Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Goto down
Mykal Leusoc
Mykal Leusoc
Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 03. 02. 21
Age : 22
Location : Mairorn

Pocemarská vrchovina - Stránka 2 Empty Re: Pocemarská vrchovina

25/5/2021, 12:58
Kdybyste se Mykala zeptali na úctu ke starším, asi by se na moment zamyslel, aby neřekl první věc, co měl na jazyku, zejména díky svému otci, který mu vše dává za vinu se mu vůči starším nechce ohýbat hřbet, ale udělá to, jen aby si zachránil vlastní zadek. Ale to vše má svoji určitou hranici, kdy by i tenhle výrůstek mohl sáhnout po noži a bodnout jej metaforicky do zad starším. Neudělal by to doslova, zejména ne bez důvodu, kdyby na něj nevyběhli s něčím ostrým doslova. "Hm…souhlasím, pff. Nevidí to občas našima očima," zavrčí letmo a narovnal se, aby jej opravdu nebolela záda z cesty. Starší neměli vždy v Mykalově hlavě typickou příchuť nechutnosti, jen někdy, když se mu snažili natlouci moc jejich moudra do mysli. "Mohou radit, ale někdy by si měli dát pozor na slova…to, že to bylo efektivní před třiceti lety, neznamená, že to bude ještě na plno užitečné teď." Poví na rovinu, když se vymáčkne
"To taky," kývne a pohladil koně po krku, který si jen letmo odfrkl. "Je docela otrávený dneska, obvykle není tak protivný. Slíbil jsem mu víc zeleně." Ušklíbnul se na Matthiase a pak opět na Koně. Mykal nebyl zvyklý na to koně někam rychle hnát, někdy šli rychleji jen určitý čas, pak už zvíře zase šlo podle svého, nebo mu dokonce dal přestávku, jeho samotného stále bolela kostrč po delších cestách v sedle a co pak stehna? Vypadal jako O, když sesedl po dlouhé cestě, třeba, když šli celou noc a půl dne, nebo dny. Mykal zbystřil, téměř až nečekaně se jeho zorničky roztáhly v údivu, když k němu letělo jablko. "Nemuses sis dělat škodu," oznámí a poukáže na bělouše, který oběma věnoval káravé frknutí a pohled. Kdežto Mykalův kůň se pro to začal natahovat jako hladový komár po krvi. "No jo-no-pomalu." Mudroval ke koni, když mu nakonec jablko dal. "Ve městě ti ho pak vrátím, musím sehnat…no zásoby, trochu mi došly už." Povzdechne si, když se podívá na brašnu a pak na zvíře, nerad to přiznával, ale očividně se tentokrát špatně připravil na cestu, nebo mu kůň sežal laskominy a ovoce dřív, než bylo domluveno. Ostatně to bylo asi otázkou jezdce, ten byl problém.
Na chvíli vytáhnul nohu z třmenu, když si všiml, že jej nevědomky překroutil, a tak se sehnul dolů, měl mága na koni zrovna na své straně, takže na něj viděl i když něco šudlal dole u třmenu. Kůň se na Mykala zvědavě otočil jen částečně, ale ušima jej poslouchal a řekněme i sledoval, když se k němu otočily. Trochu s námahou se ozvalo vydechnutí, protože si mačkal břicho a asi i částečně plíce, pokud to šlo. "Ah," vydechl. "To je dobré, mít…něco na co člověk může aspoň být pyšný." Poví, až když se opět vyhrabe do sedu, kdy nohu má už ve třmenu a sleduje mága na zadku koně. Letmo nakrčí nos a pak si povzdechne, když sevře otěže pevněji, už aby splnil, co chtěl, ani smrt té, která za to mohla hlavně nikomu neulevila, protože ona nemohla za jejich smrt, tedy neměla v tom prsty doslova, jen její slova to zavinila. "K čemu by mi to bylo, kdybych zabíjel doslova každého mága co bych potkal, nenašel bych ty, co hledám. Neříkám, že bych nechal někoho jít, ale nemůžu skákat za každým úkolem, který by mi přinesl práci a peníz do kapsy, nebo se prostě vrhnout někam…do lesa a čekat kýženou odměnu." Převalil oči a prohrábl si jednou rukou vlasy, padly mu zas do čela a vlnily se jako háďata. Občas se sice někde urval jako velká voda, ale docházelo mu, že by mohl dostat naklepáno jako tehdy od víly, tudíž se trochu zklidnil, aspoň si to říkal, kdo ví, jak to bude vypadat, až sám narazí na živého mága, který by mu mohl říci víc, co by mladík mohl chtít vědět. Nebo taky neřekl, ale pak může očekávat, že si nějaké odpovědi Mykal prostě vytýrá.
Nadechnul se a díval se na zem, moc se mu nechtělo, ale vlastě to nebylo nic moc důležitého, čím by jej někdo mohl chtít vydírat, nebo snad rozhlásit to všem. Na Mykala by si stejně nikdo nedával pozor, vypadal jako kuře, co se vylíhlo a hned s ním někdo mrsknul přes plot do divočiny. "Jako mladý jsem se zapletl s dívkou, netušil jsem, že byla mágyně, ale když jsem jí poslal k vodě, cítila se ublížená stejně jako můj přítel se kterým mě zradila. Její přátelé, mágové podpálili náš dům…" povzdechl si. "Přežil jsem já a otec, svoji kdysi milou jsem za to zabil, ale stejně mi otec neodpustil…hodil vinu na mě a já si přísahal, že najdu ty mágy a zabiju je, do jednoho." Vrčel v sedle víc než nahněvaně. "Nevím zda by mě to mělo opravdu vykoupit, otec mi tohle nejspíš už neodpustí, že jsem přivedl zlo do domu a to si vzalo kus naší rodiny…"
Odmlčel se, cítil chvíli vztek, který mu proudil tělem jako husí kůže, když kůži ovane ledový větřík. Šlo mu vidět na očích, že byl dost možná i z této informace unavený, protože to bylo pár let a on nepokročil moc daleko na to, aby se mohl otci ukázat před nosem s tím: Jsem doma tati; asi by ho vykopl předními dveřmi a poslal do háje. Narovnal se v sedlu a prohrábl si vlasy oběma rukama a hluboce se nadechl. "To je moje motivace, hold každý něco máme…" dodá o něco neutrálněji.
Matthias Gerard
Matthias Gerard
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 04. 04. 20
Age : 23
Location : Mairorn

Pocemarská vrchovina - Stránka 2 Empty Re: Pocemarská vrchovina

18/6/2021, 12:09
S tímhle prohlášením nemůže než souhlasit. Všechno se postupem vyvíjelo a taktiky a způsoby určité činnosti nebo postupu, které zabíraly před pár desítkami let už byli zkrátka překonané. Zvlášť když se všichni postupně adaptovali na nové podmínky. I kdyby to vztáhl na jejich profesi, tak museli pořád přicházet s něčím novým, protože na rozdíl do zvířat, na která teoreticky platilo pořád to samé, oni nelovili tupou zvěř, ale více vyspělé a myslící bytosti. Stejně jako se tedy vyvíjela jejich taktika a způsoby, tak oni se přizpůsobovali a vylepšovali. Nehledě na to, že oni měli na svojí straně i něco navíc, což byl vlastně ten důvod, proč se jich tohle království velmi rádo zbavovalo. “Jenže to už se jim vysvětluje těžko, když odmítají přijmout, že se svět od dob jejich mládí už posunul.“ Odvětí a pokrčí rameny s mírným úšklebkem na tváři. Sice měl ke starším určitou úctu, ale na druhou stranu tam musel být i důvod. Pokud se bude někdo snažit mu vštípit staré způsoby, tak by ho asi pěkně rychle odkázal do patřičných mezí. Byl ochotný se od starších učit a uznat, že mají určité životní zkušenosti, ale to ještě neznamenalo, že si nechá cpát do hlavy věci, které zkrátka už nefungují nebo jsou dávno překonané. Jako jít na kance s kopím, když máte po ruce luk a šípy.
Pobaveně se podívá na svého bělouše, který tohle jeho gesto solidarity úplně nevítá, ale má smůlu. Jablek měl ještě dostatek na to, aby je mohl dostávat jeho kůň cestou jako určitou odměnu, takže si s tímhle moc hlavu nedělal. “Však on to zvládne se pro jednou rozdělit a jedno jablko není taková škoda, navíc to vypadá, že tvůj kůň bude hned o trochu spokojenější.“ Odvětí a pousměje se nad tím, jak rychle Mykalův kůň jablko zhltne, jako malé dítě, před které postavíte cukrátka s tím, že si může vzít kolik chce. Hezky se po tom zapráší během mrknutí oka. “S tím si nelam hlavu. Není potřeba, abys mi ho vracel.“ Odvětí a mávne nad tím rukou, protože tohle opravdu nebylo něco, co by mu udělalo nějakou velkou díru do rozpočtu. Ohledně peněz nikdy neměl velký problém. Dostával určité odměny za svou práci, a navíc měl vždycky za sebou ochrannou ruku svého otce v tomhle ohledu, tudíž peníze mohl brát i od něj, pokud to bylo potřeba. “Někdy se špatně odhaduje, kolik je potřeba čeho. Trocha praxe to nakonec spraví.“ Ujistí ho ohledně nedostatku zásob. I on měl dříve problém to odhadnout. Někdy toho bylo moc, jindy zase málo, ale postupně se člověk naučí, jaké množství je ideální na den. Pak už bylo otázkou spíš to, jestli si to ideální množství může nakonec dovolit.
Ne, že by Mykal svou úpravou třmenu dělal nějaký velký randál, ale určitý šramot zaslechl, takže se jen zbežně otočil, aby zjistil, co se vlastně děje. Očividně nic závažného, tedy alespoň pro něj. Když byl ale už otočený, změřil si pohledem nehybné tělo na zádech bělouše za ním. Zatím to nevypadalo, že by se chtěl mág probrat a začít jim dělat nějaké problémy. Nebo se tak minimálně tvářil a zatím mohl s klidem vymýšlet plán. No…Matthias se nad tím raději nezamýšlel moc do hloubky, protože jet s otočenou hlavou a pohledem neustále upřeným na tělo za sebou by bylo nepraktické a taky vrcholně nepohodlné. Musel se tedy spolehnout, že v případě potřeby ho Mykal alespoň zavčasu upozorní a on neskončí jako nějaká placka. Je to určitá motivace a asi i zadostiučinění, že ten trénink byl užitečný a dal mi ty potřebné vědomosti a dovednosti.“ Odvětí a mírně kývne hlavou. Nebylo to sice nic, čím by se mohl chvástat, ale v tomhle ohledu to ani nepotřeboval. Nebyl jedním z těch, kdo večer u ohně vykládal, jak nebezpečné to bylo, jak se to přesně odehrálo, okamžik po okamžiku, nádech po nádechu. Navíc když člověk něco takového vyprávěl, měl tendence věci zveličovat, aby se příběh lépe poslouchal. Matthias neměl zapotřebí něco takového dělat, aby snad vypadal zajímavě. Nedělal to proto, aby si mohl po večerech vyprávět podobné pohádky před spaním. “Alespoň v tom máš nějaký řád a očividně si dost ceníš vlastního krku, na to aby ses do podobných hloupostí vrhal. To ti může ve výsledku asi jen prospět.“ Pronese mírně zamyšleně a pokrčí rameny. Každý se tím životem nějak protloukal a našel si způsob, jak pracoval. On v tomhle žádný cíl neměl, ale Mykal očividně ano a asi bylo jen dobře, že si v tom zvládl najít určitá pravidla.
Tiše poslouchá jeho příběh, který ho k tomuhle způsobu života vlastně dovedl. Ne, že by neslyšel žádný podobný. Některé podobnosti to s jinými mělo, ale nuance bývaly odlišné. “Tak to tě čeká dost náročný úkol. Navíc je klidně možné, že ti mágové jsou dávno pod drnem nebo je ožírají ryby na dně moře nebo jejich kostry oklovávají ptáci na Hee. Prakticky je už nikdy nemusíš najít.“ Upozorní ho na určitou skutečnost, která by ho mohla potkat a on by tak byl odsouzen k tomu, že se bude celý život honit za neuskutečnitelným úkolem. Ne, že by mu to přál, ale byl to fakt, se kterým asi Mykal i musel počítat. Na jeho poslední slova o motivaci mírně přikývne. Každý měl něco, co ho nakonec dovedlo až k lovcům.

Cesta do Zandily nebyla jen na pár hodin, zvlášť když museli jet ještě pomalu kvůli nákladu, který měl Matthiasův kůň na zádech. Byla to otázka dne a noci minimálně. Naštěstí se nemuseli moc strachovat o nepohodlný terén, jelikož z Pocemarské vrchoviny byli dost rychle pryč, jelikož se potkali v podstatě na úpatí. Pár krátkých zastávek na odpočinek a na to, aby Matthias nalil mágovi do krku uspávadlo, aby se jim cestou opravdu neprobral a nezačal dělat povyk nebo nějakou jinou neplechu, která by se mu v tom magií ovládaném mozku mohla vyklubat. Matthias už pak neměl moc potřebu s Mykalem mluvit. Sem tam možná prohodili pár slov, nejspíše ohledně toho, kdy zastaví a na jak dlouho. Upřímně se nechtěl moc zdržovat, ovšem věděl, že koním musí dát vždycky nějakou dobu na odpočinek, protože hnát je dva dny v kuse, ač tedy ne závratnou rychlostí, by bylo nelidské. Každopádně během odpoledne dalšího dne už se dostali k Zandile. Matthias se otočí, aby zkontroloval, že mág je pořád bezvládný a mimo tenhle svět, protože prát se s ním v hlavním městě by nebylo rozhodně nejlepší. “Víš kudy kam, nebo chceš někam nasměrovat? Teoreticky můžeš i se mnou k lovcům, kterým budu předávat tohohle, aby mu zajistili ubytování, které mu přísluší.“ Prohodí směrem ke svému ne úplně dobrovolnému společníkovi. Sice ho nechtěl vyloženě vyhodit, protože mu přece jen pomohl, ale taky ho nechtěl nijak zdržovat od jeho vlastních záměrů. Už jen ta cesta sem ho mohla o nějaký ten čas připravit.
Mykal Leusoc
Mykal Leusoc
Poèet pøíspìvkù : 12
Join date : 03. 02. 21
Age : 22
Location : Mairorn

Pocemarská vrchovina - Stránka 2 Empty Re: Pocemarská vrchovina

28/7/2021, 16:05
Starší lidi by lezli Mykalovi i na palici, kdyby je nechal, nejspíš to bylo tím, že často čuměl jako tele na vrata, když mu něco nezáživného popisovali, ale on si z toho odnesl jen to, co pojal za důležité a zbytek? Ten nechal větru a cizím uším. On proti nim asi konec konců neměl nic osobního většinou, ale jejich výplody a postupy, prostě někdy nebyly podle jeho gusta. Proč to dělat složitě, byly i jednodušší cesty. Popřeme-li fakt, že jednoduchost se mohla rovnat smrt, nebo alespoň zranění. Nerozvážnost šla ruku v ruce se smyslem si zjednodušit postup, Mykal se však dokázal z chyb poučit, znovu si nenechá vyprášit kožich vílou a taky se nenechá obrazně řečeno rožnit na stromě.
Chytil jablko, ano, vrátil by mu to rád, ale zrovna teď mu to se zásobami nevycházelo. Měl by si to opravdu lépe počítat, mírně se ušklíbl na znak díků, byl vidět, že se mu nechtělo tolik mluvit, ani na to nebyl za tu dobu zvyklý a občas se při nadechování přemáhal. "Snad, občas si vymýšlí." Poví ke koni, který kdyby mohl, tak hlavu otočí dozadu, když viděl předtím jablko proletěl nad jeho hlavou. Kdyby jej Mykal neznal, tak by řekl, že přemýšlí nad tím, jak vyskočit a hodit si jezdce na krk a vyklepat z něj odměnu. Ta se mu konec konců do tlamy dostala tak či onak, nemotorně, ale pomalu se k němu dopředu natáhl jen s kouskem. Břichabol nebo podobné věci mu přivést nechtěl, takže mu celé jablko nedal, jen jej rozpůlil v prsech otočením a škubnutím. Možná se ušpinil, ale to mu tolik vrásek nedělalo. Bude hold přitahovat vosy a včely na sladké. "Každopádně díky," dodá nakonec naposledy k jablku, než se věnoval třmenu. Dokázal tak po oku sledovat mága, ale spíš jej zaujal pohled Matthiase, ano, vyrušil jej pravděpodobně z klidu, jelikož by se mohl budit mág, ale ten vypadal spíš...hodně nehybně, ale jeden opravdu nikdy neví. Kdyby se vzbudil a nedej bože podpálil zadky všem, nebo by to l smíchu, ale spíš k boji a brzy k setnutí něčí hlavy.
"Nedivím se a chápu," konstatuje souhlasně, kdyby se měl přít, asi by to nevyhrál a proti tréningu taky neměl moc slov, nebo snad silných vět, které by jej z trénování vykroutily. Bylo lepší se učit tréningem než teorií, kterou člověk často zapomněl a neměl čas přemýšlet, jak sakra využít meč, prostě to udělal logicky. Ano, spálil se při praxi, ale ne tolik, aby jej to stálo život. Musel si však uvědomit, že život nebude vždycky tak jemný, jak se zdá a bude kysele nechutný a někdo mu dokonce hodí opět sůl do rány. Když viděl jasně a nepřemýšlel nad pomstou, uvědomoval si toho až moc. Třeba to, že by mu nevadilo na lovu zemřít, asi proto se i na tuhle cestu vydal, však jej to nic nestojí, jen vlastní hrdost a ta mrtvole okousávané bestiemi či havrany není k ničemu.
Měl jen jeden krk, sice ironicky přemýšlel před tím, že klidně rád zemře, ale nebyla to zas taková pravda, to na tom bylo matoucí až vtipné. "Hold mám jen jednu hlavu na krku, jedno srdce a pokud bych se nechal zabít, už bych tu nebyl. Neříkám, škoda by mě asi nebyla, zejména ne v očích otce, ale tu radost mu neudělám. Ani žádné bytosti co by mě rovna chtěla k obědu." Zašklebí se nad tím, než dojde na slova o možném neúspěchu jeho cesty. Počítal s tím, klidně už za ty roky je někdo mohl dohnat za jiné činy. Klidně je opravdu mohlo něco okusovat na ostrově nebo dně moře, klidně taky mohli někde bezpečně dřímat pod ochranou víl. "Ano, vím. Je to jako s lidmi a taky by to byla moje vina, trvalo mi to se stát lovcem. Ale tak…mohu to zkusit, když bude moje cesta neúspěšná, určitě se mi podaří poznat nové lidi místa, třeba najdi nový život." Mávl nad tím rukou, jako by plánoval každý den předem, jako by věděl, že nemá cenu plánovat měsíce, nebo roky, když neví zda to přežije do příštího rána.
Mykal byl za ticho rád, většinu času dával pozor na okolí, nebo na mága na zádech koně. Ostatně těch pár slov, co prohodili bylo dost, inu, občas něco prohodil ke koni, když na něj zíral a loudil další jablka. Každopádně jakmile padla delší souvislá věta, mírně se v sedle zavrtěl, protože se do něj nedávno drápal a jeho nohy měly chuť ještě zůstat stejně jako zadek na zemi. "Asi pojedu kousek s tebou a pak se ve městě oddělím, ale díky." Odvětil klidně, když pohladil Koně po krku a upravil si otěže, byl rád, že se mág opravdu neprobudil a nezačal trojčit. "Třeba se ještě potkáme a třeba ta situace bude jinačí, ale nepochybuji, že by nás osud nesvedl sehrát dohromady za loveckých podmínek." Usmál se, ale celkem reálně, kdy se moc nešklebil. Nejspíš to bylo tím, jak věděl, že se brzy oddělí a bude na chvíli mít svůj prostor jen s věrným ořem. Brzy se poté rozdělili na jedné z křižovatek, kde na něj Mykal jen mírně mávl s popřáním dobrého dne a aby se mu nepletly patálie pod nohy, než vyjel svým směrem.

Sponsored content

Pocemarská vrchovina - Stránka 2 Empty Re: Pocemarská vrchovina

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru