Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Východní Tichý les Empty Východní Tichý les

8/7/2018, 23:16
Východní Tichý les V-ch-tich

Na rozdíl od fiplinské části tohoto hvozdu je ta východní, Mairornská, mnohem nepřátelštější a rozhodně ji nechrání magické ticho. Těžko by tu někdo hledal svěží zeleň, namísto tmavé, která značí stáří a únavu lesa. Je též oblíbeným lovištěm, proto si nese ponurou auru, která působí na další míře nepřátelství a hrozivosti tohoto kdysi krásného místa. I zvířata tu pomalu chřadnou, ale dobrá věc tu je, že jen s těší narazíte na něco magického, ať už se jedná o mírné tvory či příšery. Na jeho kraji se poté nachází město Tylona, které je převážně plné lovců, jež obstarávají královské rodině i šlechtě zvěřinu, kterou si ráda dopřává.


Naposledy upravil Kotlík dne 28/4/2020, 14:46, celkově upraveno 1 krát
Matthias Gerard
Matthias Gerard
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 04. 04. 20
Age : 23
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

4/4/2020, 11:51
Tylona pro něj představovala menší zajížďku, ale i tak se rozhodl se tu zastavit. Ne, že by tedy měl úplně na výběr, když mu Roibeart předal vzkaz od otce, aby domů přivezl nějakou zvěřinu. Mohl si samozřejmě vybrat, že neposlechne, ale neměl k tomu nejmenší důvod. Navíc si byl jistý, že zvěřina jistě potěší i jeho sourozence a on si bude moct chvíli odpočinout před cestou domů. V Zandile nikdy moc dlouho nepobýval, pokud to nebylo bezpodmínečně nutné. Přece jen pro něj bylo zásadní, aby odevzdal toho mága, kterého našel ve vesnici poblíž hor do péče královským vojákům. Byl si jistý, že více už stejně udělat nemohl. Rozhodnutí padne a spravedlnosti bude učiněno za dost. To bylo to jediné, co ho zajímalo. Zase bylo o jednoho člověka vládnoucího magií v jejich království méně. To si mohl přičíst k dobru a stejně tak i uznání, které mu to vyneslo u jeho učitele. Přece jen patřil k jeho nejlepším žákům, které učil. A vysloužit si u něj alespoň kapku uznání a nějakou tu pochvalu bylo vždycky obtížné. Člověk se musel naučit číst v jeho tváři a gestech, což bylo něco, co od něj Matthias okoukal docela dobře.

Jakmile dojede k hostinci, seskočí ze svého vraníka. Velmi jednoduše by si ho tu mohl někdo splést jen s dalším lovcem, který se brzy vydá do lesa lovit zvěř. U sedla visela připevněná kuše a na druhé straně toulec se šipkami. On sám měl na zádech připevněnou pochvu s mečem, kterou zakrýval zelený plášť s kapucí, který mu leckdy pomohl se skrýt v podsrostu, když stopoval. Sice dokázal ulovit nějaké zajíce, možná by měl dost trpělivsoti i na to skolit srnku, ale jeho hlavní loveckou kořistí byli mágové. Nechá koně stát před hostincem bez toho, aby se bál, že by ho snad někdo ukradl, nebo se kůň nechal odvézt či si nechal sebrat něco z brašen či od sedla. Přece jen vyrůstal ve městě Volturi, kde se to kriminálními živly jen hemžilo, takže tamní koně byli naučení na jednoho majitele a moc lidí, které neznali, k sobě nepouštěli. Jistě dopad prvotřídního výcviku, který si jeho otec pro koně mohl dovolit. Když vejde do hostince, sundá si z hlavy kápi, která mu doteď částečně stínila obličej, a zamíří rovnou k hostinskému. "Potřeboval bych pokoj a jedno místo na ustájení koně." Pronese a rovnou mu na bar hodí nějaké peníze, které by měly jeho pobyt plně pokrýt, tedy pokud nenarazil na nějaký vybraný hostince s prvotřídními službami, o čemž docela pochyboval. "Stáj je vzadu, pokoj vám připravíme." Jednoduchý odpověď a shrábnutí jeho peněz. Matthias jen přikývne a vyrazí zpátky ven. Byl rád, když se mohl vyhnout nějakým zvědavým otázkám, které občas od majitelů hostince přicházely.
Irelia Rocherdiel
Irelia Rocherdiel
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 04. 04. 20
Age : 20
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

4/4/2020, 13:23
"Buď od té dobroty a chcípni." Šokované ticho, které se po těchto slovech nepostrádajících dávku jedu dospělé zmije, rozneslo po prostoru prvního patra, dokládalo jistý druh uspokojení hlavní aktérce, která bez špetky váhání nasadila úsměv povrchního snoba, zanechávajíc za sebou pětačtyřicetiletou ženu s výrazem, jakým se pyšní ryba na suchu. Otevírání a zaklapnutí úst ji provázelo ještě pár kroků po schodech, než se rádoby paní rodu rozhodla dát najevo rozhořčení, či spíše v jejím případě? Zraněné ego, tolik pocuchané od doby, kdy jí manžel přišel na opakovanou nevěru, na čemž se podílela právě Irelia, jejich jediná dcera s krokem dozajista elegantním, hrdým a pro tuto chvíli i vzdalujícím se od soptící babizny, jak poslední roky svou matku několikrát nazvala - jen nikdy ne před otcem. "Okamžitě se vrať a omluv se! Jestli to neuděláš, řeknu to tvému otci!" Ach, jaká to oblíbená součást každé diskuze - vyhrožování. Vzájemná nenávist pokaždé utvrzovaná obdobnou frází o zničení té druhé, rozcupování na nejmenší kousíčky, přičemž se to, jak se dalo čekat, dozví hlava rodiny. Něco, čím matka své dceři ráda vyhrožovala, aniž by tím získala jakýkoliv náznak respektu. V jejím případě? Pouhou lítost, ale té vůči ní nebyla Lia schopná. "Zkus to," dodá ušklíbajíce se tou představou. Uvidíme, jestli ti papá uvěří, dodá v duchu, úsměv od ucha k uchu, než se za ní zabouchnou dveře. Atmosféra, která nyní bude po několik dnů vládnout v domě, nebyla nic pro ni. Zůstaly tam samy dvě, což představovalo nekončící válku a žádnou kapitulaci. Otec se už druhý den nacházel v Zandile v doprovodu Remella, který se naštěstí uvolní dřív a dorazí do Tylony ještě předtím, než si ty dvě ublíží na zdraví. Lie bylo jasné, že se radši bude zdržovat v přítomnosti svého nejmilejšího syna, ostatně Sidrias byl pýchou rodu a společně dostali tolik příležitostí plánovat, jak zničit jediné dceři život naprosto pitomým svazkem, s nímž nesouhlasila - co na tom, že nevěděla, koho by si měla vzít? Všichni do jednoho byli stejní. Stejně nudní, staří a zámožní. A i tomu poslednímu z nich se líbila představa mladinké ženušky, s níž by se mohli chlubit na veřejnosti. To, že by jim Lia nejraději podřízla krky jako špinavým prasatům na porážce? O tom nepotřebovali vědět, dokud situace nebude natolik vážná, aby byla nucena vykračovat vstříc oltáři.

Dveře se s bouchnutím zavřely za nejmladším potomkem rodu Rocherdiel, pánům z Tylony, kteří toto město obývali po celé generace, jak její otec nikdy nepřestal vyzvedávat při každé příležitosti. Nejčastěji o večeři, jeho oblíbené téma número uno. Tmavovláska se ani jednou neohlédla přes rameno, zda se jí matka nerozhodla následovat a třeba i za vlasy přitáhnout do domu, ale nejspíš si vyřvávala plíce nad tou nezbednicí převlečenou za kotě s nadýchanou srstí, neškodné, ale přesto opatřenou ostrými drápky, kdyby se rozhodla, že té nevinnosti bylo dost. Rychlé kroky nenabíraly na intenzitě, byť její srdce tlouklo po tom, aby konečně utekla z tohoto šíleného místa. Namísto toho se nesla dál jako hrdá lady, kterou ostatně byla a tuto pozici si nehodlá nechat ukrást zatrpklou starou rašplí. "Scházela jsem ti, Merline?" Jedovatý tón se mávnutím proutku změnil na něžný, téměř dětský, když vstoupila do stájí, kde ji s radostným frkáním pozdravil jeden ze dvou věrných členů smečky, majestátní hřebec honosící se odstínem srsti tak tmavým, jako by byla vyrobena z jejích kadeří. Druhý na sebe nenechal dlouho čekat, mrštná vlčice, která žila vlastním životem a po Tyloně se pohybovala dle libosti. Kdokoliv by jí chtěl ublížit, musel by se zpovídat a to obnášelo určité nepříjemnosti, proto si nikdo na ni nedovolil ani hodit zlý pohled. "Ty bys tu ježibabu zakousla, viď?" S láskou, kterou očividně byla přednostně rozdávat zvířatům než lidem, si chlupaté stvoření k sobě přitiskla, hledaje u ní oporu. Někdy, v určitých chvílích vášnivého vzteku, se kochala možností poštvat Nyx proti té otravné stařešině, bavit se jejím kvílením, zatímco by z ní vlčice rvala maso, dokud by neodhalila bělost ohryzaných kostí. Určitě by to stálo za to, ale také by podobný čin obnášel nepříjemnou konverzaci s otcem, která by skončila... no, určitě ne v její prospěch. "Půjdeme pryč," osloví ty dva, zatímco se nebála ustrojit hřebce na výpravu do lesa, kam se měla vydat s Remellem následujícího dne. Lov jí pokaždé uklidnil, odvál všechno špatné. A její bratr? Zábavná společnost, o tom nebylo pochyb. Také se kolem něj točilo nápadnic, že si kuší musel prakticky prodírat cestu skrz ně. "Připravte mi mou kuše, dostatek šipek," štěkne rozkaz po služebnictvu, které se staralo o chod domu a stáje. Také měli na starost tu největší zásobu loveckých zbraní, protože Tylona byla oblíbeným útočištěm každého, kdo se rozhodl vyrazit na lov do tamních lesů. Netrvalo dlouho a Lia se vyšvihla do Merlinova sedla, po jeho bocích připevněné toulce se šipkami. Jednu kuši nechávala zavěšenou podobně jako toulec v brašně, ale druhou si přehodila na záda. Pobídka patami do slabin signalizovala ústup všem, kteří nechtěli skončit pod tvrdými kopyty jejího milovaného oře, po jehož boku mířila vlčice, než nabrala tu správnou rychlost, udržujíc směr. Pokaždé hádce mířila Lia do místní krčmy, kde se shromažďovalo velké množství cizinců ale i místních, kteří si potrpěli na dobré pivo, víno ale i společnost, neboť právě zde se utvářely skupinky lovců. Bez nějakého předchozího upozornění vyrazila ke stájím a byla by tam skončila hned, nebýt muže, který si vedl svého koně a jehož by klidně mohla přehlédnout, kdyby se neozvalo ostré zavrčení a Merlin by si nepřihodil svou do mlýna škubnutím hlavou. "Hou, hou, hou," poplácá hřebce po krku v chlácholivém gestu. "Měl bys dávat pozor, kam šlapeš. Někteří tu mají ostré zuby," ospravedlní chování vlčice, než koně znovu pobídne k chůzi, tentokrát viditelně pomalejší než s jakou si to hnala od domova. Před stájemi stačilo seskočit a elegantně přistát na nohou bez zakolísání, které obvykle pronásledovalo paničky nenarozené v sedle. Na rozdíl od nich si Lia při lovu nepotrpěla na dlouhé sukně - k její spokojenosti stačil kožený korzet, kalhoty a košile střižená tak trochu jako kratší šaty s dlouhým rukávem. Jedno místo ve stájích bylo vždy vyklizeno pro ni, vždyť za to krčmář dostával poctivé peníze. A zbývající volný prostor zůstával hned vedle, což znamenalo, že se dalšímu setkání nevyhnou.
Matthias Gerard
Matthias Gerard
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 04. 04. 20
Age : 23
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

4/4/2020, 13:55
Když se vrátí ke své klisně, kterou nejdřív pohladí po krku a pak jí chytne jemně za otěže. Nemusí jí nijak táhnout, přece jen v jeho přítomnosti je dost krotká. V přítomnosti cizinců už tolik ne. Trénink se na ní podepsal, což bylo jen dobré znamení. Moc nevěnuje svému okolí pozornost, protože pochybuje, že by se někdo pokusil vjet do ne zrovna malé klisny, kterou Fay rozhodně nebyla. Ve chvíli, kdy se ale ozve vrčení a klapot kopyt, nejspíš jen díky jeho cuknutí otěží zabrání tomu, aby klisna nevykopla a možná tak vlčici vážně zranila. "V tom případě by si měla dávat pozor na tvrdá kopyta." Oplatí dívce v sedle bez jediného pohledu a dál vede klisnu ke stáji, kde by mělo být ještě jedno volné místo. Možná kdyby se podíval na dívku, která seděla v sedle, uvědomil by si, s kým mluví, ale momentálně neměl potřebu se rozhlížet. Chtěl Fay ustájit, aby si po cestě ze Zandily odpočinula, protože jí zrovna nešetřil. Navíc měla i jistou zátěž, kterou kromě něj představovali jeho zbraně a nějaké to oblečení a vybavení na to, aby přežil nějakou dobu klidně i v lese. Rozhodně se nedal považovat za rozmazleného šlechtického synka, i když i tak se dokázal chovat a prezentovat.
Ve chvíli, kdy vejde do stájí, netrvá mu dlouho než najde poslední volné stání a i s klisnou k němu zamíří. Neujde mu, že hned vedle právě sesedla ta dívka, kterou potkal, ale ani tentokrát jí nevěnuje důkladnější pohled. Spíše to zaznamená jen okrajově a více pozornosti jí věnuje až ve chvíli, kdy Fay neklidně pohodí hlavou, když jí zavede do stání. Bylo mu jasné, že je klisna neklidná kvůli vlčici, na kteoru zaprvé nebyla zvyklá a zadruhé jí nepřímo ohrožovala na cestě. "Jinak na té cestě sji to byla spíš ty, kdo má dávat pozor na cestu a na tu svou vlčici. Setkání s mojí klisnou by nemusela úplně rozchodit." Upozorní jí, zatímco začne rozepínat přezky, které drží jeho klisně na zádech sedlové brašny, ve kterých má jak náhradní šipky, tak i některé další vybavení, oblečení a další potřebné věci. Klisna si mezitím odfrkne, jako by jeho slova chtěla jen potvrdit a na jeho tváři se objeví pobavený úsměv. Pak se otočí, aby na dřevěnou kládu, která dělila jednotlivá stání, hodil svou sedlovou brašnu. Z toho je asi jasné, že cleou dobu stál k dívce zády, teprve, při odkládání brašny si dá větší prostor k tomu, aby si jí prohlídl. "Jako lady byste měla na své věci a zvířata dávat větší pozor." Doplní ještě, když se znovu otočí a začne tentokrát rozepínat podbřišník, aby klisnu zbavil i sedla. Sice Ireliu mockrát nepotkal, ale z těch pár setkání na některých společenských událostech si jí zapamatoval. Přece jen paměť na obličeje měl a v případě nějaké jejich důležitosti si k nim dokázal přiřadit i jména. Jestli si ona bude pamatovat jeho, to bylo otázkou, která ho asi ani nikterak netrápila. On nebyl ten, kdo byl v jejich rodině důležitým, takže by si asi spíš měla pamatovat jeho bratra, který jednou stane v čele jejich rodu.
Irelia Rocherdiel
Irelia Rocherdiel
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 04. 04. 20
Age : 20
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

4/4/2020, 15:03
Netrvalo dlouho a ozvalo se staré dobré vrčení, malý důkaz pouštění hrůzy, jímž si Nyx udržovala respekt mezi místními. Někteří cizinci si z ní pouštěli do kalhot, jiní se pokoušeli hrát drsně, že je nic nerozhází. Hlavně ne jedna vlčice, která jim ze zadku klidně mohla nadělat sekanou. Zanedlouho se přidal i hlas v doprovodu klapoty koňských kopyt, nejspíš v rámci opakované tendence ji popíchnout. Aniž by se ohlédla přes rameno, dávaje tak na sobě znát, co si o tom myslí, koutek rtů se zkroutí do škodolibého úsměvu. "Jistě. Věřím, že by se jí držela zuřivě. Zvláště z čelistmi zahryznutými do její nohy," nenechá si vyvrátit možnost, že právě takhle by mohlo setkání s kobylkou a vlčicí dopadnout. Nyx nepatřila mezi plachá, krotká stvoření, koně jí neděsily, v jejich prostředí vyrůstala. Hodlal se s ní pošťuchovat? Honit si ego? Nebo jí dával rady, jak se má chovat? Zrovna on? V tichosti, které se mezi nimi rozprostřelo, snad jen trochu poničené spokojeným frkáním ustájených koní, začne odepínat přezky brašen a postupně Merlina odstrojuje, jak se sluší a patří. K hřebci se jen tak někdo nepřiblížil, divokou povahou připomínal Liu a podobně jako ona, ani on neváhal, aby někoho nekopl do slabin.

"To má být... pokus o výhrůžku?" Až nyní se k němu obrátí čelem, levou dlaň položenou na Merlinově mohutné pleci. Přinášel na dotek jistotu, klid, něco, co cítila pouze s ním a s Remellem, s nikým jiným. Obočí jen lehoulince povytažené v náznaku, zda svá slova myslí vážně, nebo se je rozhodne poopravit tak, aby si nezpůsobil případnou újmu na zdraví, pokud dál bude pokračovat v podobném tempu. Do chvíle zodpovězení z něj nespouštěla pohled, teprve poté si prohlédla jeho věci. Lovec? Jeho tu nevídala, ale mohl být tím, kdo to zkusí jednou a znovu svou chybu neopakuje. Tichý les nebyl pro každého a lov to samé. Kolikrát se stalo, že se některý z dobrodruhů prakticky připravil o život vlastní hloupostí? Kolik vypíchnutých očí, zlomených kostí a nebo zabití z omylu museli řešit? Částečně to byl důvod, proč věnovala pozornost jeho zbrani, aniž by se jí prsty dotkla - mnohým to připadalo neadekvátní, jako by si jim dovolila číst v deníku. Někteří lovci své zbraně považovali za majetek, na který žádná ruka, kromě těch jejich, nesmí sáhnout. Už při pohledu cítila tíhu kovu a dřeva, smyslného spojení, které v ní vyvolávalo plamennou vášeň, ale tady by jí ruka vyloženě těžkla. Výrobek to byl, na její poměry, trochu neohrabaný, nic pro ni - dle jejích úvah spíš než na lov v lese byl dobrý na střílení z výšek, kde by se tělo podepřelo o kámen. Její neúměrná velikost i tíha by jí zbytečně rozptylovali. Tylona, vzhledem ke svému postavení, investovala nemalé peníze právě do vyvažování a zdokonalování mechanismů, což se o cizincově kuši říct nedalo. "Na tvém místě bych se zastavila ve zbrojnici a vybrala si jinou," navrhne sladkým hlasem než v závěru pokrčí rameny. "Pokud nemáš ji ostatním lovcům házet na hlavu.". Teprve nyní si ho rozhodne prohlédnout opravdu zblízka. Něco na něm jí bylo povědomé, ale tváře jí obvykle splývaly v nezájmu o jejich osobu. Věděl, že je lady, tudíž se s ní někdy musel setkat. Nebo mu její portrét visel doma na zdi, co mohla vědět. "Co jsi zač? Lovec zvěře určitě ne." Ne, nebyl jím. Ne co se zvěře týkalo. I Nyx se pokusila pouštět hrůzu jeho směrem, aby vyklopil pravdu a své úmysly v Tyloně.
Matthias Gerard
Matthias Gerard
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 04. 04. 20
Age : 23
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

4/4/2020, 16:05
Dívka si byla očividně dost jistá sama sebou a hlavně svou vlčící, takže by očividně bylo zbytečné jí taky vysvětlovat, že by to nejspíš neskončilo dle jejích představ. Jistě, možná by to mohlo dopadnout tak, jak řekla ona. Jenže asi nepořítala s tím, že ve chvíli, kdy by se vlčice zakousla do nohy jeho klisny, bylo by to patrně naposledy, kdy by se zakousla do čehokoliv. Rozhodně by moc dlouho neváhal nad tím, aby bránil svého koně, který by tím mohl přijít k úrazu a výcvik nového by zabralo spoustu času a péče. ALe pokud si chtěla myslet to, že by její vlčice vyhrála nad jeho klisnou, ať si to myslela, stejně nemělo smysl jí něco vymlouvat. Neměl na to nejspíš ani náladu a zbytečné úsilí se mu vynakládat nechtělo.
"Ne, to je pouhé varování, upozornění. Říkej si tomu, jak chceš. Pokud ti název výhružka vyhovuje, tak si to tak klidně přeber." Odpoví jí bez většího zájmu a pokrčí rameny. Sice nebyl v pozici, kdy by mohl někomu vyhrožovat, ale pokud se jí tenhle pohled zamlouval a měla potřebu ze všeho dělat velkou věc, tak je to její úmysl, nikoli jeho. On jí jen chtěl varovat, aby si na svoje věci, potažmo zvířata, zkrátka dávala pozor a nepoštvávala je proti někomu, kdo by s nimi dokázal udělat krátký proces. Když si začala prohlížet jeho kuši, nechá to bez komentáře. Dokud na ní nehrabala, tak mu to bylo docela jedno. I tak o něm zbraně dost vypovídali, ale pořád to bylo lepší než kdyby se pokusila po ní šáhnout a vzít jí do ruky. To by asi dostala přes prsty, aby se naučila, že na cizí věci se nesahá. Bylo jedno, jestli byla z urozeného rodu a její rodina mělo tohle město pod palcem. Na jeho věci se nesahalo. "Díky za radu, ale pokud nevíš, o čem mluvíš, tak bys to komentovat neměla." Odpoví jí a pousměje se. Nemyslí to jako nějakou urážku, i když si je docela jistý, že ona si to tak přebere. Přece jen bylo jasné, že jako dcera z rodiny, která byla hlavou města plného lovců něco málo o kuších věděla. Jistě, ta jeho nebyla zrovna praktická na lov zvěře, ale pro jeho účely se hodila o poznání více než ty nejlehčí a nejmodernější kuše. "Nemám v plánu se zahazovat s ostatními lovci, tudíž háezt jim ji na hlavu by bylo dost neproduktivní." Odpoví jí i na další poznámku na téma jeho vybavení. Možná se snažila nějak se ho dotknout, ale zatím se jí to nedařilo. Přece jenom vyprovokovat ho k nějaké impulzivní reakci bylo docela těžké, jelikož se hodně dlouho učil svoje pocity a emoce potlačovat, aby se neprojevovali na jeho tváři a aby se podle nich neřídil. Po její otázce se podívá na vlčici, která se dá do vrčení a pozvedne obočí, když zvedne pohled zpět k Irelii. "Jsem syn lorda z Volturi." Odpoví jí a mírně se ukloní. Z určitého úhlu pohledu není ani jeden z nich tomu druhému nadřazen. Oba dva jsou potomci mužů, kteří vedou jedno z měst v Mairornu. On sice byl levoboček, ale i tak ho jeho otec uznal za svého, takže měl veškerá priviliegia, která se k potomku jeho otce mohli pojit.
Irelia Rocherdiel
Irelia Rocherdiel
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 04. 04. 20
Age : 20
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

10/4/2020, 14:50
Choval se jako každý druhý, který přijel do Tylony a hned si myslel, že za svůj život snědl víc moudrosti než kdokoliv jiný. Dle jejího úsudku i víc než jejich královna, nad čímž v tichosti a beze svědků protočila oči. Jen další z bandy idiotů, kteří o svých schopnostech nepochybovali podobně jako její nejstarší bratr. Ti dva by si bezesporu rozuměli, to se mohla vsadit. "No na zadek se z tebe neposadím," zareaguje pohotově po ukázce síly z pouhopouhého představení. Volturi bylo stejně prohnilé město jako její matka a neměla sebemenší touhu zdržovat se v přítomnosti někoho odtamtud, ať už dobrovolně či nikoliv. A snad, aby mu to dokázala, ustájí koně, své věci si vzala do náručí a písknutím popožene Nyx, aby se dala na cestu. Ani se nepokoušela vrazit ramenem do neznámého, tohle dětinské gesto si pro dnešek odpustí, jinak by musela nechat vyprat všechny svoje šaty a kdo ví, v čem by následující den lovila. Být jen o trochu milejší, možná mu i jedovatě popřeje šťastný lov, ale takhle jí úplně stačilo nedat mu ani sbohem a sebejistým krokem opustit stáje. Do hostince vrazila, nehledíc nalevo ani napravo, než vydupala po schodech do prvního patra rovnou do pokoje, který pro ni byl střežen jako oko v hlavě za cenu několika zlatek denně. Rázné zabouchnutí všem potvrdilo, že se mají držet dnes dál - ostatně spokojená bude, až se jí vrátí Remell.
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

10/8/2021, 21:49
<<<
Pomalu ale jistě kráčel tichým lesem směrem do Cyry. Nejprve mířil do Illivenas, ale na poslední chvíli si to rozmyslel, neboť jej dnešní krásný den do města příliš nelákal a bohužel v jeho živé paměti zůstaváala domovina jako místo, kam se zase tolik vracet nemůže. Od hudebních festivalů je to nějaký čas a do dalších ještě nějaká doba bude. Také si slíbil, že by mohl zapracovat na něčem novém a trochu svěžím, po dlouhé době by mohl opět zapracovat na své rozdělané skladbě, kterou už delší dobu promýšlí v hlavě. Několikrát se v dopise zmínil i otci, že něco takového skládá a je to teprve nedávno co mu přišla odpověď. Na jeho tváři se hřál příjemný úsměv, jak pomalu mířil do blízkosti hranic s Mairornem aby následně mohl pokračovat po jejich obchodu směrem dolů do Cyry. Už několikrát sem v minulosti zavítal - bylo to překvapivě klidné a milé místo, které jej nechávalo v tichu přírody zaměřit se pouze na to co potřebuje. Mnoho lidí sem nevítalo. Překročil jeden větší kořen a podepřel přitom rukou svou kytaru, kterou měl pomocí popruhu  nyní na zádech. Na sobě měl jen kalhoty , bílou košili a starší vestu zapnutou na jeden knoflík. Vlasy měl sepnuté sponou do vlasů v úhledném drdolu tak, aby mu nepadaly do obličeje, na jeho tváři se po celodenní chůzi už zračily známky únavy, někde během své cesty vytáhl ze své brašny píšťalu a během své cesty na ni začal hrát příjemnou melodii. Nabral do plic čerstvý vzduch a dál pomalu kráčel lesem, kde mu tráva sahala až nad kotníky. Zase se setkáváme starý příteli.." promluvil k lesu jako takovému ve své mysli. Zavzpomínal přitom na své oblíbené místo ve Fiplinu, strom opuštěný uprostřed nížin. Poprvé když místo navštívil, bylo to krátce po odchodu z Illivenas, co se na moment na světě cítil úplně sám a zároveň se štěstím ze svobody, kterou mu otec daroval tehdy cítil i bolest, že svého otce ztratil. Často pohledem směřoval směrem k domovu a když po letech své království opět navštívil jen tiše vzhlížel k jejich hradu, kde vyrůstal a kde jej otec ve všem podporoval. Nyní se tam nacházel jeho bratr, kterého otec zmiňuje v dopisech. I dnes ho v jeho batohu hřály dopisy jeho otce - samozřejmě ne všechny, kdyby měl všechny dopisy za 300 let skladovat, musel by si pořídit koně a kárku. Ale ty nejdůležitější byly stále s ním. Dnes ráno se k němu dostal další dopis od otce. Psal o pokroku, jaký jeho bratr udělal a Ragi byl na svého bratra právem hrdý. Ale čím blíže byl turnaj o korunu vílí říše, tím větší měl i svým způsobem obavy - o čem však nepochyboval, je to, že jeho bratr bude jejich lidu skvělým vládcem. Poslední dobou byl převážně znepokojen oslavou narozenin, která se zmiňovala v novém dopisu a i turnaj, který tímto nad celou vílí říší visel jako opar. Během jeho soustředění se i melodie, kterou hrál mírně změnila do smutnější a ne tolik veselé jako předtím. Pomalu pokračoval lesem, jelikož měl v plánu do setmění dorazit do Cyry. Ne že by snad neměl rád ten klid který mu tichý les poskytoval, ale byl si vědom i nebezpečí, které se v jeho tichosti ukrývaly.
Mai Navama
Mai Navama
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 10. 08. 21
Age : 14
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

11/8/2021, 10:44
//
Rozhlédla se kolem. Byla v ne zrovna přívětivém lese, v kterém se vznášela pochmurná atmosféra. Podle toho, co jsem slyšela, měla bych být už blízko hranic...už abychom tam byli... "Neboj se Ma!" popohnala koně, kterého vedla na uzdě. "Já vím, že se ti tu nelíbí, ale neboj se. Čím míň se tu budeme zdržovat, tím dřív budeme venku!" Snad na nikoho nenarazíme...však kdo by sem také chodil...no, zatím jsme měli štěstí...dostali jsme se až sem...tak teď to hlavně nepokazit... "Tak pojď, Ma!" Pod nohou jí křupla větvička, Jo...zatím se nám daří všechno podle plánu...ovšem otázka je, co budeme dělat, až budeme tam, kam jdeme...to...počkat! "Stůj," zašeptala na hřebce, když zaslechla odněkud znějící tichou melodii. Co to? Co to? "Počkej tu na mě!" obtočila uzdu, kolem jednoho ze stromů. Pak se co nejtišeji vydala za zvukem. Vyhýbala se větvičkám, aby pod ní nezapraskaly. I přes její opatrné počínání, však na sebe několikrát upozornila praskáním, nebo šustěním. Co to může být? Nějaké zvíře...nebo člověk...spíš člověk...i když, kdo ví? Přibližovala se ke zdroji zvuku. Když už byla blizoučko, skovala se za jeden z keřů a vyhlédla zpoza něho na hudebníka.
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

13/8/2021, 11:15
Už tomu tak bylo, že Ragi cestoval z větší části sám. Stejně tak to nebylo poprvé co se pohyboval po téhle části tichého lesa, daleko od domova. Věděl co si může dovolit, jak daleko zajít, aby nebyl na špatném území nebo ve špatné části lesa, kde by mu jako magické bytosti hrozilo větší nebezpečí. Les kolem sebe jakoby ani nevnímal, jeho ponurou náladu si změkčoval poutavou melodií na píšťalku, zatím co pokračoval kupředu. Kytara se mu občas zhoupla na zádech a vlasy sepnuté sponou padly okolo špičatých uší směrem dolů podél snědého obličeje. Na první pohled bylo poznat že sem nepatří, nejen svým vílím původem, jako i tím jak působil. Pleť ošlehaná sluncem prozrazovala dlouhé hodiny strávené v pouštích jeho domoviny. Vyhrnuté rukávy bílé košile odhalovaly jen některá jeho tetování z cest, kdy ta nejdůležitější byla očím skryta, stejně tak, jako byla jeho duše odhalená v jeho písních. Nejprve hrál až příliš veselou melodii na ponuré prostředí kolem sebe, ale alespoň trochu jej tak měnil ve svůj vlastní prospěch. Teprve o chvíli později se melodie pozvolna změnila do táhlejší a tesknivé, kdy se jeho mysl opět přiblížila směrem ke Xibramu. Tichý nádech na okamžik přerušil zvuk flétny a výdech jej opět obnovil. I přesto, že se věnoval chůzi a hře jeho smysly postřehly praskání větví a tím i něčí kroky. Melodie opět ustala a Veragin flétnu zasunul zpět do batohu, načež pravou ruku položil na rukojeť svého meče. Rozhlédl se kolem sebe a tmavýma čokoládovýma očima si prohlédl nejbližší okolí. "Kdo je tam?" jednoduchá otázka, ale pevný hlas. Přece jen pocházel z královské rodiny, má za sebou několik desetiletí výcviku a byl dobře učený, aby si uměl svůj respekt nebo jen autoritu vepsat do hlasu stejně tak, jako svoje city dokázal vyjádřit ve svých písních. Meč zatím ale zůstával bezpečně v pochvě, i když vznešená víla dávno zaměřila směr zvuku. Udělal několik kroků směrem ke keři odkud se ozvalo poslední zakřupání větvě.

"Copak nevíte, že je krajně neslušné lidi sledovat?" pronesl další slova, zatím co udělal ke keři další krok, pak už to byl jen rychlý pohyb hbitých vílích nohou, aby se ocitl za zády dívky, která se schovávala za keřem. Naklonil hlavu mírně do strany a zúžil oči, kdy si ji prohlédl. "Ne že bych měl v plánu vás strašit, ale plížit se v těchto končinách k někomu dalšímu aniž by jste si ověřila, že je ozbrojen by mohlo být více než jen nebezpečné." konstatoval už smířlivějším hlasem, kdy dokonce povolil napnuté svaly a stáhl ruku z rukojeti meče pryč. Při svých slovech se na dívku dokonce i mile pousmál a nepatrně zakroutil hlavou. Udržoval si odstup, neměl sice takovou víru v to, že by dívka byla schopná ho na místě sprovodit ze světa, ale na druhou stranu zase - pořád byl až moc blízko Mairornu. "Sledovala jste mě schválně, nebo je to jeden z vašich koníčků, schovávání se za keři?" pokračoval s mírným pobavením. Kdyby býval měl rozpuštěné vlasy, možná by svůj původ alespoň na okamžik skryl, ale spona, která je držela sepnuté jeho špičaté uši odhalovala zcela neomylně.
Mai Navama
Mai Navama
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 10. 08. 21
Age : 14
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

13/8/2021, 12:18
Jak se dalo očekávat, flétnista si jejího příchodu brzy povšiml. A jsme v háji...i když, když už v něm jsem delší dobu, tak to vlastně nic neznamená...horší je, co teď dělat...když se neozvu, bude mě považovat za nepřítele. Když se ozvu, může se to stát taky...tss...co dělat... "Já!" ozvala se po chvilce uvažování nejistým hlasem. Ač se ozvala, nehodlala se v nejbližší době ukazovat, moc dobře si všimla meče, který neznámý sevřel. Pravda je, že nevypadá, že je z Mairornu...ale to nic nemusí znamenat...horší je, že jde sem... Cizinec se rozešel jejím směrem a pokračoval v mluvení. Jako bych to nevěděla...ale lepší je se přesvědčit a nedbat na slušnost... Za chviličku už jí sál neznámý za ní, rychle se na něho otočila a postavila se. Zdálo se, že jí naštěstí nepovažuje za hrozbu, neboť se uvolnil a mluvil smířlivým tónem. "Jak bych měla poznat, že ten někdo ozbrojen, když se za ním nevydám?" zeptala se. To je moc hezké, dávat mi poučky, ale líp se to řekne než udělá. Dotyčný pokračoval v hovoru, zdálo se, že si je jistý svým postavením. Vypadalo to, že je to opravdu cizinec, ale v každém případě to nebyl člověk. Kdo to může být...má špičaté uši... "Chtěla jsem vědět, kdo to hraje," odvětila. Hlavně dát pozor...abych se neprozradila a abych mu nedala záminku k útoku...V takovémto klinči jsem ještě nebyla...v městě si mě nikdo nevšimne, ale tady....jak vysvětlím, proč se toulám na takovém pošmourném místě...
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

23/8/2021, 19:50
Odpověď v podobě zájmena 'já' nebyla nikterak uklidňující jako vědomí, že to neznamená prakticky vůbec nic. Možná jen tak někoho, kdo si není jistý, jak hloupě to vlastně zní a někoho, kdo si zároveň neuvědomuje fakt, že by to mohlo být nebezpečné. Nemusel kvůli tomu ani příliš používat svých schopností, aby si dal dvě a dvě dohromady, když se ocitl za zády dívky a sám se utvrdil ve faktu, že se jedná v podstatě ještě o dítě. Minimálně svým chováním a pak Ragi měl věk na to, aby mohl někoho považovat za dítě světa. Jak jinak by měl popsat dívku, která se krčí v křoví, aby se podívala na někoho, kdo hraje. Ne jen že to bylo nevhodné, ale také poměrně neslušné. A pak to v něm vzbudilo myšlenku, že buď vypadá tak nebezpečně, nebo nevyzařuje tu energii jakou by chtěl. Smířlivě se usmál, nemluvil arogantně ani nějak naštvaně – snažil se o smířlivý tón, jelikož ani on nebyl někde, kde by měl být a neměl v plánu tu setrvávat déle, než bude nezbytně nutné. “Možná by stačilo ovládnout svou zvědavost.“ pokračoval po její poznámce. “Je to o principu – nevíte zda je ona bytost ozbrojena a tím, že se za ní plížíte riskujete. A neriskujete zrovna málo.“ dodal ke svým slovům a zakroutil hlavou. Nechal svůj meč mečem a pozvedl koutek rtů do úsměvu. Upíral na dívku svoje čokoládově hnědé oči a chvíli skutečně čekal co z ní vypadne.

“Tak teď to víte kdo hrál a snad si budete pro příště pamatovat i to, že k ostatním se neplíží a neschovává se ve křoví. Ne v lese.“ dodal a udělal několik kroků stranou. Rozhlédl se okolo. Zřejmě byl až příliš blízko hranic a možná se trochu přepočítal a zašel dál do Mairornu než aby jen kráčel po hranicích. Měl by si pospíšit dál do Cyry. Sáhl do své brašny a opět vytáhl flétnu, aniž by se tam podíval. “Teď když jste ukojila svou zvědavost, měla by jste se možná vrátit, ani já tady nemůžu zůstat dlouho. Nejsem v zemi, která by byla k mému druho zrovna přívětivá.“ kývl na náznak rozloučení a pomalu kráčel dál. O pár kroku vepředu opět začal hrát poutavou píseň. Měl za to, že dívka byla jen zvědavá a pravděpodobně bude také mířit svým směrem. I když, může se mýlit. Ragi je cestovatel se srdcem na pravém místě. Kdyby měl najít způsob jak s někým hovořit našel by si ho, ale stát na jednom místě ve východním lese, bylo čiré šílenství. Obzvlášť pro vznešenou vílu.
Mai Navama
Mai Navama
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 10. 08. 21
Age : 14
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

28/8/2021, 18:47
Na další poznámku už se nedalo nijak odpovědět a tak zachovala mlčení. Tss...to nebylo ze zvědavosti...nebo možná trochu...ale jenom trošičku...nebo možná spíš víc...no, to je jedno...co se stalo, stalo se...na tom už nic nezměním.
Přikývla na souhlas, když hudebník poznamenal, že teď už ví kdo hrál a je to tedy vyřešené. O moc víc než před tím toho nevím...ale co nadělám... Pak neznámý ustoupil a Mai už se taky měla k odchodu. Když tu se zmínil, že míří za hranice Mairornu. Možná bych se ho mohla zeptat, jestli by mě nevzal sebou...ale, stála nerozhodně  na místě a dívala se za hudcem, který už pomalu odcházel, Ale, co když je to nepřítel?...Ale nechoval se nepřátelsky...tedy skoro...však stejně neví kdo jsem...jen by mě převedl přes hranice... po chvilce váhání se rozhodla. "Počkejte!" vykřikla na něho, dost hlasitě, aby jí i přes píseň slyšel, "Nemohl byste mě vzít s sebou?" na chvilku zaváhala, "Tedy, pokud proti tomu nic nemáte..." zase delší pomlka, "...a jestli míříte za hranice," dodala už tišeji. Snad jsem neudělala chybu...no, svá slova stejně nemůžu vzít zpět...teď jen musím doufat, že se to vyvine pro mě příznivě...
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

30/8/2021, 14:00
Veragin se za celou tu dlouho dobu od chvíle, kdy poprvé opustil svůj domov, setkal s množstvím lidí. S lidmi, vílami, mágy a vlastně s kdejakou další osobností. Potkal noho bytostí, které měly svá tajemství a nezlobil se na ně. On sám přece jedno velké tajemství v srdci nosil. Korunu a domov, svůj milovaný Illivenas, svého mladšího bratra jehož čekal těžký úděl v turnaji, svou malou sestru. Všechno dávalo smysl jen v jeho hlavě. Pod košilí skrýval tetování, která představovala věci jeho srdci blízké, riskoval život, když se vracel do své milované domoviny, když hrál na tamních střechách. A riskoval život i nyní, když se pohyboval po území, které bylo pro jakoukoli magii dostatečně nepřátelské. Dívku poučil a mířil pryč, jelikož mu to přišlo nejrozumnější co může udělat, ostatně už musela poznat, že nebude jen člověkem, vždyť špičaté uši prozrazovaly tolik. Začal hrát a pomalu kráčel svou cestou a kráčel by nadále s hlavou v oblacích, kdyby na něj nezakřičela. Narovnal se, zastavil, odložil píšťalu od rtů a pootočil se jejím směrem. Nad jejími prvními slovy naklonil hlavu na stranu a jeho temně hnědé oči ji přejely pohledem. Možná to byla jeho milá povaha, nebo jen ta jeho stará dobrá romantická duše, která jej donutila tiše vydechnou nastřádaný vzduch z plic, jemně se na dívku usmát a teprve poté promluvit. "Pokud máte obavy, že bych mohl být zdejší - nejsem. Pocházím z Illivenas a původem jsem vílou, tudíž zde ani nemůžu být doma a jistě sama uznáte, že pro magickou bytost je samo osobě nebezpečné pohybovat se po území Mairornu." postavil se jí bokem a opět tiše vydechl, myšlenky mu vířily hlavou, ale nepřekřikovaly se, pluly jako noty po notových osách, v jedné hravé melodii. Cožpak to nemá žádné poučení? - Ale ano, jen musíte skočit do králičí nory a najít ho.

"Mířím do Cyry a pokud chcete jít semnou, měla by jste si pospíšit. Už teď jsem deset kroků před vámi." pobídl ji. Zvedl ruku a z vlasů vytáhl sponu, která je držela pohromadě a odhalovala jeho špičaté uši. Temné vlasy okamžitě zakryly jediná viditelný znak jeho vílího původu a Ragi schoval sponu do svého batohu. "Cestujete jen sama, nebo máte nějaké své věci? Předpokládám, že jste jen neseděla ve zdejším křoví a čekala, až někdo projede. Počkám tady." obeznámil ji. Kdyby jej požádala, aby ji doprovodil, učinil by tak, kráčel by kousek za ní a hlídla si okolí, kdyby se přeci jen spletl a měl být podveden. Pokud se jen sama rozhodla doběhnout pro věci, počkal n ani na onom místě dokud se nevrátila. Teprve, když se opět vydali na cestu se rozhodl znovu promluvit. "Mé jméno je Ragi, když už spolu máme někam cestovat. A vaše jméno?" udržoval si milý tón, neutrální. Nevyptával se na její důvod cesty ke hranicím, jen kráčel vedle ní a čekal, jestli mu bude ona chtít něco říct.
Mai Navama
Mai Navama
Poèet pøíspìvkù : 4
Join date : 10. 08. 21
Age : 14
Location : Mairorn

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

1/9/2021, 15:33
Neznámý ji ujistil, že není zdejší a že je víla. Víla?...To jsem si vílu představovala jinak...No, mám celkem štěstí, ta mě tady neudá...
Když vílu požádala, jestli by mohla jít s ní, nic proti tomu neměl. Štěstí nám přeje...do Cyry jsem chtěla právě jít... Pak nabídl, že na ni počká, aby si došla pro své věci, pokud nějaké má. "Hed jsem zpátky," prohlásila a vydala se rychlou chůzí do míst, kde nechala svého koně. Ten tam zatím stačil očesat několik větví, že na nich nezbyl ani lístek. Mai odvázala uzdu a s ní v ruce se vydala zpátky, "Pojď Ma! Už jsi se napásl dost!" S trochou úsilí se jí podařilo dovést koně na místo, kde na ni víla čekala. Zdálo se, že se nový spolucestovatel koni moc nezamlouvá, snažil se dostat pryč a tahal za uzdu tak, že měla dívka co dělat, aby ji udržela a nevysmekla se jí. "Nech toho Ma! To by stačilo!" Koni se ale moc nechtělo. I když už tolik nevyváděl, pořád trhal hlavou a hrabal kopyty a čekal na příležitost, aby mohl zmizet. "No tak. Budeš si muset na něho zvyknout, teď s ním budeme chvíli cestovat." Jestli takhle bude vyvádět, moc daleko se nedostaneme... Flétnista se představil jako Ragi a zeptal se i na její jméno. "Já jsem Mai," ukázala na vraníka, "A tohle je Ma."
Sponsored content

Východní Tichý les Empty Re: Východní Tichý les

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru