Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Goto down
Tamala ci Palis
Tamala ci Palis
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 01. 06. 18
Age : 100
Location : Cyra

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

22/4/2020, 18:57
Jako správný průvodce kráčela dál ulicí a tak nějak možná i dumala nad tím, jestli by nemohla něco povědět a poukázat na nějakou budovu, ale ve výsledku by se omezila na slova typu napravo vidíte domy zdejších víl a nalevo vidíte a teď se podržte také domy zdejších víl. Stavby byly sice krásné, ale vlastně tam nebylo v tuto chvíli nic tak zajímavého, na co by mohla vyloženě poukázat, takže si lámala  hlavu ale vlastně byla ticho a šla dál. Z myšlenek jí vytrhl až Artë, který zmínil podobnost mezi ní a jeho sestrou. "Opravdu?" optala se zvědavě a obrátila k němu pohled. Nebyla si jistá, jestli to má být dobře nebo špatně, ale nakonec se nestačila zeptat na důvod, než ji lehce zarazil svými dalšími slovy. Sama sourozence neměla, takže nemohla vyloženě vědět, jak přesně se může projevovat sourozenecká rivalita, ale tohle jí přišlo smutné. Nejspíše by za tím mohlo něco být, ale nehezké rodinné vztahy nebyly ničím, o co by bylo třeba stát. "To je mi líto, Artë." Potiché hlesnutí bylo proneseno s pohledem upřeným k zemi, kdy její hlavinka přemýšlela, co by mohla říct. Nechtěla svým chováním vyvolat něco, co znělo tak smutně, ale nevěděla, jak se zachovat jinak, proto vsadila prostě na svoji obvyklou kartu, kdy se snažila Illyrijce třeba i trochu rozveselit. "Ale žádný strach, já rozhodně křičet nebudu. Možná to ani neumím, co já vím. Ale kdybych to měla brát kolem a kolem, můžete si alespoň říct, jak jedinečný jste. Být černou ovcí vyžaduje odvahu a bílá ovce dovede být každý." Její slůvka nejspíš poztrácela takovou tu důležitou věc, kterou byl obecně vzato smysl, ale neviděla důvod je brát zpět. Třeba by to mohlo malinko odsunout chmury stranou, ale v tomhle ohledu si nebyla moc jistá, jestli její slova sklidí chtěné ovoce. Přeci jen dělání z nevýhody výhodu nezabíralo zas moc často, ale nic lepšího v záloze zatím neměla.

Usměje se nad tím, co by vlastně mohla vědět, kdyby se nenechala unést svojí představou. Jistě, párkrát jí určitě někdo řekl, že Illyrijské děti častokrát dříve létají než cupitají po vlastních nožkách, ale stejně to nemusela být dostatečná odpověď. Například by se někdo mohl bát výšek, ale prostě by to v rámci drsňáctví nedokázal připustit, neboť by ho to mohlo poškodit a znevýhodnit. U Illyrijců by to tak jistě mohlo být, ale stejně si začínala v hlavince vymýšlet plán, který volal po tom, že se bude muset všech okřídlených víl, které potká, povinně zeptat, jestli náhodou netrpí strachem z výšek. "Nepochybuji o tom, že to musí být kouzelné, ale jistě by se musela najít alespoň jediná výjimka potvrzující tohle pravidlo. Jen třeba není tolik známá." Dovolila si chvíli mluvit jako filosof, který by se tou otázkou klidně mohl zabírat hodiny, ale ve výsledku to chtěla spíše skutečně prozkoumat, než aby o tom pouze dumala a snažila se tomu přijít na kloub bez jasných důkazů. Rozhodně by její zvědavost mohlo spíš ukojit nějaké tvrzení od někoho, kdo o tom něco ví, než jenom její vlastní domněnka. Přeci jen se sebou žila už tak dlouho, že už věděla i to, že se její domněnky docela často mýlí. "Hm... Já vlastně slýchám spíše písně o lásce, ať už jsou smutné nebo veselé, popřípadě melodie, které se hrají na plesech a jiných takových událostech. Ale píseň pro hvězdy jsem ještě neslyšela nejspíše ani jednu." Dovolila si pohled k obloze, kdy přemýšlela, jak by taková píseň mohla asi znít. Její fantazie slyšela div ne melodie z jiného světa, ale stejně jí to vykouzlilo úsměv na tváři. "Jistě musí být také překrásné," vydechla nakonec zadumaně a na tváři se jí usadil úsměv, který vlastně neříkal moc o tom, co si myslí, ale mohl působit docela zasněně. 

Jeho poznámka o princezně ji donutila zastavit se v polovině kroku a malinko ztuhnout. Přeci jen tam slyšela slovíčka i kdyby a to znamenalo, že vlastně nic neví, ale jen ta hloupá zmínka o jejím titulu ji celkem dostala, ačkoliv se snažila působit hned vzápětí, tak přirozeně, jak to jen šlo. "O to ale bohužel nejde... Samozřejmě by tu byla spousta víl, která by mě nepoznala, ale našli by se i tací, kteří by mě mohli poznat a to už by nebylo dobré. Občas mi navíc přijde, že je všude moc očí." Další myšlenka byla pronesena trochu sklesle, neboť bylo pravdou, že její matka mohla mít oči všude. Nedivila by se moc tomu, kdyby měla i své špehy, vrahy a kdovíco, ale nechtěla jí vyloženě křivdit. Možná nebyla nejlepší, ale byla to její matka a jediný rodič, co jí zbyl, takže neměla vlastně vyloženě ani chuť smýšlet o ní špatně, byť jí k tomu zadávala důvody. "Zatím mě žádné lepší řešení nenapadlo, ale třeba se jednou vytasím i s něčím nápaditějším." Pokus o optimistický tón by mohla pokládat vlastně i za zdařilý, když šla dál ulicí a snažila se působit uvolněně, i když jí to hloupé slovo princezna stále vrtalo v hlavě. Každopádně to dopřálo prostor další myšlence, která jí vyvstala v hlavince a ona dostala chuť se o ni podělit. "Ve výsledku by se to dalo pokládat za masku, za kterou se chci schovat asi i normálně. Každý to tak vlastně může mít. Nějakou masku, která mu může být i příjemnější než jeho normální identita. Víš, co myslím?" Hluboká myšlenka jí dala celkem zabrat a vlastně se jí nějak stále zaobírala, když se přesunula k chodníčku, aby mohla opatrně balancovat na obrubníku. Dokonce rozpřáhla ruce, aby mohla rovnováhu držet lépe, byť pár centimetrů, co jí hrozily, kdyby náhodou rovnováhu ztratila, nezněly tolik děsivě, stejně si to nedovedla odpustit. Následně si ale také dovolila vypustit myšlenku, která jí upozorňovala na drobnou skutečnost, která jí upozorňovala na to, že by si mohla odpustit lehce nedospělé chování, zrovna když nakousne nějaké vážné téma.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 370
Location : Fiplin

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

23/4/2020, 16:58
Nepotřeboval lítost. Vlastně ji ani nevyhledával. Jeho sladká malá sestřička byla taková. Kdysi dávno společně sedávali na zápraží jejich domu a dívali se na hvězdy a jak šel čas viděla jeho sestra spíš vzor v jejich otci. Vyptávala se víc a víc na citlivost jejich křídel, hledala v tom smysl - byla zvědavá jako každá mladá dáma. Chtěla vědět všechno a hned a Artë pro ni nebyl schopný dostatečné odpovědi. Zkoumala jeho křídla a nenacházela na nich nic jiného než ohavné jizvy. Jakoby to bylo včera, kdy na něj křičela, kdy jej proklínala až do morku kostí, aby jednou spadl z oblohy protože je ostudou všech Illyrijců. Protože je nikým a nikdy nebude někým, kdo by si zasloužil bydlet s ní pod jednou střechou. Mohl by ji zničit její dětské představy o dokonalosti jejich otce, ale nechtěl ji ranit. Jeho malou roztomilou a zvědavou sestru, která teď k tomu krutému a bezcitnému Lótu vzhlížela jako k majáku uprostřed tmavého moře. Viděla v něm všechno, co na Artëm zapomínala a přehlížela. "Nenávidím tě, Artë!!" nezapomněl na den, kdy se jí to pokusil říct. Varovat ji, zachránit - dát ji možnost utéct a nechat si svá křídla i bez bolestivého a nebezpečného výcviku, který nemusí skončit dobře. Jenže jediné co dostal, byla ta dvě slova. A to bylo naposledy kdy jej s matkou navštívila. A pak už nepřišla ani jeho matka. Domu se vyhýbal, mířil pouze do vojenských táborů a dokonce ani tam ji nepotkal. Nevěděl o ní už tak dlouho a něco mu říkalo, že jeho sestra dávno zapomněla, že nějakého bratra má. Vyškrtli jej ze svého života a on tak zůstal jen sám sobě. Tama mu připomínala jeho sestru ještě předtím. Dokud byla malá a teprve zkoušela co její křídla dokáží. Připomněla mu její milou a naivní povahu, když spolu koukali na hvězdy a povídali si o příbězích, které mohou mít za sebou. To všechno je ale dávno pryč a Tama mu teď jeho sestřičku připomíná, svou naivní představou o světě o hvězdách a ovšem co se kolem nich nachází. Vlastně jej to i přes ty smutné myšlenky donutilo k úsměvu, jakoby mu bylo zase o několik desítek let méně a opět byl se svou sestrou na zápraží domu. V mnoha ohledech měl chuť Tamu pohladit po vlasech a říct jí něco ve stylu, že bude všechno jednou dobré a časem třeba bude ten jeden ustrašený Illyrijec opět létat vysoko ke hvězdám. Ale ona není tvá sestra, Artë. Musel souhlasit. Neměl jinou možnost než souhlasit. Protože to bylo pravdou. Jeho společnice nebyla jeho sestra a ani jí nikdy nebude. "Jednu z těchto písní umím zahrát. Jsou hodně táhlé a jemné.." pronese nakonec po svém dlouhém ztracení sama sebe v myšlenkách. Nedokázal si pomoci, aby o písních nemluvil.

Palis      - Stránka 3 68747470733a2f2f73332e616d617a6f6e6177732e636f6d2f776174747061642d6d656469612d736572766963652f53746f7279496d6167652f712d523350427845676868715a413d3d2d3339383230383037302e3135373633613164336161343837313132323636373032373931352e676966

Poté co zmínil princeznu, zarazila se a jej to donutilo zastavit se na místě podobně. Nečekal, že by se svým tipem mohl trefit, ale soudě dle její reakce nebyl od pravdy daleko. Měl snad čest stát vedle princezny, která mu niní věnovala osobní prohlídku po jeho království? Měl by snad vystřihnout poklonu jako z pravých pohádek a ze všech možných oslav, co viděl? Nebo by snad měl udělat krok dozadu a vytratit se dříve, než jej označí za jejího únosce? "Někdy je maska skutečně tím nejlepším řešením, Tamo." pronesl. Nakonec se rozhodl svůj postoj neměnit, zůstat u toho jaký vyl doposud a raději se zaměřil na její monolog. Celou dobu byl tichý a spíš naslouchal, než že by mluvil. "Můžete mi věřit, že toto tajemství u mě bude v bezpečí - někdy je svoboda potřeba k tomu, aby nás naučila jak žít běžný život." pronese a na dívku se pousměje. Přitom jej v tom úsměvu vyruší ta jedna malá a záludná kapka vody, která mu stekla po čele. Následovaná další a další a nakonec hlasitým zahřměním a pak jen silný déšť. Ve snaze zabránit úplnému promočení napnul křídla, aby svou společnost před deštěm chránil. Jeho silná a velká křídla se napnula jako střecha nad hlavou jeho společnice. Nádherná blanitá křídla posetá jizvami a hlubokými ranami teď tvořily hradbu mez Tamou a deštěm. Na moment jej napadlo, že kdyby necítil kapky deště na své kůži ani by nepocítil že prší a nesnažil sám sebe skrýt. Připadal si trochu živější, když mu studené kapky stékaly po tvářích. "Nějaký nápad na úkryt?" zatím co on bránil dešti, aby dopadala na dívčin šat sám promokal na kost. Ale nevypadal, že by mu to vadilo. Jak se mu košile lepila na vypracované tělo a voda stékala po vlasech, které mu padaly do obličeje. Od chrámu už odešli poměrně daleko, aby se vraceli celou tu cestu a tát tu na ulici s jeho křídly jako deštníkem také nemohly dlouho. Usmál se na něj a trochu se narovnal aby protáhl bolavé svaly na hrudi a nevědomky tak dal najevo i jejich skvělý tvar a svou vypracovanou postavu.
Tamala ci Palis
Tamala ci Palis
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 01. 06. 18
Age : 100
Location : Cyra

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

23/4/2020, 20:48
Lehce se zamyslela nad informacemi, jež ji poskytl a musela se pousmát. Zdálo se, že je mu hudba opravdu blízká a jistě byla i příjemnějším tématem, které by mohli řešit, než to předchozí. Nakonec nevěděla, co více by k tomu mohla říct. Nevěděla, jak se na tom jeho rodina má a jaké vztahy mezi nimi panují, takže nemohla moc soudit ani rozebírat. Proto byly hvězdy a písně mnohem lepší. "To bych si ji někdy ráda poslechla. Tedy pokud je ovšem táhlá takovým tím hezkým způsobem a ne tím, který se používá na úmorné hodiny tance, jež se mají tančit na snobských událostech. Ty jsou sice hezké také, ale jeden se jich přeposlouchá." Ze rtů se jí dostalo tlumené zasmání, když si vybavila, jak jí jedna písnička vyloženě strašila v hlavě pořád a pořád dokola, až to vyloženě hezké nebylo. Přeci jen se stala nakonec nudnou a ohranou, že ani nedokázala skrýt zamračení, kdykoli ji slyšela. Celkově se jí tímto způsobem celkem znelíbila většina z nich a už podobné styly písní ani vyloženě nemusela, až na pár výjimek. "Ale nejspíš se mi to ani nepoštěstí, těžko říct, jestli se ještě někdy vyskytneme ve stejnou chvíli na stejném místě." Dodala ještě k možnosti, že by si mohla vůbec někdy poslechnout píseň, o které mluvil. Těžko by hledala někoho jiného, kdo by ji měl zahrát, a nevěděla, jak velká by mohla být šance, že by se zrovna s tímto Illyrijcem mohla ještě někdy setkat. Osud byl zvláštní věc, ale, že se jejich cesty střetly jednou a celkem doslovně, neznamenalo, že by se měli potkat i jindy v budoucnu. Kdyby si chtěla dopřát poetickou myšlenku, mohla by prohlásit, že je to celé ve hvězdách, ale nechtěla znít vyloženě dramaticky, ať už se to mohlo hodit nebo ne.

Nejspíše by mohla namítnout něco ve smyslu, že by doslovná maska nemusela být vyloženě nejnenápadnější, ale vlastně se mohla jen pousmát, protože s ním souhlasila a nemělo cenu to kazit. Někdy se hold někdo potřeboval za něco schovat a pomyslná maska bylo přesně to, co lidé mnohdy potřebovali. Ona sama často nosívala masku, která měla všem namluvit, že je v pořádku a nic ji netrápí, i když jí nebylo zrovna do smíchu. Snad každý na sebe bral různé masky, slabí rádi předstírali sílu, smutní radost, ti nečestní se snažili lstivě získat něčí důvěru a schovávali se za masku nevinnosti nebo přátelskosti. Bylo jich tolik, že by se jeden musel ptát, kdy je vůbec něco skutečné, ale ona vyloženě nesoudila. Stejně ale měla raději tento zdobný plášť s kápí, pod kterou se mohla schovat, než pouhé škrobené úsměvy, kterými v paláci zrovna nešetřila, když zrovna nebyla sama. "Och... Děkuji." Slůvko mohlo znít poněkud zmateně, když si pomalu uvědomila, že opona už nejspíše spadla a Artë si dal dvě a dvě dohromady. "Je od vás milé, že jste stále zde a nevzal jste nohy na ramena." Zhodnotila s milým úsměvem a nechala si pro sebe naprosto depresivní slova o svobodě, co by se jí mohla drát na jazyk. Ona se té své také brzy dočká nebo v to minimálně může doufat a věřit tomu. Chtěla tomu věřit opravdu moc, ale nezdálo se jí to tak důležité, aby to přenášela dál.

Myšlenky o svobodě ale nakonec spláchla voda nebo přesněji jedna malá kapička, která dala na vědomí, že se chystá rozpršet. Vlastně bylo zvláštní, jak rychle se mohl na noční oblohu přihnat mrak, který spustil déšť a zakryl hvězdy, ale i to ji donutilo malinko zaklonit hlavu, aby sledovala vodu padat z nebe. Její magie vody sice nepatřila k nejsilnějším, ale to neznamenalo, že by nemohla mít vodu ráda. Jenže na ni nespadla skoro ani kapka, než se Artë zaručil o to, aby nezmokla. V milém gestu jí poskytl šanci prohlédnout si jeho křídla, na která sice nechtěla zírat, ale nemohla si to odpustit. Zatajila dech, když si proti světlu všimla, jak na blanitých křídlech vystupují jizvy a říkala si, co je asi jen mohlo způsobit, ale každá jizva jí přišla svým způsobem krásná, za každou se nejspíše skrýval příběh, který by si ráda poslechla. Jenže jeho hlas jí nakonec vrátil jak pohledem, tak myšlenkami zpátky k němu. "Jsem z Cyry, mě voda nevadí," pronesla bezmyšlenkovitě, když si všimla toho, jak je promočený. Vlasy už měl docela promočené a stejně tak oblečení. Právě jeho promočená košile upoutala její pohled, když se jí naskytla příležitost sledovat práci jeho svalů. Na tvářích cítila horkost, když se pohledem vrátila zpátky k jeho obličeji a uvědomila si, že teď už její zírání jistě bylo neslušné. Hruď jí zvedl hluboký nádech, když se snažila trochu pročistit hlavu a pohled věnovala už jen jeho očím, aby neměla tendence dívat se jinam. "Ehm, ale samozřejmě by bylo nějaké místo, kam bychom se mohli schovat, dobré najít. Vy už jste promočený, takže... Bude lepší se někam schovat." Hlas měla poněkud zastřený, když se ze sebe snažila vysoukat nějakou smyslplnou větu. Vlastně se do jistých rozpaků přivedla jen a jen sama, protože on jistě nemohl za déšť a za to, že mu voda namočila košili a za to, že byla na tu malou chvíli fascinována právě touto drobností. Proto v hlavince raději pátrala po možném úkrytu, který by jim mohl posloužit. "Kousek odsud je dřevěný stánek, který tam má pevně daný jedna Mavi, která občas jezdí do města nabízet své zboží, ale většinou jen v létě." Myšlenka jí přiměla vykročit ke zmíněnému stánku, který by jim mohl poskytnout přístřeší. Přeci jen to většinou nic jiného nebylo, pouze jedna dřevěná stěna se stříškou, jež je podepřená dvěma sloupky. Nic lepšího ji v tuto chvíli nenapadlo, ale opravdu to byl jen kousíček, než se dostali právě ke zmíněnému stánku. Déšť byl natolik intenzivní, že i kapuce jejího pláště už zatínala být nasáklá vodou, takže si ji poprvé ta celou dobu sundala, když se dostala pod stříšku. Vlastně jí jen sotva mohlo hrozit, že by jí zahlédl ještě někdo jiný. Nejspíš nikdo nebyl ani venku, takže se tolik neobávala. "Myslíte, že to bude jen rychlá přeháňka nebo bude pršet dlouho?" Otázku položila vlastně pobaveně, když se dívala na rychle padající kapky, které bubnovaly i do dřeva nad její hlavou. 
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 370
Location : Fiplin

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

24/4/2020, 20:50
"Vlastně by se dalo říct, že je táhlá velice příjemně." odmlčí se. Je to jeho oblíbená píseň, ačkoli její slova dávno zapomněl. Kdysi mu ji matka zpívala když lehával v příšerných bolestech. Melodie mu utkvěla hluboko v mysli a pouze slova se postupem času, den za dnem vpíjela do změti bolesti, která sužovala jeho tělo. Pulzující výboje, které cítil pokaždé, když jeho matka čistila rány s touto písní na rtech a jemu se hlavou míhalo jediné - aby tu píseň stále slýchával ve svých snech. Aby mu ji zpívala pokaždé, když to bude takhle bolet, protože to byl jediný projev něhy, který mu byl za ty roky trápení od jeho otce dovolen. Jediné něžné pohlazení, jediný dotek na kůži na křídlech, který stále cítil. Sice jen proto, že zhoršoval jeho bolest, ale jak postupně cit otupěl a on jen čekal až dozní slova písně, začínal si uvědomovat, že se blíží konec písně. "Možná se nám to ještě jednou poštěstí, člověk nikdy neví, kam ho cesta zavede a na druhou stranu - přátelé se navštěvují." nemohl říct, že jsou skutečnými přáteli. Byli cizinci, co se potkali náhodou, jejich cesty se doslovně zkřížili mezi desítkami dalších a přesto to bylo pouze náhodou. Kdyby možná jen zvolil jinou únikovou cestu před chlapcem, nikdy se srazit nemuseli a k ničemu by nedošlo. Neviděl by v ní podobu na jeho sestru, když byla malou a nikdy by se nedověděl, že se potkal s princeznou. Ano, Artë. Cesty jsou nevyzpytatelné, ještě chceš dál rozebírat možnosti a nemožnosti? houkl hlas v jeho hlavě poněkud podrážděně a vrátil jej tak z přemýšlení do reality. Mohl by rozebírat miliony nemožností, ale proč by to dělal. Raději ve své hlavě téma ukončil dřív, než se hlas stihl opět ozvat s další jízlivou poznámkou.

Než stihl reagovat na vícero dalších aspektů rozpršelo se. Jemu déšť nikdy nevadil, skutečnost, že cítí kapky na své kůži mu dávalo pocit života. Necitelnost v jeho křídlech do kterých bubnovaly kapky vody jej nedoháněla tak jako jindy, cítil je na svých tvářích, dokonce cítil jak se látka košile nepříjemně lepí na jeho hrudník. Miloval déšť stejně jako miloval hudbu, nebo noční oblohu a hlavně hvězdy ve výškách. V horách obvykle déšť byl velice čistý, plný svěžího vzduchu, tady v nížinách mu připadal svým způsobem špinavý i když do ovzduší přinášel příjemnou vlhkost a dělal ho tak lehčím. "Jen jsem nechtěl, aby jste byla promočená, co víc vám mohu na oplátku nabídnout za vaši laskavost dělat mi průvodce." pousmál se v odpovědi. Bylo mu jedno jak moc mu mokré vlasy padají do obličeje, vlastně to bylo vskutku příjemné osvěžení po jinak poměrně teplém dni. Jaro bylo v plném proudu a i teploty postupně stoupaly. Déšť byl příjemnou změnou. "Dobře, pojďme tam." pokýval na souhlas na její volbu místa, kde by se mohli skrýt. Křídla stáhl na záda, aby byl rychlejší a neopíral se do něj vítr, který začal vát. Několikrát zažil, že se počasí změnilo jako lusknutím prstu a tak jej situace nepřekvapovala i když předtím byla krásná a čirá noc. Na moment mu v hlavě vyvstali jeho noví přátelé, kteří nyní určitě spěchají do kovárny a doufají, že on najde cestu zpět. Nebo snad ty desítky lidí na tamním nádvoří? Byl zvědav jak situaci vyřešili, ale po slovech od zdejší princezny by dokonce uvěřil, že všichni zůstali na nádvoří, a bavili se dál i přes hustý déšť.

Konečně se ocitl pod stříškou stánku. Rukou si trochu upravil promočené vlasy, několikrát je prohrábl prsty ve snaze nechat je splihnout dozadu, aby mu mokré pramínky neleželi přilepené na čele. Stejně tak se otočil čelem k princezně, aby ji náhodou nenahodil vodou, když jedním pohybem otřepal svá křídla od vody. I když mu kapky stékající po blanitých křídlech, nepůsobily nepříjemný pocit, byl zvyklý alespoň trochu předstírat, že svá křídla ještě stále alespoň malinko cítí. I když to konec konců byl jen hloupý zvyk, než skutečný cit. "Popravdě nevím, ale tyhle průtrže obvykle netrvají dlouho, když přijdou odnikud." nadnesl zamyšleně. Velice pěkné, ale teď od počasí, jsi sám se ženou pod stříškou, jestli na ni nesáhneš, budu tě nadosmrti strašit, Artë." opět div nepromluvil nahlas, aby hlasu ve své hlavě odpověděl. Dalo mu to hodně přemáhání, aby skutečně nahlas nevyřkl několik nepříjemných nadávek, nakonec však hlas usměrnil pouze v myšlenkách. Myslím, že už mě strašíš a bohužel se nemáš k odchodu. Hlas v jeho hlavě vydal naštvané zamručení, kterým dával jasně najevo, že se mu tahle odpověď nelíbí a rozhodně s ní není spokojený. Poprvé od chvíle, kdy přišli pod přístřešek se na svou společnici podíval a musel sám sobě přiznat, že měl skutečně pravdu, když ji nazval krásnou a následně si vynadat, když měl v hlavě pouhou myšlenku o tom, že by mohla pod kápí skrývat pleš. "Chodíváte ven často? Chápu, že je ti těžké, ale vypadáte znale, co se týče pohybu mimo palác." nadhodí další otázku.
Tamala ci Palis
Tamala ci Palis
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 01. 06. 18
Age : 100
Location : Cyra

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

25/4/2020, 00:28
Nad jeho ujištěním, že je jeho píseň sice táhlá, ale příjemně, se pouze usměje, protože nebylo třeba dalších slov. Stačilo jí to k tomu, aby si píseň tedy opravdu chtěla jednou poslechnout, ale nevěděla, jestli se jí to někdy poštěstí. Nakonec domluvená schůzka s ní by byla mnohem snadněji proveditelná, kdyby neměla titul a věčné chůvy v podobě minimálně čtyř stráží, jež s ní byly na každém kroku. Jediné místo, kam za ní nechodily, byly její komnaty a to pouze zázrakem, že matka respektovala i to, že by její dcerka mohla potřebovat jistou míru soukromí. Další úsměv, který jí ale přišel na rty, byl o dost zářivější, neboť by se dalo říci, že je označil za přátele. Pro někoho by to možná po tak krátké chvíli bylo zvláštní, ale jí to celkem zahřálo o srdíčka. Nakonec zrovna pro ni bylo hezké, když mohla někoho nazývat přítelem, vzhledem k situaci, kdy se k ní nemohl skoro nikdo dostat natolik blízko, aby si tohle oslovení mohl zasloužit. Pouhé vědomí, že by si hrstka víl, které si vůbec někdy dovolila nazývat přáteli, rozšířila, jí zvedla náladu, byť v tom byla velká spousta háčků. "To je pravda, osud je velmi nevyzpytatelná věc, ale obávám se, že moje možnosti příjímání návštěv nepatří zrovna mezi nejširší." Do hlasu se jí vkradl lehce smutný osten, když si uvědomila, že by asi jen těžko mohla naplánovat nějaký výlet mimo zdi paláce, aby se mohla s Artëm opět vidět, když by se k ní informace o jeho návštěvě neměla ani tu nejmenší šanci dostat. Při hlubší úvaze se to zdálo celkem nereálné, spíše to byla jen nepromyšlená naivní představa, ale právě její naivní stránka se opět přihlásila o slovo a udržela jí onen úsměv na tváři. "Ale teoreticky by se vždy dalo něco vymyslet a nějak by se dala uskutečnit i nějaká ta návštěva. Jen by bylo třeba slušné dávky štěstí a dobré načasování." Optimistický pohled na věc si nenechala zkazit tím, že by do své myšlenky zahrnula i realističtější scénář, kdy by měla vědět, kdy tu Illyrijec opět bude, aby se zrovna ten den nenápadně vytratila. Plány měly ve zvyku selhávat, ale štěstí by se na ni třeba mohlo usmát a stát na její straně. 

Vlastně by mohlo být celkem poetické, že byla právě v tuto chvíli byla princezna ze země vody chráněna před tím, aby na ni spadaly dešťové kapky. Sice už to byla nějaká doba, co měl déšť příležitost ji promočit. Naposledy běhala v dešti ještě jako malá, když je s Chaviere zastihla podobná průtrž mračen, jako byla právě teď, ale od té doby sledovala déšť pouze za oknem, kdy si častokrát namlouvala, že obloha smutní spolu s ní. Být venku uprostřed deště mohlo být vlastně velmi osvěžující, kdyby ji tedy nezaujal na delší chvíli pohled na to, jak si déšť poradil s jeho košilí a tak nějak dále. Nakonec se ale trochu sebrala a věnovala se tomu, co říkal, ne tomu, jak teď vypadá. Přeci jen na přátele se nezírá nebo vlastně na nikoho. "To je od vás velice milé, ale nedlužíte mi vůbec nic, jsem ráda, že vás mohu provázet. Asi bych jen těžko narazila na příjemnější společnost." Pronesla nadmíru miloučkým hlásek, ze kterého se snažila dostat rozpaky, když se koukla tak nějak do země. Možná se jí i trochu vybavil jejich předchozí rozhovor, kdy narážel na to, že by neměl mít to štěstí najít si ženu. Sice se jí ta úvaha nechtěla moc rozvádět do podrobností, ale tak nějak pochybovala o tom, že by měl mít zrovna někdo jako on problémy najít si protějšek. Minimálně po tomhle pohledu by tomu snad i odmítala věřit. Každopádně jí dokázalo rozptýlit to, když je měla oba dovést k nějakému přístřešku. Chůze i nějaké neposedné kapky, které se jí postupně vsakovaly do pláště, byly na malé pročištění hlavy docela dobrým řešením, když se to vzalo kolem a kolem.

Když došli k malému přístřešku a schovali se pod něj, opět si neodpustila docela zkoumavý pohled na jeho počínání. Zdálo se jí docela zajímavé, že si oklepával vodu i z křídel. Vlastně to v ní vyvolalo řadu otázek, které ovšem zahnala, neboť to nepokládala za slušné. Jistě by se mohla zajímat o to, jak to s Illyrijskými křídly vlastně je, když chlapcův dotek necítil, ale kapky vody si z nich sklepal. Jenže neměla dojem, že by to vyloženě bylo téma, které by chtěla řešit. "Snad máte pravdu, i když je to možná vlastně jedno, prohlídka města svým způsobem pokračuje, byť zrovna tuhle část bychom asi minuli." Jistě by se mohla starat o to, že by mohlo být už docela pozdě, ale nevěřila tomu, že by se v jejích komnatách měl ještě někdo vyskytnout. Sice to nemusela být sázka na jistotu, ale stejně to odložila do pozadí. Vlastně ji nikdo nikdy nekontroloval, takže dnešek nemusel být tím výjimečným dnem, kdy najednou někdo přijde a i kdyby, stejně se nikdo nemusí dozvědět, že si do pozdních hodin hrála na průvodkyni cizince, kterého právě poznala. Rey by jí za to asi moc nepochválil a možná by byla i nějaká přednáška o tom, jak to bylo nezodpovědné a riskantní, ale ona nevěřila tomu, že by jí měl Artë něco udělat, kdyby něco takového měl v plánu, nejspíš by to už prostě udělal, jelikož už měl příležitostí nejspíše dost. "Dalo by se vlastně říct, že ano, ale jedná se povětšinou o pohyb v doprovodu stráží, kdy procházím hlavně hlavní cesty. Když se vypařím sama, mohu alespoň prozkoumávat všechna různá místa bez omezení a je to zajímavější, ale to se mi poštěstí už méně." Odpověděla mu s naprostou upřímností, ačkoliv vynechala tu malou část, kdy se pro samostatné návštěvy občas uchýlí i ke špatné lži, jako tomu bylo třeba dnes. Sama z toho mívala špatné svědomí, ale nechtěla to přiznávat na hlas. 
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 370
Location : Fiplin

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

25/4/2020, 12:52
Ačkoli by se dali navzájem brát ještě stále jako cizinci, možná známí když už znali svá jména, ale on stejně rád naivně věřil slovu přátelé. Možná věděl, že to nebude jedno z těch nejlépe udržovaných přátelství, ale o to by mohlo být vzácnější. Neměl možnost někde se chlubit přátelstvím s princeznou a mnoho přátel mimo řemeslo také neměl, stačila mu myšlenka, že je někde někdo, kdo by mohl alespoň na moment, možná občas, když to náhoda a štěstí dovolí být jeho přítelem a provázet ho městem, které nezná. Optimismus, který nakonec vložila do svých slov jej donutila k úsměvu. "Někdy je potřeba skutečně věřit na další náhodná setkání - mnohdy o sobě dva nejbližší lidé ví méně než cizinci." pronesl zamyšleně. Skutečně by nyní měl důvod navštěvovat Palis častěji, možná jednou do měsíce, na každý úplněk, kdyby mohl opustit svůj dům a svou dílnu a dát si za úkol procházku po městě, které nezná. Nebo jen nevinnou návštěvu svých nových přátel ze zdejší kovárny. Jistě by našel mnoho důvodů proč se sem vrátit a udržet jedno z nejméně pravděpodobných přátelství, které kdy v tiché domluvě uzavřel. Ale jinak si naprostý hlupák, Artë. Předstírej dál, že princezna potřebuje přátelství zrovna s tebou.

Déšť narušil jejich poklidnou procházku, která se nakonec změnila v rychlou chůzi  do přístřeší, ani ne tak kvůli jeho společnici, jako spíše kvůli němu samotnému. Starostlivost o to, aby náhodou neskončil zcela promočený a s rýmou ho zahřála u srdce, ačkoli pro něj déšť znamenal připadat si zase o něco živější, ačkoli mu kapky ulpívající na tvářích občas nutně připomínaly, že křídla necítí a on tak občas nevědomky křídly pohnul, aby se ještě ujistil - jakoby snad dokázal ve vteřině zapomenout, že je má skutečně na zádech. Pod přístřeškem je oklepal, aby setřásl neposedné kapky a dostál tak zvyku, který se ho držel už dlouhé roky. Předstírání citlivosti jeho křídel nepatřilo k jeho silné stránce a mnohokrát byl přichycen při činu. Ženy si z něj později utahovaly a zkoušely ho, dotkly se ho, když se nesoustředil, aby zjistili, že jejich dotek necítí, a pak tu byl ten nepříjemný pocit, když se ho dotýkaly i mimo křídla. Snad ten dotek na krku a na hrudi, po kůži mu přejel mráz, když sám sebe v myšlenkách uvedl opět mimo správné myšlenky. "Jsi nepoučitelný.. Jakoby jsi nevěděl, že už to tak zůstane, Artë."  hlas jej napomenul. Tiše a smířlivě a přesto v tom dokázal najít tu špetku potěšení s jakou si z něj hlas vždy tak rád utahoval. Vzhlédl a zastihl tak Tamin zkoumavý pohled s nevyřčenými otázkami. "Jestli se chcete na něco zeptat, ptejte se." byl již smířený. Nerad o tom mluvil - neměl rád, když se jej ostatní na křídla vyptávali, proto předstíral, ale cítil se, jakoby princezně vysvětlení dlužil. Možná za to jak milá na něj byla, nebo i to jak zmateně nyní ohledně svých křídel působil sám na sebe. "Někdy jsou na pohled obyčejná místa vlastně srdcem celého města." pronesl na její poznámku o prohlídce. Ve městě mohl stát obrovský palác i katedrála, chrám nebo snad vysoký monument věnován bohu a stejně srdcem s duší města bude ta malá tržnice se stánky, vřava lidí a muzikanti na malém pódiu. Takže i takový malý opomenutý stánek na jedné z ulic, je vlastně jeho součástí. "Je mi líto, že je nakonec povolená prohlídka tak svazující, o to více máte můj obdiv, že se nebojíte vyrazit sama i když to znamená utíkat.." kývl hlavou na souhlas. Někdy je lepší místa prozkoumávat na vlastní pěst. Svým způsobem také utekl z domu a z armády, ačkoli z ní nikdy oficiálně neodešel a jen se stal kovářem, který jim dodává zbraně. Přesto své rodiče zrovna nepotěšil, když zběhl od jejich přání ke svému vlastnímu. "Někdy je potřeba udělat zakázané věci, abychom byli lepšími lidmi." dodá ještě o něco tiším hlasem a zahledí se na ulici, na kapky bubnující o dlážděnou ulici.
Tamala ci Palis
Tamala ci Palis
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 01. 06. 18
Age : 100
Location : Cyra

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

27/4/2020, 22:35
"Asi máte pravdu, přeci jen víte, že jsem tady, když já doufám, že o tom moji nejbližší nemají ani nejmenší ponětí, protože by z toho byli jenom problémy. Ale stejně budu věřit, že se nám ještě někdy podaří se setkat, i když to bude na pořádné dávce štěstí, je milé sdílet s někým tohle malé tajemství, přijdu si potom méně jako lhářka," přiznala sice s úsměvem, ale poslední slůvka už byla i přes to poněkud posmutnělá. Nebyla na sebe pyšná za to, že se vytrácela z paláce a nedávala o tom nikomu vědět, ať už o ni mohl mít někdo starosti nebo ne. Nemluvě o tom, jaký byla sobec, když vystavovala své stráže nebezpečí toho, že přijdou o práci, když se to zjistí a stejně tak učitele, kteří měli za to, že absolutně neovládá teleportaci. Jejím počínáním by mohlo utrpět hodně lidí, ale ona nemohla být pořád zavřená pod dohledem. Ale ona skutečnost, že se o tuhle malou záležitost vlastně teď podělila i s někým dalším pro ni byla svým způsobem uklidňující. "Jsem ráda, že jsem vás potkala, Artë," dodala po chvíli a chmury odsunula do pozadí. Nakonec si mohla alespoň namluvit, že její nezákonný výlet skončil dobře, protože započala nové přátelství, u kterého jí nepřijde, že by mělo být stavěno na jejím původu, ale vyloženě na ní.

Nedokázala si pomoci, aby se po jeho naprosto smířené výzvě k otázkám, nezatvářila provinile. Jistě si měla odpustit zírání a nevzniklo by to, že by na ni působil tak moc.. Sklíčeně? Možná to bylo to správné slovo, když otázka ohledně jeho křídel jenom díky ní vysela ve vzduchu. Sice dokázala být opravdu zvědavá, ale nějak se jí nechtělo mu působit zle, proto v hlavě zapátrala spíše po jiné otázce, do které dala i velkou dávku starostlivosti. "Měl byste možnost zůstat dnes u přátel? Nejsem si jistá, že by bylo vyloženě moudré někam létat, když jste kompletně promočený. Mohla by z toho vzniknout nepříjemná nemoc." Rozhodnutí přesměrovat hovor někam jinam nakonec nebylo tolik těžké, když na to nakonec přišlo. Nakonec stejně její další pohled směřoval právě na jeho mokrou košili, která prostě musela poutat její pohled, byť ne vyloženě díky starosti o jeho zdraví, jako spíš díky tomu, že právě díky vodě byly tak nějak hezky vidět jeho vypracované svaly. I přes to se ale přeci jen zvládla povznést a raději se mu dívala prostě do tváře a usmála se nad jeho dalšími slovy. "Opět nemůžu nesouhlasit. Tyhle drobnůstky nakonec ulpí v paměti spíš než nějaký významný sloup nebo socha královny kdesi na významnější ulici. Maličkosti, které jsou klidně i bezvýznamné, nesou jisté kouzlo." Sama si byla třeba jistá, že tento stánek v létě navštíví, i kdyby jen šla po stopách vzpomínek na seznámení s tímto Illyrijcem. Věřila tomu, že jí to dokáže na rtech vyvolat úsměv i za těch pár měsíců. "Je to stále lepší než nic a možná je hezké se pohybovat mezi lidmi i jako já. Nekolovaly o mně zrovna nejmilejší řeči, když jsem měla vyložený zákaz opouštět palác. Moc obdivuhodného ale na ničem z toho není." Myšlenky plynuly hlavou a vlastně je pronesla dříve, než si je stihla pořádně promyslet. Ale bylo pravdou, že na dívce utíkající z domu bylo asi jen s těží něco obdivuhodného, a odvaha si se svým titulem pobíhat o samotě po ulicích se klidně dala zaměnit s hloupostí. Vlastně i ta jistá skutečnost, že už byla tma a byla vlastně noc, by jí měla trochu trknout, že by možná měla vyrazit k domovu, jen co přestane pršet, ale nějak se jí vyloženě nechtělo a jistě by bylo absolutně namístě Artëho doprovodit někam, kam by potřeboval. To byla prostě slušnost a její pro tuto chvíli hlavní výmluva, proč se zatím nevracet do paláce. "Hm... Jsem si téměř jistá, že by se o tom dalo diskutovat. Přeci jen je dost zakázaných věcí, které dělají jen špatní lidé." Nedovedla si odpustit poznámku, která odkazovala třeba i na opravdové špatnosti, kterých by se ona osobně nedovedla dopustit, byť by byla schopná je u někoho ze svých blízkých obhájit. Jistě na to měla poněkud složitější pohled.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 370
Location : Fiplin

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

28/4/2020, 00:25
Lži nikdy nebyly příjemné a nikdy příjemné nebudou. Když to vezme kolem a kolem mnohdy je sám lhářem, jen s tím rozdílem, že mnohdy sám sobě naivně nalhává naivní myšlenky o vlastní sestře. Je vlastně docela paradoxní, že zrovna uječenou a nepříjemnou okřídlenou harpyji v jakou se jeho sestra nakonec proměnila, mu připomíná drobná princeznička z několik stovek kilometrů vzdálené Cyry. Sám je překvapen svou vlastní myšlenou, že by snad jeho drahá sestřička měla být právě harpyjí. Tolik se neděs, je to vlastně pravda Artë, konečně jsi pochopil to co celou dobu říkám. Začínáme si být podobní! hlas v jeho hlavě zněl potěšeně, ale on se tak necítil. Naopak měl něco smutného a bolestného, co prozrazovalo jeho doposud skrývané nepohodlí. Jakoby se mu znovu před očima milá jeho sestra, když byla ještě malá a učila se létat, ten den když spadla poprvé na zadek, když si neuvědomila, že je potřeba mávat křídly, aby se udržela ve vzduchu. Den kdy spolu seděli na zápraží a sledovaly hvězdy vysoko na obloze a on popisoval ty příběhy jednotlivých obrazců. A ten úžas v jejích očích, když přišel ke střelci s napnutým lukem. Když vyprávěl příběhy o té nešťastné lásce, o souboji s anděli a sestra se ho zeptala, jestli oni jsou andělé. Nemohl zapomenout a nechtěl zapomenout. Styděl se, že ji nazval harpyjí, byť jen ve svých myšlenkách. Raději by se propadl do země, než by přiznal, že to někdy skutečně měl v hlavě, jen tu myšlenku. A opět jsi sentimentální hlupák, Artë. Vedle tebe je hezká ženská, měl by ses na ni zaměřit a ne v ní najít podobnost s malou sestrou.. to opravdu můžeme jít domů a začít hledat to tvoje koště!" hlas v jeho hlavě zhrubl a zněl naštvaně, ale Artëmu to bylo jedno. Bylo mu jedno jak moc je sentimentální, jak moc je ten hlas naštvaný a bylo mu jedno, že má vlastně pravdu. Chtěl zůstat vůči své sestře právě takhle naivní, jakým byl teď. Nechtěl to měnit a ani to měnit nehodlal. "Věřím, že vám štěstí přát bude.. a mě snad také." Hloupá představa, Artë. Myšlenky jej zrazovaly čím dál víc a nemohl si pomoci od toho, aby její slova nezopakoval. Setkání to bylo milé, roztomilé, možná až příliš nevinné, ale stále.. mohl snad říct, že jsou přátelé. Spíše stále cizinci, snad známí, kteří sdílí tajemství, i když tohle patří jen jí a on se zavázal, že jej nikomu neřekne. Co víc pro ni jako cizinec může udělat. "Také jsem rád, že jsem Vás poznal."

Čekal jinou otázku. Možná směřovanou k jeho křídlům, ale bylo vidět, že ačkoli ji snad měla na jazyku, nakonec změnila téma jinam. Stočila konverzaci k jeho bezpečí. Doposud si neuvědomoval, že by byl až tak promočený. Vlastně mu ten chladivý pocit vůbec nevadil, byl mu příjemným. Jediné co jej naopak trochu znervózňovalo, byla nalepená košile, která simulovala dotek na hrudníku, který tolik nesnášel, ale přesto to nyní držel v ústraní. "Myslím, že domů doletět zvládnu, voda mi nevadí, stejně jako vám.." pousmál se. Nemohl říct, že by myslel na něco jiného. Snad, že by sochy měly být poutačem do měst? Ne. poutačem byla rozsvícená náměstí, hlasitá hudba, parket vířící tanečníky. Malý stánek, kdesi uprostřed prázdné, dávno zapomenuté ulice, která jistě jindy v létě, když je stánek otevřený, hýří životem stejně, jako náměstí kdesi nad nimi. Nechtěl být nevkusný, ale najednou se mu zastesklo po všem tom létání, po domově a jeho naprosto obyčejné a dokonalé kavárně. Měl potřebu vzlétnout mezi kapky deště a vydat se na cestu domů. Nadechl se vyslechl si vše co mu chtěla říci poté na ni upřel pohled a pousmál se. "Omlouvám se, ale budu muset jít. Snad se na mě nebudete zlobit, že vás zde nechám a přijmete mou omluvu." odmlčel se. "Jistě vám tuto osamocenou chvíli vynahradím až se znovu setkáme, budu doufat, že to nebude už jen jako cizinci, ale jako přátelé." pronesl a naznačil hlavou úklonu. Poté udělal krok zpět a couvl tak do deště, aby stál mimo přístřešek, kapky jej znovu smáčely a vehnaly vlasy do očí. "Naviděnou, Tamo." rozloučil se, než roztáhl křídla a během jednoho ze záblesků jimi mohutně máchl, aby se dostal do vzduchu. Bouřky nebyly příjemné, pro někoho děsivé, ale jemu se líbila představa letět v bouři. Přesvědčen, že brzy dorazí domů. A budeš hledat to koště, Artë?
>>>
Seawell
Seawell
Poèet pøíspìvkù : 40
Join date : 03. 04. 20
Age : 163
Location : Evasir

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

3/5/2020, 22:08
<<<
Začínal si myslet, že na svá setkání nemá vůbec žádné štěstí, ačkoli by se setkání s tou chlupaticí, kterou potkal tehdy v nížinách, pokládat za jistý druh neúspěchu. I když mu hrála v hlavě stále dokola jen ta malá stvůřička, jako nějaká naprosto otravná melodie, opakující se stále dokola. Až ji příště potká udělá s ní krátký proces, protože nutnost, několikrát využít vodopádu k umírnění jeho naprosto neutichajícího tlaku ve slabinách ho bude provázet ještě dlouho. Obzvlášť když následně měl problém s tím, aby vůbec s těmi bolavými svaly na křídlech vyletěl dost vysoko, aby mohl využít vzdušných proudu k tomu, aby se vrátil do Evasiru. S tím, že se mu i to vymklo z rukou a tak nakonec skončil ve Fiplinu a mokrý jako slepice kráčel přes tichý les. Byl to sice plnohodnotný odpočinek,díky kterému se mu podařilo uschnout a trochu ulevit bolavým svalům, za to jej docela slušně bolely nohy. Nehledě na to, že pak potkal toho červy požírajícího divného muže. Nejprve čekal, že to bude zábava a možná snad dostane nějaké to rozčarování a trapné pokusy o boj, ale nakonec dostal jen chabé omluvy a neustálé vzdalování se kvůli kusům kůry a klackům - nebude lhát, podivín to byl ve všech možných ohledech a neměl potřebu za ním šlapat bůh ví jak hluboko do lesa, aby se dožadoval pozornosti, to rozhodně nepatřilo k jeho obvyklým pokusům o hru. Možná proto se jen sbalil a s naprosto neutříděnými myšlenkami pokračoval v cestě lesem. Postupně míříc k jeho konci a tedy ke středozemním nížinám, kde měl v plánu na slunci ještě trochu nachytat nějaké to teplo a pořádně si protáhnout křídla, než konečně bude moct vzlétnout a vydat se na svou cestu zpět do Evasiru. Ale mohl bych se zastavit po cestě.. jen zkontrolovat, jestli na mě ta stvůřička nezapomněla. Rád se ji připomenu. na jeho tváři se při té myšlence objeví úšklebek. Červený kabát, který tolik miloval, už mu opět zakrýval ramena, z velké části jeho bílou košili a jelikož sahal až skoro po kolena, tak z velké části i jeho tmavé kalhoty. U pasu mu zakrýval opasek s mečem a jeho brašnu s věcmi, stejně tak skrýval i měšec s jeho penězi. Na zádech měl svůj toulec se šípy a luk. Vlasy měl rozcuchané a trčící do všech stran jak se snažil, aby po té co proletěl pod vodopádem neskončily nechutně přilepené na čele, nyní byly z části pocuchané od větru jak poté v nižinách vzlétl a přistál až v blízkosti hranic Fiplinu s Cyrou.

Konečně vykročil z lesa a do tváře ho udeřilo sluneční světlo, před kterým jej doposud chránily koruny stromů. Donutilo ho to přimhouřit oči a několikrát zamrkat, aby si zvykl na změnu. Trvalo to několik vteřin, než vykročil na otevřené pláně Cyry, kde kam oko dohlédlo zahlédl jen čistou hladinu jezer. Protáhl se. Roztáhl křídla a protáhl tak jejich ztuhlé svaly - sice z nížin Fiplinu nějakou dobu letěl, ale nakonec se stejně rozhodl jít další kus pěšky. Snad aby jej nenapadlo nějak zahnout k té ironicky pojmenované skále. Nezakrytá kůže byla polaskána slunečními paprsky a on spokojeně zamručel. Zarazil sám sebe, když mu došlo, kolik myšlenek té malé obludce věnoval - a hned na to musel uznat, že mu docela slušně vlezla pod kůži, měl pocit, že potřebuje její tvář přebít jinou ženou a možná by cestou domů, mohl nakonec zastávek udělat ví, než jenom tu při které ji zkontroluje a položí do trávy. Stvůřičko, nemusím tě ani vidět a mám pocit, jakoby jsi mě viděla a hlídala mou věrnost, kterou sem ti neslíbil - nic z toho.. nedostaneš mě! Zatnul ruce v pěst a zadíval se do trávy pod nohama. Jedno setkání a dokáže ho tak ovlivnit. Jeho nálada značně klesla, dost se blížila k bodu mrazu a to bylo venku ještě poměrně teplo. Díky bohům, že má v sobě magii vzduchu a ne třeba ledu, síla s jakou v tuto chvíli disponuje, by krásně vyhřáté středozemní nížiny proměnil na ledové království pro kdejakou chladnou ženu. Nic neslíbil a přesto si připadal, jakoby měl dodržovat nějaké pravidlo. Ukážu ti, že nic neznamenáš. Jen co dostanu tvůj hlas a obraz z hlavy. Jen, co tě přestanu vídat v myšlenkách! Znovu vzlétl k oblakům a zamířil k Palisu. Byl unavený a zničený, potřeboval si odpočinout a kde jinde je místo pro Vespera jeho druhu, než ve městě krásných víl. Věděl, že s trochou štěstí na tu malou obludu nakonec zapomene a ještě dnes večer se bude hřát v posteli s ženou, která roztančí jeho smysly těmi nejrozmanitějšími způsoby. Přesně to potřeboval a přesně to chtěl. Snad i proto přistál již u bran do hlavního města a konečně mohl vejít do ulic. Chvíli se zamyslel nad další cestou, snad nevěstinec by byl to pravé, ale jeho zájem o použité zboží zrovna nebyl tak vysoký, krčma možná nějaké náměstí, kde to vždy k večeru dokáže hrát všemi různými druhy správných a měkkých peřin. Proto zamířil tam, bylo sice ještě brzy, slunce ještě vysoko na obloze, ale nikdy není brzy na to, obhlédnout si terén. Bohužel pro něj se mu po cestě na hlavní náměstí do jeho směru vpletl chrám samotné kněžky. Jestlipak stvůřička skutečně je zrovna tu. Jediná myšlenka jej dokázala zcela přesměrovat od postele s pěknou dívkou a tančícími smysli až k tomu, aby nyní vkročil do chrámu, s křídly u těla. Jen doufejme, že nenarazí na kněžku, to by nemuselo dopadnout zase tak dobře.
Rhiziëlle
Rhiziëlle
Poèet pøíspìvkù : 24
Join date : 02. 04. 20
Age : 21
Location : Cyra

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

3/5/2020, 23:14
"Seawell... Seawell... Seawell..." Hloupá písnička s ještě hloupými slovy, kdy se opakovalo pouze jedno jméno bez ohledu na to, zda se hodilo do taktu nebo počtu slabik. Rhiz byla více než ochotna ho protáhnout, či zkrátka zašvitořit tak, že jeho jméno zpěvavým hláskem narvala do poloviční doby jen proto, aby ho použila znovu. Trochu to připomínalo dětskou říkanku, pomocí níž se malá robátka pokoušejí zapamatovat určitou věc nazpaměť - i Rhiz se u toho hloupoučce culila, očividně spokojená se svým výkonem, když hopkala z jedné strany na druhou, bosky tančíc s koštětem a hadrem omotaným kolem něj, jak se pokoušela momentálně udržet obřadní halu sloužící i jako vstup čistou, aby byla kněžka spokojená. Navzdory tomu, jak nemotorně obvykle působila, nyní by se mohla vyrovnat baletkám, když zdvihala nožku do vzduchu a předváděla holubičku krátce předtím, než poskočila, aby váhu přenesla na druhou nohu, otáčejíc se kolem koštěte jakožto svého tanečního partnera. Od té chvíle, kdy se vrátila ze Skály milenců a z hájku, se usmívala jako zamilované telátko, koutky rtů neustále zvednuté. Výmysl, jenž jí uvízl v hlavě, jakási představa okřídleného muže, jemuž z nějakého prapodivného důvodu vysnila jméno Seawell, ji naplňoval až nestydatým štěstím. Ani na minutku poté, co se vrátila do bezpečí Palisu, nevěřila, že by se jednalo o opravdového muže jakože pouhý výplod fantazie. Cestou se musela uhodit do hlavy, což soudila dle odřených kolen a dlaní, které jí jedna z učednic, Avalan, ošetřila, když se po nějaké době vrátila zpět. Proč by si totiž vymýšlela muže, který ji v jednom kuse urážel a utahoval si z ní? Na druhou stranu si nedokázala vysvětlit přetržený pásek, ale všechno nakonec svedla na pád, kdy se tkanička natrhla. Přitom by přísahala, že ten dotek, ty polibky si nevymyslela, ale... Který muž by se s tebou zahazoval, viď, Rhiz? Jakému hlupákovi by se líbila slepá poškozená Kamachya. Zrůdička! Jakmile to slovo zaslechla, odpovědí jí bylo škubnutí, jako by se její tělo pokoušelo protestovat, upozornit ji na něco. Tak mi říkal Seawell... Seawell... Seawell... Zase ten hloupý úsměv, ale koutky rtů rázem povadly. Beztak se jednalo jen o další hlásek rozumu, o její škodolibé já, které se jí hodlalo posmívat. "Uhmmm..." Vydechla, zmatená všemi myšlenkami, které se jí poslední dobou hrnuly do hlavy. Nemá smysl na něj myslet, byl to jen sen. Prapodivný, opeřený sen. Holub! Jakmile se jí ta myšlenka objevila před očima, oplatila ji zamračením na znamení nesouhlasu. "Není to žádný holub," zabrblá si jen pro sebe. Naštěstí se v jejím okruhu nikdo nenalézal - kněžka zaučovala své učednice a krom několika dalších služebných, které se jen tu a tam mihly, což zaregistrovala spíš po sluchu, se v chrámu nenacházela ani noha.

Teda... to si alespoň myslela, ale šramot u schodů a vchodových dveří svědčil o opaku. Zprvu se jen pokusila vykouknout, avšak návštěvník se rozhodl procházet místy, která ještě neměla na dohled. O něco urputněji sevřela násadu koštěte, připravujíc se pomalu k boji, kdyby toho byla byť jen trochu schopná. Možná bys taky mohla zapojit ještě nějaké další smysly, co, Rhiz? Třeba použít magii. "Ale kuš," šeptne s důrazem, aby si ten hlásek dal na chvíli oraz a neradil jí, co má dělat. "Kdo je tam?" První houknutí, hlas se jí třásl jako malému dítěti sledujícím, zda mu zpod postele nevyleze bubák. "Ukažte se! Nebo... nebo..." Dobrá, vyhrožování očividně nebylo její nejsilnější sebeobranou. Klepala se jako ratlík, zatímco se pokoušela získat na důstojnosti. "Jsem ozbrojená!" Čím, ostrovtipem, Rhiz? Slepé oči na okamžik pohlédly na koště drcené v mírně zpocených dlaních. "A vás to bude mrzet, až se mi postavíte do ces-... och..." Konečně se jí po tom všem, kdy si hrála na hrdinku z románů, ozbrojenou něčím víc než pouhým koštětem (protože kord zněl mnohem lépe než smeták), dotyčný ukázal, jakmile mu vstoupila do zorného pole a on tím pádem i do toho jejího. Křídla... má křídla... Srdce jí poposkočilo v hrudi, ten známý pocit hluboko v břiše, ti motýlci, kteří se náhle měli k činu, jí vehnali růž do tváří. Seawell, zatají šťastně dech. Představa, Rhiz. Není nic než jen tvoje bláznivá představa. Ach, málem by zapomněla. "Co-co tu děláš?" První ohrazení, po kterém vzápětí přišlo druhé. "Vždyť tu nemáš co dělat," dodá chvějícím se hlasem s pokusem se otočit, div to nenapálí do jednoho ze sloupů, jak ji na moment svou přítomností zaskočil. "Ty vlastně vůbec nejsi živý. Neexistuješ. Jsi jen... moje... představa." Bláznivá a pošahaná, jen mu to řekni, Rhiz! Namísto toho však dívka akorát pohodí rukou na znamení, že jeho postava by se měla rozplynout v záplavě kouře, jako by se jednalo o doprovodný efekt. Podobně jako naposled, i nyní měla vlasy rozpuštěné, jen dva pramínky zůstaly sepnuté na temeni, oblečená v prostých šatech korálově zelené. A aby ho opravdu zapudila, zkusila jeho směrem cáknout trochu vody. "Jenom moje představa... Tak... přesně tak!"
Sponsored content

Palis      - Stránka 3 Empty Re: Palis

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru