala si své věci zpět k Torimu, kterého naopak zase začala otravovat naštvaným pohledem. Nějakou chvíli to nejspíš potrvá, než se znovu bude s někým bavit. Možná s Prckem, který jí nejspíš už odpustil to, jak si málem podělal kalhoty.
Protože už jí nic nevadilo v tom pokračovat v nutné práci, začala si to tiše hvízdat, aby jí to alespoň nějak uteklo. Jakousi melodii nezastavila ani mezitím, co ti ťumpasové dostali do nosu od nějakého nově příchozího. Bouře si akorát říkala, že jim to patří a nepřerušovaně pokračovala ve své práci. V tom se ale ozval Tori a málem vyskočila z kůže a píchla se znovu do prstu. To už své nervy znovu neukočírovala a Rudy k ní musel přiběhnout, aby neskočila do pranice taky. Jehlu zapíchla do plachty, kterou opatrně podala mapaři s poznámkou „Hlavně se Skrčku nepíchni.“, a vydala se za Torim, aby se dozvěděla, co se tu sakra děje. Ignorovala i to, jak jí krvácí už rovnou dva prsty od jehly a bude za sebou dělat šmouhy. „Tori, jestli nechceš zakrvácený plachty, tak bych ti radila sklapnout.“ zavrčela v momentě, co už byla za ním. Celkem i ignorovala to, jak jim oběma udělali jejich muži uličku k tomu, aby se vůbec dostali k jejich nevítané návštěvě, o které El ještě pořádně nevěděla. Všimla si ho akorát v minutě, co chtěla kapitána poslat nejspíš do patřičných míst. Trochu i zaslechla to, co se ho Tori ptá, takže si nezahrála zbytečně na papouška. Řekněme, že chvíli na nově příchozího zírala, prohlédla si ho od hlavy k patě, uznala, že byl docela pohledný, ale pak se znovu otočila na Toriho, jakoby si zase chtěla stěžovat. Ona tady nebyla kapitán, on jo. Všechny stížnosti přímo na kapitána. Držela ale svou proříznutou pusu na uzdě, aby si ujasnila situaci a možná jí ještě nezhoršila. Ještě by to odnesla znovu a to opravdu už nepotřebovala.

Ísť sa pobiť a nechať sa zmlátiť boli dve odlišné veci, čo by človek s aspoň minimálnou inteligenciou pochopil hneď na prvýkrát a Theo nebol žiadnou výnimkou, no na druhej strane mal tendenciu klamať sám seba. Nemal dobrú náladu, tak prečo si ju nezničiť ešte viac tým, že dostane na držku? Aj keď sa mu spočiatku darilo, ťažil najmä z momentu prekvapenia, no len čo sa ocitol na zemi s vyrazeným dychom pochopil, že niečo bude musieť vo svojej nie príliš účinnej taktike zmeniť. Preto sa vrhol svojmu ďalšiemu protivníkovi a mal v pláne ho dostať na svoju úroveň, čo sa mu aj podarilo, no keď sa z neho práve staval že sa pustí do niekoho ďalšieho bol to práve on sám kto schytal ďalšiu ranu. Ten úder vedierkom, či čo to bolo, ho síce späť na dosku paluby neposlal, no zastihol ho nepripraveného, takže vyvedený z rovnováhy bol donútený spraviť pár krokov stranou v smere úderu a lakťom sa oprieť o zábradlie na lodi. Dvihol hlavu smerom hore a všimol si, že sa okolo neho utvoril celkom služný hlúčik, v čele s mužom čo mu práve jednu uvalil.
”Voda by nebola? Mám za sebou pomerne dlhý deň,” uškrnul sa s kravým úsmevom, no keď si prešiel jazykom po zuboch zistil aspoň to, že mu žiadny nechýba. I keď ktovie či by ho to momentálne trápilo alebo nie. Následne si odpľul nakoľko sa mu tá krv v puse len zbytočne hromadila a pozrel na toho, kto mu kládol otázku. ”Mám pre vás zlú správu páni,” uškrnul sa, no potom si všimol nejakú ženu, ”a dáma…” dodal s rovnakým úškrnom tváriac sa celkom spokojný sám so sebou, že si taký detail vôbec dokázal všimnúť. ”Mám pocit, že ste netrafili a všetci ste na mojej lodi, čo je celkom zaujímavé, že sa vás sem toľko zmestilo, ale budiž,” mykol nad tým plecami, ako keby ten fakt bol naozaj tým jediným čo tu nesedelo. ”Takže ako som sa už snažil presvedčiť vašich ctených kolegov bol by som celkom rád, keby ste to tu vypratali. Mám za sebou naozaj dlhý deň a rád by som si oddýchol, i keď to už s tým dlhým dňom som hovoril, všakže?” povie pobavene sám nad svojimi slovami a potom len pokrúti hlavou. Potom sa trochu vystrel a rukou sa mierne odstrčil od zábradlia, takže už opäť stál na nohách bez nejakej pomoci. ”Alebo vás proste môžem pekne jedného za druhým povyhadzovať, ako chcete,” mykol znovu plecami a všetkých si ich premeral vyzývavým pohľadom, pričom keď znovu prechádzal zrakom po blondínke, tentokrát na ňu žmurkol.

Kdyby mu dneska někdo ráno řekl, že se bude dohadovat o inteligenci opic, vyhánět děti z lodi a později řešit opilce na palubě vysmál by se mu do ksichtu, že je to moc smůly na jednu plavbu kolem podělanýho ostrova, ze kterýho mu do kapsy nepadl ani jeden zlatý groš. Přejel si špičkou jazyka po suchém rtu, nejspíš by nepřišlo nazmar si je pořád olizovat, pak by je neměl tak suché a třeba se taky občas napít, ale to zrovna teď nemohl udělat, protože se dohadovali. "No ovšem, prohlásila madam, kterou opice naposledy obrala o klobouk." Přivřel oko v pobaveném šklebu, kdy na ni ukazoval a pak jen volně rukou pohodil, samozřejmě že to byla Élie, kdo si pro ten klobouk musel jít. Byla to vůbec opice? Nebylo to jen dítě? Kdo ví. Loď nesouhlasně zavrzala a muž cítil pod nohami, jak se pohybovala houpavě sem a tam, moře? Nebo se opravdu zlobila. Sklonil modrý pohled ke kormidlu a ledabyle se o něj opřel, bylo zajištěné, takže i kdyby se pohnulo loď zůstane stát, jak je. Převalil nad jejich chováním oči, nebyl někdy o nic lepší, byli řekněme jako děti, které souš nechtěla a moře je vychovalo po svém. Respekt ke starším nechovali a kdo nařídil řád, tak ho vedl, kupodivu to měl být většinou Tori, jenže na souši se naschvál tradovala pověst o kapitánce, za kterou se žene bouře samotná. Proto bylo těžké někomu následně vysvětlit, kdo vlastně kapitán je, že je to ten skrček stojící kousek za ní s proklatě ledovými kukadly a drzou držkou pod nosem. Rudyho prskání znělo jako typické kočičí syčení, neraději by se kluk zašil k mapě a dělal si něco svého, ale ne, on byl s nimi, obětí starších a jejích debilních keců.
Zvedl ruku, unavilo jej její vymlouvání, které shodou okolností nemuselo být lživé, toho si byl vědom, ale zrovna na to neměl chuť. "Taková jsi kapitánka? Takhle si sjednáš respekt Bouře?" Nakrčil nos. "S takvouhle tě přejmenuju na letní vánek." Pošklíbl se a odpíchl od kormidla, aby se dostal na schodky a tam na ni koukal povrchně dolů, typické pro kapitány, jenže on si tam sedl na prdel. "Mohlas…víš co, mohlas jim říci: Tak se seberte vy bando lajdáků a opravte to, než se šéf vrátí z pochůzky." Konstatuje kysele, protože věděl, že by mu na to všichni zvysoka kašlali, ale nemuseli by čelit jeho štěkání, kdy prostě jednou kousne či ubije zmrzlou rybou. Už jste někdy dostali zmrzlým kaprem? Ne? Klidně vám tu povídku poví rád. Na moment se k tomu nevyjadřoval, přišlo mu to vtipné, ale jeho držka si nemohla pomoct. "Hlavně, že když bych tě vzal na rameno já, dostanu kopanec do zubů, ale tady se milost paní nechala nosit? Vidíš to?" zeptal se nakonec lodi. "Takovouhlec posádku máme." Zavrtí hlavou a zvedne se ze sedu, aby jen sešel dva schody a stále na nich zůstal s pofidérním úsměvem, když ji hned poté kibicoval do oprav toho co zničila nebo ne. Bylo mu to fuk, někdo to prostě udělal a ona se do toho vkecala. "Jsi jedním z těch mimoňů myslím, že tě koriguju dobře." Přimhouřil oči a sešel schody úplně, jen aby sledoval jak se mu poklonila a ťapkala si to uraženě pryč. Zcela bezpochyby byl nabroušený ještě hodně dlouho a když rozdával úkoly, varoval je, že tahle loď má větší cenu než jejich prdele.
V kajutě se opřel v židli, aby koukal na strop, byly na něm kromě přírodních útvarů na prknech i částečně suché vodní rostliny, které prostě žily svým životem ve vlhkosti, kterou všichni absorbovali. Na stole kromě map měl i nějakou nádobku s citróny, kdyby neměl nejlepší den a jeho žaludek by si řekl o mořskou nemoc. Ale za ty roky se mu to nestalo, a tak je prostě sežral z principu, nebo si tím netřel prsty, hodil do vody a nejlépe potěšil někoho kdo z vody blil. Jen že chaos na palubě ho nenechá být zalezlého v kajutě příliš dlouho, udrží se od toho, aby neklel ještě víc po cestě ven, nebo neudeřil do desky, protože by pocintal mapy inkoustem, místo toho vyrazí jako kulový blesk ven a razí si cestu za hlavním tvůrcem chaosu. Nerad vidí rvačku na jejich lodi, která to dává znát nepříjemným pohupováním sem a tam, dosti možná to byla spíš blížící se bouře. Jedna rána mladíkovi přiletěla a druhou dostal od Toriho a džberu, který sebral z paluby a prostě ho jím přetáhl. Chlapíka to poslalo dozadu na zábradlí, ale k očekávání všech to nevzal dozadu střemhlav moři nebo v horším případě kamenní. Na příchozí Bouři za zády se neotočil, jen nechápavě nakrčil nos: "Co? Jako od něj?" Zeptal se docela nechápavým tónem, nemusel mýt strach, že by se k němu narušitel v ten moment dostal, dával si tam oddech v koutku a sbíral se na nohy. Napovrch se drala jeho typický egoistická povaha, dobře nebyla typická, ale bylo to mužské ego. "Nebudeš si otvírat hubu na mý lodi." Zavrčel nahněvaně a rozešel se k němu blíž, džber měl pořád v ruce, stále byl v kuse a pokud bude muset prostě ho využije. Zastavil se kousek od nezvané návštěvy na lodi a díval se mu do očí, tedy pokusil se o to: "Tak do toho, začni se mnou."