Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Heden

+6
Mëeria Soleis
Antares
Haida Ara Valdrinor
Dalakar Eret Moruideksuoy
Shayna Thetoris
Kotlík
10 posters
Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Heden              Empty Heden

8/7/2018, 23:15
Heden              Heden

Město na útesech. Leč se dá pokládat za hezké, rozhodně není přehnaně zdobené. Všechny domy i samotný hrad královské rodiny jsou vystavěny z bílých kamenných kostek a cihel, které nechal král Dorian dovést před několika tisícem let, když původní město padlo při bitvě o Heden na začátku 3. věku, takže na něm musel vystavět nové, které odolává všem živlům a věří se, že už nikdy znovu nepadne.


Naposledy upravil Kotlík dne 10/11/2020, 12:19, celkově upraveno 3 krát
avatar
Anonymní
Anonymní

Heden              Empty Re: Heden

10/7/2018, 19:39
<<
Odněkud, tak by se dalo nazvat místo odkud právě jde, boty má celé plné bláta, na tváří černou šmouhu a ve tváři naprosto nepříčetný výraz. Dva kroky za ním kráčí jindy bělostný vlk nyní se srstí šedou jak prach a skloněnou hlavou k zemi. V duchu ho častoval nadávkami jak jen mohl, protože to byla právě vlkova chyba, že skončili na den uvěznění v tmavší jeskyni, než se malému kolibříkovi konečně podařilo sehnat lano. Navíc teď musel jít to lano ještě zaplatit. Možná neměl rád všechno a všechny, ale nebyl to zloděj. A tak kráčel pomalu k městu s tím výrazem hodným vraha. Konečně dorazil do města a zamířil si to k prvnímu stánku, který našel. K jeho štěstí to byl drobný mužík, který prodával lana. Krátce se mu omluvil a představil svá cvičená zvířata. Následně dal dvě zlatky za lano a odešel. Byl by se sebral a šel dál, kdyby se jeho vlk opět nerozhodl toulat městem kamsi, kam ho táhl jeho čumák. Prodíral se tedy davem a mumlal si něco sám pro sebe pod nos. Bylo mu vcelku jedno jestli do někoho vrazí nebo ne, měl dnes skutečně špatný den a jediné co chtěl najít bylo jakékoli klidné místo k odpočinku, ale mimo město. "Eleasi, pocem ty ušmudlanej čokle." zavrčel směrem k vlkovi. Což to - nyní šedivé - zvíře nejspíš urazilo, protože se zastavil vprostřed kroku a s naježenou srstí se otočil ke svému pánovi. "No nedívej se tak na mě.. sám sis o to řekl." - "Ne nezajímá mě, že to voní.. jdeme pryč." - "Eleasi varuji tě, nenuť mě si na tebe sehnat vodítko." mezi větami byl vždy odstup ve kterých vlk vždy zavrčel, naklonil hlavu nebo zastříhal ušima. Skutečně to vypadalo jakoby spolu komunikovali, nebo jakoby se Zacharias zbláznil. Každopádně chvíli tak stáli, než Eleas poraženecky sklonil hlavu, ale naopak vzdorovitě posadil svůj zadek na zem a následně zakňučel směrem k hostinci. Tedy slovní válka s vlkem začala na novo, tentokrát na téma "hostinec nepřipadá v úvahu."
Shayna Thetoris
Shayna Thetoris
Poèet pøíspìvkù : 31
Join date : 11. 07. 18
Age : 440
Location : Bakirah

Heden              Empty Re: Heden

11/7/2018, 22:09
Fiplin. Krásná lidská země, která s vílami udržuje dobrý vztah. Heden sice nebyl tak velkolepý jako Uda, ale co jiného čekat od země, jejíž obyvatelé rozhodně nevládli magií a tudíž si o nějakém létajícím zámku mohli nechat jen zdát. K Shayine radosti i lidé věděli, co je zač. Nijak svoje tetování, které měla na čele neskrývali a zdejší lidé byli s náboženstvím víl srozuměni velmi dobře. Navíc už jen to, že se mezi nimi pohybovala víla bylo nejspíš něco nezvyklého. Vlastně tu byla hlavně z důvodu, že se rozhodla navštívit vojenský tábor, ovšem co by to byla za pokornou služebnici bohů, kdyby nedošla pozdravit zdejšího panovníka, který si vážil jejího postavení. Zvlášť kvůli tomu, že mohla v míru ovlivňovat všechny vladaře, což využívala velmi ráda, i když nikdy ve velké míře. Pro dnešek zvolila šaty světlejší barvy, ale na tržišti stejně působila jako pěst na oko. Ovšem očividně tu bylo i něco minimálně stejně zajímavého jako ona, protože někteří lidé se shlukly na místo kousek od hostince, odkud se ozýval mužský hlas. Shay lehce vyklene jedno dokonalé obočí a zamíří tím směrem. Sice mohla být vznešenou a mocnou vílou, ale stále byla zvědavá, takže když se dostala k hloučku lidí, který jí bez problémů uvolnil cestu, zadívala se na muže, který mluvil s vlkem. Oba dva byli špinaví a vypadalo to, jako by se snad vyváleli někde v bahně. Lehce nakrčí nos a založí si ruce před tělem. "Myslím, že pokud budete tomu vlkovi vyhrožovat, jen ho tím víc naštvete." Pronese pevným a vstřícným hlasem, zatímco se zadívá na vlka, který zarputile a tvrdohlavě sedí na zemi a vypadá vzdorovitě. Skoro by se tomu i zasmála, ale ovládne se.
avatar
Anonymní
Anonymní

Heden              Empty Re: Heden

15/7/2018, 22:07
On a jeho vlk měli vždy krásný vztah, ale od chvíle co uvízli v té jeskyni a Eleas nedostal hned svoje sušené maso, je ten vlk poněkud k nevydržení. Nejradši by mu vážně pořídil obojek a vodítko, aby svá slova podtrhl rozhlédl se kolem sebe po stáncích jestli to tam někde mají. Místo toho však upře pohled do očí čehosi rozhodně víc bijícího do očí. Nesnáší když se mu někdo plete do vztahu s jeho zvířaty. A už vůbec ne, když se mu snaží do cesty plést nějaká víla. Pokud je tu někdo koho nesnáší víc než lidi jsou to víly a čarodějnice. Pro něj jsou to baby jagy ať už jsou zelený nebo drží koště nebo maj na zádech křídla. Snad i kdyby mu postavili před oči anděla, řekl by mu ať se vrátí do nebe, že on ho nemá rád. "Není naštvaný, jen tvrdohlavý.. a neuzná svou chybu.. noc v hostinci si nemůžu dovolit." odsekl té ženě, která si chtěla hrát na bůh ví jak chytrou. Kolibřík na jeho rameni se přitom vznesl a cosi hlasitě zaštěbetal, než si sedl na hlavu vlkovi a uvelebil se. "Nechápu, že musíš vyvádět jako štěně, nikdy ti nevadilo spát u táboráku.. dnes to bude celý zajíc, když se pohneš.. musíme najít toho chlapa, aby ses mohl vyspat v nějaké posteli - nezapomeň, že tě z posledního hostince stejně vyhodili." upozorní vlka se zdviženým prstem a ten jakoby mu rozuměl se konečně zvedne a rezignovaně přejde k němu. Když pak vlk zjistí, že ho Zacharias stále propaluje pohledem otře se mu o nohu a proplete se mezi nimi. Muž povolí svaly ve svém obličeji a kloní se, aby ho podrbal mezi ušima. "Jdeme, dřív než nás ten dav pokusí uklovat očima.. nesnáším lidi." zavrčí dostatečně nahlas, aby to slyšel ten hlouček čumilů a opět se narovná, aby dal najevo, že divadlo pro ně skončilo. "Tuhle pozornost si nechte pro sebe, ať jste kdo jste.." pokrčí rameny a rozejde se kolem osoby. Jak on tyhle bytosti nemá rád, kam přijdou hrajou si na vyšší bytosti. No fuj!
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Heden              Empty Re: Heden

27/3/2020, 18:38
Vše šlo podle plánu. První týden jsem za neustálého dohledu stráží, které chránili mou více než-li žádanou hlavu před šípy, kopími a meči, jsem strávila ve Fiplinském vojenském táboře. Bylo zajímavé sledovat jejich způsob boje , v duchu jsem to dokonce oceňovala, z mých úst vycházela jen pasivně útočná, velmi dobře zastřená slova, která znevažovala jejich práci. Lidští  generálové za to dost evidentně nebyli rádi, což bylo dost evidentně i důvodem, proč jsem musela předčasně odejít. Generálka Morde, jak mi s oblibou říkali, nebyla dlouho vítána téměr nikde. Vždy jsem se nad tou myšlenkou musela potuleně ušklíbnout, byla jsem tím faktem potěšena, nikdo neznal tvář, která se skrývala pod tou maskou. Stále jsem se však nemohla rozhodnout, jak se ohledně toho cítím.
(...)
Nevítané myšlenky jsem od sebe v mžiku odehnala a znovu se zasoustředila na to důležité, což byla v tomto případě barva šatů, které jsem si zamanula při příležitosti oddechu v hlavním městě Fiplinu, Hedenu, zakoupit. Safírové, či ty žluté se stříbrnou výšivkou? ukročila jsem do strany a znovu přehodnotila svůj výběr, který byl zdlouhavý už i na mé poměry. Proč se vůbec rozhoduji? Stejně si zase vezmu oboje. To mi bylo jasné už nyní, ale už jen pro ten pocit, že mám volbu jsem tam stála ještě dobrých deset minut, než ke mě tedy přišla majitelka obchodu, která na mě nebyla dvakrát příjemná. Rychle ale svůj tón a postoj změnila, když jsem řekla, ať mi složí oba dva kusy ošacení.
Haida Ara Valdrinor
Haida Ara Valdrinor
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 27. 03. 20
Age : 25
Location : Fiplin

Heden              Empty Re: Heden

27/3/2020, 19:50
"Adrille!" Štěknutí jména jednoho z trojice vesele se potulující po Hedenu, městě stojícím na útesech, centrem všeho dění ve Fiplinu, pokud by se přehlížel vojenský tábor směrem na jihozápad, rozesmálo mou maličkost stylem, jaký se k princezně absolutně nehodil. Procházet se královským palácem, neprošlo by mi nic z toho, co jsem si mohla dovolit mezi svými přáteli. Jako princezna musím jít příkladem. Mám povinnosti, zodpovědnost. Mám dělat, co se ode mě čeká. Celý můj život je plánovaná příprava na den, kdy se stanu... ach ano, ráda bych tvrdila, že mou matkou, ale prakticky? Otcem. Stará se o náplň každičkého dne už od doby, kdy jsem sotva uměla chodit. "Mluv zřetelně, musí tě být slyšet v každém rohu místnosti." Och, jako bych slyšela všechny ty učitele, kteří se ze mě pokouší už takovou řádku let vychovat nefalšovanou dámu. Pravou princeznu. "Princezna musí znát své království." A hlavně princezna se neřechtá a už vůbec nechrochtá, což byl přesně ten důvod, proč mi mnozí věnovali šokovaný pohled, zatímco jsme kolem nich procházeli. Já, Adrill a Odionn, oba moji staří známí přátelé z královské armády, kteří měli tu čest se mnou pobývat v dobách, kdy jsem nebyla nucena rozšiřovat si znalosti z místopisu, dějin nebo dalších lekcí příkladného chování ve společnosti. Co na tom, že svou velikostí vyčuhovali, oba o hlavu a půl vyšší než já samotná, díky čemuž jsme působili komicky a už vůbec ne ukázněným dojmem, který jsme patrně měli zanechávat. "Vidíš to? Cos provedl?" A jako příkladný občan se Odionn nerozhodl poukazovat mým směrem, ale nenápadně, až to do očí praštilo, bradou kývnout směrem dolů, kde jsem se řechtala zlomená v pase. I jemu však cukaly koutky tlumeným pobavením. Stačilo k tomu málo - v tomto momentě zmínka o jednom ze šlechticů, lordu Wisewardovi, který zanechal svého koně v rukách nevycvičeného sluhy. Ten chudák ho pak naháněl po celém nádvoří, přičemž se mu povedlo narušit výcvik mých přátel a jednoho z důstojníků, namyšleného Sedrenna, srazit zadkem na zem, že mu nezbývalo nic jiného než jen šokovaně koulet očima. Přesně tahle představa mě nutila se smát, až se mi bolest opírala do břišního svalstva, jak se namáhalo také něčím jiným než výcvikem a rovným držením těla. "Tak tohle bych chtěla vidět. Adrille, předveď mi ještě jednou, jak se Sedrenn tvářil, když spadl na zadek?" Než nás Odionn stačil okřiknout, měla jsem tu scénku před sebou znovu. Ulicemi Hedrenu zvonil dívčí smích, ramena se nám oběma otřásala, než jsme si stačili povšimnout Odionnova pohledu. "Tak už se nezlob, ale tohle se nestává tak často," loktem do něj šťouchnu, aby se netvářil jako kakabus, ale trochu se usmíval. S tím klukem to bylo těžké, ale i tak jsem ho měla ráda. Byl příkladnějším rytířem, rozhodně víc než my s Adrillem dohromady. I vysoký blonďák se pod tíhou kamarádova pohledu nahrbil. "Já vím, já vím, princezna nechrochtá." V mžiku se mi povedlo nasadit výraz zklamané vychovatelky, ruce sepnuté tak, že jsem si vzájemně zakrývala prsty v něžném, nenuceném gestu schovívavosti. "Zítra mi to řekneš znova," šeptem se obrátím na Adrilla, ale to už slyším Odionnovo typické pokárání. "Princezno!"

Přesně tak - tohle oslovení na mě platilo zejména v tu chvíli, kdy jsem něco provedla. Pokaždé, ať už se jednalo o jakoukoliv denní či noční dobu, jsem dokázala přijmout roli, která měla mít ty nejlepší možné recenze - svou královskou výchovu. Ramena dozadu, záda rovná, hlavu hrdě vztyčenou. Jako obvykle, ani dnes jsem si pro procházku naším krásným, byť poněkud monotónním městem, za což mohly všechny ty bílé kameny, nevzala žádné skvostné šaty ale pouze oděv, v němž většinu dne trávím čas na bojišti. Kožený korzet, bílá košile pod ním, nátepníky a kalhoty, přes které jsem nosívala upravenou sukni, aby mi zakrývala pozadí, ale odhalovala nohy a dávala tak dostatek pohybu. Někteří chlapci se rádi podívali na oblinu hýždí a já se neměla za co stydět. Ale dělat jim naschvály? To nebylo moje. Povzdech vedle mě přinutil část mé osoby si tvořit nové a nové starosti. "Děje se něco?" Tenhle výraz jsem znala u otce, když něco nebylo v pořádku. "Měli bychom se vrátit. Ještě máme mít večerní cvičení na zlepšení našich smyslů a Oidonn se bojí, že skončí jako poslední." Nebyl by to Adrill, kdyby si ze svého kamaráda neutahoval. "Ach tak. To je v pořádku, klidně běžte. O sebe se umím postarat." Na znamení, že nepatřím mezi ty dívčiny, které hned musí volat o pomoc, poplácám opasek se třemi dýkami. Meč zůstal uklizen v paláci, do města jako takového jsem ho nikdy netahala. Zbytečně vyvolávat obavy? To nebylo moje. Stačilo, že visel u pasu chlapcům. "Jseš si jistá?" Jako by mě neznal. "Běžte už. Nepotřebuji další chůvy," informuju je s lehkostí v hlase, než se otočím a naposledy jim mávnu, putujíc dál Hedenem. Tohle místo mě nikdy nepřestane udivovat svou krásou a jedinečností. Velké, působivé a dle mého názoru i nejednotvárné. Milovala jsem to tu. Byť to tu a tam znamenalo vyhýbat se koňským spřežením a čas od času do někoho vrazit. Nebo přistát zadkem napřed na stolku s vyskládaným zbožím, konkrétně šaty a drahými látkami, které byly typické pro naši vyšší společnost. Ten ozdobný živůtek rozhodně nebyl vytvořen z obyčejných kamínků, jak se ozývalo mé pozadí. Štěstí, že se mi nepovedlo natrhnout některou z látek, to by mi švadlena asi jen tak nepoděkovala. "Omlouvám se. Tady," začnu hledat po opasku měšec s mincemi, bez kterého do města nevycházím. Nikdy nevíte, kdy se setkáte tváří v tvář potřebným. Nakonec se mi povede vylovit několik mincí, které podám mile vyhlížející ženě. "A vám jsem neměla v úmyslu překazit nákup," oslovím postavu vedle sebe.
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Heden              Empty Re: Heden

27/3/2020, 21:14
S onou lidskou ženou jsem se ani neobtěžovala nijak navazovat konverzaci. Už i tak se mě v tento moment bála dostatečně. Její světle zelená očka se na mě při skládání střídavě upírala, jakobych měla každým momentem vytasit meč, který se mi houpal u pasu a pokrýt podlahu společně s výlohou její krví. Asi jsem si neměla brát tu Keratskou uniformu, která na sobě k mému ne zrovna šťastnému zjištění dokonce našitou hodnost, o kterou jsem v životě vlastně ani nestála. V minutosti, kdy jsem nebyla jen další hlava do počtu, mladá šťastná slečna, myslí ještě dítě...Uzavřela jsem dohodu s vlastním otcem. Miras Moruideksuoyr. jméno, které budilo děs ještě dlouho předtím, než jsem se narodila.
 Bylo to toho večera když jsem za ním se slzami v očích přišla a v zoufalství si před něj klekla, s rukama spjatýma před sebou a vzlyky. Nikdy předtím jsem před ním nebrečela, neponížila se, tak jako tehdy a kvůli čemu? Kvůli svatbě, která byla téměř jistá. "Staň se někým, na koho mohu být hrdý. Když se přede mnou budeš plazit jako zoufalec a fňukat jako malé dítě, nic na tom nezměníš. Vrať se sem až jako dcera, kterou jsem vychoval, na tyhle tvé výlevy není nikdo zvědavý." Nikdy nezapomenu na chlad a zároveň podivnou něžnost, jakou ten tvrdý hlas získal.
 Z myšlenek mne vytrhlo až zadunění, které vydal stůl, když na něj dopadlo pozadí ženy, kterou jsem rozhodně odněkud znala, ale ani za Kotlíku jsem si nemohla vzpomenout kde. Skoro až vulgárně dlouhou chvíli jsem si ji od hlavy až k patě prohlížela. Mezitím všichni kolemjdoucí ztichli, kdyby zde se mnou byl jeden z mých dvou strážných, klidně bych se s nimi vsadila, že pokud by zde někdo upustil špendlík, byl by přes to ticho zřetelně slyšet. "Nic se nestalo, slečno." Proklouzlo mezi mými rty poklidným, bezelstným hlasem, dnes jsem neměla náladu nikoho trápit mým úděsným, avšak neškodným smyslem pro humor.
Haida Ara Valdrinor
Haida Ara Valdrinor
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 27. 03. 20
Age : 25
Location : Fiplin

Heden              Empty Re: Heden

27/3/2020, 22:13
Na rozdíl od dotyčné nebylo mým prvotním plánem zírat jejím směrem tak dlouho, až se bude na místě ošívat a přát si co nejrychleji odcupitat do bezpečí. Věnovat cizincům pozornost znamenalo dát jim najevo náznaky obav, posouzení nebezpečí, které mohli způsobit nejen svou přítomností, ale také možným chováním. Fiplin, oproti Mairornu, neopovrhoval magií a vítal zde víly všech možných povah a druhů bez zbytečného vyvolávání rozbrojů, ať už slovních či takových, které by mohly skončit pěstním soubojem a zbytečným proléváním krve. Otec mne naučil přistupovat ke každému zvlášť, ale držet si cizince dostatečně od těla, dokud nepoznám, co mají za lubem. Ne každý sem mířil za nějakou zajímavostí, ale ke svému štěstí jsem prozatím nebyla svědkem žádného anarchistického útoku ani pokusu vyvolat válku za zdmi našeho města. Tmavé oči spočinou na látkách vystavených na dřevěném stole a mne na okamžik napadne, jestli by unesl i Odionna. Adrilla s jeho šaškováním? Zcela určitě ne. "Princezna nemyslí na hlouposti." Pokárání, tolik slýchané v dětství, se téměř zhmotnilo před mýma očima, až vneslo do mé mysli pocit, že dotyčná vychovatelka stojí za mými zády a klasickým stylem přísného člověka mou osobu kárá. Jako na povel se o něco narovnám v zádech, pohled těkne směrem k ženě stojící po mém boku. Musela bych být slepá, hluchá a necitelná zároveň, abych si mohla dovolit přehlédnout atypickou auru nebezpečí spojeného s kvalitními nepříjemnostmi, které z ní sálaly na sta kroků daleko. Komplikace? Ty jsem nepotřebovala, ne dnes. Ne po té historce s lordem Wisewardem, při které bych se jinak nedobrovolně znovu rozesmála, ale teď? Chlad otupil mírumilovné srdce a já si ponechávala na tváři masku absolutní sebejistoty, jakou neotupí ani ten nejdražší kámen. "Vše v pořádku." Není to otázka, ani se nesnažím, aby to tak znělo a vyděšená obchodnice mne musela ujišťovat o parodii na bezpečí, které v tuto chvíli musela pociťovat. Viděla jsem jí to na očích, děsila se té ženy vedle mne, ale nyní se strach přenášel i na mou osobu. Jistě, nikdo s trochou rozumu si nepřál zdržovat princeznu v přítomnosti někoho, kdo je schopný naporcovat svou oběť sekáčkem a ještě ji s trochou ironie nacpat do těsta a zapéct do podoby masového koláče. Dávala jsem najevo, že jakoukoliv komplikaci vyřeším, titul generála neužívám pro nic za nic a za svým lidem budu stát, ačkoliv doopravdy? Ne, tehdy stojím před nimi a chráním každého vlastním tělem. Svým srdcem.

Jen naprostý idiot by začal konverzaci dotazem 'Cestujete z daleka?' Možná mne některé předměty nebavily, ale to neznamenalo, že o říši jako takové, ať už lidské, vílí či území čarodějnic nebudu mít tu sebemenší představu. Uniforma Keratu, daná žena se ani nepokoušela vydávat za někoho jiného. Byla si natolik jistá svým postavením? Nebo se jí líbilo zastrašovat ostatní? "Na cestě za dobrodružstvím?" V duchu pečlivě vybraná slova vyzněla nenuceně, s lehkostí představovala zvědavost typickou pro jakoukoliv mladou dámu. S Keratem jsme udržovali mír, ale jak se dalo očekávat, přinášelo to jisté komplikace - v tom jsme nebyli jediní, kdo si musel na jejich obyvatele dávat obzvlášť velký pozor. Ale oproti Dyribthanu byla každá země třešničkou na dortu, nikoliv něčím, po čem se druhému zvedá žaludek. "Když se budete daným směrem dívat ještě o něco déle, začnou si lidé šeptat. Nevím, na kolik něco takového oceníte," věnuji jí jemný úsměv, nenucený a přesto svým způsobem vznešený, jak mne učil otec. Něco na mé mluvě prozrazovalo určitou zvláštnost - ani jsem se nepokoušela naznačit, že hledí na mne. Centralizovat řeč svým směrem? To bylo vhodné pouze pro egoisty. Štíhlé hravé prsty přejely po jedné z látek, sytě tyrkysové, která by podtrhovala nazlátlý odstín mé pleti. Výrazné barvy patřily k mým oblíbeným a nedala jsem na ně dopustit, co se slavností týkalo. A otce by jistě potěšilo, kdyby víc myslela na svou ženskou stránku než na kalhoty, kterým jsem dávala přednost. Naše rodina disponovala mnohými krejčími, zvláště pak dvorními, kteří působili jako mistři ve svém oboru zde v Hedenu, ale já ráda podporovala menší obchodníky. "Mám pocit, že tato látka by se výtečně hodila k šatům určeným pro výjimečnou příležitost. Jaký je váš názor? Pokud vás to neobtěžuje, samozřejmě." S dotazem vyřčeným nenásilnou formou zájmu, jsem se otočila na cizinku. Právě podobné odpovědi o lidech mnohé prozradí - někteří pochlebují, jiní se tváří nad věcí. Zajímalo mne, co si myslí zrovna ona.
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Heden              Empty Re: Heden

28/3/2020, 00:40
"Omlouvám se, pokud jsem vás svým pohledem jakkoli vyvedla z míry, jen mi připadá, že jsme se již někde setkali." Odvrátila jsem od ní nakonec pohled a položila jsem žádanou sumu na stolek. Když znovu promluvila, bez jediného pohledu na její osobu jsem s úšklebkem odpověděla. "Mé dobrodružství skončilo koupí těchto šatů." Porozhlédla jsem se po místnosti, zatímco jsem nechala tu mladou polo vílu oklepávat si mě svými nadmíru neoriginálními otázkami. Mezitím jsem pohledem zakotvila na krejčířce, která by si nyní jistě přála zmizet v mlžném oparu a už v životě mou tvář, kterou lemoval pečlivě zapletený cop, nespatřit. Mé rty se zformovaly do krutě chladného úsměšku, který ale nedokázal dosáhnout k očím, pokud by se mi do nich někdo podíval, viděl by tam jediným slovem prázdno, které tam zanechaly plameny, rány, křik, krev, špína a životy, které jsem zkrátila. V očích smrtelnice se v momentě obrátila s důvěřivým, pohledem plným respektu k slečně snědé pokožky. V tu chvíli se mi konečně rozsvítilo a dílky skládačky mi zapadly do sebe. Byla to princezna této země. Byla tak malá, když jsem ji spatřila poprvé, byla to takové nedomrlé dítě, kterému ale ani stráže nezabránili v tom, proniknout do pracovny jejího otce, který se snažil ji od dvou Keratských generálů držet co nejdál to šlo. Tehdy jsem těm malým kukadlům věnovala krátičký, avšak nefalšovaný úsměv. Nikdy bych neublížila dítěti, ani kdyby to bylo dáno rozkazem.
 Ten fakt, že vedle mě stojí princezna, mne nezaskočil, stejně tak jako její poslední kontrolní otázka. Cítila jsem se, jako při nějakém testu. "Je to vaše rozhodnutí, ne mé, pokud vám látka přijde vhodná, jakou hodnotu pak má můj názor?" Položila jsem čistě řecnickou otázku. Její ostražitost jsem chápala. Byla jsem přece generálka bez duše, která kdysi vypalovala vesnice, nutila své milence a milenky do nepřirozených praktik a když ji omrzeli, jednoduše je shodila z nejbližšího útesu. Moje oblíbená fáma byla ta, kde jsem byla vyobrazována jako stínová zrůda, která člověku vpadne do nočních můr a uvězní ho v nich na věky věků. Přesně kvůli tomu jsem tak milovala Mairorňany.
Haida Ara Valdrinor
Haida Ara Valdrinor
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 27. 03. 20
Age : 25
Location : Fiplin

Heden              Empty Re: Heden

28/3/2020, 09:49
"To ani v nejmenším," odtuším lehce se usmívajíc nad touto možností. Lidé mým směrem hleděli často, někteří fascinovaní možností osobně se setkat s princeznou mimo oslavy, ceremoniály nebo jiné druhy obřadů a slavností, jiné ohromovala lehkost, s jakou promlouvám vůči každé rase i kastě bez rozdílu. Jako potomek člověka a víly patřím k oběma druhům, bylo by hloupé povyšovat se v rámci jednoho a dělat, že jsem snad něco víc, byť titul královské rodiny naznačoval cosi jiného. To až informace o setkání, sdělená jen tak mimochodem, mne nutila dávat si o něco větší pozor než do teď. Skrytá výhrůžka? Nebo opravdový zájem? V některých lidech se mi špatně četlo a vojáci jakéhokoliv původu se zdáli o to horším terčem na procvičování - zvláště pak ti vyšší šarže. Pokud jsme se setkaly, povedlo se mi takovou vzpomínku ututlat. V rámci dětských let obzvlášť, nepamatovala jsem si nic do věku pěti let, kdy jsem se konečně oprostila od matčiny smrti a přestala na ni myslet natolik intenzivně, aby mi zastírala mysl melancholií a pocitem úzkosti. "Z vaší země je to poměrně dálka na jeden výlet pro šaty, byť by nás měl potěšit váš zájem." Měl - jak chytře skrýt správnou volbou slov rozpoložení všech přítomných v obchůdku postarší švadleny, která se prakticky třásla hrůzou při pohledu na cizinku z Keratu, zvláště v uniformě příslušníka armády. Ne, nikdo z místních očividně nebyl potěšen návštěvou někoho tak důležitého a viditelně chladného, kdo se krutě bavil strachem z nebezpečí číhajícího za každou následující vteřinou. Jako hra na kočku a na myš. "Něco vtipného?" Nebyla to ani vteřina, kdy se mé tělo ocitlo jako štít mezi švadlenou a návštěvnicí se země, s níž jsme sice udržovali jakousi verzi křehkého míru, avšak stále s nimi přicházely nové a nové problémy - obzvlášť v rámci jejich arogantního chování, které se ani nepokoušeli zakrývat. Ruce volně visely podél boků, zatím jsem se neobtěžovala ani pohybem naznačit, že můžu kdykoliv vytáhnout zbraň. Proti víle jsem neměla tolik šancí, zvlášť ne proti vycvičené v boji. Navíc takové, která si honí ego frčkami vyšitými na uniformě. Hluboké hnědé oči vedly své vlastní tiché upozornění, aby si dotyčná nepřidělávala nové problémy, pokud chce s naším lidem vycházet v souladu a nevyvolávat zbytečnou válku, díky které by padlo mnoho životů - to vše pouze díky typické keratské nátuře.

"Ptát se na názor značí úctu, v mnoha případech i respekt. Neptat se znamená nezajímat se. To se dělá s otroky," odpovím nezávisle na tom, zda mě toužila popíchnout nebo se mi tím pokoušela naznačit, že jsem jen malá hloupá holka. O svůj lid jsem se starala, jak nejlépe to šlo, Illyrijce jsem navštěvovala každý týden, abych sbírala podněty a pomáhala jim za to, že nás bránili před Železozubými. Keratší patrně nebyli na něco takového stavěni, ale o jejich vnitřní hierarchii jsem nevěděla nic. Z toho, co jsem slyšela, se sice dal vytvořit jakýsi obrázek o jejich chování, ale to neznamenalo škatulkovat tak každého, kdo se tam narodil nebo byl vychováván. Přesto mi připadalo, že právě tato žena je jednou z těch, kdo se dá charakterizovat jako dokonalé vyobrazení Keratu. Zatím nedávala moc možností změnit vnímání své osoby na někoho prospěšnějšího společnosti. Pohyb kousek od nás upoutal mou pozornost. Stráže, jistě že, vždyť bylo jejich povinností sledovat, zda je Heden v bezpečí a případně se podílet na řešení možných konfliktů mezi obchodníky nebo občany. Zrovna teď si to mířili naším směrem, viditelně zaujatí pozicí, do které jsem se dostala vlastním přičiněním. Jen drobný náznak prsty, nic víc nebylo potřeba, abych je odvolala, ale stejně mi bylo jasné, že se budou zdržovat poblíž - jenom pro jistotu jako správní vojáci. "Zdejší lidé by jistě byli viditelně přívětivější, kdyby je nestíhal pocit, že se ocitli na okraji nebezpečí, nemyslíte?" Oplácela jsem ženě pohled, aniž bych uhnula očima někam jinam. Hrdá jako lvice, ochotná bojovat za všechny, kteří se v danou chvíli cítili ohroženi. Sledovat své poddané, jak se krčí strachem, to nepřinášelo mnoho jistot. "Máte nakoupeno?"
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Heden              Empty Re: Heden

28/3/2020, 14:04
"Byla to jen zastávka, mezi mnoha dalšími. Pokud vás to uklidní, brzy odsud znovu odejdeme." Ujistila jsem ji. Opravdu jsem měla v plánu dlouho se tu nezdržovat, zvlášť ne, když se ti dva strážní potulovali kdo ví kde a bez pochyby již stihli něco provést, nechápu, proč jsem si musela vybrat zrovna tyto dvě pohromy. Minimálně v naší zemi se o nich hodně napovídalo. Keratští pánové měli pověst alkoholiků, kteří ani na moment nezavřeli hubu a ten koho doprovázeli se po měsíci na cestách s nimi cítil jako nějaká elitní chůva s vojenským výcvikem. Z vlastní zkušenosti jsem s tím tvrzením musela jen souhlasit.
 Lehounce jsem se pousmála a svůj pohled jsem s plnou pozorností upřela do jejích očí. Kdybych se tohle někdy snažila namalovat, rozhodně bych to vyobrazila jako nějaký opatrný boj, který se v našem případě vedl očima. "Ani v nejmenším, mělo by?" Skoro až nevinně jsem naklonila hlavu na stranu. Když jsem se ale znovu napřímila, veškerá chvilková neškodnost znovu zmizela. Nad poznámce s otroky jsem se pozastavila, i pozice otroka by mi byla milejší, než tato. Když bychom to vzali z filozofického hlediska, všichni do jednoho jsme byli otroky svého osudu. Byli jsme stejní, stejně vystrašení, stejně neznalí, stejně slabí, jen každý jinak. "To zajisté." V ten moment se sem přihnali i mí drazí strážní, kteří by nebýt mé ruky, která pevně sevřela rameno Eorella, vílího muže s rezavými vlasy a očima barvy zlata, shodili nejeden pečlivě ušitý oděv. "Dávejte pozor." Sykla jsem jejich směrem káravě, jak už jsem zmiňovala, byli to učiněné pohromy, přesně proto je nikdo nechtěl brát s sebou, tedy kromě mne, jediná osoba dostatečně osamělá na to, aby uvítala jejich otravné švitoření a problémy, které způsobovali.
Haida Ara Valdrinor
Haida Ara Valdrinor
Poèet pøíspìvkù : 20
Join date : 27. 03. 20
Age : 25
Location : Fiplin

Heden              Empty Re: Heden

28/3/2020, 16:08
Ostražitost nepolevovala, pohyb rameny proti tomu naznačoval, že tato odpověď, byť by mohla být lživá, mou duši z části uchlácholila ke klidu, ačkoliv sotva takovému, jaký by si každý v této zemi zasloužil pocítit při pohledu na cizince a jejich neohrabané jednání, záměrné či nikoliv. Radost vydržela pouhou vteřinu. Důvod? Užití tvaru slovesa, které naznačovalo příchod většího počtu lidí než pouze jednoho odvážlivce. Přimhouřené hnědé oči pečlivě skenovaly ženinu tvář, hledaje odpověď na nevyřčenou otázku, kterou jsem se zdráhala položit. Znamenalo by to tvrdě zaútočit, podrobovat ji výslechu, což nemuselo vést k dobrému konci - ať už se jednalo o přítomné v obchodě nebo obchodní styky či utužení křehkého míru, který v současné době znamenal mnohem víc než si byli někteří ochotni připustit. "Pak vám popřeji na fiplinský lid mnoho štěstí na vaší cestě, ať už vede do jakýchkoliv končin," zareaguji nenuceným tónem hlasu, dokonce se mi povede vykřesat i přesvědčivý úsměv, ale je znát, že se umím usmívat přívětivěji, opravdověji chcete-li. Pro teď se mé chování pohybovalo kdesi mezi diplomatem pečlivě volícím slova, a vojákem s typickou náturou chránit každého, komu by mělo být ublíženo - na kůži i po psychické stránce. Měla jsem co dělat, abych dlaň nepoložila na jednu ze tří dýk houpajících se na opasku, ale sebemenší náznak výzvy k boji by nemusel skončit pro nikoho dobře. Zvláště pak v boji s vílou, která by mne mohla rozcupovat jako kus hadru. Co na tom, že mezi našimi vojáky patřím k těm lepším? Pozvednout meč proti víle bylo nemyslitelné.

Nevinný akt, tak pečlivě načasovaný, by neoblafnul ani naprostého hlupáka. "Pak vaše tvář jedná sama za sebe," varování z mých rtů splynulo lehce, noblesně a dostatečně zdvořile na to, aby bylo jasné, že jí ještě nevyhrožuju, což se mohlo během několika chvil změnit. "Byla bych ráda, kdybyste se ke zdejším obyvatelům chovala s úctou, která jim náleží. Výsměch mezi to nepatří," stisknu rty v závěru, vyčkávajíc na odpověď z její strany. Mohla to brát jako urážku, co já vím, ale můj lid je důležitější než ona. "Žádného z vládců by nepotěšilo řešit případný spor, nemyslíte?" Dávala jsem jí možnost se stáhnout, příležitost napravit chyby a kdyby měla v sobě kapku citu, pak se i omluvit, což už samo o sobě hraničilo se šíleností. Napjatá v ramenou, možná ne tak vysoká jako žena přede mnou, ale stále dostatečně hrdá na to, abych si obhájila každý svůj čin.

Netrvalo dlouho a do obchůdku se vřítila dvojice strážných, což jen potvrdilo domněnku o mnohočetné návštěvě z těchto řad. "Jestli máte nakoupeno vše, co potřebujete, mohu vás vyprovodit." Žádné bude mi ctí či zvolení slov, která by potvrzovala radost. Jen prosté oznámení, očividně nečekající žádný protest. Popravdě bych v tuto chvíli byla radši, kdyby mi záda kryli členové posádky, alespoň Odionn s Adrillem, na které jsem se mohla spolehnout, ale ti se momentálně vydali zpět do paláce za vlastním cvičením. A já se na ně také nemohu neustále spoléhat. "Nebo i pánové mají v zájmu podílet se na nošení fiplinské módy?"
Dalakar Eret Moruideksuoy
Dalakar Eret Moruideksuoy
Poèet pøíspìvkù : 9
Join date : 26. 03. 20
Age : 388
Location : Kerat

Heden              Empty Re: Heden

28/3/2020, 17:43
"Děkujeme za starostlivost, vaše výsosti, ale ze dveří ještě trefit dokážeme." V gestu pokory jsem si přiložila pěst k oblasti srdce a rázně se poklonila. Tvář znovu překryla ta železná maska a oči překryla blána apatie. Vzala jsem si z pultu šaty, které jsem koupila a s ostnem v hlase svým společníkům připomněla, že se mají chovat přiměřeně svému věku. Tak rychle, jak přišli, tak zmizeli a společně s nimi i já, moc hrdá na to, se omluvit přímě, takže jsem na pultu nechala vzkaz, naškrábaný s rozhodně ne úhledný. Věděla jsem, jaká ve své roli jsem, a tak s sebou vždy nosím malé útržky papíru s omluvami. Ať si o mě myslí kdo chce, já jsem jen připravena kdykoli a za každé situace. Ve vzkazu bylo napsáno: "Omluvte mé chování, nikdy jsem neměla v plánu Vás jakkoli urazit, zostudit, či zesměšnit." V tu dobu jsme již byly v záhybu druhé ulice. Jak Eorell, tak Nathaniel mi mezitím tiše vyčítali upření jim trocha flirtu s princeznou. Jediný důvod, proč jsem jim dovolovala se mnou takhle mluvit, bylo, že mi vcelku přirostli k duši a neměla bych to srdce je shodit z útesů. "Obrátil by se jí žaludek, jen co by z vás ucítila ten zápach, který vznikne po dlouhých nocích nepřetržitého pití." V odpovědi se mi dostalo dvojhlasné odfrknutí. "Šéfová..." Začal znovu zrzek. "Buďte tak velkorysí, pánové a dopřejte mým uším trochu ticha.
" Ticho k mému neštěstí nevydrželo ani minutu a znovu se rozpovídali, dalo by se to přirovnat jedině k drbání dam, v jejichž kroužku jsem vždy tak nedobrovolně končila.
Antares
Antares
Poèet pøíspìvkù : 2
Join date : 01. 05. 20
Age : 96
Location : Fiplin

Heden              Empty Re: Heden

2/5/2020, 18:40
Když ženy mluvily, téměř vždy přestával poslouchat a všechno co omylem zaslechlo jedno jeho ucho, tím druhým zase vypustil. Stejně jako v momentálním případě Beidi, která stála přímo před ním a ječela něj. Sledoval její zuřivou grimasu, jak se jí tvoří vrásky na její lidské bledé pokožce, hnědé vlasy měla hezky zčesané do drdolu s různými šperky a čelenkami. Náušnice se jí zběsile kývaly sem a tam. Byla rozlícená jako nějaká vzteklá harpyje, kterou i připomínala. Neposlouchal ji a přemýšlel o tom, kolik peněz by dostal za její vraždu. Málo. To už by více dostal za teď už jejího bývalého snoubence, který byl sice idiot, ale nedělal nic špatného. To Beidi tady byla běhna, ačkoli všem tvrdila opak. Toho svého amanta si namluvila jen díky tomu, že byl na lepší úrovni a bohatší díky obchodům a dobrým stykům. Ani netušil co si vlastně vzal za couru a nikdo se mu to neodvážil říct, až doposud. Právě proto teď Beidi na Antarea křičela a nadávala na něj ulici, protože ji bohatý panáček vyhodil a zrušil jejich zasnoubení. A důvod, proč to Antares vlastně řekl? Jiná žena mu za to zaplatila. Dokázal být nejen vrah, ale i poádný zmetek a ničitel vztahů, ačkoli to bral tak, že toho boháče zachránil před krachem, protože tahle coura by ho přivedla na mizinu během dvou týdnů. Tím si byl setsakra jistý.
Z reality se probral, až do něj strčila, ale on se nepohnul ani o píď. Beidi vztekle vrčela a prskala. „Ty jeden bídáku! Ty prašivino! Zničil si mi všechno, co jsem mohla mít! On si teď vezme tu levnou štětku Eriann!" Hlas jí přeskočil a zalkla se. Rozmrkala slzy zoufalství a vzteku. Byla v obličeji rudá a koulila ty svoje modré oči jako by jí měly každou chvíli vypadnout z důlků.
Antares na ni vycenil tesáky a sundal si kapuci. Napřímil se, aby byl co nejvyšší a zasyčel, přičemž nebezpečně krčil čumák a odhaloval zuby. Neměl rád, když si k němu ženy dovolovaly příliš. „Zavři klapačku. Jsi coura, konec příběhu." Pověděl nepříjemně a odstoupil od ní. Postavil se bokem a zamračil se na ni. Zabodl do ni svůj kočičí pohled žlutých žhnoucích očí. Černá zornice měla podobu úzké štěrbiny. Jazykem si olízl pysky a poté i čumák, načež si jej hřbetem ruky otřel. Neměl na ni náladu, ale ona ho nadále pronásledovala a nechtěla mu dát pokoj. Rozhlédl se po okolí, kudy by teda zmizel. Nejjednodušší by bylo jí prostě utéct, protože je rychlejší jak ona, ale věděl, že ona si ho stejně zase najde. Připomínala mu nějakého psa, který čuchá a hledá. 
„A ty jsi špinavý bastard, který nemá žádnou hodnotu." Odflusla si. Opravdová dáma... pomyslel si a kůže na krátkém plochém čenichu se mu nakrčila zhnusením. Nechápal, jak s touhle mohl předtím spát. Zřejmě byl opilý a nebo se prostě praštil do hlavy. 
Nasadil si kapuci a bez dalších slov se rozešel od místa pryč. Doufal, že mu dá konečně pokoj a nebo že na ní spadne nějaká obrovská cihla, protože jí měl plné zuby. V duchu se modlil, aby jí alespoň podupal kůň, kráva, osel, cokoli... On si na veřejnosti nemohl dovolit udeřit ženu a hlavně by to jen tak neudělal. Musel by být opravdu vzteklý a v ohrožení. V myšlenkách se mu modlitby za nějakou její nehodu střídaly víc jak počasí. 
Beidi si sundala botu a hodila ji po něm. Strefila ho přímo do hlavy, kdy si na temeno položil dlaň a ohlédl se. Hodit po něm botu? To si dovolila příliš.
Mëeria Soleis
Mëeria Soleis
Poèet pøíspìvkù : 1
Join date : 02. 05. 20
Age : 40
Location : Sendan/Illivenas

Heden              Empty Re: Heden

2/5/2020, 20:01
"Už tam budem?" Slova, jaká nesnáší každý, neboť jimi věčně otravují malé děti, když neupozorňují na objem močového měchýře, který každých pět vteřin mohl prasknout. Stačilo by, aby drožka nezastavila včas a dětské žvatlání, respektive dožadování, se mávnutím kouzelného proutku proměnilo v popotahování a pláč doprovázený výkřiky o tom, jak má mokré nožičky a jak ho všechno studí. Ria měla alespoň tu slušnost, že z bot o velikosti zakrslé papriky už stihla vyrůst a problematiku spojenou s cestováním a močovým ústrojím ovládala natolik, aby si nechala zastavit maximálně jednou za tři, čtyři hodiny. Cesta do Hedenu byla dlouhá, byť se Illivenas nacházel na hranicích s Fiplinem, lidským královstvím, ale Xibram, z něhož vyjížděla, stál na opačné straně. Znamenalo to celé hodiny naslouchat štěbetání postaršího páru zamilovaných manželů, kteří do jejího města přijeli za svým potomkem, drahou Glindou, jak se stihla dozvědět, která měla to štěstí a provdala se za skvělého vílího muže, Eliphase, který v Xibramu vyučoval malé děti. Momentálně se jim narodil malý chlapec, Brencis, pro Duncana a Gladys, jak se manželé jmenovali (což už taky stihla zjistit), vymodlený vnouček. A tak si celou cestou zvesela drmolili o tom, jak krásný jejich vnuk je, jakými buclatými tvářičkami oplývá, jak se na ně šklebí a směje se jim, což Ria okomentovala úsměvem, neboť si byla až moc dobře vědoma toho, že prvních několik týdnů děti vidí rozmazaně a tak jejich nadšení z barevných skvrn, které se jim pohybují před očima, je vcelku oprávněné. Ale krást jim iluzi štěstí? Kým by byla? Vrahem představ tak akorát. Namísto toho pohupovala nohama na jejich povoze, užívaje si horkosti sálající na pouštním království. Naštěstí ti dva byli natolik vychytralí, aby se vyhnuli zdejším dunám, v nichž by jim povoz včetně koně zapadl, a tak to vzali okrajovou cestou - což představovalo ještě nášup příběhů z jejich dospívání, kdy se ti dva do sebe zamilovali. Nechyběla ani informace o tom, jak Duncan svou milovanou naháněl a jak ho naopak Gladys pokaždé přetáhla utěrkou po hlavě, kdykoliv jí šel po vdolečcích. Čerstvě vyndaných z pece, což Ria ocenila chápavým přikývnutím. Kdyby měla na mysli jiné vdolečky, patrně by se červenala podobně jako písek v poušti. Ne, že by nevěděla, co obnáší sex, ale na vílu patřila k těm mladším a stále ještě trochu nervózním při konverzaci na podobné téma.

Trvalo dva dny, než se jim podařilo dokodrcat do Hedenu, přičemž se jim jednou zlámalo kolo, které za pomoci Duncana opravila. Gladys samozřejmě nesměla chybět a oba dva zručně naváděla, co mají dělat, ačkoliv její rady byly k ničemu a i Duncan jí upozornil, aby zavřela ústa a raději jim přichystala 'nějaký dobrý žvanec'. Ale teď už vyjížděli klikatící se cestičkou do Hedenu, hlavního města jednoho z lidských království, kde hrozilo pověšení za existenci víl asi tolik, jako že karfiolu narostou nožičky, vzbouří se a společně s kapustou spustí revoluci za to, aby lidé jedli kameny. "Už jsme tu. Vítej v Hedenu!" S očima navrch hlavy a za bodrého smíchu obou sledovala krásu městské brány, skrze kterou zrovna projížděli, užívaje si pohled na bělost kamenů a cihel, z nichž byl Heden celý vystaven. Kamkoliv pohlédla, tam to žilo - hudebníci vyhrávali, zpívajíc se všemi, kdo byli ochotní se přidat; jinde se zase kočkovaly děti, vydávajíc se za piráty a královské vojsko, až se ani Ria neubránila zasmání a zamávání jejich směrem. Parta děcek náhle přestala v dovádění a s veškerou radostí jí opláceli gesto zpátky, úsměv od ucha k uchu. "Co na to říkáš, Rito?" Zepředu se ozval hlasitý smích, jak si Duncan opět utahoval ze zrzavé společnice, opakovaně komolící její jméno, s čímž si Ria přestala už na začátku jejich cesty přivolávat vrásky. "Je to tu..." Jak to jenom popsat? "... Jiné." To byla asi ta nejlepší odpověď, na kterou se momentálně zmohla, byť si div nevyvrátila hlavu, jak ji neustále otáčela za všemi zvuky, které k ní doléhaly ze všech koutů a stran. Už od pohledu zde byli lidé veselí a Ria se nemohla dočkat, až se vrhne do víru hedenského života. "Děkuju moc za svezení," otočí se na ty dva, v očích jiskřičky nadšení. Už cítila známé motýlky v břiše, kdykoliv se ocitla na novém místě. "Nemáš zač, děvče," usmála se na ni Gladys a ani Duncan si neodpustil rozloučení ve svém jedinečném stylu. "Snad se zase někdy potkáme, Rino!" Na rozloučenou jim zamávala, seskakujíc z vozu, nezapomínaje si protáhnout nohy, které poněkud zdřevěněly dlouhým sezením.

Heden byl jedním slovem úžasný, úplně jiný oproti Xibramu, pouštnímu městu. Barevný a zajímavý, bílý a přitom nejednotvárný. S radostným zavýsknutím přidala do kroku, sledujíc okolo sebe všechny, kdo kolem ní prošli. Její vzhled i střih látek, který v mnoha ohledech odhaloval holé, pihami pokryté paže, vyvolával údiv, ale ne tolik, kolik by čekala. Vždyť se jednalo prakticky o sousedy, takže na něco podobného už byli zvyklí. Nejvíce šokované jejím vzhledem byly samozřejmě děti, v jejichž hlavinkách představovala exotickou princeznu zahalenou do jemných, nadýchaných látek propouštějících vzduch, aby ochlazovaly tělo. Nohy zakrývala dlouhá sukně, kolem pasu zase všudypřítomný opasek plný nejrůznějších ampulek a kapes, které se daly využívat prakticky ke všemu. Rozpuštěnými vlasy si z části chránila ramena a záda před studeným vzduchem, na který nebyla zvyklá, přičemž se tu a tam neopomněla oklepat, když se do ní nečekaně pustila zima. A jak se tak rozhlížela, hledajíc nějakého obchodníka, který jí prodá pořádný kotlík, který se neroztaví jako ten poslední, díky němuž udělala díru nejen do stolu, ale také do podlahy, což dědeček okomentoval salvou smíchu, nečekaně se připletla do jedné rozmíšky. Vlastně to byl vcelku prostý omyl - konečně se totiž zdálo, že se na ní štěstí usmálo a obchodník oslovující kolemjdoucí prodával zboží, které potřebovala k dalším experimentům, ale jak se k němu nahrnula, trochu jako velká voda, nevšimla si ženy, co zrovna hodila botou po nějakém zakukleném muži. Loktem ji tak nechtíc odstrčila z cesty prudčeji a tmavovláska, nečekajíc podobně podlý útok, zavrávorala, padajíc na zadek rovnou do bedny s pomeranči. Ale ani to nebylo málo - nějakým záhadným štěstím se jí povedlo zaháknout bednu o lano přivázané ke klidně stepujícímu koni. Ten se jako na povel rozeběhl, aby se zbavil té příšery za svým zadkem. Ria tak už mohla jen sledovat vzdalující se uječenou ženskou postavu, kolem níž se kutálely sladké pomeranče. "Jejda!" Vykulené modré oči zůstávaly viset na místě neštěstí i tehdy, když se dotyčná ztratila v dálce, dokud nezaslechla ohlušující, rachot patrně symbolizující úspěšné přistání. "Jejda," okomentuje znovu, tentokrát o něco zděšeněji. A než by kdokoliv stihl něco namítnout, rozeběhla se ulicí výš s touhou ztratit se dřív než se ta křikna vrátí, vrážejíc nechtěně ramenem do onoho zakukleného muže, jak se rychle snažila ztratit. "Promiňte! Pardon! Omlouvám se! Je mi to líto!" Aneb když si i při útěku pokoušíte zachovat dobrou výchovu vštěpovanou od dětských let a stihnete se po cestě omlouvat každému, jemuž vrazíte loket do žeber.
Sponsored content

Heden              Empty Re: Heden

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru