Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Tichý les

+5
Seawell
Riadné Croque
Silean Irongaze
Kaylessa Vaynore
Kotlík
9 posters
Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Tichý  les Empty Tichý les

8/7/2018, 23:14
Tichý  les Tich-les

Majestátní a mírumilovný, avšak jen s těží tu zaslechnete něco jiného než ozvěnu vlastních kroků. Dávné kouzlo chrání obyvatele před vetřelci, takže tady není slyšet ani zpěv ptáků, natož pak opatrné kroky laně, skrývající se před lovci. Les ale poskytuje skvělou možnost k nalezení vnitřního já uprostřed nekonečného moře zeleně a ticha. Ono ticho a klid daly také vzniknout městu, které je na rozdíl od zbytku země založené spíše na vědomosti, než-li na válčení. Bassons je známé jako město učenců a těch, co jsou více pasivní vůči válce v průsmyku, ale nemůže se zapřít, že tu byli vychováni jedni z nejlepších stratégů.


Naposledy upravil Kotlík dne 28/4/2020, 14:13, celkově upraveno 2 krát
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

28/3/2020, 20:22
Už to byla nějaká doba, kdy se naposledy vytratila z Tábora, aby ostatní nezatěžovala svými vlastními problémy. Přece jen v bitvě, ze které se před pár hodinami vrátila, ztratila část svých vojáků a částečně za to mohla i její neschopnost použít svoje zřídla. Sice ona sama nemohla za to, že s nimi nikdy netrénovala, protože přece jen při jejím výcviku nikdo nehleděl na to, jestli by je nepotřebovala. Nikdo se o to nezajímal a nepřikládal důležitost tomu, že by bylo potřeba naučit jí usměrňovat její sílu. Nejspíš nikdo netušil, že se někdy dostane do armády a ještě na takovou pozici, ve které byla. Jenže ona byla tady a jediní, kdo by jí s tímhle vším mohl pomáhat, byli Illyrijci z jejich legie, se kterými zase ona nehodlala mít nic společného. Už jen proto, že si byla jistá, že by slyšela něco o svém bratrovi, čemuž se snažila vyhnout, stejně jako jakémukoli setkání s ním. Jediný, komu se vyhnout nedokázala. Takže prostě občas musela vypadnout z tábora, aby se uklidnila a taky se trochu sebelitovala. To v táboře zkrátka udělat nemohla. Někteří z jejích vojáků by jí určitě pochopili, ale ona nehodlala riskovat, že by jí začali pokládat za slabocha. Už takhle byla ženou, která vedla legii a rozhodně nepatřila k nejstarším vílám, které v její legii byli, takže by jí někdo mohl lehce nahradit. Jenže ona si svou pozici zasloužila a nehodlala to ohrožovat nějakým emočním sesypáním.
To přesně byl důvod, který jí donutil roztáhnout křídla a doletět až k Tichému lesu. Bylo to tak daleko od tábora a vlastně i docela daleko od Hedenu, kde věděla, že šance, že narazí na někoho z armády byla minimální. Takže dosedla na zem mezi stromy a složila si křídla blíž k tělu, aby se jimi někde nezachytila. Přece jenom nehodlala si je nějak poranit, i když to tady úplně nehrozilo. Podívá se na svoje rukavice, na kterých má dvě temně fialová zřídla. "Nemůžete prostě fungovat tak, jak chci já?" Zamručí na svoje ruce a zatne zuby, načež se zhluboka nadechne a vydechne. Následně zavře oči a začne se soustředit na to, aby se kolem ní zhmotnil štít, který by jí chránil před případnými útoky. Pak otevře oči a štít se opravdu objevil, ovšem jen před ní a kolem ní nikoliv. "Štít na dvě věci." Zavrčí a kdyby mohla, tak by do toho štítu kopla, jenže ten se brzy rozplyne ve vzduch.
Silean Irongaze
Silean Irongaze
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 28. 03. 20
Age : 89
Location : Kerat/Bakirah

Tichý  les Empty Re: Tichý les

28/3/2020, 21:00
Divoká luční květina, jedna z mnoha rostoucích v lese, protáčená mezi prsty před zadumaným pohledem na první pohled mladého muže, spíše chlapce. Hodnocená za svůj vzhled, později za vůni a následně i chutí stejně jako kámen ležící opodál, na kterém byl jasně vidět otisk jazyka v podobě mokré stopy. Svět hodnotil dle vlastních pravidel, zrakem, čichem, hmatem nebo dokonce i chutí, jak se ukázalo. Ve snaze pochopit, proč je vše jedinečné a jak poznat materiály, ze kterých vznikají magické artefakty, aby je později mohl nalézt. Někdy to platilo i na luční kvítí, momentálně přežvýkané do podivného chumlu s hořkou chutí, kterou nijak nekomentoval, rozhodně ne nahlas. Všechny pocity, chutě i vůni si ukládal do hlavy, než konečně vytáhl zápisník v kožených deskách, aby zde načmáral dnešní poznatky. Kámen... Šedý. Chuť... studená. Nakyslá s mírným podtónem hlíny. Hlína... vláčná, kyselá, výživná. Luční květina... Zápis nepokračoval. Neznal tu luční květinu, nemohl jí přiřadit jméno. Jak rozpozná její rod bez znalostí? Čelo se zkrabatilo úvahou, oči přelétávaly z jednoho bodu na druhý, hledaje nápovědu na tuto záludnou otázku. Namísto dalšího dumání utrhl jiný, identický květ, protáčejíc ho mezi prsty stejně jako ten snědený. Potřeboval zjistit, co je to za květinu, ale zdálo se, že lidé se v těchto místech nenacházeli. Měl snad za nimi zamířit do města? A měla ta květina city? Bolelo ji, když ji žvýkal? Nebo trhal? Tolik otázek, na které potřeboval odpovědět.

Z Keratu cestoval dlouho, žádní koně, jen pěší chůze po vlastních nohách. Dny splývaly, ani netušil, zda putoval pět dnů nebo pět týdnů, čas pro někoho jako on byl irelevantní součástí života, na kterou se příliš neohlížel. Konečně mohl poznávat svět, objevovat jednotlivá zákoutí, učit se nářečí i zvyklosti, které byly v každém království trochu jiné. A jako jemu připadali podivní oni, pak on jim připomínal blázna. Proměnlivé nálady, v jednu chvíli smích, v druhé melancholický zármutek pokřivující rysy, aby se o pár chvil později čelo projasnilo a koutky zvedly ve šťastném úsměvu. Objevoval svět jako žádný jiný, těšil se z každé maličkosti a všechny kolem sebe vytáčel do nepříčetnosti vyhýbavými odpovědi, tajnůstkařením a těžko rozluštitelnými hádankami. Každý ho bral za cizince - ostatně keratská móda, která vládla jeho odívání v podobě černého koženého kabátce ho prozrazovala na hony daleko. Měl v plánu dojít až do Hedenu, jehož polohu si označil v zápisníku plného popisů míst, kterými procházel. Pečlivě analyzovaná data, nikdy nic víc, žádné dojmy založené na emocích.

Z myšlenek ho vytrhl hlas nesoucí se o kus dál za stromy. Návštěva? Jaká ale? Lidská? Dotyčná, jak identifikoval její pohlaví, se zdála nevrlá, což byla informace nepobraná Sileanovým hodnotícím komplexem jako relevantní. Namísto toho si to k ní zamířil přímo a bez vytáček. Už při kroku ji škatulkoval dle znalostí - Illyrijec, dle oděvu člen armády. Zřídla. Tentokrát přišlo zamračení. Magii zřídel nerozuměl, zdála se mu zvláštní a abstraktní, ale mohl si rozšířit znalosti. Absolutně ignorující její rozladění k ní dojde s rukou nataženou, mezi prsty svírajíc luční kvítek. Někdo by si to mohl splést s žádostí o ruku, kdyby Silean nepromluvil. "Sněz to. Sněz to a řekni mi, jak to chutná." Úplně zapomněl na svůj první požadavek - zjistit, co je to za květinu. Teď ho zajímalo, jak bude květina chutnat této víle.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

28/3/2020, 21:23
Její vztekání očividně nespělo k nějakému valnému výsledku. Ne, že by to snad čekala. Neměla trpělivost se to celé učit a hlavně způsobem pokus omyl. Nebylo to něco jako vzít meč a jednoduše bojovat tou ostrou špičkou proti nepříteli. Tohle bylo o dost složitější, abstraktnější a víc jí to lezlo na nervy. Odfrkne si, ale než si začne sama pro sebe něco říkat, tak uslyší kroky. Obyčejně by jí to nepřekvapilo, jenže momentálně se až příliš soustředila na svou frustraci, která jí uvnitř užírala. Tudíž její leknutí pronásledovali lehké roztažení křídel. Očividně ta racionálnější část jejího mozku zapracovala, takže je neroztáhla až tak do široka, aby jimi zavadila o nějaký kmen. Pak se teprve ohlédne na mladíka, který k ní kráčí s nataženou rukou, ve které svírá květinu. Momentálně se nezmůže na nic jiného než na pozvednuté obočí. Tedy dokud nepromluví a ona se i přes všechnu svou frustraci a vztek na sebe samu, rozesměje. Samozřejmě, že ten požadavek jí v tuhle chvíli přišel naprosto zcestný. Nejspíš by jí připadal zcestný i v jakékoli jiné chvíli, ale v tuhle chvíli jí to přišlo kromě jiného i směšné. "Tu kytku? Mám sníst kytku?" Zeptá se a pozvedne obočí, zatímco si ho obezřetně prohlíží. Možná momentálně mohla být zaskočená a klidně s ním komunikovat, ale voják v ní podroben dlouholetému tréninku se pořád měl na pozoru. Nevypadá sice nijak nebezpečně, ale podle kabátu a jeho střihu dokáže poznat, že pochází z Keratu. Tedy alespoň ten kabát. O mladíkovi těžko říct, ale jestli procházel Keratu, mohlo to znamenat, že jen vypadá neškodně. Ovšem mezi vznešené víly by ho nezařadila kvůli tomu, že špičaté uši postrádal. Ovšem i tak mohl být klidně nebezpečný. "Nebudu tu kytku jíst. Jestli máš potřebu zjistit, jak chutná, tak si jí sněz sám." Odpoví mu a pokrčí rameny. Opravdu nebude jíst něco, co mohl ten kluk vzít bůh ví kde. Sice jí ta kytka nepřipadala jedovatá a neviděla důvod v tom, aby se jí někdo pokusil otrávit, ale přece jenom byla nějaká obezřetnost a bezpečnost na prvním místě.
Silean Irongaze
Silean Irongaze
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 28. 03. 20
Age : 89
Location : Kerat/Bakirah

Tichý  les Empty Re: Tichý les

28/3/2020, 21:44
Smích, podivná to reakce. Očekával... co vlastně? Výčitky, že ji hodlá otrávit? Znechucení? Křik? Bytosti, ať už víly nebo lidé, reagovali jedinečnými způsoby, ale obvykle měli jedno společné - takové nabídky se jim nelíbily. Dostavilo se zmatení v podobě nakrčeného čela, které mu pokaždé přidalo několik let k dobru, působil tak dojmem většího znalce než s drobným, mnohdy rozčilujícím úsměvem. Proč se mu smála? Měl by se cítit... jak? Špatně? Dotčeně? Nic z toho se nezdálo jako šťastná úvaha, napřažená ruka vpřed ale ani na minutu nepolevila v držení, neklesla podél boku a Silean se ani nenamáhal ukročit či dokonce pronést omluvu, která nebyla, alespoň dle něj, na místě. Život mezi babičkou a otcem s dědou ho poznamenal natolik, že si nedokázal vybudovat základní emoční reakce na lidské interakce, jedině na sebe a své myšlenky. "Sníst, žvýkat, okusovat, nevidím rozdíl," pronese bez známky strachu, že by mu tahle žena, byť oděná v uniformě, která by přeci jen měla značit hrozbu, přidělávala starosti nebo by byla schopna mu ublížit - což se mohlo stát z vteřiny na vteřinu, ani by nemrknul. "Jsi Illyrijec. Jsi v armádě. Jsi..." Teprve nyní přišlo zamyšlení pohrávající si s jeho mladistvými rysy obličeje. Přemýšlel, jak charakterizovat její chování. Bála se ho? Ne, nevykazovala takový rys ve tváři. Nedůvěřivá? "... Obezřetná," doplní po chvilce, očividně potěšen správným výběrem slov, pokud se mu nerozhodne oponovat a hodit mu jiný příznak svého chování na hlavu.

"Chci znát tvůj názor." Žádná informace o tom, že před chvíli sám okusil chuť lučního kvítí, nic osobního neprozrazoval. Ani to, kdo je, odkud přišel a kam se chystá. Zajímala ho ona - tedy spíše její odpověď na otázku. "V každé minutě je to jednou a v momentě dvakrát," sdělí jí jen tak mimochodem jednu ze svých oblíbených průpovídek, které ho provázely na každém kroku. "Je odsud. Tamhle," mávne rukou kamsi za sebe, kde opravdu rostla řada drobných fialových kvítků, přesně takových, jaký držel mezi prsty. "Sněz ho. A pověz mi odpověď." Jako by se snad jednalo o nějaké tajemství, po kterém jeho srdce prahlo. Mohla mu snad přinést požadované ukonejšení chvějícího se srdce? Odpověď na hloubavou otázku? Aniž by čekal na reakci, přistoupí ještě o kousek blíž, strkaje jí květinu rovnou pod nos.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

28/3/2020, 22:09
Ten kluk před ní jí připadal dost zvláštní, jako by byl roztěkaný a jeho mysl se ubírala nejrůznějšími směry najednou a jeho jazyk se nestačil chytat všech, ačkoliv se o to snažil. Jenže ona rozhodně nehodlala vyhovět jeho žádosti. I kdyby se jí snažil přesvědčit, jak by jen chtěl. Možná by se mohl pokusit ji přesvědčit nebo spíš přinutit silou, což ovšem nepředpokládala. I kdyby to ale zkusil, oproti němu si věřila dostatečně, že by ho zvládla porazit. Pokud tedy nedisponoval nějakou speciální silou, která nebyla na první pohled patrná. Samozřejmě i to mohlo být možné. "Děkuji za můj rozsáhlý popis, ale ten mě nepřesvědčí." Odpoví mu jednoduše a pokrčí rameny. Možná čekala spíš lichotky nebo něco podobného, když už se jí snaží k něčemu přimět. Tím popisem jí lehce překvapil, ale nedala to na sobě znát. Naučila se udržet kamenný výraz z těch let v armádě. Když dostala rozkaz, který se jí nelíbil, tak ho zkrátka přijala s netečným výrazem, i když uvnitř ní bublal vztek a hlava už se snažila vymyslet, jak to obejít ale zároveň splnit. "A mě nezajímá, že chceš znát můj názor. Najdi si jiné pokusné morče." Odpoví mu stroze, protože opravdu jeho nabídku nehodlá přijmout. Přece jenom je tvrdohlavá a rozhodně nepůjde proti svému přesvědčení, které jí jasně říká, že to jíst nebude a nechce. "Proč sem motáš písmeno M?" Nadhodí, když pronese tu svou průpovídku, která vůbec nesedí k tomu, o čem se tu vlastně celou dobu dohadují. To jí částečně mate a její zmatení zase vede k tomu, že jí začíná ten klučina štvát. Zvlášť když si tak tvrdě stojí za svým a nutí jí tu kytku sníst. "Moje odpověď je, že tu kytku jíst prostě nebudu." Zopakuje už poněkolikáté, protože to vypadá, že ten kluk to totiž odmítá přijmout jako daný fakt a skutečnost. "Víš, někdo zkrátka nemá rád, když se mu říká, co má dělat. A ženy už vůbec ne." Upozorní ho na realitu a zároveň ho tak trochu varuje, že by brzy mohl překročit určitou mez, kdy jí tak trochu rupnou nervy. Přece jenom už takhle sem přišla s nervy lehce pocuchanými a naštvaná sama na sebe, což teď zanechalo, že by se to hodně rychle mohlo obrátit proti neodbytnému mladíkovi naproti ní.
Silean Irongaze
Silean Irongaze
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 28. 03. 20
Age : 89
Location : Kerat/Bakirah

Tichý  les Empty Re: Tichý les

28/3/2020, 22:57
"Není rozsáhlý. Znamená rozsáhlý u tvého druhu něco jiného?" S hlavou nakloněnou na stranu pozoroval ženu před sebou. Odhadovat její věk si nedovolil, mohla být mladší, starší nebo klidně stejně stará jako on, neměl žádná data, na kterých by výsledek bádání založil a propočítal optimální počet let. Mátla ho svým sarkasmem, který ještě nedovedl pochopit, byť se s ním střetl u babičky, která ho v hojné míře využívala, když se jí protivilo jeho chování. Nebo původ. Vlastně celkově, co udělal, na co myslel nebo dokonce i svou existencí, která jeho matku připravila o post kněžky, jak babička dramaticky naznačovala, což netušil, zda je pravda nebo pouze touha omlátit mu atypický původ o hlavu. Očima se opět zaměřil jejím směrem, hledaje odpověď na svůj požadavek. Zdálo se, že se jí protivilo odpovídat mu na cokoliv. "Co je pokusné morče?" Zájem, více než opravdový, hraničil s posedlostí, díky které se začalo jeho tělo probouzet k činnosti - tentokrát však aby objevil zápisník ukrytý v kožené brašně přehozené přes rameno, odkud vylovil tlustou knihu částečně popsanou různými informacemi a zmínkami. Na každou věc si vedl vlastní deník - na artefakty, magii, druhy víl, náboženství... Pro vše existoval pořádek, jinak by se jeho pedantská mysl zcela zcvokla. Na druhou stranu ve svých rozmarných náladách byl schopen vše přeorganizovat a pak úzkostně úpět nad vlastní hloupostí.

"Není hloupá," odpoví si pro sebe, nevěnujíc mladé Illyrijce takovou pozornost, jakou by si v tomto ohledu zasloužila. "Zajímalo by mě, jak chutná moment. Jak asi minuta. A jak písmeno M?" Snadno ztracený v myšlenkách si začal mluvit sám pro sebe, úsměv od ucha k uchu, než si něco načmáral do zápisníku, aniž by se hodlal v další minutě podělit o svůj objev. "Stále nezatáhla křídla úplně. Obezřetnost. Netrpělivost. Strach? Ne, ne," zavrtí hlavou nad várkou slov, perem si poklepávaje o spodní ret. Chuť pera i inkoustu znal, nic příjemného - a jazyk po něm měl modrý ještě týden. "Tvrdohlavost!" Náhlé vzpomenutí si správného slova poznamená s úsměvem na tváři, než doplní několik dalších slov. "Neomalenost. Nespolupráce." Teprve poté zaklapne zápisník, uklízejíc ho do bezpečí brašny. "Rozčilovala jsi se. Předtím," poznamená vzpomínaje si na její zvýšený hlas a vrčení, s nímž prakticky nadávala na jistý problém. "Štít na dvě věci," zopakuje po ní slovo od slova, div že ještě nenapodobí její hlas, přičemž gesto? To zopakoval - alespoň to, co stihl zahlédnout. "Když se zlobíš, vytvoří se ti vráska. Tady, přesně tady," a aniž by se dovolil, sáhne jí nad nos, naznačujíc místo, kde evidentně získávala pár let navrch. "Co nikdy neexistuje, když vyslovíš jeho jméno?"
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

29/3/2020, 14:39
"Přesně tak, u mého druhu, znamená rozsáhlý něho velmi stručného." Odpoví mu s další dávnou ironie, protože ten kluk měl dost hloupé otázky a ještě to vypadalo, že mu smysl ironie a sarkasmu uniká. To v jejím případě tomu tak rozhodně nebylo a určitě jí netěšilo, že tu mluví o jejím druhu. Ne, že by nebyla hrdá na to, co je zač, ale na druhou stranu měla jejich rasa docela zpátečnické myšlení. To ale neznamenalo, že by snad u nich znamenala některá slova něco úplně opačného. Nad jeho další otázkou ale tentokrát jen pozvedne obočí a rozhodně se netváří tak, že by mu chtěla odpovídat. Jestli to bude chtít zjistit, určitě si najde jiného obětního beránka, kterého tomuhle vyptávání vystaví. Ona ale opravdu nebyla nadšená představou, že by mu tu měla odpovídat na každou malichernost, kterou si klučina vymyslí. Navíc už jen z toho krátkého setkání jí bylo jasné, že by neskončilo u odpovědi na jednu otázku, ale chytl by se nějakého dalšího výrazu, který by použila a tím by se dostala do spletitého a nekonečného kruhu otázek, který by nejspíš skončil tak, že by ho pořádně praštila a odkráčela než by se vzpamatoval. I když v jejím případě by stačilo mávnout křídly a byla by pryč. Pokud teda ten otrava někde neschovával křídla, což by teoreticky možné bylo.

Další slova, kterými jí popisuje raději nechá bez komentáře a jeho otázku jak by smet, protože stejně netuší, jak chutná jakákoliv z těch věcí. Tedy pokud vůbec nějakou chuť měla, o čemž pochybovala. Stejně jako začala pochybovat o tom, že ten kluk před ní je normální. Za svůj život potkala dost zvláštních individuí, ale tohle bylo rozhodně něco speciálního. Než se ale stihne začít rozčilovat nad tím, že jí poslouchal, natáhne k ní ruku s pokusem se jí dotknout, což se mu nepovede. Sice ho možná nebere jako hrozbu, ale rozhodně na sebe nenechá sahat, takže zareagují její naučené obranné reflexy a ona srazí jeho ruku ne zrovna něžně, ale docela silou. "Nešahej na mě. Nejsem nějaký tvůj výzkumný objekt." Zavrčí na něj a lehce přimhouří oči. Má zkrátka ráda nějaký svůj osobní prostor a rozhodně nemá ráda, když na ní někdo sahá bez dovolení. To by si to za chvíli mohl zkoušet každý a nejspíš by nezůstalo jen u obličeje, ke kterému se natahoval tenhle. "Ticho. Stejně jako tady už není ticho, když jsi sem přišel s těmi svými otázkami." Na tuhle otázku mu odpoví a ušklíbne se. Nejspíš mu tím dá jen další materiál pro další otázky nebo hádanky, ale přece jen mlčení taky neměla v povaze. Až jí začne hrát na nervy až moc, tak prostě odletí.
Silean Irongaze
Silean Irongaze
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 28. 03. 20
Age : 89
Location : Kerat/Bakirah

Tichý  les Empty Re: Tichý les

29/3/2020, 15:33
"Tvůj druh je hloupý." Komentář vypálený bez začervenání, určený pouze na základě dat, která získal z jejího chování a odpovědí. "Nebo jsi hloupá ty," naznačí ještě jednu verzi, která by mu byla o něco milejší. Znamenalo by to, že Illyrijci možná nejsou tak nevzdělaní jako tato žena před ním. V takovýchto chvílích postrádal filtr, nerozuměl logice nezranit někoho svými slovy. Sám si většinu času nebral k srdci žádnou z urážek, míjely ho, nevěnoval jim pozornost. Proč by také ano? Nepokládal je za důležité. Ale někdy se jeho citlivé, rozechvělé duše dotkla neuvážená slova a Silean měl potřebu stáhnout se do pomyslné ulity, chránit se před zlým světem tam venku, dokud nenalezl dostatek síly, aby s hlavou vztyčenou procházel v roli badatele. "Něco se ti nelíbí. Bolí tě břicho? Tenhle výraz znamená bolest břicha," pokýve nad svou úvahou, tohle byla pravda. Nebo ne? Proč by se měla durdit za to, že jí pokládá otázky? Otázky nikomu nevadí. Ne, chyba - jemu vadily. Přišly mu vtíravé, ale za to mohl vliv jeho rasy, nikoliv charakter. A žena před ním nebyla Vulcanic, patřila přeci k Illyrijcům a těm otázky nemohly vadit. Potřese hlavou, čelo protne krátké zamračení. "Neodpověděla jsi. Pokusné morče, co je to?"] Potřeboval znát správnou odpověď, vědět, co to slovní spojení znamená. Život mu dával smysl pouze s odpověďmi na otázky, nikoliv bez nich. "Můžeš pojmenovat tři po sobě jdoucí dny bez použití středy, pátku nebo neděle?" Další z mnoha otázek, která padala jejím směrem, drobné hádanky, jimiž si okořenil život. Nebyla hloupá - na hádanky ne, ale jinak ano, což mátlo jeho mysl.

Rána, dost prudká a i bolestivá, že ji ještě pár chvil bude pociťovat, ale dlouhodobý efekt v podobě modřiny si naštěstí neodnese. Ne, že by mu to vadilo, ale mohlo se ho to při osamělých nocích dotknout. Mohl se přeměnit a ublížit tak spíš jí, kdyby pozměnil strukturu pokožky na kamennou a odhalil tak svou skutečnou identitu. Co by mu to ale přineslo? Uspokojení? Ne. "Za vnější půvab dočasnost je cena; esence jeho trvá nedotčena." Verš splynul z jeho rtů lehce, zcela iracionálně, ale Silean byl očividně potěšen svými slovy, přičemž si nezapomněl květinu přitisknout k hrudi. "Je chytrá. Chytrá a hloupá zároveň. Zvláštní to úkaz. Chci bádat víc, poznat tě. Tvou... mysl," prstem se přiblížil k její hlavě, ale zavčasu ucuknul, aby tentokrát nedostal ránu jako před chvílí. "Něco se stalo. Zlobíš se. Zlobila jsi se, když jsi přilétla." Zdálo se to logické, ostatně měla křídla a byla by hloupost je nepoužívat. "Potřebuješ někoho, komu se můžeš svěřit. Poslouchám." A aby toho nebylo málo, svá slova zakončí usazením se na zemi, sledujíc ji zvídavým pohledem.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

29/3/2020, 16:38
"Nebo jsi hloupý ty a nechápeš to." Navrhne ještě třetí variantu se sladkým úsměvem, který dává jasně najevo, že se dostává za hranici, za kterou by se neměl chtít dostat. I když s tím, jak funguje jeho mozek, to je asi marné varování. Přece jen sice je tohle setkání krátké, ale Kay rozhodně nemůže říct, že by někoho, kdo uvažuje stejně jako mladík před ní, někdy potkala. Možná to bylo jediné štěstí, protože jinak by se při první otázce prostě sebrala a odešla, kdyby už měla nějaké zkušenosti. Nebo by mu rovnou vrazila ránu. "Mně břicho nebolí, ale tebe asi začne, pokud ne začne uvažovat nad tím, co vypouštíš z pusy." Další varování, které nejspíš nepadne na úrodnou půdu. Její výraz se tentokrát změní v absolutně bezvýrazný, takže jí i docela zajímá, jak jí bude popisovat teď. I když určitě k tomu bude mít nějakou průpovídku nebo něco podobného, k čemu její výraz připodobní. "Ne, neodpověděla." Odvětí jednoduše a ani tentokrát mu na tuhle otázku neodpoví, protože to vypadá, že alespoň něco toho malého tazatele irituje. I když nejspíš ani ne tolik, jako ty jeho věčné poznatky a otázky jí. "Včera, dnes a zítra." Stejně jako předtím mu na jeho hádanku odpoví, i když předchozí otázku nechá bez odpovědi.

Další blábol, který vypustí z pusy raději opět nekomentuje a ani se neobtěžuje nad tím pozvednou obočí. Pokud se to netýká vyloženě jí jmenovitě, tak to raději přehlédne. Tuší, že i tahle jeho slova byla směrována na ni, ale nebylo to zrovna extrémně určené, takže to raději nechá být než tím rozproudit stejně nesmyslnou diskuzi jako o pokusném morčeti. "Nejsem žádný tvůj experiment, takže máš docela smůlu." Odpoví mu a ušklíbne se. Na nějaké jeho zkoumání ani experimentování s její myslí rozhodně neměla náladu a i kdyby náhodou měla, tak neměla potřebu, aby to zkoumal někdo, koho absolutně nezná. "Mám někoho komu se můžu svěřit. Svoje přátele. To ty nejsi. Neznám tě, takže není důvod, abych se ti tu svěřovala." Odpoví mu a založí si ruce na hrudi. Rozhodně jí přestává tohle uvažování a hraní s její osobou bavit, takže už si v hlavě pohrává s myšlenkou, že tohle setkání prostě ukončí. Myslela si, že tu bude mít trochu klidu, ale očividně místo toho, aby kolem sebe měla lidi, které zná, tak se tu objeví úplný cizinec s nejrůznějšími otravnými otázkami.
Silean Irongaze
Silean Irongaze
Poèet pøíspìvkù : 5
Join date : 28. 03. 20
Age : 89
Location : Kerat/Bakirah

Tichý  les Empty Re: Tichý les

1/4/2020, 17:53
Mohl být on tím hloupým? Ne, nepravděpodobné. Jeho život se zakládal na faktech, na tajemstvích. Na všem, co mohl zachytit, pojmenovat a popsat. "Ne, to není správná odpověď," zavrtí hlavou, očividně spokojen s vlastním vyjádřením na její náhled. Využívat teď o něco víc citovou stránku, možná by se ho dotkl její úsměv, sladký až by z něj normální člověk vrhnul obsah žaludku na zem. Ale Silean? Ne. Bez reakce, nic, nada. Nechápal její potíže odpovídat na otázky, rozčílení i další pocity, které v ní pobublávaly jako vařící se voda pod pokličkou. Další poznámka, další nechápavý pohled. Snažil se rozluštit klíč, hádanku v jejích slovech, ale nic z toho nedávalo smysl. Hovořila nesmysly - alespoň tato myšlenka se zdála logická vůči všemu, co do této chvíle vypustila z úst. "Otázky nemají nic společného s bolestí břicha," zamítne tuto možnost s noblesou, aniž by se zrovna dvakrát snažil. Naopak přimhouří oči, sledujíc výraz její tváře se snahou rozluštit, co se za ním ukrývá. "Potřebuješ na záchod," ozve se v dalším okamžiku jako vítěz neexistující soutěže. Tenhle výraz, kterým se snažila maskovat defakto cokoliv (možná i touhu mu vyrazit všechny zuby z tlamky), popsal jako urgentní tlak na močové cesty. Něco, nad čím by dáma vypískla.

Co se mu ale vůbec nelíbilo, byl nedostatečný zájem o komunikaci. V jejím případě? Odpovídání na otázky. Pokud Silean neměl něco rád (a že toho bylo málo), pak právě tajnůstkaření před ním, druh nespolupráce a ten podivný zájem poslat ho do háje bez potřebných faktů. "Jsem dobrý posluchač," nedá se odbýt tak snadno a dál na ni kouká jako na zjevení, vcelku poklidný. To se ale klidně mohlo v další chvíli změnit - například tím, že zdrhne objekt jeho současného zájmu. "Ne, nemáš. Kdybys měla, byla bys s nimi, ne sama," namítne znovu, očividně úplně ignorující jakékoliv další možnosti. Na tohle nebyl stavěný, jeho svět působil dosti odlišně od ostatních. A v něm opravdu neměl přátele. "Jsi naštvaná, protože nemáš přátele nebo protože musíš lhát o tom, že je máš?" Ne, ani nyní si nedal pokoj.
Kaylessa Vaynore
Kaylessa Vaynore
Poèet pøíspìvkù : 33
Join date : 18. 04. 18
Age : 157
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

1/4/2020, 18:26
"Ne, to není správná odpověď jenom pro tebe. Mě to přijde jako docela uspokojující odpověď." Odpoví mu jednoduše a ušklíbne se. Rozhodně ho nehodlala poslouchat, jak obviňuje jí nebo Illyrijce obecně z toho, že jsou hloupí. Přece jenom ona sama se dostala do velení jedné z legií, to rozhodně nemohlo znamenat, že byla hloupá. Jistě, možná podle něj neměli nic společného, ale ona mu mohla hodně jednoduše dokázat, že to má spoustu společného. Než ale stačila něco udělat, tak jí svými dalšími slovy namíchne ještě víc. "Dobře, tímhle to jen potvrzuješ. Jsi opravdu hloupý." Zareaguje chladným tónem a zavrtí hlavou. Jistě, nejraději by mu asi jednu vrazila ale drží se zpátky. Možná to bylo hloupé rozhodnutí, protože by mu tou ránou ukázala, že by měl víc uvažovat nad tím, co vypouští z pusy. Jenže to by tomuhle klukovi nejspíš vůbec nepomohlo, spíš by se snažil zamyslet nad tím, proč ho vlastně praštila a nejspíš by si myslel, že za to může to, že má pravdu. A tu radost mu úplně nehodlala dopřát, i když on by to asi ani jako radost nebral.
"I kdybys byl ten nejlepší posluchač, to mého života ti nic není." Její hlas se už trochu změní ve vrčení, protože to jeho dorážení v téhle její náladě není zrovna nejlepší způsob, jak jí donutit mluvit. Navíc mu nevěřila a opravdu neměla potřebu se svěřovat se svými problémy někomu, komu nevěřila. Zhluboka se nadechne a chytne se za kořen nosu, aby opět odolala nutkání ho praštit. "Výborně. Děkuju ti za rozbor mého života z tvého pohledu, o který se tě nikdo neprosil." Odpoví mu a následně se otočí, aby udělala několik kroků do míst, kudy mohla vyletět bez toho, aby se křídly někde zachytila. "Ale asi máš pravdu. Jdu za svými přáteli a raději to budu probírat s nimi." Houkne na něj ještě přes rameno, načež roztáhne křídla a mávne jimi, aby se dostala do vzduchu a nad koruny stromů. Pak už zamíří směrem zpátky k táboru.
Riadné Croque
Riadné Croque
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 08. 04. 20
Age : 28
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

9/4/2020, 13:34
Na to, že je po poledni, tu není bůhví jaké teplo. Ale co už, on i občasný vánek přijde vhod. Nacházel se na samé hranici Tichého lesa a za velmi nenápadného broukání si to štrádoval čím dál hlouběji. Z obličeje mu netryskala nijak výrazná posvátná pokora, před místem, jako je tohle, místo toho mohl každou chvíli začít tryskat pot, a to i navzdory přívětívému počasí. Lněná košile a kalhoty, obojí shodou okolností v téže nevýrazné šedohnědé barvě, to by problém nebyl, ovšem kožené boty by jistě jednoho mohly dovést na pokraj šílenství.
„Ideálně bych byl víla, chodil si naboso, nebo si možná i poletoval, a úžehu bych se také bát nemusel," uvažoval nahlas, zatímco se prozatím ještě obratně vyhýbal skupince pařezů. Šlo na něm velmi dobře poznat, že není zrovna stvoření lesa a rovněž také to, že měl ten den něco málo nachozeno. Chtělo by to lísku, nebo možná javor. Pět, deset klacíků a můžu zase jít. Koneckonců, večer musím doprodat ty pstruhy. Vsadím korbel čehokoliv, že zrovinka teď se Ina u našeho stánku jen válí, popřípadě to zkouší na místní holky. Škodolibě se pousmál.
Jako by měl s jeho ksichtem nějakou šanci. Postupoval dále, tu a tam se ohlédl, pravděpodobně se ujišťoval, že na blízku se netoulá divoká zvěř. Žádnou nespatřil, s očima na šťopkách proto hledal na zemi ony klacíky, které, pokud je vůbec najde, budou moct za jeho dnešní návštěvu oázy klidu, jak v Bassons říkali lesu.

Absence výraznější zvukové kulisy, jaká bývá přítomna ve většině podobných míst mu nedělala vyloženě špatně, ale jako každý člověk cítil, že to není něco, co by pro něj bylo dvakrát přirozené. Každá zašlápnutá větvička v tu chvíli znamenala poměrně ostrý zvuk a odchylku od normálu. Nepřestával pomocí zraku zkoumat stromy, jenž stály v cestě.
„Heleme se, to vypadá právě jako líska. Nejspíše ale nemá více jak patnáct let, možná dvacet, snad budou poblíž," zašeptal, sehnul se a započal rukama prohmatávat podrost okolo, prohrnoval mechy i kapradiny v naději, že se mu poštěstí. Bohatě stačí čtrnáct palců, osmnáct maximálně. Zanedlouho se mu ruksak pár úlovky naplnil, očividně ne dost, jinak by se určitě otočil a pomalu zmizel. Z přední kapsy onoho vaku vyndal poloprázdný měch s vodou, očividně za účelem doplnění tekutin a zahnání žízně.
Seawell
Seawell
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 03. 04. 20
Age : 160
Location : Evasir

Tichý  les Empty Re: Tichý les

9/4/2020, 14:17
<<<
Od jeho posledního setkání s živou bytostí uběhlo sotva pár hodin, den maximálně dva. Nebyl si úplně jistý, protože jakmile se ta malá příšera vzdálila, musel popadnout své saky-paky a s naprosto tupou bolestí ve svalech na svých křídlech a tlakem ve slabinách několikrát prolétl pod spádem vody nedalekého vodopádu. Voda byla nechutně ledová a že by snad měl v ten den v plánu se koupat by se také říci nedalo. Vypadal pak několik hodin jako mokrá slepice co utekla od někoho z farmy a snaží se zamaskovat svůj pach koupelí v ledové vodě, krátce po poledni. Ta malá příšera, mi za tohle zaplatí. Ještě několik hodni poté, byl promočený a než jeho opeřená křídla konečně uschla a zase byla krásně jemná na dotek taky to zabralo dost času. Sice měl chvilku na to, aby se najedl, ale i tak ještě několikrát pro svou vlastní očistu mysli do té trestuhodně ledové vody musel vlézt. Dokonce i teď po takové době, kdy už skutečně byl suchý i ten červený kabát a on ho tak mohl opět mít na sobě a pyšnit se tak nádhernou červení zatím co na zádech složená jeho šedivá křídla. Několikrát si rukou prohrábl vlasy, aby nabraly zase jejich obvyklý rozcuchaný vzhled. Z Cyry původně sice zamířil do Evasiru, ale trochu se mu nepovedlo ovládnutí jednoho z větrných proudů a skončil kdesi nad Fiplinem a může mu být sto padesát a mohlo by mu být klidně i víc, ale svaly na křídlech nejsou nesmrtelné. Obzvláště, když se do nich snažíte zapřít vítr tak, že máte co dělat, aby jste se nekutáleli ve vzduchu jako kus skleněnky, se kterou si hraji malí hranti na hliněné půdě. Proto teď s nechutí a jistým nádechem dost nepříjemné nálady kráčel mezi stromy tichého lesa. Jistě, mohl si vybrat jiné kusy Fiplinu, kde by mohl zůstat a chvíli si odpočinout, ale tam by mu hrozilo, že by s velkou pravděpodobností potkal nějakého člověka nebo vílu, kteří by si stejně jako Rhiziëlle, ta malá příšera přitažlivá, chtít povídat. Nebo hůř, přátelit se.

Kráčel mezi stromy, protože to bylo jediné z míst v celém Fiplinu, které by se mohlo zdát jako přívětivé pro kousek osamoceného odpočinku. Navíc tu byl příjemný vzduch a výrazné ticho. Měl rád klid a když se nad tím více zamyslel, bylo jednodušší odpočívat na místě, kde vás rozhodně nepřekvapí banda nějakých rádoby vojáku s meči a nebude o vás chtít rovnocenný boj o čest. Nějaký boj by zvládl, ale rozhodně ne rovnocenný a už vůbec ne plný cti. Když by na to došlo i přes bolest svalů, která mu zůstávala na křídlech už nějaký ten den, zatím co na nohu, kterou mu ta příšera pošramotila ještě stále občas kulhal, když mu z ran vystřelila bolest, by prostě jen mávl křídly a postupně je srazil na zem šípy. Jenže, les ho před tímto překvapením chránil. Kdyby býval hodlal změnit obor klidně by se sem šel někdy znovu podívat, pokud dobře hleděl do mapy, nacházelo se tu někde město plné inteligentních obyvatelů - až se jednou pořádně praští do hlavy, mohl by se sem přijít přiučit něco o slušném chování. Ach ano, Nazare mu tohle město tloukla o hlavu jeho inteligencí pořád, bohužel pro ni, nikdy se tak silně do hlavy nepraštil, aby s nějakou takovou hloupostí souhlasil. Stejně jako s nějakým vztahem, nebo něčím co by mohlo ve vzdáleném pohledu na věc připomínat zájem o nějakou osobu. Tedy pokud pomineme příšerku, ta má něco velice zvláštního, co chci. Tedy až zjistím co to je. Tedy do doby, než postřehl v blízkém okolí zvuk praskajících větví. Jistě, les byl nějakým kouzlem zcela tichý, ale kdyby jste tu někoho potkali a chtěli si povídat, nebude to tišit váš hlas stejně jako kroky dalšího narušitele. Jen ať to není další slepá houska. Lépe by to mohla být třeba nějaká skutečná husa..
Bohužel byl zvuk ve směru jeho chůze a tak neměl mnoho jiných cest na výběr, ještě pár kroků a viděl onoho narušitele jeho klidného dne, jak se hrabe v mechu pod jedním stromem. "Někdo má pro mě hodně špatnej vtip." zabručel si sám pro sebe. Na druhou stranu vypadal, že by ho snadno mohl přirovnat k červíkovi vrtajícím se v hlíně, takový ňouma hledající poklady. "Hej, tady zlatou hroudu nevyhrabeš, červíku." hvízdl na něj ve chvíli, kdy se narovnal a zřejmě chtěl doplnit tekutiny, jak poznal podle jím vytaženým měchem na vodu. Nikdy zrovna nepodporoval hledání zlatých kousků někde pod stromy, vlastně preferoval místa mnohem víš než je úroveň země a to že nyní kráčel pěšky na něj mělo neblahý vliv a pocit závratě, jaký mají normální lidé z výšek. A to je to jen pár hodin co se vzdal svých oblíbených výšek. Být to na něm zase se usadí někde výš, klidně i na větvi, kde by si nejraději ustlal jako veverka, ale ta bolest v jeho svalech. Musel nechat svoje tělo trochu vydechnout, než zase bude zkoušet, nějaké skvělé nové manévry.
Riadné Croque
Riadné Croque
Poèet pøíspìvkù : 3
Join date : 08. 04. 20
Age : 28
Location : Fiplin

Tichý  les Empty Re: Tichý les

9/4/2020, 14:58
V člověku hrklo, co si budem. Cizí hlas nebyl nic nepředstavitelného, zato neočekávaného určitě. Vždyť jsem neviděl nikoho přijít, přiletět, připlazit se. Fujtajbl.
„Co-cože? Jakou hroudu. Jeden by tu těžko hledal zlato, měď, železo, jakýkoliv kov," odpověděl s přesvědčením v hlase. To už ale narovnaný a otočený směrem po hlase zkoumal vybranými smysly nově příchozího. Tím je myšleno samozřejmě zrakem, nezdálo se, že by k němu hodlal čichat.
„Navíc nejsem červ, ani jiný hmyz..." odkašlal si. „Očividně."
Pohled mu padl na mužova křídla. Ač neměl v úmyslu provádět žádná vědecká měření, nebo snad sepisovat encyklopedické stati o vílách, chvilkovému rozptýlení se neubránil. Na jednu stranu to nebyl ani zdaleka první víl, kterého v životě viděl, na straně druhé se jedinci jeho druhu neřadili k sortě kumpánů, se kterými by po nocích popíjel v hospodách. Nemohl si nevšimnout ne příliš radostného výrazu ve vílově tváři. Sám vyzařoval víc než typický klid. Nezdál se být z překvapení nadšený, ani naopak.
„Neber si to nějak osobně, ale nevypadáš zrovna zdravě. Stalo se něco?" zeptal se ledabyle, rvouc si posledních pár větví do úložného prostoru. Ačkoliv, proč se vlastně starám.
Oprášil si ruce od hlíny o své kalhoty. Těžko říct, zda čekal odpověď. Jau. Letmo si prohlédl dlaň pravé ruky. Tříska. To se dalo čekat. Na nic nečekal, setřel levačkou z čela pot a zbytek měchu s vodou použil na omytí druhé ruky. Poté se pokusil sevřít maličké dřívko mezi nehty a vytáhnout ho z dlaně ven.
Za okamžik bylo hotovo a Rio se učiněním pár kroků ocitl poblíž cizince. Minul ho a mířil k jehličnanu opodál. Ten větší kus kůry by se mohl Mor hodit pro odpad z drtí. Asi ho vezmu taky. Jakmile ji sebral, sedl si na menší pařez a minutku ji zkoumal. Vypadá to, že není popraskaná. Nejspíše omylem koukl na mžik do slunce a rychle přivřel oči. To ho zdrželo při zvedání se a je dost možné, že počas příštích momentů mohl sem tam spatřit modré a zelené flíčky. Náhodný poryv větru mu částečně výhled zaclonil, konkrétněji za to tedy mohly vlasy. Ty odfoukl a pomalým krokem zacházel do lesa stále hlouběji. Teď, když jsem bez vody, by to chtělo najít minimálně kaluž. Asi nebudu mít čas se stavit ve vesnici cestou na trh.
Sponsored content

Tichý  les Empty Re: Tichý les

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru