Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Goto down
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

2/1/2021, 20:17
Jemně muži jeho úsměv oplatí, o něco málo se jí i rozšíří když se muž rozesměje. Smích prý léčí a prodlužuje život i když netušila co na tom bylo pravdy, alespoň ta představa byla příjemná. Jeho další slova ji překvapí, párkrát zamrká a nakonec se opět pousměje. Ano,, celá já, navní a dětinská a právě jsi byla odhalena, ne že by to bylo nějak těžké. Ještě jednou se krátce pousměje. ,,Inu, teď jste mě dostal, na tohle opravdu nemám co říct." Uzná po chvilce s lehkým pobavením, ne, že by si nevšimla onoho úsměvu na tvářích své společnosti, ale naivita přecejen bylo spíše něco co bylo považované většinou za slabost a dětská, u dítěte v pořádku, jenže si nebyla tak jistá, zda je v pořádku u ní když se nad tím zamyslela. I když se při svých slovech muž tvářil pobaveně, napadlo ji, že by možná měla dospět. I tak se lehce usmívá, muž to nejspíš nemyslel a o nějakém hlubším významu ani nemohla být pravděpodobně řeč, však byli cizinci jak jí několikrát on sám připomenul. A možná nad tím jednoduše jen moc přemýšlela, ostatně, možné bylo vše  nebylo by to poprvé. ,,Oh, pár jich znám i když u nich rozhodně není určeno s kým se mají hrát nebo ne." Lehce si pod rukávem protočí náramek při čemž se zatváří zamyšleně. ,,Také můžeme meditovat, ale to bychom si koledovali o úžeh." Konstatuje a strčí si za ucho pramínek vlasů. ,,A ke hře... hm... můžeme třeba hádat to na co druhý myslí.  s tím že od něj dostane nápovědu ve formě tématu a nebo... můžeme skládat příběhy." Při druhém návrhu jí zacukají koutky. ,,To jeden začne příběh, druhý jej o něco doplní a tak se to postupně střídá, nikdy nevíte co z nich vzejde a ani jeden není stejný. Tedy většinou. Pokud nebudete proti, vybrala bych spíše to." Dodá, mohli tak oba popustit svoji fantazii a částečně se tak poznat aniž by museli prozrazovat cokoli osobního. Tedy, ne, že by sama měla co skrývat, ale respektovala soukromí své společnosti a nechtěla z něj tahat informace, které se mohli zdát na první pohled nevinné, ale pro něj třeba nepříjemné. Ostatně, neznala jeho životní příběh.

,,Oh...myslíte?" Pronese s lehkým úsměvem na rtech a zavrtí hlavou. ,,Nesnažím se Vám lichotit, Artë, to by vypadalo trochu jinak, jen říkám co vidím." Pokrčí lehce rameny, možná byla na něj v tomhle moc otevřená, ale nechtěl jej lidově řečeno "sbalit" to rozhodně ne. Nebylo za tím nic víc než čistá upřímnost i když  možná přehnaná a snad trochu pro někoho neomalená. Mlčky jej poslouchá další slova muže jen aby pak zavřela oči a tiše se nadechla a vydechla. ,,Ne, srovnávat se to nedá a něco takového by mě ni nenapadlo srovnávat. Jen... oceňuji i ty drobnější druhy odvahy, ale jak sám říkáte, odvahy je více druhý a každý ji vnímá jinak." Odpoví muži klidně a na chvíli se zadívá do nebe při čemž ztuhne. Jako by při svých posledních slovech mluvil o Ragim i když to bylo zcela vyloučené, protože o tom rozhodně neměl jak vědět, ale mohla v tom být jednoduše podobná zkušenost, nebo prosté myšlenkové pochody. ,,Ano, to je opravdu odvaha." Dodá tišeji načež vydechne. Prostě se to k ní nejspíš bude vracet jako bumerang a neustále se jí to pokoušet omlátit onu noc o hlavu. Nakonec vrátí pohled zpět k muži a nakloní hlavu s úsměvem na stranu načež s ní jemně zavrtí. ,,Ale kdepak... nepředstavila Artë. Ne, že bych nemohla, ale domýšlení si je hodně nebezpečná věc do které není radno se pouštět." Pronese vlídným tonem a pousměje se, jen byla jednoduše zvědavá. Domýšlení už ji spálilo víckrát než oheň a nejspíš ještě několikrát spálí, protože někdy si prostě nemůže pomoct, ale v tomhle případě to nebylo. Když pronese okřídlený muž další slova, jen mlčky chápavě pokývne, některé věci prostě nešli popsat a bylo nejlepší je vidět na vlastní oči.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

3/1/2021, 05:51
Je pravda, že on zkrátka nebyl na hry příliš stavěný. Obvykle to byly hry, který zahrnovaly pohyb, dostatek prostoru a hlavně nějakou koordinaci. Ne že by snad byl zcela beznadějný, co se týče pohybu a nějaké té obratnosti, ale přesto - takové skákání panáka, hra na babu či na schovávanou nabyla pro něj. Jeho křídla byla mohutná, velká a pro takové hry zcela nevhodná. Jen ta představa, že se někdo opakovaně dotkne jeho křídel, aby mu "předal babu" nebo jen jasně dal najevo, že "byl chycen" či "nalezen" mu stavě chloupky na krku do pozoru jako kočce, které hrozí polití vodou nebo se k ní blíží velice nepřátelský pes. Hry které nebízela Cael vypadaly nevinně a neškodně, přesto si nepřipadal, že by něco takového byl schopen hrát, aniž by z toho vyšel se špatným štítem. Snad se nebojíš, že utrpí tvé ego, Artë. Hlavně pokud já vím, tak ty snad ani žádné nemáš. Hlas v jeho hlavě v tom měl jasno hned na první dobrou a nějaké zdlouhavé rozmýšlení nebylo zrovna za potřebí. "Skládat příběhy? Jak takové skládání funguje?" pousmál se nad jejími slovy a položil ji otázku. Nedokázal si představit jak by takovou hru mohla myslet a pak, co na tom bylo tou hrou, které měla nějak přimět dva cizince stát se přáteli? Možná jen měli odlišný názor na pojem slov "poznat se" nebo jen Artë neviděl onen skrytý důvod nebo poslání oné hry jakou mu Cael navrhovala. Mohlo se v tom skrývat mnohem víc, než to co se ukazovalo na samém povrchu. Vždyť i ledovce měli velkou část sebe sama ukrytou pod vodou, tak proč by zrovna tento chabý popis nějaké hry na příběhy nemohl být jen onou pomyslnou špičkou, toho pomyslného ledovce? Zase příliš přemýšlíš, Artë. Napomenutí, které ho donutilo k omluvnému úsměvu směrem k dívce a tázavému pohledu. "Přesto si myslím, že budu potřebovat o této hře, trochu více informací.. možná kdyby jste s hrou začala a nějakým způsobem mi ji představila za běhu, lépe bych ji pochopil." To se ví, vždyť těch třista let je pořád tři sta let a občas člověk i víla zapomíná na běžné hry, které za jeho mládí zůstávaly neobjeveny a nebylo tomu jinak ani v případě Illyrijce. Zhluboka se nadechl a zaposlouchal se do dívčiných slov, snažíc se neztratit jediné slůvko z toho, jak mu to vysvětlovala.

Zakroutil halvou. On si to nemyslel, vždyť její slova slyšel a tomu čemu mohl věřit nejvíce, byly právě jeho uši a jeho mysl. Oh vážně, Artë? Já věděl že mě máš rád. Rozhodl se jí na to neodpovídat, vždyť ve skutečnosti ani neměl moc čím by si k ní v tuto chvíli našel cestu, nějaké specifické téma, které by na to předchozí navázalo. On nechtěl sbalit ji a nebyl slepý aby si povšiml, že tato věc je sdílená i s druhé strany mince. Ani nebyl na ty laškovní hry, aby se zeptal jak by to vypadalo, kdyby mu lichotila a pak ji věnoval zdlouhavý pohled do očí vyčkávajíc na tu odpověď. Nepatřil k mužům co by se rozhodli využívat svůj pronikavý pohled k tomu, aby svedly ženu. Ty nevyužíváš žádný svůj specifický dar k tomu, aby jsi svedl ženu, Artë. Raději se tedy zaměřil na onu odvahu, jelikož jej nazvala odvážným pro něco, co odvahu ani zdaleka nepřipomínalo. Jeho vnitřní já to pobouřilo, rozvířilo to stoletý prach usedajíc na jeho mužskou pýchu, pýchu vycvičeného vojáka, který jejími nevinnými slovy utrpěl několik málo drobných povrchových ran.  "Nebudu vám vaše slova vyvracet a přesto musím říct, že s nimi zcela nesouhlasím." odpověděl ji podobně klidným tónem a pak ve své rozmluvě pokračoval. Ne že by něco mohl tušit té skutečné odvaze, ale věděl co je v životě důležité. Co je nejtěžšími chvíli v životě a povšiml si - tentokrát to jeho tmavým čokoládovým očím neuniklo, ta změna v jejím postoji. Jen slepý by minul něco takového a jemu bylo jasné co trápí tuhle mladou duši. Opět se zhluboka nadechl a zahleděl se na nebe. "Víte Cael, kdysi jsem slyšel jednu velice pěknou věc.. hm.. chvíli, abych  si vzpomněl na to, jaké měla přesné znění.." odmlčel se. "Pokud něco milujete, musíte tomu dát volnost. Pokud se to k vám vrátí, je to vaše, pokud ne... nikdy vám to nepatřilo." odcitoval a mírně se pousmál.  Najednou byl svět zase o trochu jasnější a stačila k tomu pouhá všímavost. Snad kdyby se předtím více na její smutnou tvář zamračil dávno by zjistil po čem její duše smutní, ale trvalo mu to déle, jelikož ponechával prostor. Nyní když mluvil o milovaném člověku a odvaze nechat ho jít a viděl její reakci, nedošlo by to jen slepému. Nevěděl sice co ten člověk udělal a kým pro ni ve skutečnosti byl, ale dokázal si představit, že láska je v mnoha svých podobách velkým prokletím. "Tomuhle domýšlení.. jak vy říkáte... se občas přezdívá fantazie. Možná by jste jí měla dát větší průchod, viděla by jste svět zase trochu jinýma očima."  dodal stále s úsměvem na rtech.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

3/1/2021, 14:34
Možná, že taková hra na příběhy je úplně nesblíží, ale tak, když jste chtěli někoho pozvat, normálně by jste jej třeba pozvali na nějaké to občerstvení, což její okřídlená společnost odmítla a to Cael hodlala respektovat, a snažila se najít alternativu. Nesnažila se aby to bylo nějak extrémě složité, ostatně oba přišli odpočívat. Navíc, pokud hry neznal, což jí řekl, nemuseli ho ani bavit a nudit ho nechtěla, ovšem ověřit si to šlo jen jedním způsobem a doufat, že tím svoji společnost nebude nudit. Na druhou stranu, mohl klidně navrhnout něco jiného, nebo jednoduše říct, že chce opravdu jen odpočívat, hlavu by mu za to neutrhla. Lehce se pousměje nad jeho otázkou. ,,Jak jsem řekla, jeden začne příběh a druhý na něj naváže a pak se zase prostřídají." Trošku se zamračí, pravda, to nebylo moc informací, možná by se spíš hodil názorný příklad, zvlášť když hry nezná jak si znovu musí připomenout. Možná za tu slovní neohrabanost kterou nyní prokazovala, mohla trochu i únava která ji pomalu doháněla, možná byla na sluníčku moc dlouho. I tak se vlídně usmívá a mírně kývne při jeho dalších slovech. ,,Máte pravdu, taky bych mohla uvést nějaký příklad, pardon, poslední dobou mi to moc nemyslí." Prohodí s nehraným pobavením nad tímto faktem. ,,Je to hra primárně o fantazii hráčů... vlastně nemá poražené ani vítěze, jde jen o prostou zábavu ve které je možné vlastně naprosto vše. Tyhle příběhy... nemají žádná pravidla, klidně v nich můžou být... no co já vím, třeba stromy rostoucí do nebe kořeny." Prohodí s lehkým uculením nad takovou představou. ,,Ale k věci, jeden začne větu, či pronese několik vět třeba klasické byla jednou jedna země za sedmi řekami a horami, kde žil národ stromu, který zrovna oslavoval příchod jara. Každý měl na starosti něco jiného, jedna z jabloní měla za úkol výzdobu okolí jenže.... A právě v tomto bodě se kupříkladu připojí spoluhráč, a doplní, že třeba zaspala a pak pokračuje v tom, co se dělo dál, a po něm pokračuje další hráč. Příběh se tak může dostat úplně jinam než by kterýkoliv z hráčů zamýšlel. No a konec je... no, ukončit se dá příběh kdykoliv a ani vlastně konec mít nutně nemusí." Pokračuje ve vysvětlování, doufajíc, že takovéto vysvětlení bude snad srozumitelnější, než ono pouhé naznačení. ,,Takže... začnu a uvidíme, když Vás to nebude bavit, hrát nemusíme, stačí říct." Pokusí se muže s úsměvem ujistit, že ho rozhodně do her nebude nutit. Na chvíli zavře oči a hmkne. Na chvíli vypadá zamyšleně, snaží se v hlavě poskládat nějaký ten začátek příběhu. Pak se zhluboka nadechne a vydechne a začne vyprávět klidným vyrovnaným tonem vypravěče. ,,Daleko odtud stála kdysi vesnice, která byla před okolním světem chráněna kouzelnou mlhou. Nikdo tak o její existenci nevěděl. Nebyla velká, zrovna tak ale ani její obyvatelé nepatřili mezi největší, nám by se vlezli do dlaně. Sice tu občas vznikali neshody, nikdy však nešlo o nic velkého, žili tak spolu docela v harmonii. Jednoho dne však jejich ochranná bariéra zmizela což způsobilo..." Usekne svoji větu a svýma očima se zvídavě zadívá do těch Artëho, snaží se vyzkoumat zda se chytá a zda se mu vůbec takováto hra zamlouvá, ani nyní se na něj neopomněla přívětivě usmát.

Všimla si jeho kroucení hlavou, nechá to však být, měli jednoduše na jisté věci rozdílné názory. Navíc se zdálo, že ani od ní podobná slova, která jen vyjadřovala jak na ni působil, nechce a tak se mu rozhodla vyhovět. Kdo ví, možná ho tím i pohoršila a to v úmyslu rozhodně neměla, ovšem omlouvat se za to nehodlala. Tentokrát ne, prostě byla taková, tak proč by se měla zapírat. Neměla náladu se přetvařovat, stejně by jí to nešlo a pokud by se třeba i spřátelili tak by se nepřátelil s ní samou ale s tou za kterou by se přetvařovala.  A to jistě ani jeden nechtěli. Mírně kývne na jeho další slova, respektovala to, oba měli na věc svůj názor, ale ona mu nehodlala vtloukat do hlavy ten svůj, nebo mu jinak ten jeho brát. Jeho následující slova poslouchala mlčky. Další věc co už slyšela a která byla pochopitelná i z toho co už muž řekl, věděla to. A i když to nejspíš myslel v dobrém, bylo to jako kdyby jí do rány nasypal sůl. Její rty se tak na chvíli semknou do tenké linky. Věděla to, protože přesně to udělala, nechala Ragiho jít, i když těžko říct zda to opravdu byla láska nebo pobláznění či co to vlastně v jejím srdci tu noc probudil. A právě proto to tak bolelo, či snad proto, že měla pocit, že jí nikdy nepatřil a patřit nebude. S největší pravděpodobností se nevrátí. Ne, že by mu nepřála štěstí, přála, přála mu volnost, jen to prostě zatraceně bolelo. A když se v této ráně někdo byť nechtíc rýpal, na náladě jí to nepřidalo. Jen tedy zavře oči a zhluboka se nadechne. ,,Vím." Šeptne jen velmi tiše, jen ono jediné slůvko a nic víc. Díky tomu její nálada opět klesne a to i když se tomu snaží vzdorovat. Oči sice otevře, jen je nechá sklopené do země. Jen lehce zavrtí hlavou při jeho dalších slovech. ,,Pokud tomuhle říkáte fantazie... nejspíš je to jako s tou odvahou, také ji každý vnímáme jinak." Odtuší klidně, jindy by se možná i rozohnila, za to, že by si snad mohl muž pomyslet, že je bez fantazie, ale nyní jednoduše nemá sílu se ním přít.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

3/1/2021, 22:06
V jeho marném životě by se dalo hovořit o štěstí, že může poznat někoho podivně dětsky naivního, aby se jeho rozbouřená řeka na několik okamžiků uklidnila. Vlídně se na ni usmál a vyčkal do chvíle než mu onu hru na příběhy vysvětlí. Byla to taková nevinná dětská hra, která má opět připomněla Avalanne. To jakým způsobem podlehl jejímu smíchu, jejím nešťastným očím, když ji tehdy potkal u jezera. Vypadala tak křehce, tak nevinně. Artë. Měl tehdy pocit, že kotlíkův záměr začal chápat. Že konečně našel to, co měl najít, ale opak byl pravdou. Zmizela, zmizela stejně jako všechny ostatní, které se kdy pokusili na jeho křídla sáhnout, všechny které tento Illyriec oklamal se svým citem, když hádal, kde se jej dotýkají. Avalanne všechno věděla a stejně od něj utekla. Artë! Výkřik v jeho myšlenkách jej vrátil do reality, do momentu, kdy se jeho nynější společnice dostala k části příběhu, na kterou se měl napojit svým vyprávěním, jeho mysl byla až na onen hlas prázdná. Tehdy jsem tě před ní varoval, neposlechl jsi mě - ostatně nikdy to neděláš, ale teď už na ni zapomeň není nic jiného než ty, které byly předtím.. smolař a to víckrát opakovat nebudu, že jsi docela dobrá partie. Při poslechu hlasu své společnice se zahleděl do řeky, pohled dvou čokoládových temných očí, ve kterém se odrážely drobné vlnky vodní hladiny. "Jednoho dne bariéra zmizela, což způsobilo všudy přítomný neklid a vzbudilo mnoho obav. Strach který prostupoval tamní obyvatele byl natolik silný, že ochromil jejich duše a nedovolil jim vidět to, co se skrývá před nimi. Nikdo z nich neměl ani tušení, že za tou mlhou, jen několik málo kroků od posledního domu tekla řeka. Řeka jejíž vlny po sobě zanechávaly stříbrné odlesky, v jejíž hladině se smálo slunce, v noci do něj své slzy nechal padat měsíc obklopen hvězdami. Nevšimli si, že za tou řekou roste les a za tím lesem se k nebi tyčí pohoří."  odmlčel se. Vyprávěl klidným hlubokým hlasem, po celou dobu byl velice zamyšlený a duchem nepřítomen, v jeho očích se mihotaly vlnky říčního toku před nimi a na rtech pohrával jemný odevzdaný úsměv. Jakoby na chvíli mohly existovat jen ta slova. Artë.. možná už je na tebe příliš teplo. "Řeka nebyla hluboká, nebyla ani divoká, přesto se mezi obyvateli vesničky nenašlo toho kdo by se ji rozhodl překročit.."  zakončil svou část vyprávění a pohledem opustil řeku, zaměřujíc své temné oči na Cael. Při vyprávění jakoby mu oči ještě potemněly, ale mohla jen hádat čím. Zdali za to může vzpomínka, šťastná nebo špatná, nebo je to bolest či snad nějaký strach. Ani sám Artë nevěděl co přesně to bylo, i když jisté tušení ve své hlavě měl.

Svá slova volil obezřetně a kdyby se ho někdo zeptal zda by je k ní pronesl znovu neváhal by s odpovědí. Reakci, která mu nakonec byla dána už tak nějak očekával. teď když si byl vědom toho, co dívku trápí mohl přestat hádat, přestat se domnívat a zaměřit se na jediné. Na co přesně? Chceš zahojit něco, co sám u sebe nedokážeš? Artë se chápavě a zároveň trochu smutně pousmál. Na okamžik zvedl hlavu k nebi. "Slunce je prý velice silné, vidí a dohlíží na vše co se děje ve dne, jeho protějškem je Měsíc, který dohlíží s hvězdami na noc. Ale věděla jste, že měsíc svou lásku nedal žádné z těchto hvězd?"  nepodíval se na ni, ani nepožadoval odpověď, jen se na chvíli odmlčel. "Měsíc miluje Slunce, ale potkají se jen jednou za dlouhý čas."  pokračoval. Artë, ty ji dáváš kousek sebe? hlas zněl překvapeně. Bylo tomu tak, kousek jeho myšlení, jeho osobní zkušenosti. Něco co mu kdysi řekla jeho matka. 'Jsi měsícem Artë, máš kolem sebe miliony hvězd, ale tvé srdce touží po slunci. Musíš jen počkat, až bude blízko.' Zhluboka se nadechl a hlavu sklonil, aby se podíval na svou společnici. "Nemohu vědět, ani nežádám, aby jste mi sdělila, kdo vás takto zmátl, ale mohu vám říct, že budete tím sluncem které září." Při těch slovech pohnul křídly a napnul je tak, aby nad nimi vytvořil jakýsi slunečník a pro ni stín. "Rozhodně nejste jen jedna z hvězd." Metafora, její připodobnění ke slunci. Nemohl rušit kdo tu dívku zmátl, kdo si s ní pohrával, kdo ji dal pocit, že je jen jedna z mnoha hvězd, když je potřeba dát ten pocit jedinečnosti. Nyní ji zakryl a seděla ve stínu. Svým způsobem skrytá před světem. On svůj pohled uhnul stranou dávajíc ji prostor jeho slova přebrat, pochopit nebo nepochopit. Zkrátka skrýt se ve stínu a stát se na okamžik neviditelnou, pokud to potřebovala. Artë.. neměl by jsi mluvit o věcěch, které jsou tvému srdci blízké s někým, kdo by je nemusel pochopit. Zraní tě to. Artë pohled při těch slovech trochu zvedl a podíval se na svá křídla, byla velká, větší než on a proto si mohl dovolit dopřát ji stín, ale jizvy, četné jizvy, jedny delší, jiné kratší, křížící jedna druhou, které slunce odhalilo dál připomínaly svou přítomnost svou hloubkou a špatnými vzpomínkami. Mohl být jen rád, že nevidí ty dvě nejhorší, ty nejhlubší a nejbolestnější, které kdy měl. To velké X na svých zádech, kdy jizvy sahají až k ramenům. Koutek rtů mu cukl do úšklebku, když pohled dvou temných očí odvracel stranou, opět do řeky. Kdo jej neznal mohl by občas jeho i jeho křídla považovat za děsivá, čas od času když neměl jinou možnost dokázal vzbuzovat děs i vědomě, nyní se o to však nepokoušel.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

4/1/2021, 14:42
Úsměv mu mírně oplatí, když mu vysvětluje pravidla hry, o které věděla, že může být jakákoli, záleželo jen na hráčích. Mohli být hravé, smutné, napínavé, dramatické nebo úplně klidné... záleželo jen na mysli vypravěče kam vlastně chtěl plout. Byl v tom určitý druh svobody, kterou ne každý viděl a dokázal ocenit, byla tedy ráda, že jí hru její momentální společnost hned neodmítla. Ne snad, že by mu měla za zlé kdyby takovou hru odmítnul. Mluvila klidně, mírně, takhle si povídávali s matkou, tyhle vzpomínky jí byli velice drahé. Ale rovněž tuto hru hrávala s dětmi ve městě, někdy se nestačila divit, co všechno si ty mladé duše uměli vymyslet, o kolik byli svobodnější ve fantazii než dospělý. Trávila s nimi čas ráda, předávala jim to málo co uměla. Někdy jí byla jejich společnost příjemnější než dospělých. Jednou by takové rošťáky chtěla mít sama, ale zatím na to byla moc mladá, nebo jí to alespoň většina předhazovala. Navíc otci nebyl žádný nápadník pro jeho dceru dost dobrý, občas jí i napadlo, že nejspíš zůstane sama. Nyní však sama nebyla, poslouchala, jak se vyprávění zhostil její společník a mírně se na něj usmála. Seděla naprosto tiše a pozorně naslouchala jeho slovům, které do příběhu přidal jako kousíček skládačky. Neušlo jí, že se jeho oči soustředí na řeku, ale nerušila jej, ona ty své zavřela a představovala si ten příběh ve své mysli, jak plynul dál jako řeka u níhž seděli. Jeho hlas byl příjemný i ton, kterým příběh vyprávěl. Mírně pootevře oči když jeho hlas klesne, jen aby zahlédl úsměv muže před sebou. Mohla podle něj říct, že on onu svobodu, která tato hra skrývala, našel. Mírně se na něj usměje když na ni upře temné oči, které byli snad ještě tmavší, všimla si toho i když netušila co za tím vězí a nechtěl přerušovat příběh nebo z něj tahat informace, které nemuseli být příjemné. Pustí se tedy do vyprávění stejným tonem co prve s mírným úsměvem a očima upřenýma na své ruce, jako by snad příběh mohla vyčíst z nich.. ,,Řeka nebyla hluboká, nebyla ani divoká, přesto se mezi obyvateli vesničky nenašlo toho kdo by se ji rozhodl překročit neb nikdo neznal svět za ní, neznali noc jiného, než-li svůj domov. Byť jejich okolí skrývalo mnohé krásy, pro svůj strach v nich viděli nebezpečí, které v nich ani nebylo. Stach jim natolik zaslepil srdce, že se snažili jen na to, jak by svoji malou vesnici skryli a vrátili se tak k životům, jenž vedli před tím, než zmizela jejich ochrana. Ovšem, to, že si oni nevšímali světa okolo nich, neznamenalo, že si svět nevšimnul jich, jako první si nového světa všimla okolní zvířata, která se ho vydala prozkoumávat. Tato zvídavá stvoření vzbudila ve vesnici rozruch, ale vesničané začali přicházet pomalými krůčky na to, že nejsou nepřátelská..." Klesne hlasem a zvedne oči k okřídlenému muži jemuž věnuje jemný úsměv, působila uvolněně, snad i jako kdyby byla spíš doma, než, že seděla někde s cizincem v poušti.

Klid ovšem vydržel jen do slov její společnosti, které jí její trápení omlátili o hlavu. Její nálada opět strmě klesla, i když doufala, že se tomu alespoň ve společnosti vyhne. Mlčky sleduje kámen, na kterém sedí, snažíc se od těchto myšlenek oprostit, ale čím víc se snažila, tím víc jako kdyby ji to táhlo zpátky. Nyní byla opravdu mizernou společností, snad i proto, aby dala najevo, že přes všechen ten zármutek muže poslouchá, k němu po jeho slovech vzhlédne, byť smutně. Její ohnivé oči se nyní skoro topili ve vodě, ale ta z jejích očí netekla, jednak protože stejně už většinu slz prolila a druhak jí bylo často otloukáno o hlavu, že muži nemají rádi když ženy pláčou, dokonce se setkala s názorem, že to byla podlá tajná zbraň žen, a ona proti své společnosti nechtěla používat žádné zbraně. Při jeho slovech se nejdřív zatváří trochu překvapeně, protože to bylo prve co taková slova slyšela. Pak se ale jemně usměje a tiše vydechne. ,,To je opravdu krásné, Artë... sice smutné... ale přitom krásné a plné naděje." Špitne polohlasem, načež se opět usmála. Byla to opravdu krásná slova, které, ač skrývali i smutek, se nebála si vzít k srdci. Musela se usmát i při dalších slovech, které vyšli z jeho úst. ,,To je od Vás velice laskavé... a šlechetné..." Při dalších slovech se tiše zasměje a věnuje Illirijci pohled ve kterém už i tančí drobné plamínky. ,,Pokračujte a asi se brzy začnu červenat.. ale děkuji, jsem Vám za ta slova vděčná." Odpoví tiše, ovšem upřímně s jemným úsměvem. ,,Jste opravdu výborná společnost i posluchač..." Zašeptá tiše a mírně zvedne hlavu když ji zakryje stín, bylo to od něj opravdu hezké a galantní, jak ta slova tak samotné gesto, kdy ji schoval do stínu. Chvíli ji to zavedlo k myšlence, kdepak má tenhle měsíc své slunce... pokud má, musí být opravdu šťastné a pokud ne... tak jednou nějaké bude mít možná větší štěstí, než si bude samo vědomo. U těch myšlenek jej sledovala mlčky a když pak svoji tvář odvrátil, opět se pousmála a oči zavřela, byla nyní o dost uvolněnější, takže na ni začala dopadat pomalu únava, jemně si objala svoje nohy pod koleny a položila si hlavu na ně, a poslouchala. Dalo se říci, že až nyní opravdu odpočívala. jen to mělo malý... háček, začínala tak trochu usínat, možná právě i díky tomu že ji nyní chránil stín křídel.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

6/1/2021, 20:47
Ztrácel se ve vlastních myšlenkách tak často, že jen stěží zvládal stíhat i její slova ohledně jejich společného příběhu. Znělo to tak jednoduše a bylo to tak jednoduché jak se to mohlo na první pohled zdát. Ale Artë si za každým slůvkem dokázal představit stovky jiných, hezkých ale i bolestivých slov, které by ho nakonec mohly dovést někam, kde by se mu to příliš nelíbilo. Opět uvažuješ až příliš, Artë. Prostě mluv. Něco se lépe promyslelo a řeklo, než nakonec udělalo, ale nemohl hlasu oponovat, obzvláště v tomto případě. Oči upřel na řeku, na to jak se v ní voda vlnila a ztrácela se mu z dohledu. Chytal se další vlnky a následoval ji dokud opět nezmizela. Poslouchal její slova a s tím jak skončila se on sám opět připojil. "Co děsivého by také mohlo být na srnce, jež doprovází malého kolouška, čím se provinila myš, která se rozhodla sníst kus dobrého sýra a co je potom ježek, jehož dupání budilo vesničany ze spaní. Čím se stala Liška, jež se přišla podívat blíž, aby nahlédla do domovů a byla to právě ona, kdo lidem vrátil víru a chuť do života. Liška, divoká a svobodná." odmlčel se. Na hladině řek se objevily kruhy, jak se tam mihla jedna z říčních ryb. Artë chvíli kruhy sledoval. "Přicházelo to pomalu, vědomí, že jejich ochrana, byla více než jen ochranou. Byla vězení. Něčím, co je drželo na místě od všeho, co je čekalo za hranicemi. A tak jeden z nich, ten úplně první, ve stopách lišky překročil řeku, aby mohl pokračovat kupředu. Otevřen všemu co jej mohlo potkat s pocitem třepotavého kolibříka ve svém srdci. Vstříc novému světu, novým zkušenostem. A byl následován dalšími.." dokončil svou větu, ale pohledem se ke své společnici neotáčel. Zůstal jím připoutaný k vodní hladině, ztracen v myšlenkách, naslouchající šumu vody, občasného šplouchání a slabému vánku, jež jej znovu zval k oblakům. Nemohl říct, že potom netoužil. Vydat se konečně domů, opět být ve své kavárně a donutit svou mysl pomalu zapomenout na všechno špatné, bolestivé a nepříjemné, co zažil. Na dotek chlapce na křídlech, na křeč v křídlech i na Avalanne. Ach Artë. Kdyby jsi jen mohl zapomenout, ale ty z nějakého nepochopitelného důvodu nechceš.. aby jsi to neudělal znovu. Tichý výdech, který jeho mysli na okamžik dodal jistý klid, který ho měl ještě chvíli udržet při plném vědomí, aby se mohl soustředit na její slova a ten nádech, jež jej měl udržet při životě.

Byl si vědom, že jeho slova pro bolavé srdce ženy mohou být krutá, ale zároveň věděl, že někdy je potřeba slyšet to takto, aby se snáz našla cesta ke skutečnému odpočinku, ke klidu v duši i v hlavě. K jistému pochopení a porozumění. Jeho slova mu působila bolest, jelikož to byl jeho matka, kdo mu nakonec do tváře řekl, že on je měsíc, jež se slunce nikdy nedočká. Ztracený ve změti hvězd, které jej pomalu zaplavují odmítnutím. Přesto to byla milá myšlenka, která dokázala srdci dodat to , co mu mohlo chybět. "Naděje je to jediné, co drží celý svět pohromadě. Pokud nemáte naději, nemáte nic." pousmál se. "A tak mějte naději, neboť vám díky ní na tváři zůstane úsměv a síla vás neopustí."  dodal ještě ke svým slovům a pak jen využil svá křídla, aby dívce utvořil stín. Sám nakonec odvrátil pohled stranou a opět se ztratil v myšlenkách, nechávajíc ji vlastnímu osudu, jejím myšlenkám. Kdyby chtěla usnout, nechal by ji a počkal až si odpočine. Nyní však seděl tiše, pohled upíral opět na vodní hladinu a čekal. Na slova, na tiché oddechování, které by se vmísilo do zvuků kolem nich. Jen čekal a naslouchal. Protože víc už udělat nyní nemohl.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

7/1/2021, 13:02
Když hlasem klesla a muž se opět na příběh napojil, její oči opět klesli, sotva zazněl jeho hlas. Sledovala kamenný povrch, jenž se kolem nich rozprostíral. Jemně přejede prsty po kamení, zatím co poslouchá pokračování příběhu, snažíc se na místo něj představit trávu v oné vesnici z příběhu. Bylo to svým způsobem takové malé dobrodružství, jen tak se bez mapy vydat do neznáma. Jistě, bylo podstatně jiné, když se jeden opravdu vydal na nějakou cestu, ale stejně jako taková cesta i tato měla své kouzlo. Mlčky poslouchala hluboký hlas své společnosti, jenž byl nyní ve vedení příběhu. Ruce přesune z drsného a tvrdého kamene na svá kolena a oči jí na chvíli zabloudí k obloze, kde slunce pokračovalo ve své každodenní cestě, bez jakékoli společnosti, dohlížejíc na krajinu pod sebou. Byla to vlastně dost osamělá cesta, přitom jeho protějšek, měsíc, byl v noci obsypán hvězdami. Jemně si zastrčí za ucho pramínek vlasů a pohled opět sklopí od nebes k řece, která jim dělal společnost. Jemně se pousměje, když jí hlavou probíhají srnky, následované liškou, jenž nakonec vyvádí prvního z vesničanů z jeho dlouho uzavřeného domova. Poté, co jeho hlas opět klesne, dívka si jemně promasíruje prsty levé ruky dlaň té pravé, zatím, co se jemným, klidným tonem připojí k příběhu, aby jej posunula zase o kousíček dál. ,,Neboť tyto první kroky probouzeli odvahu v dalších obyvatelích vesnice, kteří se díky ní odvážili následovat nejen lišku přes řeku, ale i za dalšími zvířecími průvodci, jenž k nim zavítali. Ze začátku byli tyto průzkumy kratší, svět okolo sebe objevovali po kouscích, časem si však někteří troufali dál a dál, občas se vracejíc aby vyprávěli, jaké krásy jim svět na jejich cestách ukázal. Nebyla to tedy jen jejich vesnice, která se padnutím mlhy otevřela světu, ale i jejich oči a srdce. Jako když se malý ptáček poprvé vznese na vlastních křídlech a vidí svět z jiné perspektivy než-li z hnízda svých rodičů" Zhluboka se nadechne a vydechne při čemž se zatváří zamyšleně, než se opět pousměje. ,,I když je na cestách nečekali jen příjemné věci, s mnoha si zprvu ani neuměli poradit, neb je neznali, slíbili si, že svá srdce už nikdy neuzavřou před světem. A to také dodržovali, byť to molo být nesnadné. Přes různá úskalí si většina brzy zvykla na nově nabytou svobodu, které se jim dostalo. I tak ale nezapomínali odkud pochází a kdo jim jako první ukázal cestu přes řeku, proto...." Klesne hlasem a lehce se opře o lokty když se s úsměvem zadívá na svého společníka.

Mlčky poslouchala muže jak mluvil, i když některá slova se neposlouchala snadno. Stále byl v jejím srdci smutek, ale kdyby uzavřela své srdce, možná by jej udržela v bezpečí, zrovna jako jistí vesničané ta své za mlhou, ale nikdy by nebyla svobodná a to by pak už ani nebyla ona. Za jeho slova mu byla opravdu vděčná, jemně se na něj usmívala, snad mu je jednou bude moct nějak oplatit. ,,Máte pravdu, Artë... jen ji jeden pro sám zármutek nevidí a neslyší i když ji má přímo před nosem." Prohodí s úsměvem na rtech a přikývne.  ,,Děkuji za to připomenutí, i za ta slova, opravdu si toho všeho vážím... a snad, jednou, Vám budu moct tuto pomoc vrátit." Dodá s tichým vydechnutím po kterém se lehce schoulí ve stínu křídel. Chvíli takto odpočívá a jen oddechuje, skoro jako kdyby usínala. Ve stínu bylo velmi příjemně, zatím ale zůstávala při vědomí. Nakonec oči opět zvedne k obloze, za sluncem a pousměje se. ,,Myslím, že už se na oblohu nepodívám nikdy stejně." Prohodí tiše, ostatně aby ano, teď tam pokaždé uvidí onu naději, kterou ni smutek nedokáže utopit.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

9/1/2021, 13:21
"Proto uprostřed jejich náměstí nechali postavit sochu. Ale tahle socha nereprezentovala pouze lišku. Nebyla zasvěcená jen jedinému zvířeti a přesto se tam mohl najít každý, kdo jim kdy cestu ukázal. Postavili sochu ve tvaru odelníku a do jeho stěn nechali mistry skláře zapracovat sklíčka, malé kousky zrcadel a okenic, barevná i obyčejná. A proč to tak udělali? Z jednoho prostého a obyčejného důvodu. To co je nakonec přimělo odejít, nebyla zvěř, nebyla to ani věčně se posouvající oblaka nebo touha poznat nové..." odmlčel se a na okamžik vzhlédl k výškám oblohy a zahleděl se na míjející mraky. "Kdokoli kdo k té soše přišel mohl zahlédnout sebe, ale odrazy zrcadel mu dovolovali zahlédnout i lid za ním. Jelikož každý jejich počin nebylo pouze počinem jejich srdcí, ale počinem jejich předků. Jejich přátel a blízkých. Proto nakonec zůstala vesnice světu otevřená." dokončil větu, nenechávajíc ji už žádný otevřený konec. Ne že by to udělal omylem, ale zkrátka pro něj příběh skončil. Objevili co měli, otevřeli se světu a zanechali za sebou něco důležitého. Odkaz, který jejich důvody připomene i druhým, dá vědět, že to co je ve světě důležité není jen jeden úhel pohledu. Seděl na kraji břehu a jeho myšlenky byly opět jako klubko nití. Pořádně zamotané klubko nití, které se snažil nějakým způsobem vyřešit. Nemohl by však zcela popravdě tvrdit, že se mu to daří. Hlas v jeho hlavě mu zrovna nepomáhal, ovšem pohled na křišťálově čistou hladinu řeky alespoň na moment uhýbal myšlenky i jiným směrem. Od všech možných i nemožných scénářů, které by mohly s jeho vílou nastat jej bralo právě ke květinám. Ach ty staré myšlenky, když byl rozhodnutý postavit se Avalanne a dát ji celé své srdce. Místo toho, aby si vnucoval myšlenku, že jej nebude chtít vidět a bude na něj křičet, přemýšlel o tom, jak by asi mluvila o květinách. Co by mu na to mohla říct, jakou myšlenkou by jej obdarovala?  Bylo to jednoduché, odmítla jej a tak raději tu myšlenku odehnal a vrátil se do reality. Do Illivenas a k jeho nynější společnosti. Tiše si povzdechl a zaklonil hlavu, napnul křídla, aby je protáhl a pak je vrátil opět zpět na jejich původní místo. Slunce jej hřálo na obličeji a on si pomalu začínal připadat unavený, jak jej to teplo pomalu kolébalo ke spánku - klubíčko myšlenek se opět pěkně smotávalo dohromady, to jen tím jak jim už nevěnoval tolik pozornosti. Co kdyby nebylo Avalanne? Co by dělal nyní? Použil by nějaký ten svůj přirozený šarm a pokusil by se o milý flirt? Od kdy jsi si sám sebou tak nejistý Artë? hlas v jeho hlase se odmlčel. To že jsi nepřitažlivý pro ženy víme oba dva, ale probůh od kdy se potýkáš s tím, že nevíš co říct? měl pravdu a Illiryjec to jen velice nerad přiznával.

Naštěstí pro něj nyní nemusel už říkat nic. Jen dopřál dívce něžný stín, aby si odpočinula a chvíli to nechal ubíhat směrem jakým se ubírala sama řeka, na kterou hleděl. Nechal ji, aby se věnovala svým myšlenkám a on se po celou tu dobu ticha věnoval těm svým. Už se pomalu táhl den a blížil se svému konci. Opět toho nestihl mnoho a místo toho se dostal někam kam by jindy nezamířil. Další hluboký nádech a milý úsměv, věnovaný dívčiným slovům. "Pak už budete mít pokaždé naději." dodal k jejím slovům a křídla stáhl na záda, načež se pomalu zvedl a oprášil od písku. "Omlouvám se, má drahá, ale myslím, že už budu muset jít - ještě stále mám práci a ačkoli bylo toto místo neplánovanou návštěvou, musím poděkovat za vaši milou společnost a budu doufat v další setkání..." odmlčel se a naznačil hlavou úklonu. "Jen doufám, že ten úsměv na vaší tváři zůstane a budete se smát až se příště setkáme." dodal a pak se už jen rozloučil, načež natáhl křídla a vyrazil k obloze. Takový den si bude určitě pamatovat. Myslíš den, kdy se tě nikdo nesnažil osahat a v podstatě si ty - naprosto psychicky nestabilní kus víly - byl psychickou podporou?! Ironické. hlas měl vlastní názor, ale Artë mu nevěnoval pozornost. Mířil totiž domů.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

9/1/2021, 14:34
V tichém klidu naslouchala hlasu své společnosti, jenž dále rozvíjela jejich příběh. Pomalu se chýlil ke konci, to mohla cítit, ale zda a jak k němu muž dospěje, to bylo pro zatím otázkou. Na rtech hrál dívce lehký, povzbudivý úsměv, a v očích jí hrál klid, který jen jemně popichovala zvídavost očekávající směr, jejím se příběh ubíral. Už teď však mohla říct, že patřil k těm klidnějším, ovšem krásně poučným. Když nakonec Illiryjec příběh zakončí, dívka mírně pokývne a věnuje mu úsměv. ,,Krásný, poučný příběh, Artë. Děkuji Vám, že jste k němu připojil své myšlenky. Na to, že hry neznáte, tak skládání příběhů Vám opravdu jde. Doufám, že někdy spolu třeba stvoříme další." Usměje se, na tenhle určitě jen tak nezapomene. Stejně jako na svoji společnost, za kterou byla ráda navzdory tomu, že původně k řece zamířila s tím, že tu bude sama. Ale nakonec ji tu čekal příběh a to ne jen ten co spolu poskládali, vždyť život sám byl jako skládání příběhů, do kterých se zapojilo spoustu bytostí a ona byla rozhodně velmi ráda, že se v tom jejím objevila, byť nečekaně, tato milá a vnímavá osůbka. I když netušila, zda se ve svých příbězích ještě setkají či nikoliv. V jednom měla ale jasno, a to, že smutek, se kterým sem přišla, odplul po řece, jako voda. Zhluboka se nadechne  vydechne při čemž si obtočí pramínek vlasů kolem prstu.

Po příběhu nastali ticho, které dalo prostor myšlenkám, kterých nebylo zrovna málo, ale byli klidnější, stejně jako dívka, které se v hlavě honili. Oči dívky se upřeli k slunci, které ušlo za dobu jejich setkání celkem dlouhou cestu. Bylo na čase se pomalu rozloučit, minimálně její společnost čekala ještě dlouhá cesta a ji? Povinnosti a učení, i když nyní už se na něj možná bude moci soustředit. Jeho úsměv, jenž jí věnuje, mu podvědomě vrátí při čemž jemně kývne na jeho slova, která nemohla být pravdě blíž. I ona se pomalu postaví s úsměvem na rtech, jo, po tomhle bude mít určitě písek všude, ale dnes jí to ani nevadilo, protože to byla opravdu malá cena za možnost potkat tuto duši. Lehce si pramínek vlasů zastrčí za ucho a jemně zavrtí hlavou. ,,Není proč se omlouvat, každý máme svoji cestu a příběh na vyprávění, a jsem velmi vděčná, že se setkali...  děkuji Vám za to, i za Vaši společnost a za tu naději, kterou tu necháváte." Mírně kývne a zlehka se po jeho naznačení úklony pokloní i ona sama.  Lehce jí cuknou koutky při jeho rozloučení. ,,A já doufám, že Vy si ten svůj zachováte ať už Vás Váš příběh dovede kamkoli, bezpečnou cestu, Artë... a snad na shledanou." Mírně pokývne a chvíli ještě sleduje, jak víla odlétá, než se rozejde do města. Mohla by se přemístit, ale neměla kam spěchat, její hlava i srdce našli klid díky muži klid, a i když ten rozhodně nebude trvat věčně, ona naděje jí rozhodně zůstane ať už jí život přinese cokoli. A to samé přála i Artëmu.
Sponsored content

Řeka královny Illivenas - Stránka 2 Empty Re: Řeka královny Illivenas

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru