Bakirahské středohoří

Nejspíše by se mohlo stát, že z všudypřítomného illivensského slunce a horka a moře písku všude kolem začne jednomu vynechávat mozek a začne dělat hrůzné věci projevujíc svoji kdysi skrytou agresi a násilnické sklony nebo třeba ve slabé chvíli učiní nějaká nerozvážná rozhodnutí, jako že třeba požádá o ruku místní prodejnou děvku a podobně. To je nebyl Bastův případ, neboť ten měl své chování pod kontrolou a na své vystupování si dával velký pozor. Přeci by nechtěl skončit jako jeden opilý voják, co se poměrně nedávno pustil do svého všetečného nařízeného, až je od sebe museli odtrhávat zbylí vojáci. Jaký to pěšák nešťastník, který dneska už smutně koulel očima ve vězení a čekal na nějaký rozsudek po tom, co jeho nadřízeného našli pořádně zřízeného a hlavně pěkně tuhého v postranní uličce den po jejich incidentu. Jaká to smůla, že se Bastovi hodil do karet, když se pustil do víly, která se rozhodla prošetřit právě nějaké možné nezákonné kroky tohoto slušného diplomata. Ale tak dobrý jiný viník se nedal jinde sehnat, zvlášť když se onen vojáček zpil tak moc pod obraz, že ani víla s magií mysli v jeho hlavě neviděla vyloženě jasný obraz a lepší po ruce nebyla. Problém ale nastal v tom, že jeho náhradní viník by nepoužil jed, tudíž si i tady pan Lochrant ušpinil ruce a taky utržil pár ran, což nebylo moc dobré předvádět ve městě všem na odiv, to totiž budí otázky. Proto bylo nadmíru skvělé, když mu přišla zpráva od jeho nejoblíbenějšího dodavatele jedů, že by pro něj měl nějakou novinku a že má za ním přijet do Bakirahu, kde měl navíc lákadlo v podobě oslav, které výjimečně měly důvod v podobě narození dítka správci města Orathyr. S tím, že jeho strýc a sestra poslední dobou jako králíci, nemusel moc rozmýšlet, jestli rovnou balit kufry, kdy neměl problém ani s podáním důvodu své cesty, kdy vladaři jednoduše oznámil diplomatický záměr z hlediska toho malého tvorečka, kdy jistě neuškodí, aby Illivenas popřála hodně zdaru k narození dítěte, protože co kdyby chtěl vladař někdy na nějakých oslavách nějaké dobré herce nebo jiné kejklíře, kterých se zrovna tohle město jen hemžilo, a také se podělil o svůj úmysl porozhlédnout se po nějaké dobré partii pro svojí dceru, kterou by možná v blízké době rád prodal nejvyšší nabídce, aby se jí zbavil a tím i tak nějak jediného něčeho, co ho mohlo na chvíli pozastavit v jeho jednání. Pak by byla cizí problém a on by měl klid.
No a není těžké uhodnout, že jakmile měl tohle vyřízené, slehla se po něm i jeho naražených žebrech a rozříznutém předloktí zem. Nemělo cenu meškat. Proto taky dorazil do cíle i s pár denním předstihem, neboť nemeškal nikde ani po cestě, čímž skoro uhnal koně, ale tak co se dá dělat. Aspoň všechno ale krásně stihl. První den po příjezdu, když se upravil po dlouhém cestování, vyřídil věci se správcem města a malým drahým dárkem z Illivenas v podobě honosného náhrdelníku, který jeho nová dcerka mohla časem nosit. Poseděl si s ním na večeři a všechno bylo fajn. Také se ho pro všechny případy nezapomněl vyptat na nějaké potenciálně ucházející mladé muže v okolí, se kterými by skutečně mohl zasnoubit svoji dcerušku, aby se neřeklo. Tímto počinem si ale vysloužil dvě další návštěvy, kdy ho správce představil dvěma synovcům a synu jednoho svého drahého přítele. Díky tomu si ale asi o to více uvědomil svoji malou touhu provdat ji spíše do některého z vládnoucích rodů, aby si prestiž spíš zvedl on a ne, aby jí zvedal někomu jinému, i když synovci správce města nemuseli být špatnou partií. Jeden by se jeho k dceři možná i hodil, ale spíš ne.
Každopádně byl rád, když si tohle odbyl a měl od nich pokoj, byť ho ještě ke konci jeho návštěvy města chtěly pozvat na večeři. To byla ale otázka budoucnosti, neboť svůj odjezd plánoval až za několik dalších dní a když vše půjde hladce, vezme to rovnou do Keratu na oslavu Camiela a nebude se muset vracet nazpět domů. Ale samozřejmě to nebylo tak, že svůj pobyt zde protahoval, to by určitě nemohl být on. Přeci jen chlapík ve vínové košili s vyhrnutými rukávy, jež dávaly na odiv jeho obvázané předloktí, černou vestou, černými kalhoty a skoro upřímným smíchem nemohl být on. Ale přeci byl. Kupodivu si celkem užíval bakirahskou módu, kdy mu vše připadalo minimálně mnohem praktičtější a taky slušivější. Tady měl košili přímo na tělo, že mu lichotila a nepřišel si jako v pytli. Ale tak stejně se zase vrátí ke klasice, když bude v Illivenas, ne že ne. No a k tomu smíchu... Upřímná na něm byla hlavně škodolibost, kdy mu jeho skvělé lhaní a přetvářka opět byly k užitku a dopomohly mu k celkem pěkné sumičce, kterou vyhrál v kartách. Ale věděl, kdy přestat, tudíž nedal těm protáhlým ksichtům příležitost ho obrat nazpět. "Bylo mi potěšením pánové, ale pokračovat budeme nejdříve zítra, až si doplníte své měšce, abychom měli o co hrát," neodpustil si poslední políček do jejich tváří než se přesunul pryč s pochybného pajzlíku, kde se hrálo a zvolil si možnost, která obsahovala jedno z četných náměstíček se stánky a hudebníky. Přesněji to jedno podstatné, kde si ho měl najít jeho dodavatel, který mu konečně odpověděl na zprávu, že už je ve městě. Než to ale přijde bude si muset vystačit s hudbou a vílami kolem, i když pár chytrých si tu aspoň postavilo stánky, což mu alespoň zajistilo víno, kterého by se mohl napít. "Rád bych to nejlepší červené, které mi můžete nabídnout," přikázal si bez okolků a prohlédl si mladičkou vílu, která pro něj začala lovit pohárek. "I když jak tak koukám, to nebude to nejlepší, co tady nabízíte," prohodil, zatímco co vílu přejížděl uznalým pohledem a věnoval jí úsměv, po kterém se nebohá blondýnka začala trochu červenat a prohodila něco o tom, že ho víno jistě osloví víc než cokoli jiného a že kdyby ne, tak bude furt tam. Že by to byla nabídka? Upřímně mu to bylo zatím jedno, ale i tak jí věnoval lišácký úsměv, když si převzal pohárek naplněný tak, že skoro přetékal. "Pokud bude to víno jen zpola dobré jako vy krásná, rád se vrátím, abyste mi mohla dolít," slíbil velmi, ale velmi lživě a samozřejmě si neodpustil laciný kompliment, při kterém se jí opět tváře zbarvily červení, než jí dal minci a otočil se směrem k vílám, co se bavily a tancovaly uprostřed náměstí posílené alkoholem a kdo ví, čím vším. Už ale bez úsměvu, protože by byl radši, kdyby v davu zahlédl toho, na koho čekal a mohl jít řešit obchod. "Už aby tu byl," zavrčel si pod vousy a napil se vína, které bylo skutečně dosti dobré, ale ne tolik, aby se chtěl za vílou vracet. Beztak se s ní bavil hlavně proto, aby si ve vší své stydlivosti a rozpacích nevšimla, že mu nalévá až moc za sumu, která nebyla pro změnu vůbec dost. Ale to byl potom už jen její problém.

Její povinnosti jí ne vždy zatáhly mimo Bakirah, takže tentokrát cestovala do Orathyru, protože správce města samozřejmě chtěl, aby se uspořádal menší rituál, aby jeho čerstvě narozené dceři požehnali bohové. Být to někdo méně urozený, tak by možná Shayna jen poslala svou učednici, ovšem v tomhle případě to mohla využít i jako návštěvu města, kde se navíc právě na oslavu narození děvčátka pořádaly oslavy. Takže vyrazila ona i učednice, aby nemusela Shayna obřad provádět sama, ale stále mohla dohlédnout na konání své žačky, se kterým ve výsledku moc spokojená nebyla. Ovšem správce města jen stěží našel chybky, které kněžka zahlédla a její učednice je velmi umně zamaskovala. To ale nic neměnilo na tom, že po rituálu nastal čas, aby šla její žačka studovat a mohla zjistit, jaké chyby udělala. Shay si tím alespoň získala nějaké volno předtím, než se vrátí domů do Udy, kde trávila většinu svých dní. Navíc se teď chystal i odjezd na narozeniny Camiela do Keratu, což chtělo i určitou přípravu pro Agrona, který podobné akce zrovna nevyhledával. K jeho smůle se ale jednalo o určitý začátek Boje o trůn, takže se to nedalo zařadit k akcím, které by mohl jen tak vynechat. Ovšem i kněžka občas potřebovala trochu odpočinku, což byl také důvod, proč sice pod dohledem stráže, vyrazila do města. Fialový plášť nechala v pokoji na posteli, protože bez něj byla rozhodně méně nápadná, ač její tetování šlo zakrýt jen těžko. Navíc se o to nikdy ani nesnažila, protože nebyla tak paranoidní, aby si myslela, že se někdo v její vlastní zemi pokusí na ní zaútočit. Možná to byla naivita, ale to jí bylo jedno.
Cestou si schová ruce do kapes dlouhé černé sukně, se kterou byla bílá košile s vyhrnutými rukávy v lehkém kontrastu. Nijak jí to, ale nevadilo, byl to sice prostý oděv, ale na druhou stranu z kvalitních látek, takže rozhodně nebyl jako každý druhý, který jste někde viděli. Netrvá jí moc dlouho, než si všimne Bastiella. Přece jen správce města se zmiňoval o tom, že je tu na návštěvě illivenasský diplomat a Shayna tak nějak očekávala, že narazí právě na tohoto muže. Možná šestý smysl nebo ženská intuice. Těžko říct. Ovšem nerozejde se hned za ním, místo toho zamíří taktéž ke stánku s vínem, který právě opustil a objedná si červené víno. Ovšem dívka nevypadá, že by jí moc vnímala, protože se snažila přijít na to, jestli jí někam nezapadla mince, protože platba očividně neseděla. “To červené, prosím. Kvalitní, ideálně polosladké.“ Zopakuje svoje slova, což už dívku probere a mírně kývne, očividně lehce zostuzena, že ignorovala samotnou kněžku. Shayna svoje postavení neskryla za obyčejnými šaty, ani odložením pláště. Sice to někdy mohlo být otravné, ale pořád to bylo potřeba. Přece jen představovala určitý most k bohům. Dívka jí předá víno a ona si ho převezme, zatímco jí na pult položí přesnou platbu. “Příště byste měla spíš dávat pozor na to, kolik vám kdo platí, než poslouchat jejich sladké řeči.“ Přihodí jí ještě navíc radu, než se otočí, aby našla toho lumpa, který jim kazí ekonomiku. Dívka si za to mohla sama, že se nechala rozhodit sladkými řečmi. Sice netušila, co přesně jí Bastiell říkal, ale dokázala si představit, že na místo diplomata se nedostal jen tak pro svoje krásné oči. Jistě to musel umět se slovy, a to se dalo využít i při jiných příležitostech než jen při diplomatických misích. “Nejspíš jste tu dívku dostal do problémů, jestli jí někdo nepřihodí nějakou minci navíc.“ Pronese, když dojde k Bastovi dostatečně blízko, aby jí mohl slyšet a zaregistrovat. Nejde k němu úplně zpříma, spíše šikmo z boku, takže jí asi na první dobrou hned nepostřehne, pokud se zrovna nerozhlíží, kde, co lítá. “I když jak vás znám, tak vás to nejspíš ani v nejmenším netrápí.“ Odtuší a pousměje se. Ne, že by okrádání trhovců vyloženě podporovala, ale kdyby dívka dávala pozor, nestalo by se to. Mohla to brát jako pěknou lekci pro příště, aby neskočila na lep každému, kdo jí něco pochválí, nebo se na ní svůdně usměje.

Kdyby tvrdil, že je mu líto, že nějakou naivní prodejkyni připravil o nějaký ten zlomek výdělku, rozhodně by lhal. To by ale zrovna jemu žíly netrhalo, na kolik bylo lhaní jednou z jeho největších kvalit. Nějaká mladá husička, která se ale nechala rozhodit jeho úsměvem ho ale právě teď ani v tom nejmenším nezajímala, neboť bedlivě vyhlížel svého oblíbeného obchodníka s jedy, se kterým se měl setkat. Mezi vílami točícími se a smějícími se ve víru tance ale svého starého známého neviděl a tak mu nezbylo než ho z jakéhosi ústranní vyhlížet dál. Měl ale to štěstí, že nemusel čekání trávit jen popíjením vína a prohledáváním davu očima, neboť si ho brzy našla i vidina možné zábavy a možná i nějakého prospěchu, když se k jeho uším donesl hlas bakirahské kněžky. Na rtech diplomata se objevil úsměv, než k Shayně otočil hlavu a sledoval, jak se k němu blíží, na její slova o té hloupé prodejkyni vína ale nijak nereagoval. Beztak k tomu nebylo nic moc co říct, krom toho, že není jeho chyba, že ano si nehlídá, kolik jí kdo platí. Navíc se nechala obelstít tak snadno, až to bylo k smíchu, takže rozhodně neměl v plánu té víly litovat. "Kdo by řekl, že se z nás po vašem krátkém pobytu v mé zemi stanou tak dobří známí?" nadhodil na místo nějaké reakce, která by její slova měla vyvrátit nebo vyloženě potvrdit. Nakonec se nemusel vyloženě namáhat, nebylo to třeba, i když by k jejím slovům zvládl mít jisté výhrady. Nešlo ale ani tak o to, že o něm měla poměrně zábavně špatné mínění. "Netvrdil bych ale, že mě znáte tak dobře, abyste mohla používat poznatky o mně," řekl s potutelným úsměvem a napil se ze svého poháru. Samozřejmě se nemýlila, ale nebylo na škodu upozornit i na to, že ho za tu chvíli, kdy se potkávali v Illivenas, nemusela znát až tak dobře, jak by si mohla myslet, i když myslet si o něm to co možná nejhorší byla jedna z těch lepších strategií. On sám mohl jen děkovat bohům, že je dostatek hlupáků, kteří o něm mysleli v dobrém a šli snadno oklamat. "Samozřejmě mě docela trápí nepozornost zdejších obchodníků. Kdyby chtěl můj vladař navázat nějaké obchodní styky s Bakirahem, co se prodeje na zdejších tržnicích týká, rozhodně bych mu musel doporučit, aby zvážil výběr prodejce a pověřil jeho výběrem někoho moudřejšího, než byl ten, co vybral ono děvče," pronesl s viditelně hranou vážností a zakroutil nad tím hlavou. V rámci nějakých důležitější obchodů by to samozřejmě mohlo být relevantní, ale takováto drobnost měla jen malicherný význam a rozhodně si tím neměl v plánu dělat vrásky.
Místo nějakých starostí se zaměřil pozorností na svoji nově příchozí společnost, kterou sjel pohledem, ale samozřejmě ne nijak oplzlým, či vyzývavým, to neměl zapotřebí. Spíše se tak zběžně podíval, aby kupříkladu zjistil, že právě teď tu kněžka nebude při žádné oficiální záležitosti, jelikož neměla plášť, který kněžky při takových příležitostech nosívaly, ale pouze sukni a košili, jednoduchého střihu, ale s kvalitou hodnou jejího postavení. Byla tady tedy jako žena, která se účastní oslav, a ne jako spojnice víl s bohy. Ale i tak se mu podařilo zahlédnout stráže, které dávaly pozor na případné hrozby, které by tu na ni mohly číhat. Nějakým hlídacím psům ale nehodlal věnovat víc své pozornosti, než bylo nutné. Neměl v plánu tasit z kapsy dýku a zamordovat ji, takže ani nepotřeboval vědět, kde přesně se nachází její stráž, až by chtěl utéct. "Hádám, že vás sem také přivedl ten nejnovější přírůstek do rodiny správce města," odtušil a podíval se na oslavy kolem sebe a na víly, které tu zvesela poskakovaly ve víru tance. "Oslavy na počest toho děvčete rozhodně přitáhly hodně víl ze všech koutů říše. I když vy tu jistě nejste primárně díky oslavám, že?" Zřejmá otázka, na kterou nebylo ani třeba odpovídat, patřila spíš k nějakému tomu navození konverzace, i když mu v tomhle ohledu nemohla říct nic moc nového. Správce města při jejich setkáních tu a tam něco prohodil o tom, že kněžka přijede jeho dcerce požehnat. Bastiell si ale nebyl jistý tím, že na ni narazí jen tak na ulici, ale možná to bylo příjemnější, než kdyby se s ní setkal třeba při nějaké večeři u správce města, kdyby se opět musel tvářit, že zvažuje, že provdá svoji dceru za některého z mladíků, co mu správce chtěl pro tuto věc dohodit. "Ale předpokládám, že se nezdržíte dlouho vzhledem k oslavám, které se chystají v Keratu a které mají beze sporu mnohem větší důležitost než ty zdejší." Další fakt, který by nemohl ani jednomu uniknout, ale to neznamenalo, že to nemůže zmínit, že? Přeci jen to bylo důležité téma pro oba z nich. Ona spolu s ostatními pěti kněžkami chystala turnaj, který měl rozhodnout o budoucím králi, kdy neměl ani potřebu zkoušet zapojovat titul královna, protože věřil tomu, že Pirice je neschopná zvítězit a že tajemno nad princeznou slouží pouze k tomu, aby se nevědělo, že je ještě neschopnější. No a on na druhou stranu měl zájem na tom, aby se králem vílí říše stal někdo, kdo pro něj bude výhodný a nejlépe by na trůnu viděl právě oslavence. Ale byla jen otázka, do jim následující rok nabídne a jak to všechno skončí. Nyní se měl věnovat tedy spíše přítomnosti a to třeba ve chvíli, kdy kolem něj velmi na těsno protančil už docela připitý páreček a málem mu vyrazil jeho pohár s vínem. To na jeho rtech vyvolalo nespokojené ušklíbnutí, než opět upil ze svého vína. "A nejspíš budou i zajímavější. Několikadenní oslavy obsahující spoustu pití a přehnaného veselí se časem docela omrzí, nemyslíte?" pronesl poněkud suše, ale v další chvíli už nasadil poněkud lišácký úsměv. "Ale dovolím si tvrdit, že vaše přítomnost je docela vylepšila." Nešlo ani tak o nějakou hodně lacinou lichotku, jako spíš kupodivu o jakousi malou pravdu. Sice si uměl najít zábavu a měl zde i své důležité obchodní jednání, jestli se tím kupování jedu dá nazývat, ale přítomnost kněžky by mu mohla přinést nějaké další výhody. Nakonec vzhledem k blížícím se oslavám Camiela budou mít za několik dnů stejnou cestu, která by se dala spojit a on by třeba měl příležitost poznat další figurku na hracím poli. To by byla velmi hezká výhoda jeho známosti s kněžkou.

Na tváři se jí objeví pobavený úsměv, když zmíní, že se z nich stali dobrá známí. Ani jí nepřekvapí, že se nijak nevyjádří k té nešťastné dívčině. Ona sama jí nelitovala, takže nebyl důvod, aby to snad vyžadovala po něm. “Nemusíme být dobří známí na to, abych odhadla, že vám nebude líto toho, že jste někoho napálil. Přece jen částečně to bude i součást vaší práce, ne? Využít svůj um se slovy, aby jste dosáhl svého a případně třeba využil nepozornosti svého protějšku na diplomatických jednáních.“ Odpoví mu bez toho, aby se nějak držela zpátky. Neměla to za potřebí. Konec konců neříkala nic tak hrozného nebo do nebe volajícího. Ani ho tu neosočovala z nějakých zlých úmyslů všeobecně, ale jako diplomat se musel zajímat o zájmy svojí vlastní země, což ne vždycky muselo být v souladu se zájmy jiné země. Pak bylo na něm, aby pro svou zemi získal to lepší a výsadnější postavení. Na tom nakonec nebylo nic špatného. “Vaše péče o naši ekonomiku je jistě roztomilá, ale být vámi bych tomu nepřikládala takovou váhu. I kdyby bylo tohle špatné obchodní rozhodnutí jednoho chudáka, který se té žábě jen chce dostat pod sukni, tak to pošle ke dnu jeden podnik. Na ekonomiku to nemá, kdo ví, jaký dopad a jsem si jistá, že váš vladař nebude úplně zaujatý možností prodávat něco na jednom trhu. Je ale jistě vznešené, že se zajímáte o takové drobnosti.“ Odvětí a upije svoje víno, které bylo sice dobré, ale jistě by to nebyla taková škoda, kdyby náhodou tenhle prodejce z trhů obecně zmizel. Našel by se jiný, jehož víno by mohla bez obav pít a bylo by dobré.
Neujde jí jeho pohled na její osobu, ale ona se místo toho podívá do davu, kde to žije. Sama měla šanci si Bastiella už prohlédnout, když přicházela, a hlavně když si ho prve všimla. Neměla tedy potřebu mu tuhle laskavost oplácet. Do zorného pole ji přijdou její stráže, kteří ji následovali, ovšem neměla je úplně za zadkem. Měli dávat pozor na případné hrozby. Navíc i ona sama by se o sebe uměla částečně postarat. Sice nebyla cvičený voják, ale to neznamenalo, že byla bezbranná. Pořád byla kněžka a silná vznešená víla, se kterou nebylo radno si zahrávat. “Trefný odhad.“ Pronese a přikývne na souhlas. “Správce si vyžádal rituál a jelikož se jedná o vysoce postaveného muže, bylo by neuctivé ho odbít jen vysláním mé učednice, takže jsem dorazila také. Navíc možnost navštívit samotné oslavy taky byl důvod, proč sem dorazit.“ Odvětí a pousměje se. Jen tak na oslavy by sem určitě nevyrazila. Na to měla momentálně dost problémů i bez toho. Přípravy na turnaj daly zabrat, a navíc musela ještě dohlížet na Agrona, který sice dychti nasávat nové znalosti, ale se stejnou dychtivostí pokoušel hranice své moci. Shay si uvědomovala, že jednou z něj bude mocný vladař, nejspíš i stejně mocný jako i jeho otec, ne-li víc, ale měl před sebou ještě dlouhou cestu. “Přesně tak. Předpokládám, že hned během zítřka budu odjíždět, abychom dokončili přípravy a mohli včas vyrazit, abychom nedorazili pozdě. To by nebyla hezká vizitka při příchodu na takovou událost.“ Souhlasí s ním a ušklíbne se. Kerat měla sice ráda, ale na rozdíl od většiny hostů věděla, co přesně se tam odehraje pod rouškou tohohle plesu. V tomhle ohledu měla nejvíce práce právě teď keratská kněžka, která musela najít vhodné víly, které jim mohli pomoct, a navíc zůstanou diskrétní. To by se mohlo zdát jako velký úkol, zvlášť v Keratu. Jenže jiná kněžka tohle zařídit nemohla. “Předpokládám, že i vy jste dostal pozvánku na tu oslavu.“ Je to spíš jen konstatování než něco jiného. Přece jen to bylo logické, aby jako diplomat jiného království dostal pozvání. Nedalo se očekávat, že by to byla malá sešlost jen mezi dědici. Ne, to by jistě nesplňovalo oslavy podle egoistické vidiny Dagena, který by něco takového prostě nedopustil. Pokud šlo o Kerat, dalo se vždycky očekávat něco velkolepého s nějakým zvratem. V tomhle případě s jednalo zvrat, který zařídí ona a zbytek kněžek. “Jsem si jistá, že to bude daleko zajímavější než zdejší oslavy.“ Pronese a na tváři se jí objeví tajnůstkářský úsměv. Nemohla prozradit v podstatě nic víc, ale obecně se něco podobného dalo čekat od každé akce v Keratu. Jistá výhoda téhle temné a tajemné země bylo to, že nikdo netušil, co všechno si keratské víly ještě troufnou udělat. “Jsem si jistá, že byste si našel i jinou zábavu, kdybych se tu neocitla a nerozhodla vám dělat společnost.“ Pronese a zvedne k němu pohled. “Třeba byste pokračoval ve svádění té chudinky u vína a měl větší úspěch než její zaměstnavatel.“ Nadhodí a mírně pozvedne obočí, jako by čekala, jestli jí tuhle domněnku potvrdí nebo nikoli. V podstatě to pro ni nehrálo žádnou roli. I kdyby řekl, že mu v tomhle pokazila plány, tak se nehodlala jen tak vzdálit. Zatímco tedy čeká na odpověď, tak trochu opět upije vína, ale oči má stále upřené na muže vedle sebe.