Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Goto down
Kotlík
Kotlík
Admin
Poèet pøíspìvkù : 113
Join date : 06. 04. 18
https://otherkion.forumczech.com

Illyrijské hory Empty Illyrijské hory

8/7/2018, 23:12
Illyrijské hory Hory

Kruté, nehostinné a smrtící. Takové byly tyto hory za dávných časů a takové jsou i dnes. Prudké srázy, odlamující se kusy skalisek a i nevyzpitatelné horské větry však slouží jako skvělá výcviková dráha a také jako útočiště Illyrijcům, kteří mají v horách tři hlavní kolonie a tábor rozvinutý všude, kde to hory dovolí bez toho, aby je pohřbily pod sutí. Šedá skaliska jsou domovem okřídlených vojáků, kteří si je vybrali jako odměnu za svou pomoc Fiplinu a lidem. Sice tedy spadají pod autoritu krále, ovšem faktickou moc nad nimi nevykonává a hory se tak dají považovat za jakési autonomní území, proto není moudré lézt na jejich území bez vyzvání. Hlavním Illyrijským táborem je poté město Ilyhenore, ve kterém sídlí vůdce Illyrijců.


Naposledy upravil Kotlík dne 10/11/2020, 12:21, celkově upraveno 2 krát
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 18:08
Je to už nějaký čas co byl mimo své skromné kovářství na úpatí Illyrijských hor. Naposledy tomu bylo pár měsíců zpět a jeho cesta byla opět potřeba. Měl cestování rád, ačkoli působil v jistých místech země poněkud rozruch když si tak kráčel ulicemi některého z měst, kde jeho druh není příliš častou návštěvou. Ale jeho jediné cíle byly kovářství a ty byly obvykle blíže kraji měst - nebo alespoň většina. Obvyklé návštěvy táboru blízko jeho domova vždy raději sfoukl jako první, nerad by byl narazil na otce. Jen při myšlence na to, že by měl potkat opět toho surového a namyšleného tvora, se mu dělalo špatně. Už když odtamtud odcházel přísahal, že se mu jednou postí a také, že odtamtud dostane svou sestru. Jenže když přišla ta možnost, že by nemusela přijít o svá nádherná křídla začal doufat, že jeho sestra tréning zvládne dokonale a nakonec jí křídla nikdo nevezme. Tu bolest by totiž nepřál nikomu, i když jednoho člověka by přece jen našel. Lótu, jestli má drahá Martëine, kvůli tobě přijde o křídla, přísahám, že já osobně tě zbavím těch tvých. Ta surová nenávist, která v něm vůči otci vřela byla neutichající a často ho doháněla právě při cestách do táborů. Naštěstí měl štěstí a otce nepotkal, bohužel nepotkal ani svou sestru. Za matkou domů nechodil - už nikdy nehodlá překročit práh toho domu teroru. Vzpomínky ho doháněly dostatečně. Na cestě zpět do kovárny postupoval pomaleji, šel pěšky a vybíral si své nejoblíbenější cestičky horami. Je to už řádka let co jimi chodil a co mu dovolovaly v klidu přemítat ve vlastních myšlenkách. Kráčel pomaleji než obvykle, nespěchal do kovárny i když si byl jistý, že tam na něj čeká jeho práce, kterou je potřeba odnést zase dál. Není si jistý do kterého koutu Fiplinu má směřovat, ale těšil se na to, až se tam bude moci vydat. Ono taková procházka trochu jiným prostředím než jsou nehostinné hory, kde jen málokdy potkáte živou duši, také umí trochu zahojit rány. Ačkoli ty jeho jsou příliš hluboké, aby je to dokázalo jen tak zahladit, alespoň to příjemně pohladí po duši.
Sám se sebou si dnes nedával příliš starostí, vlasy měl rozcuchané do stran a prameny těch delších mu spadaly do jeho tmavých očí. Oblečený v tom v čem vždy, s křídly složenými na zádech. Nikdy si nedělal starost, že je z části tahá po zemi, i kdyby teď měla padnout skála, pravděpodobně by se jimi bránil. Jsou věci, které nejde zvrátit, neboť je někdo předurčil místo vás, ale když už si kvůli své rasové přednosti tolik vytrpěl, proč by ji neměl využívat po svém. Představy, že by mohl být jako normální Illyrijec jej už dávno opustily. Sledoval své okolí a nasával do plic ten čerstvý vzduch. Ne že by jeho dílny nebyla plna rozličných vůní a okolí úpatí hory také nebylo zrovna nejhorším místem pro život, ale jelikož vyrostl vysoko v horách, ten čerstvý vzduch z výšek mu chyběl a rád si ho na svých pomalých sestupech zpět do své kovárny užíval. Takové lehká očista pro plíce, nikdy nikomu neuškodila. Spíše naopak. Rozhlédl se a užíval si výhled. Takové výhledy byly to nejlepší, co si z dětství pamatuji. Každé ráno když vylétal orel ze svého hnízda a slétal na lov do polí, východy slunce a jeho pomalé západy. Sentiment krásných momentů v jeho životě ho občas doháněl přemýšlet i o budoucnosti. O tom, že se jednou najde místo, kde by žil, aniž by ho neustále doháněly staré vzpomínky. Jenže o tom si skutečně mohl dát jen zdát, když vzal v potaz svá křídla, která už mu budou do smrti připomínat snad úplně všechno.
Calico de More
Calico de More
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 26. 03. 20
Age : 496
Location : Kerat

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 18:32
Krátil se jí dech, černá látka, ze který byl zhotovený oblek se jí právě lepil na kůži. Nemluvě o tom, že jí upnuté kalhoty, triko na ramínka a kápě zrovna nepřidávali na tom, aby se nesmažila na území illivenasu, ale jen takto mohla splynout se svými stíny to byla potřeba.
Utíkala zrovna kolem řeky, kde se snažila své nepřátel setřást. Dneska skutečně nebyl její den. Přijala jednu špionáž, ale jak se už mnohokrát zmínila, boj o informace byl skoro jako štafetový běh. Dnes, však neměla svůj den. Právě ten v tento okamžik jí udal jeden z vlastních, ale nedivila se tomu. Udělal to jen, aby se jí zbavil a předal informace napřed. A tím pádem získal „její odměnu.“ Netušila, kde řeka končí, ale už toho měla dost. Věděla moc dobře, že je u hranic s říší Fiplin. * Ted nebo nikdy.* pomyslí si. Jenže, když se soustředila na přenos, zabodl se jí do boku malý ruční nůž. Kdyby jí pronásledovali amatéři zasmála by se tak špatnému kusu oceli, ale kdo by plýtval ocelí na někoho jako ona že? Chtěla se přenést k upatí hory, kde by sestoupila dolů a zamířila k tichému lesu, který vedl na území Cyry, ale bohužel se musela přenést sem, jelikož se mohla tak ukrýt před zraky všech víl i obyvateli hor, než zjistí jaké jsou její zranění.
Konečně se objevila pod skalním převisem, kde tvrdě dopadla na zdravý bok a jen zaskuhrala.“Safra..“ zakňučí, když sáhne po noži v jejím boku. Odváže si kus látky ze své ruky, který tam vždy nosila, kdyby musela zaškrtit nějakou ránu, ale na tlakový převaz postačí. Opatrně se zhluboka nadechne a vytáhne nůž ven. Z očí se jí řinuly skoro slzy, kus oceli odloží vedle sebe do prachu a kus látky z ruky zmačká do kuličky a zatlačí si jí do rány. Chvíli tam leží a čeká, až rána přestane tak krvácet. Když se tak stane zkontroluje, zda mé své meče a vrhací nože, když se ujistí, že vše má postaví se. Zavrávorá, ale udrží se. Sebere nůž, který si očistí do kalhot a zastrčí ho za opasek. Nehodlá tu po sobě zanechat nějaké stopy a tak kapičky krve zamaskuje prachem, ale pro jistotu, ještě vylije na ní lahvičku s obsahem bylinek, který její pach maskují. Ráda by to udělala i na sebe, ale její pach snadno prozradí krev, proto se o to ani nesnaží.
Pak se pomalu ze skalního převisu snaží dostat na cestu pod sebou, která vede jen dolu a dolů z hor, kde by měla najít malou planinu s léčivými bylinkami nebo v to aspoň doufala, přeci jen tohle místo navštívila jen, když musela, ale většinou jen kvůli nějakým zásilkám s informacemi. Přeci jen nebyl hloupá dobrovolně navštívit místo, druhu jako byli illyrijci, kteří usekávali křídla svým ženám. Vždy jí přišlo, že žili ještě poněkud barbarským způsobem života, ale muselo se jim nechat, že byli výteční bojovníci a ani jejich vzhled nebyl k zahození.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 19:06
Často při sestupování na úpatí hor přemýšlel i o stávajících smyslech života svých druhů. Necítil, že by byly ženy nějak méně silné nebo nějak extra odlišné mužům. Jeho matka byla například velice vynalézavá a šikovná a jeho sestra uměla využívat bojových praktik, jaké by on sám nikdy zkusit nechtěl - i když to je asi věc názoru. On nikdy nesdílel s otcem tolik společných ideálů jaké měla jeho milovaná sestra. Ale ona k tomu měl i jistou motivaci a v tom ji podporoval. Přijít o křídla není o moc příjemnější než na nich tu bolest cítit. Přál by si, aby si mohl vybrat mezi každodenní bolestí a pouhým odříznutím křídel. Byl by si vybral menší zlo, ačkoli by mi jeho nádherná křídla chyběla, vždyť jsou jeho samou podstatou, obdivoval v tomto Illyrijské ženy, že zvládaly podstupovat takové břímě, které nakonec sebou nosí celý život. Oni je ztrácely celé, zatím co on ztratil jen jejich příjemnou citlivost - vlastně má oproti nim jistý druh štěstí, asi. Pokud se tedy tvůj život dá považovat za šťastný v těchto ohledech, Artë. hlas v jeho hlavě měl těchto záležitostech často velice jasno a sice ne tak často, ale občas ho uměl dostat do celkem hlubokých a černých myšlenek o jeho životě. Zadíval se dolů a vydechl vzduch z plic, i kdyby nyní skočil, stačilo by jen roztáhnout křídla a byl by vysoko v oblacích. Nemohlo by to být jednodušší, ale jeho přirozenost mu nedovolila spadnout tak hluboko, naštěstí. A tuhle svou přirozenost měl rád. Pokračoval v pomalé cestě dolů na úpatí, když jej z dumání o všem probralo několik málo drobných kamínku, která dopadla na jeho ramena. Zvedl hlavu nad sebe, aby si poté zahlédl ženskou postavu, která se snažila dostat ze skalního převisu dolů na cestu, po které šel. Nebylo to vysoko, ale pád by mohl docela bolet. Roztáhl křídla a několika mohutnými mávnutími se dostal na úroveň skalního převisu, během té minuty přemýšlel zda nedělá chybu a spíš osobu nevyděsí, když na ni zezadu promluví, ale jednal o něco rychleji než myslel.
"Jste v pořádku? Nepotřebujete pomoct?" promluvil na ženu a připravil se na nejhorší - tedy myšlený pád. Pokud se ho tedy žena skutečně lekla, zachytil ji a snesl se s ní na cestu, kde ji spěšně pustil a držel si svůj odstup, aby na ni viděl. Pokud ovšem ne, snažil se udržovat v letu na úrovni převisu a jen k ní natáhl ruku. "Předpokládám, že se chcete dostat dolů," oči mu spadly k jejímu boku, kde si všiml onoho na rychlo vytvořenému tlakovému obvazu, poté opět zaměřil pohled na ženinu tvář (pokud se na něj tedy dívala, pokud ne, jen se díval na její hlavu, kdyby tak hodlala učinit vzápětí).  Nerad by byl nachytán jak se ženě zírá někam kam by neměl. Přece jen to stále byl slušně vychovaný muž své matky a zneuctít každou ženu hned zíráním na její různé části těla není zrovna neslušnější projev úcty a taková dobře mířená facka zase není úplně nejlepším základem pro konverzaci.
"Potřebujete ošetřit? Na úpatí hory mám kovárnu, měl bych tam mít několik obvazů a bylinný odvar, pokud by jste měla zájem." nerad by svou pomoc vnucoval i proto se snažil stále držet odstup a na neznámou ženu se docela vřele usmíval. Ačkoli se v jeho očích dalo zřetelně pozorovat několik záblesků obav. No a co, že je to zcela cizí žena, pokud spadne nebude to rozhodně nic pěkného a nikdy není hezké, když zemře někdo poměrně mladý - to kdyby se jí náhodou podařilo spadnout hodně špatně. Vzhledem k jejímu stávajícímu zranění, které ani netuší jak vypadá pod tlakovým obvazem, by to mohlo být dost obtížné pokud by spadla a způsobila si zranění další. Navíc byl svým způsobem rád, že konečně potkal někoho nového s kým může prohodit pár slov - pokud ho tedy žena nepošle do míst kdesi za obzorem.
Calico de More
Calico de More
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 26. 03. 20
Age : 496
Location : Kerat

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 19:27
Opatrně postupovala dolů, krok po kroku. Každý pohyb si promýšlel a ujišťovala se, že má skutečně pevnou půdu pod nohama, přeci jen nechtěla zahučet dolu na kamenitou cestu a utržit jen další zranění, které si právě teď dovolit nemohla. *Tak jen pomalu Calico, přeci nechceš spadnout tam dolů.* opakovala si, když jí podklouzla noha a zachytila se zeleně rostoucí ze skal. Oddechne si, ale asi na to bylo brzo, když uslyšela křídla přímo nad její hlavou. Více se přitiskla ke skále, ale bylo pozdě snášel se níž přímo do její úrovně. Prudce se otočila, a když tak učinila sáhla po noži, který měla za opaskem, ale zavrávorá. Proto se opět chytí i druhou rukou. Chvíli se čelem opírá o horninu a jen ho poslouchá. Snažila se chovat tak neškodně, jak jen mohla, čekala, že na ní zaútočí nebo tak, ale nestalo se. To jí překvapí. Opatrně se k němu otočí a zkoumavě si jej prohlíží.* Praštil se do hlavy? Nebo to na mě hraje a chce mě dotáhnout do tábora?* pomyslí si a zvažuje možnosti, rozhodně mu věřit nechce. Bohužel, jí nezbývá nic jiného než zvážit jeho nabídku, přeci jen pokud nechce do rány získat infekci musí si ránu řádně ošetřit a plně ránu sešit. A než by došla zpět do Cyry, vykrvácela by.
Mlčí a nakonec opatrně sejde poslední úsek na pevnou cestu, kde se jako kdyby ještě ujistí, že skutečně už nelze nikam dolů. Nůž schová a založí ruce v hrud. Útěk nepřicházel k úvahu a na boj byla slabá, pohledem sklouzla k prachu na zemi a líně ho přehrábla. Mohla by mu jej vlézt do očí, ale to by jí dohnal snadno.
„Proč bych Vám měla věřit? Aby jste mě odvedl do tábora a předal mě jako špeha? Ani omylem!“ zasyčí na něj jako zraněné zvíře, které chce aby si od něj predátor držel co nejdál mohl. Právě teď ani nedokázala posoudit, jak vypadá jelikož se ne jeho tvář nesoustředila tolik jako křídla, které pro ní byly pořád něčím novým a fascinujícím, ale na výrazu ve tváři to na sobě nedá znát. Tvář si více schová do kapuce a zírá do země. Nebyla druh víly, která by si o pomoct říkala. Proto mlčela a jen svírala rukojeť nože.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 20:20
Vždy se snažil být tím milým členem rodiny jako byla jeho matka, i když byl hrdý na svůj původ a rasu jako takovou, ve spoustě případů s ideály svých druhů skutečně nesouhlasil. Možná kdyby byl býval vychováván jako každý druhý muž v táboře ideály by měl stejné, ale díky lekci co dostal se tak rozhodně necítil. Dokonce i život v táboře mu nyní nebyl dostatečně příjemný, aby si našel nové bydlení tam - kdyby byl možná zůstal nahoře třeba už dávno byl ženatý a dělal stejná zvěrstva jako Lótu, ale naštěstí tomu tak není a on si vybral zcela jinou cestu. Žena jeho nabídky zcela ignorovala, což ho na jednu stranu překvapilo, ale když si to promyslel podruhé bylo více než zřetelné, že na za jasnou odtažitost může právě jeho původ. Neměl důvod se nijak zlobit, sám si mnohokrát připustil, že jeho pozadí bude vždy mluvit rychleji než chování jeho samotného. Což je u někoho vycvičeného k zabíjení dobře, copak by jsi chtěl potkat někoho jehož pozadí působí světle a mile, aby jsi mu hned důvěřoval, Artë? Aby tě mohl zabít? hlas v jeho hlavě opět promluvil a jemu nezbylo nic jiného než souhlasit. Vzdálil se od ženy, aby jí dal prostor slézt až na cestu bez jeho pomoci. Ačkoli by ji rád ulehčil, jelikož musel myslet na ránu na jejím boku, které si všiml již předtím, muselo to předci bolet. Není bytosti na světě, která by necítila vůbec žádnou bolest. Musel uznat, že byl sám trochu zvědavý jak k takové ráně vůbec přišla a co vlastně dělá v těchto horách v této výšce. Ale spoustu otázek odehnal na stranu a jen přistál na cestě naproti ní. "Rozhodně nemám v plánu vás vodit do tábora. Vypadám snad jako voják?" zakroutil hlavou a poukázal na svoje oblečení v podobě obyčejné bílé košile, plátěných kalhot a vysokých bot. U pasu mu vysel meč, který sebou nosil vždy a v dnešní době snad každý, krom malé brašny přes ramena toho u sebe zase až tolik neměl. Nepatřil dokonce ani mezi ty Illyrijce, kteří by u sebe nosily zřídla kvůli magii, in sám žádnou magií neoplýval a ani se tím nijak extra netrápil. "Nevím kdo jste a i kdyby jste snad byla špeh, mě je do to asi tolik kolik by bylo vám do kovářské výhně." doplnil se o další větu. Rychle ji přejel pohledem, jelikož i jeho napadlo, že by snad mohla chtít ona zaútočit. Někdy zkrátka příliš myslel na to, aby se nejprve zraněný ošetřil, než by hned sahal po meči a považoval ho za nepřítele.
"Skutečně bydlím na úpatí hory, moje kovárna je vidět i odsud, když se nakloníte zahlédnete ji mezi stromy tamhle." poukázal na svou skromnou kovárnu pod horou a nechával ruce tak, aby je viděla. "Opravdu je v mém zájmu vám pomoci, všiml jsem si, že jste zraněná. Předpokládám, že by se vám podařilo vykrvácet dřív, než by jste dorazila do první vesnice." ošetřovatelství sice nepatřilo k jeho nejsilnějším stránkám, ale základ znal a zároveň si dokázal dát dvě a dvě dohromady. Pokud je rána pod lakovým obvazem hluboká jsou dvě možnosti, první z nich je ta, kterou zmínil, vykrvácení, druhou by byla nepříjemná infekce, která by vedla k velice nepříjemným horečkám a smrti pokud by ji neměla čím léčit, nebo alespoň mírnit. A i kdyby se ji podařilo s tímto dojít tak daleko, vystavovala by se velkému nebezpečí, které se týká napadení - a to kýmkoli. Kdyby on nyní chtěl, pravděpodobně by ji po pár šikovných tazích mohl srazit k zemi. "Nemyslíte, že kdybych vám chtěl ublížit, že bych nevyužil moment překvapení a dávno se o to minimálně nepokusil?" nemohl popřít, že šance na to, aby ji dostal na kolena už dříve nebyla vysoká, ale sama musela uznat, že kdyby jí skutečně ublížit zvažoval rozhodně by se ji nevystavoval a nedával ji prostor, aby ona ublížila jemu. Když si to tak přebere, ona pro něj také byla cizí a svým způsobem nebezpečná. Mohl bych vsadit své bytí, že plánuje jak tě zabije a oškube. Hlas v jeho hlavě měl vždy ve všem jedy z nejčernějších myšlenek - i když měl i světlé chviličky.
Calico de More
Calico de More
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 26. 03. 20
Age : 496
Location : Kerat

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 20:57
Sice už zažila mnohem horší situace, než byla tahle, ale rozhodně se jí nestávalo každý den, aby jí někdo odhalil, když se ukrývala. Ale měla předpokládat, že vzdušní návštěvníci jí odhalí hned při jejím pomalém neobratném sestupu a nemluvě o zranění, které jí zpomalovalo.
A co víc právě ted měla před sebou cizí vílu, nevěděla co má dělat nebo chovat se. Stiskne si krvácející bok a nakonec chvíli se zamyslí nad tím, co říká. Semkne rty do úzké linky. „Nikdo nemusí vypadat na to co dělá, někdy ani tvor nevypadá na to čím je. A tak tomu bude vždy.“ Poví jednoduše a hlavně z ní mluvila zkušenost. Vyrůstání na Keratu se na její důvěře dost podepsala za ty roky. Ale víc mu k tomu nepoví, snaží se tvářit pohodě, i kdyby nejraději našla doušek vody a místo, kde by si mohla odpočinout a ne se tu vybavovat s ním. A nemluvě o tom, že si celou dobu neprohlédnula jeho tvář. Nechtěla.
Co víc nepřestával mluvit, zavřela oči a víčka k sobě více stisknula. Přemýšlela, zda jednoduše ho neodstrašit a nebo jít dál a ignorovat ho, ale měl pravdu se svým zraněním daleko nedojde. Potřebuje očistit a hlavně zašít, aby rána přestala krvácet. Moc dobře to věděla. A tak povzdechne. „Dobře, zaved mě do své kovárny. A nesahej na mě, jeden dotek uříznu ti ruku.“ Poví mu jasně, že si nepřeje, aby se k ní přibližoval. Byla zraněná, a co udělá zraněné zvíře? Reaguje agresivně, takto se teď dala Calico jednoduše popsat.
A tak se vydá směrem, kde předtím říkal, že uvidí jeho kovárnu. Nevyčkává jestli se vydá za ní jednoduše se vydala rovnou za nosem a dávala si přitom pozor, aby odlehčila boku zátěž pokaždé, když udělala krok v před. Kápě si více stáhla do tváře a pokračovala v před. „Máš tam nějaké šití? Budu si to muset zašít.“ Poví poklidně, jako kdyby byla samozřejmost, že si to udělá sama a taky že jo. Přeci jen léta vyšívání jí naučili dělat stehy tak, aby po nich nezbylo ani památky a pokud ano tak, aby nevypadala tak strašně. Jako její dvě jizvy stržené kůže na zádech. Či kotníku.
Netuší jak dlouho šla po kamenité cestě, ale občas sem tam nemotorně zakopnula a také vždy zaklela, jelikož na tohle není zvyknutá. Když se blížili ke stavení, měla v duchu radost, když viděla už kovárnu. Před ní se zastaví a ztěžka oddechuje.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 21:31
V tom měla skutečně pravdu. Nikdy nemusí vypadat na to čím skutečně je. Ani on by netipoval svého otce na takovou zrůdu jakou se v průběhu let stal. Ale opět je to možná jen věc pohledu. Někdy je zkrátka potřeba více než očima vidět srdcem - ať už to zní sebevíc divně - jen tak vidíme co je správné. A přesně proto on věřil, že jeho milovaná sestra jen ve skutečnosti miluje stejně jako on miluje ji. Možná jediná žena jeho života, která ho bude skutečně takto milovat i když ho nyní velice okatě nenávidí. I nenávist je jistým druhem lásky Artë, hlavně té mezi sourozenci. "Ten samý pohled ovšem může platit i pro druhou stranu." okomentoval to jen nakonec. Ano i ona může být zcela jiná než jakou ji nyní vidí. Mohla by být klidně nějaká nájemná vražedkyně, kterou poslal Lótu, aby se svého nevydařeného syna konečně zbavil, ale může to být i třeba naprosto neškodná bylinkářka. Ačkoli to by jsi musel být opravdu nadměrně naivní, aby jsi zrovna tomuto uvěřil. Stále z její strany pociťoval nedůvěru, ale jak už padlo, nijak se tomu nedivil. Vlastně být na jejím místě, asi by také zrovna nevyhledával přítomnost někoho naprosto cizího ani kdyby mu nabízel jako pomoc dvě zlaté hrudky, nebo měšec plný diamantů. Měl by se stejně na pozoru jako ona, přesto se mu ulevilo, když nakonec přijala jeho pomoc - nebo spíš z části přijala. Bůh ví jestli ho nechá aby jí to ošetřil, nebo bude pořád prskat jako nějaká kočka. I když po jejím hlasitém výjevu ohledně doteků už si tou možností, že by ji mohl být skutečně nápomocen, zase tak jistý nebyl. "S nedotýkáním se nebudu mít sebemenší problém." pokýval hlavou na souhlas a následoval ji. Bylo to spíš jakoby vedla ona jeho, on si od ní držel odstup, ani ne tak kvůli tomu, že mu vyhrožovala, ale spíš i kvůli tomu, že by ji nerad působil ještě větší nepohodlí, než jaké ji dosud způsobil. Pokaždé když zavrávorala a poklekla dopředu udělal k ní jeden rychlý krok, aby ji zachytil a pomohl jí, ale pokaždé se nakonec zarazil. Něco slíbil a to také dodrží. Sice by mu nevadilo, kdyby ji odnesl, možná by byli dole o něco rychleji než když šli takto pěšky a neustále se někde zastavovali, aby si odpočinula od bolesti. Vůbec se mu nelíbil fakt, že takto trpěla. "Ano mám tam i šití, myslím, že to bude k ošetření stačit." i když kdesi v hloubi nesouhlasil, aby si to zašívala a čistila sama, něco mu říkalo, že možná ještě není vhodná doba na to, aby ji vnutil svou pomoc. Rána na boku pro ni tak jako tak bude špatně dostupná a pokud ji s tím nechá chvíli trápit spíš přijme jeho pomoc, než kdyby se ji pokoušel přesvědčit hned od začátku.
Když konečně dorazili na úpatí hory k jeho kovárně byl skutečně rád, že to zvládli v poměrně dobrém čase, ačkoli si dokázal představit jakou ji nyní rána dává odpověď potom co to všechno sešlapala po svých. "V pořádku?" zastavil se vedle ní a věnoval jí jeden ze svých starostlivých pohledů. Skutečně nevypadala moc dobře, ale nahlas to neřekl, ještě by si to mohla velice špatně vyložit a to on teď opravdu nepotřeboval. "Pojďte dovnitř, budete se mít kam posadit." pronesl po chvíli a zamířil ke dveřím, které otevřel dokořán. Jeho skromné obydlí nebylo nic jiného než perfektně vybavená kovárna, malá kuchyně, postel a jídelna. Jedno křeslo.  Nic co by kdy potkalo ženskou ruku. Ale jemu se tu líbilo. Bylo to útulné a příjemné, navíc proč by potřeboval víc že ano? V kovárně měl nachystané kované zbraně s rytým zdobením, které by měl později odvézt dál do Fiplinu, ale nyní zamířil rovnou k policové knihovně, kdy úplně nahoře byla dřevěná truhlička s kováním. Položil ji na stůl a otočil k ní pohled. "Tady. Uvnitř je všechno co by jsi mohla potřebovat, včetně bylinného odvaru na čištění ran a obvazů. Řekni pokud by jsi potřebovala pomoct." pousmál se a odstoupil od stolu, kde truhlici s věcmi ponechal. Zastavil se nedaleko výhně a čekal jak se nakonec ona žena rozhodně a jestli se ho nakonec nerozhodne vyhodit, aby na to měla soukromí.
Calico de More
Calico de More
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 26. 03. 20
Age : 496
Location : Kerat

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 22:23
Jestli si myslel, že jejímu vílímu sluchu uniklo, když pokaždé udělal krok vpřed, mýlil se. Při každém špatném pohybu slyšela změnu v jeho kroku. Hlavně ten neustálý pohled na její záda, jako kdyby jí neustále sledoval a byl připraven jí věnovat pomoct. Ale bylo těžké tomu uvěřit, že to co projevuje vůči Calico je skutečné. Jednoduše se jí zdálo neuvěřitelné, že by jí chtěl pomoct jen tak, protože potkal raněnou vílu. Co jí však přesto později došlo bylo to, že tohle nebyla říše víl, nýbrž lidská země a jak tvorové žijící zde tak i jeho druh žil jinak. Každý z nich. Bud v táboře nebo mimo něj.
Kápě si sundala, až když vkročila do jeho obydlí, bylo prostorné a útulné, rozhodně něco jiného než na co byla zvyklá ona. V Cyře vlastnila útulný pokoj s kuchyní a koupelnou, ale to bylo vše. Její byt byl dost skromný a nacházel se v nejvyšší stavbě jakou si normální občan může dovolit. Ale tohle bylo něco jiného, bylo to tu cítit domovem, jako když její matka pěstovala květy ve skleníku nebo když pár květináčů rozmístnila po salonku a zcela to změnilo vnější dojem.
Tiše stála uprostřed místnosti a rozhlížela se. Mohl teď pozorněji vidět jej tvář. Vlasy měla stažené do culíku, který se už napůl rozpadal. Rozhodně jindy působí půvabně, ale ted byla unavená. Vděčně pokývne hlavou a dojde k malá truhličce. Na čistý kus látky si rozloží, věci, které potřebuje. Nejdřív vezme jehlu, kterou jde ohřát k rozžhavěné výhni, aby jí tak desinfikovala. Pak se posadí na stůl a začne si rozepínat kožený korzet, kde měla upevněnou většinou zbraní, také své dva meče odloží bokem. Ale i přesto měla v botě dýku, kdyby něco. Byla vždy připravená. Když konečně přezky korzetu rozepne také ho položí stranou, aby mohla nazvednout triko a sesunout si kalhoty níž.
Opatrně odloží zakrvácený kus látky, ale vdala to, její oblečení tak bylo nasáknuté krví. Povzdechne si, natáhne se po měchu s vodou, který měla vpletený mezi meči a vylije vodu na ránu, aby jí očistila. A tak se ní snažila šetřit, jelikož ne vše bylo pitné. Když si opláchne i ruce natáhne se po masti, namaže tím ránu. A v tom přišla řada na šití. Pohlédnula na muže s varovným pohledem. „Nepotřebuji pomoct. Já sama.“ Řekne mu, když vidí v jeho očích touhu jí pomoct. A tak začala se šitím, div si u toho neprokousla ret. Po 4 stezích skončí, uřízne konec nitě a ránu znovu namaže a dovolí si použít jeden z obvazů. Chtěla si zrovna stáhnout triko zpět, ale bylo od krve a tak si povzdechne jeho krvavou část odřízne. Přeci jen pod koženým korzetem vidět to nešlo a může si vždy sehnat pak nové.
Upevní si na tělo opět korzet, ale krvavé kalhoty už neřeší, jelikož neměla na to náladu. Co víc dojde jí, že mu to udělala nepořádek svou krví a vodou. „Promin, hned ho uklidím.“ Poví uplašeně, jelikož byla zvyklá, že se většinou ošetřuje venku, kde nepořádek nevadí.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 22:49
Zkrátka a dobře možná jej přistihla, ale on v sobě tu starost zkrátka nemohl zapřít. Jediné co mohl, tak se držet zpět a skutečně se jí nakonec nevnucovat s pomocí. Víc skutečně nemohl dělat, ačkoli by skutečně moc chtěl nějak pomoct. Dokonce ani když dorazili později k němu do kovárny alias jeho skromného obydlí neměl šanci udělat víc než že jí podal svou truhlici první pomoci. Takové lékárnička své doby, dalo by se říci. Ono se poštěstí mít něco takového po ruce, když vám takový čerstvě nabroušený meč sjede po ruce nebo naopak zapomenete že je ta ocel skutečně žhavá a omylem na ni sáhnete. Lékárnička je v tomto místě poněkud žádaným zbožím, proto ji pravidelně doplňuje a zakládá si na to, aby měl dostatek i bylinného odvaru a mastí. Nikdy nevíš co se může stát. Obzvlášť když se zastaví Martëine a ty pod jejími rádoby přátelskými sesterskými doteky ucukáváš až téměř do ohně. Ano jeho sestra si z toho jak se štítí doteku, dělala už dlouhou dobu srandu. Chodila se k němu jen když ji o to matka požádala aby mu něco zanesla a to ještě bylo čas od času, když na něj měla skutečně náladu. Co se týče ženy, která se teď rozhodla využít alespoň té drobné pomoci v podobě jeho lékárničky, jen zvedl ruce, jakože se jí do toho nehodlá plést.  "Beze strachu, nepřiblížím se nebude - li to skutečně potřeba." ustoupil ještě o krok stranou a nechal ji pracovat. Využil momentu jejího soustředění a prohlédl si ji. Musel uznat, že měla skutečně něco do sebe, ale která žena konec konců neměla. Jistě, ženy se rodily krásné, ať už byly jakékoli. Možná jen neuměl rozeznat jisté stupně krásy a nebo jen příliš dlouho nebyl s ženou zcela osamotě. Párkrát zamrkal, když si uvědomil, že dávno vyhrála svůj boj s korzetem a vrátil se do reality. "Kdyby přece jen něco, budu támhle." otočil se k ní zády a vystavil tak na možný obdiv svá zjizvená křídla, zatím co se zdržoval v zadní části kovárny, kde se nakonec rozhodl věnovat doleštění jedné ze svých posledních zbraní. Přitom bedlivě naslouchal, kdyby si náhodou usmyslela, že využije situace kdy jí je zády. Ale doufal, že to nakonec neuskuteční. I když by mohla. Stačilo by ji málo a mohla by mít dávno nůž ve tvých zádech, nebo krku. hlas v hlavě jej hlodal, ale snažil se jej neposlouchat a soustředil se na práci do doby, než opět promluvila. "To je v pořádku, myslím že tahle kovárna zažije časem i horší věci, než je trocha špíny" zakroutil hlavou a sám pro sebe se usmál. Třeba si jednou při manipulaci s meči, které vyrábí nakonec usekne ruku. Nebo se sem dopraví jeho otec a on ho na místě zamorduje jako nějakého jelena. I kdyby za to měl jít sedět zrovna kdyby to byl Lótu, nepochyboval by o svém rozhodnutí byť jedinou minutu. "Pokud potřebujete v sudu za tím křeslem je pitná voda, klidně si naberte." nesnažil se projevovat nezájem tím, že k ní byl zády, spíš ji chtěl dát ten prostor o který ho svým způsobem celou dobu žádala. Teď když se ošetřila netížilo ho už svědomí, že by mohla někde zemřít proto pro něj byl dar osobního prostoru o to jednodušší. Ačkoli její poslední věta už zněla o něco přívětivěji, než ty předchozí. Navíc si až teď uvědomil, že mu snad zatykala?
Calico de More
Calico de More
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 26. 03. 20
Age : 496
Location : Kerat

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 23:09
Ani během čistění a ošetření si nevšimnula, že si jí prohlíží, byla příliš zaujatá sama sebou, že mu nevěnovala pozornost. A že mě už příležitostí jí napadnout. Konečně si začínala uvědomovat, co a jak. Myslet čistě bez zmatení, které jí prostoupilo, když se teleportovala i s nožem v boku. A hlavně teď se dokázala uklidnit. Vlasy stažené do copu rozpustí a tak se její vlnité vlasy rozprostřou po jejich ramenech. Meče si dovolí uklidit ke dveřím, jak se slušelo, aby mu tady nechodila ozbrojená od hlavy až k patě. Kdy najde nějaký kus hadru, kterým by mohla setřít krev udělá to a následovně jej očistí a nechá schnout. Když uklidí, už ji došly jednoduše síly. Adrenalin z ní vyprchal a ona si začínala skutečně uvědomovat, že si aspoň hodinku dvě musí odpočinout, než se vydá na cestu. A také by po cestě měla sehnat nějaké bobule proti bolesti.
A až ted si uvědomí, že vlastně tu někdo s ní celou dobu je, zamrká a prohlíží si tiše zezadu jeho křídla. Vypadal jinak než ostatní hlavně svým chováním, nikdy neviděla se někoho tak nezodpovědné otočit zády. Ale o to víc jí to zajímá, opatrně se za ním blíží, i když to přestavovalo riziko, že jí sejme jedním úderem a co víc, možná se ukáže, že jí lhal v tom, kdo je. Ale neviděla na jeho rukou žádná řídla a to se moc nestávalo nebo aspoň to si myslela, co o nich slyšela a viděla. Ale přeci jen jejich druh nijak nestuduje, jelikož je to příliš nebezpečné i pro někoho jako ona. Tento terén byl jejich měli tu výhodu, kterou Calico ne- křídla.
Nikdy je neviděla takto z blízka, nezdvořile se dotkne konce křídel, byly blanité a zároveň tak jemné, co víc ty jizvy byly děsivé. Nevědomě si toutéž rukou stáhne na své rameno, kde věděla, že se jí po zádech táhnou dvě jizvy od strhávání kůže. A přesně proto na Keratu nemohla žít, pořád být ve střehu a neužít si krapet štěstí a volnosti. „Calico.“ Představí se mu z ničeho nic a poodstoupí od něj.
Rozhodla se tomuto muži vložit trochu důvěry do jeho rukou, už jen protože jeho slova, ton a chování byly skutečné, tak jako kdyby po ní chrstnul ledovou vodu a přinutil jí se probudit k životu. Cítila klid a žádné ohrožení i její vnitřní šelma se cítila klidná.
Nikdy nebyla moc na slova, nebo spíš se snažila být opatrná s kým mluví. "Děkuji a omlouvám se. Myslela jsem, že jsi jeden z nich. Z tábora." poví upřímně.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

31/3/2020, 23:37
Možná byl nezodpovědný, když se k cizí ženě takto otočil zády a byl si jistý, že kdyby chtěla využila by onoho nestřeženého momentu. Ale tak jak řekl nahoře na skalách, kdyby jí chtěl ublížit, už dávno by to udělal a nečekal by na jinou příležitost a už vůbec by se nezajímal o to zda je v pořádku. Stejně tak si myslel, že když už přijala jeho pomoc a neměla ten problém odložit předním své zbraně, i když mu něco napovídalo, že to nebudou všechny, tak pochyboval, že by se rozhodla napadnout ho zbaběle dozadu. Neznal jí, ale dle jejího chování rozhodně nebude ten ustrašený typ, co pro své vítězství hodlá hrát nečestně. Možná proto ji nechal ať se v klidu pohybuje po jeho domě a hledá hadr, vodu a nebo ať se jen rozhlíží. Neměl tu nic co by chtěl skrýt. Byl nejčitelnějším a nejvíce naivním Illyrijcem jakého můžete potkat v celém Fiplinu. I v tomhle si možná až přehnaně fandíš. Možná je někdo naivnější než ty, ten někdo totiž nemá mě Artë. hlas v jeho hlavě ho opět vyvedl z vlastních omylů. Štastný to člověk, ten co mu nestraší a v hlavě ho neustále nenapomíná nějaký hlas. Ačkoli občas jsou to poznámky vskutku užitečné.
Postřehl za zády pohyb, slyšel kroky, nebyl hloupý, věděl že stojí za ním, ale nebyl si zcela jistý co vlastně dělá. Ano trvalo mu to podstatně déle, než by mělo normálnímu Illyrijci trvat zjištění, že se někdo dotýká vašich křídel. Ne že by to tedy cítil, spíš si to domyslel a i tak mu to trvalo o něco déle. Narovnal se a svaly na rukou se mu napjaly. Neměl rád, když se někdo dotýkal jeho křídel, vadilo mu, že to necítí a jen to vzbuzovalo nepříjemné vzpomínky a zjištění. Ani po letech zkrátka na křídlech nic necítí a už tomu tak bude nejspíš napořád, jizvy už se také více nezhojí. "Ty ses právě.." odmlčel se pootočil na ni hlavu přitom rukou pohnul nahoru a ke svému ramenu, jakoby chtěl jen gestikulací doplnit slovo křídla. Větu už nedořekl, bylo na něm poznat, že si tou skutečností není jistý, zda se na křídlech skutečně dotkla nebo nebo. Vyvolávalo to v něm jistý druh paniky. Illyrijci byli tímhle proslulí, vždyť kdo jiný v okolí má taková křídla, byl si jist, že o nich i ti nejméně zasvěcení ví dost na to, aby je tato jeho zmatenost vyvedla z míry.  Chvíli přemýšlel, co chce vlastně říct. Možná si toho nevšimla, tak prostě mluv dál. Protože jistě je úplně slepá a nevšimla si toho, jako všichni, co si prošli stejným postupem. Otočil se na ni čelem a místo aby dokončil svou předchozí větu, se pokusil působit přirozeně mile jako doposud. "Ar.. eh.. Artë." Ano, to jsem myslel, zapomenout vlastní jméno. rýpavý hlas v jeho hlavě ho zrovna neuklidnil, ale na druhou stranu on jméno nezapomněl, jen se zkrátka zadrhl po dvou písmenech, než byl schopný opět vyslovit jméno tak jak se skutečně jmenuje. Možná ta přítomnost cizí osoby v jeho přítomnosti není zase tak skvělá zkušenost, nebo nápad.
Naštěstí změna tématu jej trochu přesměrovala myšlenkami jinam, ačkoli ne směrem jakým by si přál, ale všechno lepší než řešit doteky na křídlech. "Ne, tedy.. ano vyrostl jsem tam, ale už to je dlouhá doba co jsem odtamtud odešel." odmlčí se, "nesdílel jsem stejné názory ani ideály." dokončí větu. Nebyl si jistý jak by svůj postoj k lidem v táboře vyjádřil. Ano byli jeho součástí, ale již se s nimi neztotožňoval. Spíše se snažil nevynikat mezi ně. "Když už jsme u otázek.. co jsi vlastně dělala nahoře v horách? Pochybuji, že by jsi šla špehovat nahoru do táborů." opět se snaží směřovat téma dál od událostí před chvílí. Pokud se mu to bude dařit i nadále, možná se vyhne nějakému zkoumavému vyptávání a k dalšímu rádoby osahávání křídel nedojde. Nebo prostě způsobíš naprostý opak.
Calico de More
Calico de More
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 26. 03. 20
Age : 496
Location : Kerat

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

1/4/2020, 18:38
Byla si naprosto vědomá, že by tohle neměla dělat. Ale zvědavost jí jednoduše nedala a chtěla zjistit, zda to co jí kdysi říkali je pravda. Byla zklamaná, že si to neuvědomil, ale pak jí to došlo. On to snad necítil! Když se z ničeho nic ozval, ale to už měla ruku na svém pravém rameni. Tázavě se na něj podívá a přikývne. „Jo, ale necítil si to. To ty jizvy?“ optá se jej bez sebemenšího studu a hlavně se neobtěžovala lhát. Že by v minulosti utrpěl tak velké zranění, že neměl nervová spojení v pořádku? Možná kdyby je každý den promazával bylinnou mastí cit by se částečně vrátil, jelikož by tím prokrvil křídla víc, sice by to nebylo jako předtím, ale aspoň by si byl vědom, kde končí a kde začínají. Aspoň tak to měla Calico, sice poškozenou pokožku nikdy nebude mít tak citlivou jako předtím, ale díky mámině péči a mastiček je cítila zcela normálně.
Založí ruce v hrud při tom jak se zadrhává a lehce nakloní hlavu na stranu, když se mu konečně povede ze sebe vymáčknout, jak se jmenuje. Věnuje mu lehké pokývnutí, že jí těší. „Já nekoušu, i když na to většinu času vypadám.“ Ujistí ho a odloží i zbylé zbraně, takže jediná, kterou má je ta v botě. Udělala to pro jeho lepší pocit, aby měl nože na očích. Nakonec, když si mohla prohlédnout jeho tvář udělá to. Nebyl to vůbec nehezký pohled, právě naopak, klidně by se mohla na něj koukat i při tréninku. Pak raději však pohledem zabloudí po jeho kovárně a zvědavě jí jde prozkoumat a přitom ho poslouchá. „Nikdy jsem nepotkala někoho bez zřídel. Je to časté?“ optá se ho poklidně, jelikož v táboře viděla hodně jako malá, když otci jednou dělala doprovod. Nebyla to zrovna přátelská návštěva. „Tak to jsme asi dva, co nesdílíme ideály s lidmi, kolem nás.“ Poví poklidně. Calico vždy byla jiná, chtěla si žít dle svého beze strachu a hlavně být vlastním pánem, proto dělala špeha. Raději neměla stálý dvůr, ale za to svobodu.
„Utíkala jsem a skončila tady.“ Sdělí mu stručně, není naivní, aby mu vše vyklopila a hlavně její důvěra není na rozdávání.
Artë Carniceano
Artë Carniceano
Poèet pøíspìvkù : 69
Join date : 31. 03. 20
Age : 368
Location : Fiplin

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

1/4/2020, 19:10
Kdyby to bylo jen jizvami, a že jich měl na křídlech skutečně hodně. Jen ta vzpomínka na to jak vznikaly. Jedna po druhé, na ty rány bičem, hroty, dřevěnými tyčemi. Na tu nemožnost svá křídla bránit. Přesně v těch momentech mu probíhal mráz po zádech. Nemohl říct, že by mohlo cokoli pomoci, jestli jen nějaké masti. Jeho křídlům už nepomohl ani zázračný vývar z mateřídoušky a to i kdyby do něj nějaká čarodějnice vylila celý svůj arsenál léčivých lektvarů. Nikdy nikomu, kromě příliš vyptávajícího se kováře, svého učitele, o svých křídlech nic neříkal. Několik desítek let každodenní bolesti až do omdlení. Nikdo si tu bolest nedokáže představit. Dalo by se říci že useknutí křídel je jednorázová bolest, trvající pár týdnů nebo měsíců. To čím prošel on by se dalo přirovnat jako k neustálému otevíráni téměř zahojené rány, velice rozpáleným a tupým nožem. Nebyl si jistý co by ji odpověděl, křídla pro něj bylo citlivé téma a nečekal by, že jako první věc bude zkoumat jeho křídla. Obzvláště potom kolik nedůvěry v něj vkládala, když ji nabízel pomoc. "Ne." víc k tomu neřekl. Odpověděl na obě otázky, více to rozvíjet nemusel. Ano, necítil to že se ho dotkla, pouze odhadoval kde se ho dotkla. A že by to bylo jen jizvami se také říci nedá. Svá křídla necítil již nějaká století a již se s tím smířil. Alespoň do té doby, než se ho někdo pokoušel dotýkat.
"Netvrdím, že koušeš, ani to, že by jsi na to vypadala." brání se, zatím co ona odkládá zbraně. Nebylo to tak, že by se jí bál, to rozhodně ne, kdyby spolu měli bojovat využil by to co se naučil v táboře a rozhodně by nemusela vyhrát jen tak. V mnoha ohledech byl o něco silnější než ona, ale také nevěděl co vše umí a mohla by ho nemile překvapit. Ale své zadrhnutí ohledně jména nechtěl komentovat, rozhodně nechtěl dát najevo svou vnitřní paniku z obyčejného doteku, který ani necítil. Navíc o mnoho horší by to bylo, kdyby se pokusila o nějaký, který by cítit mohl. Protože i to je u muže běžné, panikařit, když se ho někdo dotkne. "Ne, tak časté zase ne. Spíš ojedinělé," odpoví a na moment skloní pohled k zemi. Nebyl mezi těmi Illyrijci, kteří by v sobě našli magii, možná někdy nějakou měl a nevěděl o ní nebo ji objeví, ale prozatím nic necítil. Nevadilo mu to, jen by to umocnilo otcovu představu o možné dokonalé bojové přizpůsobivosti a akorát by na něj více tlačil. Nemuselo by to skončit jen u zničení jeho křídel. Byl rád, že u sebe žádnou magii necítil a zřídla mu rovněž nechyběla. "Už to tak bude." jsou ideály se kterými se jednoduše nejde sžít. Některé jsou příliš kruté i když jste na jejich základech ve skutečnosti vyrůstali. Všichni by měli mít stejné právo, ať už je to právo na křídla, na cit a nebo na něco jiného. V jeho kovárně bylo nespočet rozdělaných zbraní, některé povedené měl vystavené na zdech, u některých měl rozdělané ozdobné kování a i jiných jen tupé čepele k nabroušení. Sledoval jak se pohybovala po kovárně a opřel se zády o stůl za sebou, přičemž musel svá křídla mírně uhnout, aby neseděl na nich. Jedna věc je, když je necítíte, ale když dobrovolně na ně sedat nemusel - dělal to spíše ze zvyku. "Nejsem si jistý, zda při útěku skončit v horách je nejlepší schovka." do by chtěl utíkat a skončit tady v horách. Ať už utíkala před kýmkoli, pravděpodobně Illyrijské hory nebyly místem kde chtěla skutečně skončit. Nebo alespoň ne na tom skalním převisu. Rozhlédl se po své kovárně. Někdy se dějí zvláštní věci ve zvláštní dobu. Chvíli zase vypadal, že o něčem přemýšlí, ačkoli byla jeho hlava naprosto prázdná a bez myšlenek. Je to už dlouho co byl s někým takto sám, možná k tomu měl nějaký důvod a možná jen to, že nechodil moc mezi lidi a že na úpatí hor jen málokdo zabloudí. "Pokud potřebuješ můžeš si tu na pár hodin odpočinout, myslím, že je zjevné, že nemám v plánu ti cokoli provést." poukáže na obytnou část své kovárny. Snad projevil dostatek své vlastní naivity, že si tu bude moci Calico alespoň trochu odpočinout, než vyrazí dál. Po té cestě musela být jistě unavená, nebo si to alespoň myslel. S její rasou se často nesetkává. Sám se bude věnovat své práci, takže ji snad ani nebude rušit, možná se později vytratí ven a nechá na sebe dopadnout trochu toho slunce, možná si trochu zacvičí. Co on může vědět co ho nakonec bude lákat nejvíc.
Calico de More
Calico de More
Poèet pøíspìvkù : 23
Join date : 26. 03. 20
Age : 496
Location : Kerat

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

1/4/2020, 19:58
Musela mu nechat fakt, že je jeden z mála, který nic neukrýval a jednoduše odpovídal na otázky a nehodlala odhadovat kdo je zač a nechával to na ní. Proto jí jeho společnost neznervózňovala a dovolila se trochu uvolnit. Aspoň do doby, než jí došlo, že mohl cítit její skutečný pach, ale tu obavu vypustí z hlavy hned, jak promluví. Takže měla pravdu, když to odhadovala na necitlivost v křídlech, ale dál se ho neptá přeci jen je to jeho věc a pokud ona sama nechce, aby jí pokládal nepříjemné otázky je lepší se neptat.
Dalším zajímavým zjištěním bylo, že neovládá magii. Takže pro ní byl více méně neškodný. Pokud tedy nešlo o to, co se naučil v mládí, přeci jen jejich druh obdivovala kvůli jejich zručnosti a učenlivosti bojovému umění. Občas se jí při takových rozhovorech zastesklo po matce, ale rozhodně ne po otci, kterého vlastně ani pořádně neznala. I doma se totiž choval jako v práci a to bylo unavující, ale hlavně jeho dcera jej nikdy nezajímala, jelikož nebyla vysněný syn.
„Víš, oni sem nepřijdou. Nejsou blázni jako já. Ale původně jsem se měla objevit kousek pod cestou k tvému domu, abych mohla sejít do lesů, aniž by si mě někdo všimnul. Ale ne vždy plány vyjdou.“ Poví s plnou upřímností a stále nezdvořile zírá na jeho křídla. Skutečně jí fascinovali, jelikož tohle nevidí kolem sebe běžně. Přeci jen proč by také překračovali hranice jejich území, obzvlášť, když nevěděli, kam se teleportovala. Při jeho pohostinnosti pokývne hlavou, ale rozhodně se nebála, že jí něco udělá. Proto jí nepatrně cukl koutek úst, mohl si všimnout, že není zvyklá se usmívat a také ani ted se neusmívala. „Rozhodně. Pokud mohu nezdvořilou otázku, odkud je vlastně cítíš? Kdyby si je necítil nelétal bys ne?“ přeci jen muselo mu dát práci takové mohutné křídla držet nad zemi a nevláčet je po zemi, aby je neporanil. Byla zvědavá a nestyděla se ho ptát. Přeci jen, kdo by se dozvěděl o jejím chovaní zde že? Bydlel tu sám a jak se zdálo, ani ženská ruka se tady toho nikdy nedotkla.
Sponsored content

Illyrijské hory Empty Re: Illyrijské hory

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru