Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Uda

4 posters
Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Uda             Empty Uda

9/7/2018, 00:37
Uda             Uda

Město, které nikdy nespí, město světel. I tak je známa Uda. Život tu běží převážně v noci, ať už se jedná o učence, umělce, či víly, jež vyrazily za jednou z předešlých skupin. Samo o sobě je město nádherné, domy jsou z cihel, což dodalo více možností jejich tvarů, čemuž přispěli i učenci se svými výpočty. I když je město podobně naladěné na vědomosti jako Kradiova knihovna, je to i kulturní bohatství Bakirahu. Dělá to z něj centrum umění i vědomostí. A hrad, který též stojí za zmínku, drží kouzla ve vzduchu a dostat se do něj můžete pouze po padacích mostech, které se spustí na široké ulice nebo pomocí křídel. 
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Uda             Empty Re: Uda

20/3/2021, 18:02
Slunce vysoko na obloze a příjemný vítr. Dokonalý den na to pokračovat v cestě. Stavovala se v jednom z menších měst, kde získala několik málo nových šperků, podařilo se jí výtečně směnit několik zlatých za nádherné zdobené dýky a získala nové látky i druhy šatů. Také přijala několik málo objednávek na sehnání zboží, několik bylinných mastí a několik málo odvarů proti bolesti. Rozhodně bude muset později zamířit opět do Cyry k tamním jezerům, aby nasbírala potřebné bylinky, které tam rostly. Hlavou ji kromě těchto informací běhala její noc v Evasiru, kdy tak nějak pořád ještě nemohla z hlavy dostat tamního dědice. Jistě - pořád tu byla myšlenka na to, že je pro něj pouhou zábavou, na to jak šílený ve skutečnosti byl, když ji dal do ruky zbraň a dovolil by ji, aby mu ublížila. Nedostala z hlavy ani jeho horké rty. Ošila sebou, nemohla se nechat ovlivnit těmito myšlenkami, mířila přece dál za obchodem! Jenže ta loudivá myšlenka na to, jak se asi musel tvářit, když se vytratila těsně předtím než se vzbudil, ještě před úsvitem. Kdy nechala jen krátký vzkaz na rozloučenou, který ani nevěděla, jestli bude schopná splnit? Zhluboka se nadechla, sedlo ji dnes bylo překvapivě nepohodlné i když jindy nemohla jinak. Něco ji táhlo nazpět, i když musela jít kupředu. Mířila do Bakirahu, do tamního hlavního města. Musela prodávat, aby se uživila, její život nebyl tak jednoduchý, aby jen zůstala na jednom místě a čekala, jestli bude Marius její společnost dál chtít. Co ale věděla určitě je, že i když nečeká na jednom místě, bude čekat kdekoliv jinde. Věřila mu a to už se u ní dá říct jen o málokom.
Na slunci se leskla černá srst černého koně, s hřívou dlouhou jen necelý metr nad zem. Kráčel pomalu a jistě, vybíral si svou cestu, kterou již dobře znal, neboť se svou paní chodíval pravidelně. Zvuk šumících listů a ptačího zpěvu narušovalo jen jeho občasné tiché odfrknutí vzduchu a zvuk kovových přezek na jeho kožené uzdě a sedle. Na jeho zádech seděla v sedle drobná dívka, zahalená v zeleném plášti s kapucí, seděla rovně, ale uvolněně, ruce položené v klíně, opřené o kožené sedlo s výšivkami, mezi tenkými prsty jen zlehka svírala otěže, ale již podle jejich držení, mohl kdejaký zkušený jezdec poznat, že pokud by bylo třeba, jen by zlehka přehmátla prsty a byla připravená k jízdě kamkoli a jakoukoli rychlostí. Měla holé odhalené paže, ale kůže byla viditelná jen krátce, neboť ještě předtím, než stihl někdo zahlédnout ostré lokty, skryla se pod látkou pláště, který dále jemně kopíroval ňadra a u krku byl sepnut stříbrnou sponou, kterou si Serena nechávala jako milou připomínku na Emily. Ženu jež jí darovala zbytek svého života, aby ji dala možnost žít i bez jejich skutečných rodičů. Hlava byla zakrytá kápí onoho smaragdově zeleného pláště, ale z profilu z něj vykukoval drobný nos a několik jasně rudých pramenů kudrnatých vlasů, které se nezbedně vlnily do stran. Dívka se sama pro sebe usmála, když kroky jejího koně konečně vyšli z lesa, a před ní se otevřela další krajina, zhluboka se nadechla, bylo to jako vzduch v horách, je jiný než vzduch v lese a jiný než vzduch který dýchá ve městě. Ačkoli vyrostla na okraji Hedenu, nebyla ta nikdy spokojená a mnohem více nežli mít dům a pracovat ve městě ji naplňoval život bez domova a na svobodě. Rascal zastavil, neboť mu dívka přitáhla otěže, aby se ještě chvíli mohla v tichosti nadechnout a zahledět se na brány města, které se rýsovaly nedaleko - Uda. "Rascale, jedeme." promluvila, ačkoli koně pobídla pohybem svých stehen, když jej zlehka pobídla k pohybu. Kůň ji odpověděl zaržáním a zastříháním ušima, opět vyrazili kupředu. Před branou města seskočila ze sedla a vydala se po svých, zatím co koně vedla klidně vedle sebe. Mířila na jedno z náměstí, na své oblíbené místo, kde měla v plánu později nabízet své zboží.
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Uda             Empty Re: Uda

20/3/2021, 21:00
Zasranej vítr. postěžoval si v mysli Anderion, zakrývajíc si šátkem spodní polovinu obličeje. Skoro by si pomyslel, že po několika dnech na cestách si navykne na povětrnostní podmínky tohoto kraje. Teplý zázvorový čaj nebo horká čokoláda. Tato myšlenka udržovala Anderiona ve stavu, kdy se ještě nebyl ochoten jen tak v běhu zastavit. Myšlenka na cokoli obsahující čokoládu ho hnala jako bič práskající stejně nesnesitelně jako ten otravný vítr. Pomyslel zpětně na vyhřátou komnatu, ve které trávil většinu svého studia pročítáním nekonečných sloupců knih a svitků pojednávajících o umění války, používání zbraní jakou byl i jeho kord, nebo o hudbě, o kterou se zajímal čistě z osobního hlediska. Toto pohodlí opustil, aby se setkal s kolegou knihovníkem pobývajícím aktuálně v Udě, odkud od něj měl přebrat a odvézt zpět soubor knih pojednávajících o přírodních vlivech na prostředí obývané lidmi. Nebylo úplně jasné o čem knihy pojednávají, ale byla to příležitost opustit stereotypní život bez toho, aby nebyl nijak produktivní a jen tak lenošil a cestoval bez jakéhokoli cíle, což by mu vadilo ještě více než toto nepříznivé počasí. Věděl ovšem, že jeho trápení se blíží ke konci. Již z dálky mohl vidět vzdušný hrad a pod ním město, do kterého směřoval. Po posledním měsíci, který strávil bádáním mu přišla vcelku zábavná představa jakékoli sociální interakce. V duchu se tomu zasmál a pokračoval v lehkém běhu. Nesoucí pouze svůj kord spolehlivě upevněný po levém boku na pásku a oděn v cestovním oblečení s malou tornou na zádech se mu běželo celkem lehce. Párkrát se za svou cestu unesen okolní krajinou dokonce rozeběhl plnou rychlostí sledujíc míjející stromy, které se v té rychlosti jevily jen jako skvrny lesknoucí se zelené a hnědé. Po další hodině a půl se konečně ocitl před branami Udy. Z poslední návštěvy věděl, že bránu hlídají dva strážní, ale tentokrát zde byli čtyři. Nijak se nezajímal proč a jednoduše se chystal projít kamenným obloukem do hlavní ulice vedoucí směrem do středu města. Samozřejmě se nejdříve chtěl zastavit za již zmíněným knihovníkem jménem Ranien.
"Zastavte! Jaký je účel vaší návštěvy?" Anderion se zaraženě zastavil a pohlédl na strážného, který vypadal spíše otráveně, než-li podezřívavě čí zvědavě. "Jsem knihovník a jdu vyzvednout knihy od kolegy a podívat se po něčem, čím bych obohatil svou sbírku. Proč se ptáte příteli?"
"Ehm. No. V pořádku. A promiňte. To my se občas takhle zeptat musíme. Běžte a nezdržujte provoz," odpověděl mu otrávený strážník poté, co si uvědomil okolní dav snažící se projít kolem těch dvou bez jakéhokoli zájmu o jejich spor zapříčiňující ucpávku středu cesty před branou.
Anderion jen v rychlosti pokývl a rychle se začlenil do proudu víl snažících se dostat za hradby, mezi nimi i zvláštní dívka sesedající z koně obloženého sedlovými brašnami. No to ses předvedl, plísnil sám sebe v duchu, první konverzace po tolika dnech a ty vyzníš jako idiot sotva zvládající verbální komunikaci. No nevadí. Teď rychle za Ranienem. Nad přeplněnými ulicemi se postupně s přibližováním se k obchodnické čtvrti nesl čím dál hlasitější hluk obchodníků smlouvajících ceny a hlasité vyvolávání a vychvalování zboží všeho druhu. To bylo pro vílí sluch jako škrabání o sklo po dlouhé cestě, kde byly jedinými zvuky cvrlikání ptáků a ševelení listí doprovázené místy silným větrem.
Když už tu jsem, tak bych mohl zkusit najít obchodníka. Vcelku ho zarazilo, když si všiml té dívky, která sesedala z toho koně u brány. Pokusil se vzpomenout si na základy slušného vychování a správného vyjadřování a vyrazil směrem k ní. Hned poté co k ní přišel blíže si všiml hned několika věcí. Její zrzavé vlasy a pronikavý pohled na něj udělali hned na poprvé hluboký dojem. Téměř zapomněl na to, že by na ni měl promluvit. Ani se radši nepodíval, jestli na něj třeba podezřele nekouká a ihned se zeptal pro něj netypickým zaskočeným stylem:
"Zdravím..." A bez vědomí, že nedořekl větu, zůstal stát na místě a koukat na ty pronikavé výrazné oči.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Uda             Empty Re: Uda

20/3/2021, 22:35
Ne že by Serena jako člověk cestovala do vílích říší zřídka, spíš naopak. Byl to pro ni v podstatě denní chleba a svým způsobem tedy chápala Mariusovi obavy o ni i když na druhou stranu jim nedávala příliš velkou váhu. Ta její hloupoučká hlavinka zkrátka nemohla přenést přes srdce, že by mohla někoho jako je zrovna on, přece ráda. Zastavila se kus za bránou u napajedla a zaplatila místnímu, aby přihodil jejímu koni i trochu sena. Rascal odpočinek potřeboval a stejně jako vždycky velice přeháněl. Dlouho se nimral se senem a ještě déle pak máčel čumák v napajedle s vodou. Serena ho moc dobře znala a věděla, že to s ním nikdy není na chvíli, ale nyní byli oba ve městě. Vzpomněla si na Astar, jeho ponurost a nálada jaká tam panovala jim nedělala dobře. I když se nebe trochu roztáhlo, pořád ji přišlo, že je to jen nějaká past, aby tomu uvěřila a hned jak si sundá plášť a schová ho do prašny, tak ji déšť zastihne nepřipravenou. Vlastně ve městě neviděla nic, co by ji sem mělo táhnout častěji než jednou za půl roku, kdy veze masti zdejší kořenářce a i to bylo občas nad její lidské síly, jelikož cesta sem byla plná momentů, kdy se sama sebe ptala jestli ty peníze skutečně potřebuje, aby se zrovna sem musela vydat - jenže nyní ji to tam táhlo zpět jako silný magnet, který ne a ne dovolit ji přemýšlet nad něčí jiným.. Stála u napajedla, držela Rascalovi otěže a znovu se vracela k té myšlence, že neměla vůbec Mariovi tak vyjít vstříc. Dnes tomu nebylo jinak, stejně tak jako se nezměnil Rascalův pohled na odpočinek a vraník máchal čumák v napajedle, jakoby tam měl za každou cenu za chvíli naskládat celé své tělo včetně sedla a brašen. Vždycky měl rád vodu a ne jednou skončili nakonec ve vodě - naštěstí záměrně, kdy Serena nejprve sundala sedlo i jejich věci a poté se šli brodit do jezera. Cyra byla v létě na tyto hrátky s vodou vždycky nejlepší. Jenže teď nebyly v Cyře, ani v Evasiru a tolik nechtěném městě v podobě Astaru. Ale v Udě. Docela hezkém městě, kde měla několik svých objednávek k vyřízení, které museli ale počkat, než se vraník napojí a v klidu odpočine. Obvykle za ní nikdo tak brzy nepřijde, a když už hned se vyptává na její nabídku nebo si chce něco objednat - je taková zapálená louč díky jasně rudým vlasům lemujícím obličej.

Dnes tomu zdá se nebylo jinak a muže, který se k ní přiblížil nejprve spatřil Rascal, který jen zaržál, zastříhal ušima a pak čumák vrátil zpět k vodě v napajedlu. Zrzka se ale otočila a upřela na muže své pronikavě smaragdové oči. Naklonila hlavu mírně na stranu a nechala tak padnout několik pramenů rudých vlasů padnout do tváře, když jej sjela pohledem. Rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by od ní měl už něco obědnané, ani jako někdo, kdo by něco podobného měl v plánu. Ale zájemce je pořád ještě zájemce. "Dobré odpoledne." pozdravila jej nazpět. Jejím zvídavým očím neušly špičaté uši, které tak prozrazovaly jeho příslušnost k vyšším vílám - nemohla jinak, už si toho začala všímat dříve a pak, kdo jiný než víla by za ní mohl v tomhle městě takhle přijít. Co ji však zaráželo více, bylo náhlé ticho, které se mezi nimi rozhostilo a po několika dalších vteřinách začalo být dokonce nepříjemné, že stiskla otěže Rascala silněji. "Přejete si snad něco? Bohužel nemám celý den, abych tu stála a čekala až promluvíte, mám docela dost obchodů, které musím stihnout než padne tma.." pronese klidným a rozhodným hlasem, když přitáhne trochu více otěže a vraník nesouhlasně zafrká. Nejraději by se pravděpodobně ve vodě máchal ještě celý den, ale není času nazbyt. Než padne tma musí vyrazit na cestu zpět, nebo minimálně najít nocleh - i když utrácet za hostinec se Sereně příliš nechtělo. "Takže?" dokonce se pokusila na cizince pousmát, aby ho trochu povzbudila, ona přece nekouše - ona to snad ani neumí.
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Uda             Empty Re: Uda

20/3/2021, 22:57
Vypadá to, že ji ruším. Ta myšlenka ho napadla hned jak si všiml jejího postoje a koně očividně nespokojeného tímto pohybem, který odtáhl jeho hlavu od vody v napajedle, kterého si Anderion předtím ani nevšiml. Takový pohled se jen tak nevidí. Proti jeho vůli mu postoj té dámy, kterou s určitostí mohl prohlásit za člověka, připomněl jednoho z profesorů z Kradiovy knihovny. Moc dobře si pamatoval, že při pohledu tohoto mistra nebylo radno pokoušet jeho a trpělivost. A proto se rychle pospíšil s odpovědí: "Ah. Promiňte mi mé způsoby. Odvykl jsem své myšlenky říkat nahlas. Nicméně jsem si nemohl nevšimnout, jak tu stojíte po boku koně naloženého sedlovými brašnami. Usoudil jsem tedy, že jste tu určitě za obchodem. Omluvte mě pokud se mýlím. No každopádně bych měl takové menší přání. Na chvíli se zastavil a všiml si jejího zmateného pohledu. "Tedy," odkašlal si, abych přešel k věci a nezdržoval vás. Poohlížím se po lidech či vílách, kteří nejsou z této země a mají bohaté zkušenosti, co se týče cestování mimo Bakirah. Na to bych rád navázal otázkou, jestli neprodáváte nějaké cestopisy či paměti cestující osoby." Zase to okecáváš! zplísnil sám myšlenkou a nejraději by si profackoval tváře, kdyby tím slečně naproti sobě definitivně nepotvrdil svůj boj se sebou samým. "Popřípadě, jestli byste byla ochotná se o nějaké ty zážitky z vašich cest podělit? Náklady na dobu strávenou tímto rozhovorem bych samozřejmě zaplatil." Nakonec by se dalo říct, že byl se svým výkonem i lehce spokojen. Nebýt toho zmateného výrazu v jejím obličeji.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Uda             Empty Re: Uda

20/3/2021, 23:13
Serena nepatří mezi starší obyvatele ostrova, ale také není nejmladší a už nějaký ten rok cestuje. Setkala se s mnohými různými nápady, požadavky i objednávkami. Od látek, které se těžko shání, přes zbraně, které ona normálně vůbec neprodává, jelikož je sama používat vůbec neumí i přes léčivé bylinné masti pro lidi i koně. Setkala se s různými lidmi, vílami a měla i čest s čarodějkami. Potkala jednoho zajímavého mága, který nakonec chtěl jen bylinnou mast na klouby, jelikož se nedokázal sám s bolestmi kolen poprat. Ale aby za ní někdo přišel, jen na ni zmateně hleděl? To ani Marius nezašel do takových končit, že by na ni jen zíral, i když měla pocit, že tuto pozici v jejich 'vztahu' zastávala ona. Nemohla dostat z hlavy jeho pronikavé oči, hebké jemné bílé vlasy nebo samotný pocit bezpečí, když ji mohl sevřít v obětí. Nadechla se zaposlouchala se do velice zdvořilé konverzace vznešené víly, která se ne a ne vymáčknou k tématu, které by pro ni mohlo znamenat výhodný obchod. I Rascal už konec konců zvedl hlavu a stříhal na muže zmateně ušima, sem tam ho dokonce přerušil hlasitým odfrknutím. "Na to jak slušně a eticky mluvíte, je docela k údivu, že zapomínáte vlastně mluvit nahlas." pronese s hlavou trochu na stranu a ohlédne se po okolí, snažíc se najít sluneční hodiny, nebo alespoň podle slunce určit kolik jí ještě zbývá času, než bude muset opět vyrazit. Nerada by se tu zahazovala příliš dlouho. Skočila mu tou větou do řeči, zatím co zvedala obočí vyčkávajíc co z něj nakonec vypadne. Ne že by ji to nakonec potěšilo. "Uhádl jste správně, věnuji se obchodu, ale s knihami a cestopisy neobchoduji. Ne každý obyvatel ostrovů umí číst a psát." zakroutí hlavou načež se k muži otočí zády, aby zalovila v jedné ze sedlových brašen a vytáhla z ní knihu, kterou mu ukázala. "Jediná kniha, kterou mám je tahle a ta není na prodej, byl to dárek." s pokrčením ramen pak knihu vrátí zpět do brašny. Dost ironický dárek pro ženu, která neumí číst, ale pořád se jednalo o dárek a dárky se jen tak nezahazují nebo neprodávají. Poté co kniha byla opět v bezpečí otočila se k muži opět čelem a přejela jej pohledem, jakoby čekala nějaký výbuch smíchu, projev toho, že si s ní dělá pouze legraci. Ale nemohla se ničemu divit, lidé i víly měly odlišné verze každého příběhu. "Já s informacemi neobchoduji - mám látky, bylinné masti, šperky, zdobené dýky - sem tam nějaké speciální objednávky, které lidé a víly nemohou ve svém království sehnat.. ale nikdy informace." odmlčí se. "Ráda bych vám pomohla, ale co se cestopisů týče, musela bych je nejdříve sehnat a poptat se - nejdříve by to bylo za pár měsíců až sem pojedu znovu. Ale říkám rovnou, že to bude drahé, je to složitá koupě." doplní se, zatím co zatáhne za otěže a pomalu vykročí ulicí. "Pokud máte zájem o odpovědi na otázky, musíte jít semnou, mám tu dost objednávek, které musím skutečně stihnout, ptejte za pochodu, nezastavujte, nezdržujte.. neopakujte otázky. Když nebudu chtít odpovědět, neodpovím. Dvě mince za otázku na kterou odpovím..." odmlčí se a pak se rozejde ulicí, je jen na něm, jestli na nabídku přistoupí nebo ne. Ona se nemůže moc zdržovat a pak, mluví stále docela jemně, je to pořád žena. I když se jedná o něco s čím normálně neobchoduje, rozhodla se vyjít vstříc a dát příležitost. A na její tváři se hřál jemný úsměv. "A podruhé nenabídnu, takže buď berte, nebo nechte být." zpomalí a ještě se na něj otočí, chvíli dokonce počká jestli se ji rozhodne následovat, nebo se rozhodne jít muž jiným směrem. Ať už učiní muž jakkoli, ona se rozejde dál ulicí směrem k náměstí.
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Uda             Empty Re: Uda

20/3/2021, 23:47
No a jsi v hajzlu Anderione, pomyslel si knihovník hned poté co mu slečna začala vysvětlovat její neochotu prodávat informace, byť čistě naučného, nijak neškodného, charakteru. Celkem ho pobavila představa toho, že si obchodnice vzala jeho poptávku jako "vyzvídání" informací, do kterých mu nic není. Jeho zájem byl přeci jen zpočátku čistě akademický. Zaujalo ho přeci jen to, že očividně zcestovalá žena jako ta, která stála přímo před ním, neumí číst či psát. Nicméně si všiml i toho, že na něj celkem zvláštně pohlíží i její kůň. Tuto myšlenku v okamžiku zahodil, když viděl, jak obchodnice vytahuje z cestovní brašny knihu, která údajně není na prodej. Spatřil v tom příležitost, ale rozhodl se vyčkat na vhodný okamžik. Třeba se mu ta informace bude hodit při budoucím smlouvání. Odložil ten nápad stranou a zaposlouchal do její řeči v moment, kdy začala větu slovy: "Ráda bych vám pomohla..." Doposlechl si tedy její návrh a přitom si mimoděk vzpomněl na knihovníka Raniena, který na něj zcela určitě netrpělivě čeká. Přeci jen měl zpoždění necelých šest hodin, které chtěl po vyzvednutí zásilky strávit hledáním knih a pergamenů po obchodním náměstí. Nakonec měl v plánu se ubytovat v místním hostinci, odkud by další ráno vyrazil na cestu buďto zpět, nebo by napsal dopis do knihovny a vydal by se cestou vedoucí severně od knihovny najít sestru žijící touto dobou v jižní části Sendanu. Jak se jí asi daří? Je v kontaktu s otcem ? Co když se jí něco stalo za ty čtyři měsíce, které ji nenavštívil.
Nakonec se přesvědčil, že ať to s tímto člověkem dopadne jakkoli, musí Evanlyn navštívit. Soustřeď se blázne, nebo ti uteče. "Ehm tedy," odkašlal si a v mžiku vytáhl zápisník a psací potřebu, "tato cena mi přijde přijatelná. Ba i více. Pokud opravdu chvátáte, mohu Vám k ceně za informace nabídnout i služby průvodce. Teď to prosím neberte, že tím chci být jakýmkoli způsobem neuctivý. Pokud byste měla zájem, mohl bych vám nabídnout i to, že po setkáních s vašimi klienty by jsme se mohli sejít ku příkladu v tomto hostinci za námi a naučil bych vás aspoň základy čtení. Přeci jen by se vám to mohlo hodit aspoň na to, abyste si mohla přečíst ten dárek, který jste dostala. Mohli bychom klidně začít na něčem jednodušším, co bych dokázal vymámit z kolegy žijícího nedaleko odtud." Ani nevnímal, že v podstatě druhou polovinu monologu říká za chodu směrem, kterým se dáma chtěla ubrat. Krom toho téměř automaticky založil psací potřebu do zápisníku, ze kterého díky mezeře utvořené perem bylo celkem slabě vidět nějakou nedodělanou kresbu. Po tomto pro něj přirozeném pohybu sáhl pro váček nacházející se připevněný vedle pochvy s kordem a vytáhl z něj rovnou čtyři mince, které byl ochotný výměnou za jakékoli vědění o v jeho očích vzdáleném světě okamžitě směnit v tomto pro něj výhodném obchodu.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Uda             Empty Re: Uda

21/3/2021, 11:38
Stejně tak jako tahle zrzka není nejstarší, není ani nejhloupější. I když nejezdí do spousty vílích měst zrovna nejčastěji a jedná se spíše jen na návštěvu jednou až dvakrát do roka, někdy více, když to stihne, ale trasy si pamatuje docela obstojně. Snad i proto na muže hleděla jakoby se snad rozhodl spadnout z nějaké té višně. Serena neměla višně ráda, stejně tak jako se ji zrovna dvakrát nezamlouval tento obchod, ale jak už říkala je obchodník a byla by špatným obchodníkem, kdyby nebyla schopná udělat nabídku za dobrou cenu a kdo ví, třeba se ji při dalším setkání s Mariusem bude v rozhovoru o tom kde byla a nebyla dařit o něco lépe, než jak se ji dařilo posledně. Nebo mu na přiklad uštědří další facku až ho nachytá přímo u jedné z jeho lží, pokud to tedy byly lži. Vydechla nastřádaný vzduch z plic a zahnala tyhle podivné myšlenky někam hodně daleko. Řekla přece že mu věří, on věří jí a ona jemu. Nemůže se neustála takhle podkopávat. "Nepotřebuji průvodce, smlouváte úplně zbytečně ." zakroutí hlavou na nesouhlas. "Nabídka byla dvě mince za odpověď na otázku. Pokud je pro vás cena přijatelná, nepřihazujte další věci a služby, je to zbytečné a navíc by jste tímto způsobem brzy přišel o všechno co vlastníte." odmlčí se. Zatím ještě stále stála na místě a nechala ho trochu se vyplácat ve vlastních chybách. "Ne každý obchodník je shovívavý, milý nebo spravedlivý. A ne každý obchodník je žena. Pokud neumíte obchodovat, nesmlouvejte o ceně." dodá ještě ke svým slovům, než se rozjede vlastním směrem. Věděla až příliš dobře, že pokud je cena nízká, nikdy se navrch nic nepřihazuje. Ne vždy ta nejnižší cena musí být tímto způsobem spravedlivá. A pak, vždy se smlouvá spíše s cenou dolů, než nahoru a i když se nedá za některé služby koupit třeba kus chleba, i ty mají svou cenu a není radno s nimi plýtvat. To co je snadno k dostání totiž na ceně ztrácí a lidé, kteří se tím živí pak přicházejí o živobytí, ohlédla se za svou nečekanou společností, jestli ji tedy bude následovat, nebo na tom místě vystojí důlek s tím jak bude přemýšlet. Rozhodl se jít s ní - nic co by si vyloženě přála, ale zároveň nic co by ji zase tolik vadilo. Byla kolem ní vždy velká spousta lidí. Kráčela ulicí a doprovodu Rascalových kopit a nového žvanila.

Nemohla říct, že by ji nezaujala nabídka co se čtení týče, přece jen chtěla Mariovi dokázat, že i někdo jako ona se může něco naučit i bez pomoci vznešeného muže. Přivřela oči a hlasitě si povzdechla nad naléhavostí nezkušeného knihovníka. "Vy skutečně nemáte nejmenší tušení jak obchody fungují, nemám pravdu?" ohlédne se po něm, aniž by zastavila, pokračovala po paměti v chůzi a lidé uhýbali jí i jejímu koni, když mířila dál do centra Udy. "Máte štěstí, že jsem se rozhodla nechat si zaplatit za odpověď a ne za čas - přišel by jste na mizinu. Už pět minut mluvíte o navýšení nabídky, místo toho aby jste se zaměřil na to, proč semnou ve skutečnosti mluvíte." pronese nezaujatě. "Měl by jste se začít ptát na to co chcete vědět, nebo začnu litovat, že jsem dala tak výhodnou nabídku, jakou jsem dala." dodala ještě. Neřekla, že nabídku čtení vyloženě odmítá, ale stejně na ni konec konců neměla čas. Nebyla tu zrovna na výletě a chtěla před setměním ještě stihnout odjet z Udy. A vzhledem k tomu že se za ní knihovník bude vláčet s otázkami, zatím co ona má v plánu rozvést své objednávky, pochybovala, že by měla dalších několik hodin na to, jen tak vysedávat v hostinci a snažit se rozeznat písmeno B od písmene D.  Prošla dál ulicí a zastavila se u těžkých dřevěných dveří z kováním a klepadlem, na které zaklepala. Než se dveře otevřela zašmátrala v brašně a vytáhle jednu z bylinných mastí, které pak ženě, která dveře otevřela vložila do ruky. "Příště to stejné?" Samozřejmě, cena zůstane stejná?" "Pořád tři zlaté za mast. žena přikývla, vložila Sereně do dlaně mince a pak se dveře zavřely. Zrzka mince schovala do svého váčku a otočila se na knihovníka. "Vymáčknete se?" pousmála se jeho směrem. Byla pobavená tím, jak v podstatě naprosto zbytečně ztrácel čas, ale nestála na místě příliš dlouho, místo toho se vydala ulicí dál.
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Uda             Empty Re: Uda

21/3/2021, 15:34
Co se jí asi honí hlavou? Vypadá to, že za něčím spěchá. Poznal, že nemá moc času a tak se nakonec rozhodl i přeš počáteční nerozhodnost. Musí se jí zeptat aspoň na pár otázek, aby ukojil svou zvědavost a nedošlo to do té fáze, kdy dojde slečně trpělivost a odmítne mu odpovídat na dosud nevyřčené otázky. Zároveň i on sám měl ještě splnit svou povinnost předtím, než se pustil do tohoto rozhovoru. Zahodil tedy veškerou nerozhodnost za sebe a už při vyřčení otázky vytáhl další dva zlaťáky k těm čtyřem, které již byly připravené putovat do jiného měšce: "Tedy. První otázkou je určitě, sotva na vteřinu se odmlčel. "Jak to vypadá se situací na severu? Víte něco o Fiplinu?" a ihned jí podal dva zlaťáky. Chvíli počkal, jestli dostane odpověď a v obou případech podal další peníze a vytasil se s další otázkou:"Jsou nyní bezpečné cesty do Sendanu?" nyní chápal, že kdyby měl otázek více, byl by celkem problém za všechny zaplatit a přitom si zachovat nějaké pohodlí na cestě, na kterou se chystal vypravit. Konečně se chystal přikročit ke své třetí otázce, když ho zarazil pohled na osobu, kterou zde částečně čekal i nečekal. Knihovník Ranien stál přímo naproti nim a klepal nohou o kamennou cestu. "Raniene. Promiňte mi zpoždění. Na cestách mě zabrzdilo nevlídné počasí. Víte přeci jak nesnáším ostrý vítr. Nicméně mě jsem dorazil přibližně před necelou hodinou."
"A místo vykonávání povinností se tu honíš za dívkami. Velmi neprofesionální," odpověděl mu muž poznamenaný vráskami kolem koutků rtů a očí.
Ranien byl též víla. Nicméně už bylo vidět, že dávno není mladíkem i přes jeho původ. A nutno poznamenat, že ani nevypadal překvapeně ohledně opožděného Anderiona.
"Pokus se co nejrychleji dořešit tuto záležitost. Ještě dnes večer odjíždíš do Sendanu za profesorem Lewanem a já musím zpět ke svým knihám," dořekl ve chvíli, kdy směrem k Anderionovi téměř hodil svazek knih pečlivě zavázaných do svazku. Bez jakéhokoli pohledu na dívku s koněm se chtěl otočit na patě a odejít.
Anderion nevěděl, jakým směrem by se měl dříve propadnout hanbou. U dívky byl za nerozhodného blázna a pro staršího kolegu byl nespolehlivým pracovníkem knihovny. Čím dál lepší den. Pokud to tak půjde dál, tak se vrátím k bádání a nikam nepojedu klidně celý rok. Otočil se k dívce, snažíc se nasadit co nejmilejší úsměv. K poslední otázce. Máte cestu do Sendanu či směrem ke Kradiově knihovně? Myslím, že v té době by bylo více času pro to, abych splnil svou nabídku naučit vás číst. Nebo alespoň při cestě z města dořešit mé zbývající otázky. Nebudu vás vůbec brzdit. Naštěstí jsem tu nalehko. Neměl by být problém s vámi nějaký čas udržet tempo. Případně si mohu vypůjčit ve zdejších stájích koně." Už ani nedoufal, že by hrátky osudu dovolily, aby slečna měla stejnou cestu. Nicméně tomu musel dát aspoň poslední pokus v bláhové naději, že tentokrát nebude muset jet takovou dálku sám. Přeci jen jeho přirozená zvědavost a touha po poznání ho vedla k úsudku, že málokterá cena je dost velká, aby mu zabránila v cestě za věděním a informacemi, které by mohl použít k rozšíření svých obzorů na tomto světě.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Uda             Empty Re: Uda

21/3/2021, 21:55
Musela ho trochu popostrčit, aby z něj vůbec vytáhla nějakou tu otázku, ale hned poté co položil svou první se na něj musela nechápavě otočit. Připadala si jakoby mluvila s někým kdo žije docela dlouho dobu někde pod těžkým balvanem, vzhledem k tomu, že to znělo dost možná jakoby ve Fiplinu měla zuřit nějaká válka. Stálo ji to docela dost úsilí, aby ze sebe nevyprskla nějakou hloupost, které by následně mohla litovat, ale stejně se tomu nevyhnula úplně. "Na severu? Myslíte snad až v Dyribthanu? Tam by mě nikdo nedostal, ani kdyby pro mě měli zlaté cihly připravené zcela za nic. A co se Fiplinu týče, je to můj domov, svět tam funguje tak jak svět fungovat má." odmlčí se načež se opět zaměří na svou cestu, nechávajíc všechny kousavé myšlenky zaplout někam hluboko do mysli. Když už odpověděla, měla by dostat svých pár zlatých. "nevím proč by cesta do Sendanu neměla být bezpečná, pochybuji že se po mé cestě tam něco změnilo." odpověděla i na druhou otázku s jistým nepochopením v hlase, ale když už se ptal, byly to alespoň snadné peníze do jejího měšce. Dlouho neslyšela takhle hloupé otázky a to měla tu čest vést rozhovor s Mariusem, který si na hloupé poznámky docela potrpěl, kdyby totiž ne, neschytal by tehdy od ní facku - ale to už je s myšlenkami zase u něčeho úplně jiného. A aby toho nebylo málo, zastoupil jim cestu nějaký další vílí muž, který se netvářil zrovna nadšeně, že ji vidí ve společnosti toho podivného druhého muže co klade otázky, které by zodpověděl kde kdo na téhle ulici. Jakmile ona společnost odešla otočila se na Anderiona a zůžila ony zářivé smaragdy do užších štěrbin, propalovala ho pohledem. "Nejsem zrovna hloupá, to že jsem člověk a Vy jste víla vám nedává žádné právo se mě pokoušet jakkoli využívat, pokud máte práci běžte si po svém. Nejsem tu od toho, abych byla považována za něčí povyražení." pronesla pevným hlasem načež se mu otočila zády a pokračovala v cestě. Rozhodně se jí nezalíbil pohled zřejmě nadřízeného toho otázek plného společníka. Viděl v ní jen nějakou obyčejnou dívku, která by se měla nechat uhánět? Ani náhodou. A ty hloupé otázky? Nestály ani za ty dva zlaté, které se měly hřát v jejím měšci. Musela se stydět za to, že za něco tak banálního přijala peníze, ale stalo se.

Jenže muž si nedal pokoj a zrzka jej začínala mít dost, už jen s tím že ani třetí otázka nepatřila mezi něco za co by si Serena nechala dobrovolně zaplatit. Takže zastavila na místě, prudce se otočila směrem na společnost a namířila na něj prstem. "To stačí - tyhle primitivní otázky můžete položit kde komu na zdejší ulici a dostat od nich odpověď, to za prvé, za druhé - jak jsem řekla, nemám zájem o vaši nabídku, což jsem dala najevo už před chvílí, takže si tu nabídku nechejte pro někoho, kdo o ni bude stát." odmlčí se, stáhne ruku zpět k tělu a celá se napřímí. Vraník za jejími zády pozvedne hlavu, zastříhá ušima načež hlasitě zafrká. "Nemám namířeno ani jedním směrem, nemám zájem o doprovod a nemám v plánu vám sdělovat kam mám dále namířeno. Teď máte poslední možnost ze sebe vysypat nějakou otázku která bude mít hlavu a patu a bude mít hodnotu peněz, které za ni platíte, nebo se otočte na patě a běžte si za svými povinnostmi. Nejsem tu od toho, abych někoho okrádala o čas." naléhavost jejího hlasu byla znát, ale rozhodně na něj tady nekřičela nebo ještě stále nepůsobila nepříjemně. Jen její oči prozrazovaly, že by si možná měl přestat hrát s ohněm, jaký její rudé vlasy představovaly.
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Uda             Empty Re: Uda

21/3/2021, 22:52
Tak teď pro ne nejsem jen idiot, ale i děvkař. Zasranej Renian. Setkání s kolegou dopadlo daleko hůře a dojem slušného vzdělaného člověka vzal za své. Jako kdyby se někdy "honil za holkama." Začalo se to v něm vařit. Podle toho co se teď stalo a co říkala ta dívka to vypadlo, že právě on, který byl čistě jen zvědavý s lehkým pokusem o to najít někoho, u koho nebude muset poslouchat čtyři hodiny nudnou přednášku na téma konstelace hvězd nebo správné směsi pro přípravu nějakých patoků, o které ani v nejmenším nejevil zájem. Začaly se v něm mísit pocity naštvanosti, bezmoci a odevzdanosti vůči této ztracené situaci. Navíc se mu otázky nezdály primitivní z toho ohledu, že na rozdíl od "lidí na ulici" on nemá při své práci moc přehled o dění na cestách. Samozřejmě proto chtěl začít psát cestopisy hned po tom, co by navštívil svou sestru. To mu ale v současné situaci bylo k ničemu zastavil se na místě s neuvěřitelným nutkáním někoho nakopnout. Po dvou pokusech o klidný nádech nakonec spustil. "Prosím. Nebudu vás tedy dále zdržovat," pronesl co nevstřícnějším tónem vzhledem k jeho náladě dojít praštit svého idiotského kolegu. Z jeho tváře by se dokonce dalo lehce vyčíst, co si o druhém knihovníkovi myslí včetně toho, co by mu nejraději udělal. "Za svého kolegu se omlouvám. Pokud to, co řekl považujete za mé skutečné úmysly prosím. Klidně mě můžete osočovat z toho, že jsem divný a pokládám divné otázky, ale vyprosil bych si obviňování z tohoto podřadného, chlípného a pro vzdělaného člověka zcela nevhodného a neetického chování. Já jsem chtěl víceméně docílit jen toho, že se dozvím o případných potížích, které by mě mohly potkat na cestě za vílou, pro kterou bych vstoupil do ohně a tudíž bych se mohl na tyto komplikace připravit." Zprudka se nadechl a započal rychlý, snad jen vteřinový boj se svou přirozenou vílí stahovačností, nad kterou podle jeho úsudku nakonec zvítězil. Přeci jen jiní jeho druhu by si takovou nelibost ze strany člověka nenechali líbit. On se však nepovažoval za "běžnou vílu" a po skončení tohoto osobnostního souboje se nadechl teď už klidným a vyrovnaným způsobem, uhladil si cestovní kabát a klidným hlasem dodal: "Ještě jednou se tedy upřímně omlouvám za předešlé nedorozumění. Nicméně dnes se nám dle mého názoru první dojem oboustranně nepovedl. Tudíž přijměte moji omluvu, můj obdiv nad projevením vaší silné osobnosti a nakonec přání hezkého dne."
S touto větou pouklonil hlavu jejím směrem, otočil se na patě a zády k ní těsně než si to napochodoval k druhému knihovníkovi, který se ke konci Anderionova projevu chystal nenápadně odejít, dodal ještě poslední větu. "Kdybyste se rozhodla přijmout moji omluvu, budu ještě celý zítřejší den trávit zde ve měste. Pak odjedu zkontrolovat a postarat se o svou lehkomyslnou sestru. Přeji hezký den."
S těmito slovy se pustil velmi rázným krokem za kolegou a pokud slečna neodešla hned po jeho rozloučení, mohla ještě slyšet konverzaci začínající přibližně větou: "Vy omezený, hulvátský, chlípný idiote! Víte kolik mi dalo práce se sem dostat z knihovny a najít někoho, kdo mě nepošle do prdele při tom, když se ho chci zeptat jenom na to jak je na cestách?" následovanou vcelku barvitými výrazy doprovozené jedním mezinárodně známým gestem při naštvaném následujícím odchodu od knihovníka směrem k hospodě, kde se Anderion rozhodl počkat, dokud se tu neprobudí noční záplava davu, jelikož zde vše včetně obchodů funguje spíše v noci.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Uda             Empty Re: Uda

23/3/2021, 20:37
Serena se zatvářila dost možná jakoby právě snědla hodně kyselé jablko. nejspíš to víla pochopila úplně jinak, než to myslela i zrzečka, ale zdálo se, že to špatně pochopili nakonec oba. Jenže jak mohla tahle nevinná lidská duše tušit, že se jedná o muže prakticky neustále zavřeného v knihovně. Co ona mohla tušit, že se na tyhle zvláštní otázky ptá zrovna jí, když by ji na to zvládlo odpovědět dítě na téhle jedné ulici. Samozřejmě nemohla si nevšimnout, že má víla docela problém zůstat v klidu a nevyletět jako nějaký hozený míč bůh ví jak vysoko. Nebyly to sice klasické pohledy, jaké znala například u Mariuse, když zabrnkala na jeho nervy i vílí ego, ale pořád dokázala docela jasně poznat to zvedání ramen, ty hluboké nádechy a výdech, který měl organismus neúspěšně uklidnit. Pokrčila na jeho slova rameny. "Pokud jste vy mých slovech slyšel přímé obvinění tak prosím, ale já vás z ničeho neobvinila a za tím si stojím." pronesla tentokrát už docela rozčíleně, jelikož ji muž svými výroky také nezanechával zrovna klidnou. "Jak jsem řekla, chtěl jste se dozvědět něco, co by vám zodpovědělo i jedno ze zdejších dětí, hrajících si na ulici. Nic čím by jste měl příště obtěžovat obchodníky - to není rada která má urazit, ale ušetřit vám peníze. A říkám vám to ne proto že bych se vás chtěla zbavit, ale proto, aby jste nenaletěl příště." na okamžik se odmlčí když se ohlédne na hlavu svého koně, který hlasitě zařechtá a pohodí hlavou, takže zatáhne za otěže, které má dívka v ruce. "Přeji pěknou cestu." pronesla už jen krátký dovětek, než se otočila k odchodu. I ona měla jakousi trpělivost a fakt, že jí snažil vnutit otázky které byly primitvní a následně si vynutit jakousi hodinu čtení na kterou neměla čas? Ne nic příjemného. Ona své služby také zrovna nikomu nevnucuje, vždyť by přišla o všechny zákazníky amohla by se z fleku vrátit k městskému životu někde v Hedenu a to rozhodně neměla v plánu. Jenže zatím co ona chtěla odejít, muž na ni dále mluvil a tentokrát se Serena nevyhnula zoufalému nádechu s následným výdechem, kdy se k muži otočila aznovu jej propálila smaragdově zelenýma očima.
"Už jsem to dnes řekla víckrát. Odjíždím, spěchám, nemám čas. Zítra touto dobou už budu na hranicích s Cyrou nebo jen pár mil od nich." dodala tedy ke svým slovům a konečně se definitivně otočila, aby mohla jit dovyřešit své zakázky a následně z města odjet. Z jejích rtů ještě splynulo přání hezkého dne, než muži zmizela z dohledu. Nějaká jeho další konverzace už ji k uším ale nedolehla.

>>>

Anderion Castelli likes this post

Agron Zalin
Agron Zalin
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 07. 02. 21
Age : 59
Location : Bakirah

Uda             Empty Re: Uda

28/9/2021, 21:08
I kdyby se z toho chtěl nějakým způsobem vykroutit, tak stále by to měl u sebe a nikdy by se toho už nezbavil. Možná to byla ale hloupost a zkrátka by to jen u sebe nechal. Mohl by hrát jen to, že na to jen zapomněl a zkrátka by to s ním šlo do hrobu. Ale ne, slíbil to a už si to zkrátka na krk vzal. Řekněme, že on neutíkal před něčím takovým. On vlastně předtím ani nemusel utíkat, jen to mohl někam zahodit. Jednou se o to snad i pokoušel, ale kdyby to někdo našel, ještě by se mu něco stalo. Proto následující den, co odešel od Věštkyně, koukal na krabičku, kterou usadil na stůl v jeho pokoji. Stůl byl jeden velký bordel. Knihy se válely všude, papíry s jeho poznámkami. Nechtěl ani pořádně vědět, co se skrývalo pod tím. Nala seděla vedle něj a packami se opírala o stůl, aby se mohla na krabičku podívat taky. Dědic si povzdechl. „Proč se musím do něčeho takového vždycky nachytat!“ odfrkl si a dal ruce v bok. Jeho čtyřnohá společnice zakňučela, jakoby se ho skoro ptala, proč si to dělá takto složité. Věděl a uvědomoval si, že za celou tu situaci může on. Řekl Věštkyni, co ho trápí a ona mu dala jen to, co by v tu chvilku potřeboval. Měl chuť se na to místo vrátit a dát jí to zpět, jenže ona se mu už nejspíše nikdy neukáže. Buď s tím žít do smrti anebo to prostě vypít. Když nad tím tak přemýšlel, tak s tím vlastně do hrobu půjde, i kdyby nechtěl. Zakroutil hlavou a snažil se vymyslet plán, jak to všechno naaranžovat. Promnul si oči, zatímco měl druhou ruku omotanou kolem pasu. Na tyhle věci byl poměrně vyčůraný, takže už měl nějaký plán v hlavě. Jenže co se mu nechtělo? Realizovat ho. Ale musel, jinak se z této situace nedostane.
Nechal si proto nachystat čaj na odpolední hodinu, kdy si byl jistý, že rodiče budou mít na něj pár minut čas. Nechal jim poslat lísteček přes sluhu, kterého poprosil o přichystání čaje na odpolední hodinu. Ten čaj si ale nechal přinést o trochu později, aby stihl všechno připravit. Přes celý den měl dilema, zda to opravdu udělá, jestli se opravdu k tomu odhodlá. Přemýšlel nad tím dokonce i při tréninku se Zoyou a Leonem, kteří na něj koukali, jakoby spadl z višně. V ten den zkrátka byl úplně mimo a navíc ho žralo svědomí. Leon, který stál oproti němu s mečem, se škodolibě usmál a zeptal se „Copak, Výsosti? Že byste se dneska vzdal dříve?“ To Agrona probudilo natolik, že s poznámkou „Jak se opovažuješ!“ začal znovu trénovat. Nevyhrál, ale nenechal si tentokrát vzít od Leona meč. Možná mu do karet i hrála trochu Zoya, která na jejího společníka nadávala, ať se chová slušně. Jenže Leon byl zkrátka tvrdohlavý člověk a i přes svou poslušnost, kterou choval k Agronově strážkyni, si zkrátka říkal, co mu stálo na jazyku. Tato upřímnost mu kolikrát pomáhala. Nesouhlasil s tím v ten moment, ale později? Neřekne to, ale přizná si, že by měl jít na jistou situaci jinak.
Odpolední hodina byla zde a Agron, který se ještě stihl před čajem s rodiči umýt, vzal ledovou krabičku ze stolu, kterou cestou ke stolu s čajem opatrně otevíral. Do chodby nechal dveře maličko pootevřené, aby uslyšel kroky anebo hlasy. Nepotřeboval dneska být chycen při činu. To by mu zrovna scházelo. To byla jediná věc v jeho životě, při které by se nejspíš proklel. Pohlédl na tři hrnky a povzdechl si. Dobře, takže to teda udělá. Vzal tedy svůj hrnek, který odložil na stranu. Nepotřeboval to poplést hned takto ze začátku. Posléze vzal jednu flakonku, kterou otevřel a její obsah nalil do jednoho z hrníčků. To samé udělal i s druhou nádobkou a obě dvě prázdné dal zpět do krabičky, kterou ukryl pod polštář, který měl na posteli. Jindy by to hodil do toho bordelu, který byl na jeho stole. Jenže tentokrát hrozilo, že jeho otec bude chtít vidět jeho pokrok a poznámky, které mu obvykle ukazoval, a popravdě i tentokrát to nechtěl svému otci zakazovat. Mohlo by to být podezřelé. Už i jeho chování v ten den bylo poměrně podezřelé a jen doufal, že jeho dva opatrovníci nic neřeknou. Byl rád, že ještě dneska nepotkal kněžku, která by na něm něco určitě poznala. Nechtěl nic riskovat.
Když si akorát dával svůj hrníček na své místo na stole, málem vyskočil z kůže, když jeho matka zaťukala na dveře a zavolala na něj „Agrone? Můžeme dál?“ Málem se praštil. Proč sakra neslyšel kroky?! „A-Ano! Pojďte!“ zavolal na ně a jeho tělo se narovnalo, jako pravítko, když jeho rodiče vstoupili. Nala si sedla vedle svého pána a radostně se na pár s vyplazeným jazykem dívala. Jeho matka se radostně usmála, když ty dva viděla, a fenka se automaticky za královnou vydala, aby poprosila o pohlazení, které jí bylo radostně dáno. Král se s drobným úsměvem vydal za svým synem, kterému mu dal ruku na rameno. „Copak jsi nám chtěl, synu?“ zeptal se ho a Agron si myslel, že ho otec prokoukl. Pak mu ale došlo, že stejně má jeden objev, konkrétně jeden talisman, který chtěl otci ukázat a zeptat se ho, zda s ním má zkušenosti. Až v ten moment mu docvaklo, že je v bezpečí a nemusí rodičům v ničem lhát. Jeho tělo, které před chvilkou bylo napnuté, jakoby vážilo o několik kilo méně a on se radostně na otce usmál. „Chtěl jsem se tě zeptat, otče, na jeden talisman.“ řekl a král se usmál. „Beze všeho, rád ti pomůžu.“ „Ale nejdříve si pojďme dát čaj.“ řekla královna, která naposledy podrbala Nalu za ušima a vydala se na místo, které obsazovala obvykle. Agron byl rád, že vychytal i zasedací pořádek. V hlavě se začal nenávidět. Proč to svým rodičům dělal? Na druhou stranu ale chtěl, aby na něj byli pyšní. Musel k tomu ale zesílit a ta runa mu určitě pomůže. Nejen jemu, ale i jeho dítěti a další generaci dál. Musel to pak své nastávající říci a i svému dítěti, na které hned hodí takové neskutečné břímě. Musí se postarat, aby to nijakým způsobem nepoškodilo jejich jménu. Snažil se konat dobro a to přeci nebylo zakázané. To si říkal v momentě, kdy měl k ústům přiložený svůj šálek čaje a nervózně pozoroval, jak jeho rodiče pijí čaj s tekutinou, kterou jim tam nastrojil jejich jediný syn. V ten moment si říkal jen jediné; „Musím to vyhrát.“
Sponsored content

Uda             Empty Re: Uda

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru