Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Tichý les

+5
Seawell
Riadné Croque
Silean Irongaze
Kaylessa Vaynore
Kotlík
9 posters
Goto down
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

28/3/2021, 20:30
O tom co si bohové vymyslely na všechny kdo se jen tak potulovaly po světě si radši nechtěla dělat klamné iluze. Ona jakožto dcera šlechtice snad měla být nějaká slušná hodná a milá dáma, která měla poslouchat příkazy, dobře se vdát a být všem na ozdobu a místo toho? Byla docela ušmoulkaná, neodbytná a docela agresivní když na to přišlo. Rozhodně si nenechala hned všechno líbit a klasické projevy mladistvé lásky v podobě škádlení a tahání za vlasy nebylo něco co by se u ní obešlo bez pořádné rány do nosu. Nemohla popřít že si jednou div nezlomila prsty na rukou, když někoho takhle udeřila, ale pokaždé to stálo za ty pohledy. A ji vždy bavilo pak poslouchat jak se před ostatními chlapci u dvora zrovna ten jeden vytahoval, že se popral s někým ve městě. Jaký to byl stud, nechat si jednu ubalit od ženy. Zábava na celý den. Pokrčí nad tím rameny a nechá tedy téma plánů od bohů viset ve vzduchu bez odpovědi, ani nálada na toto téma nebyla, zkrátka bylo potřeba přejít k jiným, zajímavějším věcech. "Tak pozor, aby z tohohle výjimečného spojení nevzniklo něco většího. Taková zeď není úplně  odbytná." pronese s hranou fascinací, nakloní hlavu mírně do strany a nechá vlasy padnout více do tváře, načež pak zvedne ruku a upraví vlasy tak, aby zakrývaly jen to jedno oko, které nechtěla aby bylo vidět. "Oh, mám se začít červenat, abych ukázala jak dojatá jsem touhle krásnou lží?" zvedne ruku ke tváři a naznačí jakoby ji ta bledá kůže přímo hořela dojetím nad jeho první možností. "Jindy by vám to možná vyšlo, ale jsme si jistá, že jste si mě v rámci vlastní zaujatosti a touze podvádět ani nevšiml." na její tváři se objeví pobavený úšklebek nad jeho reakcí, ale je na ni vidět, že si z toho dělá asi tolik, jako z kamene na zemi, nebo prachu na svých botách. Ostatně pokud něco připomínala tak divoce rozcuchaný oheň, který se nechtěl zastavit jen tak před ničím. I onen původ už nakonec z konverzace vyustila a reagovala na to téma jen širokým úsměvem, kdy snad na chvíli ukázala i tu roztomilou stránku vlastní osobnosti,  už by tomu chyběla jen nevinná ukázka modrého kukadla, které ale naštěstí zůstalo skryto každému zvídavému očku, které mělo v plánu snažit se o její tváři něco zjistit. Ostatně - kolovaly pomluvy - že má jizvu, nebo je na té půlce obličeje ošklivá, ale ji to netrápilo. Věděla o tom svoje. "Vznešená možná původem, ale řekla bych, že k tomu přívlastku mám docela daleko." pokrčí rameny a při tom pohybu trochu pohodila vlasy, aby je shodila z ramene na záda. Problémy jsou pro ni nakonec o něco zajímavější téma, než jméno nebo původ. Ostatně ona sama byla byla takový rozkošný chodící problém. "Já je nejen potkávám, ale i způsobuji, v tom je to kouzlo okamžiku." uculí se na něj, takové rudovlasé sluníčko přece ani nevypadá, že by způsobovalo nějaké ty problémy a když už rozhodně nic velkého, nebo snad ne? "Společných témat bychom mohly najít i více, když se podělíš." dodá ještě ke svým slovům, než se sama ujme volby tématu a přesune se za hranice Fiplinu. "Tak já se nijak zvlášť netajím tím, že bych byla člověkem, to ale neznamená, že bych měla mít potřebu zůstávat jen tam, odkud pocházím." pokrčí rameny s pobaveným úsměvem. "Ale jak se zdá, ne všude je zrovna bezpečno, pro někoho s povahou jako mám já." dodá ještě částečně citujíc vlastního otce. Od poslední potyčky měla docela problém zbavit se neustálého dohledu a i teď má čas od času pocit, že ji někdo sleduje a tajně hlídá, ale není to nic tak hrozného, aby se onoho vykuka docela rychle zbavila. "Ale Tarrone - nemysli si, že jsem se nechala zahrabat. Samozřejmě že jsem vytáhla paty a nejen ty. Ale ne každá víla dobře snáší, když dostane jednu pořádnou do nosu od někoho, od koho by to nečekala - dostala jsem hlídáček, takže mě tu zasekli proti mé vůli." shrne tedy celou svou situaci, aby to uvedla na pravou míru. "Ale copak by mě to mělo zastavit?" Krátce se uchechtne a nakloní hlavu opět na stranu tak, aby ji vlasy padly do obličeje. "Takžem nějaké pěkné novinky?"
Tarron Sarnelis
Tarron Sarnelis
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 17. 03. 21
Age : 147
Location : Illivenas

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

6/4/2021, 19:54
Mírně pozvedne obočí a koutkem oka se podívá na zeď, o kterou se v tuhle chvíli ještě opírá. “Jsem si jistý, že některé ženy to zvládnou líp než tahle zeď. Na druhou stranu nedobytností je to asi podobné.“ Udělá si krátkou filozofickou chvilku, která jeho společnici asi ani v nejmenším nezajímá, ale tak nebylo to zase nic tak strašného, aby se kvůli tomu otočila a odkráčela. Jistě by mohl přijít i s takovými filozofickými chvilkami, ale on nebyl zrovna z velkých filozofů, takže se toho nikdo v jeho společnosti nemusel obávat. “Pro efekt by to bylo jistě skvělé, ale tak nechme to tahle, když jste mou krásnou lež beztak prohlédla.“ Odpoví a pokrčí rameny, ačkoliv se na jeh tváři objeví pobavený úsměv. Nijak se ho nedotklo, že jeho lež prohlédla. Ne, že by nebyl dobrý lhář, ale tohle rozhodně nebyla dobrá lež, kterou by nemohla prokouknout. U jiných věcí by asi trochu dotčený byl, ale tohle mu ego nijak neranilo, ani si nepřipadal nějak přechytračen ženou. Což někdy dokázala být i docela zábava, pokud to chlap dokázal ocenit. “Nejspíš moje chyba, ale tu touhu podvádět jste špatně odhadla. Nejde mi o to někoho podvést, nejsem nějaký druhořadý podvodníček, to bych se nejspíš moc dobře neuživil, kdyby mě pokaždé takhle zmlátili.“ Odvětí a usměje se. Ne, jemu nešlo o podvádění samotné, ačkoliv nějaké to zaujetí sebou sama jí musel nechat, ačkoliv zase nebyl někdo, kdo měl ego někam do nebe. Šlo mu o to napětí, které cítil při podvádění. Napětí, jestli mu to tentokrát projde, nebo nikoli. To byl vlastně důvod, proč dělal spoustu věcí a proč nakonec skončil zrovna u profese, kterou dělal. Tam si podobného napětí užil až dost, ačkoliv ho rád okořenil něčím podobným jako dnes večer.
Prohlédne si dívku takovým lehce hodnotícím pohledem. Ne, že by jí odsuzoval, spíš odhadoval, ačkoliv on na tohle nikdy nebyl ten pravý. “Každý najde vznešenost v něčem jiném. A ne každý potřebuje vznešenost k tomu, aby byl šťastný, často mu to spíš brání.“ Odpoví a pousměje se, zatímco schová ruce do kapes u kalhot. Vypadalo to, že tu mají další věc, kterou budou mít společnost. Ani jeden z nich nevypadal vznešeně. Jistě, Tarron byl vznešená víla, ale tak to byl přídomek vlastní jeho rase. Byl vznešený i původem, ale rozhodně to na první pohled jen těžko někdo odhalil. Ani svým chováním nedával nic najevo. “Ale zatím to vypadá, že jsi všechny ty problémy ustála ve zdraví. I když si je způsobuješ sama.“ Odvětí a prohlédne si jí. Musel ale uznat, že opravdu měla určitou auru, která by mohla potencionální problémy přitahovat. Takové to odhodlání a touhu po dobrodružství, což sám znal. I když možná to podporovali i její vlnité rudé vlasy, které vždycky podobné věci více podtrhly. “A o co bych se měl přesně podělit? O svůj životní příběh? Ten by tě určitě nezajímal.“ Odvětí a ledabyle pokrčí rameny. Ne, že by měl vůbec zájem svůj životní příběh někomu vyprávět, ale prezentovat ho jako nudný by jí mohlo odradit od nějakého bližšího vyptávání. On se na ten její konec konců taky neptal. Ne, že by ho v určitou chvíli nemohl začít zajímat, ale teď to nebylo téma diskuse. “Neříkám, že by tě zrovna tohle mělo nějak omezovat. Ale ne každý najde dost kuráže nebo důvodů, aby se podíval za hranice svého království.“ Odvětí a pokrčí rameny. Ne, že by to zase znamenalo, že bylo málo lidí nebo víl, které by cestovali téměř po celém kontinentu, ale taky to rozhodně nemohlo být aplikováno na všechny. Vždycky se našli tací, kteří chtěli být pěkně doma a nic neobjevovat. A to nehledě na rasu. “Pokud přitahuješ problémy podobně jako já, tak se ani nedivím. Jsi o něco křehčí, ale to ti nemusí bránit, pokud se umíš bránit. Nebo rychle utíkat.“ Pronese bez velkého zamýšlení. Ne, že by jí chtěl zmínkou o její křehkosti urazit, bylo to zkrátka konstatování faktu. Nechtěl tím snad znevažovat jemné pohlaví, ale spíše to byla otázka rasy. Dobře věděl, že vznešené víly byli odolnější než lidé, což bylo logické. Měli svoje slabiny jako všichni, ale pořád je ne všechno poslalo do kolen. Za to u lidí? Někdy to bylo o dost snazší. “Tak hlídáček? To jsi očividně opravdu praštila někoho, koho jsi neměla. Ale bude to pěkný fušer, když tě tu nechá bavit se se mnou.“ Odpoví a pobaveně se usměje. Ne, že by tedy byl nějak nebezpečný pro lidi, nebo vlastně obecně. Ale měl smysl a talent pro vyhledávání a přitahování nebezpečných situací, takže to, že její dohled jí tu nechal jen tak s ním mluvit, navíc když bylo zjevné, co je zač, tak byly nejspíš docela k ničemu. “Jistě tě to ani nezpomalilo.“ Odtuší a zazubí se na ní. Takový trochu chlapecký úsměv, který na něm moc často k vidění nebyl, jelikož jeho rty byly nejčastěji zkrouceny do pobaveného poloúsměvu. “Novinky? Záleží, jak to myslíš. Pokud jde o politiku, tak vůbec nic nevím. Nezajímá mě to. Pokud jde o něco více z mého oboru, tak se tvrdí, že někde v Tichém lese by se mělo potulovat stádo jednorožců, ale ti zmetci se mi nechtějí ukázat.“ Odfrkne si a zavrtí zklamaně hlavou, jako by hledání jednorožců byl vlastně dobrý nápad a to, že jste je nepotkali bylo nějaké špatné znamení. Ne, potkat tyhle masožravé bestie, které vás snadno početně znevýhodnili nebylo zrovna synonymem pro šťastnou náhodu.
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

7/4/2021, 15:29
“Samozřejmě, že to jako ženy zvládáme lépe. Jako další spoustu věcí.“ přidá se do oné filozofické chvilky, přemítání co ženy dokáží lépe – a že těch věcí je docela velká spousta. Ale kdo by je tu rozebíral s naprostým cizincem, a pak? Aya nepatřila k ženám co by měl v plánu ukázat jinou věc, než pěstí do obličeje. To zvládala dokonale a když na to přišlo zvládala to hlavně v dost nevhodných chvílích, což i docela potvrzovalo hněvání jejího otce, že není skvělá dáma. Nemohla bez dozoru mimo Fiplin ani na krok. “Když to tak chcete.“ pokrčí nezaujatě rameny načež se raději zaměří na tu jeho touhu podvádět, která se ale přetvoří spíš v touhu po napětí, jak z jeho slov zrzečka pochopí. Sama by mohla o napětí vyprávět, vždyť jako žena trávila den v hostinci opíjením nějakého pobudy, který by ji s láskou vlezl do výstřihu, jen kdyby se naklonila trochu blíž, zatím co jí záleželo jen jestli z něj dostane nějakou zajímavou informaci. “Takže vlastně hledáte vzrušení, které přináší nevědomost z toho jak to skončí?“ shrne jeho slova do jedné věty a nakloní hlavu trochu do strany, přičemž se pobaveně usměje. Zdá se, že mají něco málo společného, protože co by tu jinak dělala ona, kdyby nehledala napětí v obyčejném dni. Pravděpodobně by ji nazvali asi šílencem, ale netrápilo jí to. Měla to docela v oblibě, pouštět se do věcí, které byly dávno mimo smysl jejího povolání v podobě zpěvačky. Jistě, byla zábava a radost jen tak si zpívat pro ostatní, nechat se obdivovat, nadšeně nechávat svádět, ale když se to pořád opakuje, člověka to začne nudit. Obzvlášť když jste člověk jako Aya. Nic, co by vás ve skutečnosti mohlo zastavit, při hledání trocha toho dobrodružství.
“Znalec vznešenosti a štěstí na lidech? Mám se protočit a předvést, aby jsi to zhodnotil správně?“ pozvedne obočí a upře na něj to svoje hnědé kukadlo s výrazem, který jasně napovídal, že mu tuhle docela zřejmě milou poznámku nebaští a rozhodně žádné převádění v plánu nemá. Na její tváři je ale pobavený úsměv – ve skutečnosti jí byl ten jeho pohled značně ukradený. Dokud na ni neměl v plánu sahat a upravovat ji, tak bylo všechno docela v pohodě. “Náhodou, ne všechny jsem je způsobila sama.“ zvedne na něj ukazováček, jakoby mu chtěla pohrozit, ale ruku vzápětí stáhne a pokrčí rameny. “Nemůžu přece za to, že někteří muži zkrátka neustojí realitu a nezájem.“ dodá ještě ke svým slovům a lišácky se usměje. Ona by se k ní taková liška i docela hodila, vypočítavá a docela chytrá. Nemůže za to, že když se ji někdo pokusí sáhnout na obličej nebo je až moc s egem v oblacích, že mu s radostí jednu ubalí, aby se trochu probral. Je docela s podivem, že vlastně ještě žije, když tehdy ubalila té víle na výletě do Illivenas. Stává se. “Životní příběh? Nenech se vysmát, nemám zrovna čas pár dní si posedt u příběhu o tvé vznešené vílí zadnici.“ máchne nad tím rukou, rozhodně nad tím nechtěla ztrácet čas. Koho by zajímalo odkud vlastně vylezl a kde se vzal, hlavní bylo, že existoval no ne? “Byla jsem mimo Fiplin a pořád mimo lidské království jezdím, nic špatného, jen za mnou neustále někdo je. Abych prý nevyvolala něco horšího, než dokážu zvládnout.“ pokrčí rameny a protočí oči, když cituje slova svého otce. Nejraději by se hlídačka zbavila na furt, ale co by pro svého papá neudělala. “Hlídáčka jsem se zbavila už před asi třema hodinama. Je to jednoduché, když víš jak na to a já měla docela dost času na to trénovat.“ potěšeně se usměje. Když chtěla dokázala si dát sama dvě a dvě dohromady, aby se zbavila těch, které kolem sebe nepotřebuje – nenásilnou cestou samozřejmě. Luk a šípy na ně nikdy použít nemusela, jaké to štěstí, že ano? Jenže zatím co tohle téma uvadalo, naskytlo se jí nové a docela zajímavé pro její osobu. “Jendorožci? Takové to nevinně vypadající stvoření s ohromně špičatým rohem, které je vlastně docela nebezpečné?“ nevinně na něj zamává řasami. “To zní jako zajímavý problém, chceš je pomoct najít?“ úsměv se na její tváři ještě rozšíří, ne že by snad měla sebevražedné sklony, ale není žádné párátko, aby se takové zábavě vyhnula. I když by možná měla. “Nejsem tak marná jak vypadám.“ dodá ještě ke svým slovům, načež na něj upře to svoje hnědé kukadlo. Ne že by na něj neupírala obě oči, ale to modré zůstává jeho pohledu dokonale skryto za závojem z rudých vlasů.
Tarron Sarnelis
Tarron Sarnelis
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 17. 03. 21
Age : 147
Location : Illivenas

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

27/4/2021, 18:02
Pobaveně se usměje. “Ženy mají jistě nespočet talentů.“ Přitaká jí a pokrčí rameny. Dokázal by uznat, že v některých věcech měly ženy navrch nad muži, a to nemluvil jen o klasických ženských prací, které jim byly často podsouvány. Nikdy netrpěl stereotypy, které byly například pořád dokonale viditelné třeba i Illyrijců, kteří své ženy div někam nezavírali. Jenže on vyrůstal v jiné společnosti. Ovšem rozebírat tu jen to, v čem ženy vynikali by jim zabralo až příliš času a možná by mu to i strhalo ego, což by bylo jistě mrzuté. Zejména pro něj. “Přesně tak by se to dalo nazvat. Někdo se neznámého a nejistého bojí, já mu jdu naproti. K čemu by taky život byl, kdybychom se všichni neustále drželi zpátky v bezpečných mezích.“ Pokrčí rameny a spokojeně se usměje. Jistě, nejspíš by to zamezilo velkým objevům, ale taky by možná byl bezpečnější život. Jenže nebezpečí si vás nakonec stejně najde, i když ho nehledáte. Pro něj bylo lepší jít nebezpečí v ústrety a doufat, že se štěstěna obrátí na jeho stranu, než se někde schovávat a nudit se nebo se snad bát toho, co se může objevit za rohem.
Mírně pozvedne obočí. “Ale beze všeho, jen to asi budeš muset zopakovat znovu, protože si nejsem jistý, že to odhadnu na první pohled.“ Upozorní jí a nasadí nejlepší nevinný výraz, který umí, ačkoliv pochybuje o tom, že by mu to snad Aya uvěřila. Ovšem odmítnou možnost si jí prohlédnout? To by nebyl tak úplně on. Pořád byl jen chlap, ačkoliv se nikdy nesnižoval k tomu, aby se po ženách sápal, tak na prohlédnutí a flirtování neviděl nic špatného. Nejspíš proto taky s žádnou dívkou nikdy dlouho nevydržel. S jeho životním stylem to nejspíš bylo jen dobře. “Och, jistě. My muži a naše ješitnost. Ty jsi v tom úplně nevině a určitě jsi je ani nijak nepovzbuzovala.“ Odvětí s polovičatým úsměvem. Ne, upřímně jí to moc nevěřil. Sice dokázal věřit tomu, že se po ní muži vrhli a chtěli něco, co ona ne, ale moc nedůvěřoval tomu, že by to vzbudila jen tím, že prošla okolo. A vzbudit v muži dojem, že máte zájem, nebylo tak složité, zvlášť jestli vysedávala v hospodách podobně jako dnes. Opilý muži měli vnímání posunuté trochu jinam. Sice dokázal uznat i fakt, že některým stačilo i to, aby kolem nich žena prošla a měli zkreslenou představu, že o něj mají zájem, ale takových bylo opravdu málo. A Aya nevypadala zrovna jako žena, která by se mužů stranila a držela se od nich dál. “To zabolelo. Ale chápu. Můj příběh je nudný. Nic moc.“ Odvětí a pokrčí rameny. Ne, tohle jeho ego nezraní, i když se může sebevíc tvářit, že tomu tak je. Nebyl taková citlivka. Navíc ani nebyl z těch, kdo by chtěli svůj životní příběh vyprávět. Některé pasáže byli zábavné, jako například to, jak odpadl ve sklárnách. Některé byly vzrušující jako ty, kdy byl na výpravách. A některé byli zkrátka jen smutné, jako jeho odchod od rodiny. Sice byl rád, že to udělal, ale nebylo to nejjednodušší rozhodnutí.
“Někdo se snad bojí, že by jsi způsobila válku svojí nerozvážností?“ Ušklíbne se a mírně pozvedne obočí. “Nevypadáš zrovna na někoho, kdo by nedokázal něco menšího, než je válka zvládnout. Jinak bys nevysedávala sama v hospodě.“ Nadhodí a kývne hlavou k hospodě, odkud ho velmi netaktně vyhodili, ač to bylo oprávněné. To dokázal uznat. Navíc pokud se o sebe dokázala postarat v hospodě kolem opilců, tak jí nejspíš jen tak něco nerozházelo. “Takže jsi tu úplně sama bez dozoru? A je to moudré? Třeba bys mohla opravdu tu válku rozpoutat.“ Upozorní jí s pobavením v hlase a pousměje se. Ne, že by snad on měl takovou moc, aby někomu vyhlašoval válku. Jelikož se ho otec téměř zřekl, tak neměl téměř žádné slovo, ačkoliv jeho jméno jistou váhu v Illivenasu mělo. A stejně tak pochyboval, že by Aya byla schopná nějakou válku rozpoutat, to by musela narazit na někoho zatraceně důležitého a urazit ho nebo mu něco provést.
Mírně pozvedne obočí a nasadí mírně starostlivý výraz. “Tohle je všechno, co o jednorožcích víš a chceš mi je pomoct najít?“ Nadhodí a změří si jí pohledem. Ne, že by jí chtěl podceňovat a vlastně by se mu nějaká návnada na jednorožce i hodila, jelikož on asi moc jako lákavá svačinka nevypadal. I tak si ale nebyl jistý, zda je nejlepší nápad vzít na takový nebezpečný výlet dceru někoho, kdo bude asi významný, když vlastní dceři dal i hlídače, kteří byli očividně dost neschopní. “Takže když nejsi tak marná, co přesně umíš?“
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

3/5/2021, 22:06
Ženy a jejich talenty. Samozřejmě by se mohlo velice snadno jednat i o urážku, kdyby bývala Aya jen trošičku citlivější, snad by to pochopila i jako sexuální narážku. Jenže se toto téma shledalo maximalně s pobaveným úšklebkem a dokonale nacvičeným pohybem ruky, kdy si dala pramen rudé hřívy za ucho tak, aby její modré očko stále zůstávalo za něžným závojem. Existovala spousta jiných témat, které chtěla probrat než jsou právě ženské talenty, přednosti nebo skutky, které muže snadno dostanou do kolen a ještě níž. “Konečně někdo, kdo má trochu smysl pro hazard.“ dodá poměrně pobaveně nad jeho slovy a stejně tak se i usměje. Tvář ji to trochu rozjasní a být v nějaké z knih, slunce by ji osvítilo hlavu tak, aby ji rudý závoj padal na ramena jako rudé zlato. Jenže oni nebyli v knize, ale v lese. V překvapivě tichém lese i když se mělo dostávat jeho původnímu jménu, Ayu to zdejší ticho nikdy neuklidňovalo, jako spíš ji lákalo objevovat jeho hlubiny a ztrácet se ve vlastních ozvěnách.
“Zopakovat? Co přesně? Mám zopakovat postup jaký jsi znalec, nebo se předvést dvakrát, aby se vaše oči potěšily?“ nakloní hlavu na stranu a podobně jako on, nasadí pohled čiré nevinnosti. Jeden by ji tu její něžnou nevinnou tvářičku i uvěřil, kdyby se bývala nenarovnala, nepohodila přitom vlasy, které se na okamžik pozvedly a pak usedly bujaře opět kolem tváře, když Aya pokračuje s mírným zamračením v konverzaci. “Samozřejmě, že nepodporovala. Vypadám snad jako někdo, kdo půjde pro informace vysedávat na klíně a podstrkovat dekolt pod čumák každému, kdo vypadá zajímavě?“ založí si ruce na hrudi a nasadí postoj velevážené ženy. “Samozřejmě občas rozdám pár milých úsměvů, ale to dělá každý, není nutné si z toho hned vyvozovat pozvání pod korzet jen proto, že jsem žena.“ na okamžik se odmlčí a pokrčí přitom rameny. “Můžu snad za to, že při takové situaci prostě sahám po noži?“ uvolní svaly v obličeji a ohlédne se kamsi stranou, jakoby někoho zaslechla. Vlastně to celé pronese jako takovou samozřejmost, kterou přece dělá každá žena, když na ni chce sáhnout někdo, kdo k tomu ani trochu nemá mít možnost. Ale konkrétně tím jen potvrzuje, že občas možná trochu přehání. Celá ona. Zrzavá královna dramatu. A jelikož je potřeba to i správně potvrdit, co by si mohla vzít z té krátké odpovědi na onen životní příběh, který vlastně ani slyšet nepotřebovala. K čemu by jí byl? Aby jej litovala? Obdivovala? Padala mu k nohám? I kdyby byl sám král, co předstírá že je obyčejná víla, s radostí by mu jednu pleskla na tvář, že by se dokola otočil, když by se ji v tu chvíli zachtělo.
“Můžu snad za to, jak neodolatelná jsem?“ pokrčí rameny. Ona a válka byly docela podobná slova. Hlavně tedy z důvodu, že by byla schopně nějakou způsobit. Kotlík asi věděl, proč zrovna ona má být tím kým je a ne třeba nějakou princeznou nebo dědičkou, nebo co jsou ty víly vlastně zač. Každopádně, kdyby někým takovým byla, pravděpodobně by byla vílí říše dávno vzhůru patama a ona by si hověla v jablečném sadu nedaleko Hedenu. Protože proč prostě ne? “Klasická já.“ uculí se, pokrčí rameny a rozhodí rukama. Nemohlo by ji to vystihovat lépe, ale proč tu rozebírat jen stav jejího života. Seděla sama v hospodě, protože čekala na něco zajímavého, nebo na někoho. A teď když něco zajímavého má? Proč se bránit, no ne? “Tady? A rozpoutat válku? Nenech se vysmát, ale myslím že i kdybych se snažila zabralo by to dost času na to, aby se sem někdo dostal.“ odmávne nějakou válku rukou a raději se zaměří na jednorožce, kteří jsou jednoznačně lepším tématem než nějaká obyčejná válka.
“No a? Dneska se ještě necítím tak, že bych měla umřít, takže jasně. Pojďme najít ty rohatý potvůrky. Bude zábava.“ odpoví na jeho otázku a ještě ho trochu pobídne. Dokonce už i udělá krok směrem kde nechala stát koně, když ji zastaví. Ohlédne se na něj a probodne ho svým hnědookým pohledem. “Muži.“ odfrkne si. Natáhne tětivu luku, který sundá ze zad a během chvilky vystřelí šíp, kterým na první pokus sestřelí vývěsní ceduli vzdálenějšího obchodu. “Taky umím dobře jezdit na koni a nemám problém rozpoutat válku ránou pěstí.“ odmlčí se s úsměvem ala sám velvyslanec kotlíku se vší svatozáří. “A vypadám roztomile, něžně a přímo k nabodnutí – návnada jako vyšitá.“ dodá docela spokojeně se svou odpovědí. “A co že to umíš ty? Krom mizerného hraní karet?“
Tarron Sarnelis
Tarron Sarnelis
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 17. 03. 21
Age : 147
Location : Illivenas

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

12/5/2021, 21:36
Mírně pozvedne obočí nad tím slovem trochu v její větě. On by tedy neřekl, že jen trochu, pokud by tedy vůbec uznal, že je to hazard. Takhle by to nejspíš nazvala jeho matka. Nebo otec. Možná i bratr. A mohl vesele pokračovat řadou, protože asi všichni jeho příbuzní by to považovali za hazard s jeho životem. Jistě, riskoval svůj život a své zdraví na denním pořádku, ovšem na jeho životě nijak moc nezáleželo. Nebylo to tak, že by měl něco podědit. Sice byl nejstarším synem a mělo tak jmění a povinnosti přejít na něj, ale bylo mu jasné, že otec udělá vše pro to, aby všechno předal jeho mladšímu bratrovi. Jeho rozhodnutí. Díky tomu si Tarron mohl rozhodovat o svém životě a dělat si s ním, co chtěl. Klidně ho i riskovat. “Dohadoval bych se o to slůvko trochu, ale třeba názor změníš sama.“ Odvětí a ledabyle pokrčí rameny. Dohadovat se stejně nemělo smysl. Nebylo to nic důležitého. Jen slovní obrat, který možná do budoucna přehodnotí a kdyby ne? Nebyla tak důležitou součástí jeho života, aby mu to dělalo vrásky.
Pobaveně se usměje. “Měl jsem na mysli to druhé, ale nebudu ti samozřejmě bránit ani v jednom. Beztak by se nějaké moje pokyny jen těžko setkali s úspěchem, že?“ Pronese a uchechtne se. Neznal jí tak dlouho, ale zrovna tohle si dokázal odvodit. Navíc moc žen, které se takhle toulaly, nepatřilo k těm, co si nechávaly říkat, co mají dělat. A i když se jim jeden snažil dát radu, tak často neposlechly a dělaly si všechno po svém. No, někdy bylo lepší se něco naučit tou tvrdší cestou. “Kdo tu mluvil o dekoltu nebo něčím klíně? Já měl na mysli flirtování ne něco takového? Na co hned nemyslíš.“ Odvětí a zatváří se pohoršeně, jako by snad něco podobného nikdy nezažil, nedej bohům se toho účastnil. “Pokud to děláš po večer v podobných podnicích, tak se tomu ani nedivím, že to někdo vezme takhle.“ Odvětí a pokrčí rameny. On sice k podobným náturám nepatřil, ale zažil několikrát to, že stačilo pár úsměvů a muži po ženě vyjeli. Někdy to tak i myšleno bylo ze strany ženy. Pak je těžké, když každá stejným signálem myslí něco úplně odlišného. Kdo se v tom má potom vyznat. “Jistě, protože něco takového si menší odezvu než bodnutí pod žebra nezaslouží.“ Odvětí a mírně zavrtí hlavou. Možná to zlehčoval, ale on v téhle pozici nikdy nebyl. Nebyl žena a pochyboval o tom, že by někdy měl tu čest, aby se po něm žena tahle vrhla, ačkoliv on to myslel zcela nevinně. To se stávalo jen zřídka kdy.
“Ne, mám pocit, že v tomhle leží vina na tvých rodičích.“ Ujistí ji, že tohle rozhodně její vina není. Přece jen člověk si nikdy nevybíral, jak bude vypadat. Víly také ne, ale u těch bývala menší pravděpodobnost, že nebudou pohledné. “Pravda. Pokud budeš chtít rozpoutávat válku, asi u toho úplně nebudu chtít být. Dej mi kdyžtak vědět dopředu, kdyby se ti zachtělo něco takového udělat.“ Pronese, ačkoliv v podstatě vyloučila možnost, že by tu válku chtěla rozpoutat. Nikdy neříkej nikdy a noc byla ještě mladá, kdo mohl tušit, co té dívce přeletí přes nos a co se rozhodne podniknout, kdyby se začala nudit, nebo si nedej bože nějaké jeho gesto vyložila jinak a chtělo po něm vyběhnout s nožem.
Její přístup se mu sice líbil, ale to neznamenalo, že by jí jen tak vzal někam, kde bude riskovat její život, zvlášť pokud věděl, že očividně má rodinu, která by se po ní mohla v budoucnu shánět. Sice to byla nejspíš lidská šlechta, ale to neznamenalo, že by z toho nemohl mít nějaké problémy, proč se raději neujistit v tom, že je opravdu k něčemu a nebude jí muset zachraňovat, kdyby se náhodou něco zvrtlo. “Jízda na koni ti u jednorožců bude k ničemu a rozpoutání války jakbysmet.“ Odvětí a ušklíbne se. “Takže zbývá maximálně tak to, že budeš dělat návnadu. Třeba by je tvoje maso mohlo lákat daleko víc než moje. Víly jsou na ně možná moc tuhé.“ Pronese a pokrčí rameny. Upřímně netušil, jaký jídelníček jednorožci dodržují. “Bojovat nablízko, zabít jednorožce, oslepit nepřátele.“ Uvede pár věcí a pokrčí rameny, ačkoliv do podrobností moc nezabíhá, protože pokud se na ně rozběhne celé stádo, tak budou nejspíš v háji oba dva. Nehledě na to, jak by byl jeden z nich dobrý. Od něj byl hazard se vydávat na jednorožce sám, ovšem vzít s sebou někoho, kdo o tom netušil ani zbla byl taky dobrý hazard. “Ještě nějaké otázky? I když…Já bych jednu měl. Víš jak jednorožce aspoň poznáš?“ Nadhodí nakonec on rovnou jednu otázku. Ne, že by to bylo vlastně tak jednoduché, ale zajímalo ho, jestli ví aspoň něco, nebo je v tomhle ohledu úplně zmatená.
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

18/5/2021, 20:53
Když zazní slovo 'dohadoval' pozvedne zrzka trochu jedno obočí a sjede muže pohledem. O chvíli později už se pobaveně culí, ale nic na to neřekne. Dohadovat se s ní je dost možná stejně účinné jako házet hrachem proti zdi a čekat, že se zeď po pár zrníčcích rozpadne v prach. Nebo by to bylo přirovnatelné jako s pohledem upřeným do země, kdy se snažíte zjistit, jaké je vlastně noční nebe. Samozřejmě dokázala uznat svou chybu, ale jen velmi nerada a hlavně s větší pravděpodobností to bylo z donucení než z vlastní dobré vůle. Možná proto s ní málokdo vydržel v poměrně dobrém vztahu, pokud se její komunikaci s ostatními lidmi dalo vůbec říkat nějaký vztah. Na jednu stranu sice byla schopná rozdat jednu dvě rány, jen tak po někom mrštit židlí, nebo se na někoho pokusila shodit strom, když k tomu byli příznivé podmínky, ale na druhou stranu zase byla čistá a nepolíbená jako sama lilie. Zřejmě šťastná to žena? Pokrčila obdobně jako on rameny a zaměřila se raději na zajímavější téma.
Na její tváři se objeví opět pobavený úsměv. "Nejseš tak špatnej a dokonce ti to i myslí.." zřejmě osobitý pokus o pochvalu? Nebo možná projev uznání? Ať to bylo cokoli, může si to přebrat prakticky jak bude chtít. Aya se tím nechtěla zabývat zase tak dlouho, aby nad tím musela nějak specificky přemýšlet a tedy se vyjadřovat ještě k věci, nebo se dokonce znovu předvádět. Nebo hůř mluvit sama o sobě víc, než je skutečně nutné. Nikoho přece nezajímá nudné pozadí nějaké zrzavé cácorky, co si jen tak pro vlastní zábavu vysedává v hospodě a snaží se jen tak zabít dlouhou chvíli, místo toho, aby se nechala nahánět šamstry, protančila lodičky nebo se snažila nacpat šlehačkovým dortem v panské kuchyni. "No dovol?! To už žena nemůže vést jen normální konverzaci? Myslíš si, že mi někdo z těch opilců skutečně stojí za námahu? A pak mávání řasama, špulení našlechtěné tváře a zvedání nosánku zrovna nejde." odfrkne si, když si zakládá opět ruce na hrudníku. Není uražená, ale ani zrovna potěšená tímto tématem. Také by nikdy nepřiznala, že občas takové klasické ženské zbraně využívá, na druhou stranu taky nelhala o tom, že se často snaží komunikovat normálně. Jenže chlapy jsou občas jednoduše prasata na to, aby dokázali vést normální konverzaci se ženou. "Bodnutí, propíchnutí, uříznutí - to je jedno." odmávne to rukou, ostatně nevypadal, že by mohl něco z tohoto tématu pochopit lépe než špatně, takže se rozhodla téma jednoduše opustit a přejít opět k něčemu zajímavějšímu, než je původní směr konverzace.
"Nechám to roztroubit a pošlu posly do všech koutů. Samozřejmě." pronese sarkasticky, zatím co ho téměř doslovně probodává pohledem hnědého kukadla. A to už od poznámky o jejích rodičích. Možná opět trochu špatný směr nebo poznámka, ale kdo by to počítal, nebo řešil? Když pomineme impulzivní zrzku, která pro ránu rozhodně nechodí nijak zvlášť daleko a i když si za tu poznámku dost možná mohla sama, měla sto chutí jednu tady té vznešené vílí zadnici ubalit na tvář. Ale držela se, protože je přece slušně vychovaná a zdvořilá dáma od dvora.
Zaposlouchala se do jeho výčtu akcí, které jí budou k ničemu a které nakonec k něčemu dobré a nakloní při tom hlavu mírně do strany, také si založí ruce v bok a přešlápne z jedné nohy na druhou. Dokonce protočí očima. "Vždyť jsem to říkala, návnada jako vyšitá. Jsem jak rozsvícená svíce." poukáže na svoje rudé vlasy a vydechne nastřádaný vzduch z plic. "Rozkošná a přátelská stvoření samozřejmě." nadhodí ironicky, než se opět narovná a odignoruje onen výčet jeho předností. "Bestie, nepřátelská věc, co si nejraději napíchne každého  na ten roh. Rozhodně to neprdí duhu jako v povídačkách pro děti. Myslím, že vím dost na to, abych si to nechtěla pohladit nebo osedlat." pronese rozhodně načež nad tím pokrčí rameny a natočí se bokem, jakoby už chtěla vyrazit. "Takže půjdeme, nebo ses tu rozhodl vystát důlek u své vyvolené stěny?" sjede jej pohledem a svěsí ruce podél těla. Ne že by byla netrpělivá, ale na její vkus se o těch jednorožcích bavili už dost dlouho a zbytečně.
Tarron Sarnelis
Tarron Sarnelis
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 17. 03. 21
Age : 147
Location : Illivenas

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

23/5/2021, 20:12
Uchechtne se. Tvrdohlavé, a hlavně svéhlavé ženy se daly najít kdekoli. Na rasu nehledě, protože se to nikdy neodvozovalo od toho, čím byly, ale kým byly. Někdy za to mohla výchova, někdy samotná nátura nebo část života, kterou si museli projít. I tak byly ale takové dívky a ženy daleko lepší společností než ty, které klopily oči k zemi, neodporovali a tam, kam jste je postavili, taky zůstali, dokud jste jim neřekli, že můžou jít někam jinam. Jemu osobně spíš vyhovovalo, když měla žena vlastní názor, ačkoliv se to často v některých okruzích společnosti nenosilo a nebylo to zrovna vítané. V některých ohledech sice byli k ženám tolerantní, což se dalo dokonale ukázat na tom, že královnou teď byla žena, ovšem v některých rodinách to stále nebylo zrovna vítané. I když taky záleželo na míře té tvrdohlavosti a svéhlavosti, která se ještě dala tolerovat a která už nikoli. Všechno mělo meze. “Pozor, to bych si ještě mohl vyložit jako kompliment.“ Uchechtne se a mrkne na ní. Ne, že by si to tak nemohl vyložit, i kdyby to tak nemyslela, ale vždycky se dalo ze slov druhé osoby vzít jen to, co se vám zrovna hodilo a Tarron to občas velmi rád aplikoval na slova těch, se kterými mluvil. I když i to chtělo nějaký ten cvik, aby si slova každého nebral hned k srdci a nebyl z toho špatný. “Ale samozřejmě, že může. Jen by si měla dávat pozor na to s kým, jakým tónem a podobně. Stejně jako i muži si na takové věci musejí dávat pozor, aby nevzbudili špatnou představu v tom druhém. Nebo zkrátka počítat s tím, že si to vyloží po svém a akceptovat následky.“ Pronese a pokrčí rameny. Ne, že by tedy chtěl říct, že by měla bez rpotestů strpět něčí doteky a podobně, ale měla by počítat, že některé chování si holt opilí muži vyloží určitým způsobem a můžou pak zareagovat tak, jak se jí zrovna nezalíbí. Zaslouží si nějaké upozornění, to jistě, ale ani ona by neměla být tak neopatrná, aby jim ty záminky dávala nebo snad provokovala tak dlouho, dokud si o to upozornění muž doslova neřekne. Na vině mohli být v klidu obě strany nebo jen jedna. Mohl na to mít svůj názor a někdo zase úplně odlišný. Zavrtí hlavou, ale nechá už její další slova bez odezvy, očividně by se tu jen motali v kruhu a k ničemu kloudnému se nedobrali. Mohli to tak uzavřít jako jedno z témat, u kterého se shodnou na tom, že se asi zkrátka neshodnou. Těžkou hlavu z toho ani jeden mít nemusel, když to mohlo být klidně i jejich poslední setkání.
“Výborně, to jsem chtěl slyšet.“ Věnuje jí roztomilý a nevinný úsměv bez toho, aby nějak reagoval na naštvaný pohled nebo sarkasmus, kterým byla její slova prosáknutá. Nehodlal řešit, do jakého citlivého místa si zrovna dloubl. Nejspíš se v něm totiž nevrtal natolik, aby po něm vystartovala, což u ní nejspíš nebylo tak složité, jak by se mohlo zdát.
“Jednorožci nejsou můry nebo komáři, aby létali za světlem.“ Odvětí bez toho, aby se nad tím moc zamýšlel a spíš se zaměří na její popis jednorožců. Její prvotní ironická slova úplně odfiltruje, protože je mu jasné, že to nejspíš nebude finální odpověď. Ovšem i tak si vyslouží mírně posměšný úšklebek. “Samozřejmě, až na to, že ten roh většinou neuvidíš dřív, než tě na něj opravdu nabodnou, takže těžko poznáš, jestli jde jen o zatoulaného koně nebo zvíře, které tě chce sežrat.“ Ušklíbne se a upozorní jí na docela jasný nedostatek, který ve svém vzdělání má, ačkoliv to nebylo zrovna něco, co by vědělo každé malé dítě. Tím spíše člověk, který asi neměl přístup k nejrůznějším vědomostem lovců nestvůr. “Spíš jsem uvažoval, jestli by ta zeď nebyla vhodnější na tuhle práci, ale neumí se hýbat, tak si budu muset vystačit s tebou.“ Odvětí jednoduše a pokrčí rameny, načež se tedy rozejde směrem k cestě, která lemuje Tichý les, zatímco si z kapsy u kabátu vytáhl kožené rukavice se sklíčky. Sice jeho schopnost nebude moc silná, když nebude mít k dispozici tolik světla, ale alespoň k něčemu by mu to mohlo být. Každopádně každá výhoda se jim bude hodit. Začne si rukavice nandavat a ohlédne se na zrzku. “Na tohle by se ti možná spíš hodili obě oči, než abys mžourala jedním přes vlasy.“ Upozorní jí než se zadívá směrem do lesa. Pochybuje o tom, že by vyloženě zahlédl něco, co by na ně chtělo vystartovat, ovšem v tuhle chvíli nebylo nikdy dobré nechávat věci náhodě. Možná byl lehkovážný a vrhal se do nebezpečí, ale taky stejně rád věděl, jaké nebezpečí ho vlastně čeká. Nebo spíš rád nějaké alespoň očekával.
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

29/5/2021, 20:22
Jak si kdo vyloží co, raději nebude dál rozebírat. Místo toho se na Tarrona jen obvykle usměje a předstírá, že předchozí téma hovoru ve skutečnosti vůbec neexistovalo. Jednoduché řešení, které je nakonec nejlepším možným. Kdyby se to snažila dále rozvádět, možná by se nakonec opět uchýlila k poměrně nevyrovnané rvačce, nevhodné poznámce nebo by ji tady na tom místě nachytala její chůva, která ji mimochodem teď nejspíš ještě pořád hledá v lese, a to by teprve mohl být pořádný problém. Pokrčila rameny, i když tím gestem odpovídala pouze na salvu vlastních myšlenek a nahlas nezaznělo absolutně nic. Pro někoho byla divná, pro jiného zajímavá, ale nikdy nemohla být víc, než si ona sama přála. Snad i proto ji další poznámka její společnosti lehce rozhořčí a upře na něj pohled svého očka a kdyby byl pohled zabíjel, byla by ta víla asi na šest kousků v šesti různých sudech, v šesti různých jámách různé hloubky. To by ten pohled sice musel umět mnohem víc, než jen zabíjet, ale tím se Aya nehodlala více zabývat. "Jistě, za všechno může žena - jednoduše." zamumlá si spíš už sama pro sebe a vyfoukne vzduch z plic tak, že si srovná dlouhou ofinu. Ve skutečnosti ji bylo úplně jedno co si myslí, ale byla zkrátka už taková, že si někdy vzala k srdci něco, co by si jindy k srdci vůbec nevzala. A i když by vás v jednu chvíli nejraději nakrájela do guláše, v další chvíli už pro ni můžete existovat v úplně jiném světle. Protože je splachovací - prostě odplaví pryč odbité a nechá prostor, pro lepší konverzace. O to větší údiv přináší fakt, že je schopná z kdejakého lidského chlapa vyfackovat duši z těla. Problém v sukni.

"No jo, vždyť já to pochopila. Nebezpečná stvůřička bez emocí." pokrčí nad jeho slovy rameny, jakoby si je snad ani nechtěla vzít k srdci. Tohle poučování nikdy nepatřilo k její oblíbené části jakékoliv akce, jelikož to obsahovalo někdy i zbytečné informace, které nakonec využila tak maximálně na to, aby její hlavu zaplnily místo těch důležitých v nějakou kýženou chvíli. "Jasně, nepoznám je na první pohled, ale od toho jdu do něčeho takového s jistě zkušeným lovcem jednorožců, který má v hlavě všech svých pět pohromadě, no ne?" založí ruce v bok a sjede jej pohledem od hlavy až k patě, aby tak svým slovům dodala nějakou váhu. I když to neznělo zrovna jako kompliment, vzhledem k tónu hlasu. Ale občas jednoduše neovlivnila ani svůj pobavený úsměv ani nezbedný tón hlasu, kdy to znělo, jakoby si ze své společnosti jen utahovala. "To mám brát jako urážku na cti?" nakloní hlavu mírně do strany. "Nebo je to nějaký pokus o romantiku? Já jen, že s tou zdí si mnoho neužiješ - být tebou vzdám to, nemá to smysl." pokrčí nad tím rameny a zakroutí hlavou. Na hloupé vtípky to ji užije, jak by jinak mohla žít v tomhle světě, aniž by se nesnažila ve všem najít nějaký hloupý žert. Co se však týče jejích očí to už trochu zvážní. Nerada dávala na odiv svou heterochromii, přitahovalo to pozornost, kterou neměla ráda. A z nějakého naprosto nepochopitelného důvodu, se díky tomu cítila neskutečně zranitelná - a jestli existovalo něco co z duše nenáviděla ohledně své osoby, tak pocit zranitelnosti. "Vidím skvěle." konstatovala jednoduše. "Ale i kdybych chtěla, nemám si vlasy jak sepnout." dodá ještě, kdyby jej stejně napadlo nějako protestovat proti jejím slovům. Chvíli dokonce zůstane ticho, když její společnost zírá do prázdna, než se znovu ozve. "Předpokládám, že nebudeme jen tak bloudit po lese a sypat zrní jak slepicím, takže.. jaký je plán?" nakloní hlavu do strany, čekajíc s čím se její společník vytasí.
Tarron Sarnelis
Tarron Sarnelis
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 17. 03. 21
Age : 147
Location : Illivenas

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

21/6/2021, 15:01
“To jsi řekla ty, ne já.“ Odvětí a pokrčí rameny. On by něco takového neřekl a jeho slova k tomu ani nesměřovala, nebo neměla směřovat. Jak ale bylo vidět, tak zrzka si z jeho slov vzala tohle a ne to, že by měla být opatrná kolem opilých mužů. To neznamenalo, že za všechno můžou ženy a že by snad chování mužů mělo být přičítáno na jejich vrub. Ne, pokud se nějaký muž choval jako buran, tak to byla pouze jeho vina, ovšem někdy ženy rády provokovaly a pak se divily, když dostaly odezvu. Stejný problém byl ale i na druhé straně, kdy si muži vykládali některé věci úplně jinak. Jenže očividně nebylo schůdné se zrovna o tomhle tématu bavit, protože podle pohledu jejího oka by byla nejraději, kdyby uměl zabíjet a on se propadl do země. K její smůle ani Tarron sám nikdy neslyšel o magii, kterou by nějaký smrtelník vládl a měla takovou moc. Bohové či jejich děti? Tam by to považoval za možné, ovšem u člověka? To by musel být zatraceně mocný artefakt s děsivou cenou, kterou by pak musela zaplatit. Pokrčí rameny a nehodlá se v tomhle tématu asi nadále hrabat, byla by to úplně zcestná debata k ničemu, a navíc měly zajímavější téma, o kterém se mohli bavit než tu rozebírat, kdo za co mohl.
Mírně pozvedne obočí nad její poznámkou, kterou shrnovala jednorožce a nevypadalo to, že by to vůbec brala vážně. Ve výsledku to ale bude její problém, ačkoliv ho tou poznámkou donutila se zamyslet nad tím, jestli mají jednorožci vlastně emoce. Nikdy je nijak zblízka nepozoroval, ale jelikož byli podobní koním, tak možná? U zvířat se emoce předpokládali, tak proč by je nemohli mít i nestvůry? I tak ale tuhle filozofickou otázku asi bude muset odložit na později, aby se soustředil na přítomnost a hlavně to, co je čeká. “Jestli být zkušený znamená mít v tomhle ohledu víc znalostí a zkušeností než ty, tak rozhodně.“ Odvětí jí a uchechtne se. Zkušenost se odvíjela od osoby, se kterou byl srovnáván. Pokud šlo o jeho učitele, tak by to jistě nebylo tak dobré, pokud šlo o absolutního laika, tak by rozhodně zkušenější. Měl za sebou už nějaký čas provozování téhle profese, ale za nějakého mistra by se taky nepovažoval, proto většinou chodil sám, protože pak si mohl dělat všechno podle sebe a nemusel brát ohledy na někoho kolem sebe. “Přeber si to jak chceš. Vzhledem k tomu, jak se chováš, tak s tebou si neužiju nejspíš taky nic, takže i v tomhle jste na tom stejně, ne?“ Nadhodí a mírně pozvedne obočí. Ne, že by nebyla hezká a on by si nedal říct, ale z toho, co mu zatím řekla, to nevypadalo na to, že by z toho mohlo být něco víc než nějaká výpomoc při vylákání jednorožců. Nevadilo mu to, bylo jednodušší si najít holku na večer než někoho, kdo bude ochotný s ním nahánět jednorožce. “To je tvoje věc a ve výsledku vlastně pak i tvůj problém. Já tě varoval.“ Odpoví a pokrčí rameny. Teoreticky si mohla dát vlasy jen za uši, ale podle toho, jak se proti tomu postavila a zvážněla to nevypadalo, že by vůbec uvažovalo o tom, že si ty vlasy z oka odhrne. Sice by jí to mohlo stát nějaké zranění, pokud na ní něco vyběhne z boku a ona si toho nevšimne, protože jí periferní vidění budou zhoršovat vlasy. Byla to ale její volba, jediný ústupek, který udělal, bylo to, že si sáhne do kapsy a vytáhne úzký kožený řemínek. Ne, že by to bylo něco určené k sepnutí vlasů. Upadlo mu to z rukojeti jedné z dýk, u kterých ta kůže sloužila k tomu, aby mu tolik neklouzaly v rukách, a ještě nestihl najít nikoho, kdo by mu to spravil. “Jestli je tvoje jediná výmluva to, že si je nemáš čím sepnout, použij tohle. Pokud máš jiné důvody, tak je to pak tvůj problém.“ Odvětí a natáhne k ní ruku s řemínkem. Nechal to rozhodnutí na ní, ona pak bude muset fungovat s jeho následky. Ne on. Udělal, co bylo v jeho silách a na sílu jí tu svazovat vlasy opravdu nehodlal. “Ne, ber to jako romantickou procházku po lese. Zrní jednorožci nejí, takže to si můžeme nechat od cesty. Většinou se snaží někoho odlákat z cesty. Prý se to v posledních týdnech už párkrát stalo. Takže vyrazíme asi tam.“ Odvětí a pokrčí rameny. Nikdy neplánoval detailně a nějak přesně. Nepotřeboval to. Většinou to šlo pokus omyl a jednorožci nebyly z těch, u kterých byste chtěli bloumat lesem a omylem narazit na celé stádo. Bylo lepší si počkat na tu jednu návnadu, která se od stáda oddělila, aby došla pro jídlo. “Ještě nějaká otázky, nebo můžeme jít?“ Zeptá se a mírně pozvedne obočí, přičemž se sám už rozejde směrem k cestě, která kopírovala hranici lesa. Tohle bylo ještě moc blízko většího počtu lidí, aby tu vyloženě na nějakého jednorožce narazili.
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

25/6/2021, 21:35
Vyjadřovat se k nějakým hlubším myšlenkám existence problémů a toho, kdo je ve skutečnosti jejich hlavním strůjcem už tak nějak nechtěla. Vlastně to prostě nechala odeznít do ztracená, jakoby toto téma snad ani nezačali. Místo toho se zaměřila na téma jednorožců, které se nakonec ukázalo podobně ostré jako hroty jejích šípů nebo čepel jeho meče. Aya nakrčila obočí a poměrně hlasitě si odfrkla ve smyslu krátkého posměšku. "V tom případě tu mám odborníka, není potřeba pokoušet kotlík." Samozřejmě nyní má v plánu pokoušet vůli kotlíku skutečně neuvěřitelně. Jít hledat jednorožce s nějakým cizincem a bez prvotního zcela zřetelného plánu - sama by se do toho rozhodně nepouštěla, ale když je sama, může se spolehnout na svoje plány a nikdy nepřijde úplně nepřipravená. Což se o aktuální situaci říct nedalo, musela své neohrožené já dát dohromady a postavit to jako kostičku do rukou tohohle odborníka. "Být trochu víc obyčejná, asi bych si to vzala k srdci. Ale v tomto ohledu je mi to jedno, nejsem holka pro tenhle typ zábavy." pokrčí rameny. A stejně tak jako je vůči tomu lhostejná na povrchu, uvnitř je čistá nepolíbená duše, které se to svým způsobem dotklo. Ale svět je různý no ne? Nemůže se přeci otáčet dokolečka kvůli poznámce jedné vznešené víly. Od toho tu přece není, je tu s ním proto, že jí připadal zajímavý a pak proto, že zaznělo alespoň něco co připomínalo nával adrenalinu, v podobě jednorožce.

Vlasy už v jejím případě byly trochu jiné téma. Nosila je tak se záměrem, aby ji nikdo do očí nekoukal. No její společnost nevypadala, že by kdy měla chuť vůbec podobné výstřelky akceptovat. Respektive kolem toho bylo na její vkus až moc varování a projevů lhostejnosti. Na první poznámku mu neodpověděla, jen protočila očima a odrfkla si v nesouhlasu. Trochu to znělo jako její otec, který ji varoval docela často. Varování padlo před muži, před hostinci, před vílami, před ... vlastně snad před vším Divila se, že ji její otec nevaroval třeba před králíky nebo houštině. A obilí na polích podle jejího otce asi taky vypadalo nebezpečně. Prohlédne si nabízený řemínek a znovu si odfrkne. "No tak fajn. Pro kotlíkův klid." natáhne ruku, vezme si od něj řemínek a pak pár tahy stáhne vlasy do vysokého culíku. Nutno dodat, že přitom celou dubu kouká do země a vlasy stáhne skutečně pevně, nebo se o to alespoň snaží. Několik pramínků stejně vypadne, ovšem nic, co by mělo podle klasických standardů představovat větší problém. Od té chvíle se na něj ale už nepodívá, takže vlastně svou heterochromii na odiv zrovna nedává a vydá se po jeho boku na cestu. "Romantická procházka po lese, jak šlechetný začátek lovu." okomentuje začátek věty. To že původně zrní myslela jako ironii už nekomentuje, jen nad tím znovu protočí očima a konečně tedy vykročí na cestu. "Raději ne, ještě bych se mohla něco dozvědět." pokrčí nad tím rameny a zakroutí mírně hlavou. "Věnuješ se lovu nestvůrek dlouho? Rodinný podnik nebo nalezená vášeň?" pokračuje po chvíli v rozhovoru.
Tarron Sarnelis
Tarron Sarnelis
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 17. 03. 21
Age : 147
Location : Illivenas

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

10/7/2021, 18:13
Některá témata je lepší nechat ladem než do nich zbytečně zabředávat, navíc lov pro něj byl vždycky zajímavější než cokoliv jiného. Přece jen to byl ten správný adrenalin, který si sem tam nahradil nějakým jiným vyžitím, jako kupříkladu podváděním v kartách, což se mu už dneska vymstilo. Třeba bude lov lepší nápad než fixlování. Uchechtne se a mírně zavrtí hlavou. “Jako by snad samotné lovení jednorožců nebylo pokoušení Kotlíku, ale alespoň jeden z nás bude vědět, co dělá.“ Pokrčí rameny, jako by si s tím opravdu nedělal nejmenší starosti. Vzhledem k jeho povaze a jistému nerespektování vůči nebezpečí, které bylo nad jeho síly, se tomu asi ani nedalo divit. Pokoušel svůj osud a Kotlík samotný velmi rád. Starost mu trochu dělal fakt, že jeho společnice by mohla přijít k úrazu, protože vlastně vůbec netušila, do čeho jde. Z tohohle pohledu bylo lepší, že pracoval vlastně sám, protože svou netrpělivostí a bezhlavostí neohrožoval bezpečí a životy druhých. Ovšem Aya do toho šla na vlastní nebezpečí, takže pokud to pak hodlala někomu vyčítat, mohla maximálně tak nadávat sama na sebe. Pokud to přežije. Pokud to přežijí oba, tak on stejně zase rychle půjde jinam, takže i kdyby nakrásně chtěla nadávat za nějaké zranění jemu, musela by si ho nejdřív chytit někde po Otherkionu a za to by jí zřejmě dle jejího postoje k němu nestál. “Výborně. Jedině dobře, že nejsi obyčejná a útlocitná, protože některé ženy by mi za tohle asi chtěly jednu vrazit.“ Odvětí a pokrčí rameny. Asi jedině dobře, že jeho obličej bude alespoň té jedné rány ušetřen, protože pochyboval o tom, že jednorožci budou s jeho vílí tvářičkou mít podobné slitování jako zrzka před ním.
Spokojený úsměv se mu na rtech objeví, když si Aya vezme řemínek. “Spíš pro můj klid, že mi třeba omylem nestřelíš šíp do zad místo do toho jednorožce, když bys už měla čas vystřelit.“ Odpoví jí a se založenýma rukama sleduje, jak si stahuje vlasy. Neujde mu, že zavrtá pohled do země, ale ze začátku to tak nějak přičítá soustředění na svazování vlasů. Podle jejího protestování ohledně toho by řekl, že to nedělá tak často. On osobně sice nikdy dlouhé vlasy neměl, takže netuší, jak moc velké soustředění je na to potřeba, ale výjimečně jí do tohohle zrovna nekecá, když už jí k tomu vlastně překecal. Ještě by si to mohla rozmyslet a zase by měla vlasy všude. “Romantická? Tak to máš pěkně zvrácenou představu o romantice. A je podivné, že se mi to zamlouvá.“ Zamručí a mírně nakloní hlavu na stranu. Upřímně nikdy o romantice moc neuvažoval, ale když se tohle slovo řekne, asi si zrovna nepředstavíte procházku po lese, ve kterém jsou někde lidožravý jednorožci. Tam asi se svojí drahou polovičkou zrovna jít nechcete. Ovšem vzhledem k jeho povaze by tohle klidně mohla být ideální představa prvního rande, ovšem nejspíš s někým jiným, než je zrzka vedle něj, protože ta dost jasně naznačila, že tohle není její styl. Jen pokrčí rameny a nechá tedy další vysvětlování nebo odpovídání na otázky být. Ovšem nevypadá to, že by udržela jazyk za zuby moc dlouho. “Pár desetiletí už to bude.“ Odpoví jí, když si schová ruce do kapes a zadívá se do lesa, jestli někde nezahlédne nějaký pohyb. Sice nikdo nezahlédl nic jiného než jednorožce, nebo si to alespoň mysleli, ale to neznamenalo, že se v lese neprohání ještě něco jiného. “Můj rodinný podnik je dost odlišný. Tohle je cesta, kterou jsem si našel sám.“ Pronese po chvilce, kdy zvažuje, jestli jí to říkat a navíc jí otázku zodpoví i bez nějaké poznámky nebo pošťouchnutí. Odkašle si a otočí hlavu zpátky k zrzce, která pořád zírá do země. “To vypadá, že je ta zem náramně zajímavá, že jsi od ní už nějakou dobu neodlepila pohled.“ Upozorní jí na to, jak klopí pohled, což k ní úplně nesedí, vzhledem k tomu, jak sebejistě se chovala předtím. Jako by si společně s vlasy svázala i polovinu své osobnosti a vystupování. Ne, že by to z ní chtěl za každou cenu páčit, ale tak za zeptání nic nedá. Ovšem nedívá se na ní dlouho, než se zase zahledí na les, aby mu náhodou někde něco neuteklo. Zatím to ale vypadalo, že jsou pořád moc blízko městu, nebo budou mít stejné štěstí jako on sám dříve.
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

13/7/2021, 15:16
Pokoušení kotlíku bylo tak jako tak zrzčiným denním chlebem. Vždyť ona jeho trpělivost pokoušela prakticky neustále. Ať už to byly její návštěvy v hostinci, nebo to, že pro ránu rozhodně nešla příliš daleko. Její otec by byl jistě hrdý, kdyby zjistil jak si jeho dcerka počíná, během tak klidného slunného odpoledne v tichém lese a s kým. I když by mu mohla bohatě stačit informace o tom, co vlastně má v plánu dělat. “Jakoby pokoušení kotlíku, nepatřilo k té napjaté části důvodu, proč něco takového podnikat.“ uculila se směrem na svou společnost. Adrenalin je většinovým důvodem alespoň u ní, kdyby šel Tarron sbírat třeba sedmikrásky na nějakou zcela bezpečnou louku a jediné co by ji mohlo postihnout by byl déšť, pravděpodobně by se na místě otočila a nakráčela nazpět do hostince a sedla by si nazpět na bar, kde by se dál oddávala medovině, čekajíc na okamžik, kdy si ji najde jiný zajímavý problém. Ale naštěstí se o tuto možnost nejednalo a Aya tu dělala společnost vznešené víle, bez toho, aby ji zajímalo, jestli by byl Taron pro nebo proti. Kdyby byl přece jen proti, pravděpodobně by to dal najevo, vzhledem ke vzájemnému postavení, jaké si tak nějak nemluveně dohodli. “Ne že by taková facka nezněla lákavě, ale asi si ji nechám na jindy pro závažnější činy. Nechápu jak někdo může facky rozdávat jen tak pro nic za nic.“ pokrčí rameny. Z nějakého důvodu měly ženy v jejím okolí nutkání brát si informace až příliš k srdci. Jako by snad nestačilo, že už tak je brána za křehkou, něžnou, lehce získatelnou – ošila se. Nesnášela tohle stereotypní a nelogické označování své osoby. Občas měla pocit, že si s ostatními paničkami neměla ani co říct, naopak, pár facek by jim rozdala s neskrývanou radostí.
Svázání vlasů patří spíše k okolnostem, které nesnášela ještě víc než nutnost občasné konverzace s paničkami, které přijedou na návštěvu. Přesto si od něj řemínek vzala a vlasy jím svázala tak, aby ji příliš nepadaly do obličeje, ale pořád se nejednalo o účes, který by se sám o sobě dal nazývat nějakou foremnou věcí, nebo jakýmkoli názvem v podobě culíku, drdolu nebo uzlu. “Střílím přesně i s vlasy v obličeji, ale uznávám to jako docela dobrý důvod.“ odpověděla mu, ale oči na něj nezvedala, nechala je zabodnuté do země, jako by snad kamínky a prach tvořily nějaký specificky zajímavý obraz, zatím co kráčela vedle Tarrona směrem dál do lesa. Na její tváři se objeví pobavený úsměv, když se zmíní o romantice. “Asi bych se měla cítit poctěná, že se ti líbí má představa romantiky.“ pokračuje dál na toto téma. Ostatně představa romantické procházky v jakékoli jiné podobě ji stejně přišla podivně nudná, a tedy i zbytečnou ztrátou času, který se dá použít na mnohem smysluplnější a adrenalinem nabitější věci na práci. Kdyby to měla přesněji určit, asi by dala příklad jednoho rádoby nápadníka, kterému se prý líbila a snažil se dostat její pozornost dárečky – dostal ránu do nosu, kvůli své zbytečnosti a otravnosti. Ale, neměl na ni sahat. Tarron ji zatím donutil jen sepnout si vlasy. Drobný úspěch pro něj.
Když už tedy kráčeli a Aya pozorovala zemi jako nejzajímavější obraz na zemi, nevydržela být ticho dlouho a pokračovala v projevování zájmu o svou společnost. Míří s ním směrem za jednorožci a bylo by hezké před možnou smrtí ještě něco zjistit. “Vždycky zapomínám, že se víly dožívají více let než lidé.“ zhodnotí zamyšleně, když ji prozradí jak dlouho se tomu věnuje. “Oh.. odlišnost, to se mi líbí. Láska k nebezpečí a povolání nebo rodině na truc?“ pokračuje s jasným zájmem v hlase, přičemž na okamžik i zvedne hlavu, ale nepodívá se na něj. “Nemyslím to zle, skutečně mě to zajímá. Každý rodič by raději aby potomek kráčel ve šlépějích rodinného podniku, než aby utíkal za adrenalinem.“ dodá ještě než hlavu zase skloní k zemi, snažíc se úplně vyhnout očnímu kontaktu. Bohužel se nejedná o něco nenápadného, a tak jak čekala, brzy přišla ona otázka ohledně zajímavosti země pod nohama. Nakonec se rozhodla hlavu zvednout a na okamžik se na něj zadívala. Modrým i hnědým kukadlem, než pohledem uhnula směrem na cestu. “Prostě jen nejsem zvyklá mýt svazaný vlasy, je to hrozně omezující.“ zavrčí v odpovědi, tentokrát pozorujíc okolí cesty po které kráčeli, nakonec je to asi účelné vzhledem k tomu, že mají hledat jednorožce, nebo tedy jednorožec by mohl najít je. Nějakou dobu pokračovala po cestě v tichosti, dávajíc pozor na své okolí. “ Takže… máš nějaký specifický plán, nebo jen počkáme, až ho uvidíme?“ zeptala se, prsty si přitom hrála ze spodním okrajem luku, který měla na zádech.
Tarron Sarnelis
Tarron Sarnelis
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 17. 03. 21
Age : 147
Location : Illivenas

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

21/7/2021, 01:54
Uchechtne se a mírně kývne hlavou. V podstatě měla pravdu. Pokoušení osudu a nálady Kotlíku bylo tím, co ve výsledku stálo za tím vším. Riskovat v podstatě všechno pro to napětí, které bude následovat a jak z toho nakonec vlastně dokážou vybruslit. On osobně měl tohle hodně rád, zadělat si na problém, který má nějaké následky, nebo se dostat do nebezpečné situace a nechat pak už jen v podstatě na štěstí a vlastních instinktech, jestli se vůbec dostane z podobné patálie ven a jaké následky to nakonec bude mít. Ve většině případů to totiž nějaké ty následky mělo, ať už zranění, únavu, nebo poničení vybavení. To bylo ale pořád něco, co se zvládlo nějak napravit, vyléčit nebo nahradit. “Vždycky je lepší si nechat nějakou tu facku v záloze. Navíc tohle je ještě prkotina oproti tomu, co bych možná byl schopný říct nebo udělat.“ Odvětí a pokrčí rameny. Alespoň mohl ze svého seznamu, na co si dávat pozor, škrtnout Ayinu letící ruku směřující na jeho tvář. Ne, že by ho to asi moc rozhodilo, spíš by musel zapřemýšlet, za co si jí vlastně zasloužil, ale nakonec se vždycky něco takového našlo. Jen ty holky měly občas pěkně pomatené důvody. Na tuhle se ošklivě podíval, téhle se podíval zase do výstřihu, který mu beztak div nestrkala do obličeje. Ženský občas netušily, co chtějí a chovaly se až moc přecitlivěle.
“To nemůžu posoudit, protože jsem tě viděl střílet jen jednou. Mohlo to být štěstí. Takže je lepší mít alespoň nějakou jistotu. Pro mě rozhodně. Svoje záda mám totiž docela rád.“ Pronese, jako by to samozřejmě byl ten nejdůležitější důvod a nikoli jen docela dobrý. Navíc pokud by netrefila nějaké důležité orgány, třeba by to i přežil a zůstala by mu další skvělá jizva, o které by mohl vyprávět nějaké holce v posteli. Samozřejmě by si ten příběh přikrášlil, protože říct, že ho nějaká nešika trefila šípem do zad, rozhodně nezní nijak hrdinsky a nemělo by to ten správný efekt. “Asi ani ne. Navíc, i kdybych ti řekl, že bys měla, tak se tak beztak cítit nebudeš. Pochybuju, že bych ti dokázal nařídit, jak se máš cítit, když ti ani tvoji blízcí neumí nařídit, jak se máš jako správná dáma chovat. Spíš je hezké potkat někoho, kdo sdílí tenhle pohled.“ Odvětí a pousměje se. To byl taky většinou důvod, proč neměl nikoho na nějaký vážnější vztah. Pokud je chtěl vytáhnout na nějaký výlet, který obsahoval i setkání s nějakou potvůrkou, tak mu říkali, jestli se náhodou nezbláznil, že to nepřipadá v úvahu, že se můžou radši kochat západem slunce nebo se jít projít po městě. Kdyby chtěl dělat tohle, tak zůstane poslušně doma, a i přes svůj hendikep s magií se snaží vyhovět svému otci.
Mírně kývne, ačkoliv toho si asi zrzka těžko všimne, když pořád zírá do země. Nikdy mu to nepřišlo zvláštní, že víly prožijí několik lidských životů, zatímco v porovnání s lidským životem je to pěkná délka. Jenže nedokázal to posoudit, protože v kůži člověka nikdy nebyl. “Asi tak trochu od obojího. Měl jsem spíš dost toho, jak jsem v rodině ten špatný, tak bylo lepší zmizet a najít si něco vlastního a nestvůry mě vždycky zajímali, takže to byl i docela logický krok, kudy pokračovat.“ Odpoví jí mírně zamyšleně, ale dál se dívá spíš po lese a okolí, než aby se vrátil pohledem k ní, ačkoliv ten zájem v hlase mu neujde. “U mě byl spíš otec asi rád, že jsem zmizel.“ Zamumlá v reakci na to, že rodiče většinou chtějí, aby dítě šlo v jejich šlépějích. Jistě, jeho otec taky jednu dobu usiloval o to samé, ale když se objevila jeho magie, tak se to začalo jen zhoršovat. Byl zklamáním ve všech směrech. I v těch, které nedokázal ovlivnit. I když na ní nekoukal po své otázce na zajímavost země dlouho, tak její pohled ještě stihl, než se otočil směrem k lesu. Odlišná barva očí nebyla tak nenápadná a v ten moment tak trochu pochopil, proč na něj vlastně celou dobu koukala jen jedním okem. Někdy odlišnosti až moc soustřeďovali pohledy a otázky. “Zajít do lesa by sice bylo super, ale taky o dost nebezpečnější, takže spíš počkáme, jestli se někde nevynoří. Takhle k cestě by šel jen jeden, takže alespoň se nebudeme potýkat s celým stádem.“ Odpoví jí, zatímco se zahledí na jeden kus lesa dál od nich, kde zahlédne pohyb. Udělá dva rychlé kroky dopředu, aby zjistil, jestli to není jen nějaký přelud, ale ne, zahlédne tmavého ryzáka, který vyjde zpoza stromů a zastaví se pár metrů od lesa, aby sklonil hlavu a začal žrát trávu. “A teď přijde ta horší část. Uhádni, jestli je to jednorožec nebo obyčejný kůň, co se zatoulal.“ Zamručí Tarron, zatímco se zase o něco ke koni přiblíží, ovšem pořád jsou tak dvacet nebo třicet metrů daleko, ovšem kůň je očividně uslyší, takže zvedne hlavu a nastraží jejich směrem uši. V podstatě nic na něm nevypadá, jako by šlo o nějakou bestii, která by si Ayu chtěla dát s chutí k večeři.
Ayanna Merrylocks
Ayanna Merrylocks
Poèet pøíspìvkù : 11
Join date : 06. 12. 20
Age : 22
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

29/7/2021, 09:39
Je pravda že zrzečka nikdy pro facku nešla daleko, naopak si ji nechávala v záloze hned za prvním rožkem a občas přiletěla skutečně nečekaně a rychle, takže se dotyčný ani rozkoukat nestihl, ale aby rozdávala facky za každou drobnost? Vždyť by nedělala nic jiného a kam by se pak poděla všechna ta zábava okolo. Vždyť by to byl na ni bič a ani by se neotočila na místě a už by ji vedli do nějakého zamčeného pokoje, aby nemohla nic provést. Ne kdepak, tohle si skutečně raději odpustí a místo toho se bude jen vesele bavit nad adrenalinovými zážitky.  Už to nekomentovala, jelikož si zatím ani nechtěla představovat co by byl a nebyl schopný udělat takového, aby si za to od Ayi vysloužil pořádný lepanec zprava a zleva. Mají mnohem zábavnější a zajímavější věci na práci než uvažovat nad konspiračními teoriemi smrtelnosti chroustů.
“To bych si nakonec mohla vzít k srdci, ale uznávám tvé obavy – i když trocha té důvěry by neuškodila. Já tě taky neviděla chytat jednorožce a stejně s tebou jdu.“ schválně vynechala slova, že mu důvěřuje nebo dokonce věří. To říct také úplně nemůže, ale nějaká ta důvěra tam nejspíš přece jenom bude, když s ním tedy míří do neznáma za jednorožci. Jistě by si za jiných okolností dovolila trochu toho šrumu v případě nutnosti vystřelit, kdy by jej schválně jen tak tak minula, aby mu přivodila malý infarkt, ale není žádná malá princeznička, aby si dokázala dělat srandu při hledání podobné obludy jako je jednorožec. “To bereš všechno vždycky tak vážně? Co kdyby ses zkusil trochu uvolnit v tom pomalém umírání?“ zakroutí hlavou a ušklíbne se na něj. Nutit ho nebude, ostatně by ji možná i potěšilo, že se jí nehodlá vnucovat nějaké pocity. Takový pěkný začátek nestabilního přátelství, řekla by. Lepší než klasické pokusy o získání její přízně, kdy si muž myslí, že může všechno, když je Aya pouze žena. Tohle rovnocenné chování je jí příjemnější než kdyby se na ni díval nahoru.

“Ten špatný? Takže takové šedé kuře?“ pozvedne obočí, když už tedy se zájmem poslouchá tu nesrovnalost a cestu, kudy se dostal až sem. “Nevím jak je to u vás víl s tím, kdy jste špatní, ale asi je to fajn – teda, kdyby to tak nebylo, nebyl bys tady a nedělal to, co tě baví. A nejdřív bude litovat ten kdo tě šedým kuřetem nazval jelikož mu můžeš předhodit zajímavější život.“ zřejmě se jednalo o slova podpory, nejspíš, i když Aya v tomhle podporování nikdy nebyla nejlepší, tudíž je trochu složitější určit jestli mluví jen do větru nebo se snaží nabídnout rameno na opření, když mu to ta rodina takhle kazí. Nezůstane ale u té podpory moc dlouho, spíš změní téma stejně rychle jako začalo to předchozí, konkrétně se zajímá o ten úžasně zajímavý plán akce. “To zní dost rozumně. Nebudu lhát, raději budu řešit jednoho než deset.“ kývne hlavou a rozhlédne se po okolí. Očima zkoumá stromy a prostor mezi nimi, už se směrem ke své společnosti neotáčí, ale věnuje svou pozornost okolí. Pozornost přiláká až jeho rychlejší pohyb, kdy se zaměří tedy jeho směrem a následně směrem, kterým se dívá. Přimhouří trochu oči, když zpozoruje ryzáka. “Hádat? Jednorožci jsou v tomhle tak nepříjemní. Kdybych po něm vystřelila mohlo by ho to naštvat. Obyčejný kůň by jen utekl ne?“ zauvažuje nahlas, zatím co několika kroky dojde do stejné vzdálenosti jako Tarron a zastaví se vedle něj. “Nebo když jsem tedy ta návnada? Jen bych potřebovala půjčit nůž nebo tak něco, v šatech se běhá špatně, ale když je zkrátím vylezla bych i na strom, kdyby se ten kůň měl v plánu poobědvat. V tom případě bych ale počítala s tím, že ho k obědu nepustíš, když už bych si zničila šaty.“ pokrčí rameny a založí si přitom ruce na hrudi. Plán jako plán, no ne?
Sponsored content

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru