Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Tichý les

+5
Seawell
Riadné Croque
Silean Irongaze
Kaylessa Vaynore
Kotlík
9 posters
Goto down
Seawell
Seawell
Poèet pøíspìvkù : 40
Join date : 03. 04. 20
Age : 163
Location : Evasir

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

9/4/2020, 17:20
Inteligence některý bytostí na tomto kontinentu jej nikdy nepřestala překvapovat. Už jen to, že se ho ten muž lekl a přitom on se nesnažil nějak skrýt, měl dojem slona v porcelánu. Netajil svoje kroky ani nenašlapoval, jakoby chtěl na muže hned vystartovat se zbraní. Na to neměl náladu a nějaké ty buňky už vůbec ne. Ale všechno by se dalo přirovnat k naprosté nesoustředěnosti toho rádoby hrabáka naproti němu. Komentář jakým ho nazval nakonec nebyl ani tak ostrý, aby si zasloužil tak hloupou reakci, jakou ho muž poctil. Nakonec, vždy můžeš dopadnout hůř. Sám pro sebe si musel uznat, že ačkoli se posledně spletl ohledně zajímavosti své společnosti, dnes by mohla jeho předtucha padnout na úrodnou půdu. Příšerka mohla být jen jedna a lidská chátra typu tohohle maníka pravděpodobně nemohla dosáhnout ani jejich zajímavostních kvalit. A že to byla jen slepá holka co sebou švihla uprostřed skal, laťka byla nastavena skutečně nízko. "Očividně." zopakoval po něm s naprosto zřetelnou ironií v hlase. Horší omluvu si vybrat nemohl, ačkoli, snaha by se měla cenit. "Je mi jedno jestli nechceš být třeba moucha, ale červ jako takový je jako žížala.. a to bohužel není hmyz." zabručel rozmrzele nad jeho poznámkou. Kdyby chtěl klidně by ho nazval hmyzem, mohl by říct, že je jako moucha nebo komár, ale nedávalo by to smysl s tím jak hrabe v zemi. Ačkoli pro tuto skutečnost mohl skutečně vybrat i jiné přirovnání, jenže krtek by pro takového člověka mohlo znít až příliš vznešeně. A Seawell jen velice nerad uráží krtky. Na rozdíl od lidských hrabáků si nezaslouží, aby je někdo s nimi srovnával.

Nikdy se netvářil jako někdo, kdo by zrovna vyhrál miliony zlatých a přímou cestu k trůnu. Netvářil se šťastně jen proto, že by to vyžadovala situace a na jeho tváři se jen málokdy promítlo něco co by mohlo projevovat kus skutečné emoce nebo snad bolesti. Že by byla jeho pulzující bolest ve svalech viditelná na první pohled, nebo snad, že by muž uměl nahlédnout pod šaty a viděl jeho zavázanou nohu, jež mu tak nehezky rozpitvala jeho malá Rhiziëlle? Nebo, že by snad měl tak špatnou náladu, že se tvářil až tak znechuceně, že by muž mohl tuto skutečnost zaměnit s bolestí. Odfrkl si. "To ty spíš vypadáš, že jsi dostal úžeh." Nebo ses jen pořádně praštil do hlavy, když si lezl do lesa a začal hrabat. Rozhodně neoceňoval zájem o jeho myšlenky, tón jakým se ho ptal byl stejně naprosto zbytečný. Zájem od něj rozhodně nečekal a i kdyby měl padnout od bolesti, rozhodně by pomoc někoho takhle praštěného nepřijal. Sledoval jeho rádoby statečný výstup při mytí rukou, kdy se očividně snažil zažehnat nějaké malé zranění a pak jej lehce s nepochopením sledoval jak kolem něj prokvaší zase dál a pokračuje v naprosto nesmyslném prohrabávání zeminy lesa. Jindy by se prostě otočil a pokračoval ve své cestě, bláznů měl ve svém životě už dostatek - vždyť prošel výcvikem v armádě a jen díky své vlastní neschopnosti udržet meč dost dlouho na to, aby se ubránil pár vteřin ho dostala do přirozené práce jako je lukostřelec, ale jen málokdy pro něj byla skutečná práce, proto se rád toulal. Lepší než s těmi blázny trávit čas - vždy´t žádný naprosto zdravý člověk by se nehnal do bitvy jen s kusem klacku. Nakrčil obočí. Neměl rád, když mu podvědomí říkalo, že pokud udělá ještě krok mohla by to být zábava. "Hej! Ty nejsem žádný jiný hmyz, červe, klepl jsi se do hlavy nebo jsi takovýhle od narození?" rýpl si. Možná naprosto zbytečně a nebo na úrodnou půdu, zvedl kus kůry a sokud byl na dostřel cvrkl jej tak, aby muže trefil do zátylku. Vypadal, že by jednu pořádnou ránu potřeboval, aby se probral k životu, ale i tak Seawell považoval tuto skutečnost za naprosto dětinskou malichernost. Jakoby mohlo někomu rozvítit v hlavě inteligentní myšlenky jen jedno cvrknutí, potřeboval by pořádný pád na hubu.
Riadné Croque
Riadné Croque
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 08. 04. 20
Age : 30
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

9/4/2020, 18:12
V podstatě pokyvoval hlavou na znamení toho, že vílova slova vnímá a bere na vědomí. Snažil se vyhýbat ostružinám a podobným keřům, nejspíše aby se do nich nezamotal. Ne úplně úspěšně. Do toho se ještě otáčel, jednou pro ujištění, jestli je stále poblíž, podruhé potom, co domluvil. „Budiž, nejím je, nejsem takový znalec." Pokrčil stroze rameny a chystal se pokračovat. Už už to vypadalo, že se začne bručounovi ztrácet. V tom se nečekaně zastavil. Rozhlížel se zmateně kolem sebe. „Úžeh? Je to možné, ale spíš se projevuje únava. Nejsem tu na procházce a dneska už mám něco za sebou. My červi jsme pracovitá stvoření," uchechtl se, načež pokračoval, „jenže se tady moc nevyznám. Zdá se mi, že tudy už jsem jednou šel. Je dost možné, že jsem se ztratil." Nebylo by to poprvé.
Ve chvíli, kdy ho v uvozovkách velmi přátelské houští, snad ještě přátelštější, než víl sám, praštilo přes obličej, se mu nakrátko tvář zkřivila bolestí. „Slušná pecka," prohlásil odevzdaně. Na to zahnul doprava, těžko říct, zda se rozvzpomněl, nebo tipoval. Znenadání ho zezadu trefila do hlavy kůra. Pro většinu červů jistě smrtící rána, ne však těch osmdesátikilových. Otočil se na víla. „Máš problém, nebo jen přebytek energie? Nebo se nudíš?" Asi na tom tak bídně nebude, když má čas na podobné kraviny. Nebo naopak je na tom tak bídně, že nemá čas na nic jiného. „Poslední dvě, chceš taky? Dvakrát se ptát nebudu." kývl hlavou na jablka, jenž právě vytáhl z batohu. Na odpověď opět nečeká nijak dlouho, s jablky v rukou prochází okolo houští zase doprava a pak přímo za nosem. Stačil by malý potůček, nebo studánka.
Zanedlouho nachází mezi stromy neurčité stopy. Možná, kdyby byl stopař, lovec, nebo kdokoliv jiný, byl by schopný identifikovat o čí stopy se jedná, takhle mohl pouze říct, že nejsou moc hluboké a na případné zvídavé dotazy mohl odpovědět něco ve stylu "jde o něco mezi žábou a opicí, co neskáče po třech". Někde v tomto rozmezí by se nepochybně ukrýval správný výsledek, ať už byl jakýkoliv. Když už nic jiného, co takhle ty stopy následovat. Každé zvíře mívá žízeň, takže pokud nešlo do města na zmrzlinu, šance mluví pro vodní zdroj.
Seawell
Seawell
Poèet pøíspìvkù : 40
Join date : 03. 04. 20
Age : 163
Location : Evasir

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

9/4/2020, 21:31
Přešel jeho poznámku s odfrknutím. Vypelichaný holub. Najednou jako by tu malou příšerku opět slyšel. Jak na něj ječela kvůli malé kytce, jež zašlápl ve snaze jít ji pomoct. Taková pošetilá chuť se zachovat jednou v životě mile a užít si trochu zábavy. Ale nakonec si docela užil - ne svou obvyklou zábavu, tu musel posléze velice nepěkně a několikrát za sebou řádně zchladit ledovou vodou vodopádu, ale i tak to byla docela ucházející se zábava. Na rozdíl od zde přítomného červa, jež se dnes rozhodl vylézt na světlo světa jako žížaly opouštějí teplo hlíny po dešti. Sám brouky taky nejedl, ale smysl chlapcova pokusu o urážku mu docházel. ano byl okřídlený, mohl ho přirovnat k ptákům, kteří jedí červy - vtipné asi jako to, že by se mohla kdejaká Letha přirovnat k rybě a nebo Luminae k broukům světluškám. Muž očividně pohrdal podobnostem nižších víl, ale ne každá lidská bytost mohla být tak vzdělaná a mít nějakou úctu k vílám. Nikdy lidmi nepohrdal jako zrovna teď, tak chabou urážku by nepoužil, ani kdyby to měla být poslední na světě, kterou by použít mohl. Svou další větou ho také zrovna nezaujal. Jen se dál snažil chabě navázat na něco co měl být pokus o žert, zřejmě? Když už se chtěl ohánět vědomostmi mohl by mu Seawell jednoduše vpálit jak pracovití jsou ve skutečnosti červi, ale proč by měl plýtvat svou těžce vydřenou intelignecí na někoho tak podřadně pochodujícího po lese jako ryba plovoucí po akváriu. Nejsme si jist, ale takovéto jedince bych nerad potkal při nějaké důležité práci. Ani na tuto skutečnost, tedy na jeho ztrátu nereagoval. Pokud se nemýlil od nejbližší vesnice nebyli nijak daleko a hranice lesa, také nebyla dál než pár metrů. Zatímco on už po lese nějakou hodinu šel, jelikož přistál na jeho opačném kraji a mířil přes něj do středu Fiplinu a k jeho hlavního městu, tedy Hedenu, byl si jist - a že jeho schopnosti orientace byly docela dobré, že ho čeká maximálně půlhodinka chůze než opustí houští stromů.

Počínání člověka vzhledem k jeho naprosto nelogickému zkoumání kdejakého kusu vyhrabané hmoty bylo zcela nelogické. Neustálé se motání okolo jakoby hledal svatý grál samotných svatých zatím co si naprosto nesourodě stěžoval na Seawellovu nevybitou energii a na ztrátu kdesi v lese, bylo spíše tragické nežli komické. A on neměl ve zvyku zrovna se účastnit tragédií, mnohem raději se účastnil melodramat a komedií ve svém životě.  Nenudil se, naopak byl rád sám a to, že někoho potkal mu jen stavělo trní do cesty a bohužel, či snad bohudík mělo jeho tušení, o naprosto nudné podstatě osoby co potkal, pravdu. "Nemám zájem." jediná dvě slova, která nakonec tomu podivínovi uštědřil. Nemohl jinak a asi ani jinak nechtěl. Vnucovat svou přítomnost? Ani náhodou, co by to byl za chudáka, aby někomu podstrkoval své Vesperské kvality a pak, ještě chvíli by tu zůstal a musel by tomu zmatenému člověku dát ránu z milosti, aby přestal dělat takové hlouposti. Možná by zjistil, že se narodil s nějakou naprosto retardovanou mentální vadou jež ho nutí chodit sem tam po lese a pak kecnout na první pařez a nabízet jablko někomu o němž se snažil konec konců tvrdit, že je znuděný, energii nabitý pták žeroucí červy. Dokonce ani takto mu to neznělo jako dostatečný pokus o urážku, jež by mohla nahlodat jeho citlivé ego. To zvládla nakonec stejně jenom proradná příšerka v Cyře. Ale kdyby tam tehdy nešel, nebyl by teď tady, protože by se nezkoušel starat o vítr. Kdyby, kdyby.. to zpropadené kdyby... Otočil k muži svá záda ve chvíli kdy opět začal obcházet stromy a hledat neexistující kus zlaté hroudy. Neměl nejmenší potřebu za ním běhat po lese, není žádná malá holka, která by snad tímto počínáním měla být nějak uchvácená. Místo toho zamířil vlastním směrem, nechávajíc ho daleko za svými zády. Jakmile pak vyjde z lesa roztáhne křídla a opět se ocitne v oblacích, několikahodinová procházka lesem mu nakonec přinesla dostatek úlevy pro svaly, aby se mohl opět vydat na cestu svým obvyklým způsobem - tedy letem.

>>>
Zacharias
Zacharias
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 28. 03. 20
Age : 32
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

2/5/2020, 13:15
<<<

Jeho poslední dlouhý výlet do Evasiru za zakázkou nedopadl jak by si na první dobrou přál. Sice našel toho parchanta co hledal, ale do cesty se mu připletla oponentka v podobě drzé a ne příliš příjemné Illyrijky. Jednoduše řečeno z toho neměl zrovna velkou radost a ačkoli není zvyklý jít proti svému zadavateli a zákazníkovi, nakonec s ní stejně uzavřel jakousi dohodu a ten malej parchant se teď někde vesele prochází bůh ví kde. A to vyšli z Evasiru v poměrně dobrém - když tedy přehlédne ten zběsilý úprk před haldou naštvaných víl, co si chlapce objednali u Nory. Ještě teď slyší ten jeho jekot, když jej nabral na koně a Bella vyrazila se vší vervou kupředu, aby se dostali z dosahu co nejlépe. Nebylo to zrovna vyvedené a i když se měl celý scénář v Hedenu opakovat více méně se od celé situace distancoval. Pokud tedy pomine tu část, kdy svému zákazníkovi strčil onen dopis co u chlapce našel pod nos. Zaměstnal ho a trochu Noře pomohl a ještě si vydělal nějaké drobné navíc. Rozhodně se jejich spolupráce nakonec ukázala skutečně výhodnou a ačkoli to nerad uznával, nakonec musel - na ženu byla docela dobrá. Ještě k tomu na vílu - které zase až tak rád nemá, spíš vůbec. Každopádně jej to dovedlo na další cestu, tentokrát za další menší zakázkou. Jeho vraník kráčel pomalu ale jistě, zatím co Zacharias seděl uvolněně v sedle, ve svém klasickém oděvu z velké části tvořeným z kůže, které mu mělo nahradit brnění. Byl trochu unavený a rozmrzelý, neměl náladu na velkou společnost, možná i proto se rozhodl vyhnout se frekventovaným nížinám, přes které obvykle pokračuje v cestě do Illivenas a opustil je hned, jakmile se objevily první stromy tohoto překrásného a tichého místa. Měl v plánu projet tichým lesem až dokud se neocitne na jeho druhém konci právě ve výše zmíněném království.

Jeho kolibřík, Ra, seděl opět koni mezi ušima, zachumlaný v hřívě a vesele si podřimoval. Občas uvažoval o tom, jestli je ten pták i v přírodě takhle líny. Ale musel uznat, že podal velice přesvědčivý navigátorský um, když jej vyvedl z toho vílího města v Evasiru. I když to bylo více než týden, snad i dva, pořád ještě ho nechal v klidu podřimovat - protože je furt lepší když spí, než když ten malý kolibřík, co má sklony jako straka, krade. Po jeho pravém boku přitom kráčel sněhově bílý vlk, Eleas. ten byl ještě stále podobně rozmrzelý jako jeho pán. Ačkoli nyní pomalu procházely lesem, kde mohl volně běhat, zůstával po boku svého pána. Zacharias svého vlka nikdy nenutil, aby se v lese držel zpět, naopak by byl raději kdyby se proběhl, přesto díky té ne příliš dobré náladě dneska mezi ním a jeho trénovanými zvířaty panovalo ticho. Tichý les jen ztěžka dával najevo, že se zde nachází i jiná zvěř a vypadalo to, že nikdo z jeho skupiny toto pravidlo nechtěl narušit. Jediné co tedy doléhalo k jejich uším byl jejich dech a tiché došlapování koňských kopyt na měkkou půdu lesa. Zacharias ještě stále pociťoval nepříjemnou bolest z modřin na jeho zádech, ačkoli byly už vybledlé, ještě stále se na něm trochu podepisovaly, stejně jako ještě stále poměrně čerstvá jizva na jeho boku, která však byla skrytá pod jeho oblečením. Hlavou mu běhali informace o tom muži co teď hledá. Nevěděl, proč po něm jeho zákazník tak prahne a pro jednou se ani nestaral, jediné co věděl bylo, že se má nacházet někde v Illivenasu, možná zběhl do Cyry. Jediné v co doufal, bylo, že znovu neskončí v Evasiru. Ne že by se mu tam nelíbilo, ale vzhledem k tomu, že se odtamtud před několika týdny vrátil s posledním úkolem, rád by zase navštívil trochu jiné místo. Snad by lépe snesl i Mairorn, kde jsou přímo vysazení na jakoukoli magickou kreaturu. Přehmátl si v rukou otěže a poposedl si v sedle. Několik hodin na koňském hřbetě si pomalu vybíralo daň v podobě dřevěnící zadnice. Od Belly si přitom vysloužil zaržání a pohození hlavou. S kolibříkem to však ani nehnulo, byť by snad mohl padnout pořádně na kebuli a natlouct si kdejakou drobnou kostičku a zobáček. Vlastně ho ta malá opeřená koule občas fascinovala, dokázal spát jako dudek, ale stačilo říct jeho jméno a měl ho hned na rameni.
Valteria De Forver
Valteria De Forver
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 29. 04. 20
Age : 26
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

2/5/2020, 14:48
*Poslední dny pro ní byly skoro až složité. Otec zase začal mluvit o svatbě a to se jí rozhodně moc netěšila. Snažila se nyní otci vyhýbat a vymýšlet jakýsi plán na to, aby svého milovaného otce opět dostala do stádia, že muže nepotřebuje. Vážně byla taková, že muže nepotřebovala. No nepotřebovala, když chtěla, měla ho a to už bylo také dávno. Dnešní ráno pro ní bylo poslední kapkou. Její otec se rozhodl, že na pár dní odjede a jestli tomu bůh dá, tak jí přiveze i muže. Ona na něj začala řvát a to tomu všemu také nepřidalo. Šla hned za bratrem, kterému řekla co se děje a on jí slíbil, že to zařídí, hlavně aby byla v klidu. Zavřela se ve svém pokoji a čekala jen na to, až její otec odjede. Tomu to samozřejmě trvalo, takže ona mela čas si připravit věci, aby mohla jít si provětrat. Vzala si na sebe věci na koně. Věděla, že jiná Lady by se nejspíše takto neoblekla, ale ona měla tyhle chlapecke veci na koně moc ráda. Otec odjel a ona šla pokojně do stájích, kde jí připravili koně. S Baltazarem vyjela ven a mířila si to do tichého lesa. Cestou se snažila vymyslet plán, jak na otce a co udělat, když by vážně někoho domu přitáhl. Ráda utíkala z domu do přírody, protože ráda sháněla bylinky a čerstvý vzduch jí dokázal uklidnit. Konečně po nějaké době byla v lese. Věděla proc se nazývá právě tichým lese. Nebylo slyšet nic jiného než jejich dech a ten klid byl jak pohlazení na duši. Proto neřešila to že by mohl nekdo zde byt také a jestli jo, tak jí to bylo jedno. Jedině že by to třeba byl lapka a nebo buhví kdo. Nejspíše by to byl problém, protože si sebou nevzala žádnou dýku a tak by se asi moc bránit nemohla.*
Zacharias
Zacharias
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 28. 03. 20
Age : 32
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

2/5/2020, 15:36
Jeho myšlenky se ubíraly směrem spíš k předchozí zakázce, než k té kterou plní po novém. Nora sice nebyla úplně nejlepší a nejpohlednější společnicí jakou kdy měl - vlastně ani ne úplně tradiční společnicí, ale rozhodně byla její společnost svým způsobem obohacující. Velice nerad přiznával svůj zájem o to, co s chlapcem skutečně provedla, jakmile jej opět odvedla z Hedenu. Její celkový pohled na tuto práci nechápal, on sám se s ničím takovým nesetkal, byl slepě připoután k zakázce a nezajímali ho lidé co hledal, obzvláště proto, že nikdy nehledal zrovna neviňátka, proto také tohle osvobozování neuznával. Po celou dobu společného putování s Illyrijkou padaly převážně opatrné otázky a rádoby urážky, což bylo naopak velice osvěžující od obvyklého chování chudinek, žen které potřebují nutně chlapské pohlazení a jejich pozornost. Taková ta klasická ženská představa, že je nutné aby muž nosil květy, aby jim podlézal pod bačkorama a lezl v noci tajně do oken se slovy, že to bez nich nemůže vydržet. To byl jeden extrém. Druhým extrémem co pro něj vždy znamenal jen sex a pak odchod do neznáma byly ženy s nutkáním dělat si z mužů otroky. Čin který postrádal jakýkoli smysl, nebyl koberec, aby po něm někdo šlapal a rozhodně nebyl sluha, aby za ženou běhal jako nějaký její vycvičený bígl. Odfrkl si. Nahlas vydechl vzduch z plic až přiměl Elease, aby na svého pána zvedl tázavý pohled. "Máš volno, víš to Eleasi?" Zach na vlka pozvedl obočí. Eleas jakoby mu snad rozuměl pohodil hlavou a vyplázl jazyk než se vrátil pohledem ke směru jejich cesty. "Tvoje volba." zamumlal si sám pro sebe a vrátil se k myšlenkám, které jej provázely tichým lesem. Ačkoli měl svou samotu rád, les na něj byl z mnoha ohledů až příliš tichý - chybělo mu klasické pískání ptáků a nějaký ten otravný datel by tady také neuškodil. Bohužel, nic z toho jej tu nečekalo a o to pronikavější jeho myšlenky uměly být. I přes ty dva typy žen, které ze srdce nesnášel byla Nora nějakou zlatou střední cestou. Něco jako pár bot, který sice není dokonalý a nepadne tak skvěle, aby jste v něm viděli nějaké dlouhodobé nošení, ale spokojíte se s ním, protože vlastně není tak špatný. V mnoha ohledech byla Nora jako takový ten dobrý pár bot. Něco co dokážete ocenit, ale máte k tomu své výhrady. Jedná z mála spoluprací, které by mi nevadilo opakovat. Rozhodně by to nebylo něco, nad čím by příště váhal.

Tichý les mu dával možná až mnoho prostoru na myšlenky a pravděpodobně nebyl jediný, komu se les pomalu dostával do hlavy, dokonce i Eleas vypadal, že mu opět poklesla nálada. Možná i proto se Zacharias rozhodl zastavit a nechat svého koně odpočinout. Přitáhl otěže a sklouzl ze sedla na zem s poměrně tichým žuchnutím. Vlk se zastavil a pohlédl na svého pána s otázkou v očích. Nevypadal jakoby se mu líbilo, že zastavili, tedy rozhodně ne do doby, než dokud Zacharias nevytáhl kus sušeného masa, aby vlka trochu potěšil. Chlupatá koule s ostrýma zubama se zakousla do masa a na moment ticho kolem nich vyplnilo jeho spokojené mlaskání, zatím co Zacharias obdaroval i koně několika kousky kostkového cukru. Potom ho chytil za uzdu a rozhodl se na moment pokračovat po svých, nejen že ho pálily modřiny, ale protáhnout si svaly taky není špatný nápad. Eleas se po svačince konečně trochu probral a začal očichávat jejich cestu a větřit. "Ty jsi tak příšerný vlk. hraješ si na chudáka jen proto, že chceš maso?" pozvedl na vlka obočí a ten mu věnoval další pohled, jen teď už byl doplněný o klasický vlčí úsměv s vyplazeným jazykem. Zakroutil nad chováním svého vlka hlavou, ale raději to neřešil a pokračoval dál ve své plánované cestě.
Valteria De Forver
Valteria De Forver
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 29. 04. 20
Age : 26
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

4/5/2020, 10:05
*Být na projížďce bylo vlastně i fajn. Nikdo nikde, bylo ticho a jen ona a její kůň. Tohle si mohl přát každý, aby si uspořádal myšlenky. Jistě mohlo jí zde překvapit cokoliv, ale přeci jen ona i když neměla čím se bránit, vedela moc dobře že by něco vymyslela. To, že se pomalu a jistě blížila k muži na koni a s vlkem po boku nevěděla. Možná by to ani moc neřešila, protože, kdyby je viděla tak by to vzala oklikou a vyhnula by se jím. Jenže co se nestane a pro ní to je možná větší problém než kdyby na ně narazila. Její kůň byl celou dobu klidný, bylo to moc fajn, až do chvilky, kdy se začal zvláštně chovat. Cítila z něho hrozný neklid, furt frkal a ona zpozorněla. Nevedela co od ně může čekat a co ne, protože tohle ještě nezažila. Její kůň byl vždy klidný a hodný, nikdy by jí ze sedla neshodil a vždy by se choval, tak jak by měl i kdyby po něm šlo stádo vlků.* "Baltazare klid, nic se neděje. Všechno je v pořádku. Jen hezky v klidu pokračujeme dál." *Mluvila na koně klidným hlasem, kdy ho hladila po krku a stále držela pevně otěže v rukách. Jenže Baltazar na to měl asi jiný názor a tak se i s ní v sedle rozjel celkem rychle kupředu. Ona se pevně držela, ale kůň se ji snažil shodit, jak jen to šlo. Nechtěla se vzdát a Baltazarovi, to bylo naprosto jedno, jen chtěl sundat svého jezdce ze zad. Pro ní možná smůla, ale všimla si jak se blíží k onomu muži s koněm a s vlkem po boku. Vytřeštila oči a doufala, že se jim vyhnou.* "Z cesty! Prosím uhněte! Baltazare, prosím ty stůj!" *Už byla celkem v koncích, kdy její kůň tip top objel onoho muže a kousek před ním zastavil, tak že to Valteria nečekala a vyletěla z jeho hřbetu. Chvilku by člověk řekl, že skoro až letěla, jenže ten dopad na tu zem nebyl zrovna nejlepší. V tu chvilku, jako by se Baltazar snad i uklidnil a šel pomalu k ní. Ona špinavá, s pohmožděnou rukou, na kterou spadla, se zlostně podívala na koně.* "Co to do tebe vjelo Baltazare! Mohl jsi mě zabít! Nikdy jsi tohle neudělal, tak proč teď!" *Vztekle zařvala na koně, protože jí to mrzelo, že se k ní takto zachoval. Věděla, že jí kůň neodpoví a místo toho ho pohladila rukou. Pomalu se začala sbírat ze země a snažila se nevnímat bolest v celém těle. Na Baltazara měla vztek, takže byla rozhodla, že s ním domu pujde po svých, i když takovou dálku, nejspíše umře, ale nemohla spoléhat na to, že její kůň bude hodnej a zase jí nesrazí k zemi. Tiše i doufala v to, že onen muž nebude nikterak nepříjemný, to by asi jen tak nesnesla.*
Zacharias
Zacharias
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 28. 03. 20
Age : 32
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

4/5/2020, 12:27
On projížďku zase tak uklidňující činností neshledával, vlastně ani na obyčejné vyjížďky zrovna nejezdil. Spíš byl neustále v práci - nic co by mohlo kdejakou ženu zajímat. Ačkoli by vsadil boty, že Nora umí podobnou práci ocenit, obzvláště když je její práce s tou jeho identická. Jediná výhoda, kterou má věčné cestování je žádná žena, která by vám hodlala diktovat, co a jak máte dělat. Bohužel jeho klid narušila dívka na koni - tedy spíš kůň s dívkou na zádech. Jeho klisna zvedla hlavu a nastražila uši, Eleas se přiblížil k Zachariasovi a posadil se po jeho boku. Všichni pak sledovali jak se kůň prohnal okolo nich a následně zastavil. Poze pohybem zorniček s kamenným výrazem ve tváři, sledoval jak dívka převádí ukázkový let vzduchem - kdyby byla méně uječená a více se soustředila, snad by během letu mohla vypadat i trochu lépe než jen jako ježibaba co se jí právě rozbilo její koště. Dunivá rána jak dopadla na zem Zachovi připomněla jeho pád z koně, způsobený ne jeho koněm, ale Illyrijkou, která bohužel musela chytat lano, které nebylo určeno jí. Ušklíbl se, spíš sám pro sebe než na dívku. Dokázala svá zvířata vycvičit téměř dokonale, vyrostl na tom a nestyděl se za to, že za něj občas odvedli nějakou práci, vždyť i ovčáci si nechávají vypomáhat psy a vojáci jezdí na koních, protože je to rychlejší než jít pěšky. Spíš než dívku si prohlédl jejího koně, který nyní působil jako beránek, pravděpodobně šťastný, že sebe to ječící monstrum co nyní svým zadkem obtěžovalo zem místo sedla, konečně sundal. Na jednu stranu se mu ani nedivil, když dívka spustila znovu, tentokrát koni vyčítala možnou vraždu, kterou mohl zapříčinit, dokonce i Eleas vypadal, že by ji nejraději zakroutil krkem, aby konečně zmlkla. Naštěstí, na rozdíl od koně, by Eleas nikdy nic podobného neudělal, pokud by mu to jeho pán nedovolil. Zakroutil hlavou a ještě chvíli ji sledoval jak se snaží postavit na nohy. Kdyby býval měl v sobě nějakou tu špetku škodolibého humoru snad by se i zasmál jak nakonec tahle rádoby dáma vypadá - nebyl hloupý aby poznal, že nebude zrovna z chudé rodiny, ne každý si mohl dovolit kvalitně vypadající jezdecké oblečení (naštěstí pro něj, vydělával dost na to, aby si on sám mohl dovolit pořádné oblečení i slušivé kožené náhrady za kovové brnění).

"Letěla jsi slušně, ale na dopadu by to chtělo zapracovat." pronesl spíš jen tak do vzduchu, než že by čekal na nějakou slušnou odpověď. Dokonce ani nehodlal padat na kolena a nabízet ji svou pomoc. Není ani samaritán ani žádná sestřička od nějakého toho červeného kříže, nebo jak se těm pod přísahou moci každému říká. Sám z koně spadl několikrát, z různých důvodů a také mu nikdo zrovna neběžel pomoct. Přísahal by, že Nora z toho měla i nějakou škodolibou radost, když si vyrazil dech a způsobil další modřinu do zásoby. Neměl jednoduše důvod běžet k ní, nebo se ptát jestli je v pořádku, ženská nepotřebuje osahavát jen z nějakých maličkostí a když už by ji snad osahávat chtěl (Bohové při něm, že rozhodně nechce), nebylo by to v rámci ošetřování. "Měla by jsi vědět, že kůň se nevyděsí jen tak a tím, že na něj budeš takhle řvát si u něj stejně respekt nezískáš." pokynul hlavou ke koni. "Problém není ve zvířeti, ale v jeho majiteli a cvičiteli, možná by jsi na sebe mohla zařvat do zrcadla až nějaké uvidíš, třeba se ti v té hlavince rozsvítí." nakrčil čelo na náznak znechucení. Tenhle typ lidí nebyl zrovna jeho oblíbený, hlavně proto, že křičet na zvíře není zrovna moudré. Kdyby takhle zařval na Elease nebo na zvíře, které chce vycvičit, pravděpodobně by mu dokázalo ublížit mnohem víc, než by bylo očekávané. Navíc nikdy neviděl dobrého majitele řvát na svého koně. Nejspíš se jednalo o nějakou rozmazlenou paničku, co si neumí dát dvě a dvě dohromady - rozhlédl se, aby mohl alespoň vyloučit, že se splaší i Bella, kdyby se mělo do jejich blízkosti dostat něco, co by to mohlo zapříčinit. Otočil se dívce zády a vrátil se na svou obvyklou trasu, nehodlal ji dělat společnost a zároveň neměl náladu poslouchat nějaké kecy o tom, kým a čím je nebo se stane. Hůř - kdyby si chtěla začít stěžovat jak moc ji něco bolí. Dával přitom pozor na reakce nejen svého koně, ale i Elease, kterého poslal dopředu, aby hlídal každý nezvyklý pohyb, který by mohl všechny překvapit.
Valteria De Forver
Valteria De Forver
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 29. 04. 20
Age : 26
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

4/5/2020, 13:20
*Její pohhled se zaměřil na muže, který k ní promluvil a ona chytila baltazara za otěže a dost silně. Malinko se zamračila nad jeho slovy a když začal mluvit o tom, že za to si muže sama. Tak otěže uvolnila a celkem rázně se k němu rozešla a bylo jí jedno, zda ma sebou vlka nebo ne. Ale on jí neznal a neměl se opovážit takhle s ní jednat.* "Takže mě poslouchej.. chtěla jsem ty tvé řeči přejit, ale musím se k tomu vyjádřit.. Jak můžeš vědět ´, že za to mohu já. Baltazara mám od hříběte a ten kun me nikdy neshodil a tohle jeho chování take bylo uplně poprve. Takže neříkej mi takové věci, že za to mohu já jako jezdec.. Mluvila jsem na nej celou dobu s klidem a to že se mi splašil, má vina není. Také bych mohla říct, že toho koně jsi mi splašil ty a naschvál. Myslím, si že mé rodině by se to nelíbilo." *Nezvysovala na nej hlas, mluvila opravdu klidne a skoro se az usmívala. Věděla, že kdyz by si poplakala tatínkovi nebo bratrovi na rameno, že jí v tichém lese přepadl chlapík s vlkem, kvůli němu se splašil Baltazar a jeste na ní byl zlej. No dokázala být mrcha, ale takové jednání, ani ona neměla s poddanými. Podívala se na Baltazara, který zase začal frkat, mlátit hlavou a hrabat kopytem do země. Tohle vážně pro ní bylo něco nového a moc se jí to nelíbilo. Přešla blíže k nemu a začala ho hladit po krku. "To bude dobrý zlato, však se nic neděje. Všechno je v pohodě." *Mluvila k nemu tiše a hladila ho aby ho uklidnila nic vice nechtela, protože si ted zacala myslet, že vazne za chovani svého koně, může tenhle chlápek před ní. Podařilo se jí, trochu ho uklidnit, ale bylo to stále takové divné. Podívala se na muže a pak i na jeho koně. No nic neřekla, jen jemně chytila otěže a procházela okolo něj, něž se zastavila.* "Příště by jste měl mít větší uctu k ženám.. I když si myslím že takový hromotluk a neadrtalec ani nepochopí co tím chci říct že?" *Pronesla s menším ušklebkem a byla prostě rozhodnutá si jít po svém. Nevadilo jí to, že jí nepomohl. Spíše jí nastvalo to, že vinu hazel na ní.. Přitom ona v tomhle byla popravdě nevinně. Co se stává také málo, ale koně měla dobře naučeného.*
Zacharias
Zacharias
Poèet pøíspìvkù : 21
Join date : 28. 03. 20
Age : 32
Location : Fiplin

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

4/5/2020, 13:51
Malá uječená ježibaba si to nakráčela až k němu i když se o její přítomnost neprosil. Další chyba, kterou by u splašeného koně dělat neměla trhání za otěže, když je vzala a pak zase pustila, aby si mohla rát na paničku a vyhrožovat mu. Znechucený svou společností byl už mnohokrát, ženy neměl rád - jejich společnost sice vyhledával, když měl chuť, ale jinak? Většina z nich je rozmazlenými dcerkami svého otce nebo hůř přehnanými chudinkami. "Nikdy jsem neřekl, že je to chyba jezdce, řekl jsem, že se kůň nevyděsí jen tak." odmlčel se. Žena na něj vyrukovala s naprosto nesmyslnými argumenty a rozhodně se nehodlal nechat okřikovat jako malé dítě, zároveň neměl ani v plánu hrát si tady na někoho zraněného. Mluvil s ní klidně a rozvážně, bez špetky skutečného zájmu o její osobu. Spíš litoval jejího koně než celého jejího vzezření, či výstupu. "To že tě shodil je chyba výcviku - dobrý výcvik dá koni i jisté přednosti.. tedy chyba cvičitele, nebo majitele. O jezdci jsi začala mluvit až ty." odfrkl si. Bylo mu jedno jestli je třeba dcerou nějakého super známého vojáka, nebo lorda z kdejaké zdejší vesnice, stejně mu to strach nenahnalo. Je jen člověk a cestuje po všech královstvích, staví se do cesty vrahům a nemá problém postavit se i víle. Nějaká rozmazlená pipka neměla v jeho mysli místo se svým vyhrožováním. Pokrčil rameny, její kůň mohl být skutečně tak hloupý a špatně vycvičený, že se lekne i klidně procházejícího koně s jeho majitelem. Sna Eleas hodil nějaký nespecifikovaný pohled jeho směrem, že se kůň zděsil a rozhodl se rozběhnout lesem. Jen škoda, že neviděl kde se ten kůň splašil, přiřítili se sem jak déšť během podzimu odnikud a ještě je to jeho vina. Kdyby chtěl mohl by udělat mnohem horší věci, navíc má o mnoho lepších věc na práci, než shazovat z koně nějakou fiflenu, která zvládá jen ječet a obracet se na tatínka. Občas mám pocit, že jsou lidi čím dál tím blbější. Nejraději by se vrátil v čase a strávil další den po boku ukecané a urýpané Nory a toho malého bastarda, co si neustále jen na něco stěžoval. Škoda, že to nejde. Jistě by se našlo dostatek prostoru pro změnu jeho plánu jít přes tichý les. Asi by dal přednost i nějakému vynucenému boji s nějakým jiným žoldákem, než poslouchat fňukání téhle nádhery.
"Fňukání si nech pro někoho jiného." zakroutí hlavou, ale to už je spíš jen věta pronesená do větru, neboť se nehodlal zaobírat jejími nesmysly. Máchl rukou a Eleas se vydal určeným směrem, čenichal na zemi a hledal možná nebezpečí, před kterým ho mohl splašený kůň té fňukny varovat. Kráčel jen metr před ním a Zachary se už více po dívce neotáčel, neměl důvod za ní dolézat a jeho svědomí co se zranění, které si mohla způsobit, zrovna nekřičelo. Dokonce ani jeho ego neutrpělo tak velkou ránu jak si dívka sama myslela, když jej nazvala neadrtálcem. "Já k ženám úctu mám, když nějakou potkám. Ale mám pocit že v okruhu několika mil zrovna žádná není." Dívka pro něj rozhodně nebyla ženou, která by si jeho úctu nebo nějaké slušnější chování zacházela. Možná nesnášel kde koho a kde co, ale pořád v sobě dokázal najít jistou úctu s jakou zvládal jednat. Dokonce i když ji předtím varoval, že koně zřejmě mohl splašit jen had, i když to neřekl přesně takto, neprojevil vůči ní žádnou neúctu. Nyní však nějaký, byť jen pokus zcela zavrhl. Je jen žoldák, není ani voják ani žádný státní zaměstnanec. Rozhodně tu není od toho, aby se snažil dělat stoličku nebo kobereček pro nějakou rozmazlenou lady. Pracoval pro vysoce postavené lidi v Hedenu, rozkazy přijímal pouze od krále a jestli se snad dívka považovala za krále, nebo snad dědičku trůnu? Zasloužila si jeho pohrdání více než dost, protože král i fiplinská princezna, může být jen jedna. Neohlížel se, neměl sebemenší důvod, přesto zůstával v pozoru, kdyby se dívka rozhodla nechat se nedospěle ovládnout nějakou emocí a pokusit se snad podřadně útočit zezadu.

>>>
Sponsored content

Tichý  les - Stránka 3 Empty Re: Tichý les

Návrat nahoru
Similar topics
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru