Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Heden

+6
Mëeria Soleis
Antares
Haida Ara Valdrinor
Dalakar Eret Moruideksuoy
Shayna Thetoris
Kotlík
10 posters
Goto down
Antares
Antares
Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 01. 05. 20
Age : 96
Location : Fiplin

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

3/5/2020, 22:15
V jednu chvíli si přál být prostě vzduch a jednoduše by se nechal odvát někam jinam, nejlépe do nějakého jiného světa, protože na tomhle by jej Beidi pronásledovala snad všude. I kdyby jí zabili třeba šestkrát, ona by prostě vstala z mrtvých a hodila po něm svou špinavou botu. S drzými ženskými se setkával poměrně často, zvlášť tady v Hedenu byly drzé více, než bylo zdrávo, nebo alespoň jemu to tak připadalo. Všechny tyhle namyšlené paninky si téměř vždy dovolovaly až moc. Jediné ženy, které byly jakž takž krotké, byly prostitutky, kterým se zaplatilo a ony se na nic většinou neptaly. Samosebou se vždycky našla nějaká, která to porušila a ptala se jej na to, jak přišel ke svým jizvám, zda zase někdy přijde a kdy to přibližně bude, zda náhodou nemá stejně hezkého bratra. Občas měl pocit, že jim kecání jde lépe, než huhlání přitom, co mají v puse jeho penis. Nejedna prostitutka by určitě vyhrála nějakou debatní soutěž, protože prostě nedokázaly zavřít klapačku. Na takové narazil v Illivenasu a tušil, že do místních bordelů jen tak nezavítá. 
Možná by mohl lovit ženy i jinde a nebo dokonce i ve vyšších vrstvách, ale sám bohatými tak trochu opovrhoval a nemusel ty jejich velké nosy, co měly nahoru a mysleli si, jak jsou lepší než všichni ostatní. Taky nechápal, jak můžou žít podle všech těch svých pravidel a nesmět tohle a tamto. On být princ, tak by ho zřejmě vymazali z rodové linie a vykopli hlavní bránou, protože on by se rozhodně jako princ nechoval. Alespoň to si myslel, skutečnost by klidně mohla být jiná a on neměl žádnou představu o tom, jak to v takovém paláci chodí. Znal je jen od pohledu a to mu asi stačilo. Nechtěl by mít tak velký barák. Moc nechtěné pozornosti a zbytečného prostoru, kterého měl stejně dost, když se pohyboval po celém městě a znal to tu určitě lépe, než nějaký králík, co si seděl na trůně. Musel ale uznat, že král Zior byl mnohem lepší, než ti ostatní, o kterých slyšel. Zvlášť královna Morgaine. Při myšlence se ní nakrčil nos a skoro by si byl odflusl, kdyby neměl v puse sucho. 
Na Beidi se mračil. Neměl ji rád už předtím a po tomhle ji bude mít rád ještě méně. Bylo špatné přát si, aby do ní udeřil třeba blesk, ale jemu by to pomohlo a třeba za týden by se tomu možná zasmál, protože by to považoval za nějaký vtip a začal by věřit v nějakého..snad boha..karmy? Sice velice nepřiměřené, ale to už nikoho nezajímalo. Jeho určitě ne a Beidi by to po zásahu tím bleskem nezajímalo už tuplem. Ty její náušnice a otravné šperky by se na ní pořádně usmažily. Smrděla by jak spálené maso. Nic pro něj. 
Sevřel pěst k sobě, protože v něm začala poměrně bublat zlost. Kdyby to byl kdokoli jiný než zatracená Beidi, bral by to ještě v klidu, ale Beidi je prostě Beidi. Otravná moucha, kterou nemůžete zabít ani kdybyste měli tu nejlepší plácačku na trhu. A nebo lapač much. Chystal se jí něco říct, dokonce pootevřel tlamu, když v následující chvíli do Beidi strčila jakási žena. Pusa mu sklapla a na nějakou chvíli zůstal stát na místě jako zamrzlý, kdy sledoval celou akci, která byla..jeho splněný sen, jeho splněné přání, modlitba..cokoli. Zastříhal svými velkými slechy, jak se k němu donesl mačkavý zvuk rozsednutých pomerančů. Nevěřícně zamrkal, když se kůň, kterého si předtím ani nevšiml, rozeběhl. Pár sekund na to si všiml lana, které se začalo rychle šponovat a nakonec se natáhlo a začalo bednu i s Beidi tahat za sebou. Neubránil se zlomyslnému úšklebku. Líbilo se mu, jak ječela a jak to celé probíhalo. Zítra takové přání zkusí s jedním otravným klukem, který neustále v noci ječí nějakou písničku a Antares nemůže pořádně spát. 
Na divadlo by se byl díval s poměrně spokojeným výrazem dál, kdyby do něj dotyčná žena ze zrzavými vlasy nevrazila. V té chvíli začal být zase při všech smyslech a zorničky, které měl roztažené do většího černého kruhu se mu zase zúžily na úzkou štěrbinu. 
Rozeběhl se za ženou, kterou snadno doběhl a když ji chytil za paži, zabrzdil až svými tlapami trochu sjel po zemi a rozvířil trochu prachu. Otočil si ženu k sobě a svůj kočičí obličej jí strkal pomalu až do obličeje, když prach usedl. Chtěl si ji pořádně prohlédnout a trochu i očichat, protože ho zajímalo co je přesně zač. 
„Proč utíkáš? A proč je ti to líto? Udělala jsi správnou věc, abys věděla. Zbavila si mě otravné štětky." Její paži pustil už v polovině svých slov, aby to nebrala nějak ofenzivně. Děkovat ale nehodlal, na to měl až moc chlapské hrdosti. „Ty nejsi z Hedenu." Pověděl poté, co si prohlédl její outfit, který znal z Illivenasu. „Co dělá  štětko-bijka tady?" Pozvedl obočí.
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

23/1/2021, 18:35
<<<

Jak dlouho tomu bylo? Týden? Dva? Nebo celý měsíc? Nebyl si jist, když s pohledem k nebi pomalu kráčel směrem k Hedenu. Zbláznil se, nebo možná jen potřeboval vědět, že se ten den skutečně stal. Jak pomalu postupoval vpřed. Ve svých obyčejných kalhotách, bílé košili, kožené vestě. S mečem na opasku u pasu, s kytarou na popruhu na zádech. Batoh přes rameno. Je to už dlouho co jsem zde byl naposledy. Zajímavé jak se cesty vrací tam, kde už jsem byl. A přesto jsou úplně nové. Byl zcela přesvědčený, že dávno zapomněla Haida. Jejich cesty se rozdělily už tak dávno a přesto v něm zůstalo jakési přátelství, které ho táhlo očima k nebi, kdy se pousmál sám pro sebe. Cožpak to nemá, žádné poučení? sklonil hlavu a zakroutil jí, než se pohledem vrátil k cestě před sebou. A pak tu bylo ono setkání v jeho domovině. V jeho rodném městě, v milované zemi se srdcem na dlani a pod dohledem všech těch hvězd. Žena jež jej doháněla v myšlenkách, jež napadala jeho sny a provázela jeho písně po jeho cestách, ať se hnul kamkoli. Dívka, která jej táhla dál a donutila jej opět kráčet pod parným sluncem vysoko na obloze. Nevěděl zda ho nohy vedou tímto směrem, aby viděl po letech opět Heden? Město ve kterém poprvé pokusil vzdát se svobody a žít se ženou, kterou miloval? Bylo až zvláštní jak za jeho život měl tolik šancí milovat a pokaždé to zvládal jen se srdcem na svých dlaních. Nyní však cítil, že nebyl na dobré cestě. Vrátil se ve vzpomínkách k noci pod hvězdami. Za tuto cestu již po několikáté. Již s jasným vědomím, že to byl on, kdo tomu zabránil a s tím, že věděl proč je tomu tak. Nelitoval svého rozhodnutí, ale loučil se nejen s ní, ale se svým domovem. Zlaté okovy jsou v prachu cest a přesto ty domove, zůstal si blízko. Jak těžké by bylo žít s myšlenkou na někoho, kdo je tak blízko domovu S jeho vlasy si pohrával vítr a on cítil jak jej postupně svazuje pocit minulosti. Hned co měl město na dohled cítil ostré trny, zabodávající se hluboko do kůže, i když jeho tělo bylo zcela volné.

Konečně se dostal až k Hedenu, slunce se sklonilo k západu a nebe pokrývaly červánky, které se odrážely v zrcadlové hladině jezera pod městem. Věnoval tomu pohled a věděl, že neudělal chybu když se rozhodl projít branami města. Procházel ulicemi a na tváři se mu usadil milý úsměv až do chvíle než dorazil na náměstí. Usadil se v blízkosti kašny, odložil své věci a do klína si vzal svou kytaru. Od chvíle kdy opustil svou rodnou zem, svého otce a vlastně všechno co do té doby znal, cestoval a jeho láska spočívala v hudbě, kterou uměl dávat dál. Nyní tomu nebylo jinak a náměstím se brzy příjemné tóny jeho písní, které skládal, hrál a zpíval pro své okolí. Hrál tak jak mu srdce napovídalo a s každým slovem, kterým vyzpíval svou duši svým podmanivým hlasem. ( 1 písnička ) . Nezůstal však sedět sám a jak postupně šel čas a nebe dál padalo do polštářů z červánků, u kašny se s ním sešlo kromě posluchačů i několik jeho starých známých. Hráli na kytary broukali si a vyprávěli historky. Ragi očima sem tam navázal kontakt s někým z posluchačů a daroval nevinný úsměv. Co však unikalo jeho zraku byly ony zamilované pohledy dívek směřované k jeho tváři, po několika dalších písních. Čím pokročilejší byly červánky na nebi tím klidnější se stávala hudba, hraná jím i jeho přáteli, až se nakonec zklidnila pouze na melodie beze slov: společná píseň. .
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

24/1/2021, 16:17
Na cestu do Fiplinu se učednice kněžky těšila, na to až pozná novou kulturu i lid. I když to byla cesta "jen" do vedlejšího království, museli prakticky projet téměř přes celá dvě království aby se dostali na místo určení, aby se její učitelka a kněžka v jedné osobě setkala s králem. Doufalaa, že nepůjde o nic vážného, ovšem, těžko by si kněžku v takovém případě král pozval. Caelynn netušila, jak dlouho se s Aydou ve městě zdrží, ani jak dlouho bude s králem rozmlouvat, ale to její nadšení, které ji nabíjelo energií nijak neutlumovalo. Kdo ví, možná se podívá i k Měsíčnímu jezeru, ovšem i kdyby ne, jistojistě jej zahlédne alespoň z útesů Hedenu.  Věděl, že se žel tentokrát nepodívá do Illyrijských hor, ale nemusí vše vidět najednou a jednou ji tam cesta jistojistě zavede. I tak jí výhled na ně vytvořil na rtech úsměv když je míjeli. Doufala, že Artë dorazil do svého domova v pořádku a že snad nakonec najde své Slunce, pokud se tak nestalo, zasloužil by si lásku i se štětím. Alespoň takový z něj měla pocit. Pak už se snažila zapamatovat si každičký kousek cesty, který cestou do hlavního města míjeli. Výhled na město, které postavili lidé na útesech byl dech beroucí, stejně jako na jeho vnitřní prostory. Když nakonec dorazili po dlouhé cestě na místo určení, vypravili se hned za králem, aby mu co nejdříve vyšli vstříc. Trvalo to pěkných pár hodin, s tím, že kněžka svoji učednici propustila, neb ne všechno, co s králem probírala, bylo pro její uši vhodné. Caelynn se tak vydala ven, aby město poznala alespoň o trochu blíže.

Když vyšla do města, oči jí hned napověděli, že se slunce pomalu ukládá ke spánku a loučí se při čemž na nebi vytváří červánkovou podívanou. Podobné nebe mohla vídat i v Xibramu a přece bylo jiné, chvíli jej jen v tichosti sledovala. Nechala vítr aby si ji pohrál s dlouhou, ovšem lehkou bílou sukní vyšívanou jemnými zlatými ornamenty znázorňujícími oheň tančící po krajích sukně. Sukně jí sahala od pasu až ke kotníkům, dokonce schovávala bílé boty. Vršek pak tvořila světle hnědá do pasu sahající halena s dlouhým rukávem na níž byli stejné zlaté ornamenty, které lemovali i kraj bílé sukně, jen na rozdíl od sukně na haleně tvořili zlatou, ovšem jemnou pavučinu. Jemně si zastrčí pramen vlasů za ucho když se zhluboka nadechne a s výdechem věnuje pozornost městu při čemž e zaposlouchá do jeho zvuků. Slyšela typické zvuky, které by jste přisoudili městu, od hlasů dětí  až po dospělé, kteří se je snažili svolat k jídlu. Zrovna tak ale slyšela hudbu, kterou klidným krokem následovala, vsadila by se, že slyšela i povědomý hlas, ovšem než došla na náměstí, už se hrála jiná píseň. Chvíli se po náměstí rozhlížela, vládla tu uvolněná nálada, snad i díky oné hudbě. Po chvíli jí však padla do oka známá tvář, kterou tu opravdu nečekala. Párkrát zamrká když Ragiho uvidí, i když ji to vlastně mohlo napadnout, ať už díky tomu, že cestoval, nebo podle té písničky, kterou slyšela prve. Chvíli jej sleduje než se mírně pousměje při pohledu na zamilované pohledy dívek,. Mírně se nad nimi pousmála, chápala je. Ovšem sama se za slavíkem nevydala ani mu nevěnovala takový pohled jako ony. Věnoval mu jen jeden lehký úsměv, který mohl, ale nemusel zachytit. Musela uznat, že mu to sluší, ale jemu by slušelo snad cokoli. Hudbu, jenž hrál společně s dalšími bytostmi sice poslouchala dál, ale její kroky mířili v rytmu hudby dál, tedy klidně, nespěchala. Nejspíš, být to ještě před nějakou dobou by odsud spěchala rychle pryč, aby temnookého muzikanta neměla moc dlouho na očích či jí nezněl v uších. Nyní jej však jednoduše nechala jeho hudbě, cestování a obdivovatelkám a snažila se najít cestu k útesům, aby se mohla podívat na jezero o kterém toho tolik slyšela, při čemž si jen tiše broukala melodii, jenž zaslechla na náměstí.


Naposledy upravil Caelynn Naira Soveliss dne 24/1/2021, 17:38, celkově upraveno 1 krát
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

24/1/2021, 16:57
Sedět při zapadajícím slunci v Hedenu nakonec nebylo něco, co by od sebe očekával jen pouhých pár měsíců potom, co se jeho a Haidiny cesty rozdělily. Přesto tu byl a seděl na kamenném okraji kašny s kytarou ve svém klíně a drnkal prsty o struny, které vdávaly melodii, která splývala s dalšími tóny ostatních kytar. Usmíval se při tom a přivíral víčka nevšímajíc si zrovna dvakrát obdivovatelek, nevinných pohledů ani šuškání. Čas od času své temné oči otevřel a směřoval pohled k červánkům, užívajíc si klid jaký se dostával jeho srdci, při hře této klidné melodie. Ani si neuvědomil kdy, ale atmosféra na náměstí se měnila v příjemně odpočinkovou a k jeho uším doléhal nejen zvuk kytar, ale také spokojené broukání. Rozhlédl se po svých přátelích, kteří se k jeho hře přidali a potutelně se pousmál, dohrávajíc poslední tóny písně. Kytary na okamžik utichly a náměstí se ponořilo do šelestu několika rozhovorů. "Co zkusit něco trochu jiného?" navrhl přátelům a ti přikývli. Ragimu se nestávalo, že by se setkali někde pohromadě. Derick pocházel z druhého konce Otherkionu, Ivar byl sice původem z Cyry, která byla blízko, ale stejně jej už dlouho nepotkal - jediný o kom mohl říci, že by jej tu čekal, byl Kille, jelikož tu byl doma. Přesto, že se dlouho neviděli mohli se nazývat přáteli a poměrně dobrými muzikanty. "Sice tu sedíme čtyři, ale cítím se dost zahanben, když se tak dívám okolo." pronesl žertovně Ivar, když se rozhlížel a Ragi zakroutil hlavou. Přitahoval pozornost, ale také to nemuselo být jen jím. Všechny pohledy stejně nepatřili jen jemu. "To bude tou pověstí.. a to jsme se nikdy na nic příliš nepřičinil." "O to je to horší - ani se nemusíš snažit, i když představa jak to musí vypadat, když se snažíš.." přisadil si ještě k tomu Kille. Je pravda, že Ragi ačkoli v sobě nosil velké srdce romantického muže, ještě mnohokrát do svých románků srdce nevložil. Něco jiného byla jeho drahá žena a Haida jej také velice okouzlila, přesto všechny jeho něžné lásky začaly nevinně a naprosto nečekaně. Kdykoliv si na ně vzpomněl na jeho rtech zůstal něžný úsměv. Zakroutil znovu hlavou a raději pohled sklopil ke své kytaře, aby zahrál několik prvních tónů a vyhnul se tak nepříjemné konverzaci o jeho vztazích. Mohl vypadat jako proutník, ale ve skutečnosti jeho srdce mohlo vždy plát jen pro jednu ženu. Stejně jako hořelo touhou po jeho domovině. "Jako vždy.. Ragi a jeho kytara.." zaznělo ještě od jeho přátel, než se přidali do oné písně a opět tak náměstí naplnili příjemnými tóny. (Odkaz na písničku)  Sem tam se podívali jeden na druhého, jakoby se potřebovali ujistit, že hrají ve správném tempu. Komunikace probíhala ještě nějaký čas beze slov.

Ragi se konečně mohl rozhlédnout po svém okolí a navázat tak oční kontakt i s některými posluchači. Sám sebe neubránil úsměvu, když se střetl s jinými pohledy. Byla to část jeho povahy, když hrál. Jeho oči zkrátka dokázali vyjádřit to co cítil až příliš dobře a jelikož jeho srdce milovalo neustále, nikdy nebylo zrovna běžné, aby mohl někdo v jeho očích vidět i něco jiného. Snad i proto to mohlo mátnout srdce dívčích posluchačů. Sice by přísahal, že mezi tvářemi zahlédl, nějakou známou, ale lidí tu bylo dostatek, aby tomu nevěnoval přílišnou pozornost a raději se zaměřil na rychlejší část jejich písně, která se blížila tímto ke svému konci. Kytary opět utichly a tentokrát to byla domluva o delší pauzu, kdy se jeho přátelé rozhodli odskočit ke stánkům pro něco k jídlu, zatím co Ragi zůstal u kašny opřený o svou kytaru. Sem tam se rozhlédl po náměstí, než se rozhodl uvolnit sevření své vlastní vesty a rozepl na ni knoflíky, přičemž následně povolil i sevření knoflíků košile u jeho krku. Dokonce povyhrnul rukávy a odhalil tak několik tetování, které jej provázeli životem. Královská koruna, která byla na jeho klíční kosti naštěstí vidět nebyla, snad jen její malá část, která stejně nemohla říci mnoho. I kdyby ji někdo zahlédl, stejně by to nedávalo mnoho smyslu. Naopak jeho předloktí bylo odhalené a k zahlédnutí byl třeba javorový list, malé jednoduché slunce nebo symbol větru a moře, které opět už částečně skrýval rukáv košile. Tetováni byla umístěna tak, že tvořila společně docela pěkný celek, nikoli jen změť symbolů. Ragi se narovnal a trochu si košili upravil, když si všiml zvědavého pohledu usmál se a jen kývl hlavou na pozdrav. Dokonce i zvedl ruku a mávnul, což způsobilo trochu toho chichotání a dohady o tom, kdo půjde k němu blíž, aby se ho zeptal.. Ať už to bylo na cokoliv. Ragi se vrátil ke své kytaře a při čekání na ostatní jen prsty bubnoval do dřeva v tichém rytmu písně, kterou již hráli.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

24/1/2021, 20:28
Kroky ji vedli dál od kašny, dál od hudby, která měla téměř vždy ji k sobě přitáhnout, zrovna jako můru světlo. Ovšem, dnes se jí nenechala tak strhnout jako minule i když ji i tak zvládla přilákat. Přesto to byla příjemná hudba jak pro uši, tak pro srdce, zrovna jako atmosféra, kterou navozovala. Nebyla to však hudba, která ji nakonec odlákala od cesty k útesům, jenž měla v plánu, ale vůně jídla, která ji přelétla přes nos. Ne nadarmo se říká, že lidi a jejich kulturu dobře poznáte právě přes jídlo. Její kroky se tedy stočili ke zdejším stánkům. Ne, že by měla až tak velký hlad, že by to nevydržela, ale vody jezera jistě chvíli počkají, zatím co lidé, no. Těm se pomalu, ale jistě mohla blížit i hodina spánku, rozhodla se tedy přednost dát jim. Chvíli stánky jen tak procházela a sledovala co se okolo nich děje nebo jak lidé připravují některé jídla. Kdo ví, třeba bude mít štěstí a nějaký ten recept okouká, většinou ji k vaření zrovna moc nepouštěli tedy, pokud už se k němu odhodlala. Když hudba skončila, slyšela šepotání, snad i lehké hihňání od žen, které hudebníky obdivovali. Krátké ohlédnutí jí potvrdilo, kterého z nich okukovali nejvíc, inu měli proč. Dívka se opět začala proplétat mezi stánky, kde ji zaujali různě malované a vyšívané šátky, alespoň na chvíli. Jeden, na kterém bylo vyšité město Heden nad jezerem si nakonec i koupí, na památku a přehodí si jej přes ramena načež jej jemně zaváže aby nemusela hlídat zda nespadne. Pak už se rozezněla další, živější melodie, nad kterou se dívka pousměje. Neměla s sebou svoje housle aby se k muzikantům připojila, ale i tak si hudbu rozhodla užít - tedy svým způsobem. Prve se však musela proplést zpět mezi stánky ke kašně což jí nezabralo zas tak dlouhou chvíli.

Když se dostane blíž, očka jí přejedou po přítomných, někteří si do rytmu tleskali, jiní se i dali do tance. AA Cael? Ta si vyzvala k tanci jednoho z mužů vzdálenějších od kašny, kteří pokukovali po ženách, které pro změnu okukovali muzikanty. Nejspíš ho tím lehce vykolejila, ovšem přijal. Chvíli s ním i tančila do rytmu oné melodie, občas udělala i otočku, při čemž se jí lehká sukně roztočila. Ovšem i když tančila - a že jí melodie rozechvěla snad každý kousíček v těle - všimla si, že po jejím tanečníkovi pokukuje právě jedna z dívek po které se díval on. Protančila tedy i s ním až k ní a svého tanečníka předala do rukou dívky, jenž se na tvářích rozlila růž. Ovšem, ani víla nezůstala bez tanečníka, neb se k nim mezitím přidali další, takže se náměstí pěkně na melodii, jenž se snad mohla klidně hrát i někde v oceánu pod hladinou, roztančilo. Někteří tanečníci a tanečnice se prostřídali, včetně víly samotné a jiní zůstali v tom samém páru celý tanec. Když melodie skončila, muzikantům se doneslo k uším zaslouženého potlesku, než se z tanečníků opět stal debatní kroužek. Caelynn se pak vydal k jednomu ze stánků, pro vodu. Když se u stánku zadívala k fontáně, kde zůstal jeden z muzikantů sám, zamyšleně se zadívala do svého poháru s vodou a tiše vydechla. Koupila ještě jeden pohár a s ním se vydala lehkým krokem k fontáně. Když k ní dojde, mírně se na hudebníka pousměje. ,,Dobrý večer Ragi, ráda vidím, že se dobře... bavíš." Broukne, při čemž se na chvíli u onoho bavíš zarazí, aby si dala pozor na vykání. ,,Donesla jsem ti vodu, pokud by jsi chtěl... všimla jsem si, že jsi nešel s ostatními." Kývne ke zbytku jeho kumpánů při čemž mu pohárek nabídne. Na chvíli jí oči spočinou na kašně za ním než se vrátí k němu. Tetování si všimla, byla zajímavá, ale snažila se soustředit hlavně na oči a moc od nich neodbočovat.
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

25/1/2021, 18:11
Do publika se moc často nedíval. A to i přesto, že se nemusel ani moc soustředit na struny kytary. Dělal to už s takovou přesností, že pozorování toho, jak se struny vlní už spíše patřilo k jeho koníčkům než povinnostem. Ale co bylo v posledních letech jeho skutečnou povinností? Toulat se po světě a dopřávat si čerstvý vítr? Možná a docela určitě by k tomu mohl připojit i písně o své zemi, povinnost vracet se pravidelně domů, odepisovat otci a myslet na svou rodinu. I když to už byl spíš taky koníček a tužba srdce, než povinnost. Jen těžko se všem těm věcem mohl bránit, stejně jako nemohl bránit pohledům jeho směrem, ze kterých si jeho přátelé dělali legraci. Osobně sám netušil jak by to dopadlo, kdyby se snad na okamžik snažil, kdyby skutečně chtěl někomu ukázat co všechno se skrývá v jeho očích, duši a srdci. Lhal, věděl to až moc dobře, neboť to udělal s Haidou. Ukázal ji i ty nejtemnější koutky svého srdce i duše a nakonec se jejich cesty stejně rozdělily. Ragi zkrátka do královské lože nepatřil a dlouho do ní patřit ani nebude. Zvedl pohled od svých strun a zaměřil se do publika, zachytil pohled něžné dívky s dlouhými tmavými vlasy, jež mu věnovala nevinné úsměvy. Sám ji úsměv oplatil a chvíli opětoval i onen hluboký pohled, než byla dívka vtažena kýmsi do kola tance. Ragi zamrkal, jelikož si to v první chvíli vůbec neuvědomil, kdo by mohl být oním jedincem, jež dívku z jeho pohledu vymanil, ale nevadilo mu to. Jen na okamžik sklonil hlavu a pak se zase narovnal během písně, aby se rozhlédl. Bylo to tak přece jen lepší, než že by něco nechtěně způsobil. Jeho mysl byla stále příliš nestálá na to, aby se jen tak poddal faktu dalších možností. Píseň pomalu končila, když si poprvé povšiml Cael a v prvním momentě byl překvapen, že ji zde vidí, neboť co si pamatoval mohlo to znamenat jediné - že bude ve městě i kněžka. Nad vzpomínkou nad jejími prvo-počátkovými protesty, když s otcem přišli s tím, že Ragi musí odejít. Nakonec to ale byla ona, kdo to zvládl dokonale zařídit a dovolila tak Veraginovi, dědici Illivenaské říše, zmizet a stát se pouhým Ragim, muzikantem, svobodným a milovaným. Rád by ji opět viděl, nejspíš by z něj mohla mít i radost, ale jeho by spíš zajímaly otázky na jeho bratra a sestru. To byla jedna z věcí jež jej nejvíce trápily a jizvily jeho srdce s duší - otce si pamatoval, ale bratra a sestru? Jen z toho co mohl vidět, když vyrazili oficiálně do ulic. Vydechl vzduch, který se mu stačil nastřádat v plicích a pousmál se. Píseň skončila a on u kašny osaměl.

Jeho samota však netrvala moc dlouho. Ne jen, že se k jeho uším dostalo ono dohadování, kdo k němu z malého hloučku dívek půjde, ale zároveň i známý hlas, tanečnice po střechách. Poté co si upravil košili se opřel o svou kytaru lokty a zvedl k ní hlavu tak, aby na ni viděl. "Krásný dobrý večer i tobě, kolibříku." pozdravil ji s jemným úsměvem na rtech a pohledem těch svých tmavých očí, který jasně prozrazoval, že její návštěva -  byť nečekaná - je vítaná. Dokonce se ani příliš nepozastavoval nad tím, že by ji snad měl oslovit jménem a nikoliv přezdívkou, kterou pro tuto mladou dámu vybral při jejich prvním setkání. Pohled mu na chvíli padl na hlouček děvčat, jež se o jeho přítomnost dohadovala a nyní stáli jako přimražené, čekajíc co Ragi udělá s nynější společností. Ragi se usmál a sklonil hlavu dolů, že mu vlasy padly do obličeje. Následně ji zvedl opět ke Cael. "Věnuji se hudbě, samozřejmě že se dobře bavím. Není nic lepšího, než se setkat se starými přáteli." kývl hlavou na souhlas. Mohlo jej napadnout i to, že by Cael mohla myslet onu pozornost od jiných dívek, ale Ragi mluvil spíše k tématu hudby. Ostatně, zatím mu nijak nenaznačila, že by se snad mohl bavit i onou pozorností. Podíval se na kelímek, jež mu nabízela a kývl. "Díky, kolibříku." natáhl ruky a převzal si od ní vodu, napil se a položil kelímek vedle sebe na okraj kašny. "Někdo musí hlídat naše věci, rozhodně je tu nemůžeme nechat jen tak. Je tu hodně lidí. Proto jsem nešel s nimi." odmlčel se když se k ni vrátil pohledem. "Kněžka je ve městě? Předpokládám, že jsi přijela s ní. Objevuješ krásy Hedenu, nebo jsi zamnou přišla s něčím určitým?" dodá s jemným úsměvem a jedním z nejsvůdnějších pohledů, jaké jeho oči mohly dát. Jakoby byly temnější než kdy jindy, jako sladká, horká čokoláda. Ragi se narovnal a postavil se, přičemž kytaru opřel o hranu kašny, než se zaměřil na svou společnosti. "Předpokládám, že semnou chceš mluvit a zároveň oceňuji, že už nesedím v kašně, vzhledem k tomu, s čím jsem tě posledně opustil.." opět se na okamžik odmlčel. Rozhodně by do něj teď mohla strčit, ale musela počítat, že pokud by letěl do kašny on, vzal by ji sebou. "...takže, přišla jsi mi vynadat nebo máš jiné plány, Kolibříku." I kdyby na něj někdo nyní zakřičel jeho jméno, neuhnul by pohledem. Rozhodně mohla s jistotou říct, že i pokud by z nebe trakaře padaly, jeho oči by patřily jen jí. Stejně jako jeho pozornost.
Caelynn Naira Soveliss
Caelynn Naira Soveliss
Poèet pøíspìvkù : 29
Join date : 06. 12. 20
Age : 122
Location : Illivenas

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

26/1/2021, 09:36
Slyšela sice dívky jak šveholí, krátce se po nich i ohlédla a pousmála se. Následně už její pozornost patřila hudebníkovi, jemuž donesla pohár vody a také pozdrav. Mírně se usmívala, nepozastavovala se nad oslovením, jenž jeho ústa, jen na krátko o něco úsměv rozšířila aby muži vrátila ten jeho. Byla ráda, že jej vidí a že je, alespoň podle toho co viděla, v pořádku a že očima pátrala chvíli po případných zraněních. To si však mohl zpěvák vyložit nejspíš i jinak. Sama působila uvolněně, i přes fakt, že byla v cizím městě a stála před mužem, který ji v rodném městě pěkně zamotal jednu noc. Opět sleduje jeho oči a sleduje kam cestují. Uvědomí si, že dámy za nimi ztichly při čemž jí lehce zacukají koutky. Neměli se čeho bát, ona jim jejich idol odvádět v plánu neměla a ani jej dlouho zdržovat. Tiše naslouchá aby jeho slovům přikývla. ,,Snad vám tahle atmosféra vydrží co nejdéle." Broukne klidně, při čemž  lehce přenese váhu z levé nohy na pravou nabízejíc Ragimu pohár i když "jen" s čistou vodou. Ten pustí, když jej víla vezme do rukou a mírně pokývne. Cítila jak si jí vítr jemně pohrává s lehkou sukní i když té stačil i lehký pohyb aby změnila lehké zvlnění. ,,Není vůbec za co." Odpoví mu při čemž sama lehce ze svého poháru upije, chvíli se do vody zamyšleně zadívá. Když však slavík promluví, opět své oči upře do těch jeho a chápavě přikývne, dávalo to smysl. I když... možná by se jeho přátelé měli obávat, že jim kolegu ukradnou jeho obdivovatelky. Lehce povytáhne obočí nad sérií otázek, jenž si z úst temnookého muzikanta vyslechne jen aby se nad nimi následně krátce pousmála. ,,Ano, tvůj předpoklad je správný - kněžka je ve městě... pro zatím. A co se mne týče... poznávám město dokud mohu, nečekala jsem, že tě tu potkám, byť nejde určitě o nepříjemné překvapení." Na krátko se opět pousměje a jemně si zahrne pramen tmavých vlasů, jenž se jí dostal do obličeje, za ucho. Moc dobře viděla ten jeho úsměv který by podlomil kolena nejedné ženy, nejspíš i ty její být to oné noci. Zrovna tak viděla i jeho uhrančivě tmavé oči, v kterých se dalo snadno utopit. Cítila, jak jí při tom pohledu poskočilo srdce a na rtech se jí rozleje úsměv, stále cítila to co tehdy jen... to bylo jiné. Věděla, jak jednoduché by bylo se v jeho očích ztratit. Při slovech, jenž tento úsměv následují se tiše zasměje a jemně zavrtí hlavou. ,,Jen jsem tě  přišla pozdravit a ujistit se, že jsi v pořádku. I když je představa tvé maličkosti v kašně úsměvná, není to něco čeho bych byla schopna..." Odmlčí se při čemž jí v očích poskočí šibalské plamínky. ,,... jelikož té kytary by byla škoda." Dodá pobaveným tonem doprovázeným tichým smíchem. ,,Vlastně... ti za tvůj způsob opuštění dodatečně děkuji, velmi cenná lekce." Dodá upřímně i když s o něco menším úsměvem, zda tato lekce byla opravdu prospěšná či spíše na škodu asi ukáže až čas na každý pád ji jen tak nezapomene. Lehce jí zacukají koutky jak jej poslouchá dál, při čemž jej obejde jistým a ladným krokem ke kašně a ze záhybů sukně vytáhne malý penízek aniž by její oči opustili ty jeho. ,,Vynadat ti? Ne... kdepak, slavíku... " Uculí se, ne, ona na nadávání nikdy nebyla a navíc... k ničemu by to nebylo. Zlehka penízek políbí a pustí jej po dlani do kašny stále však sleduje ony čokoládové tůně, tentokrát ji však do sebe tak lehce nevtáhnou. Lehkým krokem vyskočí na okraj kašny po kterém začne přecházet. ,,Půjdu... alespoň trochu poznat město. Přeji ti příjemný večer, Ragi... ať ti vítr k uším donese ty nejpěknější melodie." Pronese s mírným úsměvem načež její plamínky opustí ono čokoládové opojení. Přejde po kašně i s pohárem na opačnou stranu od zpěváka a zde seskočí zase na zem a krátce se ohlédne a ony dámy, jemž věnuje lehký úsměv než vyrazí zase na cestu dál poklidným krokem, kam jen jí nohy budou ochotné zavést.
Veragin Baldimmor
Veragin Baldimmor
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 18. 04. 20
Age : 476
Location : Illivenas

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

27/1/2021, 18:42
Jeho pozornost nyní patřila jediné ženě, a to i přesto že by po jeho jméně toužila kdejaká další, která s nimi byla na náměstí. Mluvil upřímně a stejně tak upřímný byl i jeho pohled. Neodolatelný, milý a všeříkající. Stejně jako jeho úsměv a slova, plná vřelosti a pochopení, které však nemuselo být opětováno. Atmosféra byla stále ještě krásně volná i když už hudba nehrála a muzikanti si dávali pauzu, Ragi však ve své hlavě melodii neutišil a pravděpodobně se k tomu ani nikdy nedostane, aby v jeho myšlenkách nezazněl jediný tón, jež jeho paměť uchovávala někde mezi normálními myšlenkami. Přikývl, aby dal najevo, že její slova bere na vědomí a vlastně tak trochu doufá, že tato atmosféra zůstane neposkvrněna, žádným nedorozuměním. Ačkoliv čekal, že díky vlastnímu temperamentu, jež mu předkládala dívčina hudba, nakonec skutečně skončí mokrý v kašně. Snad to bylo něco v jejím pohledu co mu nakonec napovědělo, že se nic takového konat nebude, nebo snad že by tak skvěle skrývala obyčejné věci za činy s pohárkem vody? Mohl se jen dohadovat sám se sebou jestli nakonec onen pohár vody neměl skončit v jeho obličeji a nikoliv v jeho rukou. Stále však ve vzduchu visela otázka - byl by k tomu vůbec důvod? Opět se usmál, když mu odpověděla na jeho otázku ohledně kněžky. byla to sice moudrá a velice vážená žena a Ragi na ni vzpomínal jen v dobrém, ale dokázal si představit jak bledý by byl její obličej, kdyby se po letech setkali. Snad by připustila, že ho kdysi měla ráda a že ho ráda vidí, ale nemohl tušit zda by se jej spíše nevyptávala, jestli drží slovo a drží se dál od Illivenas - a na to, by nemohl odpovědět s čistým svědomím, neboť by jeho srdce krvácelo. "V tom případě ti přeji příjemný výlet, Heden ukrývá mnoho krásných míst, byť musím říci, že i Cyra se svými jezery mu oponuje velice přesvědčivě. Každé místo má své krásy." pronese, když pohledem na okamžik uhne ke zdejšímu paláci. Haida by jistě Hedenem dívku provedla lépe než on, ale něco mu říkalo, že i kdyby nabídl svou maličkost, Cael by dala přednost vlastním toulkám. Ohledně zmíněném nepříjemném překvapení se nevyjadřoval, snad proto, že potkat ji tu bylo překvapivé a ještě překvapivější bylo, když se rozhodla k němu zamířit, což on sám nečekal. Ovšem nepříjemné mu to nebylo.
V kašně konec konců skutečně neskončil a dokonce se k němu dostal i onen důvod proč. Rozesmál se, jeho hlas byl podobný jako jeho melodie, měl jej hluboký a temný jako svoje vlastní oči a vlastně celkově se stával čím dál tím víc podobný sladkému medu a horké čokoládě, než jen obyčejnému smíchu. Ragi už takový byl, neodolatelný, milý a plný romantických myšlenek. Upřel na ni opět pohled dvou temných studánek a opět kývl. "Te kytary by byla skutečně škoda, uznávám - je to dobrý důvod." pronesl jejím slovem smířlivým hlasem, vzápětí však jeho obočí trochu povyskočí, když jejich minulé setkání nazve lekcí. Nakloní hlavu mírně do strany, aby si ji znovu prohlédl a ujistil se tak, že svá slova myslela vážně. "Lekce?" zopakoval. Jistě, nedovolil ji dát mu polibek, ale nikoliv proto, že by k ní snad měl odpor, nebo neuměl opětovat onu romantickou chvíli, jako spíše z důvodu, že by svého rozhodnutí dříve nebo později litovala. "Myslíš si, že jsem tě nenechal mě políbit, abych ti dal lekci? Jsem cokoli, ale rozhodně nejsem učitel, abych někomu dával lekce, kolibříku." odmlčel se a udělal krok jejím směrem, přičemž sám sebe musel zastavit, aby  rámci vlastních myšlenek srdce neudělal něco čeho by nakonec mohl litovat i on. "Možná někdy jindy, Cael." nyní už ji osloví jménem, aniž by se rozhodl svá slova nějak dále vysvětlovat. Stejně tak se už rozhodla odejít, zmizet z jeho doslechu i dohledu a on ji neměl v plánu následovat. Stejně jako ona tvrdila o svém temperamentu, Ragi - ačkoliv často byl málem králem romantických gest - tentokrát jeho srdce mlčelo a nechávalo ženu odejít, zatím co on usedal zpět na své místo a pohledem zavadil o pohár, jež mu před několika okamžiky donesla. Neměl v plánu dávat ji lekci, snad jen nechtěl aby litovala, že něco takového chtěla po muži, jež rozhodně nemůže zůstat v Illivenas a který by rozhodně nezůstal. Nevracel by se tam častěji i kdyby jej tam táhlo srdce nejen kvůli zemi a lásce k rodině, ale i kvůli ženě. Svým způsobem by ji ublížil více, kdyby ji nechal ať udělá co chce. Mohl ji nabídnout snad jen přátelství cizince.

Z úvah a myšlenek jej vytrhl slabý dívčí hlas. Zvedl pohled, aby se zadíval do azurově modrých očí blondýnky, která se červenala podobně jako zralá jahoda na svém keříku, když k němu natahovala ruce ve kterých dřímala malý zdobený perníček ve tvaru květiny. Ragi se na ni usmál a střídavě pohlédl na perníček i na dívku, než zvedl ruku a přijal onen perníček, aby si jej prohlédl. "Mám to brát jako žádost o píseň na přání?" pronesl tiše jejím směrem a dívka chvíli zůstala civět, jakoby ji právě vzal něco důležitějšího než kousek jídla. "Uhm.. ne.. já.. myslela jsem.." koktala a tmavo-očko se na ni jen dál mile usmíval, než ji se zakroucením hlavy zastavil a vzal do ruky kytaru a opět se o ni ve svém klíně opřel. "..asi vím co jsi myslela.." mrkl na ni, ale odpověď ji nedal, stejně jako si u sebe nechal teď už svůj perníček a začal vybrnkávat jemné tóny do svých strun. Vlastně zatím od chvíle kdy se jejich cesty s Haidou rozdělily, bylo všechno jako v mracích za větrného počasí. Snad i proto byl radši, když se vrátily jeho přátelé a mohli se vrátit k hraní dalších písní a dívka odstoupila stranou stále po něm pokukujíc, zřejmě čekajíc na něžnou odpověď. Promluví si s ní, později.
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

29/3/2021, 21:58
Anderion původně nechystal takto pozoruhodnou a vzdálenou výpravu. Jeho cesta původně vedla do jižního Sendanu, kde se chystal hledat svou sestru. Věděl, že se stejně jako jeho matka učí magii rostlin. Rozhodl se tedy hledat Evanlyn v místech, kde se tomuto umění dá naučit a přece je nakonec svedla dohromady náhoda. Anderion stál rozcestí a přemýšlel, kudy by se vydal pátrat dnes. Jeho lehkomyslná sestra prý s pravidelností opouštěla bezpečí domova a vyrážela studovat taje přírody přímo ke zdroji. Nakonec se vydal levou cestou a našel ji pouze díky tomu, že slyšel od projíždějícího povozu konverzaci, ve které vychvalovali hnědovlasou vílu zpívající na mýtině tak krásným hlasem, že se k ní dokonce slétl pár vlaštovek. To byl pro Anderiona dokonalý signál k tomu, aby se vydal na to místo. Už jen pro tu vzpomínku, kdy ten zpěv slyšel naposledy na vlastní uši, když byl naposledy se svou sestrou. Našel ji a strávil nakonec s ní asi tři týdny, kdy jejich hlavní náplní každého dne bylo krom sdělování si novinek jen ležet a užívat si přítomnost toho druhého.
To se ale změnilo. Asi dvacátý den od příjezdu se Anderion vydal do sousedního města, kde chtěl být trochu užitečný a navštívit téměř 600 let starého profesora, který se rozhodl odejít na odpočinek. Upamatoval se totiž na starý dopis, ve kterém tato víla prosila o mladého podnikavého knihovníka ochotného vyzvednout knihy a dopravit je do knihovny, odkud by následně dovezl jiné. Anderionovi to sice moc dobrodružné nepřišlo, ale i tak to moc rád udělal. Dorazil téměř za soumraku a tak se rozhodl strávit noc v pokoji pro hosty. Večer byl poučný a ráno nádherné. Přesně jak se sluší na takto půvabnou krajinu. Nicméně byl čas se vrátit a Anderion byl domluven s Evanlyn, že se jí pokusí rozšířit obzory zase v tom co uměl on. A to ho dostalu až do Hedenu.
Při příjezdu na hranice Fiplinu a Illivenasu mu došel fakt, že v zemi lidí ještě nikdy nebyl. A rozhodně netušil, že ho sem zavede jeho vlastní sestra. Jeho malá lehkomyslná sestra. Bral ji tak i přes fakt, že je o pouhých 17 let mladší. Její povaha tomu také dosti napomáhala. Nicméně čas kvapil a on se dostal na své nové společnici, hnědé klisně trefně pojmenované Bouřná vichřice, až do Hedenu. Město lidí mu přišlo na první pohled okouzlující. I přes jednoduchou architekturu ho unášela už myšlenka toho, že je město postavené na útesu a nikoho ani v nejmenším neděsila myšlenka na pád či zřícení nějaké části pevnosti či města. Nejdříve zkusil propátrat hostince v centru, ale po neúspěchu se vydal do východní částí města a jeho periferní vidění ho donutilo zastavit na místě. Na vteřinu dokázal zapomenout na problémy světa a zahleděl se pouze na krásu toho, co spatřil. Po krátkém rozhovoru s obchodníkem uložil předmět pečlivě zabalený do brašny a otočil se zády ke stánku s různými prstýnky, náhrdelníky, čelenkami a dalším krásným zbožím. Pomyslel opět na Evanlyn, ale v tom se začalo odehrávat něco jiného....
Grace Catlake
Grace Catlake
Poèet pøíspìvkù : 19
Join date : 02. 05. 20
Age : 18
Location : Fiplin

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

31/3/2021, 12:05
>>>

Život u kolonie nebyl vždycky med, ale Grace to milovala. Milovala to neustále se míhající nebe a možnost poznávat všemožné kouty Otherkionu místo toho, aby jen seděla někde v domě a plnila rozkazy rodičů, jako každá jiná slušná dáma - ačkoli, v tomto nebyl její otec/trenér jiný. Bylo časně ráno a oni byly opět na cestě. Věčné kodrcání otevřených a obytných vozů, nebo snad jen vozy se zvířaty. Její sestra při tom dokázala spát, ale ona ne. Jako vždy cestovala v sedle na jednom z jejich miloučkých běloušů. Konkrétně na klisně - Irin. Zatím co bílý hřebec, Azriel, kráčel po jejich boku. Jen těžko by jste je někdy zahlédli odděleně. Grace si na svých přátelích velmi zakládala a nedala na ně dopustit. Jela hned vedle jejich vozu, který řídil její otec a byl tažen dalšími dvěma koňmi, určenými jen na toto, protože zastávali názor, že koně musí odpočívat. Kdyby měli táhnout vůz i vystupovat, nebylo by vše tak propracované a koně by se rychle vyčerpali. Celou jejich cestu doprovázeli členové jejich kolonie na hudební nástroje, kytary bubny, harmoniku a další. Vlastně už i celý jejich příjezd byl obvykle představením, zpívali a rozhodně se nesnažili být potichu. I Grace vesele zpívala a netajila se tím, že má i docela silný hlas. Vlasy jí cuchal mírný vítr a s její tváří si pohrával veselý úsměv. Sledovala jak její kolegové a přátelé předvádí na vozech různé kousky a kdykoli projížděli kolem nějakých obyvatelů, hlasitě je zvali na jejich představení v Palisu. Byla to svoboda jejich života. Grace se zahleděla na nebe a na moment musela přivřít oči z toho jak ji oslnilo slunce. Blížilo se poledne a na obzoru se jim už začal rýsovat Heden. Už tu několikrát byla a vždy se ji tu líbilo, několikrát je zastihl déšť, ale nebylo to nic co by ji nakonec zastavilo od nočních vyjížděk. Dokonce i její koně pocítili tu touhu zmizet z kolonie a projet se kolem jezera pod útesem na kterém stálo město. Okusit trávu v jeho okolí a trochu uvolnit svaly potom, co budou celý večer napjaté při vystupování. Byla zasněná a na moment přestala i zpívat. Konečně se kolonie posunula a dostali se k bráně hlavního města Fiplinu. Vjeli do ulic a Grace opět, i po tolika návštěvách, byla zcela uchvácena krásou města. Kolonie se zastavila na hlavním náměstí, kde rozmístila své vozy tak, aby nezavazely výstupu ani přihlížejícím. Grace konečně sesedla ze hřbetu své klisny a jala se péče o ně. Nejprve oba důkladně očistila, vyhřebelcovala a rozčesala po cestě zacuchanou hřívu. Dala jim napít a donesla seno. Poté probudila svou sestru a společně se šly pořádně protáhnout a pomoct s přípravou na vystoupení.

S příchodem šera se na náměstí zažehly louče a zpěv přilákal diváky. Zatím co vystupovali ostatní, kejklíři a klauni, žongléři a dokonce i její sestra v podobě provazochodkyně - kráčela vysoko nad zemí, jištěná zespodu pouze svým snoubencem, připravovala se Grace na své vystoupení. Koním připravila a nasadila postroje a sedla, zatím co sebe oblékla do přiléhavého oblečku se závojem a jemnou průhlednou sukénkou, pod kterou měla volné kalhoty. Do vlasů usadila třpytivou čelenku. Koně vzala za jejich otěže a dovedla na okraj scény. Tam se vyhoupla do sedla klisny a po zaznění svého jména ji pobídla, koně vběhli bok po boku na scénu a opakovali vyznačený kruh, který s nimi obešla ještě za světla. Jejich tréning byl stejně tvrdý jako ten její a proto není divu, že když pustila otěže a nehnula se přes hřbet koně s nohama ve vzduchu ozval se bouřlivý potlesk. Opět se vrátila do sedla - ne na svůj zadek, nýbrž do dřepu. Nádech a výdech a poté se narovnala a zůstala stát, zatím co její dva bělouši stále ve cvalu opakovali stejný kruh po náměstí. Rozkročila nohy a stála každou z nich na jednom z koní, usmívala se, zvedla ruce do vzduchu a držela s jejich pomocí rovnováhu. Poté povolila a dopadla do sedla Azriela. "Irin, na druhou stranu." klisna se na její povel po zpomalení otočila a začala kruh opisovat v protisměru. Grace se znovu připravila do dřepu a jakmile byli koně téměř u sebe, odrazila se a přeskočila do druhého sedla, přičemž udělala chybu a noha ji sklouzla do třmenu, kde se zasekla. Místo toho, aby si dělala velkou starost zpomalila klisnu do klusu a seskočila na zem. Vysmekla nohu ze třmenu a na zemi udělala stojku následovanou hvězdou. Koně k ní došli zezadu a zatím co ona stojící na jedné noze, s rukama nachystanýma ve vzduchu připravila sama sebe na poklonu, koně se každý po jednom jejím boku uklonili společně s ní. Za doprovodu jejich a bouřlivého potlesku odešla z připravené scény, aby si vyslechla výtku svého otce, že vystoupení pokazila, následovaným starostlivou kontrolou, jestli je mladá sedmnáctiletá slečna v pořádku. "Je to jedna chyba. Uklouzla mi noha.." "Měla sis sedlo zkontrolovat pořádně, příště ať se to neopakuje! Ukaž.." Chvíli se tam pozdržela, než se rozhodla jít zpět k jejich vozu a snad se ještě trochu porozhlédnout po městě, když už tu byli. Možná se nenápadně trochu vyplížit. Jenže při cestě k vozu narazí na onoho pozorovatele. "Ah, zdravíčko." nervózní z přítomnosti cizince, ale pořád ještě v náladě po výstupu mu věnuje úsměv. "Byl jste na přestavení?" položí otázku, přičemž trochu přitáhne otěže obou koní, aby se ji nevysmekli.
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

18/4/2021, 23:52
Bylo trochu nezvyklé vidět po týdnech na cestách takové zástupy lidí. Jako kdyby mířili na něčí svatbu, či popravu. "Co si o tom myslíš?" zeptal se své němé společnice s dlouhou hřívou a hnědou srstí. Cleo jen pohodila hlavou do strany a spíše než cokoli jiného jí zajímal pytel ovsa na který nemohla v žádném případě dosáhnout vzhledem k tomu, že ho Anderion včera připevnil vedle sedlových brašen. Po tomto projevení nezájmu se Anderion začal opět soustředit na okolí. Všiml se nepatrného kusu pergamenu přibitého na dřevěném sloupu podpírající vyčnívající patro budovy, která měla na štítu obří nápis "Mandelova kavárna." Přešel tedy blíže a chystal se seznámit se s upozorněním na nějakého zločince, pašeráka, či jiné hledané osoby. Byl mile překvapen zjištěním, že se do města v blízké době dostane kolona plná kejklířů, klaunů a podobných profesí spojených s tímto stylem života. Ještě příjemnější zprávou bylo, že se vystoupení bude konat dnes po západu slunce. I přes touhu najít svou sestru se rozhodl, že toto vystoupení musí vidět. Došel tedy k hlavnímu náměstí, kde touto dobou už byla kolonie a připravovala prostor na večerní vystoupení. Zejména si tam všiml dívky vedoucí dva úchvatné hřebce či klisny. Na tu dálku to nebyl schopen rozeznat. Přemýšlel, jestli je jednou z účinkujících či jen pečuji o ta překrásná zvířata. Něco v něm ho začalo tlačit k rozhodnutí, aby to zjistil. Přešel tedy k místu, kde se údajně kupovaly vstupenky a pořídil si místo na sezení v co nejpřednější řadě. Poté u nejbližšího hostince zaplatil za pokoj na noc pro sebe i pro Cleo, která měla být ustájena ve stájích nacházejících se ve dvorku toho komplexu. Větší část odpoledne strávil procházením stánků, kde zakoupil knihu o chovu koní a další pojednávající o rostlinách vyskytujících se v této části kontinentu. Zbylé hodiny před vystoupením je s lehkým zaujetím studoval v kavárně, kterou objevil příhodně postavenou naproti klenotníkovi.

Konečně přišel večer a on se v rozprouděném davu pomalu, ale jistě dostával k místu, odkud chtěl sledovat dnešní vystoupení. Bodlo ho u srdce při myšlence, která vyzdvihla lítost nad nepřítomností jeho sestry, která jako snad každá dívka milovala koně, události plné veselí a jiné požitky současného světa. Konečně představení začalo. Kejklíři a klauni na něj zrovna nezapůsobili. Dívka pohupující se vysoko nad zemí byla ovšem jiná káva. Po celou dobu se bránil představě pádu z této výšky včetně následků plynoucích z možných zranění. I přes tyto obavy se nakonec přidal k bouřlivému davu oslavujících úspěch provazochodkyně doprovázených hlasitými ovacemi. Potom jakoby celý dav ztichl. I přes pohled na jásající lidi v jeho uších neznělo nic kromě dupotu koňských kopyt. Mlčky začal přihlížet představení dívky, kterou viděl starat se o očividně její vlastní koně. Celé představení nemohl uvěřit tomu, jak může kdokoli vycvičit koně do takové míry, že s nimi jde předvést takové vystoupení. Nakonec slečna provedla úklonu a do Anderionových uší se vrátil "ztracený" sluch. Aplaus doprovázený pískáním a řevem obecenstva ho nevědomě přinutil připojit se k nadšenému publiku a ušima se ozýval zvuk tlaskání jeho dlaní. Jakmile viděl dívku zajít mimo jeho zorné pole se rozhodl, že musí něco udělat.

Po deseti minutách protlačování tím zatraceným publikem se konečně dostal ven. Obešel místo, kde se konalo představení a spatřil řadů vozů, které nejspíš sloužily jako ubytování pro cestující skupinu. Po chvilkovém zmatení a dilema, ve kterém se rozhodoval, jestli je oslovení dívky správná volba, se konečně objevila. Vedla své taneční partnery - jinak to Anderion v té chvíli nedokázal nazvat - k jednomu z vozů. Dříve než stačil pozdravit, či jinak oznámit svou přítomnost, si ho dívka všimla a pozdravila ho. Chvíli jen zaraženě sledoval předmět na její hlavě. Poté jí pohlédl do očí: "Dobrý večer. Omlouvám se. Jmenuji se Anderion. Je mi ctí vás poznat. Jistě jste unavená, ale nemohl jsem si pomoc," vydechl, aby mohl do plic nabrat čerstvý večerní vzduch. Mezitím mu dívka položila otázku a on sám sebe přistihl při myšlence, že její představení je pouhé jedno ze dvou, za které stálo tam jít. "Ano. Všiml jsem si pergamenu ohlašující váš příjezd. Nemohl jsem si takovou příležitost nechat ujít. Upřímně musím říct, že vy a ta provazochodkyně jste jediné, díky kterým nelituji svojí účasti na tom představení." Téměř vteřinu na to ze sebe vysoukal asi tu nejpitomější otázku. Takovou, která vám nedá pokoj, dokud se prostě nezeptáte i za cenu totálního ponížení či pohledů vyjadřujících obavu o vaše psychické zdraví: "Jsou to hřebci či klisny?" zeptal se ukazujíc téměř neznatelně na dva koně, kterým před chvilkou přitáhla otěže. No teď ses předvedl. Třeba bude to dopadne lépe, než při tom ztrapnění v Bakirahu a Sendanu. Při myšlence na Sendan si opět vzpoměl na hlavní důvod své cesty. Tohle ovšem nechtěl pokazit a s co největší sebedůvěrou a vyrovnaností upřel pohled na dívku.
Grace Catlake
Grace Catlake
Poèet pøíspìvkù : 19
Join date : 02. 05. 20
Age : 18
Location : Fiplin

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

25/4/2021, 14:42
V jejich branži je něco jako chyba rozhodně nepřípustné řešení situace. Snad i proto, když opouštěla plac s odřeným kotníkem si ji otec odchytil, aby na ni mohl vrhnout velice rozzlobený pohled. Nemohla protestovat, věděla až moc dobře, že každá chyba může znamenat mnohem horší následky než by mohl být odřený kotník. Kdyby se pokusila například přeskočit ze sedla do sedla a noha by byla stále zaseklá, mohla spadnout a uhodit se do hlavy, nehledě na to, že ani jeden z koní by příliš shovívaví nebyl aby ji tu hlavu kopyty neotloukl, když běží. Grace sice věřila, že kdyby zaznamenali, že spadla nakonec by zastavili, ale žádný kůň nezastaví v onom okamžiku na místě. Sečteno podtrženo, nemusela by to přežít. A taky ta přednáška od otce ohledně oné chyby a její nezodpovědnosti, kdy si měla těsně před představením zkontrolovat sedla a třmeny, trvala několik dlouhých minut, zatím co běželo další vystoupení. Nezmohla se na slovo, protože věděla že má otec pravdu. Skutečně to jen prolétla, jelikož se nemohla dočkat až bude opět v sedle a bude moci potěšit sledující, až bude opět moci trochu předvést co v sobě má a co dokáže i když na první pohled připomíná jen křehkou ženušku. Kdy může ukázat, že i obyčejná holka může umět skvělé věci. Bylo jí teprve sedmnáct a samozřejmě měla ještě hodně před sebou, ale nic to neměnilo na tom, že jako člověk musela v tomhle světě hodně dokazovat. Odcházela tedy trochu sklíčená, ale stejně ji ten smutek nevydržel dlouho, jelikož se mohla jít trochu projít po městě, snad se trochu zatoulat i za brány města i když to měla v plánu až v pokročilejším večeru, koně si nejprve museli odpočinout a teprve potom s nimi mohla vyrazit ven.

Cestou k vozu, kde se chtěla převléknout, napojit koně a odsedlat je však narazila na cizince. Konkrétně na muže. Sama si jej příliš neprohlížela, kdyby snad učinila jinak zjistila by, že mluví s vílou díky špičatým uším, ale ona a mužské pohlaví byly jak dva stejně laděné póly magnetu. Zatím co ona toužila po lásce na každém kroku, když měla tu možnost s nějakým mužem nakonec mluvit, nedokázala si představit ani jedinou myšlenkou, že by se měli byť jen letmo dotknout. Hlavou ji běhala představa, že jednou nějakého pravého potká a až to nastane, že konverzace a bytí v jeho přítomnosti bude extrémně jednoduché, že nebude tak děsně nervózní a nesvá. Dnes měla štěstí, že na někoho nového narazila chvíli po vystoupení, ještě plná euforie a nadšení z potlesku. Trochu na něj pozvedla obočí, když na ni vychrlil první větu, která obsahovala nejen jméno, ale také únavu a snad náznak nějakého silného nutkání poznat zrovna ji. Překvapení rozhodně brunetka skrýt nedokázala. "Uhm.. Grace. Tak se jmenuji já.. Grace." vypravila ze sebe když se trochu otřásla z prvotního překvapení. "Nemohl jste si pomoct? Proč? Stalo se něco?" naklonila hlavu trochu na stranu, byla docela zmatená. Ne že by se nestávalo, že někdo po vystoupení přišel a chtěl se na něco zeptat, nebo když se přihnaly děti a chtěli si pohladit koně. Nebo naopak když se chtěli nechat svézt. Grace obvykle neměla problém na otázky odpovědět, protože to konec konců byly právě otázky. Nebo udělat něco hezkého a nechat děti trochu se svézt, byl to dobrý skutek, který obvykle rodiče podpořili stříbrným i když to Grace nepožadovala. Nyní byla ale zmatená, jelikož to nebyla ani otázka ani prosba o svezení. Jen jméno. Jméno a snad pochvala? nebo to chápala špatně?

Snad i proto odvedla pozornost k představení. Sama se do publika sice usmívala, ale nebyla schopná si povšimnout každé tváře, aby s jistotou věděla, že tam Anderion byl. Přítomnost tam ji potvrdil, tím se vysvětlilo snad i to, že šel za ní, i když stále ne úplně jistě nedokázala říct, proč zrovna za ní. "Tím chcete říct, že já a moje sestra jsme jediná věc, která vás donutila nelitovat? A tedy naši žongléři, komedianti a akrobati nejsou zase tak dobří?" nakloní hlavu na stranu. Nezněla uraženě, spíš jakoby se snažila shrnou to, jak jeho věta vlastně vyzněla. Doufala, že to tak nemyslel, jelikož věděla kolik dřiny stojí i za vystoupením akrobatů, nebo takového žongléra, který šikovně předváděl své vystoupení. Dokonce i jejich kouzelník ve světě plné magie dokázal spoustu pěkných triků, aniž by ve skutečnosti nějakou magii doopravdy uměl - i když i o tom Grace pochybovala, jeho vystoupení ji vždy přivedlo do němého úžasu. Sice to shrnula v jedné větě a otázku v tom skryla, raději se rozhodla že odpověď znát nechce. "Jsem ráda, že se vám vystoupení líbilo." na tváři vykouzlila úsměv, načež zvedla volnou ruku a upravila si vlasy tak, aby je měla z ramenou shozené na záda. Čelenka vždy poctivě bránila, aby se ji dostaly do obličeje. "Uhm... obojí." ohlédne se po svých koních, než se vrátí pohledem právě na Anderiona. "Tedy.. tohle je hřebec. Azriel." hřebec nejdřív při zaslechnutí svého jména zvedl hlavu a zastříhla ušima, načež se zaržáním pokynul hlavou malou úklonu, jakoby muže zdravil. Načež ho Grace pohladila po čele. "A tohle je Iris, moje klisna." poukázala na klisnu, která podobně jako Azriel nejdříve napřímila hlavu, ale pak ji v představení úklony, sklonila pomalu k zemi, natáčejíc ji do strany tak, aby ji Grace mohla s tichým smíchem pohladit po krku. Když se klisna opět narovnala vrátila se dívka zpět pohledem na svou společnost. "Docela rádi se předvádí, mají rádi pozornost." pronesla s úsměvem. Chování jejích koní ji dokonce pomohlo se trochu uklidnit a uvolnit, takže ze sebe mohla sama vysoukat otázku: "Chcete se ještě na něco zeptat?"
Anderion Castelli
Anderion Castelli
Poèet pøíspìvkù : 8
Join date : 20. 03. 21
Age : 101
Location : Bakirah

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

23/5/2021, 13:27
Rozhodně by se dalo říct, že se nechoval jako typický knihovník z jeho blízkého okolí. Nevěděl, jestli je to pouze výběr lidí, ale většina jeho kolegů si nijak nelibovala v živých představeních. On si však toto představení užil natolik, že se jednoduše chtěl seznámit s osobou, která ho tam zaujala nejvíce. Byl za to rád, ačkoli ho to ve své podstatě oddalovalo od jeho vlastního úkolu, který si stanovil a pro kterého splnění se vypravil do takové vzdálené země. Doteď vlastně ani nevěděl, jestli tu jeho sestra zastavila, nebo se rozjela dalším směrem. O Dyribthanu pochyboval. Sám z toho místa měl bez jakékoli návštěvy silný respekt. U Mairornu to nebyl respekt, ale fakt, že jeho druh tam není zrovna vítán. Tudíž mohl vyloučit, že by tam jela. Jeho sestra se těchto mít bála dost na to, aby našla odvahu je prozkoumat byť i z bezpečné vzdálenosti. Takže zbývalo jen toto království, nebo některá ze zemí víl na jih odtud. Nepřišla mu ovšem logická myšlenka, že by sem jela jen takovou dálku, jen aby se poté otočila na patě a jela zpět.

Ve chvíli, kdy přemýšlel nad svou vypůjčenou klisnou, Bouřnou vichřicí, mu v uších zazněla otázka té mladé slečny stojící naproti němu. Dočista ve svém zamyšlení zapomněl na předešlý rozhovor. "Nechtěl jsem říct, že by zbytek vaší skupiny byl špatný. Možná je to jen otázka prvního dojmu. A ten se mi zdál nejsilnější od vás dvou." nahodil lehký úsměv, kterým se podle něj zdárně pokusil zahnat svůj předešlý, ne nějak dobrý, první dojem. Nebyl přeci žádný podivín a rozhodně si pamatoval jeho poslední zkušenost s pokusem navázat kontakt s někým jiným, než byli jiní knihovníci, nebo obchodníci, se kterými vždy jen smlouval o cenách či dostupnosti nějakého zboží. Všiml si, že naštěstí se nezatvářila nahněvaně či uraženě. Byl to ovšem jistý náznak toho, že zrovna nepolichotil celé skupině. Jsi idiot Anderione Castelli. "Omlouvám se," znovu se usmál směrem s slečně. "Bylo to krajně netaktní. Také by mi nepřišlo moc dobré, kdyby někdo znevažoval moje kolegy pracující v knihovně či mimo ní. Určitě musí vaši přátelé stejně jako kdokoli jiný strávit mnoho času tím, aby byli dobří či se zlepšovali v tom, v čem již vynikají. Přijměte proto prosím moji upřímnou omluvu."

Poté se na chvíli odmlčel. Přemýšlel, jak pokračovat v tomto rozhovoru. A ve své podstatě měl jistý nápad, o kterém přemýšlel a chtěl ho v následující chvíli vyjádřit tak, aby se po něm i tato nevinně vyhlížející dívka nerozeběhla s koštětem sevřeným v rukách. Grace v tu chvíli odpovídala na jeho otázku směrovanou na její úžasný zvířecí doprovod. "Jsou to úžasní tvorové." pohlédl na Iris, která využila této příležitosti pro získání pozornosti. Přišlo mu celkem působivé, že oba její koně byli vycvičeni reagovat na svoje jména. Téměř okamžitě na to navázal otázkou. "Vlastně ano. Chtěl bych se na něco zeptat. Jezdíte sem často ? Sháním totiž někoho ochotného, kdo by mi ukázal zdejší okolí." zatvářil se tím veselejším způsobem. "Vím, že je to možná otravné a mohl bych se obrátit na nějaké zkušené průvodce, ale jak říkám. Zatím na mě v tomto městě nic a nikdo takto nezapůsobil. Samozřejmě to nemíním nijak nevhodně vůči vám."zdůraznil poslední větu tak, aby byla poznat její pravdivost. "Jen jste mi přišla jako člověk, který se nebojí, že jí cizí víla požádá o laskavost a bude v tom vidět nějaký zlý úmysl."
Grace Catlake
Grace Catlake
Poèet pøíspìvkù : 19
Join date : 02. 05. 20
Age : 18
Location : Fiplin

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

29/5/2021, 19:59
Grace i přes jakýsi vnitřní nepokoj, který obvykle měla s kýmkoliv cizím, obzvláště pokud se jednalo o muže, byla schopná poměrně dobré komunikace. Samozřejmě uvnitř její mladé dušičky dávno ječela ta malá holka toužící po dobrodružství společně s tou, která umírala strachy jen pomyšlením na další vyřčené slovo k cizinci. A že se brunetka skutečně mermomocí snažila tyto dvě tváře vlastní duše skrýt za nervózní ale milý úsměv, který na Anderiona upírala. Nevinnost sama tahle mladá dívenka. A stejně jako se na její jemné tváři objevoval úsměv se na okamžik objevil i zvonivý smích, když se její společník zarazil ohledně její poznámky. Ale nebyla by to ona, kdyby se neohradila a nebránila ostatní členy jejich kočovné kolonie. Milovala tenhle styl života a neměla v plánu nechat si jej hanit, i kdyby snad ta druhá osoba měla mít nějakou záhadou pravdu - kdo v tom nežije nikdy nemůže vědět všechno. "To je v pořádku." dodala ještě za tichého smíchu, kdy ještě zvedla ruku a ladným gestem tuto informaci smetla ze stolu. "Každý vidí to co je jeho očím lahodné - Řekla bych, že každý máme to svoje." pokrčí nad tím rameny. Jeho - pro ni podivná - mluva ji ještě víc pozvedla koutky úst do úsměvu. Ona sama vyrostla mezi ne příliš vzdělanými lidmi i když měla to štěstí a uměla číst a psát. Pořád to bylo jen štěstím a jen těžko by se mohla vědomostmi rovnat někomu z vyšších pozic. "Jde poznat, že rozhodně nejste z našeho těsta - alespoň tak to říká táta. Mluvíte jinak a žijete jinak." pokrčí rameny jak jej sjede pohledem, jako by se jej snažila odborně zhodnotit. "Tím chci říct, že to co je pro nás lákavé a zajímavější, pro vás může být fádní a to, co vám přijde atraktivní, je pro nás běžná věc. Tedy každý vidíme svět trochu jinak." pronese a trochu potáhne otěže, spíše nevědomky, než že by to udělala schválně. Odpovědí jí je nesouhlasné zaržání a následně ji klisna začne spokojeně ožužlávat konečky vlasů.

Snaží se své dva přátele představit jak nejlépe dokáže. Hlavně tak, aby neurazila jejich koňskou hrdost, protože i když se to nezdá, něco takového je poměrně jednoduché dokázat. Na jeho prohlášení obdivu jen kývne hlavou, jelikož si není úplně jistá jak se k tomu jinak vyjádřit. Její nervozita zároveň s vědomím, že se jedná o nějakého učence, ještě stoupne. Jak již bylo řečeno, nepřipadá si úplně hloupá, ale také nepatří mezi ty, co by se vyjadřovali jako rození aristokraté. Ještě stále byla mladá a její schopnost říct nějakou hloupost vysoká. Odpověď jakou nakonec dostane na svou otázku ji zaskočí a trochu na něj povytáhne obočí a rozhodně se nesnaží svou zaskočenost skrýt. "Uhm.. já... tedy.. Ano. Jezdíme sem poměrně často. Dalo by se to tak říct." přikývne na souhlas a pak jen poslouchá tu salvu slov, která se vlastně dá považovat za nějakou formu vysvětlení. "Já vám ale o Hedenu nic specifického neřeknu. Vlastně jsem často sama ztracená v ulicích - mnohem častěji se vidím mimo město." pronese stále trochu zaskočeně. "A jestli k tomu můžu něco říct, pokud chcete ukázat město jsou průvodci vlastně mnohem lepší volba, než kočovná akrobatka." zaculí se pobaveně, snad i částečně tak, aby skryla svou nervozitu. Iris ji konečně přestala ožužlávat vlasy a opřela se čumákem do jejího ramene. "Vy jste asi moc lidí nepotkal, že?" na okamžik se odmlčí. "Tím myslím - ne všichni lidé se víl bojí a ne všechny víly mají hned zlý úmysl. Vlastně jste hodil obě strany tak trochu do stereotypního pytle." tiše se uchechtne. "Musím ještě osedlat koně a převléknout se, ale pak bych vám mohla ukázat moje oblíbené ulice tady v Hedenu, ale to je asi všechno - nejsem nejlepší průvodce. Lépe se cítím v sedle než na vlastních nohou." dodá ještě, poukazujíc přitom na koně za svými zády. Sice měla v plánu noční volnou vyjížďku, ale nebyla toho srdce někomu do obličeje říci ne, když věděla že může alespoň malinko pomoci.
Edit:
Po chvíli ticha se však cizinci mile omluví jelikož zaslechne volání otce, a následně s malou úklonou odcupitá pryč.

>>>>
Sponsored content

Heden              - Stránka 2 Empty Re: Heden

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru