Diamantové hory

Řinčení zbraní se rozléhalo široko daleko, společně s hlasy druhů, kteří se mezi sebou zvesela bavili a snažili si udržet pozitivní přístup k tréninku, s kterým je zde už pár let trápili. Nerada jsem vzpomínala na roky, které jsem zde byla donucena strávit. "Jednou se ti to začne líbit, máš v sobě mojí krev." Ujišťoval mne tehdy otec, opravdu brzy jsem přestala doufat v to, že to kdy budu brát něco více jako nutnou povinnost.
"Jak krásný to den." Pronesla jsem sarkasticky, s pohledem upírající na zatažená oblaka, která se hnala oblohou, jakoby za nimi běželo něco strašlivého. Toto neslibovalo nic jiného než déšt, podle toho, jak vítr hnal mraky oblohou jsme mohli očekávat možná i bouři.
Proč mě sem sakra museli poslat? Pomyslela jsem si, vykukující zpoza plachty mého relativně nově postaveného stanu. Dorazili jsme sem teprve včera večer a okamžitě, jak byl postaven a já si na zem hodila kožešinu,  odpadla jsem a až do osmi hodin ráno nevstala.
Poté, co jsem se ale uráčila vstát, vytvořila jsem si ze svých rozevlátých vlasů pevný, úhledný cop, vzala si na sebe jako každý pracovní den uniformu a kožené vysoké boty, které jsem si z rozmaru před týdnem koupila v Sorditu.
Kdybych jen já kráva kývla na tu žádost o ruku. Vlastně by to nemuselo být tak špatné, ani jsem nemusela vařit, jen se vystavovat jako trofej, půvabně se usmívat. Jedna noc s manželem, další noc s milenkou, z toho obě dvě strávené sexem. Sen! Začala jsem vážně přehodnocovat tu dohodu. Jakoby to ale vycítila, znamení na zádech mne nepříjemně zapálilo.