Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Řeka královny Illivenas Empty Řeka královny Illivenas

8/7/2018, 23:28
Řeka královny Illivenas Eka

První vládkyně říše, kdysi se svojí armádou bránila řeku při válkách s železozubými. Řeka byla uhájena, avšak vítězství nikdo neoslavoval, neboť lidem milovaná Illivenas při něm zemřela a s ní i zem okolo řeky. Břehy netvoří nic jiného než kámen, který nic nerozbije a nikdy se nezlomí pro vzpomínku na odvážný život, který tu byl zatracen. Řeka se stala symbolem a taky poslední cestou všech vládců Illivenu, na jejímž konci je čeká ta první, co jí prošla. Všichni vědí, že tato řeka má silný význam, stejně jako město Ashshil na jejím břehu, které bylo zasvěcené bohu Batironovi, jež si vzal královnu k sobě na oblohu. Jedná se spíše o město duchovních a sídlí zde Illivenasské kněžky.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

28/12/2020, 19:49
Zhluboka se nadechne a vydechne když vzhlédne na čistou oblohu. V Ashshil byl klid, den přímo stvořený k rozjímání a meditacím. Nebýt jednoho docela podstatného háčku. Cael to prostě nešlo, myšlenky se jí toulali všemi směry jen ne tam kam měli. Jemně zavře knihu věnující se božstvům a odloží ji na její právoplatné místo, při čemž si tiše povzdechne. Věnuje kněžce tichý úsměv a vydá se splnit další povinnosti učednice , což jí zase na nějakou chvíli zabralo čas, ale myšlenky jí to tedy rozhodně neutřídilo. Nakonec se v lehčím oblečení po svolení kněžky vydá ven, k řece, v domnění, že by jí s tímto problémem mohla pomoct. Příprava na cestu, byť ne zrovna dlouhou, jí nějakou chvíli zabere, obleče se do bílých šatů, které doplní šátkem aby se uchránila před sluncem. A pak... si sebou vzala ještě svoje vějíře, i když sama netušila vlastně proč, možná na případnou obranu, která snad nebude potřeba.Cesta k samotné řece jí nějakou chvíli zabere, ale nakonec na místo dorazí, i když pěšky takže jí to zabere víc času než kdyby si vzala koně. To byl však záměr, nějak cítila, že si potřebuje provětrat hlavu... a to už nějakou dobu. I když se o to snažila, zatím bez valného úspěchu. Rozhlédne se mlčky po okolí, nakonec se rozhodne se u řeky prostě usadit a mlčky se zadívat do jejích hlubin nechajíc své myšlenky plynout... a tím se možná dostat do průšvihu, pokud se do nich ponoří moc hluboko a přestane dávat pozor na své okolí.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

28/12/2020, 21:11
<<<
Snaha dostat se z Cyry, podnícená nutkáním odletět hned v tu chvíli, kdy déšť vypadal nejsilnější, jej pohltila celého od špiček prstů až po konec toho nejdelšího vlasu, co měl na hlavě. Roztáhl jizvami pokrytá křídla, aby se mohl jedním mocným záběrem odlepit od země a vzlétnout k rozbouřeným oblakům, mezi kapky deště, který jej už tak dost promáčely. Košili nalepenou na těle v chladivém doteku látky. Vlasy ve větru plácající do jeho čela a ty kapky, které mu bubnovaly do zad a do křídel. Věděl, že křídla na jeho zádech jsou, zatínal svaly a opět je povoloval, když jimi mával, ale kapky na nich necítil. Zoufalá a naivní představa, která pohltila jeho mysl, jej nechávala propadat myšlence, že pokud bude za bouřky létat jeho cit se navrátí a alespoň na tom malém kousku ucítí rytmické bubnování kapek. Že když zavře oči, bude opět pociťovat slastný dotek deště jako když byl dítě. Zavřel oči a vrátil se do doby, kdy byl mladý a nic netušící, vysoko v horách. Stál tehdy před jejich domem s roztaženými křídly a tehdy kapky deště cítil, jejich bubnování do křídel, když jimi mávl, aby vylétl výš a pak jen plachtil ve vzduchu. Užíval si příjemné doteky studené vody, vychutnával si ten pocit jak postupně stékaly po křídlech a jak jej postupně promáčely, dokud na něm nezůstalo suché místo. Miloval déšť, odjakživa jej zbožňoval, vzbuzoval v něm ty příjemné vzpomínky, na cit, na dotek. Na každý den v horách, na ten čistý vzduch, plný vlhkosti. Jeho oči zůstaly zavřené a příjemné vzpomínky nahrazovaly ty bolestné. Bolestné vzpomínky na Avalanne. Na ženu, která v něm opět vzbudila dávno ztracenou naději a zase ji zadupala hluboko do země.  Pomalu oči otevřel, aby zjistil, že se vydal poněkud jiným směrem než zamýšlel. Mířil k Illivenasu a mrky se trhaly až nakonec vymizely a nahradilo je teplo od slunce. Zalitoval toho, dostal chuť otočit se a vrátit se zpět, zpět pod mraky a putovat s nimi dál. Jenže realita byla krutá a on promočený na kost. Bílá košile se mu lepila na kůži a jemu to po dlouhé době začalo připadat nepříjemné, jak déšť postupně ustával a slunce časného rána jej zašimralo prvními teplými paprsky na tvářích. Tentokrát nemohu tvé sentimentalitě oponovat, Artë. hlas v jeho hlavě měl smířlivý a klidný tón. Tiše ustoupil do pozadí a nechal Artëho, aby znovu napnul svaly a máchl křídly směrem k domovu, otáčejíc se od Illivenaských pouští. K zapadlé kovárně na úpatí hor, do Fiplinu, do království lidí, tolik jim podobným a přesto zcela odlišným. Jaké štěstí měl dnes v noci, že potkal dívku, která mu připomněla ty dobré chvilky s jeho sestrou, když byl mladší. Jen škoda, že připomněla i ty horší, ty bolestné, které nakonec postupně rozplynul déšť a nahradil je ještě bolestnějšími.

Další mávnutí křídly, aby nabral rychlost však neskončilo tak dobře jak předpokládal. Ostrá bolest jako blesk vystřelila z pravého křídla do těla. Dlouho nepodlehl bolesti týkající se vlastních křídel a byl překvapený. Jakoby někdo nebo něco nechtělo, aby letěl dál a chtělo jej to zdržet. Pohnutí křídlem znamenalo další nepříjemnou bolest a proto se rozhodl plachtit vzduchem, přistát a odpočinout si. Křeč, kterou pociťoval, mohla být způsobená jeho snahou udržet křídla blízko těla, když byl na tržnici. Snad když se ho ten kluk dotkl a on je tiskl ke svým zádům mohl trochu namoct svaly. Pomalu se snášel směrem k zemi,  konkrétně k řece, která protékala vyschlou pouští. Mohl by snad trochu odpočinout, uvolnit košili a nechat ji proschnout na slunci, aby opět cítil jemnou látku a ne nacucaný hadr, lepící se na jeho svaly. Těsné obětí lněné košile jej znervózňovalo a příliš připomínalo pevné obětí, kterého se poslední roky tak štítil a díky Avalanne ještě dlouho štítit bude. Kdyby snad chtěl přehánět, řekl by, že jej košile dusí v jeho vlastním těle. Přesně opisující každý záhyb jeho hrudníku, každý sval, který za roky těžkou kovářskou prací vybudoval. Někdo tu má vysoké ego, které však neumí využít, že Artë? Kdyby jsi svaly trochu vytasil, nemusel by jsi teď být sám, ale třeba s nějakou ženou. hlas v jeho hlavě si musel rýpnout do jeho myšlenek, které se mu honily v hlavě. Nevšiml si své společnosti, jelikož k ní stál zády, a místo toho se pokusil protáhnout křídla a zbavit se tak křeče v nich. Napnul je a nakrčil obočí, musel přivřít oči, protože se mu vlasy lepily na čelo a kapala z nich ještě stále voda. Paprsky slunce prosvítily uhlově černá křídla a zdůraznily tak každou jizvu, která jejich krásu hyzdila. Rozpětí dlouhé něco malinko přes čtyři metry, důvod, proč jejich špičky vždy táhl po zemi. Napnul je a pak opět povolil a nechal v klidu a nyní již s uvolněnou křečí klesnout na jejich místo na zádech. Úhledně poskládané, aby mu nepřekážely. Krátký nádech a výdech, napnutí svalů na rukou a narovnání zad.

Konečně se pootočil, připraven sundat svou košili a nechat ji uschnout na slunci, když si všiml oné slečny sedící na břehu. "Oh, omlouvám se Vám." naznačil hlavou poklonu. Ano Artë, ty máš na ženský takové štěstí, proč nemůžeš být trochu víc jako já.. teď by jsi měl využít toho ega, které ti naskočilo s tím deštěm. hlas v jeho hlavě měl opět jasno, ale Artë jej odignoroval s jistou rozhodností jeho rady znovu neposlechnout. Moc dobře ví jak to dopadlo posledně - ne příliš dobře. "Nevšiml jsem si vás, nechtěl jsem vás rušit, ovšem, pokud dovolíte, rád bych si tu chvíli odpočinul, snad vám má přítomnost nebude natolik nepříjemná." pronesl a popošel kousek stranou, aby snad dívka neměla pocit, že by ji mohl ohrozit. Vždyť stále byl jen obyčejným kovářem, ale na pohled Ilyrijcem. Jen v jeho mysli to bylo jiné. Přesně tak, nejsi nic, Artë, nejsi ani pořádná víla, ale ani pořádný člověk.. co tedy jsi? Nic. Smiř se s tím.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

28/12/2020, 21:48
Seděl u řeky nějakou chvíli, zcela bez hnutí a jen hleděla do vody. Přemýšlela tak nějak nad vším, nad tím jak žila do teď, nad tou jednou nocí v jejím domově, která vlastně způsobila to, že je ještě teď rozhozená i nad tím, kam její cesta povede dál. Nebyla si teď jistá... no skoro ničím. Ale i tak měla pár záchytných, odrazových bodů, tedy minimálně jeden. Ten ale potřeboval ještě nějaký čas aby se zahojil. Tiše si povzdechne, když ji ze zdánlivě nekonečného toku myšlenek vytrhne šustot křídel. Ohlédne se a mlčky sleduje Ilyrijce jak přistává s hlavou na chvíli lehce nakloněnou na stranu, nakonec ji však narovná i když z něj zatím nespouští oči. Jeho křídla vypadali dost pošramoceně a sám okřídlený muž? Vypadal, že by potřeboval hlavně suché prádlo. To tu však neměla, žel, možná že ve městě ale tady? Tady by muselo stačit slunce. Mírně se usměje, když se muž ozve a jemně zavrtí hlavou. ,,To je v pořádku nic se nestalo..." Odpoví klidně pološeptem, když si jej konečně přestane prohlížet a pohled stočí zpět do řeky. Mlčky si vyslechne jeho slova, při čemž bříšky prstů jemně přejede po řece načež se po muži opět ohlédne. ne, nebála se jej, zatím jí k tomu nedal důvod. ,,Mne nerušíte... klidně odpočívejte jak dlouho budete potřebovat... a pokud by jste potřeboval s něčím pomoci, stačí jen říct. Ráda Vám pomohu, bude-li to v mých silách." Odpoví stále tichým, ale upřímným tonem a krátce se pousměje, byť trochu smutně. Jí samotné zrovna moc do hovoru nebylo, ale pokud by něco potřeboval, jistě se mu pomoct pokusí.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

29/12/2020, 13:26
Tak nějak nedoufal v další společnost. Vždyť celou dobu, chtěl jen konečně zamířit domů, zpět do své kovárny na úpatí hor, zaměstnat svou mysl prací a zapomenout na křivdy jeho krutého života. Čím více se světu otevíral tím více mu přišlo, že se v něm ztrácí, více ho pohlcuje a bere mu všechno na čem mu záleží. Nejprve přišel o sestru, která jej teď považuje za stejné zklamání jako jeho otec. Kde se v jeho životě stala chyba? Celé své dětství trpěl, neměl na výběr a ačkoli často končil v bolestech nehybný na lůžku a s horečkou, vždy se opět postavil na nohy. S každým dnem ztrácel víc a víc citlivosti ve vlastních křídlech, až se ocitl téměř bez ní. A stejně to otci nestačilo, stejně byl pro otcem zklamáním, neboť výcvikem prošel, zkouškou také, ale vojákem se nestal. Chápal, že potom co pro něj otec udělal - ačkoli to nebylo nic, co by jeho životu mohlo přidat - byl zklamaný, že jeho syn se nestal tím, čím se stát měl. Dalším bojovníkem, někým kdo bude stát v první linii a k jizvám způsobeným šleháním ostrými čepelemi na konci pružného biče, přidávat další a další, dokud nepadne za království. A když jeho sen nenaplnil odhodil ho jako nepotřebný kus hadru a vmetl mu do tváře, jak špatný je syn i Illyrijec. A pak tu byl jeho milostný život, který bral konce pokaždé, když někdo zjistil o jeho křídlech, krátce se na svou společnici pousmál, Avalanne to dala jasně najevo. Ano, Artë  - jsi k ničemu. Ještě že umíš kovat zbraně, jinak by jsi byl už úplně k ničemu. Kdyby jsi býval poslechl otce, mohl jsi mít alespoň rodinu, ale takhle.. už nestojíš za návštěvu ani vlastní matce. klas v jeho hlavě měl vždy ve všem jasno, někdy byl přívětivý, ale většinu času byl spíše protivný. "Kdepak jsem v pořádku, jen jsem po cestě potkal déšť." zakroutil hlavou, aby dal najevo, že pomoc potřebovat nebude, konec konců jen se usuší, znovu protáhne křídla, na chvíli si odpočine a bude pokračovat ve své cestě dál. Už je to docela dlouho co se díky roznáškám doma neukázal, na jeho jídelním stole bude určitě zase ležet vrstva prachu a do výklenku na oknem se opět nastěhovala ta otravná sojka, která to tak dělala pokaždé když odjel na pár dní pryč. Kousek poodešel a rozhodl se i přes dámskou společnost sundat promočenou košili a rozložit ji na rozpálený kámen, aby ji usušil. Sám se potom posadil do tureckého sedu a rukama se zapřel za zády. Křídla přitom musel částečně roztáhnout, aby si je nepřisedl a potom je natáhl do jejich plné délky. Sám byl poměrně vysoký - okolo 180 centimetrů a jeho křídla dosahovala délky více jak dva a půl metru, takže jejich rozpětí bylo přinejmenším působivé, nyní je měl však natažená dozadu, nechávajíc se do nich opírat Illivenaské slunce. Teplo jaké do nich prosakovalo bylo příjemné, bylo to něco co dokázal cítit i bez citu v nich a dávalo mu to opět trochu dojmu, že tam skutečně jsou.

"Vy jste zdejší?" zeptal se své společnice a krátce na ni pohlédl. Nedaleko odsud bylo to duchovní město, pokud se nemýlil. Měla tam sídlo i zdejší kněžka, jestli jsou teda jeho informace stále správné. Pouště Illivenasu nenavštěvoval zase tak často. Naklonil hlavu mírně na stranu a prohlédl si její počínání. Tvoje myšlení bych fakt mít nechtěl, Artë, stejně jako tvoje balící techniky - ale co to říkám.. vždyť ty žádné nemáš. No tak je smutná no kotlíku na nebesích. opět hlas v jeho hlavě, kousavý a nepříjemný, ještě dostatečně znepokojený zradou od Avalanne. Ale co by s tím měl jiného dělat? Na Artëho obličeji se objevil ustaraný výraz, nerad viděl, když byly ženy smutné, byť nepatřil zrovna k těm, kdo by jim nabídli smířlivou náruč, jelikož by sám pravděpodobně nějakým způsobem pomalu ale jistě z doteku zešílel. "Jste v pořádku? Stalo se Vám něco? Vypadáte velice ustaraně." promluvil na ni něžně, možná ji neznal a pravděpodobně se ani lépe nepoznají, ale není to tak nejlepší? Říct všechno někomu, koho už nikdy neuvidíte? Ulevit srdci? Je to jako napsat všechno na kus keramiky a pak jím mrštit proti skále, všechno se roztříští a zmizí to. Protože už to bylo vyřčeno. "Mimochodem, mé jméno je Artë." dodá a pohled nasměruje k nebi. Hlavu mírně zakloní dozadu, vystavujíc tak sebe sama na pospas slunci. Bude-li chtít, řekne mu to. Nebude-li chtít bude sedět na slunci, dokud neuschne a nebudou se loučit. Jasně. Protože to ti jde nejlíp, Artë. Jak je to dlouho, co jsi naposledy navštívil Tamu? nebyli jste náhodou přátelé, když jste se naposledy loučili?[/i]
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

29/12/2020, 15:40
Mlčky si vyslechne jeho slova a přikývne. Pomoc mu rozhodně nutit nebude pokud ji opravdu nepotřeboval. Když si Její společnost sundá košili, chvíli si ho v tichosti prohlíží. Musela uznat, že na něj nebyl rozhodně špatný pohled. Byl opravdu... impozantní? Přece však pohled po chvíli odvrátí aby jeho nebo sebe neuvedla do rozpaků. Tiše přemýšlela, čím si asi musel vším projít když jeho křídla vypadala takto. Nechá jej v klidu odpočívat, to bylo to nejmenší co pro něj mohla udělat. Byla si jistá, že slunce její země jej brzy usuší a prohřeje energií, kterou by jeden těžko hledal někde jinde než v této zemi. Až jeho otázka ji přiměje se po něm opět ohlédnout, snaží se mu však dívat hlavně do očí byť to není zrovna snadné. ,,Jsem z Xibramu... takže ano. Za to Vás nejspíš vítr zanesl daleko od domova. Smím se zeptat, pročpak Vás sem déšť zahnal?" Pronese stále s oním lehce smutným úsměvem. Nakonec se jemně opře lokty o zem a zadívá se při jeho další otázce na oblohu. ,,Pořád se něco děje... to je to co z nás dělá to co jsme. To co nás buď pohání kupředu... nebo nás naopak stahuje do nejtemnějších hlubin, pokud se necháme. A mé starosti... Vám nemohu říci i kdybych chtěla, slíbila jsem to. Ale cením si Vaší starostlivosti o druhé, byť je neznáte, je to od Vás laskavé." Dodá s mírným pousmáním, slíbila Ragimu, že ta noc zůstane jen v jejím srdci a hodlala to dodržet. ,,Ale pokud chcete, mohu si na oplátku, za Vaši laskavost vyslechnout Vaše starosti, pokud Vás nějaké tíží." Odvětí klidně, naslouchat uměla a udržet tajemství také, i když to mohla být tajemství, koho potká jen jednou za život, neměli o nic menší váhu než tajemství těch, jen ji provázeli i celý život. Ohlédne se na něj když se představí. ,,Ráda Vás poznávám, Artë, mé jméno je Caelynn." Odpoví mu, sledujíc jak zvedá hlavu k nebi kam nakonec směřoval i její pohled. ,,Mohu mít trochu osobní otázku? Jaké to je... létat?" Zeptá se klidným tonem, nemusel jí odpovídat, pochopila by to, ale proč se nezeptat, sama tu možnost nikdy mít nebude tak proč si alespoň neposlechnout takový zážitek ústy někoho kdo tento pocit zná, pokud se o něj bude chtít podělit.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

30/12/2020, 17:29
Ach, Artë - kdyby jsi mohl mít někdy nějaký titul, bylo by tu všech břídilů král - ačkoliv by jsi jej jen těžko získat, nejspíš by jsi prohrál i v tom. A navázat konverzaci je přitom tak jednoduché.. hlas v jeho hlavě byl vždy velice rozhodný, co se týkalo Artëho rozhodnutí. Neví sice ve které části svého života vlastně onen hlas získal, ale zbavit se jej už nedokázal. Možná to bylo dobře, jelikož jen tak snadno nepodlehl prvnímu dojmu a bylo mu neustále připomínáno to, na co nesměl zapomenout. Krátce na svou společnici pohlédl, když se usazoval na zem, aby si trochu odpočinul. Vypadala mile, ale velice smutně, jakoby přímo cítil, že ji něco trápí a kdyby snad chtěla o tom mluvit i by jí vyslechl, ale jak by ji mohl k něčemu takovému nutit, když sám ví, jak nepříjemné je mluvit o něčem co trápí duši. Tiše vydechl nastřádaný vzduch v plicích - zdá se, že každý má nějaké trable, které jeho mysl tíží. Samozřejmě, že má, Artë - nejsi jediný, kdo je vlastně nic - ačkoli ona bude alespoň víla, nebo člověk.. ty nejsi ani jedno. Ignoroval ho, nechtěl vypadat ještě hůř něž jak vypadá, i když za jeho nynější rozpoložení pravděpodobně může právě únava a doznívající bolest z křeče, která sužovala jeho křídlo. "Jsem kovář, měl jsem nějaké zakázky v Cyře, ale po cestě domů mě zastihl déšť. Vítr byl zřejmě trochu silnější než jsem sám čekal." lehce se na ni pousmál a pohled směřoval k nebi, zavře oči a užívá si tepla. Nevidí důvod zatěžovat ji něčím, co by ji mohlo akorát více ublížit, nebo snad jemu? Nevěděl komu by to mohlo přijít víc bolestivé, každopádně, jeho život pravděpodobně nebyl něčím čím by se rád chlubil a nechtěl na sebe upozorňovat víc, než jak už se mu podařilo. Jeho křídla byla jeho největší slabina, i když by jimi mohl bez jediného mrknutí srazit někoho k zemi, nebo se do nich nechat bodnout, aniž by cítil jediný drobek bolesti. Dokud nevěděla nic, mohl sedět klidně, nemusel se stracovat z případné lítosti nebo otázek, jaké slýchal pokaždé - Jak? Proč? Kdy? Opravdu nic? - zhluboka se nadechl. "Vaše sliby vás šlechtí, ačkoliv některé z nich v nás mohou vyvolat zmatek, nebo bolest - myslím ale že čas je dobrý lékař." pronese o něco tišeji. Zaposlouchá se přitom do šuměni vody v řece a na okamžik se skryje ve své mysli. Skoro mu přijde, že dělá ženě dost nechtěnou společnost a snad i proto se rozhodne být nyní potichu. Ano. Jen buď zticha.. jinak na ni bafneš nějakou hloupost a ona uteče stejně jako utekla Avalanne. Jsi beznadějný, Artë.. ještě že jsi jen kovář. Na jednu stranu měl hlas v jeho hlavě nejspíš pravdu. Když mlčí, alespoň nic nepokazí. Už k němu nezavítá ani jeho matka, sestra jej nesnáší a co se týče jeho milostného života? Ne.. ten by byl raději, kdyby neexistoval. "Co by tak mohlo trápit kováře, má drahá." na jeho tváři se objevil úsměv. Pokud něco dokázal zcela dokonale, tak to bylo skrývat jeho vnitřní bolest. "Zakázek mám dostatek, materiálu také.. dívám se na pěkná místa a díky kotlíku mám i pár dobrých přátel.." dodal. Je pravda, že všechny tyhle věci by ho nemusely trápit a netrápí, naopak by jej měli dělat šťastným. V mnoha chvílích v jeho životě tomu tak bylo. Byl klidný, hodný, milý.. užíval si toho co má, ale byly chvíle, kdyby nejraději opět stanul na nejvyšším bodě Illyrijských skal, roztáhl křídla a nechal se větrem odnést do neznáma, odkud se nebude moci vrátit. Kdyby jsi byl k něčemu, prostě by jsi skočil dolů, ale na to jak ty křídla necítíš, je vždycky na poslední chvíli roztáhneš." Je pravda, že kdykoliv skočí z výšky, křídla jej nikdy nezklamou a spolehnout se na ně může za každých okolností. "Potěšení je i na mé straně."  krátce na ni pohlédl, než opět oči zavřel a hlavu natočil opět vstříc slunci. Jeho oči byly temně hnědé, takové ty temně čokoládové a klidné, plné pochopení. Nestihl se však v myšlenkách k něčemu ubírat, jelikož k němu vznesla další otázku a tentokrát na ni právě ta dvě kukadla upřel s milým úsměvem na tváři. "Není to tak osobní, jak by jste si mohla myslet, nebojte se." pronesl klidně a narovnal se, protáhl křídla a složil je na zem tak, aby se mohl položit na záda, zvedajíc ruku, ukazujíc na mraky na nebi. "Nejsem si ale jistý, jestli dokážu popsat ten pravý pocit - pro mě.. je létání mou přirozeností.. něco co dělám každý den aniž bych věděl jak jsem se to naučil. Ale znal jsem jednu osobu, která mi říkala, že je to něco neskonale úžasného, volnost, svoboda.. skvělý pocit." mluvil klidně rozvážně. Stáhl ruku k tělu, připomínajíc, že to byl on, kdo tehdy od Avalanne poslouchal jak si neváží vlastních křídel a možnosti létat. Jak sentimentální dokázal být? "Neptáte se, jaké je to plavat - prostě to zkusíte, zaplavete si, aby jste poznala ten pocit, neboť každý může věc cítit jinak - a zatím co pro mě je létání obyčejné, pro vás to může být něco neobyčejného." doplnil se. Kdyby býval jen trochu jiný, možná by jí nabídl, že ji vezme mezi oblaka, ale ne - to nebyl on, byť by ji přání rád splnil, neměl k tomu předpoklady. Podmínky, zkrátka nebyly příznivé.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

30/12/2020, 21:48
I kdyby Ragimu nedala slib, stejně by si nejspíš tu noc nechala pro sebe, proč taky zatěžovat srdce druhých, i oni měli své starosti. Jemně prsty přejede po jednom z bojových vějířů, které měla u sebe. Tiše si povzdechne, neplánovala je použít, tedy ne k boji, ale k čemu tedy vlastně. Krátce se po své společnosti při jejím výdechu ohlédne a mírně se na ni usměje. Opravdu vypadal, že si potřebuje odpočinout. Možná by mu nabídla i masáž, při té se odpočívalo dobře, ale nejspíš by jí s tím poslal ke všem čertům a ještě dál. A k tomu by jí měl za pěkného cvoka, jelikož se ani neznali. Mírně se opět pousměje při jeho slovech. ,,To mne mrzí... není to nejspíš nic příjemného... ale jsem ráda, že Vám nic není." Odvětí upřímně, byť by se to na první pohled mohlo zdát jen jako zdvořilostní fráze. Pro ni prostá pravda, neviděl ráda, když někdo trpěl. Sama pak také stočí zrak k nebi a zhluboka se nadechne jen aby následně vydechla. Voda v ovzduší byla příjemně cítit, odpočívalo se u ní opravdu dobře. ,,To říká hodně bytostí... takže na tom nejspíš něco bude, i když se tomu někdy jen těžko věří." Podotkne po jeho slovech. Ano, taková slova slyšela snad už tolikrát, že by se toho ani nedopočítala. Ani jeden nebyli moc upovídaní... ať už to bylo kvůli náladě či čistě nátuře co si tak všimla. Ale oba chtěli primárně odpočívat, tak to ani tolik nevadilo. Při jeho otázce se na něj ohlédne jen aby si povšimla jeho úsměvu, který mu vrátí. ,,Hodně věcí... které si mohu jen domýšlet. Nikdo není jen to co jej živý..." Pronese s mírným úsměvem. A naši blízcí bývá často to, co nás trápí nejvíc. Tuto myšlenku si nechá pro sebe, nechtěl z něj nic tahat. Jen tedy mírně pokývne na jeho další slova. ,,To jsem za Vás ráda... přátelé jsou vždy důležití... a ostatně práce také, je důležité něčím zaměstnat hlavu a ruce." Pronese vlídným úsměvem. Jí se ta její teď moc nedařila, ale i tak se snažila. Musel se dát do kupy, už kvůli tomu, nemohla přece chodit jako tělo bez duše věčně. Mírně přikývne na další slova okřídleného muže, když se navzájem představí načež mu položí otázku. A pak, mlčky poslouchá odpověď při čemž jej sleduje očima. Nakonec lehce přikývne, nejspíš tento pocit nikdy nepozná, ale stačilo jí poslouchat jeho slova a snažit se si to představit. ,,Děkuji za Vaši odpověď, cením si jí, Artë." Lehce pokývne, to jak létání popisoval jí připomínalo pocity jaké měla když tančila po střechách. Snad i proto se opět smutně pousměje, když si vzpomene jak to s jejím tancem bylo naposledy. Nakonec ze svého místa přecijen vstane a vezme do rukou bojové vjejíře, tyhle byli, stejně jako její oděv, bílé. Lehkým pohybem ruky je rozvine, ne však, že by se na svoji společnost chystala útočit. Dokonce s nimi i nezačala cvičit, jednoduše s nimi s tichým broukáním, které se drží tempa, jenž udává voda, začne kolem řeky s lehkostí tančit. Jen po špičkách, sem tam provede lehkou otočku. Sice to nebyli střechy, ale i tak to pro ni byl příjemnější odpočinek než sedět na zemi.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

31/12/2020, 15:33
Nemohl s ní souhlasit, ale ani nedokázal nesouhlasit. Vítr uměl být nepříjemný, ale tam nahoře to bylo spíš příjemné. Nemuseli jste namáhat svaly, jelikož vás vítr hnal kamsi do dálky, do neznáma. Zatím co vy jste se ztráceli v myšlenkách. Artë se v nich ztrácel rád, jelikož si jimi připomínal ona léta, kdy byl v pořádku, kdy jeho křídla byla v pořádku. Kdy jej matka milovala a otec měl rád. Kdy měl rodinu na kterou se mohl obrátit. I když se jednalo jen o předzvěst toho, co ho mělo potkat. Jak byl starší, otec jej trénoval. Šlehal jej do křídel bičem, když se nemohl bránit a musel bolest pouze snášet. Tvořil mu nové a nové jizvy a pak jej odnášel v bezvědomí domů, kde v horečkách protrpěl noc, kdy mu matka přikládala na čelo studený kapesník, aby jej ochladila. Zpívala mu tichou píseň a ukolébavky. I když ty vzpomínky měly v sobě mnoho bolesti, skrývaly se v jeho srdci jako ty dobré, jelikož obsahovaly jakési dobro. A jeho malá sestra. Kéž by mohl udělat něco, aby ji získal zpět. Aby ji mohl dokázat, že i bez citu v křídlech, bez vojenského titulu a bez magie bude schopným a dobrým bratrem. Ale neposlouchala jej. Nechtěla jej poslouchat. Stejně jako jeho matka, která za ním tak dlouho nezavítala. Čas od času se přistihl, jak se dívá vysoko k horám a myslí na ni. Na to, jak by měl znovu vkročit do rodného domu a podívat se ji do očí. Sevřít ji v náručí. Jenže to nešlo, jeho otec by to nedovolil a on věděl, že by jeho matku bolelo, kdyby se s otcem pral nebo s ním dokonce bojoval. "Ale kdepak. Vítr je vlastně takový odpočinek na nebesích, člověk  pak může pouze plachtit a tolik se nenamáhá, jen jsem nečekal, že mě zanese tak stranou od Fiplinu." upřesní nakonec svá slova. Ačkoli dívka nevěděla nic o jeho trápení a mluvil k ní s úsměvem, pořád mu připadala smutná a to jakým způsobem mu projevovala lítost - jakoby snad ani ten jeho úsměv na tváři neviděla. "Těžko věřit slovům cizince, ale zkuste věřit více sobě." opět se na ni mile pousmál. Dívka vypadal skutečně sklíčeně, bolestně. Kdyby jsi byl co k čemu, tak ji toho zbavíš, ale ona stejně vypadá, že se toho zbavit zrovna nechce, takže to rovnou vzdej, Artë hlas měl opět jasno, on se ale tak rychle vzdávat nechtěl a dále s ní mluvil s onou vlídností a milým úsměvem na tváři. Co na tom, že jeho myšlenky sužovalo jakési trápení, každý nějaké má a kdyby se měl užírat jen tím, pravděpodobně by ze života nikdy neměl takovou radost.

"To máte možná pravdu, ale cožpak nejsme součtem našich částí?" pohlédne na ni. "Víte, mnoho bytostí je celkem a ten celek má nějakou hodnotu, ale každá jedna bytost má své části, radostné, smutné, bolestivé.. není tedy dobré domýšlet si jen nějaké z nich, neboť pokud je součet našich částí nižší než jeho celek mohlo by to jen uškodit.. Je potřeba hledat to, co z nás dělá víc než jen součet našich částí." dokončil myšlenku a na jeho tváři se objevil spokojený úsměv. Byl by z tebe dobrý poeta, Artë.. škoda, že ten talent neumíš využít ve správnou chvíli. Svůj vnitřní hlas ignoroval a místo toho se zahleděl na nebe, jak tak ležel na zemi. Mraky postupně míjely a on si uvědomoval, že právě stejnou chybu udělal s Avalanne. Zaměřil se na její část místo toho, aby viděl ten celek, který byl důležitý. Nedá se říct, že by snad tímhle zjištěním zahojil některé své rány, ale úleva k jeho srdci přišla. "Musím vám zopakovat, že jsme si stále navzájem cizinci - tedy děkuji, že jste za mě ráda, ale rozhodně nemusíte být. Buďte raději ráda, za to co vás dělá šťastnou a nechte chmury odplout s větrem." dodal ještě k jejím slovům. Samozřejmě si uvědomoval jak snadno se to řekne, ale hůře udělá, ale sám se naučil, že přenášet špatnou náladu na druhé není nejlepším způsobem ke konverzaci a stranit se druhých, když máte možnost se odreagovat je ještě horším řešením, když vás něco trápí. Zhluboka se nadechl a rozmluvil se o létání, nechávajíc dostatek prostoru k tomu, aby mohla jakkoli reagovat. Sama však konverzaci ukončila poděkováním a on se prozatím o žádnou další nesnažil. Slunce tu pálilo skutečně hodně, není divu, vzhledem k tomu, že je Illivenas v podstatě pouští. Opět se tedy posadil a vzal svou košili. I za tu chvíli, byla již suchá, trochu zaprášená, ale suchá. Opět se oblékl, aby se tu nadále nevystavoval a opět se usadil do tureckého sedu, křídla přitahujíc k tělu tak, aby se náhodou nestalo, že by snad mohlo dojít k nějakému náhodnému doteku, který by jeho křídla na okamžik prozradil. Nebylo to v sedě nic lehkého, vzhledem k tomu jak objemná a dlouhá jeho křídla vlastně jsou. Když začala tančit nevšímal si jí, nechal ji jejím vlastním myšlenkám a jen chvíli poslouchal broukanou melodii. Nebyl sice žádný muzikant, ale jeden triumf u sebe měl, malou píšťalku vyřezanou ze dřeva, na kterou se kdysi naučil hrát stylem pokus a omyl. Nebyl den, kdy by ji u sebe neměl. Vytáhl ji ze své brašny, kterou měl u pasu a poněkud neohrabaně se napojil na její broukanou melodii, nejprve pár špatných tónů a pak takový docela podaření tón, který mu dovolil konečně vytvořit docela pěknou melodii, vzdáleně podobnou té, kterou si broukala.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

31/12/2020, 17:07
Vůbec nemohla tušit, jaký vítr je, vždyť neměl křídla, mohla se tedy jen domnívat a tím se mohla i plést. Nemohla vlastně ani tušit jaké má muž starosti a strasti, nebo snad i radosti. Nesvěřil se jí, ale ostatně, zrovna tak ani ona jemu. Tiše vydechne a mírně přikývne. ,,Ah tak." Broukne tiše a pokusí se o mírný úsměv. Sice se pokoušela muži oplácet ten jeho, ale nešlo jí to tak snadno jak by mělo. Ale snažila se, už jen proto, že mu nechtěla brát onen úsměv z tváře a nechtěla aby si o ni třeba dělal starost, zvlášť když se ani neznali, jak jí zrovna připomněl. Ovšem, slova o čase neslyšela rozhodně jen od něj, nebo od cizinců, bylo to něco jako... obecná pravda? Pravda, z které byla tak trochu unavená, protože po oné noci ji slyšela až moc často. Ne, že by se ji snažila popřít, ale když něco slyšíte až moc často... může to být spíš ke škodě, než k užitku. I tak lehce na jeho slova kývne, mlčky. Chvíli se mu i zadívá do očí, které ji připomněli jiné oči. Ale přiměje se neuhnout a věnovat muži lehký úsměv. Kdepak, sice mohli mít podobnou barvu, ale stejné rozhodně nebyli. A rozhodně si nezasloužili aby je dolů stahoval smutek, byť patřili cizinci, a smutkem cizinky, kterou pro ním byla ona, obvzlášť ne. To prostě nemohla dovolit.

Při jeho otázce lehce nakloní hlavu na stranu a tiše poslouchá, při čemž sleduje svýma očima ty jeho. ,,Hádám, že máte pravdu, Artë..." Broukne tiše a mírně se usměje, někdy bylo potřeba se na sebe i na věci okolo podívat z jiného úhlu, i když tak to možná nemyslel, kdo ví. Sama se však do slov spíše zamotávala, a nejspíš by se do nich zamotala i nyní, a o to větu nyní nestála, mohla by ji zradit. Ale pro zatím se jí alespoň povedlo potlačit onen smutek a usmát se opravdu upřímně. Lehce pak zavrtí hlavou. ,,Sice nemusím, ale také mohu, nebo snad ne? A co se chmur týče... sám jste řekl, že čas je dobrým lékařem a ten nelze uspěchat. I když mu jistě lze do jisté míry pomoci." Pronese vlídným tonem. Opravdu se to lépe řeklo než udělalo, ale nemohla se v tom smutku utopit i když byli chvíle, kdy to bylo opravdu lákavé. Dobře poslouchá, jak muž popisuje létání, poslouchalo se to pěkně. Přesto.. nevěděl co by k tomu dodala, neb nejspíš by jí rozvíjení takové konverzaci na chvíli přineslo úsměv na rty, nakonec by v ní pak opět však probudilo smutek, který byl zkrátka příliš čerstvý. Ale i tak, se ho rozhodla alespoň pokusit nechat jít. A jak jinak než tancem a hudbou, to byli zase pro změnu její křídla, byť dostali v poslední době pěkně na frak. Nechá Artëho aby se oblékl, proč by mu v tom také bránila, že. Když se do té melodie připojí, byť trochu neobratně, stane na místě, jako když utne, krve by se v ní nedořezal. V tu chvíli měla opravdu sto chutí do té řeky vedle sebe skočit. Ne proto, že by hrál až tak strašně, ale skrz jinou píšťalku. Nakonec se však zhluboka nadechne, vydechne na svoji společnost se vlídně usměje a přecejen pokračuje. Nakonec tanec ukončí úklonou, po které se jednoduše posadí na zem a začne se vjejířem ovívat. ,,Pěkně hrajete." Broukne ke své společnosti.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

31/12/2020, 20:34
Mohl mít pravdu a zároveň mohl jen šířit vlastní domněnku. Ovšem byla to jeho mysl, která s tím přišla. A jeho ústa kdo slova nechyl vystoupat na povrch. Byl o tom dokonce i ze své velké části přesvědčen, Měl pocit, že ze stejného důvodu tu bylo i rčení 'nesuď knihu podle obalu'. Pokud se příliš rychle necháme zviklat tím, co je na povrchu jen těžko později uvěříme tomu, co se skrývá uvnitř. Přikývl na její slova a začal se soustředit na další, která se jeho směrem rozhodla pronést. "Čas je výborným lékem na cokoli, ale nikdy nebude fungovat, pokud se budete pokoušet ve vlastním smutku utopit. I tonoucí se přece chytá každého stébla." narážel na nabídnutou pomocnou ruku, mohla se kdykoliv svěřit se svým problémem, a nemusela jemu, mohla to říct komukoli, kdo ji byl blízký. "Tím chci říct - pokud se budete všemi způsoby bránit smutku, bude jen horší a nikdy se nezlepší. Zůstane ve vás a bude vás k slzám nutit neustále dokola.  Možná nejsem dobrou společností, ale jsem si jist, že máte někoho dostatečně blízkého, kdy by pro taková slova jaký by jste měla chuť vykřičet, mel pochopení." Zase se pokoušíš posouvat své limity, Artë? Posouvat jeho limity bylo občas velice těžké. Nebyl schopen opustit hory a v jeho srdci byla už dlouho hluboká díra, kterou neustále rozevírala jeho vlastní sestra. Jeho drahá malá sestřička, kterou chtěl celou tu dobu pouze chránit, miloval ji a ona teď je na straně toho hlupáka. Toho neslušného, bezcitného Lótu. Jizvy na jeho křídlech i po těch letech stále pálily, jako by znovu stál nahoře, na nejvyšším bodě hor, přivázán mezi dva stromy, s křídly pevně roztaženými pomocí lan a znovu cítil, jak se bič s ocelovým hrotem na konci zarývá hluboko do křídel a zad, jak bolest prostupuje jeho tělo. Kůži mu pokryla husí kůže a po zádech mu přejel mrazivý pocit. I když tolik chtěl hory opustit, aby se všech vzpomínek zbavil, stejně pořád bydlel na jejich úpatí a stále doufal, že jeho malá sestra a matka za ním jednoho dne přijdou a budou chtít odejít s ním. Oba víme, že se nic takového nestane, Artë? Jsi jen příliš sentimentální a naivní hlupák. Ano. zřejmě nebyl tím nejlepším, kdo se ji mohl pokusit vytvořit úsměv na tváři, ale občas jednoduše museli jít dál s tím co mají. Vůle kotlíku je zkrátka nezlomná.

Vetřel se do jejího tance svojí píšťalou a jelikož ji stále seděl zády, nemohl si povšimnou toho jak ztuhla. Stjeně tak jako nedokázal volně přecházet z melodie na melodii a tak po několika okamžicích jednoduše hrát přesta a flétničku si jen tak lehce převaloval mezi prsty se skloněnou hlavou, aby ji mohl pozorovat. Kus opracovaného dřeva, který se mu válel v prstech. Jedna strana, druhá. Zase propadáš sentimentalitě stáří, Artë? Nenech se vysmát je ti sotva 36 dekád, dobře.. skoro 37, ale na tom přeci nesejde, Artë. Smrt je ještě daleko. hlas se ho tentokrát dokonce pokusil podpořit, což nikdy nepatřilo k těm častým jevů v jeho hlavě.  "Pěkně? Jste až příliš milá, aby jste mi přiznala ty příšerné chyby, co jsem udělal?" zvedl hlavu a pousmál se na ni. Byl si svých chyb ve hře vědom a nestyděl se za ně, nikdy se za skvělého muzikanta nepovažoval a ani se s žádným nehodlal rovnat. "Naučil jsem se hrát sám a nemám na to tolik času, abych se zlepšoval. Ale myslím, že by moje hra mohla být obstojná, děkuji za váš kompliment, má drahá." Jaké to krásné oslovení, drahý Artë.. ale rád bych ti připomenul, že není ani tvoje ani drahá - i když, třeba je to nějaká princezna a její cena by nebyla k zahození. Artë tu myšlenku rychle vyhnal z hlavy, i když vlastně nepatřila jemu. Oslovení si tak nějak neuvědomoval, možná to v něm probouzela ta starost o to, jak smutná mu dívka připadala. Trochu se oprášil, aby z košile setřásl zbylý písek, který na ni předtím ulpěl. "Jak krásně tu dnes pálí slunce, že?" opět trochu vzhlédl a přimhouřil oči a nakrčil nos, aby se mohl podívat na oblohu, proti slunci.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

31/12/2020, 22:13
Ještě nějakou chvíli sedí na místě a sleduje oblohu. Vážně by ten smutek měla nechat jít, sama to moc dobře věděla, ale to bylo opravdu snazší říct než provést. Tedy pokud to nebyla jen výmluva. Mírně nad tou myšlenkou nakrčí nos a v duchu protočí sama nad sebou oči. Fajn... už žádné výmluvy, jen cesta v před... jinak se z toho brzy zblázním. Přisvědčí svojí hlavě v duchu, jinak by se nejspíš začal dohadovat sama se sebou a ještě by se jí rozdvojila osobnost. Napadlo ji, jestli už mezi sebou kněžky někoho takového měli a lehce se nad tou myšlenkou pousmála. Když muž opět promluvil, chvíli jej tiše poslouchala. Pak se lehce usmála a vstala. ,,Jste vytrvalý, to Vám musím nechat." Pronese s lehkým cuknutím koutků do úsměvu. Pomalým krokem přejde k němu načež se opatrně posadí naproti něj, stále však tak, aby mezi s sebou měli dost osobního prostoru, tedy, hlavně skrz něj. ,,Ale nemusíte mít obavy neplánuji se utopit, tedy, netvrdím, že by mě to nenapadlo, ale nejspíš by to bylo... no minimálně dost nezodpovědné vůči ostatním, ať už by šlo o utopení ve smutku, nebo ve vodě." Lehce se usměje načež si vyslechne jeho další slova při kterých lehce povytáhne obočí. ,,A kdepak jste přišel na to, že možná nejste dobrou společností? Minimálně mě nikterak nevadíte, Artë. Sice Vás neznám, takže bych nejspíš měla držet pusu, ale mě zatím příjdete milý." Podotkne a lehce zavrtí hlavou, nejspíš k tomu nějaký důvod měl, ona jeho názor však nesdílela. ,,Ale můžete mě zkusit přesvědčit, pokud tedy nemáte na spěch." Broukne o něco veseleji, chtěla se prostě pohnout dál, nechat smutek jít a ne jej šířit dál, mezi ostatní. ,,A jelikož mi připomínáte, že jsme cizinci, místo vrtání se v smutku druhého bych Vám ráda navrhla pokus o změnění této situace... mohla bych Vás třeba vzít do města kousek odsud, na nějaké to občerstvení když vážíte tak dlouhou cestu. Nebo můžeme zůstat tady a povídat si... případně si něco zahrát, pokud chcete." Prohodí vlídně s jemným úsměvem na rtech, tentokrát se mu dívajíc do očí místo aby hleděla do vody.

Asi bylo dobře, že si jejího ztuhnutí nevšimnul, ona za to byla rozhodně ráda, snažila se to vše nějak nechat jít. Nechat jít to smutné a nechat si jen ten příjemný pocit, který právě onen smutek zkoušel udusit a možná by se mu to i povedlo. Nakonec se opět posadí naproti muži a složí bojové vějíře před sebe, tedy, jeden, druhým se začne lehce ovívat. Kdo to s nimi neuměl by si snad i mohl takovým počínáním useknout hlavu, ale to nebyl její případ. Tiše se zasměje nad jeho slovy. ,,To záleží na úhlu pohledu. Ano, slyšela jsem ony "chyby" ale i tak to bylo pěkné, už proto, že máte odvahu se přidat, cením si toho." Vysvětlí s mírným úsměvem, zdá se, že smutek se opravdu rozhodla poslat po vodě... či snad po větru? Sledovala kováře jantarovýma očima jen párkrát s úsměvem zamrkala nad oním oslovením. ,,Obstojná rozhodně... nemáte vůbec zač, Artë... klidně si Vás někdy poslechnu ráda znovu. myslím, že moje uši rozhodně nějaké ty chybky dokáží překousnout." Odvětí upřímně s jemným úsměvem na rtech. Sice hudbě rozuměla, ale rozhodně neodsuzovala někoho jen proto, že v ní udělal nějakou chybu. Lehce si zahrne pramen vlasů za ucho, stříbrný náramek značící její přítomnost měla samozřejmě na ruce, ovem ty měla schované pod bílou vzdušnou, avšak lehce průhlednou látkou rukávu. ,,Ano... bývá tady pěkně... a klid, vhodné místo na rozjímání... nebo chycení úpalu, když to se sluníčkem přeženete." Zažertuje a pousměje se. ,,Ale většinou umí jednoho hlavně nabít energií." Dodá posléze stále se lehce ovívajíc vějířem vytvářejíc tak lehký vánek.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

1/1/2021, 19:25
Přímo cítí jak se mu napínají svaly na zádech a těžké nutkání, aby roztáhnul křídla a posunul se stranou se stupňovalo s každým krokem ,kterým k němu mířila. Navenek však nedal znát jediným kouskem těla nebo snad svalem, že tento pocit má.  Zastavila se a posadila od něj v dobré vzdálenosti, aby mu to nedělalo žádné velké problémy, zvládal spoustu věcí, mohl kráčet po Palisu vedle Tamy aniž by s tím měl problémy tak proč by nemohl zvládnout sedět naproti milé dívce u řeky.  Nemohl v tom být přece tak velký rozdíl. Ne, Artë.. vlastně jen ten, že Tamala ti připomínala tvou malou sestru, kdežto tahle dívka v tobě probouzí starost tím, jak smutná vypadá. Nedokážeš v sobě zapřít tu potřebu ji rozveselit. hlas v jeho hlavě se na několik okamžiků odmlčí. Na to jak přesvědčený jsi o tom, že tě všechny ženy nenávidí máš docela velké nutkání je chránit. Ty jsi asi vážně hlupák, Artë, jinak to vysvětlit nejde. Hlas měl vždycky pravdu, tedy někdy ji podával způsobem, že by ho nejraději ze své hlavy vymlátil a více ho už neslyšel, ale pořád to byla pravda. A pravda se ne vždy zrovna hezky poslouchá. "Jsem Illirijec, vytrvalost patří k jedné z mých vílích předností." pousmál se. Rozhodně jako Illyrijec měl mnoho ve vínku, čeho se už nikdy nezbaví. Od malička byl trénován jako voják a jejich zkouška taky nebyla zrovna jako procházka sadem s ovocnými stromy, kde si po cestě ještě v klidu vychutnáte čerstvé jablko. Rozhodně to sem tam zanechalo dobrý povahový rys, ale také šrámy na duši. Kdyby měl položil by život, aby chránil, dokud ale nemusí.. neudělá to. "Jsem rád, že tato slova od vás slyším." kývne hlavou. Byla by věčná škoda, kdyby se krásná dívka utopila ve vlastním smutku, mladá a s celým životem před sebou, by byla skutečná škoda. Škoda, že tohle nahlas neřekneš, ale dobrá.. Artë, je mi jasné, že po tom co ti provedla Avalanne budeš ještě dlouho moje rady ignorovat.. ale noták... tenhle kompliment by byl zcela nevinným!  Zamručení hlasu v jeho hlavě zůstalo opět bez odezvy. Její další slova mu na tvář naženou rozkošný úsměv, který s dalšími slovy o přesvědčení přejdou v tichý pobavený smích. Jak jen smích dokázal léčit srdce i duši. Na okamžik pro člověka existuje jen ten blažený pocit a dokud neodezní úsměv na rtech, pořád tu bude. "O čem vás mám přesvědčovat? Že jsem špatnou společností?" položil ji otázku, ale na odpověď nečekal. "Myslel jsem to ale trochu jinak, spíš, že nejsem ten, komu by jste chtěla svou bolest vykřičet, pravděpodobně na to budete mít někoho, kdo pochopí lépe." objasnil ji tedy vlastní slova, aby jej dívka lépe pochopila. Pohled nasměruje směrem, kterým tu je ono město a chvíli tím směrem kouká, zatím co poslouchá její slova. Představa, že by se měl znovu nechat vtáhnout do vrřavy města, kde by na něj mohl někdo zase sáhnout - třeba nějaké zvědavé dítě. No. Nepatřilo to k jeho oblíbeným každodenním činnostem, takže se nakonec raději nechal přesvědčit sám sebou, že tuto možnost seznamování bude lepší zavrhnout. "Odpusťte, ale raději bych zůstal zde, možná je tu teplo a praží zde slunce, ale je mi tu mileji, než ve městě." omluvně se na ni usmál. "Co by jste chtěla hrát, nebo snad o čem si povídat?" pokračoval dál. Nechtěl, aby si myslela, že odmítá možnost seznámení, ve skutečnosti dokázal být velice přátelský a galantní.

Co se týče jeho počínání s bojovými vějíři neměl s nimi mnoho zkušeností, tedy.. pár jich už zvládl vyrobit, ale bojovat s nimi rozhodně neuměl. On osobně dával přednost svému meči, kdyby si měl vybrat, rozhodně by svou volbu neměnil a znovu sáhl po pevné rukojeti. Ale je to pravděpodobně volba jedince, co je pro koho lepší. On tomu nyní nedával příliš pozornosti, spíš žádnou, než aby se ji pokoušel poučovat o tom, že by něco takového asi dělat neměla. "To víte, učil jsem se na ni sám, takže to tam zkrátka pořád ještě bude." pousmál se. "Chyby z nás dělají tak trochu živé bytosti, vždyť kdo je v dnešním světe zcela bezchybný. Jistě, někdo má nadání na jednu věc, ale v druhé nebude nejlepší." dodá ještě ke svým slovům a následně svou flétničku schová na její místo. Uvidí se, jestli ještě někdy nastane možnost poslechnout si jeho píseň znovu, ostatně moc melodií zrovna neznal, ale přehrával si je pořád dokola, takže některé uměl jak bičem mrská. Třeba jednou zavítá jeho společnice do Fiplinu a on bude zrovna hrát během své pauzy nebo večer, když nebude unavený. Je mnoho různých možností a tolika možných konců a začátků. Zhluboka se nadechl. Začínalo být skutečně parno. "Také takové místo mám, doma.. vždy jsem ho měl velice rád a je to skvělé na dobití energie." pokýval hlavou a při vzpomínce na jeden z nejvyšších bodů Illyrijských sklal se sám pro sebe pousmál. Domov.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

1/1/2021, 21:06
Když k muži vyšla, učinila tak s klidem a lehkým vycházkovým krokem, přesto přirozeně. Sice uměla být jako oheň, který přeskakoval ze střechy na střechu, dnes však byla spíše klidná, jako plamen svíce, který ohýbá závan větru a tím větrem mohlo být v jejím případě cokoli, třeba onen smutek. Který ovšem nehodlala přenášet dál, a tak, když se před muže posadila, mohla působit uvolněněji a vřeleji než když seděla k němu zády a hleděla do řeky. Nechtěla aby si muž z této země odnesl smutek, ale něco pozitivního a hřejivého, co z tohoto setkání snad udělá snad i příjemnou vzpomínku. Rozhodla se, že se pro to pokusí udělat co bude moct aby si Illirijec opravdu odpočinul a užil si svůj čas tady. ,,Jistě... a určitě není jediná a jsem si jista, že ne všechny budou možná dány Vaším původem. I když třeba jsou i ostatní Illirijci tak starostlivý jako Vy." Odpoví vlídným tonem načež mu jeho úsměv mu oplatí svým, když už sedí naproti němu a poslouchá jej. Napadlo ji, jaké to asi bylo u nich v horách? Jistě, každý svět měl svá úskalí, alespoň většina.. možná by království měla procestovat a seznámit se s ostatními zeměmi. Byla si však jistá, že srdce bude navždy patřit její rodné zemi, ale u koho to tak nebylo, že. ,,To je od Vás milé, že to rád slyšíte." Vlídně se usměje, minimálně doteď se jí zdál jako hodný a starostlivý muž u kterého by ji opravdu mrzelo, kdyby na něj měla přenést byť trochu svého smutku. Ten se jí ostatně díky jeho společnosti dařilo překonávat, rozhodně lépe, než když tu seděla sama. Pozorně jej sleduje i onen úsměv následovaný smíchem, který vykouzlí vřelý úsměv i na její tváři. Měla radost z toho, že se smál. ,,No, myslím Artë, že po tomhle smíchu by jste mě o tom nepřesvědčil ani kdyby jste sebevíc chtěl, takže veškeré takové pokusy budou zbytečné." Prohodí pobaveným tonem s úsměvem na rtech. ,,Ale ráda lépe poznám jakou společností jste, za mě tedy rozhodně milou a pozornou." Dodá s úsměvem když si vyslechne jeho slova. Lehce při nich kývne a pousměje se, i tak... není z těch co by své starosti někde vykřičeli, ale dostala nápad. ,,Myslím, že vím komu je povím, děkuji Vám,  Artë ." Pronese nakonec s potutelným úsměvem, jednoduše si vše sepíše na pergamen a ten potom pomalu spálí a s tím nechá smutek odejít definitivně. Takový malý rituál, ale tady jej udělat nemohla, neměla na to potřebné nástroje. Mlčky čeká na odpověď na její nabídku a když jí odpoví s úsměvem přikývne. ,,To je v pořádku, netřeba se omlouvat. Ne každý je stavěný do města, nebo se mu tam vždy chce." Odpoví vlídným tonem stále s úsměvem na rtech. ,,Jen Vás zde žel nemám čím pohostit." Dodá skoro omluvně, kdo ví zda po cestě nebyl unavený a navíc další cesta jej ještě čekala. Při jeho otázce se okolo nich rozhlédne a zatváří se zamyšleně. ,,No... můžeme buď třeba zkusit uhádnout oblíbené věci toho druhého, či na co myslí, nebo si vyprávět příběhy... co se stali, kdy část bude pravda a část ne... ale v téhle hře jsem dost marná, lhaní mi nejde." Dodá s pobaveným úsměvem. ,,Být venku hvězdy mohli jsme hledat souhvězdí... dnes nemáme ani moc mraků aby jsme třeba zkoušeli vymýšlet čemu se podobají..." Povzdechne si a zadívá se na nebe. ,,Nebo můžete navrhnout něco Vy, pokud budete chtít." Dodá poté stále s oním úsměvem na rtech.

Dívka na konec své zbraně složí a uloží na jejich právoplatné místo u jejího pasu. Raději, neplánovala si utnout hlavu, to by jí nejspíš její společnost moc nepoděkovala za takový sice nevšední, ale i nechutný zážitek. Lehce se na něj při jeho slovech usměje. ,,Takže nejen vytrvalý, milý a pozorný, ale i odvážný..." Prohodí s úsměvem s uznáním. ,,Hodně bytostí nesebere odvahu k tomu aby udělalo to co chce i když je to třeba zkusit hrát na flétnu." Dodá na vysvětlení, i ona někdy byla na vážkách, takže o tom věděla své. Na jeho další slova lehce přikývne, nikdo v tomhle světě nebyl dokonalý a pokud ano, respektive pokud to o sobě prohlašoval, tak byl leda dokonalým nadutcem. ,,Říkal jste, že jste kovář... smím se zeptat co kováte nejraději?" Položí své společnosti menší otázečku, která je možná trochu osobní, ale doufala, že to nepřehnala. Lehce se usmívá i při jeho dalších slovech, zdálo se, že na domov vzpomíná rád. ,,Jaké to tam u Vás je? Nikdy jsem tam nebyla... vlastně, možná by bylo na čase vystrčit na chvíli nos z domova a udělat si poznávací výlet výlet..." Pronese s úsměvem, snad i lehce zasněně.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

2/1/2021, 16:41
Její smutná tvář by mu nedala spát, kdyby to tak nechal. Musel se alespoň pokusit ji rozveselit, byť pro něj byla úplnou cizinkou. Trápilo by jej svědomí a hlas v jeho hlavě by jej sežral zaživa, i když nyní byl zcela proti jakékoli interakci se ženami. Obvykle tady zastával názor, že by Artë měl využít svých předností místo neustálého couvání, před možnostmi, ale nyní? Avalanne dala tak trochu na frak i jemu, jelikož tak trochu utrpěla ona hrdost, s jakou hlas často hlásal své rady a závěry. Nevinnost s jakou se v jejich přítomnosti Avalanne chovala a chladnokrevnost s jakou nakonec zmizela, aniž by po sobě zanechala jedinou zprávu. Nebyl to smutek co mohl sužovat duši Illyrijce jako spíš uvědomění, že tento svět k němu není přívětivý a kotlík na nebesích to pravděpodobně přehnal, když sepisoval jeho životní příběh, ale to poslání, ke kterému směřoval mu stále ještě není úplně známo. Usmál se na ni a pokýval hlavou, neodpověděl na její slova, neboť by musel lhát, kdyby chtěl říct, že je to možná pravda a nebo by byl tím, kdo ji vezme tu něžně znějící iluzi o kráse světa tam někde za tou zlatavou oponou, ve které pravděpodobně může dívka žít. Milá a neškodná zlatá klec, která ji drží v bezpečí - musel chvíli zaměstnat mysl myšlenkou čím dívka bude. Nevypadala jako běžný vesničan, snad někdo postavený trochu výše? Nemohl říct s jistotou, jelikož mnoho nápověd nedostal, ale ani nebyl natolik roztržitý, aby ze sebe otázku hned vychrlil. Pak jej ale její slova rozesmála a on celou svou promyšlenou strategii na možnou otázku v jednu jedinou chvíli zapomněl. Existoval jen ten smích a to všudypřítomné pobavení z jejích slov. "Cožpak může smích prozradit jaký je člověk společností? Vaše výroky jsou místy proneseny skutečně až s dětskou naivitou. Což je svým způsobem velice roztomilé." dodal stále ještě s tím pobaveným a rozkošným úsměvem ve tvářích. Možná byl mužem, který by neměl vypadat tolik jako cukr na lžíci, ale on to skutečně nedělal vědomě. Zastával své názory a nepolevoval na své povaze, byť byl například smutný, smutného by jste ho nezastihli. Už je roztomilá? Artë.. važ slova, je mi jasné, že to bylo myšleno v přátelském duchu, protože jinak o tom TY přemýšlet neumíš, ale ona by to mohla špatně pochopit a co pak? Já bych si to užil, ale tobě by se to nelíbilo. hlas zněl opět protivně, ale v několika málo věcech měl pravdu. Měl by lépe volit slova, aby nebyl náhodou špatně pochopen, ovšem těch co již vyřkl rozhodně nelitoval, jelikož byla pravdou. "Jak vás tak poslouchám, Caelynn - znáte poměrně mnoho her, které můžete hrát s cizinci." odmlčel se. Nebyl příliš na podobné hry, ačkoli příběhů znal dostatek, jelikož čas od času nějakého cestovatele vyslechl, jak si vyléval své statečné srdce s tím, co všechno již za svá léta na zemi stihl prožít. Raději se vyhýbal osobním otázkám, jelikož osobní otázky obvykle znamenaly nepříjemná témata, která nikdy nelichotila rtům, které je vyprávěly ani uchu, které je mělo poslouchat. "Jen nějakou vyberte, já neznám mnoho her.. " nelhal. Neznal. Celé své dětství strávil na tréningu s otcem, jakmile dospěl, byl trénován v táboře s ostatními. A poté? Poté se odebral pod hory, aby se mohl věnovat kovařině. V jeho životě nebylo mnoho času na hry.

"Možná by jste s lichotkami měla přece jen trochu zpomalit, začínáte je rozhazovat jako semínka trávy." pousmál se nad jejími slovy. Nemohl říct, že jej lichotky netěšily, ale také nepatřily k něčemu co by jej uvádělo do rozpaků. Pravdou ale bylo, že Cael je rozdávala na počkání bez sebemenšího studu, který by snad měla v sobě jako žena zachovat. Ty na všem hledáš takové složitosti, prostě ti chce složit poklonu. Jseš prostě ideální chlap co chce každá ženská - jenže ty jsi k ničemu, proto to nikdy nepochopíš, Artë. zhluboka se nadechl. "To je možná pravda, ale nenazval bych hru na hudební nástroj zrovna odvahou - o jaké odvaze bychom mluvili potom když zmíníte vojáky, ty kteří pokládají své životy, aby jste mohla klidně spát.. to je jistá míra odvahy, která se s pouhou hrou nedá srovnávat." uhnul pohledem stranou. "Vím, že je mnoho druhů odvahy, ale nemělo by se v jejím jméně plýtvat. Je odvaha někoho udržet blízko, ale větší odvahou je mu uvěřit a nechat jej odejít. Ať už má zmizet navždy nebo se jednoho dne vrátit." odpoví ji na její slova. Byl si vědom, že jeho vystoupení pro její uši, nebylo odvážné. Pouze rozmar momentu, potřeba vyplnit prázdnou chvíli, kdy jen tiše seděl u řeky a odpočíval. Nebylo to nic po čem by mu měly být připisovány odvážné zásluhy. A pak.. co byla v jeho případě odvaha, když sám se nestal vojákem a pouze se usadil jako kovář. Jako někdo, kdo se jen špičkou meče, který vyrobí stává součástí války. Vydechl nastřádaný vzduch v plicích a nechal myšlenky na válku, aby se rozplynuly a přetvořily v jiné. "Možná jste si představila něco velice uměleckého a má odpověď by měla být podobně ušlechtilá, ale musím vás zklamat, vyrábím zbraně a skutečně nemám v nich oblíbence." zakroutil hlavou. Samozřejmě zvládl i jiné věci, dokázal vytvořit ledacos, ale to z něj nedělalo umělce, nedělalo to z něj pranic zajímavějšího než je obyčejný kovář. Holá pravda byla, že vyráběl zbraně, meče, dýky, ostny a vrhací hvězdice, tvaroval kov tak, aby mohly jeho hroty šípů zabíjet, nikoliv konat krásu. A mít oblíbenou zbraň k výrobě? Jen zdaleka by se s tím mohl ztotožnit. "Jako v horách. Jak bych vám to měl přiblížit, Fiplin je krásný, ale to jsou i jiné země. To co neuvidíte na vlastní oči vám stejně nepřiblížím." dodá s úsměvem, tak trochu podporujíc její myšlenku návštěvy.
Sponsored content

Řeka královny Illivenas Empty Re: Řeka královny Illivenas

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru