Otherkion
Would you like to react to this message? Create an account in a few clicks or log in to continue.

Středozemní nížiny

+6
Veragin Baldimmor
Kaylessa Vaynore
Serena Buiseid
Zacharias
Dalakar Eret Moruideksuoy
Kotlík
10 posters
Goto down
Lunae Pergrine
Lunae Pergrine
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 02. 21
Age : 18
Location : Fiplin

Středozemní nížiny - Stránka 4 Empty Re: Středozemní nížiny

6/2/2021, 13:19
Poslali jí do vedlejšího města vyřídit některé věci, jistě dělává to pravidelně každý týden a pokaždé volí i stejnou cestu, kterou zná téměř zpaměti. Nejspíš, kdyby nějakou nehodou byla nucena přijít o svůj zrak, přimělo by jí to myslet a jednat jinak. Ale cesty by patrně nezapomněla. Dnes jí vyjímečně nedělal společnost jeden z jejich bratrů, ale fenky huskyho Marlee, která patřila jednomu z nich. Prý jí bude chránit za každou. Sice si tím jistá nebyla, protože jak jí zná, je to ten nejvíc mazlivej pes co kdy potkala. Nezůstávalo jí nic jiného, než tomu věřit, ale půlka cesty byla za ní, teď jen záleželo na tom, jak se vrátí domů. Jízda krajinou na koni, byla jedna z mála činností, při kterých se musela bát, že jí někdo pozná nebo něco podobného. Stala se z ní na malý moment volná bytost. Zrzavé vlasy měla zapletené do složitého copu, který měla připevněný do drdolu u hlavy. Těch několik vrstev oblečení a kápi, která jí měla chránit, kdyby se na mílé někdo objevil. Jistě, pořád tomu přespříliš nerozumí, proč jí nikdo nesmí vidět. Proč se nesmí ukazovat, jediné co slýchá celý život je to, že je to pro její bezpečí.

Cesta na koni byla klidná, do okamžiku, než se fenka po jejich boku nerozštěkala a nezačala utíkat jistým jiným směrem, než byl jejich domov. “Mar! Marlee!” Volala na ní rozhodně, načež se sesunula dolů z koně. “Zůstaň prosím, kdybych se dlouho nevracela, víš co máš dělat.”Pověděla jí a s těmi slovy se rozběhla za svou psí společnicí. Připadalo jí jako že se úplně pomátla. Protože jí našla jak se zastavila štěkajíc na někoho, kdo ležel pod stromem, Na první pohled jí muž připadal, v pořádku.”O-o-mlou-vá-vám se.”Vydala ze sebe rozpačitě a otočila se radši na Marlee.”Nemůžeš jen tak štěkat na cizí..”Chtěla říct lidi, ale v tom si všimla jasného přičinění a důvodu jančení fenky. Peří? Bez dalších slov zůstala zaraženě stát na místě, prohlížejíc si tvora před sebou.
Seawell
Seawell
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 03. 04. 20
Age : 160
Location : Evasir

Středozemní nížiny - Stránka 4 Empty Re: Středozemní nížiny

6/2/2021, 18:21
Nemohl svůj odpočinek považovat za plnohodnotný a to z jednoho prostého důvodu - nebylo to něco, co by dělal rád. Tedy ne zrovna onen odpočinek, kdy si jen tak lehnete do vysoké trávy a užíváte si, jak jemný vánek hýbe stébly a šimrá vás na kůži, ne Sea byl mnohem víc ten typ, co si raději ustele na nějaké vysoké větvi, než vyloženě na zemi. Neměl odsud absolutně žádný výhled, i když pohled do koruny stromu, který spíš vypadal už staře a churavě než mladě a zdravě, také nepatřil k nejhorším. Myšlenkami se mu prohnala znovu stvůřička, jelikož ta by za takové romantické polehávání v trávě možná dala kdejaký kus vlastního majetku. Sám pro sebe se ušklíbl a pokusil se pomocí zavrtění najít nějakou pohodlnější pozici, přísahal by, že ho do křídel tlačí nějaký kámen. Když na to přijde využíval svou magii převážně na to, aby zakryl svou podobu, ale neplýtval jí aby zakryl svá křídla, takže nějak zvlášť se edivil, že si ho tehdy Rhiz spletla s andělem. Na druhou stranu má Seawell k anděli opravdu hodně daleko. A stejně tak daleko má ke klidu, jelikož se k němu naprosto odnikud přiřítila jakási chlupatá koule s tím nejotravnějším štěkotem, který kdy vůbec slyšel. Nejdřív rozlepil jedno oko a nadzvedl obočí, aby si tu nepříjemnou bestii prohlédl a pak se zvedl na lokty, přičemž si musel trochu uhnout křídla a proti své vůli je trochu protáhnout dozadu, aby si na ně náhodou lokty nekleknul - nejednalo by se totiž o nic příjemného a jelikož má tenhle vesper svoje křídla fakt rád, raději si ubližovat nebude, na to je to až moc velký narcista - nebo egoista? Těžko říct co z toho je víc, ale asi bude nakonec obojí, není to tedy faktem, že by se snad měl potřebu pozorovat v zrcadle, ale... jednoduše řečeno byl svůj a nehodlal to měnit. Takže teď sledoval jak ta chlupatá bestie snaží vykřičet svý hlasivky zatím co líně zvedl pohled pravděpodobně k paničce oné koule. Už teď se vnitřně trochu proklínal, protože je to přece jenom zase ženská a tentokrát z nějakého důvodu na další nevinnou tvářičku neměl náladu. Nejspíš.

Jakmile dívka promluvila nakrčil Sea nos a pozvedl obočí, skutečně čekal co z ní nakonec vypadne, protože se mu nelíbilo jakým směrem se její věta ubírala. Možná měl opeřená křídla, ale jinak díky své magii vypadal dost jako normální člověk, takže by ho docela urazilo, kdyby bývala dopověděla větu ve smyslu nějaké obludy. S bytostí by se snad ještě smířil, ale u ostatního by měl trochu problém. "Na cizí lidi, jste chtěla říct? Nebo snad víly? Víla by byla rozhodně lepší zakončení, než jen člověk, ale nemyslím si že jste k tomu slovu směřovala podle toho s jakým pohledem tu na mě nyní civíte." naklonil hlavu do strany a posadil se do tureckého sedu, aby si křídla mohl v klidu složit na zádech. Hlas zněl spíš znuděně, než nějak uraženě a popravdě dost napovídal i jeho pohled, neměl náladu na žerty proti své osobě, dost na to, že se docela dlouho potýkal s označením 'holuba', jak ho nazvala Rhiziellë. Pohledem sjel na onu štěkající narušitelku jeho osobního prostoru a povzdechl si, přičemž si rukou protře obličej. Za tohle mi kotlík musí poslat alespoň pytlík mincí, jestli to přežijeme oba - já i ten pes. "Možná by bylo lepší psa naučit, že by měl poslechnout rozkaz, nebo jste ho jen náhodou pustila z vodítka?"  ne že by vesper patřil k nejlépe poslouchajícím vojákům, ale tvářit se mile, mu šlo vždycky dobře a to i přesto, že by raději opět lehl do trávy a ani si ji nevšiml, zkrátka nebyla doba, kdy by se chtěl socializovat. Na druhou stranu na té své krásné přitažlivé mužské tváři vykouzlil i nějaký ten velice přátelský úsměv, který by měl uvěřit snad i ten pes. "Nerad bych se jen kvůli křídlům proměnil v kost na žvýkání, jestli mi rozumíte." dodal ještě, dokonce v sobě našel dostatek chuti, aby se udržel v té milé nátuře a vykal té holce. I když ji v myšlenkách už tykal hned v několika pádech.
Lunae Pergrine
Lunae Pergrine
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 02. 21
Age : 18
Location : Fiplin

Středozemní nížiny - Stránka 4 Empty Re: Středozemní nížiny

2/4/2021, 18:10
Sice promluvila, ale to neznamenalo, že se cizího muže jednoduše nebojí, což také bylo patrné z jejího postoje a z postoje její zmatené fenky, přece jen..jak často tu člověk potká někoho kdo má křídla. Křídla! Však andělé jednoduše neexistovali, nebo neví jestli existují, ale on jako jeden rozhodně vypadal. Ano usuzovala, že je pohledný, i když se ho snažila příliš neprohlížet, protože se to neslušelo, musela by být rudá až na svém pozadí. Jaké štěstí, že jí skrývalo oblečení. Rudé dámské pozadí asi není příliš pro okolí přitažlivé a přístupné."Nikdy jsem žádnou vílu neviděla, ale myslím, že mají neopeřená křídla. Vlastně ani žádnou jinou bytost, která by měla křídla." Zamumlá tiše, snažíc se na něj pořád nedívat. Civění nepatřilo mezi slušné zásady chování. Mimoděk svá slova nemyslela nikterak zle, spíše naopak netušila co říct, aby cizince neurazila. Jenže její fenka pořád na cizince úpěnlivě štěkala.”Nevodím jí na žádném vodítku.” Pověděla poměrně zamračeně, přece jí nebude omezovat, ví kde má svoje místo.”Ona běžně poslouchá, pokud poblíž není někdo cizí nebo obvyklým pachem.” Skousne si zoufale spodní rtík a zavrtí lehce hlavou. Vypadal sice mile, ale ten kdo se tváří sebemileji, vám může během chvile bodnout díku do srdce. To bylo zrzce říkáno už od nepaměti. Marlee se totiž po nějakém tom humbuku, kdy na sebe brala veškerou pozornost, začala od muže před ní otírat a tulit se. Nezbývalo jí nic jiného, než je tiše zaúpět a složit si obličej do dlaní. Proč jí to dělá, zrovna dnes, když mají na spěch.
Seawell
Seawell
Poèet pøíspìvkù : 39
Join date : 03. 04. 20
Age : 160
Location : Evasir

Středozemní nížiny - Stránka 4 Empty Re: Středozemní nížiny

3/4/2021, 13:32
Sea měl docela velkou trpělivost - což dost ukazoval jeho nedávný krátký vztah s tou stvůřičkou v podobě Rhiz, ale na druhou stranu i ta měla docela nakloněno k tomu, aby jeho pohár trpělivosti přetekl. Párkrát k tomu div nedospěla. No tahle cizinka k tomu naopak měla dost blízko už jen tím, že se sem přihnal ten pes. Nikdy si nemyslel, že bude mít něco proti psům, ale když se tak díval na tu štěkající příšeru přemýšlel, jestli je to nějaký trest, který se mu kotlík rozhodl nadělit za to, že nechal Rhiz na pospas jejímu učednictví, nebo nějaká zkouška už tak dost nalomených nervů (ostatně on mu ten dopis od jeho sestry ani trochu náladu nezvedl, ale tak.. byla to pořád jeho drahá sestřička, na kterou musel být milý). Zhluboka se nadechl, aby náhodou nevypěnil a dokonce na chvíli i přivřel oči jak ta člověčinka otevřela ústa a začala mluvit. Pořád ještě vesper působil poměrně klidně, spíš unaveně než otráveně, ale tak on od toho nebyl zase tak daleko. "Myslet dost často znamená houby vědět, má drahá." zakroutí hlavou a tiše vydechne, aby se zbavil nadbytečného vzduchu v plicích. "Ilyrijci jsou také víly a mají křídla blanitá, tmavá - to že jsou moje křídla opeřená není má vina, jako vina mých vlastních genů - pokud jsi nikdy vílu neviděla, nemůžeš tvrdit že to není možné." na okamžik se odmlčí, aby se naopak mohl nadechnout a dodat si tak potřebný klid - tak nějak do hlavy i do hlasu, protože kdyby chvíli ještě počkal, pravděpodobně by ji i jejího psa poslal do patřičných míst téhle země. "Ne že by to byla má povinnost, ale vzhledem k tomu, že jsem nerad nazýván bytostí - jsem Vesper, cože je ve skutečnosti víla." co na tom, že je to poddruh víly. Ale neměl v plánu se tu chlubit tím, že by měl být nižší víla. Má přece nějakou hrdost, snad i proto na sobě nosí ten příjemný červený kabát, skrývá částečně svou vílí podobu a nechává na odiv svá nádherná křídla. Vždyť kdo jiný by se mohl stavět k němu jako k nějaké obludě. Oči mu padly opět na to štěně, nebo co to bylo ve skutečnosti zač a na okamžik nakrčil obočí a pak jej pozvedl jak se pohledem zaměřil na člověčinu, když z ní vypadne to co z ní o pachu vypadne. To už jeho ego trochu utrpělo, jelikož on - on rozhodně nesmrdí. "Takže jednoduše řečeno, pokud někdo nepáchne jako člověk začne okamžitě štěkat jako smyslů zbavená, cenit ty svý ostrý zuby a ohrožovat víly na životě." nadhodí jen tak jakoby to bylo úplně běžné. Jistě, být on nějaká vystrašená víla, pravděpodobně by ten pes moc dlouho neštěkal, jelikož by mu v hlavě skončil jeden jeho šíp. A vzhledem k tomu, že by ta bestie vyhrožovala a útočila, byla by to sebeobrana, nikoliv zločin. "Možná by jsi o vodítku měla uvažovat, ne každá víla je zrovna zvyklá, že na ni vystartuje pes. Taky by to ta chlupatá koule nemusela přežít." dopoví naprosto ignorujíc fakt, že by se ta dívka naproti němu mohla cítit uraženě. Ostatně on říkal jen pravdu, nikoliv to, že by tu chlupatou kouli rád na místě zabil. Jen nebyl zrovna potěšen, že se k němu přihnala jak jarní bouřka a nadávala mu v jazyce, kterému nerozumí. Ale kdo by byl rád, když na vás naběhne zuřivě ňafrající pes, že? Vesperovi oči opět padly na psa, který změnil strategii a začal se o něj otírat a dožadovat se pozornosti v podobě drbání - nejspíš. Zoufalý výdech, následovaný napnutím svalů jak se muž zvedal na nohy a oprášil si kalhoty i svůj pověstný červený kabát. Dej mi kotlík sílu, jinak tomu psovi snad vodítko sám seženu. Co na tom, že dívka byla očividně zoufalá z chování jejího 'vychovaného' psa. "Zoufalství si schovej na jindy, na to ta fena poslouchat nezačne." konstatuje krátce k obličeji schovanému v dlaních. Občas ženy skutečně nechápal, vlastně nechápal z čeho je tak zoufalá - jestli z toho že ten pes se chová jako pes, nebo z toho, že ono 'vychování' jaké měl, se rovnalo nule a nebo to nebyla ona, koho ta koule normálně poslechla. Kdyby totiž poslouchala, dávno by si ji k sobě zavolala a nenechala by tu kouli na něj štěkat, nebo se k němu takto lísat. Protočil očima. Jeho nálada klesala hodně prudce. Jestli jsi ta nahoře, tak by mi tohle mělo dát dobrou karmu. krátce pohlédl na mraky, protáhl si křídla a pak se postavil naproti tý holce, aby ji docela něžně stáhl ruce z obličeje, dal jí pramen vlasů za ucho a dokonce se na ní k překvapení všech i pousmál - vrchol jeho dokonalého herectví na milého člověka - a on v tom byl prostě dokonalej. "Když je ten pes vycvičenej, neměl by teď poslouchat na povely?" nadhodil, když od ní ustoupil. Ostatně, teď když jej Sea ignoroval, by pravděpodobně měl a tedy by pro tu holku neměl být problém, se odsud zase zdejchnout a nechat Seawella jeho vlastním myšlenkám, no ne? Odstoupil zpět ke stromu, sice nerad, ale pokud ten pes poslouchat nebude, pravděpodobně si vyhlédne jednu tu větev, na kterou vylétne a usadí se tam. Ale to až později a ještě k tomu možná. Nakonec tak ale přeci jen učiní a po chvíli nečinnosti se z tohoto pekelného místa odebere pryč. A na nějakou dobu si do hlavy poznamená, že se sem rozhodně nevrátí.

> > >


Naposledy upravil Seawell dne 3/6/2021, 17:25, celkově upraveno 1 krát
Lunae Pergrine
Lunae Pergrine
Poèet pøíspìvkù : 6
Join date : 01. 02. 21
Age : 18
Location : Fiplin

Středozemní nížiny - Stránka 4 Empty Re: Středozemní nížiny

2/6/2021, 17:03
Způsob jakým se snažila vyslovit a říct tak aspoň něco smysluplného se zdál skoro zoufalí. On byl cizí a mužského pohlaví zároveń a jejímu jazyku tohle prostě šlo obtížně. To aby se vyjádřila rozumně a jasně."Už jsem řekla, že jsem žádnou vílu neviděla. A nejsem žádná vaše drahá.!"Zamručí rozohněná zrzečka s rudnoucími tvářemi. Přece jen, to její vyslovení nebylo zrovna v zásadách slušného vychování, které se celý život učila. Ale to on si dovolil něco co neměl, však se zrovna potkali a už jí říká něco takového, tragédie na druhou. "Nevím jaká křídla být mohou nebo ne, ale rozhodně bych tě jako vílu nezařadila."Povzdychne si nad tím a lehce nespokojeně našpulí spodní rtík, skoro jako malé dítě, které někdo poučoval. Tak si totiž právě v téhle situaci dívenka připadala. "Vesper, jasně...chápu."Pípne poněkud tiše a přikývne. Co na tom, že pro ni to byl kříženec člověka a ptáka. Víly si představovala krásné, božské, nadpozemské a s nějakým tím WOW efektem. Muž před ní sice byl poměrně pohledný, ale ten super úžasný a dost podstatný wow efekt chyběl. Začala vrtět hlavou v záporném gestu, jistě že si nemyslela, že smrdí, jen prostě...ona sama ho necítila, ale zvířata na pachy jsou citlivější."Nezná vás, jste něco nového, neznámého...netuší jestli jste nebezpečný nebo ne...proto štěká, nemyslí to špatně." Další zoufalí zvuk co se patrně následně ozve z jejich úst značí jediné. Cítí se v téhle situaci nepříjemně a nekomfortně, protože jí pořád nějak a něčím poučoval. Připadala si sama tak moc neschopně jako ještě nikdy a to jen ze setkání s jedním...tímhle tím někým. Situaci ohledně vodítka proto ponechá stranou, jenom se podívá na fenku, která si všimla chování své paničky a radši přestala pro své vlastní dobro štěkat. A vlastně všechno ostatní, protože nad tóninou hlavu neznámého muže sklopila ocas k zemi a provinile ustoupila."Nebudeme vás nadále rušit v rozjímání."Skousne si ještě spodní ret než jednoduše lehce pískne, aby jí fenka přiběhla k noze a následně jí také následovala pryč z tohohle místa. Musí se dostat nějakým způsobem pryč a hlavně domů.
Sponsored content

Středozemní nížiny - Stránka 4 Empty Re: Středozemní nížiny

Návrat nahoru
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru