Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Zelené roviny Empty Zelené roviny

9/7/2018, 00:00
Zelené roviny Roviny

Rozlehlé území táhnoucí se od hranice s Mairornem až k hranici s Cyrou. Na rozdíl od dalších zemí nemají Evasirští žádná pole s obilím a jinými surovinami, které by mohli pěstovat, každý prostor slouží hlavně k výcviku armády a po rovinách je nemalé množství chrámů, kde se děti učí uměním boje a poté jsou rozděleni do vojenských táborů, kterých je tu ještě víc. Takovým hlavním střediskem v tom všem je ale město Jaslin, které je takovou základnou vojevůdců z Evasiru. Právě tady se rozbírá každý krok týkající se armády ještě před tím, než se nějaké změny navrhnou vládci.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

7/6/2021, 18:50
Opět na cestách. Serena byla zvyklá na život neustále na koňském hřbetě, dokonce si zvykla i na to, že je často ponechána vlastnímu osudu a tedy i vlastním myšlenkám. Zima byla tužší než myslela, dokonce ji často musela přečkat v hostinci a někdy se zasekla na celý měsíc, takž když nyní Rascal líně kráčel Zelnými rovinami jen pár mil od hranic Evasiru s Cyrou nechala se unášet laskavými slunečními paprsky. Otěže zůstávaly povolené a drobná dívka seděla uvolněně v sedle. Plášť měla uložený v jedné z brašen a příchod tepla dovoloval i dostatek možností na oděv. Konkrétně si udělala jednou za čas radost a koupila si nové šaty - jemná bílá košile, jejíž rukávy padaly z ramenou a odhalovali sluncem ožehnutou kůži s výraznými lícními kostmi. Korzet, který svazoval zároveň zvýrazňoval dívčin hrudník, dlouhé nohy schované v jezdeckých kalhotách, utažených páskem v dívčině útlém pase. Rudá záplava vlasů v neposedných kudrlinách v jemném větru lemovala obličej, jehož oblast nosu a tváří napadaly neposedné pihy. Serena se za něj nestyděla, líbily se jí, jakoby podtrhovaly její smaragdové oči. Rascal kráčel pomalu a nechal slunce, aby jej pálilo do lesknoucí se srsti. Hřívu spletenou do dlouhého copu, měkká tráva pod kopyty dovolovala jejich cestě být tichou, rušenou jen občasným zaržáním. Serena v takové okamžiky měla čas přemýšlet, vracela se ke svým obchodům, k tomu kam má nyní vlastně namířeno i k té vznešené víle, kterou konec konců odbila až příliš brzy. Vzpomínala na jednoho zdejšího obyvatele, kterému slíbila svůj návrat - když ta slova slibovala skutečně se chtěla vrátit, ale s odstupem času opět váhala a ptala se kotlíku, jestli je to dobrý nápad, ukázat se znovu. Možná to bylo její váhání mezi návštěvou a další cestou za neznámem kupředu co ji vedlo zrovna cestou přes Zelené roviny. Cestou míjela hned několik výcvikových táborů, ale nemířila ke zdejšímu městu, které ji mapa nabízela. Mířila nikam, jak ráda říkala.

Blížilo se poledne a slunce začínalo na kůži nepříjemně pálit, jeden z mála důvodů proč se Serena rozhodla zatáhnout za otěže a pozastavit vraníka poblíž několika vzrostlých stromů, které jim měli přes největší parno dne poskytnout stín. Dovolit jim na okamžik si odpočinout, i když je dlouhá cesta ještě před nimi. Ze sedla dívka seskočila, až když byly oba skryti ve stínu stromů. "Na chvíli si tu odpočineme a pak pojedeme zase dál." poplácala koně po krku a z brašny vytáhla jednu ze svých čutor a malé vědro, do které nalila většinu obsahu. "Neboj, za pár dní budeme v Cyře, slibuji, že tamní jezera budou jeden celá den pro tebe." usmála se, když ji vraník sledoval s nedůvěřivým pohledem a hned na to souhlasně zaržál. Pohladila jej po čele a pak si sama dopřála osvěžující doušek vody. Odložila čutoru na její místo a vylovila z malé brašny zelenou stuhu, s jejíž pomocí si svázala vlasy do vysokého culíku, aby ani jí nebylo takové teplo. "Myslíš, že jsem byla na Anderiona protivná?" vypadne z dívky směrem ke koni, který mezitím přešel k okusování trávy, když se mu podařilo vypít nabízenou vodu. Kůň zvedl na okamžik hlavu a zastříhal ušima, načež si odfrkl. "Ale notak, Nemůžu přece za to, že tam jen tak bezduše stál. Kdyby mluvil hned.." kůň ji přerušil zaržáním a několikrát dupnul kopytem. "Chápu, odpočíváš a nemám tě snad rušit?" Zrzka se na koně zašklebila a vyplázla na něj jazyk. V hlavě ji ta myšlenka však opakovala stále dokola. Skutečně ji to s odstupem přišlo líto, že mu jen jednoduše nepomohla, ostatně nabízel ji přece i odměnu, ale ona byla tak zvyklá na aroganci a egoismus u Mariuse, že si u nikoho dalšího nebyla schopná pomoct a rovnou se stejně jedovatě bránila. Nechala Rascala ať si odpočívá po svém a sama se jako správná zralá zrzavá hruška svalila do měkké trávy, aby mohla ze svého stínu sledovat mraky na nebi. Čas od času zvedla ruku a natáčela prsty tak, jako by chtěla jeden z mraků uchopit do dlaně.  
Marius dei Evasir
Marius dei Evasir
Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 18. 04. 20
Age : 200
Location : Evasir

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

12/6/2021, 18:43
V posledním půl roce se nezvládl utrhnout ze svých povinností. Souboj se blížil čím dál tím víc a zároveň s tím se na něj jeho povedený bratříček a otec koukali s větším a větším opovržením. Už se těší, až bude on vládce a bude to všechno podle něj. Ostatní jsou totiž naprosto neschopní. Jak chtějí takto dál vést vojenský stát plný oceli pomocí knih? Má pocit, že kdyby nebylo jeho, tak už tu není ani jeden voják a všichni jsou jen zavřeni v knihovnách. Nedávno nabrali nové rekruty a on objíždí velká města a cvičiště, aby se sám podíval na to, v jaké jsou formě. V Altaru je to jednoduché, tam je pořád a tam všichni fungují jako hodinky, ale má pocit, že čím je dál od hlavního města, tím víc na to ostatní kašlou. Při minulé zastávce málem všechny vyhodil z armády. Byl naprosto nepříčetný, až na sebe přestal dávat pozor a během chvíli všichni leželi na zemi. Nemají si začínat s někým, kdo ovládá vítr. Ale jakmile jim ukázal, jak se mu to rozhodně nelíbí, tak se začali více snažit a během pár týdnů mohl odjet zase dál. Každý den ale čekal na jedinou zprávu. Zprávu z hranic jeho budoucí říše, že ji překročila dívka, na kterou už tak dlouho čeká. Tenkrát, když se s ním loučila, dělal že spí. Jako vojáka ho probudí jen nepatrný pohyb a ona nebyla tak nenápadná, jak si asi myslela. A po tom, co tam nechala kaktus a sponu, nechal sledovat hranice ještě víc než předtím, aby měl nejrychlejší zprávy. Od té doby se zase o trochu změnil. Jako jo, spal i s jinými ženami, ale už ne tolik, jak to měl předtím zvykem. A většinou se žádná u něj neohřála déle jak jednu či dvě noci. Onu sponu nosil neustále ve svých věcech a cestovala s ním přes celou zemi. Byl na jednání v Jalsinu, když za ním ve volné chvíli přišel jeden z jeho mužů a předal mu list. Marius počkal, až muž odejde, a pak ho až otevřel. Neměl rád, když otevíral dokumenty před podřízenými. Čekal zase nějaký problém od svého otce, ale místo toho tam byla zpráva od hranic, že zrzavá dívka na velkém koni překročila hranice a mířila na zelené roviny. To jediné Mariovi stačilo na to, aby zbytek jednání ukončil a odešel na kraj města. Podle času, kdy měla vejít do Evasiru, si vypočítal, kde by tak mohla být a přenesl se tam. Samozřejmě špatně. Tak to zkusil trochu méně a opravdu skončil mezi stromy, kde zvládl zaslechnout její hlas.

Ometl ze sebe pár lístků, které na něj nedopatřením spadly a vydal se naprosto neslyšně za zvukem. A jak vlastně dneska vypadá? Perfektně jako vždy, samozřejmě. Kožené kalhoty, ve kterých se dá dobře hýbat, stejně jako boty a vestu, pod kterou má ještě polorozepnutou bílou košili s vyhrnutými rukávy, díky kterým jsou dobře vidět jeho svaly. Prostě fešák. U boku se mu ještě houpe brašna, ve kterých má pár věcí, co by se mu mohly dneska hodit. Dojde až k místu, kde dívku dokonce i vidí a rozumí jejím slovům, které si vyslechne před tím, než tam vkročí. Přeci jen by ho zajímalo, kdyby mluvila o něm. Ale ona mluví o nějakém pitomci a ne o něm. Lehce si odfrkne a sleduje ji, jak leží v trávě. Nakonec se zhluboka nadechne, narovná se a v naprosté tichosti přejde k ní, konkrétně nad ní, aby na ni házel svůj stín. Chvíli tam stojí, jako by si jí vůbec nevšiml, dokud sám nepromluví. „Doufám, že se tvá zpráva pro mě, že jsi tu, někde ztratila a nechtěla jsi jen tak projít bez povšimnutí.“ Mluví naprosto v klidu, ale stejně tam je malinká stopa výčitek. Chvíli se ještě kouká do dálky, než obrátí svůj zrak na ni. „Zdravím tě, Sereno.“ Lehce se pousměje a pak se podívá na jejího koně. Chvíli hrabe v tašce, a pak vytáhne krásné červené jablko a hodí mu ho. „To je pro tebe a když nás dneska necháš, tak mám pro tebe ještě jedno.“ Pomalu se učí, že pokud chce Serenu někde zdržet, musí tam zdržet toho koně a takhle by to snad i šlo.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

15/6/2021, 22:15
Existovalo mnoho jiných scénářů, které zrzečce konec konců běhalo v hlavě, když se jen tak vyvalila do měkké trávy a sledovala ubíhající mraky na obloze. Přece jen byla poněkud hrubá na onoho Anderiona a možná, kdyby si jej lépe vyslechla - ztratila by sice den svého času, který potřebovala využít trochu jinak, ale na druhou stranu, třeba by získala něco dalšího. Nebo něco nového, co by mohla prodat. A samozřejmě tu pak byla ta nabídka ohledně čtení. Mohla se přece jen o tolik zlepšit a nemusela by za to zaplatit ani jednu minci. Byla zkrátka až příliš hrubá, možná si až moc zvykla na vznešené víly podle Mariuse a jen neuměla přijmout fakt, že ne všechny musí být nutně tak egoistické a protivné. Byla tak zabraná do myšlenek, že nepostřehla, že by se někdo blížil. Soustředila se na funění koně nedaleko, na šumění listů a na mraky nad sebou. Dokonce k nim zvedla ruku a snažila se jeden z nich přeměřit prsty. "Co myslíš Rascale, měla bych Anderiona zkusit najít a omluvit se mu? Říkal něco o tom, že pojede pryč, takže by asi nemělo cenu se vracet.." odmlčí se, stále si nevšímajíc přítomnosti jisté víly, která ji v tomto okamžiku dostatečně zřetelně slyší. Dívka si zkrátka nedělala velkou hlavu, snažila se být uvolněná, odpočinout si. "Ale třeba ho potkáme cestou do Hedenu, nebo až se budeme zastavovat v Cyře. Nakonec by nemusel být tak špatný, nemyslíš?" Konečně se rozhodně trochu se natočit směrem ke koni, jelikož stín který na ni dopadal, přikládala tomu, že bude Rascal někde blízko. Dostatečná dávka ignorantství se proměnila v desetkrát větší míru šoku, když se pohledem zasekla na bělovlasém mladíkovi. Ostatně Proč by neměla bý šokovaná, když byla přesvědčená, že tady nedaleko hranic ho jednoduše nemůže potkat. Ne hned. "Mariusi?!" Povytáhla obočí a začala se sbírat ze země. Vlasy měla rozcuchané od toho, jak se válela v trávě a musela si trochu upravit košili, aby vypadala k světu. Ovšem co na tom, že na sobě nyní měla kalhoty, v šaty které by byly hodné ženy v přítomnosti někoho jiného už jen tak neschrastí a už vůbec se nechtěla převlékat před ním. "Že jsem tady? Myslíš na přímo tady, nebo je to jen o tom, že přecházím hranice Evasiru?" odmlčí se, zakládajíc si ruce na hrudi. "Pokud vím není moje povinnost hlásit ti pokaždé, když projíždím kolem hranic. Navíc, mířím do Cyry, nemám v plánu se tu zdržet." dodala ke svým slovům, než zvedla ruku a rozhodla se svázat neposedné vlasy pomocí stuhy do alespoň trochu foremného drdolu.

Očima sledovala bělovláska jak se hrabe ve své tašce. "Hezký den i tobě, ale co vlastně děláš tady? Nemáš moc práce s trénováním nebo tak něco?" pokračovala, zatím co stuhu ve vlasech utáhla a ruce mohla spustit podél těla. Rascal zatím zpozorněl, doposud Mariuse poměrně vzorně ignoroval, ale jakmile se objevilo na scéně jablko, stal se z hřebce poměrně poslušný koník. Vesele ho zežmoulá v zubech a pohodí směrem k víle hlavou. Následuje zaržání a v dalším momentě už si Rascal vesele užívá další čerstvé trávy, předstírajíc, že dvě přítomné osoby nevidí. "Jsi neuvěřitelně prodejný, když přijde na jídlo." zrzečka si to zamručí pod nos, jelikož ví, že mluvit teď ke svému koni nemá sebemenší smysl. Místo toho upře pohled směrem k bělovláskovi. "Vážně? Využíváš tvrdohlavosti mého koně proti mě?" nakloní hlavu do strany a přejede Mariuse znovu pohledem. Samozřejmě, minulé události zanechali na zrzce jisté následky, samozřejmě, že měla chuť jej obejmout, protože by přece jen lhala, kdyby řekla, že se ji nestýskalo. Také ji stálo hodně sil, zůstat stranou od toho přemýšlení, od přemýšlení nad tím jak ráda ve skutečnosti je, že ho vidí, jak ji jen ta obyčejná skutečnost dělá šťastnou kdesi uvnitř. Na druhou stranu, pořád si tím nebyla úplně jistá, a to se jí ta píšťalka, kterou ji minula dal, houpala na kožené šňůrce u krku - resp.. nyní byla schovaná pod látkou košile, kdesi mezi ňadry, takže jediné co bylo k zahlédnutí byla kožená šňůrka."Jak si věděl, že jsem tady?" dostane ze sebe otázku a místo toho, aby se mu zadívala do očí se zadívá jinam. Někam do krajiny.
Marius dei Evasir
Marius dei Evasir
Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 18. 04. 20
Age : 200
Location : Evasir

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

26/6/2021, 15:22
Popravdě ho docela pobaví její reakce na něj. Očividně ho tu vůbec nečekala. Jako má chuť si najít toho týpka, o kterém mluví a hezky si to podat. Možná mu rozbít obličej, možná ho poslat do nějakého pracovního tábora, který klidně sám pro něj vytvoří. Jak to jen říct. Marius je lehce majetnický a Serena patří k němu. Nechá na tváři svůj obvyklí poloviční úsměv a jen nad ní stojí se zkříženýma rukama na hrudi a dívá se na ni. Samozřejmě vypadá skvěle jako vždy, jinak to on totiž ani neumí. „Myslím tady v Evasiru. Má se mě dotknout, že jsi v mé zemi a nechtěla jsi mě vidět?“ dobrá, teď zní trochu uraženě. Ale vážně. Mohla mu dát vědět, že tu bude. Nechal jí vyrobit na něj spojení, které první měsíce často kontroloval a chodil se ptát, jestli náhodou nedostal vzkaz. Jenže to ho pak přešlo a popravdě i naštvalo. Díky tomu se začal věnovat vojsku ještě víc než předtím, protože ze sebe musel dostat tu nahromaděnou energii a emoce, které si nepřipouštěl, ven. „Ne, opravdu to není tvá povinnost, ale byl bych vážně rád, kdybys mi dala vědět, že tu jsi. Hlavně, když už mi tu pár měsíců scházíš.“ Poslední větu řekl tak nějak měkce a ukázal tam trochu emocí, i když opravdu jen trochu, aby si neztratil ten post drsného muže

„Přišel jsem za tebou, samozřejmě.“ řekne jako by to bylo naprosto jasné a jiná možnost ani nepřichází v úvahu, „Svých povinností mám mnoho, ale mohu si udělat volno, abych se tu za tebou zastavil a nikam nemusel pospíchat.“ pronese jednoduše. Byl velmi spokojený s tím, jak se ten kůň zachoval, protože takhle to přesně chtěl. Když si bral ta jablka, věděl, že buď ten kůň s ním bude spolupracovat a nebude se do nich montovat, jak má ve zvyku nebo si od něj jablko nevezme a bude se chovat jako protivná herka. „Možná? Tvého koně je lepší mít na své straně, pokud tu chci s tebou na chvíli zůstat. A příště toho přivezu i víc.“ Poslední větu řekne nahlas, jako by ho ten kůň mohl slyšet a rozumět mu. Ono bude nějaké příště? Snad, možná, věří v to a doufá. „Nejsi ráda, že jsem tu?“ Zeptá se a doufá, že si zrzka rozmyslí svou odpověď, protože by ho asi hodně urazilo, kdyby řekla, že ne. On je totiž rád, že ji zase vidí. Sice neví proč, ale její společnost mu je příjemná. „Hlídka hranic mi oznámila, že jsi vešla na naše území. Nechal jsem hlídat hranice, abych věděl, kdy se tu ukážeš.“ mluví naprostou pravdu, jako v podstatě vždy. Nerad lže, pokud mu to nedonese velký zisk a hlavně nevidí na tom, co udělal, nic špatného. Chtěl vědět, kde se dívka pohybuje, pokud se objeví v Evasiru a na to má jako dědic právo. Posadí se kousek vedle ní, takže jí nechává osobní prostor a přitom nad ní nestojí a může dát odpočinout po celém dni unaveným nohám. Dívá se na Rascala, jak se pase nedaleko nich a dochází mu slova. Nejraději by se na ni rozkřičel s tím, že zmizela na tak dlouhou dobu, když ho ještě nedávno prosila, aby ji neopouštěl. Jak je tedy možné, že už o něj očividně nestojí.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

29/6/2021, 16:00
Samozřejmě by se dala považovat za komediantku, co se týkalo reakce na přítomnost oné vznešené víly, ale kdo by se jí divil. Procházíte určitým místem, jen pár mil od hranic, jelikož vám je tato cesta příjemnější než jiná, rozhodnete se na chvíli schladit a z ničeho nic se u vás objeví zdejší dědic trůnu a ještě k tomu něco jako část vaší dušičky a dožaduje se vysvětlení, proč vlastně nepřišla zpráva o tom, že se tady nacházíte. Nebyla si úplně jistá, jestli se má cítit rozhořčená, naštvaná nebo šťastná, že ho vlastně vidí. Silou potlačila nutkaní jej obejmout, jelikož si řekla, že by to v tomto stavu asi nebylo nejlepší pokračování a pak se stejně cítila dotčená, za to, že jí něco vyčítá. "To ti musím hlásit pokaždé, když Rascal překročí hranice? Už jsem přece říkala, že nemám v plánu tady zůstat, jen tudy procházím směrem do Cyry." založí si ruce na hrudníku. Kdyby bývala možná plánovala zastavit se tu na delší dobu, nebo kdyby mířila směrem k hlavnímu městu, možná by pár svých hrdých chvilek obětovala, aby napsala nějaký dopis, nebo se o to alespoň pokusovala, zase tak dobře ještě nepíše. Ale neměla to v plánu, neměla dokonce ani v plánu tu zastavovat a odpočívat, jenže začalo být skutečně teplo a byli na cestě už od božího rána. Musela dát koni trochu oddechu. "Opakuji, neměla jsem v plánu tady zůstat." odpoví mu znovu stejně jako už předtím, ovšem tón jejího hlasu poněkud změkne, poté co se jí tu přiznal, že mu snad měla chybět. Ale stejně jako on si drží post té drsné něžné víly, Serena zůstává ve své roli tvrdohlavé ženy. Kotlík její přece svědkem.

Jakmile mají za sebou formality ohledně toho, kdo co oznámil a neoznámil, zeptá se proč je vlastně tady. Na jednu stranu by mohla být potěšená, že o ni jeví Marius takový zájem, aby přišel přímo za ní a na druhou stranu z toho vyplívá, že ji nějakým způsobem musel nechat sledovat. Což ji ani v nejmenším radost nedělalo. Jak by taky mohlo. Teď aby se neustále hlídala, jestli nemá něco nebo někoho za zády, už se ani jednu noc v klidu nevyspí a už vůbec nedojde k příjemné koupeli v jezeře, jelikož by jen nerada odhalila svoje tělo někomu třetímu. Nedokázala potlačit zachvění. Nic mu na ta slova neřekne, jen semkne rty k sobě a sleduje jeho počínání s jablky a prodejnost vlastního koně. "Ale nepovídej... ona averze vůči ochranářskému chování mého koně, přešla na úplatky? Stejně mě tu nemůžeš zdržet déle než budu chtít já, i kdyby jsi Rascalovi nechal dovést celou kárku jablek." zhodnotí následný stav. Následující věty si možná měl víc rozmyslet Marius než Serena, která se poté co se něžná víla tak v klidu usadila do trávy jeho směrem významně zamračila. Samozřejmě mají něco málo za sebou, jistým způsobem už ani Serena nemůže popřít že by jej neměla ráda i když ji hlavou na toto téma běhá stovky dalších myšlenek na to, že by po něm nejraději hodila pořádně velkým kamenem, jen aby se mu konečně rozsvítilo. "Už minule jsem ti řekla, že by jsi měl svoje ego trochu krotit." vydechla a odvrátila od bělovláska pohled, snažíc se potlačit rozhořčení z toho vynuceného setkání. "Jsem ráda že tě vidím, dala bych ti i pusu z toho jak jsem ráda, že tě vidím, ale protože jsi nedočkavý a umíněný a nechal jsi jen kvůli mě sledovat hranice, abych tady ani krok neudělala bez tvého vědomí, tak to neudělám." mluvila naštvaně, ale koutek úst ji cukal do úsměvu. Kdyby býval seděl blíž stejně by mu tu pusu asi dala, i když třeba jen na tvář, ale že seděl dál, jen se o tu možnost připravil. Už se nemohla na něj dlouho zlobit i když ji dokázal nevýslovně naštvat. Teď když už bylo tedy všechno důležité vyřčeno se mohla vrátit k předchozímu tématu, které řešila s Rascalem. Položila se zpět do trávy, zvedla ruku a opisovala prstem různé tvary mraků. "Ale když jsi tady, můžeš mi i poradit. Potkala jsem na cestě jednoho muže, Andreriona..." odmlčela se, stáhla ruku k tělu a natočila hlavu směrem na Mariuse. "Byla jsem na něj zlá, jelikož jsem neměla čas, ale navrhl mi výhodnou protislužbu, myslíš, že bych ho měla najít, omluvit se mu a přijmout nabídku?" pozvedne jedno obočí a čeká jak Marius zareaguje. Samozřejmě po celou dobu hrála na něžnou strunu s dokonale zamyšleným výrazem. Schválně vynechávajíc informace o tom, jakou službu má vlastně na mysli - naučit se číst není žádný hřích, obzvlášť když by to znamenalo, že by se mohla naučit i psát a příště tu zprávu dokonce poslat. Nakloní hlavu mírně do strany a pohledem dvou hluboce zelených kukadel přejede po linii Mariusových vlasů. Přičemž si podvědomě připomene to ráno, kdy se snažila vymotat z hradu a odjet, aniž by si jí všimnul. "Spává se ti dobře?"
Marius dei Evasir
Marius dei Evasir
Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 18. 04. 20
Age : 200
Location : Evasir

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

19/10/2021, 22:08
„A ty chceš odjet? Pokud ano, tak ti samozřejmě nebudu bránit,“ trochu teatrálně odstoupí z její cesty, jakoby jí dával opravdu na vybranou, jestli tu s ním chce nebo nechce zůstat. Kdyby se rozhodla, že opravdu odchází, nejspíš by ji jen tak odejít nenechal. To zas ne. Když se vidí po takové době od té oslavy narozenin dědice Keratu, která nedopadla úplně tak, jak on chtěl. Hned ráno po tom, co se v noci rozdělili každý do svého pokoje, odešel Marius z hradu a snažil se zjistit, co se ten večer vlastně stalo. Samozřejmě že bez výsledku. Chtěl vědět, kdo je za to všechno zodpovědný, ale i přes různé metody mu to nebyl nikdo schopen říct. Po strážích nechal akorát Sereně vyřídit, že je pryč a víc ji od té doby neviděl. Samozřejmě, že nechal své lidi, aby ji vyprovodili do bezpečné vzdálenosti od hradu, kde už ji nebude nikdo sledovat a nikdo ji pronásledovat, čehož se bál. Pořád jen byla člověk na bálu plném víl a byla s ním. A s ním tam chtěl být každý a hlavně každá, že. „A já jsem ti určitě na to řekl něco takové, že mě budeš muset mít ráda takového, jaký jsem a že to celé dělám jen kvůli tobě,“ tímhle by ji mohl třeba trochu obměkčit, protože to řekne takovým pološeptem, který tomu dodává více důležitosti. Možná má větší ego, než by mohl mít. Kdo by ho ale s jeho postavením a jeho životním stylem neměl, že. Je zvyklý se takhle chovat a možná ho na jeho prapodivném vztahu se Serenou baví i to, že u ní mu všechno jen tak neprojde. U ní si vážně musí občas dávat pozor na pusu a musí se snažit, protože když se snažit přestane, tak ona mu dá jasně najevo, že takhle se chovat nebude a ať se chová jako vyspělý chlap, kterým by ve svém vysokém věku už měl být.

Její věta o puse ho velmi zaujme. Tohle prohlášení od ní nečekal. Většinou se Serena tváří, jako by mezi nimi vůbec nic nebylo a snaha je většinou jen z jeho strany. Co si pamatuje, tak k němu velmi málokdy projeví víc náklonosti a stejně ho to pořád baví. Zvláštní. S tím chlapem asi není něco v pořádku. Naprosto ignoruje její zbytek věty o tom, že mu tu pusu nakonec nedá a pomalu k ní přistoupí a spolehlivě jí tak naruší osobní prostor. Odhrne jí vypadlý pramen zrzavých vlasů z obličeje a nechá svou dlaň na její tváři. Přijde mu roztomilé, jak mu její obličej padne do dlaně. Je proti němu tak malinká. Skloní se k ní, jako by ji chtěl políbit a doufá, že mu jednu nevlepí. Nakonec se ale kousek od jejího obličeje zastaví a zašeptá slova jenom pro ni. „Taky jsem rád, že tě vidím,“ a jak řekne, tak se lehce odtáhne, vlepí jí krátkou pusu do vlasů a odstoupí zase do nějaké bezpečné vzdálenosti. U ní totiž nikdy neví, co udělá. Viděl, jak jí zacukal koutek, když dořekla tu větu a může teď sám pro sebe tvrdit, že jeho nadšení, že ji vidí, je stejné jako to její. Poté poslouchá její polemiku a jeho rysy tak nějak ztvrdnou. Jako jo, možná je trochu majetnický a žárlivý. A Serena by to mohla už moc dobře vědět a takhle před ním nemluvit. Vlastně nemluvit s nikým jiným, než je Marius. Maximálně může mluvit se zákazníky. Ale jen nezbytně dlouho a už to se mu nelíbí. V podstatě ani neposlouchá to, o čem mluví a jen si zapamatuje to zbabělcovo jméno. Čeká až se její půvabná ústa zavřou a jednoduše odpoví. „Ne.“ Při své odpovědi se jí pevně dívá do tváře, čímž nějak automaticky ukazuje, že to myslí úplně vážně. „Cokoliv ti nabídl, tak ti mohu nabídnout také a lépe. Takže kdybys cokoliv potřebovala, tak můžeš říct mně a nemusíš ztrácet čas s někým jiným,“ snaží se, aby to znělo trochu jemněji než jeho původní odpověď, ale o moc lepší to popravdě není. Raději se tedy přesune k její poslední otázce. Vždycky spal špatně, ale poslední dobou je to ještě horší. Bojí se, kdy se ho někdo pokusí zabít nebo mu nějak jinak ublíží. Probouzí se sebemenším zvukem za dveřmi jeho komnaty nebo za oknem, a tak toho naspí velice málo. „Občas si představuji, jaké by to bylo ležet vedle tebe, ale to jsou prozatím jen divoké představy, že?“ pousměje se snad i trochu smutně, čímž dává najevo, že opravdu moc dobře nespí, ale nechce o tom mluvit. Říká si, jaké by to bylo, kdyby opravdu spal s ní, stačí jen nevinně. Jestli by ho její přítomnost uklidnila a on přišel na jiné myšlenky, nebo jestli by byl v napětí ještě o to víc, protože by se nebál jen o sebe ale i o ni.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

30/10/2021, 20:44
“Samozřejmě.“ kývla na souhlas. Potřebovala odjet, nemohla tu přeci zůstat pokaždé, když náhodou pojede kolem nebo skrz. Bylo by to šílené, a hlavně by utrpěl její obchod, měla nějaké limity, musela zůstat na cestách a pak tu byl ten dodatek, že širé nebe prostě milovala. “Ale nejdřív si musím odpočinout. Jsem na cestě docela dlouho.“ dodá ještě. Sice musí neustále cestovat a pokračovat, ale když se někde den zdrží, aby se vyspala, nikoho to nebolí. Prostě jen udělá další zastávku později, tak to dělá vždycky. Ostatně nemůže být na cestě dvacet-čtyři hodin denně. Na tváři se zrzce objevil milý úsměv, doufala, že alespoň takhle to Marius pochopí a nebude muset mluvit zcela přímo. Měl přece jen vyšší vzdělání než ona, takže by to pochopit přece jen mohl. “Tím chceš říct, že jsi egoistický narcista jen kvůli mně? Mohl by jsi mi zopakovat, jaké že to má výhody pro mě, nebo proč přesně je to kvůli mně?“ naklonila hlavu mírně do strany a pozvedla při tom obočí. Na tváři se jí však objeví úsměv. Jeho ego sahalo tak vysoko, že by pro něj mohl občas začít stavět i palác, aby se tam nahoře mělo pohodlně. Ale pokud by ho měla popsat skutečně tak by tam našla více slov – ne jen egoista nebo narcista, jistě by tam našla i několik slov o tom jak milý umí být, jak pozorný umí být, možná by se nevyhnula myšlenkám na to jak hezký je nebo jak umí líbat, ale to už by se její tváře červenaly jako rajčátka na zahradě. Jenže ona mu to takhle říct neplánovala, nahlas už vůbec ne. Jelikož by mu tím to jeho ego ještě zvedla a co potom? Co kdyby s ním později bylo až k nevydržení? I takové to umí být no ne?

Ani ji nepřekvapilo, že si její větu neposlechl celou a už jí narušoval osobní prostor. Zvedla k němu pohled dvou smaragdových kukadel a zahleděla se přímo do jeho tváře. Možná si pořád myslel, že je úplně proti němu, ale i to odloučení má něco do sebe, jelikož ji tohle bělovlasé veličenstvo chybělo a srdci zrovna tak. Není to tak, že by byla pořád proti tomu, byla to ona, kdo ho minule políbil no ne? A pak rozhodně se netajila tím, že by k němu něco cítila – jen to tedy neříkala nahlas. Nakloní hlavu trochu do strany a opře tak svou tvář víc do jeho dlaně. Zvedne svou ruku a přiloží ji na tu jeho, takže, když se pokusí odtáhnout, přehmátne tak, aby jej držela za zápěstí a využije moment překvapení a všechnu svou sílu, aby ho stáhla zpátky na zem a donutila ho tak více méně sedět na zemi vedle ní. “Tak rád, že hned utíkáš? To se ti vůbec nepodobá Mariusi.“ nakloní hlavu do strany. Možná je na něj až moc hodná, možná dává až moc najevo, že chce, aby zůstal sedět vedle ní a nechodil nikam daleko. Ale ať si to vyloží, jak chce, ona tak nějak ‚opomene‘ jeho ruku pustit, takže jen sedí naproti němu a zprvu se usmívá, než nasadí zamyšlený výraz a začne mluvit o Anderionovi. Vlastně o tom přemýšlela dost. Byla skutečně trochu víc nepříjemná, ani si ho pořádně nevyslechla a hned ho soudila. To nebylo dobré ani po obchodní stránce. Mariova odpověď si ale vyžádá její plnou pozornost, a tak se na něj opět zadívá, možná trochu zaskočeně. Několikrát na něj zamrká, jelikož takový tón rozhodně nečekala. Ještě chvíli na něj udiveně hleděla, než se usmála a naklonila se k němu, aby ho zlehka políbila na nos. “Víš, jak neustále zapomínáš, že neumím pořádně číst a psát? A pak si stěžuješ, že jsem ti neposlala ani jeden vzkaz?“ nakloní hlavu na stranu. Nejspíš by se tomu pobaveně zasmála, kdyby ho alespoň trochu neznala. Teď mohla podle jeho reakce jen hádat, ale pro chudáka Anderiona to nevypadalo moc dobře. Raději se tedy rozhodla změnit téma a přešla ke spánku. Odpověď, s jakou přišel vyvolala mnohem více otázek, než kolik by popravdě čekala. “Cože?“ pozvedla na něj překvapeně obočí, jelikož si nebyla jistá jestli si z ní utahuje nebo ne. “Spali jsme spolu víš to že jo?“ zvedne obočí a pak se trochu zarazí. “Teda.. ne spali jako spali, ale vedle sebe. Minule.“ byla z toho docela zmatená.
Marius dei Evasir
Marius dei Evasir
Poèet pøíspìvkù : 32
Join date : 18. 04. 20
Age : 200
Location : Evasir

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

2/11/2021, 12:26
„Já nejsem egoistický narcista. Nechal jsem sledovat hranice, abych věděl, kdy se zase objevíš v mé zemi a tím pádem abys se mnou mohla trávit víc času,“[ dobře, možná to není tak pravdivé, ale něco to do sebe má. Možná je trochu egoista a narcista, ale je to část jeho osobnosti a Serena se s tím musí vyrovnat. Všichni se s tím musí vyrovnat, protože on je přeci naprosto skvělý a dokonalý a měnit se nemusí a nebude. Ale ty hranice nechal sledovat přesně kvůli tomu, aby spolu mohli strávit více času. Vidí se opravdu málo a jemu se po ní samozřejmě stýská a každý den je těžší a těžší. Není jako normální víly nebo lidé a nechodí po hradě a nevzdychá na všechny strany, ale chová se jinak než dřív. Jeho životní styl se dá pojmenovat jako před Serenou a po Sereně. Před ní měl každou noc v posteli jinou ženu a užíval si až do brzkých hodin a teď mnoho žen odmítá a jen občas si do svých pokojů přivede náhodnou služebnou. Dřív byl plný sil a energie a teď je často zkroušený, ale místo toho, aby vzdychal po chodbách, vybíjí si svou frustraci na nebohých vojácích na cvičišti. Má to ale i svá pozitiva, protože díky těmto ještě častějším bojům, jeho svalová hmota ještě narostla.

Ano, rád narušoval její osobní prostor, protože tím získával více její pozornosti a její reakce byly upřímnější. Chtěl se od ní odtáhnout a tím ji trochu pomučit, ale ona to vzala do svých vlastních rukou. Doslova. Stáhla ho na zem vedle ní a on se ani nebránil. Posadil se na trávu vedle ní, a i zapomněl na to, že by ho takhle neměl nikdo vidět. Proč? Protože velký Marius, dědic Evasiru, udatný válečník, sedí na studené zemi vedle lidské dívky. Dalo by se to tak pojmout, ale jeho to ani nenapadla. Možná se přeci jen trochu změnil. „Nikam neutíkám, neboj,“ pronese k ní s menším úsměvem, přesedne si vedle ní, pustí její ruku a místo to ji chytí kolem pasu, čímž si ji přitáhne blíž k sobě. Rozhodně nesouhlasí s tím, aby znovu vyhledala nějakého muže a byla s ním v kontaktu víc, než je nutno. Je si sice svou pozicí jist a nikdo není lepší než on, ale asi by zabil každého, kdo by se na Serenu díval déle, než je nutné. A u něj víme, že by to opravdu udělal. Nebylo by to poprvé, co by zabil vílu. „Víš, že kdybys chtěla, tak tě to naučím, že? Pokud tu máš něco na psaní, tak může naše hodina klidně začít teď hned,“ už si v hlavě přemítá, jak by ji učil a co všechno musí dívka umět, aby jí to psaní k něčemu opravdu bylo. Nesměje se jí, to určitě ne. Většina jeho vojáků neumí číst a psát, protože to k životu nepotřebují a ona to taky nepotřebovala. Teď však chce, aby jeho dívka mohla být s ním v kontaktu, i když je v jiné zemi. Je to sobecké? Ano. Ale snad i docela pochopitelné. Její další věty ho však úplně rozhodí. Je vidět, že na ni vůbec nic nehraje a opravdu neví o tom, že by spolu někdy spali jako spali. „Tak doufám, že si mě nepleteš s někým jiným,“ lehce se pousměje, ale je vidět, že není úplně ve své kůži a nechápe. To, že spolu něco měli, by si určitě pamatoval. Nebo ne? Najednou mu to dojde a jeho nechápavá tvář se změní v tvář plnou vzteku. Zrudne, zezelená, vymění na sobě další barvy semaforu a pak se najednou postaví a začne přecházet sem a tam a momentálně je na něj trochu nebezpečné mluvit. Je výbušný člověk, to je o něm známo a teď by nejraději zakroutil krkem tomu, kdo za to může. Z ničeho nic se zastaví a podívá se na Serenu. „Víš, jak jsem se na té oslavě v Keratu choval divně? Někdo se totiž mně a ostatním dědicům naboural do hlavy. Myslel jsem si, že jsem to stihl zastavit včas, ale očividně ne. Takže si opravdu nepamatuji, že bychom spolu spali. Sakra!“ Funí jako drak a mumlá si nadávky, které nejsou určeny pro dámy.
Serena Buiseid
Serena Buiseid
Poèet pøíspìvkù : 46
Join date : 06. 04. 20
Age : 24
Location : Fiplin

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

2/11/2021, 16:43
Serena na něj upřela svá zelená kukadla a pozvedla obočí. Nechtělo se jí věřit, že něco takového slyší zrovna od něj, vzhledem k tomu, že se jí podařilo poznat ho už docela dobře. “Ne? Jsi si jistý, že mluvíme o stejné osobě?“ pronesla zatím co naklonila hlavu trochu do strany, a zkroutila rty do pobaveného úšklebku. “To, co jsi řekl vůbec nezní narcisticky a rozhodně nemáš díky tomu větší ego. Nehraj si na něco, co nejsi – vůbec ti to nesluší.“ pokroutí hlavou a pobaveně se nad tím zasměje. Řekněme, že už si z toho nic nedělala, věděla, jaký je. Věděla to hned od prvního momentu, podle toho, jak se choval, ale také mu nemohla zapřít, že jeho ego a narcismus není to jediné čím je pro ni, a to jí stačí ke štěstí, jeho občasný úsměv, projevy náklonnosti, které se skrývají za jinými. Byl toho dostatek co jí dokázalo zahřát u srdce, třeba jeden z jeho úsměvů, když se zrovna nesoustředil. Nebo to objetí, když tehdy strávila noc v jeho ložnici. Někdy skutečně stačilo málo ke štěstí.

“Vypadalo to tak a ty si nedělej bludné iluze o tom, že bych o to měla strach.“ zašklebí se na něj, když si díky její iniciativě sedá vedle ní a chytá ji za pas. Možná byla předtím milejší, ale stejně jako k Mariovi patřila trocha toho narcismu s vysokým egem, k Sereně patřilo občasné rýpnutí do živého. A i když se nedalo říct, že by si byli navzájem lhostejní, to muselo oběma dojít i beze slov, měla prostě tahle zrzka pořád potřebu se tomu minimálně trochu bránit. “To je od tebe velice šlechetné, ale nemyslím si, že na to máš zrovna teď čas. Jsem tvrdohlavý student a hlavně – jak jsem řekla, nemůžu tu zůstat zrovna dlouho.“ zakroutí hlavou. Neměla v plánu chtít vyučování po něm, z nějakého důvodů by se určitě nesoustředila ona, nebo by se nesoustředil on a aby pravdu řekla, v poslední době se zrovna necítila ani na to, aby před ním předváděla jak špatně ve čtení a psaní zrovna je. “Nějak to zvládnu sama, třeba doma ve Fiplinu, když zajedu do města, jistě se najde někdo, kdo mi to připomene. Dříve jsme pracovala v Hedenských stájích, mám tam několik přátel, Austin by mi určitě pomohl.“ nevědomky zmíní další mužské jméno, když takhle přemýšlí nahlas a jemně se přitom na Maria usmívá. Dlouho jí to na tváři, ale nevydrží, hlavně tedy proto, že se zarazí nad jeho další větou, kdy v podstatě popřel noc, kdy u něho zůstala. Chvíli přemýšlela o tom, jestli to dělá schválně, aby si z ní utahoval, nebo proto, že mu nechce zrovna dovolit, aby ji učil číst a psát, než se rozhodne bránit. “Ne rozhodně si tě s nikým jiným nepletu, spala jsem jenom s tebou.“ to už se zrzečka zamračí a nakrčí na něj obočí, upírajíc na něj smaragdové oči. Poměrně rychle přešla do stavu, kdy nevěděla, jestli na něj být naštvaná, nebo ho litovat a zvednout se a odejít. Tehdy byla nejzranitelnější za celou tu dobu, co se pohybuje po vílí říši sama na koni. Dokonce ho prosila, aby ji příště tak neopouštěl. “Takže ty si to vážně nepamatuješ? Vůbec?“ zvedne obočí a pak si položí ruku nenápadně na břicho. Zajímal ji jeho výraz. “To se ti to dítě bude hodně špatně vysvětlovat.“ zauvažuje spíš sama pro sebe, ale dostatečně nahlas, aby ji Marius mohl slyšet, zvedla k němu pohled, který předtím na okamžik uhnula stranou. “Ale nejspíš to nebylo tak důležité, spáváš s více ženami, určitě máš v hlavě spoustu vzpomínek.“ založí si ruce na hrudi a sleduje jeho výraz. Skutečně ji zajímalo, jak na tohle bude Marius reagovat a taky ho možná chtěla trochu vyprovokovat. Ostatně pořád byla jen žena a on byl skutečně atraktivní muž, kterého už nějakou dobu milovala.
Sponsored content

Zelené roviny Empty Re: Zelené roviny

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru